Príspevky užívateľa


< návrat spät

Strana:  « späť  1 2 3 4 5 6 7 8 9   ďalej » ... 49

Kiler ťapkala kolem jezera a koukala na tu pohromu. Vlastně stejně jako Voltaire, která byla jen kousek od ní. Akorát se neviděly, byly až moc zabraný do čumění na led. Kiler taky přemýšlela jestli tohle není moc brzo a co bude dělat až ten led neproboří a nebude mít co pít. No sníh se jí žrat nechtěl. Fakt ne.
Koukla se tak kolem sebe a vlastně jen nedaleko od ní stála panovnice Nihilu. Jéé, jaký překvápko. A zrovna jí šla na ránu. Teda samozřejmě ne jako doslova, přece si nedovolí ublížit panovnici Nihilu!! Ale hodila by se jí dát s ní řeč. Kiler se tedy klusem vydala za ní. "Zdravím Voltaire. Co Vás vede sem k jezeru?" řekla slušně. I slušněji než normálně. Inu, byla to panovnice, a v tom Nihilu to mají takový všelijaký. Takže radši se s nima nebude hádat o tom jestli ju baví si vykat nebo tykat a udělá co si žádaj. Takže bude hold slušná.

Kiler už se tak nějak blížila k Nihilu. Stále se tak toulala kolem, nechtěla tam úplně nakráčet bez pořádný domluvy a navíc, nechtěla bejt na obtíž. Tak se snažila co nejvíce věcí přežít sama, a až dojde na nejhorší a ona bude mět fakt strach že chcípne, tak se stáhne do Nihilu a bude doufat v nejlepší. Teď tu u Nihilu však narazila na někoho novýho. Podle pachu věděla že vlčku ještě neznala. Nebo možná odněkud? Ale pamatovala si to jen matně, ten pach tedy.
Vydala se směrem za vlčkou, třeba se skamarádí že. Nebo to bude nějakej Nihilák, s těma by se kámošit měla. Dneska zrovna se radši chtěla držet u lesíka. Přece jenom díky stromům tam teho sněhu bylo míň, a tak se v tom drobná vlčka tolik nebořila. Někdy to bylo fakt otravný.

Kiler se už tak nějak stahovala směrem k Nihilu. A teď vlastně doufala, že na nějakého Nihiláka narazí. Moc by se jí to hodilo, protože tak by měla nějakou společnost na cestu k Nihilu nebo minimálně někoho kdo by mohl Voltaire předat Kilerinu zprávu. Zrovna procházela kolem Černýho jezera když zachytila pach Nihiláka. Kdo to byl nepoznala, zas tak dobře je neznala. Ale hned se za tím vlkem vydala. Čenich dala k zemi a brodila se sněhem. Už byla zima, hodně. Fakt už potřebovala najít něco bezpečnějšího. Už to přestávala být sranda tohleto. Protože Kiler se pomalu začínala bát o svůj vlastní živůtek.

Možná to tak vypadalo, ale Kiler se ještě ukončit nechtěla. Jenom se chtěla napít! A to nebyl hřích ne. Rychle tedy zvedla hlavu na vlka co šel kolem. Taky rovnou kousek od ledu couvla aby stála zas na pevným, kdyby náhodou to pod ní prasklo a ona to nečekala. "Ale je! Jenom se chcu taky napít ne?" zakřičela na vlka zpátky. Ale tak, kdyby tu nebyl mohla by třeba žrat sníh že. Z toho se taky pije. Nebo aj žere? Těžko říct.
Vlka si hnedka prohlídla ať ví s kým má tu čest. Podle pachu se jí však nedařilo zjistit odkud je. Bo větr nevál jejím směrem že, tak nic necítila. "Co ty tu v takový zimě? Na tuláka nevypadáš." vydala se směrem k vlkovi, ať tu na sebe neřvou. To bylo divný.

