Príspevky užívateľa


< návrat spät

Strana:  1 2   ďalej »

Maxwell samozřejmě nečekal, že se tohle bratra tak dotkne. Netušil tedy jaké to je, ale notak, je to jenom sníh! I když tedy studí, ale zas tak strašné to být nemohlo. Max tedy nechápavě naklonil hlavu. "Corey, ploč? Sníh zábava." podotknul a skočil před bratra. Však tak strašné to být nemohlo. Zkoušel chvilku hravě poskakovat kolem Coreyho jenže když to moc nefungovalo zarazil se. Co má teď dělat? Sníh byl vskutku zábavný, jen ne pokud kolem sebe neměl všechny sourozence. A Corey teď byl naštvaný i když Well ani moc nevěděl proč. "Coreyyy plomiiiň." napadla ho ještě omluva. Bude to lepší než aby se bratr pořád zlobil. Teda jestli se zlobil. "Co děje Coreyy?" zeptal se. Však ho taky zajímalo jestli ten sníh byl tak špatný. Mu to totiž nepřišlo. Možná je to tím že ho měl jen na tlapkách?

Maxwell se na chvilku zasmál a pak už řešilo svého dalšího sourozence. Však bude spravedlivý a zaútočí na oba dva. Ne jen na jednoho. Jenže to už nečekal že by mu to chtěli vrátit. Znenadání mu na hlavě přistála kupa sněhu. No tohle! "Hej!" vyjekl a pohlédl směrem kterým k němu sníh přiletěl. Corey! Tak on mu to oplatil! Rychlé si sníh z hlavu sundal. Šibalský se na něj podíval a přes všechen ten sníh k němu rychle prihopkal. Potom už neváhal a tlapkou mu hlavu do sněhu úplně zabořil. Tak takhle teda ne. Ještě se ho rychle pokusil zahrabat jenže to mu hlavu zase pustil takže teď Corey mohl utéct. Ještě se rychle ohlédl na Lenti. No tak tohle je válka!

Maxwell ze sněhu zas tak nadšený nebyl. Bylo to fascinující velmi a ještě lepší když po něm sníh zaútočil. To se pak mohl rvát a bílý sníh pak zmizel a roztál. Ale dost tedy studil brr. To pak nebylo moc příjemné. Ale když si bratr chtěl hrát, tak budiž. Pro něj to udělá. Loudal se spolu s Lentim někde za ním. Trošku přidal do kroku až když ho bratr popohnal. "Už duuu." ozval se aby si Corey nemyslel že nepospíchá. Přeci jen, přes sníh nebylo tak snadné se dostat. Musel buď skákat a nebo si před sebou válet hromadu sněhu která se časem zvětšovala. Takže nic jednoduchého. Dokonce mu na chvilku přišlo že se jeho bratr ztratil. Ale ne, to jen pod vším tím sněhem zmizel. Pokusil se ho předběhnout. Přes sníh rychle přeskákal než se dostal před Coreyho. Následně pak tlapkou do sněhu kopl a trefil se bráškovi přímo do obličeje. No to je zábava! Musel se taky zasmát a udělal to stejné i na Lentiho. Taková vlčí koulovačka.

Maxwell se zase vyplazil z nory a tentokrát nehodlal zůstat poblíž. Neměl sebou ani maminku a byl prostě sám. I když to bylo velmi nebezpečné. On ale netušil o zmizení Alfy nebo toho že je momentálně lockdown. A i kdyby to chápal stejně si vyrazí na procházku. Ťapkal si to územím Nihilu ani nevěděl kam. Pokud se nepočítá to že si zdříml v keři někde cestou tak ťapkal snad celý den. Slunce už by měli brzy zapadnout a on byl tady. Došel až na takové zvláštní místečko. Místo hezké trávy tady bylo něco jiného. Tak zvláštně se mu do toho bořily tlapky. A pak, plno vody! Ještě si pamatoval teplou vodu a i tu normální studenou. A teď tady byla vlnitá voda. Tak zvláštně utíkala po té propadající se trávě. Well se hnedka sehnul a tu věc pod sebou očichal. Ne že by pachum rozuměl. Nevonelo to nijak silné, spíše to přehlušil pach celého tohohle místa. Takový štiplavý. Rychlé tedy tu zem olízl. No fuj. Co tohle jako bylo? Hned začal plivat kolem sebe snažíc se tu věc dostal ze svého jazyka. Když v tom zahlédl někoho sedět opodál. A má problém! Jeho povyk už ho beztak i upoutal tak mu nezbylo nic než odplavat pryč! Rozběhl se tedy k vlnité vodě a před ní ještě zastavil. No co teď?

