Príspevky užívateľa

I on si pak povšiml jakési postavy. Už od pohledu se jednalo o živého. Jestlipak ho vidí? Ostatní duchové ho viděli, ale co ti, kteří ještě dýchali a srdce jim krev pumpovalo po těle? Odpověď na svou nevyřčenou otázku dostal dříve, než čekal.
"Zdravím vás, cizinče!" pozdravil vlka přátelsky. Soudě dle dotazu usoudil, že dotyčný vlk žádným starousedlíkem nebyl. To už by jistě mohl sám usoudit, zdali je místní. Nebo to byl jen jeho styl small talku.
"Prožil jsem si tu pár let, ano. Ale většinu života jsem si strávil jinde. Máte snad nějaké dotazy?" Tón hlasu i postoj těla byly přátelskými a přívětivými, přesto v nich byla cítit sotva znatelná špetka chladu. Inu, přeci jen - jeho tělo už teplo vydávat ani nemohlo.

Zhluboka se nadechl, ač vlastně nemohl, protože byl mrtev. Mrtví nepotřebovali kyslík, živiny, spánek. Nic z toho. Byl to zvláštní pocit. Osvobozující, ale stále vlastně tak docela svazující.
Od vlčice od jezera se nejspíše dozvěděl, že jeho syn byl zde, naživu a kriminálníkem. Kdyby tu informaci opravdu měl, styděl by se za něj? Těžko říci. Leda za to, jaká bude jeho následovná reakce. Emoční. Nelogická. Vlk jako Kettu nikdy nemohl býti jeho nástupcem. Inu, jediné štěstí, že zdaleka nebyl jeho jediným potomkem, což?
Procházel se po okolí a rozhlížel se. Mrtvý les se tu nezměnil. Stále byl suchý, bez zeleně, bez života. Zvláštní. Usoudil by, že by zde po těch letech nezbylo už nic.
Rozhlédl se. Věděl, že byl nedaleko Kultu. Možná by za nimi mohl zavítat a pozdravit je. Jakpak se to místo asi změnilo? Čekal, že buď razantně, anebo vůbec.

Inu, mohl čekat spoustu věcí, ale že by nihilští zabili tuhle drobnou, skoro až dětsky působící vlčici? Skoro až k nevíře, ale sám Indol přeci věděl, jak někteří vlci dovedli být prohnilí.
"Opravdu?" pronesl šokovaně. "To je strašné, Deet. Opravdu strašné," zavrtěl hlavou, aby dal najevo, jak se mu činy této smečky hnusily. Pomyslně, samozřejmě.
"Nikdy bych si nepomyslel, že by mezi nimi byly takové zmije. Odporné, nejdřív se tváří jak andílci, a pak udělají tohle. Řekněte mi - kdo vám to udělal? Dotyčný by měl za takový čin tvrdě pykat." Ne, že by dnešní Nihilany znal - právě naopak. Ale cožpak by to byl Indol, kdyby si nechal ujít tuhle příležitost? Hlavně, pokud ta vražda byla spáchána mimo zraky jiných?

"Nemáte?" zopakoval překvapeně. Pak jeho výraz zjemnil. "To mě mrzí, Deetrah. Dobře vím, jak dokáže bytí bez přátel být osamělé," řekl klidně a pohlédl vlčici do očí. Dělal, jak jí rozuměl, ale přitom jí nerozuměl. Nikdy neměl někoho, koho by mohl upřímně nazvat přítelem. A popravdě ho to nemrzelo, nic. Žádné smutky ho netrápily. Ale také nebyl nikdy obšťastněn veselím, které přátelství přinášelo.
"Také jsem svého času žil v Nihilu," pousmál se přátelsky. "Bývala to dobrá smečka, co si pamatuji. Všichni přátelští, ani mouše by neublížili. Čestnější vlky bych jinde nenašel. Měla jste ze svého života v Nihilu podobné pocity?" zvídal se.

