Príspevky užívateľa


< návrat spät

Strana:  1 ... « späť  41 42 43 44 45 46 47 48 49   ďalej » ... 50

Kiler tu malou vlčici stále pozorovala jenže ona pak zmizela! Kiler se postavila a rozhlédla se. Musela se zamyslet. Vlk nemůže jen tak zmizet, pokud... Pokud nemá zase nějakou zvláštní magii! Jasně. Když jsou tu vlci s křídly a magií jistě existuje i nějaká díky které může vlk zmizet. Zůstala však otázka - zmizela ta vlčice úplně na jiné místo nebo prostě jenom nejde vidět? Tohle Kiler zmátlo, ale taky jí to velmi zajímalo. Ona sama magii neměla a zatoužila nějakou mít. Potom se vedle ní ozval hlas. Takže ta vlčice tu musela být. Prudce se otočila, ale nic neviděla. Přesto se snažila chovat se normálně. "No, přišla jsem se sem napít a něco ulovit. Co tady děláš ty?" Řekla jen tak do vzduchu. Doufala, že tam ta vlčice je.

Kiler stále pozorovala vlčici. Čekala až si ji všimne ona. Vítr se otočil a ta vlčice jistě musela ucítit její pach. Kiler to nevadilo a dál vyčkávala. Byla to poměrně malá vlčice Angela problémy i s pitím. Že by to bylo ještě vlče? Kiler nebyla sice o nic větší než ta vlčice, ale taky ona byla křížená s malým psem. Sice byla z větší části vlk, ale něco ze psa v ní zůstalo. Kiler sice měla náladu na seznamování avšak styděla se jít se zeptat první. Musela tedy počkat. Třeba je ta vlčice taky křížená se psem a proto je malá. Podle pachu nešlo úplně určit jestli to je vlče nebo dospělí vlk, ale pomohlo to být i něco mezitím.

Kiler už delší dobu nelovila a měla hlad. Cestovala a čekala jestli neucítí nějakou kořist. Vypadalo to že bude pršet a tak si musela pospíšit pokud chtěla něco chytit. Ucítila pohyb. Byla to myš. Nejspíše se šla napít k té teče co tady teče. Kiler se přikrčila a hned v zápětí vyskočila a myš ulovila. Rychle ji zhltla a šla se napít. Hlad měla sice pořád, ale už ne takový. Potom však zahlédla vlka. Seděl tam blízko řeky. Kiler si uvědomovala, že je blízko území nějaké smečky a tak toho vlka taky jen pozorovala. Pravděpodobně to byla Igniská smečka, protože podobný pach cítila i z Magmy. Pomalu šla blíže, ale zastavila se a jen toho vlka pozorovala.

"No většinou po tom co psi bojovali je lidé chytili a uvázali na řetěz aby jim neutekli. Jen když byl pes opravdu dobrý, člověk měl hodně papírků a mohl koupit třeba i kostí nebo něco lepšího k jídlu. A jenom ti nejlepší nebyli na řetězu, ale byli v kotci - to je místo které je ohraničené drátěným plotem. Měli tam boudu a někdy i pořádný jídlo. Já jsem se tam taky dostala a naučila jsem se skákat přes ten plot. Taky jsem pak mohla krást jídlo a když se na to přišlo, Hall - to byl můj pán, mě zbil železnou tyčí. Proto ho všichni psi poslouchali. On by jim jinak ublížil. Už s Xerrem jsem plánovala útěk jenže když pak zemřel musela jsem utýct sama." Řekla Kiler. Nevěděla jak to má Katnisse vysvětlit, protože Katnisse tam nebyla a když nevěděla, že lidé mají taky polopsi, tak jistě nemohla vědět co jsou psi zápasy. To mohlo Kiler napadnout. "Ale ne všichni lidé jsou takový. Někteří mají psy normálně na zahradě,dávají jim jídlo, vodu a chodí s nimi ven. Jen lituju, že já jsem taky mohla mít takový život, ale ztratila jsem se od svých lidí když jsem byla štěně. Ale i tak jsem spokojená, že jsem tady." Řekla, aby si Katnisse nemyslela, že lidé dělají jen strašně věci, i když většina lidí zlá byla.

