Príspevky užívateľa


< návrat spät

Strana:  « späť  1 2 3 4 5 6 7 8 9   ďalej » ... 40

Dog tohle vše moc rád slyšel. Bylo skvělé, jak vzala Kult za svoji rodinu, tak jako kdysi on. A že byla šťastná. To Dog velmi cenil. "To moc rád slyším, těší mne, že Kult máš za rodinu." usmál se a i zavrtěl ocasem. Z jejího hlasu šla slyšet upřímnost. A to se u vlků často neslyší. V dnešní době lžou všichni, nikomu na nikom skutečně nezáleží.
"Všímám si, že pro smečku mnoho děláš, a jistě i Hati to velmi cení." řekl co si všiml. On vlky kolem často pozoroval. Co jiného by měl Mesiáš na práci taky. Poletoval noční oblohou a shlížel na vlky pod sebou. Sledoval to co šlo. "Takže si rozumíš i s ostatními členy? To mne moc těší." pousmál se. Dělalo mu to radost. I když už ani nevěděl, jestli on něco takového cítí. Možná to bylo vše zbytečné. A možná si jen namlouval tohleto hloupé štěstí.

Dogovi nikterak nevadilo, že jej Tiam vyrušil. Možná byl spíše rád. Ty vzpomínky ho bolely a jen ho přiváděly na špatné nápady. A on nic z toho nechtěl provést. Radši se tedy odreagoval konverzací s Tiamem.
"Nerušíš, bratře, rád si s tebou popovídám." usmál se a dokonce zavrtěl ocasem. Nelíbilo se mu, že musel s Tiamem mluvit tak formálně. Bral ho jako kamaráda, možná i více než jen to. Cítil se s ním opravdu velmi dobře. A vlastně byl i smutnější když Tiama delší dobu neviděl.
Téma dětí bylo zákeřné. I Dog měl své děti, jen mimo Kult. A to jej mrzelo, moc. Možná ho to spíše mrzelo, protože jeho děti byly nevěřícími, na špatné cestě, bezvěrci. Je až děsivé jak takhle dokázal přemýšlet o svých potomcích. Ale měl pocit, že kdyby jim projevil nějakou lásku, tak jako jiným vlkům v jeho životě, jen by je to zabilo. A to si nepřál. I když byli bezvěrci, nepřál jim nic špatného. Snad jenu spásu a to, že je na víru jednou přivede.
"To mne mrzí Tiame. Hati funguje různě, a jistě k této oběti měl nějaký důvod." po tomhle se k šedavému vlku přiblížil a křídlem ho objal. Jako soucit, zřejmě. Nebo za tím bylo něco víc?
Nad jeho vtipkem se i pousmál, ačkoliv to bylo spíše smutné. "Rostou do krásy." řekl rychle. A byla to pravda. Vlčata po Semie a Tiamovi byla pravými Kulťany. Oba zvládli ceremoniál a to bylo krásné.
"Doneslo se to ke mě, ano. Kdy je máte v plánu?" optal se rychle. Věděl o tom, ovšem. Díky Hatimu věděl všechno. A nebo to byly jen pouhé výmysly, kterým věří celá tahle šílená smečka? NE, nezpochybňuj víru a Hatiho samotného. Opakoval si v hlavě. Jak je jen hloupý, samotný Mesiáš.
"Co ta formalita? Říkej mi Dogu, Tiame. Jistě to bude příjemnější pro nás oba." usmál se na Tiama. Nechtěl si s ním vykat, je to přítel a má ho rád. Nač ty formality?
"Hati mne vyděsil jednou vizí.." načal to co mu Hati ukázal ohledně jeho a Noctry. Noctru nebral jako žádnou větší kamarádku, tak to bylo celé podivné.