Jak se Indol k dotyčné přibližoval, tak si nemohl nepovšimnout jejího výrazu. Smutek. Pro něj samého neznámá emoce, ale byl schopen ho u druhých snadno poznat. Dobře věděl, jak se dá se smutnými jedinci hýbat, alespoň za... jistých okolností. Věděl však, že momentálně byla manipulace poněkud bezpředmětná. Nejdříve se musí dozvědět veškerý kontext této doby. Dozví se ho však od ní?
"Zdravím vás, dámo. Doufám, že vás neruším?" pozdravil ji s přívětivým úsměvem a posadil se k ní. "Mé jméno je Valo Saarinen. Kdysi jsem tu žil, ale popravdě... je to dávno. A vy jste?" tázal se, přičemž své jméno vyslovil se znatelným přízvukem. Také byla vlčice odsud, nebo byla její přítomnost čistou náhodou? A náhod se tu vidno dít bude hodně, když tu shodou okolností žil i jeho nepovedený syn, nosící stejně falešné rodové jméno.

Bylo to mnoho let, co tu naposledy byl, ostatně tu vlastně strávil pouze zlomek svého bytí. Přesto na Norest nezapomněl. Indol nikdy nezapomínal. Pocit nostalgie mu ale chyběl, ale inu, jeho emoce byly přirozeně silně... oploštělé. Zajímalo ho však, jak se dařilo zdejším smečkám. Žil někdo, koho by si pamatoval? Sasha a nihilští vůbec? Aysel? Prostořeká Kirottu? Zhluboka se nadechl. Kdyby věřil na osud, pomyslil by si, že ho právě ten přivedl zpět, aby dokončil to, co kdysi začal. Na takové báchorky samozřejmě nevěřil a dobře tušil, že jeho čas zde bude příliš krátký na to, aby mohl nadále rozsévat chaos v hlavách druhých.
Se sebevědomým, ne však nějak arogantním výrazem se rozhlédl, zdali tu někoho nespatří. Rád by si s někým zdejším popovídal. Jeho pohled zaujatě spočinul na jakési bytosti, která tu evidentně byla (přeci by neměl halucinace jako jeho nepovedený bratr Varis!), ale přesto na ní bylo cosi... jiného. Vydal se tedy tímto směrem.

-Jméno vlka: Indol (rovněž znám jako Valo Saarinen + užíval další falešná jména)
-Krátká charakteristika - Indol jest na první pohled zcela normálním jedincem. Vysoký, atletické postavy, vždy upraven, vždy připraven vyslechnout vaše strasti a jiné bolístky. Obdařen příjemnou tváří a schopností vyzařovat do okolí pocit, že se mu vlk může svěřit se vším. Takový “pan dokonalý”, až na fakt, že celé toto milé šarmantní já je jen maskou zakrývající zcela odpornou osobnost, která necítí takřka nic. Žádný strach, žádná láska, téměř nic. Vyžívá se v utrpení druhých a v manipulaci, přičemž jedinou zábranou byla skutečnost, že by bylo mrzuté, kdyby se o jeho vnitřním zlu rozkřiklo. Avšak nerad si špinil packy - raději se s oběťmi vypořádal slovně nežli zuby.
Je otcem Kettua a je příbuzný s Roihem. A dost pravděpodobně má několikero dalších potomečků mimo Norest.
-Prožitá minulost v Norestu - Indol se do Norestu dostal jako odrostlé vlče, přičemž se díky nihilské vlčici Luně dostal do Nihilu. Předstíral svou bezbrannost (ač bezbranným dávno nebyl) a stal se vlastně jejím adoptivním synem (ač ji mnohými konverzacemi docela mučil). Rád sbíral informace pro svůj prospěch a ještě raději zneužíval svou magii “dobrých rad”. Nebál se riskovat - důkazem budiž jeho cesta do Kultu, kde potrápil zdejší vlčici Kirottu. A z té cesty se vrátil vlastně živ a zdráv! Bohužel (nebo naštěstí?) po nějaké době z Norestu odešel.
-Věk úmrtí: cca 9 let?
Obrázek postavy


Schváleno - H.