Príspevky užívateľa

Tahle informace pro Isku byla novinkou, a to poměrně šokující. On ho vnímal jako skvělého vůdce, prirozeneho. Ale možná to bylo způsobené tím, že zas neměl moc s čim srovnavat. Nebo nostalgií na ty "jednodušší" časy. ,,Pohle mě jsi byl skvělí alfa." Dovolil si však vyslovit své myšlenky nahlas.
Souhlasně přikývl. ,,Také doufám." Vstal, jelikož i když se mu nechtělo odcházet, cítil že byl čas. Ale stejně mu to bylo líto,věděl že to bylo nerealizovatelné, ale pral by si kdyby se s ním Feier mohl vrátit spatky do smečky. Zpádky domů... ,,Přeju ti hodně štěstí s hledáním a hlavně, prosím, buď opatrný." Promluvil tiše se starostí v hlase. Věřil Feierovým schopnostem, to žádná, ale ať mihl být sebevíc zdatný, pořád v tom byl sám. Stát se mohlo cokoliv... A představa, že ho už nikdy neuvidí, podobně jako například Asterin, tulačku kterou už snad víc jak rok ani koutkem oka nezahlédl, v něm vyvolavalo úzkost. Za těhle podmínek, když se nirestem potloukala taková skupina, si nikdo nemohl být plně jistý...

Jeho pohled na tohle vše ho přimělo se trochu vic nad tím vším zamyslet. A musel uznat, že s jeho slovy do jisté míry spuhlasil. Každý občas potřebuje pomoct, i dospělý. Jen, když šlo o něj, bylo těžké si toto přiznat. Na sebe byl snad jako na jediného na celičkém světě velmi přísný. ,,Asi máš pravdu." Souhlasil tedy nakonec. A musel se i drobně, avšak posmutněle pousmát. ,,Chyběl jsi mi..." Přiznal tiše a pohlédl mu na chvíli do očí, věc která byla ojedinělá pro změnu pro něj. Chybělo mu toho tolik... Jeho moudrost a rozváznost, jeho vedení a celková pritomnost... Smecka se tolik změnila, a i když by Iska nemohl říct, že k horšímu, byli chvíle, kdy se mu ztýskalo po tom, co tehdy poznal.

Drobně nad jeho slovy prikyvl, ale stejně se citil trochu vině. Mohlo ho to napadnout. ,,Jo to... Nemusíš říkat dvakrát." Poznamenal však s drovným úsměvem nad jejo poznamkou o velikosti. Iska si v jeho přitomnosti vždy připadal jako vlče, však byvali alfa se nad ním doslova tyčil.

Zprvu naklonil trochu zmateně hlavu na stranu. Úplně neporozuměl jeho poznamce, vzdyť to byl Feier také... Až o chvilku později mu došlo jak to byvali alfa myslel a lehce nesměle se nad tím pousmál. ,,Myslím že to je pak spíše horší. U vlčat se to očekává, že potřebují občas trochu pomoct, dospělí vlci by si měli umět poradit sami." Konstatoval. Našpicoval pak uši, když Feier zmínil sveho učitele, avšak nebyl si jistý, jestli bylo vhodné se ptát. ,,Zní jako skvělý vlk." Poznamenal tedy opatrně.
Alespoň se Feier bavil, když už nic lepšího, jelikož ledovemu vlkovy momentálně hořeli tváře rozpaky. ,,No... Hlavní jsou vlčata." Promluvil tiše. ,,Jak na to jednou budou pohlížet oni. Chci jen, aby všichni měli šťastný život. A cítili se chtěný." Obzvlášť to poslední pro něj bylo důležité, mozná pravě proto že to on se tak kdysy necítil. Chtěl, aby měli lepši start do života nez on, ale aby i oni našly stěstí, jako našel on.
,,Stejně bych se na to měl optat." Trval si na svém. Možná se jich i zeptá, jestli se mu nechtěj trochu predvíst. Alespoň pravě u Eralie si byl jistý, že z toho bude nadšená.

,,Nevím, pokud nemá presny cíl, za kterým se teď žene, zdála se jako někdo, komu by nevadilo spomalit..." Konstatoval. ,,Ale jistě. Pokud ji potkam jistě ji o tobě řeknu. Jen mě mrzí že mi to tehdy nedošlo... Jste si poměrně podobní..." Mohlo mu to dojít... Kdyby se nad tim jen o trochu více zamyslel!