Netěšilo ho, že vlčice dosud o Hatim neslyšela. Neznamenalo to nic dobrého. Ale to ani on nevěděl, když do Kultu přišel. Až pak pochopil, že Hati byl ten, kdo nad tím celou tu dobu držel ochranu a zajistil, že přežije vše co mu bylo hozeno pod tlapy. I když ostatní to štěstí neměli. "Hati je náš nejvyšší, náš Bůh co řídí naše životy." řekl jen zlehka, nemůže přeci vyzradit to co nevěřící slyšet nemají. I když nevěděl co to je tak úplně.
Řeč skočila k místu kde Kult žije. Dog tady sic nebyl od úplného začátku Kultu, ale lidi poznal a věděl, že by jen tak město neopustili. Jistě v tom měl tlapky Hati. "Hati sám vybral město jako útočiště pro všechny své následovníky." řekl a hrdě zvedl hlavu. Musel dát znát, že Hati byl jejich vším. "Ty však jedním z nás nejsi, nemáš zde co pohledávat.. Pokud bys však projevila zájem o Hatiho samotného, Kult ti může nabídnout útočiště, rodinu." řekl a jeho výraz se nezměnil. Trošku střihl ušima a ocas srovnal se svým tělem.
"Já jako mladý lidi taky poznal, a ublížili mi. Hati mne však zachránil a dovedl až zde, ke svým druhům. Může spasit i tebe pokud o to stojíš." pokračoval a pak tlamu zavřel. Čekal co odpoví. Napnul všechny svaly, kdyby vlčici náhodou musel hnát z Kultu pryč. Doufal však, že přijde ke smyslům a Hatiho neodmítne.

Dog musel jen souhlasit. Hati jim dnes přál, možná víc než v posledních měsících. "Pravda." usmál se taky a sledoval jak má Noctra dobrou náladu. Skoro by se k ní s tím poskakováním přidal, bohužel se musel chovat dospěle. Už byl dospělým vlkem dlouho, měl vlastní potomky. Však stále by si rád zadováděl, choval se zas tak jako dřív. Ale to on nemohl. Byly z toho jen problémy. A smrti. Jo, těch on zavinil hodně. Vše si bral jako svou vinu, mohl za to on, jako vždycky.
Svou pozornost radši obrátil k Noctrě, nechtěl myslet na špatné věci. "Smím se ptát, jak se ti líbí v naší rodině?" zeptal se a uctivě pokývl. I když on byl vlastně tím nejvyšším, stále měl úctu i k ostatním postavením. Byla to jeho rodina. A rodinu má vlk rád. Taky se podle toho ke všem choval. Neměl potřebu být ten 'vyšší'.

Na to že tento vlk byl Mesiáš tak toho moc na práci neměl. Spíš to co všichni ostatní.. chodit kolem hranic a hlídat aby jejich území nenarušil nějaký nevěřící. To bylo jejich úkolem. Chránit to co jim hati dal. A zatím měl pocit že se jim to i dařilo.
Na nábřeží se ocitl náhodou, nebylo to plánované. Neměl žádný důvod tu byt a tak mu ani nevadilo kdyz zjistil že tu není sám. Byla tu jedna z novějších vlčic, Noctra. I když, zas tak nova nebyla. Už splnila ceremoniál a kult ji tak mohl věřit. Prokázala svou viru v hatiho. Dog byl rád, že se v kultu nacházelo jen malo vlků, kteří v hatiho nevěřili. Věděl že tací se tu budou nachazet vždy, ale naštěstí proti takovým celý kult bojoval. Nejvice jej zasahlo když zjistil že jeho druh Apolo byl vlastně bezvěřenec.
"Zdravím Noctro. Hezká noc že?" pozdravil Noctru když k ní došel. Ještě raději přátelsky mávl ocasem, když si všiml, jak sklonila hlavu. Těšila ho ta úcta, ale neměl to moc rád. Radši by kdyby všichni byli jako rodina.

Dog také pečivě plnil svůj úkol jako dozorce. Sledoval Huntleyho a hlídal aby nic z daných věcí neporušil. Samozřejmě i pro něj to byla zátěž. I on totiž musel celé tři dny probdít a nespustit z něj oči. Takže žádná sranda. On naštěstí mohl pít, takže se napil z nedaleké kaluže až měl velkou žízeň. Stále měl však jedno ucho natočeno k Huntleymu a i očkama ho pozoroval. Před rituálem si taky něco malého ulovil aby nehladověl. Věděl že to možná bude pro Huntleyho provokace, ale Hati hold přináší různé výzvy. Takže to musel vydržet. A po třech dnech uspěl, zkoušku splnil. A konečně mohl promluvit. "Gratuluji, zkoušku jsi splnil." řekl když měsíc byl nejvýše na obloze ten třetí den.

