Príspevky užívateľa


< návrat spät

Strana:  1 2 3   ďalej »

Tak ten vlk byl hloupější než si Well myslel. Vždyť jak se jinak má Well naučit mluvit než posloucháním? A tenhle mu v tom moc nepomohl. "Já jozumím, ty hloupý." opáčil hned. Takhle být zlý na vlče královské rodiny ce. Ten dopadne. "Zlý! Žeknu tatínkovi!" vyprskl po něm. Jenom ať si jde. Však Well nepotřebuje společnost. Může se tak vrátit k tomu co dělal do teď. Co že to vlastně dělal? Nejspíše jen chytal motýly nebo koukal na kytičky. Ano,to by dávalo smysl. Poohlédl se tedy po něčem zajímavém než mu zrak skončil na vodě. Ta vypadala jako zábava. Vlny v moři tak zvláštně naráželi o písek a ještě se tam tvořila pěna! To vypadalo jako ty děti mraků akorát.. děti vody? Zkusil tedy do vody dát i tlapku, a pak už kolem vln poskakoval.

To byl tedy hodně divný vlk. Nebyl štěně, ale mluvit taky neuměl! Maxwell měl tedy za to že všichni dospělí už mluvit umí. Nebo alespoň pořádně dobře. Ano, maminka s tatínkem mluvili dobře, a ne takhle pokaženě. Na vlka se tedy pořádně zamračil. "Jsi štěně, mluvit neumíš." řekl tichým hlasem jakoby ani nechtěl aby ho vlk slyšel. Dál pak ani nerozuměl co říkal. Nějaké kraviny. Vážně zněl jako jeho sourozenci když ho poučují. "Ty nikoho nezachjánil, jenom Maxe vyděsil. Max se umí postajat sám. Hjoupý!" pěkně po něm vyjel. No tohle si o sobě myslet. Vždyť on chtěl jen Maxwella sníst a vůbec zachránit! Ho tak akorát do té vody vyhnal. "Hloupý vlk." zamrmlal si pro sebe a pohlédl na své packy. Ty už byly úplně viditelné i se zbytkem jeho těla.

Well se koukal na své nožičky, aby náhodou nespadl. Ta tráva pod ním byla taková jiná. Víte, taková jako placatá a klouzala. Tak si radši dával pozor a pokračoval za vlkem kterého měl za maminku. Už se zdálo že je blízko,jenže pak uslyšel hlas který určitě maminka nebyl. Na místě se hned zastavil a zvedl zrak. Očima našel vlka který byl sice hnědý, ale šedé kusy lodi mu snad už zarostly do srsti! No to ne, to bude určitě nějaký mocný hlídací vlk co chrání tu loď! A teď ho sežere za to že si půjčil části lodi na dárek pro Coreyho. Prudce se otočil aby mohl utéct, jenže na ledě mu to akorát podklouzlo a skončil na zemi. "Jauvajs." vydechl na zemi a tiše si pro sebe zavrčel. Zkusil se vyhrabat ale v tom spěchu spadl ještě znovu. No teď ho ten vlk určitě chytí.

Well by se snad celý den nudil, než za ním došel brácha. No mohl být jenom rád že přišel, protože to by jinak byla nuda že. Odťapkal tedy s ním někam k té vodě. Ta voda se mu líbila. Byla někdy děsivá, ale když byl v ní tak nic nedělala. Akorát pak už ji tam bylo moc a vypadalo to jakoby ho chtěla sníst. Což nebylo moc dobré. Podíval se na bratra. "Prrroč?" zeptal se a použil i to nové písmenko co se naučil. R, tak složité to bylo ale už mu to šlo. Když mohl sám trénovat. "Maminka ano, ale táta je v pohodě." usmál se. Ano tatínek by jim určitě všechno povolil. A ještě by je bránil takhle před maminkou. Pomaličku se pak přiblížil blíž k okraji aby viděl dolů.

