Príspevky užívateľa

Kiler sama moc nevěděla kam se chtějí dostat. Prostě pryč ne? I když skočit z okna hold nemohly. Nebo jako mohly ale asi ne bez následků. Ani si nemohla být jistá jak vlastně jsou. Už vůbec co hledají. Stejně jako Dia by si teď přála mít křídla. Prostě vylézt zpět na tu střechu a uletět. Práci by jim to ulehčilo hodně. "No něco takovýho. Lidi to určitě nenechali jen s jedním východem." řekla a snažila se znít co nejjistěji to jen šlo. Neměla ani tušení co tady vlastně hledají. Ale díra do spodních pater zněla logicky.

Kiler se vyškrábala zpátky na nohy. Oklepal se a musela se taky zasmát. Bylo to vtipné. Opravdu bylo. Alespoň něco na odlehčení když tady možná zůstanou. "Cesta určitě nějaká bude." přikývla souhlasně. Věřila, že lidé nedělají jen jednu cestu. Psi bohové snad nás teď povedete. Pomyslela avšak nemohla vzhlednout k nebi. Místo něj nad nimi byly šedé kameny hladce zabroušené do povrchu. "V pohodě to snad zvládnu." řekla a ještě jednou se zasmála. Postupovala pomalu vpřed a doufala, že cesta ven už bude blízko.

Kiler se na ní zamračila. Chce rvačku? Má ji mít! Pomyslela si naštvaně. Zrovna u Hailey by ji vlastně ani smrt nevadila. Nevypadala, že je psychicky v pořádku. "TY jsi zaútočila první!" prskla po ní skrze větve. Kiler by na vlka bezdůvodně neútočila. Tedy ne dokud by ji pořádně nenaštval. Killer útočí. To Killer je ten vrah. A naše Kiler se s tím hold naučila žít. A teď se jí to hodilo. "Máš jediný štěstí, že jsi to tam nezkusila." řekla povýšeně a poposkakala kousek výš do stromu. Měla v plánu dostat se na druhý strom. Ovšem nebyla to žádná kočka takže ji to podjelo a praštila se do tlamy až ji cvakly zuby. "Uvidíme kdo z koho." štěkla po ní zatímco se jí hlas měnil na Bad-half. Musela to ovládnout. Ještě se uklidnit. Hlas ji byl jedno jen se ještě nesmí změnit. Pozorovala snad každý pohyb Hailey. Nemohla ji spustit z očí. Rozhodla se, že raději zůstane tam kde je. Kdyby spadla byla by lehký terč.

Nabídka lovu se jí zamlouvala. I když lovit nepotřebovala ráda pomůže. "No, ráda pomůžu." usmála se na ní a zavrtěla ocasem. Znovu se začala rozhlížet. Snažila se tady najít nějakou kořist. Už nebyla ani tam nervózní vzhledem k tomu, že už se obě uklidnily. Podle pachu poznala, že tady už nic nenajdou. "No asi budeme muset někam jinam." řekla a rychle se otočila. Mohly teď jít na pláň posledních sobů. Chvíli doufala, že by tam mohla přijít i na jiné myšlenky no potom si vzpomněla, že tady se porvala s Avable. Se svojí kamarádkou. No pořád nepsi než co provedla Tyje.

-----------> pláň posledních sobů

Kiler zahlédla na pastvině vlka. Raději se přikrčila avšak už zbytečně. Vlk vypadal, že ji vidí. Už bylo zbytečný se schovávat v trávě. Vlk k ní potom pomalu přišel. Vypadal, že se možná trochu stydí avšak sama Kiler věděla, že tohle je normální. Mluvil tiše a se skloněnou hlavou. No nedivila se mu, přeci jen mluvit s cizími vlky nebylo vždy snadné. "Oh, zdravím tě. Já jsem Kiler." pozdravila a představila se rovnou. Stejně jako vlk - tedy Night. "Copak tě sem přivádí Nighte?" zeptala se a usmála se.

