Príspevky užívateľa

Batdog se poslední dobou potuloval kolem hranic. No, potuloval. Ono to asi mělo důvod. Jak se stal mesiášem, už se nemohl jen tak válet celou noc a nic nedělat. Radši chodil kolem hranic, kdyby náhodou na někoho narazil. A to se taky stalo, brzy totiž zaslechl vytí jednoho z vlků kultu. Jednoho z těch novějších které ještě tak úplně nepoznal. Jméno a vzhled jasné, ale zatím nedali pořádnou řeč. Možná proto že Dog teď neměl moc náladu se bavit s kýmkoliv. Tohle však znělo seriózně takže přidal do kroku a vydal se směrem odkud vytí vycházelo, neboli k mostu. Tam pak zahlédl včelku, Abeilleho, a nějakého drobného vlka. Spíše vlče tedy. narovnal se tedy a vyšel za nimi. Pokyvl směrem k Abeillemu na pozdrav a pak pohled zabodl do vlčete. "Co se tady děje?" zeptal se, pohled držíc na vlceti. Samozřejmě neměl v plánu mu nijak ublížit, mladé nejspíše nevědělo o svaté půdě.

Dog se pomalu ale jistě blížil k Nihilským hranicím. A samozřejmě že tady ucítil pach své kamarádky Miry. Byl vlastně rád že potká někoho kdo není z Kultu. I když teď měl povinnosti, rád si vyrazil i ven z města. Vlastně hlavně protože měl povinnosti. Byl teď vším hrozně zahlcen a neměl snad na nic čas. Ne že by vést Kult byla nějak extra náročná činnost, jen toho na něj bylo moc. Vydal se po pachu Miry a zanedlouho ve tmě i zahlédl ten její zelený kožíšek. I když mu trochu splývala s okolní krajinou. Tak trochu přidal do kroku aby ji došel. A už z dálky tiše štěkl, aby o sobě dal vědět. "Ahoj Miro." pozdravil a zavrtěl ocasem. "Semie říkala že jsi mě chtěla vidět." rychle jí řekl co mu řekla Semie.

Dog se posadil a hned zavřel tlamu. Nebyl si jistý zda-li on při obřadu mluvit může, no raději to nebude riskovat. Však tím taky nic nepokazí. Teď nastalo ticho. Nikdo neřekl ani hlásku. Dog se musel ještě chvíli soustředit než zaregistroval klasické zvuky opuštěného města. Zvuky krys co se snažili sehnat jídlo. Kdejaký hmyz co poletoval kolem. To bylo vše co teď šlo slyšet. Když se vlk vskutku soustředil, zaslechl i řeku která městem proudí někde v dáli.. Ach Hati, alespoň krásné město k životu máme." pomyslel si, snad zcela pohlcen příjemným tichem. On ticho nikdy neměl rád. Však teď v něm našel jakési uklidnění. To že se na malou chvíli nemusí nad ničím strachovat. Hodil jen rychlý pohled po Semie. Přeci jen, je tady aby ji hlídal, ne pro vlastní odpočinek.

Batog se snažil neřešit Lexův výraz. Bylo jasné, že ho má za to nemotorné štěně, ketrým on vždycky byl. I když se snažil změnit. A to ta změna přišla dost rychle a nečekaně. Bohužel v těhhle časech už to bylo potřeba. Vlci kolem něj, zdá se se nedožili ani pořádné dospělosti, tak by se i on měl změnit, nebo by si jej Hati jistě brzy vzal k sobě. Zhluboka se nadechl když stál před velkým vlkem. Byl o něco nižší, o moc sice ne, ale byl. "Jednoduše, potřebuju abys mě naučil bojovat. Nebo při nejmenším se bránit." Řekl rychle, v hlase mu šla znát jistá nervozita. Zkusil to však zakrýt tím že se narovnal a postavil se nějak normálně.

Batdog poměrně rychle doletěl až na nekonečné pláně. Měsíc krásně svítil nad ním a on jen netrpělivě očekával, jestli náhodou nenarazí někde na Miru. po tom co se dozvěděl, že s tím má vlčata (což opravdu nečekal), by je rád potkal. Vyletěl si hned po tom co zapadlo slunce, aby to vše stihl. Cesta totiž taky nebyla zrovna nejkratší, a on se obával že možná ani k Nihilu netrefí. Přeci jen, celý svůj život strávil v kultu, a mimo něj byl naposledy už dávno. I tak se držel stále za hranicemi. Kvůli tomu byl taky mimo trošku nervózní. Pořád byl vcelku slabý, i po tréninku s Lexou. Takže jeho jediná obrana by byl útěk.

