Príspevky užívateľa


< návrat spät

Strana:  1 ... « späť  5 6 7 8 9 10 11 12 13   ďalej » ... 40

Batdoga tady i v noci stále častěji narážel na tyhle zvláštní květiny. Takové do růžova. Nikdy před tím nic takového neviděl a moc se mu nepozdavalo že tohle rostlo má území kultu. V centru jich zahlédl víc než dost na jednom místě. Pomalu k nim došel, hlídající si okolo kolem sebe. Pak je květinám přičichl. Nezdálo se mi že by se něco úplně dělo. Nevoněly ani nijak zvlášť speciálně. Byl v tom takový zajímavý pach něčeho, nad tím se však Dog nepozastavil. Zatrepal hlavou aby se toho zvláštního pachu zbavil a pokračoval ve své cestě.

Batdog x Apolo

Nebylo časté, že se jiní vlci potulují v noci takhle po venku. A už vůbec ne kolem Kultu. Dog byl však rád za toto setkání. I když neobvyklé a zdálo se i trochu zvláštní. Mira se chovala jinak. "Tak to chápu, v noci tě nejspíše nikdo hlídat nebude že?" řekla chápavě. Mrzelo ho že se Miře nedaří. I když to že vás někdo hlídá nemusí být zrovna špatná věc. Tak jak to ona však podala to dobře nevyznělo. "Však ono se to zlepší jistě." ujistil ji potom. "Oh mě?" trošku se zarazil. Úplně jí nechtěl říkat, že mu vlastně teď zemřelo mnoho kamarádů a známých a on z toho měl tak nějak špatný pocit. "Potřeboval jsem na chvilku vypadnout z města.." Kvůli tomu, že mi všechna místa připomínají co se stalo. Snažil se vyznít jako že je v pohodě. "Však víš, jeden nevydrží na jednom místě celou věčnost, chtělo to se trochu provětrat." pokusil se to raději zakecat a vynutil ze sebe úsměv. Pohledem se jí raději vyhnul a koukl do země.

Dog už na tohle raději nereagoval. Opravdu nechtěl být její společník při žádné večeři, to by si i bál sám o sebe. On vždy rád pomohl vlkům kolem sebe, ovšem každý má své hranice. A Dog si opravdu nepřál být sežrán, i kdyby to mělo být pro dobrou věc. Když byl mladší někdy i vypadal, že by přesně tohle udělal, dnes už však ne. Ouška pak nastražil dopředu když Semie znovu promluvila. A dost se mu ulevilo když už nemluvila o jedení jiných vlků. Na tohle on měl jednoduchou odpověď. "Nepochyboval bych, Hati tě sem jistě přivedl z nějakého důvodu." řekl sebejistě. V tomhle si i on byl jistý. Hati měl ke všemu důvod. Její otázka ho pak vlastně i potěšila. Bylo to už nějakou dobu co se ke Kultu přidal, vlastně úplnou náhodou. I když teď už věděl že náhoda to nebyla. To jen Hati jej poslal na správnou cestu. "Noo, vlastně jsem se dostal na území a potkal Vinquista.." trochu ho píchlo u srdce vyslovujíc to jméno. Jejich bývalý mesiáš, velmi dobrý vůdce. "Hati mě sem zavedl a poslal na správnou cestu a já jsem mu za to vděčný." usmál se. U tohohle nebylo moc co řešit. Byl si jistý že se to stalo přesně takhle. Hati vždy vedl jeho cestu.

Dog jen tiše procházel kolem bazénů, spolu tedy se svým kamarádem Derikem. Už bylo dlouho kdy spolu naposledy mluvili a Dogovi přišlo, že se Derik chová.. divně. Normálně by si toho nejspíše nevšimnul, ale zdálo se mu, že je trochu nervózní. Konverzace zrovna stála, a nastalo ticho. Dog se tedy na svého kamaráda podíval, s mírně zmateným pohledem. "Děje se něco Derdo? Vypadáš nějak přepadlej." promluvil. Snažil se tedy navodit veselou atmosféru, aby se Derik necítil nijak nepohodlně. Nerad by ho vystrašil. Přeci jen, byli všichni jako rodina a rodina si se vším důvěřuje.