Batdog sem tam kmitl ouškem směrem k netopýrovi, kterého si s sebou Huntley přitáhl. Stejně jako on krysku Wilbura. Dalo se říct, že Dog měl k netopýrům blízko. Však je měl ve jméně! A ta jeho křídla byla vlastně vytvořena nějak z těch netopýřích. Nevěděl jak to celé vlastně bylo, už to bylo dávno a on si to moc nepamatoval.
Když Huntley se vším souhlasil a Dog ceremoniál odstartoval, jen rychle pohlédl na měsíc. Co taky jiného? Vlastně teď měl i on čas chvilku rozmýšlet sám nad sebou a nad Hatim. Teď už tady oba vlci jen tiše seděli a přemýšleli. Byl to nudný ceremoniál, to musel Dog uznat. Ale u těch nových to bylo potřeba. Třeba to pro některé bylo skutečně to co je donutilo v Hatiho plně uvěřit.

Batdog si hnedka všiml bílého pláště. Trvalo mu chvilku déle, než si uvědomil, o koho se jedná. Možná déle než by sám rád uznal. Tiam. Šedavý vlček co se skrýval pod pláštěm. Batdog trochu zamrzelo, že nevidí ten jeho šedavý kožíšek. Jeho barvy se mu líbily, možná trochu záviděl. On sám byl jednoduchý, tmavá srst, možná sem tam nějaký jiný odlesk. Pak jen křídla, která mu vlastně život mnohdy zatěžovala.
Dog střihl oušky nad označením Tiama. Copak on byl Mistr? Nebyl. On ne. On byl tím, kdo může za smrt mnohých vlků Kult. To si myslil, za to se pokládal. Ach Hati proč jen já? Říkal si v hlavě a pohlédl při tom na strop knihovny, ale jen na chvilku, protože pak jeho pozornost upoutal znovu Tiam. Ladnými kroky doskákal až k němu, možná blíže než by měl, poněvadž vyděsil Dogovu krysku, která mu seděla za krkem. Wilbur se stáhl do Dogovo srsti a pak pod plášť. Chudák byl podobně traumatizovaný jako on. Dog jej našel jako mlinkého, byl zraněný a Dog ho magií zachránil. Hnědavá krysa pak už neopustila jeho bok. Bylo to hezké, takové přátelství. Vlastně jediný kamarád kterého mu Hati ještě nevzal.
"Zdravím Tiame, hezká noc či?" řekl slušně. Styl jeho vyjadřování se zcela změnil od toho co byl mladší. A to nemohlo být tak dávno ne? Však jen... Pár let. Dog si ani neuvědomoval jak čas letěl. Z jeho mládí měl hodně věcí pryč, nepamatoval si je, jeho mozek je vytěsnil z jeho hlavy. Už zapomněl jména mnohých, kterých smrt on způsobil.
"Vzpomínám, spíše se snažím vzpomenout. Na přátele, na to jaké to bylo když jsem byl vlčetem." Vzpomínal i na doby kdy byl dospívajícím a mladým dospělým. I v těch dobách nebyl nikterak schopný. Nikdy by nečekal co z něj bude. Dog pohlédl do Tiamových modravých očí a usmál se. "Jak se tobě daří bratře? Co tvé děti? Co je nového?" vyzvídal. S Tiamem se sic bavili často, však většinou nebyl čas na osobní věci. Hlavně se jejich řeči táhly kolem smečky a Hatiho.