Drobně si povzdechl a zavrtěl hlavou. ,,Fungovalo by to jistě u méně nasilné skupiny. U takové, u které máš jistotu že kdyby se to dozvěděla by dotyčnému vlkovy neublížila... Alespon ne moc... I jen ta představa se ale Iskovy moc nelíbila. ,,Ale u nich? To není bezpečné." Vysvětlil. ,,Ale jestli tě něco takového napadlo jen tak v tuto chvíli, třeba když tomu dáš trochu více času na premýšlení a víc vezmeš v potaz s kym mame tu čest, vymysliš něco co by nám mohlo pomoct." Dodal, protože rozhodně sveho syna nechtěl odrazovat od snažení se pomoct. I když by byl nejraději, kdyby to dál, nez do napadů nešlo. Měl o ně všechny takový strach...
,,Už nemáš tolik energie? Na to jsi ještě trochu mladý." Poznamenal, avsak s milím úsměvem. Nemyslel to jako posměšek. ,,A copak ti tedy nepříjde jako otrava?" Zeptal se, jelikož by se rad o Kafkovy něco více dověděl. Snažil se se svými dětmi travit tolik času kolik mohl, ale zrovna u Kafky bylo občas těžké úplně odhadnout, co ho baví.
Otázka ho lehce zaskočila, no nejspíš si na ní sám naběhl. ,,Hm, to je dobrá otázka... a řekl bych že to hodně závisí na daných vlcích. Abych byl upřímný, sám jsem tehdy moc nevěděl co dělat." A dnes by nejspíš nevěděl o moc víc. ,,Šly jsme se sem podívat na západ slunce, popovídat si a tak. Rostou tu někde i svitící květiny, je na ně přes noc hezký pohled." Vysvětlil s drobným úsměvem.

S tím, že by Feier nebyl trpěliví, tedy rozhodně nesouhlasil. ,,Nemyslím si, že bych byl nějak vic trpělivý než ty. Se mnou jsi měl trpělivosti až dost." Poznamenal. Přeci jen nebyl hloupý, pamatoval si moc dobře jak strašně nervozní kdysy, když do Azarynu přišel, byl. ,,A odpovídat na její otázky mě baví. I když mě jimi obcas neumyslně upozorní na to, kolik toho stále nevím." Drobně se nad tím zasmál. Eralia měla talent na to se ptát na věci, které Iska neznal. Když však Feier zmínil, že musí byt výborný táta, Iska překvapením na moment úplně zamrzl a následně zaskočeně sklopil pohled k zemi. ,,No... Jistě bych mohl být lepším..." Prijímaní jakýhkoliv komplimentů bylo porád úplně stejně nemožné.
Souhlasně pokyval hlavou. ,,Jistě, let si Eirlys vzala na starost. Asi bych se jí na to měl někdy zeptat, nějak mě to nenapadlo.." Přiznal lehce rozpačitě. Tolik k dibrému otci...

Drobně pokýval hlavou na znamení, že rozumí. Sám preci jen přišel do norestu, tak alespoň trochu věděl jaké dovede okolí být. ,,Pokud by se tu objevila, udělam všechno v mich silách abych jí tu zadržel." Slíbil mu. Porad se jednalo o Isku, takže se Feier nemusel bát že by se jí tu pokusil udržet proti její vůly, ale kdyz už nic, alespoň by ji udělil, že po ní někdo pátrá.

Souhlasně pokyval hlavou. ,,To je asi pravda." Žádnou velkou krizi tedy ještě spolu nezažili a Iska doufal, že ani nezažijí. Měl ten klidný život rád. A on si našel čeho se obávat i tak.

Nad jeho slovy drobně přikyvoval, všechno k jeho milovane dceři sedělo, jen s tim posledním stanoviskem musel nesouhlasit. ,,Ne, nijak na nervy není, je to zlatíčko. Kdyby jsi jí potkal se mnou, jistě by jsi to také poznal." I když mu Eralie privaděla hodně starostí, jako kazdé z jeho dětí svym vlastnim způsobem, nikdy mu z ní nedocházeli nervy. Jistě, s těmi jejimi otazkami to obcas chtělo trochu vic energie, ale to bylo vše. A Iska s ní mluvil moc rád.
,,Let není úplně moji silnou stránkou, ale řekl bych ze dobře." Jistě ji už parkrát při letu pozoroval, ale aby sam byl schopny ohodnotit, jak dobrá byla, to uplně ne.