Jeho táta se svalil na zem. Jeho útok fungoval! To má ale sílu hah! Určitě ji pobral od táty a pak ještě zlepšil a teď je i silnější než on. Hned co teda byla v dosahu se rozběhl tak jak to uměl a do tlamičky chytil nějaké ty chlupy na tátově ocase. Začal s nimi trhat ze strany na stranu tak jak se to naučil od sestřenic. Přeci jen to bylo skvělá taktika. Jenže jak sebou tak škubnul, dal do toho té svojí neuvěřitelné síly až moc, a sám se svalil na zem vedle noh od Aziho. Ale však to teď nevzdá! Vyhrabal se na tlapky hned jak mohl a znovu zaútočil. Když už před tím dal ten smrtelný zásah ať už to bylo cokoliv. První mu pod tlapku přišla tátova noha. Tak se zakousne do ní. Však ocasu je to dost podobné. "Útok!" tak nějak zavyl a vrhl se na tatínkovu nohu.

Well na jednu stranu nechtěl prohrát. Ale něco mu říkalo, že by měl nechat Rivu vyhrát. Už jen protože je to holka a je slabší. Takhle akorát chuděra bude mít malé sebevědomí a nikdy nic nezkusí. Ovšem, byla to jen hra, ale kdo ví jaký dopad může mít jedna malá hra na její život. Raději tedy nezapojil všechny své síly. Ale Rivera až tak slabá nebyla. On ji tedy samozřejmě zvládl přeprat, ale nebylo to až tak jednoduché. Riva se postavila přichystaná na další útok. Well ale zaútočil první! Oklepal se z toho pádu až se mu ucho přetočilo a pak si stoupl na zadní nožky a opřel se Rivě o hlavu. Tím se ji tedy snažil přimáčknou k zemi. Byl tak zabraný do hry že si ani nevšiml chudáka Volti, která seděla kousek od něj. A tak do ní tímhle útokem žduchl. Třeba se taky zapojí heh.

Jak už t u štěňat bývá, tak když jeden zkusí, druhý taky. Takže se Max nemohl divit že i jeho bráška vodu ochutnal. Jediné štěstí bylo, že tohle nebylo nic co by mu ublížilo. Však Well už to zkusil a nic to neudělalo. Než si ale stihl pořádně promyslet jak tuhle teplou vodu zhodnotit, jeho bratr to udělal za něj. "Jo." rázně přikývl aby šlo pořádně vidět že souhlasí. Pít tu normální studenou vodu bylo rozhodně lepší než tuhle. "Ne špatná, jenom ne nejlepší." dodal potom takovou směsici slov který kupodivu dávala trochu smysl. Zdálo se že tenhle názor sdíleli oba mladí vlčci. "Dobrá na teplo, ne pití." dodal ještě, po tom co se trošku přikrčil aby bylo téhle vody kolem něj víc. Protože jak už zmínil, byla teplá. A teplo je samozřejmě velmi příjemné, obzvlášť v studeném počasí. Navíc mu to připomínalo teplo třeba od maminky nebo sourozenců. Potom se však podíval nad sebe na bílou věc nad jeho hlavou. No teda, nikdy by nečekal, že na jiných místech bude tolik věcí co objevit. "Co Coley myslí tohle je?" zeptal se a rád by i tlapkou ukázal bohužel to by ho vyvedlo z rovnováhy a on by do vody spadl. Tak tedy jenom cukl čumáčkem směrem nad sebe aby na to poukázal jinak.

Nebolí? Jak jako nebolí? Vždyť Well strčil čumák do vody omylem a bolelo to. Třeba je ten trik v tom, že tam strčí hlavu dobrovolně? Jakože ne omylem. Podíval se tedy znovu na brášku jak on to dělal. Odkud se do vody dostaly ty další věci? Nejdřív něco bílého nad vodou a teď jim vyšumí čumáček když ho tam dají? To by se snad měl začít bát aby mu nevyšuměly tlapky když je v té vodě nechá. Ale to se zatím neděl a čumáček jeho brášky byl rovněž v pořádku. Tak to taky zkusí. Ponořil čumáček do vody a vydechl. Rychle ho pak zase vytáhl když uviděl ty bublinky. No páni, že to snad opravdu funguje? Zkusil to tedy znovu, stejně s tím vydechnutím a zase! "Fakt." řekl jak čumák z vody vytááhl. Potom ještě nějakou dobu tohle zkoušel. Taková zábava! Ale to Corey už odvandroval pryč. Když se Well znovu rozhlédl kolem, uviděl ho hlouběji ve vodě. Teplejší? "Jo?" zeptal se taky nevěřícně a vodou si to doťapkal za ním. A fakt! Tohle je tedy zvláštní voda. Wella hnedka zajímalo jestli ta voda taky jinak chutná. No od té normální se přeci liší - je teplá, je nad ní nějaká bílá věc, tak třeba bude mít i jinou chuť. Maxwell se tedy z téhle vody napil. Nevěděl jestli to je dobrý nápad, ale za zkoušku jeden nic nedá. A kupodivu nechutnala tak špatně. Jenom byla.. no teplá. Možná že to tomu dodávalo zvláštní chuť?

