Príspevky užívateľa


< návrat spät

Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   ďalej » ... 16

Tazzy nečekala, že se tohle vlče bude i bránit. Takže když pak ucítila teplou krev, která teď byla její, rychle uskočila stranou. Na vlče pak zase vycenila tesáky a sekla po něm tlapkou. Takhle tedy ne. Rozhodně nenechá vlče aby jí taky udělalo nějaké jizvy. To rozhodně ne. Takže se po něm znovu vrhla, posouvajíc je oba blíže k okraji řeky. Po tom co rychle koukla do proudu řeky, měla hned jasno co chce udělat. Vší svou silou co měla teď tlačila vlče blíž a blíž k vodě. Aby ho tam následně mohla hodit a dál v boji nepokračovat. Nechtěla totiž odejít jako ta poražená co se vzdala. Snažila se ho hlavně nějak chytit aby tam s ním mohla pořádně švihnout. A tím přibližovala k vodě i sebe až se zdálo, že tam nakonec skončí oba dva.

Tazzy jen kývla. No ještě aby si toho nevážil. Ne každý vlk měl tohle privilegium. Ona tak totiž odměňovala slušné chování k ní. Ani neřešila jak by se vlk choval vůči jiným. Jí záleželo jen na sobě. A tak nebyla ani nijak překvapená nad tím co Xenn dál řekl. Kolikrát tohle už slyšela, ovšem od vlků co nebyli jí hodni. Vlci ze smečky si vždy chtěli zlepšit postavení či jen povýšit se před očima Alfy. Teď jen musela vědět jak tohle nepokazit. Zdálo se jí, že teď má vlastně vyhráno, i když zatím netušila co. "To já tebe též." řekla tiše a oblízla Xennovi ucho.

No nemohla nic než jen souhlasit. Vést smečku bylo těžké, ale zatím jí to vycházelo. "Někdy to je těžké, to jest pravda." povzdychla si. Nemohla ale úplně říct že je dobrá alfa. Ono zdálo se že má smečku pod kontrolou, ale to tak přišlo hlavně jí. Taky když vlk vede smečku, která s ním už dávno není tak není těžké ji vést. A to se nemůže nikdo zlobit. "Ty jsi v naší smečce či na území samozřejmě vítán." podotkla jen tak mimo a trochu tišeji. Milým vlkům vždy dávala tohle privilegium. Stejně tak jako Miser. Ten rovněž nebyl nic víc než hodný a velmi nápomocný. A nejspíše by měla takhle se vlkům odvděčovat. I když sama v tom neviděla moc smysl.

Tazzy tohle jen na chvíli připomnělo požár co tehdy zchytil její smečku. Při něm bylo teplo avšak nebylo to bezpečné. No jak taky že. "Z tama odkud pocházím, bývala taky takhle zima, ale to jsme byli se smečkou v noře nu." řekla jen. Když ještě smečku měla, vždy udělali co mohli aby jí bylo skvěle. Ne vždy se jim to tedy povedlo, ale strach z trestu který je čekal byl dost velký na to, aby se alespoň snažili. "No tak, navlhla mi srst." řekla jen jakoby to mělo být jasné. Když vlk zmokne tak mu většinou je taky zima než mu srst zase uschne. Tazzy nechala Xenna aby ji trochu zahřál ocasem. Přesně jak chtěla. Pak pokračovala v čištění.

Tazzy nehodlala dál čekat a po vlčeti přímo zaútočila. Ve vzteku ani neřešila na co mířila, prostě se zakousla do nejbližšího místa na jeho těle. Nezapomněla ani drápy samozřejmě a hned do něj sekla. A nepřestala dokud neucítila sladkou krev v tlamě či jak jí stéká po tlapkách. V tenhle moment ani nečekala že by se ten kid snažil nějak bránit. A byla proto taky velmi nepřipravená. Nekryla si vlastně nic, jen pevně držela co se jí povedlo chytit. Taky se vlče snažila postupně položit na zem a tam ho držet. Byla to ta nejlepší taktika co měla.