Pokýval pomalu hlavou. Vytušil, že Feier se v tomto tenatu, pochopitelně, přiliž rýpat nechtěl a tak se pokusil změnit téma. ,,A co tě sem vlastně přivedlo?"

,,To he asi pravda." Pousmál se. ,,A taky věděla co může čekat ode mě." Dodal. Schovával své pocity za dalši usměv, ale obzvlaště teď v této době se občas cítil, jako by do Azarinu tak trochu nepasoval. Azaryn byla smečka bojovníků s ohněm v srdci a Iska se občas nemohl zbavit myšlenky, že kdyby už tehdy smečce velel Zathrian, nebo kdokoliv jiný, že by mezi ně přijat nebyl. Přeci jen, žadný bojovník to nebyl, leda by o něj na bojišti vlci zakopavali.
Drobně si nad Feierovými slovy povzdechl. To bylo zkutečně dál, než by si byval přál. ,,Jo, zvědavá to ona je. Eralii si bez těch jejich otázek a chuti všemu porozumět nedovedu predstavit, ale občas se toho i bojít. Máš asi pravdu že umí být poněkud... Zbrklá." Jenže Iska se na ni nemihl zlobit, sám byl jako mladý tulák, co musel objevovat. Ale rozhodně o ní měl strach. Možná byl v jeji vychově až trochu moc měký, ale jinak to nesvedl. ,,Možná bych jí měl zkusit najít..." Zamumlal svou myšlenku nahlas a pohled nasměroval směrem, kterým jeho stary přítel rekl, že ji potkal. Jenže jeho dceruška, stejně jako většina jejich vlčat, zdědili po jeho družce křídla, a tak bude nejspíše pryč dřív, nez tam dorazí. A co si budem, již byla i větší a nejspíš i silnějši než on, možná by jí akorát do problému zatáhl...

,,Jo... Nejspíš. Ale ty jsi rychlí taky a ona se před tebou nesnaží utéct... Jistě jí nakobec dostihneš. Nebo tě navede zpátky tam, odkud přišla." Pokusil se nadhodit trochu naděje.

Lehce styhlivě se pousmál. ,,Jo, měl jsem neuvěřitelné štěstí že si mě někdo tak užasný vůbec všiml." Vydechl s lehce zazněným usměvem. Eirlys byla laska jeho života. Krasna, chytrá, milá, kouzelná. Někdy sám nevěřil vlastnímu štěstí. Musel se však drobounce usklíbnout nad vzpomínkou jejich prvního setkání. ,,A hlavně že mi dala šanci poté, co mě v létě musela zachraňovat." Dodal s lehkym zasmátím. Feier ho znal, nemělo smysl mu tajit, že jejich první setkání nebylo tak romantické, jak by si přál.
Feierova další otazka ho však lehce zarazila. Říkal to skoro, jako by ji už poznal... ,,Co... Ty už jsi jí potkal?" Zeptal se a drobně znervozněl. Věděl, ze Era umí trochu... skočit se svymi predstavami par kroků moc dopredu, obzvlašť u vlků které nezná. Drobně si povzdechl. ,,Doufal jsem, že se nebude toulat moc daleko od hranic, ale je dospělá, nemůžu ji to zakazat, i když o ní mám starosti. Jako o ně o všechny. Doufám že na tebe nebyla drzá. Je to úžasná vlčice, zvídavá a neuvěřitelně milá, jen... To nerada ukazuje vlkům které nezna a kterym nevěří." Pokusil se vysvětlit, protože už jen Feierova reakce do prinutila myslet na vsechny ty špatné scénáře. Ano, byli věci které se nejspíše nikdy nezmění. ,,A... Je to vlastně i dobře, že je k cizincům opatrná."
Feierova poslední slova byla sice vřelá, ale Isku tak zvlaštně cvrnkla do uší. ,,Jo... To ty taky." Dodal. Možna se neměl tolik rozpovídavat o své rodině, kdyz Feier po te své stále patrach. Ach, proč mi to nedoslo dřív?! Muselo to pro něj být tak bolestiví mě tu teď poslouchat!