Kiler se už začala stahovat směrem k Nihilu. Radši. Hodně se ochladilo teď a ona na to nebyla úplně připravená. Ještě ve svým věku! No aby někde v noci neumrzla. Už teď aj bylo složitější se v noci udržet v teple a Kiler trochu pociťovala, že začíná omrzat. A to nebylo hezký, vůbec. Takže se tu toulala u Nihilu. Snad bude mět čas se za nima přidat. A dokonce aj na nějakýho Nihiláka narazila! Nějakej parohatec zase. Nejdřív ho teda viděla jenom ležet ve sněhu, tak ji už napadlo, jestli náhodou neumrzl. Tak se za ním vydala. On však po chvilce zvedl hlavu. "Zdravim, žiješ?" zeptala se a naklonila hlavičku na stranu. Přeci jen, radši ho zkontroluje ne.

Kiler koukala nahoru na ledovec. Leskl se. Woah. Jako velmi ji to fascinovalo. A tím že do toho byla zakoukaná se trochu lekla když na ni někdo zezadu promluvil. Ale hlas poznala. "Ahoj Hel." zasmála se a otočila se na vlčku. Trošku přituhlo a zafoukal studenější vítr. Kiler na to nereagovala. Ještě jí nebyla zima, tak dobrý. "Vyšla jsem na vejlet. Ještě jsem totiž toty ledovce pořádně neprošla. A náhodou mě to napadlo." usmála se na svoji kamarádku. "Copak ty? Taky normálně ze zimy chodíš to eště větší zimy?" zeptala se. Znělo to takhle komicky. Než aby hledaly nějaký teplý místečko kde můžou přečkat zimu, tak se tyhle dvě vydaly k ledovci. No, možná by se to dalo brát jako otužování.
"Jo to je. Zrovna teď jsem na to čuměla." zrak upřela zpátky k ledovci. Třpytil se, a jak hezky. "Těžko říct kolik věcí je v tom nadobro pohřbenejch." řekla svoje myšlenky nahlas. Joo, kolik virů co by mohly vyhubit všechny vlky v Norestu se tam asi skrývá? Nebo ztracený lodě! Poklady. No ještě že ten ledovec nemá v plánu roztát že.

Yay, Kiler má novýho kamaráda! A co že se skamarádily takhle, však o to víc zajímavý to bylo ne. Samozřejmě hned taky zavrtěla ocasem. To bylo nadšení! Mohla se zase cítit velmi mladá, když se obklopí mladými vlky.
No a teď už lov. Kiler na Hel jen kývla. Super, šly teda stopovat. Radši se teď plížila za Hel, nechtěla jí to překazit. Samozřejmě že nenechá veškerou práci na ní, to vůbec! Jen by ji taky ráda viděla v akci. A navíc, už šla a byla vepředu. Nebude ji přece předbíhat jak děti ve školní jídelně..
Taky ale dala čumák k zemi. Sice šla za Hel, ale taky může stopovat po vlastním. Třeba najde i něco bližšího. Ale o tom dost pochybovala. Našlapovala lehce, jak to jen šlo. Nebyla až tak veliká aby pod ní sníh praskal nějak nahlas. A na listí a větvičky si dávala pozor samozřejmě. Stopa jí pod čumákem pomalu začala sílit. Lehounce, ale jo.

Kiler za těch pár dnů dost proťapkala dost velkej kus území. Už aj sněžilo, tak si musela dávat větší pozor aby někde nezapadla nebo neumrzla přes noc. V noci ty teploty šly hodně dolů no. To si musela už hledat nějakej úkryt. A ten její náhrdelník co našla jí moc nepomáhal. Už zjistila na co to bylo, ten šmejd ji totiž ochlazoval! No už přemýšlela že to někomu daruje nebo zahodí fakt. Zrovna takhle na zimu?
Došla až tady k území přízraků. Nebo, kousek od něho že. Spíš na území jiných vlků, kteří tu ale už nebyli. Poznala to hlavně podle toho, že některý místa byly vlkům uzpůsobený. Třeba doupata. Nebo i cestičky vychozený, ale většina z nich už zarostla.
Chtěla se napít, tak mířila k řece. Už tady jistě kdysi byla, ona tak cestovala různě tím světem. Bohužel zrovna na místě kde byla tak řeka zamrzla. No tohle. Zkusila na zamrzlý povrch vejít, jen předníma tlapkama, aby zas nechcípla. To se jí moc nehodilo. Nepraskalo to, ale s větší silou by to jistě prasklo.