Batdog vlastně byl paladžímem teprve podruhé. I když byl Mesiášem Kultu, nikdy se tohohle ceremoniálu neúčastnil tak, že by on byl ten zkoušený. Alespoň si to nepamatoval, jeho trauma dosti jeho vzpomínek z hlavy vymazalo. Nebyl on snad Mesiášem bez uznání Hatiho? První takový? Co si pamatoval tak jako vlče neprošel rituálem házení do krve a tak se tímto způsobem hatimu zavděčit nemohl. Stejně tak neprošel ceremoniálem věřících, tak jako jím prochází vlci dnes. Nebo si to alespoň nepamatoval. Je snad možné, že jej Hati uznával i bez toho? Byl snad zrovna tmavý vlk pro Hatiho tak významný? To se mu nechtělo věřit. Spíše se přikláněl k tomu, že byl pro Kult zkázou. Za dobu co se on přidal se mu zdálo, že vlci jen umírají. Všichni jeho kamarádi zemřeli. Ale na to teď nebyl čas.
Tmavý vlk šel nocí na předem určené místo. Svůj plášť měl na sobě, pro případ že by nebylo dostatek místa na to se ukrýt. Jeho přítel - krysa které říkal Wilbur - byl na jeho zádech a pozoroval okolí. Dog měl svého mazlíčka rád, a tak jej samozřejmě nenechával samotného. Jakmile uviděl Huntleyho tak přátelsky pokývl. "Těší mne tvé nadšení." řekl a posadil se. Samozřejmě neměl problém mu podmínky připomenout. "Následující dvě noci musíš prokázat svou oddanost Hatimu. Tvým úkolem je po celý tento čas nejíst a nepít, za celou dobu také nesmíš říci jediné slovo ani se uložit ke spánku. Tvé srsti se nesmí dotknout sluneční světlo. Následující noci musíš jen rozjímat nad svým posláním a proč se Hati rozhodl, že ty jsi hoden býti členem naší rodiny." snažil se to nějak zkrátit. Tyhlety profesionální proslovy nebyly nic pro něj. On by radši byl zase štěnětem. Nikdy nebyl připravený na budoucnost i když si tady na to hrál.
"Pokud jsi připraven, tvá zkouška může začít." pokývl hlavou směrem k modrému vlku.

Z toho co řekla Dog usoudil že vlčka o kultu něco ví. Takže je dost možné že je jednou z dětí Hatiho. Tím si však nemohl být jistý. "Jsem mesiášem této smečky. " přivřel očka a vlčici si podezíravě prohlédl. Je možné že se snad chce přidat. "Máš nějaký důvodk tomu Kult hledat? Seslal tě snad Hati aby jsi se přidala k vlkům noci?" trochu ji popíchl a doufal že nakonec uvěří. Přistoupil k ní blíž a rychle nasal její pach. Jen aby se ujistil že nedocházela z jiné smečky a nebyla vyslána jako špeh. Podle pachu vypadala jako tulák. Dog se tak mohl trochu uvolnit ale stále byl připravený použít svoji magii kdyby na to mělo dojít. Nerad by aby to dopadlo jako s tou vlčicí Tessou které se povedlo vlky kultu převést a dostat se do jejich řád i přes její špatné úmysly. I když vlastně nikdo nevěděl co měla v plánu. Vsak Hati by jim nelhal a jistě by to pro smečku mělo katastrofické následky.

Dog byl na své nooční obhlídce území. Jeden by řekl, že když je mesiášem tak nemusí nic dělat a na vše má své vlky, jenže tak to nebylo. Všichni tady byli rodina a musel tak každý dělat svoji práci. I on. A dnešní obhlídka se zdála být někým narušená. Vítr k němu přinesl pach cizího vlka. Poznal hned, že vlk nebyl z Kultu. Dog šel tmou a pomalu se k narušiteli přibližoval. Pak vyskočil na jedno z aut a narušitele spatřil. Tmavý vlk, a z obrysu se zdál být zvláštní. Jakoby snad měl více noh a uší. Ale což, v Norestu je tohle snad normální. "Co zde hledáš narušiteli?" zeptal se tak jako se ptal již mnohokrát předtím. Doufal, že vlčka nechce boj. Tahle noc byla moc klidná na to aby musel s někým bojovat. Nejlépe co tak by snad mohl tohoto ztracence navést na cestu víry. To by snad i Kult uvítal.

Dog jen postával a z dáli sledoval vlčata v krvavé koupeli. Nedalo se říct, že by to byl jeho oblíbený ceremoniál. Možná to bylo spíše tím, že on sám jej nezažil a vcelku ho to mrzelo. Jak jen mohl být Mesiášem když se před Hatim ani takto neprokázal? A to se do Kultu přidal jako vlče. Měl na to, mohl jím projít. Však smečka byla v té době hektická a na něj se asi zapomnělo. Čekal jak to dopadne, co vlčata udělají, Zajímalo ho, jestli budou dnes muset lovit mrtvolky.