Tak on ho ten vlk viděl? Jakto, vždyť mu packy zmizely! Maxwell se naštvaně zašklebil a koukl za sebe. Nu, zadní tlapky šly stále vidět. Bohužel. Rychlé koukl po vlkovi, na hlavě mu stále šly vidět ty kytky. No jasně, ty kytky! Proto ho našel. Ty kytky ho prozradily. No tohle. Magie z něj pomalu vyprchala. Zmateně se na vlka podíval. On snad byl taky štěně? Že neuměl mluvit? Divné, chudák štěně, tak velký a ještě nic moc očividně neumí. "Ty Štěně?" zeptal se a pak hned zavřel tlamu. Ne,s cizími se nemluví. Ti nejsou rodina. Co si o něm teď pomyslí? Sklopil zrak a koukal do země, jakoby nic.

Well se rozhodl, že dnes je ideální den na to se projít. Ta si to ťapkal k velké vodě, kde byl i naposledy. Byl tady vyrábět ten náhrdelník pro bratra a taky se mu povedlo zmizet před jedním z Nihilských vlků. Ještě stále nechápal jak to fungovalo tedy. Což byla škoda. Taková schopnost zmizet by se mu hodila v kdejakých hrách. Došel tedy a k lodi, při čemž si všímal, že zem pod ním byla nějaká kluzká. A studila tedy! Ne jako sníh, ale studila. Chvilku se nad tímhle pozastavil, co tady byl posledně, zem takováhle nebyla. Bylo to zvláštní, ale zatím mu to nic nedělalo, tak to nechal být. Však ať je zem jaká chce, že. Ťapkal si to až k lodi, když kousek za ní zahlédl něco hnědého. Že by to byla jeho maminka? Ta je taky hnědá. Tak si za vlkem sebevědomě vykročil.

Ale ne, co teď má jako dělat? Však vlk za ním běží, určitě mu chce něco udělat! No tak to ne. Maxwell se otočil a koukl se na vodu. Taková vlnitá byla no. Pomalu do ní dal jednu tlapku a pak druhou. No a pak ho smetla vlna a dostala se mu až do tlamičky. Tak to teda ne! To je hnus. Do téhle vody nepůjde ani kdyby ho to mělo stát ocas. Nebo jak se to říká. Otočil se tedy na vlka a ten po něm ještě i křičel! Well tedy zaslechl něco jako 'Neboj' a nějaký 'Nikikos' nebo tak něco, ale co vůbec znamenalo to druhé? Nu tak jediné co Well mohl dělat je maskovat se. Odešel kousek od té vody aby mu znovu nestříkla do tlamičky a lehl si do písku. Hlavičku si dal pod tlapky. Teď si tak přál aby byl neviditelný. A kupodivu, se to opravdu začalo dít! Jeho hlavička částečně zmizela, ocásek taky, vlastně všechno co bylo v okolí těch kytiček začalo mizet! No páni! Jen pořád mu části těla vidět šly. Tak třeba bude vlk slepý a neuvidí to.

Wella těšilo, že se Rivě kyti od něho líbí. Teď měli kyti oba dva! No to je hezké ne? Jen škoda, že nikde nerostly takovéhle modré kytičky jako měl on na sobě. By potom všichni kolem něj mohli mít podobné kytičky jako on. To by taky bylo hezké. "Líbí kyti?" zeptal se a vrtícím ocasem. Protože to taky může najít další. Pak se rozhlédl kolem. "Čo Livo, dělat budeme?" zeptal se. Došli tedy až sem, jenže Well už zapomněl proč sem vlastně šli. Co tady teď budou dělat? Rychle se zamyslel. No mohli by si zahrát hry. Jaképak hry ale? "Hlát?" dodal pak tedy po svém zamyšlení aby Rivera věděla na co on myslí. A aby mu mohla jeho nápad odsouhlasit taky. Nebo navrhnout jakou hru a ulehčit mu myšlení!