"No celkem často se stává, že člověku uteče pes a skříží se s vlkem. U mě to bylo podobně akorát že já jsem měla jíž v rodu vlky a ani nevím jestli jsem spíše vlk nebo pes, ale je hodně vlků co jsou také napůl psi. Jednoho dokonce lidé kříží schválně. Je to zvláštní, ale je jen málo rozdílů mezi psy a vlky takže pokud jsi polovlk nebo polopes tak jde jen o to jak se cítíš. Takže polopsi a polovlci nejsou tak vzácní." řekla Kiler s úsměvem. Nevěděla, že Katnisse neví o polopsech. Ona sama to brala už jako samozřejmost. "A psí zápasy. Jasně. Jde o to, že lidé si vycvičí psy nebo vlky na to aby se potom setkali a ti psi spolu bojují na život a na smrt. Když psi bojují, lidé je je povzbuzují a pokřikují po sobě a hádají se, který pes je silnější a který pes vyhraje. Když vyhraje ten na, kterého lidé více ukazovali, všichni si vzali papírky a odešli. Jiný den přišli znovu s jinými psy a znovu bojovali na život a na smrt." řekla Kiler a došlo jí jak kruté to vlastně bylo. Ona sama toho bývala součástí.

"No tam odkud jsem je hodně polopsů bez magie." Řekla Kiler a usmála se. "A k té mojí alergii. No, zjistila jsem to když jsem byla u lidí. Jediný co o tom vím je, že když příště ucítíme něčí krev tak mam pak potřebu ho zabít. Je to zvláštní, ale na jednoho psa to nefungovalo. Jmenoval se Xerro a byl to můj nejlepší kamarád, možná i něco víc." Řekla Kiler a usmála se. "Vždy když jsem byla s ním a měla jsem zrovna dejme tomu záchvat, on mě dokázal uklidnit bez toho aby mě držel pevné u země. Vždy jen přišel, olíznul mě a já jsem se zklidnila. Bohužel Xerro zemřel na psích zápasech a já jsem ho nestihla zachránit. Čekám než se objeví zase někdo takový jako byl Xerro." Řekla Kiler to co věděla. "Ale myslím, že jednou se to naučím ovládat a když bude potřeba tak se prostě neovládnu a budu tak moct bránit svoji budoucí smečku nebo kamarády. Teda hlavně v to doufám, protože když se neovládám bojuji velmi dobře a přijde mi, že jsem i silnější." Dořekla to Kiler. "Vypadáš, že se chceš ještě na něco zeptat. Klidně se ptej." Řekla Kiler a naklonila hlavu na stranu a přátelsky zavrtěla ocasem. Bavilo ji odpovídat na tyhle otázky.

Kiler byla ráda, že ji Katnisse takhle poslouchala. Vypadala, že je fascinována a to se Kiler líbilo. "Jsem ráda, že se ti to líbí. Pokud máš i jiné otázky klidně se ptej." Řekla Kiler a zavrtěla ocasem. Kiler se líbilo jen tak se procházet a odpovídat Katnisse na otázky. Strašně ráda by se podívala na území Nihilu, ale věděla, že to nesmí. I když, kdyby jim donesla kořist... Možná ani tak by to nefungovalo, ale možná by se k nim mohla přidat. Pokud Kiler ví, tak že smečky můžeš kdykoliv odejít takže by to nejspíše nebyl problém.

"Takže v různých smečkách mají jiné pojmenování pro alfu? To je zajímavý. Když jsem byla ve smečce, byla u nás ještě jedna smečka a tam měli stejně jako my alfu." řekla Kiler a vzpomněla si na druhou smečku. "No nevím jestli by někdo chtěl mít ve smečce vlka jako já, navíc když ani nejsem čistokrevný vlk." Kiler byla ráda, že v ni Katnisse tak věřila. "Jaké to je být na půl pes?" zopakovala Kiler Katnissina slova. "Záleží na tom jak vyrůstáš a jak se cítíš. Já jsem vyrůstala většinou se psy, ale když jsem pak byla ve vlčí smečce pochopila jsem co je pro mě lepší. Jakožto napůl pes jsem hlavně menší a to celkem o hodně. Taky mám na předních tlapkách o jeden prst navíc." řekla Kiler a zasmála se. zvedla jednu přední tlapku aby se Katnisse mohla podívat. "Taky to možná má co dočinění s mojí alergií a s tím, že nemám žádnou magii. Ale nijak mi to neškodí." řekla Kiler a dále pokračovala v cestě.

Ano lidé jsou zvláštní. S tím Kiler souhlasila. "Panovníka? Nemyslíš tím Alfu?" tohle Kiler zarazilo. Nejspíše by nezvládla říkat někomu králi. Znělo to tak... Zvláštně. "Zatím se mi ze všech smeček nejvíce zamlouvá Ignis, ale Nihil taky nezní špatně." řekla Kiler nakonec. Bála se, že kvůli její minulosti by ji nikde nepřijali, protože kdo by ve smečce chtěl mít napůl psa, který by je mohl zabít aniž by chtěl? Své obavy řekla i nahlas: "Myslím, že mě stejně nikam nevezmou. Mohla bych někomu ublížit bez toho abych chtěla." řekla Kiler a zahleděla se do země. "Pokud chceš ptej se mě na něco, baví mě odpovídat." řekla Kiler přátelsky a zavrtěla ocasem. "Zatím jsem se ptala hlavně já tak ti dám taky prostor."