Maxwell se na sebe podíval. To mi chcete říct že si před tím nevšiml všech těch kyti na sobě? Sice to byly jen malé modré lístečky, které se většinu času ztrácely v srsti, ale byly to květiny. A Maxwell si až teď uvědomil, že žádní jiní vlci květinky na sobě neměli. Jenom jeho maminka a sourozenci. Lenti a Corey taky měli kyti. Na chvilku ho napadlo, že to bylo něco co má jen jeho rodinka, ale to zavrhl. Přeci jen Riva je taky rodina. Pozoroval jak Riva do květinky šťouchla, asi čekala, že jí květinky taky narostou. Ale nic se nedělo. Taky že Wellovi to rostlo už nějakou dobu. "Nevíí, kyti loste dlouho na Well." pokrčil lopatkami po téhle až moc dlouhé větě. Riva však pokračovala se šlapáním na květinku až už nebyla. Ale nee, taková pěkná kyti. "Kyti malá, kyti slabá." poučil ji. Však kdyby on byl malý, taky by ho takhle rozbila. "Poď, najdeme jiná kyti." řekl rychle a otočil se. Hnedka se začal rozhlížet kolem sebe. A hele! Tady byla další. Přiskákal k ní tedy a na Rivu jen pohlédl. Potom sklonil hlavičku a květinku utrhl. Riva taky bude mít kyti! Doťapkal k ní a květinku jí dal za ouško. "Liva taky kyti." usmál se.

Nejspíše není špatně že si Maxwell kousek vycestoval. Měl nějaký přehled o tom co byly hranice smečky a co už ne, ale usoudil že tenhle les k nim nejspíše taky patří. Konec konců, kousek jeho zasahoval mezi hory, kousek od nory. Takže si to tady ťapkal a poznával krásné nové místečko. Jeho chůze byla každým dnem lepší takže zvládl už i delší trasy. Ne tedy o moc, ale pro něj to bylo dostatek. Však jindy nebyl schopný přelézt ani celou jeskyni natož aby šel někam dál. Takže když si na to vzpomněl, tak byl na sebe hrdý. Taková dálka, tenhle les! Tak ho taky pořádně prozkoumá že jo. Ťapkal tedy od keříku ke keříku a vše důkladně očichal. Tolik nových pachů! Jen škoda, že jim moc nerozumí. Některé podobné byly i u jeskyně. Třeba právě ty byly pachy vlků. Mohl se plést však. Maxwell byl tak zabraný do svých keříků, že vůbec nekoukal kolem sebe. Snad úplně zapomněl jak nebezpečný ten svět může být!

No mohl čekat, že se Riva bude bránit. Nečekal tedy že Volti jen odejde a dál si s nimi hrát nebude, ale tak co už. Nutit ji do toho nebude. Tedy zatím ne. Protože měl co dělat s Rivou. Zdálo se že ta věděla jak se rvát. Nebo měla nějaké zvláštní taktiky. Protože ho by v životě nenapadlo že aby si tlapku uvolnila tak mu ji zarazí až někde do krku. Samozřejmě že ji po tomhle manévru pustil. Tak jako nebude se tu dusit že. A Riva toho využila! A teď mu jako cupovala ucho. Hnedka vyjekl, protože to bolelo. Tohle není fér! Ucho bolí víc než tlapka. Ale nebude si tady tolik stěžovat. Radši se rychle začne bránit. "Jau!" neudržel se ale. Tlapkou se začal hned ohánět po Rivě. U toho taky začal pořádně vrčet a chňapal všude kolem sebe. Tak takhle ne. Po chvilce tohohle ale musel změnit taktiku jinak mu to ucho Riva snad utrhne. Opřel se o Rivu svým bokem a vší silou do ní vrazil. Tak nějak aby spadli oba na zem.