Dobrá, Doga potěšilo, že se zdánlivě v Nihilu daří. On vlastně nemohl ani říct, že Kult je na tom hůře. Mnoho vlků Kult "opustilo" takže jim teď nezbývalo moc hlídkařů. Hranice nebyly zas tak chráněné a hrozilo nebezpečí. Alespoň že ty nechutné zoubky vyhnali z města. "Dobře, to je fajn." vynutil ze sebe úsměv. On ho teď bral spíše jako náznak slabosti. Ani nevěděl proč. Nějak se mu začalo hnusit jeho minulé chování. To pod kterým ho Mira nejspíše znala. Hlavičku natočil na stranu. Její chování bylo trochu zvláštní. Rád by se nad tím pozastavil, ale přišlo mu, že už tak je Mira celkem rozhozená. Raději si to tedy nechal pro sebe. "Co tě sem vůbec přivádí, takhle v noci?" zeptal se radši. Ona přeci nebyla jako vlci v kultu, kteří se v noci potulovali po okolí.

Dobrá, tak hra tedy skončila. Apolo toti dostal lepší nápad. Klouzat se po střechách! No kdo by to byl řekl. Ještě když Apolo došel, hodil po něm sníh. Tak mu to Dog samozřejmě musel ještě rychle vrátit. Jen tlapkou máchnul, a na Apola trocha sněhu dopadla. "To zní dobře." řekl po tom a rychle se rozhlédl. Ještě se stihl i kouknout po jiných, jestli je náhodou někdo nesleduje. Nerad by aby si o něm vlci mysleli, že je pořád dítě. Bylo tomu tak doposud, ale on už vyrostl. Trauma ho změnilo. Když se ujistil, že nikdo nikde, porozhlédl se po nějakém tom dřevě. "Jo jo, jsem v pohodě. Jenom mi to uklouzlo." ujistil Apola a přidal úsměv. Vlastně i kdyby v pohodě nebyl, nesměl by to dát najevo. Prostě by se uzdravil v průběhu hry když by se jeho kamarád nedíval.

Dog nechal Apola aby se o něj opřel. Ještě ho i křídlem tak nějak objal. Cítil se s ním dobře. Přišlo mu že oni dva si prostě tak nějak sedli. Tak jako by to i mezi kamarády být mělo. I v těchto časech kdy jim Hati zrovna nejvíce nepřeje. Jen kdyby tak vlci věděli proč? To se Dog snažil zjistit, ovšem i přes to že někdy mocného Hatiho zahlédl ve snech se víc nedozvěděl. Usmál se, a pohled stejně jako Apolo upřel před něj na město. Na jeho domov, na domov Kultu. Měsíc tuhle noc zářil vskutku pěkně, krásně ozařoval domy a cesty pod nimi. Měsíční světlo dopadalo i na ně, Dogovi se tak hezky leskly drápky na křídlech. "Alespoň tady je hezky." vydechl tiše.

Dog se nad tímhle jen zašklebil. Tak to ani za nic. On rozhodně nebude jíst jiné vlky. Už jen pomyšlení na to se m příčilo. Vlastně, do teď ani nepotkal nějaké vlky kanibaly. Ale už teď se mu celý tenhle koncept příčil. Stále trochu vyděšený po tom co si myslel, že je na místě mrtvý jen zavrtěl hlavou. "Ehm, nemyslím si že to chci zkoušet-" odvětil jednoduše, z hlasu šlo slyšet znechucení. I kdyby nemohl soudit bez toho aby něco zkusil, tohle soudit ani nebude. Prostě to celé znělo proti přírodě.
Stáhl uši a pak i kousek odstoupil, po tom co k němu Semie přišla blíž. Začínal se jí dost bát. Jediný důvod proč ještě neutekl byl tem, že potřeboval taky udělat dojem. I když ten už si nejspíše zkazil dávno. Semie byla nová, a on jako věštec ji musel provést či seznámit s tradicemi. Dog ani nevěděl jestli má být poctěn, či jestli tohle znamená, že je další na jejím menu. "Ehm, tak to mě.. těší." vysoukal ze sebe aby nebylo zase ticho. Cuknul sebou když se ho Semie jakkoliv dotkla.
"Co tvůj život před tím než jsi přišla do Kultu?" zvedl se a kousek poodešel. Potřeboval rychle změnit téma, aby se hlavně nevrátili zpátky k požírání jiných vlků.