Ale ne, ten vlk se k Wellovi přibližoval. No tohle teda ne. Však z toho bude mít problém. On z té nory fakt asi neměl odcházet. Rychle se vyhrabal na nožičky a koukl se po vlkovi. Ještě měl čas tak akorát zacouvat. "Nežekneš to!" vyštěkl po vlčici. Snad úplně ignoroval co mu teď řekla. Jenom opravdu nechtěl aby tohle řekla jeho rodičům. Že takhle trajdá po okolí. Však rodiče by se o něj jen báli a to on nechtěl. On potřeboval tohle dobrodružství aby bylo úspěšné. Takže nikdo nesměl vědět že má být v noře. Potřeboval teď taky vypadat sebevědomě. Jakože prostě, může být venku sám. Před touhle vlčkou. Dle jeho malého mozečku to znamenalo, že to pak nikomu neřekne.

Co Max věděl o anatomii mraků. Navíc těhhle malých. Dávalo tedy smysl, že mají i tátu, jen těžko říct kde byl. Však maminka většinou byla ta hlavní ne? No když se nahoru na mraky podíval, neviděl nic podle čeho by rozpoznal jestli je mrak maminka nebo tatínek, tak nad tím vším jen pokrčil rameny. Na to že budou mraky děti smutné jen pokývl. No ano, dávalo smysl, že budou smutné. On by taky byl kdyby neměl rodiče, nebo kdyby se za nimi nemohl dostat.
Corey se pak po Wellovi rozběhl aby ho chytil. No to se mu nesmí podařit! Jenže Maxwell nepřišel na pořádnou taktiku jak přes vodu běžet. Za to Corey nejspíše ano. Nějak nebezpečně se přibližoval. Well se pokusil zrychlit, ale voda se před ním jen hromadila a působila tak větší odpor. A on nezrychloval! No s takovou ale prohraje! Naštvaně si pro sebe zabručel a ohlédl se jak to dělá bratr. Jako vážně skáče? Vypadalo to vtipně, ale zdálo se, že to pomáhalo. Tak to taky zkusí samozřejmě. Rychle začal poskakovat. A fungovalo to! No teda. Fakt by nečekal, že skákání funguje ve vodě lépe jak běh. Jenže taky ho to rychle vyčerpalo. Pokusil se tedy udělat pár kliček, čímž se však je přiblížil víc ke Coreymu.

Wella velmi těšilo, že se i Coreymu dárek od něho líbil. A stejně tak byl vcelku překvapený, že Corey vyrobil košík zcela sám! No to muselo dát práce. Vždyť on měl tolik práce už jen s náhrdelníkem co vyráběl. Nedokázal si ani představit, že by měl dělat celý košík. A ještě to hledat no fuha. Za to měl jeho bratr velký obdiv samozřejmě. A tak ani neváhal a chtěl se jít pochlubit rodičům co dostal. Nora byla jen kousek tak by to měli zvládnout. "Jo jo, ukážeme." hned souhlasil. Corey pak na nic nečekal a už se vydal směrem k noře. Tak ani Max tam nebude postávat či? Rychle tedy popadl košík co dostal a vydal se za bratrem. Opatrně samozřejmě aby dárek nijak nepoškodil a šel směrem k noře.