Vlastně ji i potěšilo, že nikde nikdo. To ji pak smečka neuvidí že je s někým kdo k nim nepatří. I když s vlastní smečkou trávila jen velmi málo času. "To je fajn, zdá se že minimálně než skončí tahle vánice tak budeme spolu sami." podotkla. "Kořist se nejspíš taky schovala." bylo trochu zvláštní že Xenn teď myslel na jídlo. Kdyby bylo nejhůř mohli by si zalovit až po bouři. Pokývnutím hlavy tak nějak Xenna pozvala aby šel k ní blíž. Nemusí přeci stát tam někde u vchodu. "Taky ti je zima?" zeptala se. Kupodivu jí vskutku zima byla. Co jí navlhla srst. Nemohla se taky divit. Rychle si tedy alespoň očistila tlapky a srst na zádech nebo snad i prochladne.

Aj, tohle trochu nevypočítala. Nu nic, prostě si vymyslí proč asi nemůže zůstat a půjde. Ne že by s Xennem nechtěla být. Však už prostě chtěla raději jít svou cestou zas dál. Ráda ho však potkala. Dle ní je to milý vlk. "Je to možné, ale ja blbá jsem zapomněla na smečku. Je s nimi plno práce a já zapomněla že brzy má být oslava štěňat." řekla omluvně a sklopila uši i zrak. "Určitě se zase někdy potkáme, i kdybych si tě měla najít." řekla a laškovně se usmála. Potom mu jen rychle oblízla ucho a otočila se k odchodu. "Tak se měj!" zavolala než zmizela v lesním podrostu.

Tazzy jen kývla. Jistě, vyškrábat se po tom svahu snadné nebylo, ještě navíc s větrem proti vám. Ale měla štěstí že vánice ještě nebyla v plném proudu když k noře docházela. Stihla jí ale dosti zmáčet kožich. "Mhm." řekla jen tiše a otočila se zpět do nory. Očekávala tedy že Xenn nebude stát venku a půjde za ní. Postavila se pak kousek dál od vchodu aby na ni už nefoukalo. "Viděl jsi něco na té obhlídce?" zeptala se snažíc se být starostlivá. Věřila, že její smečka by měla okolí celkově nějak bránit a v tom případě by ani kolem nemělo být moc vlků. Nebo alespoň by je nemuseli pronásledovat. Proč taky že.

Tazzy od Xenna kousek ustoupila. Teď nejspíše byla špatná chvíle na to mu říct, že už by měla jít. I když toho moc na práci nemá. Ani se nedalo říct že by se s ním cítila špatně, zkrátka už by ráda šla svou vlastní cestou. Jenže teď to říct nemohla. Nebo při nejmenším by musela být velmi opatrná. "Jakkoliv, ovšem myslím, že už budu muset jít." řekl a snažila se znít smutně, či jakože ji to mrzí. Pohlédla pak tak nějak vedle sebe do země. "Potkáme se zase někdy?" zeptala se a zavrtěla ocasem. Nevěděla tedy jestli ho znovu potkat chce, ale když by si pár věcí nechala projít hlavou možná by se jí to hodilo.

Tazzy chvíli trvalo než došla do nory. Jak totiž řekla tak se vskutku stalo a vánice přišla. Vystoupat tedy kousek do hor nebylo tak snadné, ale samozřejmě že to Tazzy zvládla. Pak už jí jen nezbývalo nic než se do nory tiše schovat a vyčkat než se vrátí i Xenn z obhlídky. Aby zabila čas, začala se čistit od toho co byla mokrá od sněhu tedy než před norou něco zaslechla. Jelikož je to vlčka dosti paranoidní, tak se zvedla a tiše ke vchodu došla. Podezíravě tedy nakoukla ven. Zahlédla však tmavou srst a křídla takže se rychle uklidnila. Tenhle vlk jí neublíží. "Vidím že jsi v pořádku doletěl." jakoby ho uvítala.

Tak nakonec byla situace vcelku v pořádku. Xenn tedy chvíli ještě vypadal, že se něco děje, ale nakonec zase jen Tazzy pochválil. A ne jen to. Tazz byla tedy zaskočená touhle odpovědí a když pak Xenn přišel k ní ještě blíž, vlastně ani nestihla reagovat. Dostal se k ní velmi blízko, dokonce jí přitiskl čelo na to její. A ona už se ani nebránila. Všechny ty hlasy v její hlavě na ní křičely že má utéct či útočit, ale ona věděla co je nejlepší dělat v takové situaci. Nechat věci se dít. Takže ho nechala. Nejdřív tedy ucukla, ale pak se ke Xennovi též přitiskla. Ještě mu tak oblízla tvář. "Děkuju." šeptla trochu opožděně na jeho kompliment.