Well věděl, že utíkat se teda nemá. Ale tak on přeci nezůstane v noře zalezlý navěky. I když, mohl si na svoji procházku vybrat lepší část dne než večer. Sluníčko tedy pomalu zapadalo a on si tu ťapkal. Dokonce poprvé sebou nikoho neměl. Ani maminku a ani jednoho ze sourozenců. Taky to byl velmi odvážný vlček. On se jen tak něčeho nelekne. Tedy.. to zatím nemyslel na to že by tady mohl někoho potkat. Rozhodl se že když už slunce zapadá tak dál nepůjde. Nedošel daleko, ale budiž. Však tahle louka mu postačila. Bylo tu náhodou pěkně a když se schoval do trávy tak ani nemrzl. Hlavně ta vysoká tráva! Mohl tady poskakovat jako blázen. Jeho pozornost však potom upoutalo nebe. Tohle muselo být poprvé co viděl nebe se zabarvovat do oranžové. Stalo se mu snad něco?

Well měl tedy namysli úplně jiné věci než Riva. On neměl za potřebí poznávat nové vlky. Vlastně, tak trochu se jiných bál. Jeho rodina mu byla blízká samozřejmě, včetně jeho dvou sestřenek. Ale ostatní ho trochu děsily. Přeci jen s nimi nevyrostl a neznal je už od svého narození. Co on ví co by takový vlk mu chtěl udělat. Ne vždy musí být tihle vlci hodní. Počkal až za ním Riva doběhne. Potom jí znovu tlapkou ukázal co tady objevil. "Kyti." zopakoval. Potom se podíval na dvé tlapky. Tam se mu z nějakého důvodu taky tvořily kytičky. Drobné okvětní lístky měl i na hlavičce a hrudníku. "Well taky kyti." řekl ještě a natáhl před ní jeho packu. To je ale zvláštnost! Když se díval na Rivu tak ta na sobě kytičky neměla.

Maxwell nechtěl zůstat v noře. Vzhledem k tomu, že už věděl jak se kolem pohybovat trochu rychleji, tak toho taky musel využít. Nechtěl tedy prozatím chodit moc daleko, hlavně když byl sám. Jelikož to znělo trochu nebezpečně. Vyplížit se z nory bylo už tak dost obtížné, takže ted když je venku tak toho využije. Vyťapkal si to tedy prvním směrem kudy to šlo, bez toho aby měl v cestě nějakou vodu nebo tak něco. A tímhle pak došel až k těmhle stromům. To že byl na kraji lesa ještě nevěděl. Hlavně protože pomalu nevěděl co je to strom. Do dnes jich totiž moc nepotkal. Možná z dálky je viděl ale to bylo tak vše. Samozřejmě tedy hned k nějakému přišel a pořádně ho očuchal. No, z toho tedy moc věcí nezjistil. Už jenom, protože neuměl rozpoznat pachy. Poznal jen maminku a své sourozence. Víc toho totiž zatím nepotřeboval.

Maxwella už tedy nebavilo být stále v noře. Už to pro něj zkrátka nebyla dosti zajímavé. A po tom co jeho a Coreyho vzala maminka k teplé vodě, tak si myslel, že to není tak nebezpečné jak se zdálo. Ale tedy sám nikam moc nechtěl. Naposledy co byl někde sám to bylo dost děsivé. Takže si sebou vzal Rivu. Jeho sestřenku kterou tedy bal více jako sestru. Přeci jen narodili se ve stejný den, jen jiné mamince. A tedy jejich tatínci byli bratři. Takže moc rozdílů v nich nebylo. Well si to ťapkal loukami, Byla to na něj tedy dost dlouhá cesta. Ale když nebyl sám musel ukázat že je dost statečný a jen tak něco ho nesežere. S Rivou potom došli až na krásnou louku. Jen škoda že jsou tady pozdě. Všude zde byly zbytky květin, které by rozhodně rostly a krásně celou louku zaplnily kdyby bylo tepleji. Teď tady však zbylo jen pár jednoduchých bílých květinek, které byly povětšinou až moc daleko od sebe a až moc u země na to aby tvořily ten pěkný efekt. "Livo, koukej!" vyštěkl Well když jednu takovou květinku zahlédl. Opatrně se zastavil před ní aby ji nezašlápl a začal vrtět ocáskem. "Kyti!"


Strana:  1 2   ďalej »