Well by rád že svého brášku našel tak rychle. Hned jak ho tedy uviděl, se za ním rozběhl, dávajíc si pozor na náhrdelník co pro něj měl přichystaný. Jenže zdálo se, že nebylo jediný kdo se rozhodl dát dárek. Corey mu taky něco přichystal! To je od něj ale milé. "Corey!" zavolal na něj a přiskákal k němu přes všechen ten sníh. Bohužel byl vcelku malý a přes sníh se mu šlo špatně. Ostatně jako každému vlčeti. Zavrtěním ocasu ho tak nějak přivítal a na chvilku úplně zapomněl, že mu taky chce něco předat. "Jéé, to je hezký!" zavolal a zdobený košík si hned očichal. Byly v něm i takové hezké kamínky! To kde mohl najít něco takového. "Moc pěkně, to si dělal ty?" zeptal se. Jestli ano tak se mu to velmi povedlo. Navíc najít takové kamínky a vše to dát dohromady, no, sám si vyzkoušel že to není snadné. "Já mám taky Corey." řekl a náhrdelník vzal do tlamičky a hodil ho přes Coreyho hlavu. "Tohle pro tebe! Líbí?" zeptal se pak pro jistotu. Náhrdelník s pírky a mušličkami mu dal plno práce a věřil že to bráška ocení. Maxwell se potom natáhl pro košík. Byl trochu těžký, ale zdálo se že držel pohromadě. "Ukážeme mamince?" navrhl. Rád by se totiž vrátil do nory aby si svůj dárek mohl schovat. Nerad by aby se s ním něco stalo.

Maxwell sám nevěděl jaký smysl tohle dávalo. Nu pára nad vodou měla podobnou konzistenci a vzhled jako velké mraky na nebi, tak to snad smysl dávalo. A navíc se zdálo, že jeho bratr z jeho teorií souhlasil. Nebo alespoň nic nenamítal. No třeba se na to pak zeptají maminky, ta přeci ví úplně všechno. "Možná je slabé." zapřemýšlel. Tak jako on a Corey nebyli tak silní jako jejich rodiče, tak možná i děti mraky nebyly dost silné aby vylezly úplně nahoru za svými zdánlivými rodič. "Děti mlaky neumí jít naholu za maminkou mlakem." zapřemýšlel znovu nahlas. Asii to tak bude. Protože chvíli se zdálo, že mraky i stoupají nahoru, ale po určité výšce se zastavily. Nebo zeslábly a nešly vidět. Takže vskutku nejspíše nemají tu sílu. "Nevadí, budu hlát s Coleym." řekl Well a vyplázl na páru jazyk. Když si hrát nechcou tak bohužel. Můžou jen závidět jakou zábavu bude mít Maxwell s Coreym tady dole ve vodě. "Tšeba se pžidají." podotkl a pak za Coreym vyběhl a jemně do něj drbl packou. "Chytáš!" vyštěkl a co nejrychleji se snažil utéct. Jenže v té vodě to nešlo tak snadno.