Dog udělal stejně jako Semie. Došel si na místo kde by se mu pohodlně sedělo, a kde by na něj ani po východu slunce sluneční paprsky nedosáhly. Pak se posadil a hodil rychlý pohled po Semie. Zdálo se, že ta už si místo našla. Nu, tak to mohl obřád začít. Semie a Dog teď budou mít plno času na přemýšlení, hlavně o Hatim. "Tak tedy může obřad začít." snažil se znít formálně, i když to nebyl zrovna jeho styl. Těžko říct co byl jeho styl. Poslední dobou se on sám v sobě ztrácel.

Batdog se nemohl divit že jí jméno Vinquist nic neříká. Bývalého mesiáše totiž vůbec nezažila, tak se nemohla divit. "Bývalý Mesiáš, co mě ke Kultu přivedl. Teď už je však s Hatim." trošku se při tom zastavil. Raději se ale oklepal, aby zahnal špatné myšlenky. "Před kultem? Moc si toho nepamatuju, byl jsem ještě štěně." zasmál se trochu. Jakoby štěně nebyl do teď. Však už ne na dlouho. "Toulal jsem se, moje rodina se mi ztratila, myslím. A od lidí jsem musel utýct." vzpomenul i laboratoř kde vlastně získal křídla. Ani z tama si však moc nepamatoval. Postupně vše před kultem zapomínal.

Dog však rychle v tunelu ucítil něčí přítomnost. Mírný vánek k němu zavál vlčí pach, naštěstí však někoho známého. Asi by nerad řešil nějakého tuláka zase na území kultu. Hloupí nevěřící ani neví s čím si zahrávali. A mnoho z nich tak pocítilo Hatiho hněv. Dog pach následoval, než s tedy uvědomil komu patří. Semie, vlčka z kultu, která se nedávno stala věřícím pod jeho dohledem. Nejspíše by neuškodilo se s ní pobavit. Trochu tedy přidal do kroku, však její tmavou srst ve tmě šlo vidět těžko. "Semie?" zvolal tedy, trochu tišeji než obvykle, vzhledem k tomu, že už nějakou chvíli nepromluvil.

Zdálo se, že si ho Lexa nevšiml. Bohužel no. Tak se Dog rozběhl, po chvilce i vzlétl aby se dostal před něj. Snad si ho velký šedý vlk všimne když bude stát přímo před ním. "Ahoj Alexeji." zvolal přiměřeně a pokývl na pozdrav. "Hledal jsem tě." dodal po tom když se mu zdálo, že získal vlkovu pozornost. Pak mohl jen doufat, že ho zrovna nechytil v blbé náladě. To by mu nejspíše s ničím nepomohl. Nerad by ho nějak otravoval, takhle část jeho povahy mu zůstala. Ono vždy bylo lepší nestát ostatním v cestě. Hlavně jelikož on zatím neuměl ani řádně bojovat. Kdyby na něj naštvaný vlk zaútočil, nejspíše by jen stáhl ocas jako malé vlče. Což tedy nechtěl. On už nechtěl aby si o něm ostatní mysleli, že je neschopné vlče. Zlepšil se.

Pozitivní energie zdá se byla nakažlivá. Protože i Dog po chvilce začal vrtět ocasem. Bylo fajn mít někoho s kým si mohl jen takhle popovídat. S kým neměl spojené žádné trauma. Kult se pro něj stával vězením, celé město mu jen připomínalo vlky kteří mu chyběli. Však on nemohl odejít. Už se to táhlo dlouho a Kult teď byl jediné co on měl. Hati byl jediné co on měl, co mu zatím dávalo smysl života. A on věřil, že se se vším brzy vyrovná. "Je fajn tu být s tebou." šeptl tiše a zavrtěl ocasem. A město nechal za sebou.