"No ano, měla jsem smečku, ale lidé ji zničili. Sice mě tam neměli moc rádi, ale stejně mi trochu chybí." Řekla Kiler. Kiler je smečkový vlk, ale teď ji vyhovovalo být sama. Možná by se mohla k někomu přidat, ale nevěděla ke komu. "Asi bych se k někomu přidala, ale nevím ke komu. Kolik tu je smeček?" Kiler potěšilo, že vypadala jako smečkový vlk i když to bylo dávno co lovila se smečkou.

"V pohodě. Můžeme se jen procházet." Řekla Kiler a vyrazila. "Pokud chceš můžeš se na něco zeptat, ale klidně se zeptám já. Jaký to je být ve smečce? Dlouho jsem v žádné nebyla." Řekla Kiler a zavrtěla ocasem. Vzpomněla si jak byla ona ve smečce a musela dodržovat pravidla. Teď si mohla dělat co chce a to se jí líbilo. Stejně jí však chyběl ten pocit že se může spolehnout na smečku, tady se musela spolehnout jen sama na sebe. Zaujala ji však Igniska smečka a možná se pokusí tam přidat. Ještě však není úplně rozhodnutá a tak zatím zůstane tulák.

Kiler celou dobu ležela a zaujatě pospíchala Matery. "Moji smečku taky zničili lidé." Řekla zamyšleně Kiler. Zvedla se a šla si namočit packy do řeky. Voda byla chladná a příjemně jí zchladila tlapky, které až do teď měla skryté pod sebou v srsti a tak jí bylo trochu horko. Napila se a oblízla se. Potom ale ztuhla a zahleděla se do vody. Proplula tam ryba a Kiler rychle vyskočila a dopadla těsně vedle ní. Rychle se otočila a za chvíli se zvedla s rybou v tlamě. Byla to dlouhá ryba, možná losos. Kiler milovala lososy! Přišla k Matery a dala jí kousek. "Ochutnej, tihle jsou nejlepší." Řekla a položila rybu před Matery.

Kiler se podívala kam Katnisse ukazovala. Byly tam keříky. "Jo to by šlo." Řekla spokojeně a vzala srnu za zadní nohu a začala ji táhnout k tomu místu. Dotáhla ji tam a pokusila se jí i trošku zahrabat. "Tak co budeme dělat teď? Budeme se jen tak procházet nebo zkusíme ještě něco ulovit?" Zeptala se vesele. Byla ráda, že Katnisse nevadilo, že je tulačka. Aspoň měla dobrou kamarádku. Ale jednu věc chtěla Kiler zkusit. Chtěla by se podívat do její smečky. Chtěla by jim hlavně pomoct lovit.

"Děkuju. Jsem ráda, že se to podařilo. Teď budeš mít dostatek jídla pro smečku." Řekla Kiler a zavrtěla svým ocasem. Nejspíše bude potřeba to odtáhnout do tábora, ale Kiler tam s Katnisse nemohla. Teda možná. "Asi budeš potřebovat pomoct to odtáhnout do vašeho tábora co? Nejspíše nesmím vkročit na vaše území, tak ti to potom pomůžu odtáhnout alespoň ke hranicím." Řekla Kiler a zamyslela se. Kde takovýhle úlovek ukryjí? Možná už lovit nebudou, ale nemůžou to jen tak někde nechat. Jistě by si to přivlastnil někdo jiný. "Kam ten úlovek ukryjeme?" Zeptala se rychle.

Kiler poslouchala Materyino dramatické vyprávění. "Co se stalo s tvojí smečkou?" Zeptala se napjatá Kiler a v očích jí tančily jiskřičky. "A... Jasně. Můj tábor. No problém je, že já nemám žádnej tábor." Řekla Kiler a zasmála se. "Spím kde se mi zachce a lovit se dá snad všude. Ty nejde máš tábor Matery? A dorekni mi to s tou smečkou prosím." Kiler žadonila jako malé vlče a rychle se stočila do klubíčka a založila si packy pod sebe. "Můžeš klidně do detailu ráda si to poslechnu. A když budeš chtít, řeknu ti jak jsem se já dostala do Norestu." Řekla Kiler a usmála se. Nastražila uši a čekala než Matery něco řekne.


Strana:  1 ... « späť  41 42 43 44 45 46 47 48 49   ďalej » ... 50