Kiler byla ráda, že to Rangoo pochopil. A dokonce si lehl i kousek od ní. No šlo vidět, že nebude zas tak blbej. Odskočit od tématu byl dobrý nápad. Kiler se rozhodne nechtěla bavit o tom co se před chvílí stalo. Ještě by po něm vyjela. Avšak otázka kterou položil pro ni nebyla nikterak jednoduchá. Ona sama v tomhle nemá vůbec jasno. "Nooo, jako takhle." začala pomalu. "Nedávno jsem ve smečce být chtěla, ale teď mi to je vlastně jedno." řekla jednoduše. Tohle byl teď opis její situace. Samozřejmě by ji nevadilo být ve smečce. Ale tulácký život ji vyhovoval. Mohla si tak dělat co chce. "A ty? Ty by jsi chtěl do smečky?" zeptala se i jeho aby se neřeklo. Nejspíše jí to nezajímalo tolik co Ranga. Ale taky ona tady po něm před chvílí nevyjela a kromě přátelských věci neměla potřebu se ho vyptávat.

No jistě. To mohla Kiler čekat. Hailey se nechovala nijak extra přátelsky. A co teď měla jako dělat ona? Dnes moc na rvačky neměla náladu. Ale nejspíše se rvát musela. Sama za sebe. Killer by měla nechat někde za sebou. Zabít ji totiž nechtěla. Ale ne vždy se jí to mohlo vydařit. Lehla si na strom a přátelský zavrčela. "Ale zdravím." řekla snad podobným stylem jako sama Hailey. Nejspíše se boji nevyhne. Tak si ho mohla alespoň užít. Znovu se v ní probouzelo povaha stejná jako na zápasech. Kdy ji to bavilo. Kdy ještě ráda zabíjela. Přeci by to mohla hrát jako obranu ne? "Ale, co tak zlého jsem ti udělala?" zeptala se nevinně vypadajíc. Však přeci jazyk nepotřebuje.

Kiler se na něj zamračila. Si snad doopravdy myslel, že to jen tak hodí za hlavu? S kolika takovými činy musí žít ona. Tedy kolikrát i horšími jako třeba s Tyjou... A tam vlk prostě nemůže přijít a říct 'nehodíme to za hlavu?'. "No to už by jsi po mně chtěl moc." řekla a zavrtěla hlavou. Jenom ať trpí hošánek. Pomyslela si zlomyslně. Taková už dlouho nebyla, ale v téhle situaci se prostě nešlo zachovat jinak. "Můžeme být kamarádi. Víc si od toho neslibuj." prohodila už klidněji. Víc jak kamarádi být opravdu nemohli. Tedy zatím. Kdoví jestli si to třeba Kiler někdy nerozmyslí. Alespoň teď jistě ne. Uvolnila se a došla zpět ke břehu řeky. Z toho všeho měla žízeň a chladná voda ji teď přišla vhod. Klidně se napila a potom si znovu lehla ke břehu.

Hlásím se

Už v tomhle lese byla. Tehdy se Stadleym když pršelo. Věděla, že území kultu nebylo daleko a celkem jí to i děsilo. Avšak nečekala by, že tady bude mít společnost. A dokonce nevypadala ani jako z Kultu. Pach zachytila téměř okamžitě i přes hustou mlhu. A hned věděla, kdo tohle je. Ta vlčice které ublížila. A ještě s ní vyhnala duchy. Hailey nebo tak nějak. A rozhodně se a ní nechtěla potkat. Ta vlčice byla šílená! A hlavně ji musela vidět jako první. A přes mlhu to jen tak nešlo. Hned ji něco napadlo. Otočila se od pachu a začala hledat nejbližší rozvětvený strom. Byly v lese takže to nebylo tak těžké. A teď se jí hodilo mít šest prstů. Vyškrábala se na strom do výšky kolem dvou až tří metrů. Skok z tohohle stromů by ji nezabil, avšak mohla by se jinak zranit. Už pracovala na vymýšlení plánu.