Iskovy se zdálo, že s Eirlys byl tak dlouho, že mu ani nedošlo, že se možnáali dohromady až poté, co Feier odešel. Až ho Feierva otázka drobně překvapila. Ale téma to jistě bylo veselejší, on o své rodině mluvil rád, a tak se pousmál a dal se do vysvětlování. ,,Ano, daly jsme se dohromady s Eirlys. Už to bude... Třetí léto." Musel zapátrot trochu v mysli, nechtělo se mu věřit že už to bude tak dlouho. ,,Máme spolu čtyři úžasná vlčata. Lapis, Eralii, Kafku a Rorýse. Jsou to radosti mého života. Byl bych moc rád kdyby jsi se s nimi někdy potkal." Souhlasně pokÿval hlavou. ,,Era by tě jistě zasypala tisícem otázek o Azarinské historii a Lap zase otazkama na bylinky. Rorymu by to chvíli trvalo ale jistě by ses mu líbil a myslím že i Kafky by se od tebe rád něco dozvěděl. Jsou to vsichni zvídaví mladi vlci." Dokázal by se o nich všech rozplívat daleko víc, ale nechtěl zase Feiera nudit svym tvrzením, jak jsou všichni úžasní.

Ještě štéstí že Iska nedovedl číst myšlenky, ještě by se nad Feierovou pochvalou začervenal. Přijímat jakekoliv pochvali mu stále vylo poněkud cizi a asi mu to už navždy zůstane. Ale i on měl Feiera rád, i když měl zprvu trochu problém pochopit, jak se k němu když byl jeho alfa, něl chovat.
Nechtěl kazit chvíli ještě víc, ale Feier by na měj stejně jistě poznal že něco zatajuje. Iska v takovychto věcech nikdy nebyl zrovna moc dobrý. ,,Achilles, Valencia a Pstruh, to je syn Ikkeho a Adaina. A moje dcerka, Lapis, se jím také chce stát. O léčitele nouze opravdu není, nemusíš se obávat." Drobně se pousmál, když Feiera ujišťoval. Alespoň trochu té pozitivity do tohoto chmurného povídání.

Drobně přikývl, věděl co za nebezpečí létaví vlci mohli znamenat. ,,Většinou se držím zalesněnych oblastí, tam se jim leta hůř,pokud si mě přes stromy vůbec všimnou. A i tak... Myslím že vědí že chodit tak blízko hranic by pro ně byla sebevražda. Ale nespolehám na to." Jedno zaviti, a sesypala by se na ně celá smečka. Pokud měli alespoň trochu rozum, těmto mistům, nebo alespon napadání vlků v těchto místech, by se měli vyhnout.
S povzdechem nemohl než souhlasit. Bylo to tak hezké místo, než dorazili tihle... Když se pak Feier začal vyptavat dál, Isku to zrovna moc neuklidnilo. Bývali alfa se očividně snažil změnit téma na něco lepšího a on jen přinášel další špatné zprávy. ,,Smečka se od tvého odchodu hodně změnila. Hodně vlků odešlo. Cyrano, Ikke, Adain, Jarumi, Mensis, Sassafras..." Ani už přesně nevěděl, kdo všechno tu ještě za jeho doby byl. Věděl, že takhle to ve smečkach chodí, staři odchází a dělají místo novím, ale vyslovit nahlas všechna ta jména vlků, které možná už nikdy nepotká bylo stejně hrozné.