(Na pláži)
Maxwell velmi rychle pochopil, že vlci byli nadšení když jim někdo dal dáreček. Jenže tak úplně nemohli vše rozdávat pořád. A zrovinka teď se zdálo být období kde je tohle časté a dárky se rozdávají úplně všem. Maxwell tedy hned chtěl taky někoho obdarovat. A koho lépe než jeho brášku Coreyho. Navíc taky stále cítil vinu za to jak mu zabořil hlavu do sněhu. Po rychlé konzultaci s mámou se taky dozvěděl že teď je na dárky ideální čas a že to je nějaká tradice či co. No to je jedno, hlavně že může darovat. Jenže co? Co tak mohl dát svému bráškovi? Kytičky teď nikde nebyly a mu už docházely nápady. Ale měl štěstí, co totiž tak různě cestoval po Nihilském území, našel nějaká pěkná peříčka. Nejspíše nějaký ptáček je tam zapomněl. (Nebo ptáčka někdo zabil to je podobné). No hnedka ho napadlo, že z peříček něco vyrobí! Jak chytrý byl! Hned je tedy posbíral a odběhl na pláž kde ještě mohl najít nějaké kamínky či mušle. Ty by jistě k tomuhle pěkně seděly. Na pláži tedy chvíli chodil kolem, chvíli se vracel do sněhu jestli náhodou tam něco nenajde. Ani nevěděl že na pláži je takový divný strom. Nebo alespoň něco co bylo ze stromovitého materiálu. Teď ale nebyl čas na prozkoumávání! Měl úkol, a to obdarovat svého bratra! Už chtěl od divného stromu odběhnout když pak zahlédl hnědou trávu co z něj visela. No jistě, mohl ji použít na svázání toho všeho! I když netušil jak. Odložil si tedy své pírka a mušličky na zem a šel trhat z lodě lanka. Ty si pak pověsil na sebe, protože v tlamičce už neměl dost místa očividně. Pak si vše co potřeboval odnesl na kamínek kde se dal do výroby. Nu peříčka dal k sobě a k nim jednu pěknou mušli co našel. Na to pak položil lano. To nefungovalo tak to udělal opačně. Položil peříčka a mušli na lanko, a pak to tak nějak obvázal. Nebylo to to nejlepší ale vše drželo pohromadě! Pak tedy vzal mušle a udělal s nimi stejný proces. Chvilkami je obvázal lankem tak aby vše drželo a jindy je do lanka vrazil, takže byly vlastně uvnitř. Tento proces se zdál být nejlepší, protože vše pak hezky drželo. Takhle tvořil jakýsi náhrdelník či pouze nějaký přívěsek. A byl na své dílo hrdý! Přidal pak víc peříček, takových těch menších a jemnějších a ty pak dal také do lanka. Přemýšlel co ještě by mohl použít aby svůj náhrdelník ještě upravil. Moc dalších věcí už nebylo. Leda tak tam zaplést nějaké pěkné kamínky jestli by našel. Odběhl tedy na pláž a hledal. Hned tam objevil plno drobných a blyštivých kamínků! Měl to ale štěstí. Jenže dostat je do jeho výtvoru nebylo lehké. Musel si zaběhnout ještě pro tenší lanko co bylo v divném stromě a tím tam kamínky připevnit. Vše to teď tak hezky cinkalo. Na svou práci se spokojeně podíval. Vše pak zvedl z kamene a jen se tiše modlil aby se to nerozpadlo. A sláva! Kromě nějakých mušliček vše drželo. Nejspíše tedy byl čas to svému bráškovi předat. Snad se mu to bude i líbit.
(Už v kopcích)
Vše si tedy rychle odnesl do nory, kde čekal že Coreyho najde. Jenže ten tam nebyl. A zdálo se že už nějakou dobu. Stačilo se tak poptat pár vlků aby zjistil že se vydal tak někam nad noru. No skvělé, nebyl tak daleko. Well si tedy jen na chvilku odpočinul než se do kopců vydal. Raději šel pomalu a opatrně aby se jeho náhrdelník nerozbil. Snažil se ho taky neválet ve sněhu, protože to mu přišlo jako nebezpečné. Už se taky pomaličku stmívalo. Ani by nečekal, že budou mít s bratrem stejný nápad. Už po chvilce ho totiž zahlédl na kopci za norou.

Voda oblak, hmm. Bylo snad možné že to nad vodou vskutku byly mraky? Stejné jako které mají nad hlavou? No stejné to rozhodně nebylo. To mohl Max posoudit vlastníma očkama. Tahle bílá věc byla.. No jiná prostě. Nebylo to až tak moc bílé jako ty mraky na obloze, ale nebylo to ani jiné barvy. Možná mladší mraky? Tak jako i vlci mohli být děti, zrovna tak jako Maxwell a Corey, třeba i mraky mohly být děti. A pak až budou dost staré ta se z nich stanou dospělé mraky. Že by opravdu vymyslel něco co dávalo smysl? Než to ale stihl prezentovat svému bratrovi, ten už po mracích-dětech skákal. A pak tvrdě dopadal do vody. "Coley, to je děti mlaky." řekl svoji teorii ovšem zkráceně. "Děti mlaky, jako děti vlci my dva." snažil se to i správně zformulovat. Hmm co ale teď? Už možná věděl co je tohle zač, jenže co s tím. "Hlát? Děti-mlaky hlát?" zeptal se a podíval se na páru nad vodou. Ale nic se neděl. No, on čekal že alespoň někam utečou nebo tak. Ale nic. Tak se jen trochu zklamaně ohlédl na Coreyho.


Strana:  1 2 3   ďalej »