Dog by nečekal že bude Mira tak nervózní. Stalo se jí snad něco? Zaútočil na ní zase někdo? No to snad ne. Dog už nemohl přijít o další kamarádku. Navíc když ji má takhle mimo Kult. To už by ji pak nemusel vůbec nikdy vidět! "Stalo se něco Miro?" zeptal se starostlivě. Nechtěl znít moc dětský, ale potřeboval vědět co se děje. Takhle to totiž vypadalo že se stalo něco vážného. "Něco v Nihilu? Nedaří se?" přišel za ní blíž a oblizl ji čelo. Pak se posadil vedle ní a zavrtěl ocasem. Byl rád v její blízkosti.

Dog byl rád, že Miru zase vidí. Po tom všem co se teď dělo v jeho životě byl rád, že potkal nějakého ze svých kamarádů, který byl stále naživu. Většina z těch, které bral za své nejbližší, totiž zemřela. A on to bral jako trest od Hatiho samotného, jen se stále snažil přijít za co. "Rád tě vidím Miro." přiběhl hned za ní a zavrtěl ocasem. Neřekl však nic ve svém typickém až příliš nadšeném tónu hlasu. Spíše se ztišil. Ale mohl si být jistý, že tady ho nikdo nebude považovat za slabého. Ani ho za jeho nadšené chování nebude nikdo odsuzovat, tak se trochu uvolnil.

Poprosím si tedy úkryt (ještě domyslím) a přívěsek (flower crown) pro Clay :).

úkryt pripísaný

Apolo u jednoho domu udělal takový manévr, že Dog vůbec nestihl reagovat. Už už si myslel, že ho chytí, ale ten se od zdi před ním odrazil a změnil tak směr. Dog už brzdit nestihl a napálil do to zdi. Trošku tedy zpomalil, takže si nic neudělal, jen ho to mírně zabolelo. Ale tak koho ne, nárazy do zdi nebyly zrovna klidná záležitost. Dog se tedy zvedl, a rychle se oklepal. Ani si nevšiml proč Apolo běží k nějaké střeše. Ani si sněhu už nevšímal. Teď z tohohle byla hra na honěnou. S přídavkem sněhu tedy. Dog běžel rychle, i když teď už si musel dávat pozor. Stěn tady bylo hodně tak aby do nějaké znovu nevrazil.

Hah, Dog mohl být rád, že se mu nic nestalo. Měl štěstí, že všude kolem něj byl sníh který jeho pád výrazně zpomalil. Ale cítil se trochu špatně že Apola takhle vyděsil. To nechtěl tedy. Projevila se v něm tak jeho klasická neskrývaná povaha. Jeho starost a veselost dohromady. Vlastně, za celou tuhle hru ani nepomyslel na to, že prokázat nadšení a veselost automaticky znamená, že si o něm ostatní budou myslet že je slabý. S Apolem nejspíše věděl, že může být zkrátka sám sebou a nemusí nic skrývat. A byl to hezký pocit. "Mě neutečeš!" vyštěkl Dog a rychle se rozběhl za Apolem.

Batdog kupodivu Apola naprosto chápal. Jindy by mu jeho veselá povaha vše zkazil a on by nerozuměl proč jsou jiní smutní, ovšem teď se vlastně cítil stejně. Sice nevěděl jak funguje Apolova magie ovšem z tohohle kontextu to pochopil. Apolo, zapomínal? Nejspíše to bylo ale nějaké horší zapomínání než jen to co znal Dog či jiní vlci. "Chápu." pokývl na něj. A tentokrát to myslel úplně vážně. "Kdybys něco potřeboval, taky jsem tu. Cokoliv fakt." řekl vlastně to stejné co Apolo a oblízl mu čumáček. Už jen aby projevil náklonnost.


Strana:  1 ... « späť  5 6 7 8 9 10 11 12 13   ďalej » ... 40