Tazzy nezbylo nic než jen souhlasit. Najít úkryt ještě před tmou by pro jednoho vlka nebylo jednoduché, Tazzy však okolí už znala a Xenn navíc mohl hlídkovat z výšky. "Dobře! Kousek odsud je nora, je trochu v horách ale dá se tam snadno dostat. Je to hezké a kryté a klidně by se tam dala přečkat noc." hned co to dořekla, vítr mírně zesílil. Krásně jí pročísl srst a řetízky na jejích tlapkách ve větru hezky zazvonily. Nejspíše se blížila vánice, o to lepší bude když se schovají. "Klidně můžeš, ten úkryt rychle najdeš, a nejspíše máme i tak akorát čas než se setmí." dodala pak. Chvilku se zamyslela než tu svoji tlamu znovu otevřela. "Buď tedy opatrný." ještě mu znovu rychle oblízla čumák. Hlasy v její hlavě už oslavovaly vítězství.

Tazzy samozřejmě těšilo, že jí tak věří. I když ona sama moc nevěděla jestli by to s vlčaty zvládla. Nu, alfou nemůže být do smrti a jednou jistě najde někoho, kdo by mohl trůn převzít po ní či být otcem jejích potomků. "Děkuji že mi tak věříš." usmála se a zavrtěla ocasem. Inu najít správného vlka bylo těžké, ovšem ne nemožné. Všimla si také jak se najednou Xennovo chování mírně změnilo. Řekla snad něco špatně? Copak mu má teď říct? "Děje se něco?" hnedka začala tak jako vyděšeně. Skoro jakoby se i omlouvala. Musí si tohohle vlka u sebe udržet nu.

Tazzy se na něj usmála. Ah jistě, stále jí házel nějaké ty komplimenty. Samozřejmě si to nechala líbit. Když už to byl takový gentleman dalo se to čekat. "Ach tak, tak to můžu být ráda že se zase setkáváme." podotkla. Když jí pak přiložil čelo na to její, rychle mu oblízla čumák. Musí taky projevit nějakou tu náklonnost. Ona tedy zatím přesně věděla co od tohohle zdá se milého vlčka potřebuje. A aby dosáhla toho co chce, udělá snad cokoliv. "Mmm ty mě taky." skoro až zašeptala. "Ale jistě, ty jsi na mém území vždy vítán." znovu zavrtěla ocasem. Sama věděla že noci bývají teď studené a jen těžko si vlk hledal místo na odpočinek. "Samozřejmě, už se taky stmívá. Zda by jsi chtěl můžu najít nějaký úkryt lepší než tahle louka." Navrhla ještě. Asi by nebylo moc dobré, přenocovat tady uprostřed louky.

Tazzy jen zamyšleně upřela pohled do země. Vskutku ji trápilo, že nemá nástupce. Jenže to také nebylo tak jednoduché. Sehnat pravého vlka se kterým by mohla mít mladé, tak aby stále měli modrou krev bylo těžké. Jen tak automaticky se podívala na Xenna a rychle si ho prohlédla. "To jest pravda, ovšem zplodit potomky a následně je vychovat tak aby jeden z nich byl dokonalý nástupce snadné není." pousmála se. Kdyby tak jen jeden z nich věděl, že Tazzyina smečka již dávno zanikla. Nebo při nejmenším ona již dlouho nebyla jejich alfou. Jak by taky mohla když její pravá smečka se nachází mnoho mil odsud a to ještě přes moře. "Tak to mne mrzí. Muselo to pro tebe být těžké." rychle jakoby zklamaně sklopila uši, pro jistotu kdyby náhodou Xenn dokázal nějak dobře číst řeč těla. Možná by se jí křídla v rodě hodily? Napadlo ji jen tak rychle.


Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   ďalej » ... 16