No alespoň něco ze sebe dostal. Pomyslela si vítězoslavně. Přesně tohle chtěla. Aby toho litoval. A nezapomněl na to jenom tak. Bůhví po kolika takových Vlčicích už vyjel. Ještě chvíli na něj vrčela avšak potom se posadila. Se stále naježenou srstí si oblízla pysky. "No, dobře." řekla zatímco ho stále probodávala pohledem. Držela si od něj staly odstup kdyby se něco stalo. Ale věřila mu. Tedy už ne tolik, ale zase nebyla až tak nedůvěřivá jako někteří jiní vlci.

Ano byla to pravda. Kiler taky pomohla Nihilu. "No spíše nemám v plánu se tam přidat a už vůbec k nim chodit žrát. Vlastní jídlo si ještě chytit umím." usmála se na něj. Přišlo jí to prostě divné za pomoc jít k někomu žrát. Byla ochotná s nimi chodit na lov avšak opravdu si z toho nehodlala něco nechat. "Ano to je pravda Dino. Ale někdy se na tebe i společnost vykašle." řekla něco z vlastní zkušenosti. Ji vyhostila vlastní smečka. Jen protože není čistý vlk. Radši bude žít na vlastní tlapky. Jestli chce smečku tak si radši počká.

A bylo zle. Nervózní teď byly obě. Vlčice Snowy byla vyšší než Kiler takže Kiler musela při řeči zvedat hlavu. No jo, problémy malých psů. Když se dověděla, že je na lovu tak jen zamyšleně přikývla. Nejspíše ji neměla rušit, ale měla ráda společnost tak kdyžtak odejde později no ne? "Ano nevím, prostě jsem se toulala až na tohle místo. Už jsem tady jednou byla, ale nechci si to připomínat..." odpověděla na první otázku. "Dá se říct, že jsem zdejší. Tohle území se jmenuje Norest. Je zde i pár smeček avšak i plno místa pro tuláky jako jsme my." odpověděla na zbytek. Stejně tak zvedla čumák k nebi a zavětřila. Nic necítila. Takže kořist nikde.

Kiler na něj nechtěla být zlá. Jenže tohle prostě přehnal. Viděli se po druhé! "A to si jako myslíš, že tě to omlouvá? To že se ti někdo líbí jako znamená, že po něm při první příležitosti vyjedeš?!" zavrčela na něj s pysky ohrnutými. Kdyby mu jen nenavrhla ať nikam nechodí. Absolutně by ji nenapadlo, že se to všechno takhle zvrhne. Byla na něj naštvaná, ale zároveň by mu to nejradši i odpustila. Nejspíše nebyl zrovna nejstarší. Takový ten puberťák. Ale když se tak zamyslela o to horší to bylo. Sic ona nebyla úplně senior, ale když už tak někoho staršího. Můžu mu dát aspoň lekci. Pomyslela si zlomyslně. "Co si ty o sobě vůbec myslíš?" vyštěkla po něm ještě a kousek couvla. A teď od něj čekala omluvu. A hlavně důvod. Něco pořádnýho, protože 'už když jsme se poznali ses mi líbila' podle Kiler fakt nebyl důvod k tomu někoho líbat. Kór když se viděli teprve po druhé.

Kiler se zastavila hned jak se před ní objevila bílá Vlčka. Ustoupila o pár kroků dozadu. Co když se teď neovládne a ublíží ji? Ne, musela se uklidnit. "Ehm, zdravim. Já... Já jsem, Kiler." představila se ze slušnosti. Rovněž jako ona vlčice sklonila hlavu na pozdrav. Ještě k tomu zavrtěla ocasem avšak šlo poznat, že je trochu nervózní. Vlčka. - Snowy jak se představila - vypadala dosti hladové. Jistě kořist teď nebyla v každém keři. Lov byl čím dál těžší a možná si tyhle dvě mohly pomoci. "Copak zde hledáš? Jsi snad na lovu?" zeptala se. Ano nechtěla nikoho rušit. Pokud by si vlčka přála ať odejde, udělá to. Zrovna na tomhle místě by byla radši sama.