Vidět, jak Feier v momentě naskočil zpět do chování a myšlení, které tak dlouho znal ho z nějakého důvodu alespoň trochu uklidnila. Asi protože to byla po dlouhé době povědomá jistá věc. ,,Všichni musí hlasit své odchody a dobu kdy se vrátí. Bellatoři mají byt pripraveni k boji." Nevysvětlil úplně vše, ale pojal to nejdůležitější. ,,A abych řekl pravdu tohle je celkem vyjímka, moc často teď za hranice nechodím. Ale nejsem daleko a dávam si pozor. Chtěl jsem jen rychle zkouknout jak je na tom zvěř v okolí a zase vklouznout zpátky." Vysvětlil zatím, co se ohlédl k místu kde někde za stromy začínalo území smečky.
Sklopil při jeho otazce lehce uši. ,,Nejsem úplně bezbraný..." Zamumlal a packou si sáhl po kousku ledu, co měl uvázaný kolem krku. Co se týkalo boje ale... V tom byl stále stejně mizerný jako tenkrát, což mohl Feier snadno vyčíst z uhnutí pohledu.
,,Apollion, jeho družka, čtyři vlčata a dva další vlci, Seraphina a Rex. Nejméně. Co vím, tak křídla mají někteří určitě." Na odpovídání otázek byl vyškolen zdálo se dost, Eralie si pro něj vždy nějaké připravila.

Na to že za to nemůže drobně přikývl, ale stejně se nemohl zbavit kouska viny. Iskova specialita bylo v tom se sám sebe ptát, co kdyby? Feier si to musel jistě pamatovat. Nahles vsak už nic nevyslovoval, však by se s ním o něčem takovém nehádal.
Potom už však nastal čas na ty horší zprávy a Iska už nedovedl udržet oční kontakt. Vždycky s tím měl problém, a i když se to jiz zlepšilo, stejně jim nakonec vždy uhl. Zahleděl se tak někam do přírody za Feiera a dlouze si povzdechl. ,,Je tu skupina vlků... Zabíjejí a pojídají vlky a pak si z nich dělají ještě trofeje. Jsou dost silní na to aby skolili nimlóga a... Vzali život Rufusovy a Asphodelle." Vysvětlil Feierovy sklesle. Dva životy tak předčasně vzaté... A proč vlastně..? I kdyby se Iska přenesl přes ten kanibalizmus, jidla bylo všude dost! Netrpěli hladem a snesly se k takové zrůdnosti z nouze.
Věděl, že to Feier nikomu neřekne, chtěl ho hlavně varovat před tím, co se v těchto lesích teď zkrývá, tak se po chvíli znovu Feierovy podival do očí. ,,Zdejší kraj není už tak bezpečný jako býval. Buď prosím na sebe opatrný. Nevíme jestli napadají i tuláky a nebo se zaměřují jen na smečky, ale takovým krutým šílencům se nedá věřit nic."

Souhlasně pokýval hlavou a poté se také podsadil. Možná se jednalo o formalitu, která už zkutečně nebyla potřebná, ale ze starych zvyků se těžko vybočovalo a Iska si stále Feiera velmi vážil.
,,Ach, to mě mrzí." Sklopil smutně uši. Když se Feier vydal na cestu, úplně jeho motivům nerozuměl. Rodina pro něj tehdy zdaleka tolik neznamenala, však jí i sám dobrovolně opustil, kdyz se vydal do Norestu. Ale od té doby, co si vytvořil vlastní po boku Eirlys, pro něj to slovo začalo mít zcela jiný význam a zkutečně ho mrzelo, že Feier se svým hledáním nebyl úzpěšný. Vzdyt se tak dlouho toulal světem, úplně sám za nimi... Zasloužil by si je dostihnout. ,,Také doufám, že jí nakonec dostihneš. Nebo kohokoliv jiného z nich." Tak moc ho to mrzelo, jelikoz on měl možnost s tou vlčici mluvit. Kéž by mu to jen tehdy došlo, mohl by ji za Feierem dovést...
Nemohl než se nad jeho poznamkou drobně pousmát. ,,Já vím, ale víš jaký já jsem... A... Žít sám na cestě umí být preci jen nebezpečné." Když však byla vyřčena otázka na smečku, Iska viditelně znervózněl. Ještě kdyby se potkali v zimě,,byl by mu schopny s úsměvem na tváři říct, že dobře ale... To již nebyla pravda. Isa nechtěl kazit tuhle hezkou chvíli chmurnými myšlenkami, ale pokud se Feier chystal nějakou chvíli v norestu pobýt, musel ho varovat. ,,Už... Na tom jistě byla lépe. Přišli jsme teď o dva vlky." Přiznal s povzdechem. To, že by spravně nic takoveho tulakovy neměl vykladat ho ani nenapadlo, Feier pro něj tulák asi nikdy nezačal plně být.