Batdog samozřejmě jako Mesiáš Kultu musel na ceremonie dojít. Taky už jen protože dnes poprvé mohl být on tím vlkem, co mohl hodit jedno vlče do bazénů. Dnes se tam házela Zaniyah a její bratr Cepheus. Jejich sourozenec Vex bohužel na ceremoniálu nebyl, neboť na něj spadla budova. Dog se tak jen na chvilku zastavil, aby mohl Hatiho poprosit o požehnání tomuto ceremoniálu. Měl totiž pocit, že on sám vlkům nosí jen smůlu a smrt a nic více. I přes to tady teď stál, před zraky všech a hlavně Hatiho.
Dog předstoupil před vlky a hlavně před vlčata, která ani netušila co je čeká. "Mí drazí bratři a sestry, dovolte mi tímto zahájit ceremoniál pro vlčata. Vlčata se tímto stanou plnohodnotnými členy Kultu a projdou zkouškou před zraky Hatiho a nás všech." obeznámil vlky co ještě rituál nezažili. Pak už jen pohlédl na zúčastněné a na vlčata, která čekala na svůj osud.
Dog se sehnul a popadl Zan za kůži za krkem. Zvedl ji nahoru a pomalu s ní šel k okraji bazénů. V duchu ještě řekl pár slov k Hatimu a pak už jen nebohé vlče hodil do bazénů. Kousek odstoupil a sledoval, jak nějaký psychopat, jak se vlče snaží v krvavé koupeli přežít.

Batdog se do knihovny už od dob co byl štěně vracel rád. Bylo to pro něj takové klidné místo. Vůně starých a už vlastně téměř rozložených knih tu plnila každou skulinku a tak dodávala tomuto místu vibe perfektní pro klid. Taky listy knih které ještě držely tvar papíru byly ideální jako skromný dočasný pelech, jelikož na větší hromadě byly velmi pohodlné. Dog musel velmi přemýšlet nad tím co se dělo poslední dobou. O tom že vlčice kterou si myslel že miluje si nakonec našla jiného vlka a vlastně někdy teď dokonce zemřela. Už další vlk. Další vlk kterému on způsobil smrt. Začínal se bát že vlkům Kultu přinese jen smůlu. Proč si jej Hati vybral? Proč zrovna on? A proč mu alespoň na tuhle jeho cestu nenechal jeho přátele naživu? Dá se říct že Dog si i lásku našel, a to jistého vlčka Apola a úplnou náhodou. Však Apolo se zdál, že se od všech distancuje a že se snad i odvrací od víry v Hatiho. Pro tohle mu kleslo postavení ve smečce a Doga ten pohled bolel u srdíčka. Však teď tu byl i někdo nový. Šedavý Tiam si postupně získával srdíčka všech vlků Kultu a i vlků mimo. Dokázal do Kultu dovéest více vlků než kdo jiný.
Dog se jen usadil na zábradlí aby měl přehled nad celou knihovnou. A pak dále přemýšlel.

Batdogovi se vlk moc nelíbil. Netušil však proč. Nijak si neuvědomoval, že vlk může mít nějakou z těch zvláštních magií která ostatní ovlivňuje. Vlastně tyto magie byly v Norestu čím dál častější. Že by snad genetika? I když o tom nevěděl tak poslední vlk s takovou magií byla Tessa, vlčka co kult nedávno vyhnal. Měl pocit že možná celý Kult z ní měl strach, snad se tím sám Hati snažil něco říct. A tak i Kult reagoval.
Dog musel uznat že má vlk pravdu. I když z nějakého důvodu měl velmi špatnou náladu. "To jest pravda, však nerad bych aby nějaký kacíř se potuloval tam kde nemá." skoro až zavrčel tato slova. Až pak mu do hlavy naskočila jeho hraná dospělost o kterou se snažil posledních pár let. Od jeho traumatu už to byla chvíle, však jeho tendence se chovat vyspěle stále nemizely. Navíc on ani psychicky více nedospíval, kdyby se cítil bezpečně, stále by se choval jako hloupé naivní štěně.


Strana:  « späť  1 2 3 4 5 6 7 8 9   ďalej » ... 40