Tohle bylo snad poprvé, co Dog někoho hlídal při důležitém obřadu. A byl vcelku nervózní. Jediné co tak se snažil to na sobě nedat zdát. Přeci jen, on by měl být na tohle vše zvyklý a být schopný se uhlídat. Jako dospělý vlk. Už dávno by měl vyrůst z té jeho hloupé štěněcí povahy, která zdá se mu vše vždy pokazila. Rychle hodil pohled po Semie, kvůli které tady vlastně byl. Očekával že věděla o co zde jde, takže jí nic nemusel vysvětlovat. "Takže, víš o co jde ne?" zeptal se rychle a vyhlédl si nějaké pohodlné místečko. Nerad by celou dobu stál někde, kde by mu akorát nohy upadly.

Dog poslední dobou jen tak procházel celým Kultem. Už neměl ani moc důvodů nad něčím uvažovat, radši by aby jeho myšlenky zmizely úplně. Možná nevědomky následoval pach Semie, jak tak chodil. Vzhledem k tomu že na železnici dlouho nebyl. Tiše se procházel, až teď si řádně všiml jak zvláštní tyhle zastaralé vlaky byly. Po chvilce pozorování do jednoho i zkusil vlézt, tak jako kdysi do nějakého auta. Nechtěl na to však moc vzpomínat. Bylo to dosti nostalgické, což on měl samozřejmě rád, však připomínalo mu to těch mnoho vlků co znal a kteří jsou teď s Hatim. Nakonec jeho pozornost upoutal tunel co zde byl. Tak se vydal tam. Zdálo se že to je hezké a tiché místo, kde by mohl spočnout.

Dog se snad konečně cítil tak nějak vyrovnaný s tím co se stalo v jeho životě. S tím že jeho kamarádi a nejbližší teď byli u Hatiho. Dog tak taky viděl jak jednoduché bylo zemřít. Vlk si nedává pozor a hned je po něm. Stejně tak mnoho vlků mohlo vejít na území kultu a mu přišlo že by nebyl schopný své území ochránit. Jediné co on uměl bylo létat. Což bylo prostě špatně. Rozhodl se tohle tedy změnit a záměrně tak vyhledal Alexeie. Alex byl popravce v Kultu, takže bojovat jistě uměl. A Dog se to potřeboval naučit. Šel tedy po pachu, který vedl sem, k činžákům. Chvilkami přeskakoval nějaké ty staré lavičky, keříky a kde jakou překážku našel. Taky se občas rozhlédl z vrchu, kdyby náhodou Lexu našel takhle rychleji. A vyplatilo se to. Zdálo se mu že šedého vlka zahlédl, tak se rychle snesl zase dolů.

Mira vůbec nevěděla kolik blízkých Dogovi už umřelo. Kolik kamarádů už ztratil. Vlastně ani on to nevěděl. Přestal to počítat po tom co už to na něj bylo až moc. A nikdo se mu nemohl divit. Takových vlků bylo už víc než dost. "To je v pohodě. Hati život dává i bere, jistě pro to má dobrý důvod." řekl a snažil se znít co nejklidněji to šlo. Už se s tímhle smířil. Nebo alespoň tohle všechno potlačil. Nebylo potřeba se vracet do minulosti. Trochu se uvolnil když ho Mira objala. Bylo fajn cítit alespoň nějakou náklonnost. Jen se na ni podíval a oblizl ji čumáček. Potom ji objal nazpět. Byl to fajn pocit vlastně. Naposledy takhle projevil náklonnost Apolovi.

Dog se na chvilku zarazil. Rychle uvažoval jestli se vyplatí Miře říct co se stalo či jestli toho bude později litovat. Nu však vzhledem k tomu že on už vlastně neměl moc co ztratit si jen povzdechl. "Ona, mojí kamarádce se něco stalo." přiznal. "Umřela." dodal pak po krátké odmlce. A kupodivu se ani necítil nijak více smutně. On už se z tohohle vybrečel, tak nejspíše nebylo potřeba. Nebo už si na tohle prostě zvykl. Nebyl to první vlk ke kterému měl blízko a umřel. A jistě nebyl ani poslední. A Dog už tak nějak usoudil že by si na tohle měl rychle zvyknout. "Ale už je to v pohodě, nejspíše se to stát mělo." dodal pak ještě. Hati věděl co dělá. To bylo jediné v co Dog stále věřil. Věřil že Hati ho nezklame.