Kdo by to byl čekal, že se Kiler vydá k ledovcu zrovna když napadne sníh že? Zrovna ona, která by mohla umrznout. Ale tak, věřila že její zimní srst tohle ustojí. Jasný, přežila na Norestu už kolik? Sedm zim? Tak to ju asi ani tahle nezabije. Aspoň si vybrala v pohodě počasí, na to že je zima dneska aj slunko vysvitlo. Pravda, teplý to zas nebylo, ale aspoň to nebyl takovej ten klasickej studenej větr. Z toho jí usychal čumák. Kiler se ještě rychle ohlédla na nebe. Slunko sic svítilo, ale už se blížily aj mráčky. Ajaj. No snad nebude nějaká chumelenica.
Kiler snad ani nečekala, že by tu někoho potkala. Proč sem tedy šla? No možná, ale jenom možná si chtěla zaklouzat na ledu. Tady ho bylo dost taky. Jenom si musí dávat pozor, ať si nevyhodí rameno třeba (tak jako já že).

Kiler ze ztráty rodiny nebyla nijak nešťastná. Už ne. Na to byla stará fakt. Ona už neměla moc času, tak si jenom užívat jupí. "To je v pohodě." laskavě se usmála na Hel. "Nu to jest pravda. Mít kámoše je fajne. Taky můžem být kámošky." řekla tak mezi slovy. Použila tu klasickou školkovskou taktiku haha. Tak se přeci tvoří nejpevnější přátelství ne? Musíš za někým dojít a zeptat se jestli budete kamarádi. A pak jste. A máte klid. Není to žádný hádání jak v některejch vztazích v dnešní době. Má mě rád? Nemá mě rád? Takhle víš rovnou!
Stejně jako Hel taky zavětřila. Ještě že zatím nepřišla o čich. To by jako tulák fakt chcípla. Neschopná si ani vystopovat jídlo. "Hej, poďme." přikývla a protáhla se. Aj celá popraskala. No jo, je stará, ale nemusí jí to připomínat celý tělo! "Cítim nějakej slabej pach teda.. Když nepočítám ty ptáky tak nějakej hlodavec. Cítiš to taky?" zeptala se pro jistotu. Aby kdyžtak byly na správný vlně že.

Kiler se vlastně líbilo když jí aj vysvětlil jak to s tou úctou mají. A řekl to správně. "Zníš jako spravedlivej alfa." usmála se. Když takhle nepožadoval nic od tuláků. Znělo to fér. Přece jenom tuláci nebo jiný smečky nedodržovaly pravidla ostatních smeček. Nebyl tak důvod aby si alfy vyžadovaly nějakou úctu od všech že. Pak už bylo na druhém vlkovi jestli se chce zavděčit nebo mu to je jedno. U Kiler tohle záleželo. Někdy když měla pocit, že by to bylo slušnější, tak i nějakou tu úctu projevila poklonou nebo něco. Teď se ale zdálo, že to třeba nebude.
Ach děti. Těch se Kiler nikdy nedočkala. Asi jí to ani nevadilo. A teď už bylo pozdě hah. "Hodně štěstí s děckama, vim že možou být zlo." zasmála se a švihla ocasem. "V pohodě, tak se měj Rayi." rozloučila se s ním a vydala se zase na svou cestu.

Kiler nijak netrápilo odmítnutí šedého vlčka. Ne každej měl vždy náladu na lov že? "Aha, jasné." řekla chápavě. Trošku se však pozastavila nad tím, že byl ze smečky. Ignisák, jistě. Napadlo ji to hlavně protože věděla, že je blízko území Ignisu. Tak by dávalo smysl, že tu aj na nějakýho Ignisáka narazí co. A i předtím to ve svým dotazu vzpomenula. A potvrdilo se jí to. Dokonca alfa! Trochu se pousmála. "Hih, měla bych se klanět? Nebo to se dělá jenom v Nihilu." zasmála se. Snad se tady Rayko neurazí. To by nechtěla. Však humor je do života potřeba. "Ale těší mě, Rayi. Copak děláš takhle mimo svý území?" zeptala se. Ooo měla by se bát aby jí neuhryzl uši? Ale tak, vypadal mile. Ne jako většina Ignisáků.
"Jsem tulák už dobrejch pár let, ale snažím sa se smečkama mět dobrý vztahy." řekla upřímně. Však s Nihilem ten vztah dobrej měl. Co přízraci a Kult to už si jistá nebyla. Moc se s nima nepotkávala.

Kiler samozřejmě nijak nevadilo, že si Hel nechtěla opakovat bylinky zrovna teď. Jistě, nechat to ještě chvilku uležet a pak to půjde levou zadní žeo. "Jasan, jenom na to nezapomenout." usmála se a zavrtěla ocasem. Aby Hel neměla pocit, že by jí to nějak vadilo. Tlapkou hrábla do té trošky sněhu co byla na zemi napadaná. Teď už snad jediným jejím přáním bylo. aby zima nebyla tak krutá jako jiné roky. Jí by se to globální oteplování troška aj hodilo. Pak by se jakožto tulačka nemusela bát o svůj kožich.
Kiler jen střihla ušima když Hel začala mluvit o svém původu. Takže taky není přímo odsud. Nebo minimálně se zde nenarodila. "Jéé, to já taky. Jenom teda mý rodiče odsaď taky nejsou." přišlo jí to vtipné, jistě. Konečně někdo kdo nebyl odsud. "Většinou tu potkávám jenom vlky co tu sou od štěňat." řekla. "Bohužel, mý bližní už sou asi všeci mrtvý." dodala po chvilce. Takový hloupá věc co říct. Ale jako, nevadilo jí to moc. Svou rodinu asi ani nepoznala. Minimálně si to nepamatovala.
Střihla ouškem, něco zaslechla. Štěbetání nějaký sýkorky. Ohlédla se tedy po korunách stromů. Ptáčka žádnýho neviděla, jen zelenavý jmelí na každým druhým stromě. Ale něco ji napadlo. "Co si jít zalovit trocha? Esi budu moc dlouho stát bude ze mě akorát tak rampouch." zasmála se a trošku si poskočila. Ono se to nezdálo ale chladněji už bylo.

Hlasim se!

Vlček vypadal trošku mimo. Možná někdo ze smečky? Ti bývali taký, no mimo když tu svoju smečku nikde neměli. Kiler vlkama ze smečky nijak neopovrhovala. Pro ni si byli všichni rovni. V pár věcech by jim snad i záviděla. Hlavně tu společnost a jistotu potravy. Tu ona neměla. Společnost jen občas, potravu se musela spolehnout na sebe. "Aha, tož to jo." přikývla a zavrtěla ocasem. "Možem lovit spolu však? Mě by se aj kořist navíc hodila, kór teď na zimu." usmála se. Když došla blíž ucítila z vlčka pach Ignisu. No když byla celkem blízko Ignisských hranic tak se nemohla divit že na nějakýho ignisáka narazí. "Jinak, já su Kiler." střihla ušima když se zastavila kus před vlčkem. I když jméno teho asi moc nezmění. Už si tohohle ignisáka zakódovala v hlavě jako prostě vlčka. Sedělo mu to celkem. "Z kudma ty seš vůbec? Ten pach ignisu máš jenom tak nebo z tama si?" vyhrkla ze sebe.


Strana:  « späť  1 2 3 4 5 6 7 8 9   ďalej » ... 49