Príspevky užívateľa

Verdandi poslední dobou moc dlouhé výpravy nedělala. I když konečně přicházelo jaro, což aspoň znamenalo, že jejím kloubům se trošilinku uleví. Ani nechápala, jak v tomto věku se její šílený otec tehdy rozhodl mít děti. Blázen. K řece šla hlavně se napít a pak zkusit i něco ulovit. Přece jenom zdroje vody byli často i zdrojem potravy. Zima sice polevovala ale stále se plně nechtěla vzdát. Sníh sice už ustoupil ale kosa byla stále. Hlavně v noci. Vůbec tedy nečekala, že někdo bude takový blázen a bude se koupat. A ke všemu v řece, které jsou vždycky studenější než menší jezírka
"Ahoj, Není trochu moc velká zima na koupání Kettu?" zeptala se vzhledem k tomu, že v tom bláznovi poznala jednoho z přátel Helči. Nebyl sice členem sesterství a dokonce byl členem monarchie, ale znali se. Sice jenom od vidění a prakticky se jen představili ale i to bylo celkem dost pro někoho antisociálního jako byla Verdandi. Zvláště po ta dlouhé době, kdy žila jakto tulák

hlásím se xd

Kdyby Verd mohla, tak by zbělela jak ta stěna. Vážně doufala, že Roihu byl medikem a v případě komplikací zasáhne, protože Verdandi fakt netušila, co má dělat. Dostala základy to je všechno. Tak nějak ji hlavně onehdy nenapadlo se zeptat něco konkrétnějšího ohledně porodu. Jenže tehdy netušila, že by se taková informace mohla hodit. V době, kdy cestovala s Imamuem řešila hlavně běžné věci- jak se zbavit nachlazení atd. Né něco tak neobvyklého a zároveň častého jako bylo přivedení nového života na svět.
"Já myslela, že jsi tohle měla zařízené! Jinak bych někoho sehnala." řekla přidušeně připravena tak podruhé v životě panikařit. Protože netušila co se děje a najednou se objevilo první děcko. Verd chvilku na něj jen blbě čuměla. Má očistit nebo se o to postará Hel? Nebo byl by lepší volbou Roihu? Nakonec se pro celkem pořádného mimíska Verdandi natáhla a tak nějak odhadla, jak ho má očistit. Chlapec snad dýchal dobře. Minimálně dýchal tak nějak pravidelně. Jen co byl kluk čistý postrčila ho Hel před nos a pak poodstoupila od skupinky. CÍtila se divně. Nepatřičně

Verdandi byla ráda, že se do jejich společentsví přidá další sestra. Proto se na dnešní shromáždění těšila. Trochu ji tížilo, že sestry nejspíše proč a přesně kam Helenka zmizela, zatímco Verd aspoň tušila, proč se vypařila jako mlha nad ránem. Bude doufat, že se na to nezeptají a pokud jo, tak to vyřeší až v tu chvíli, kdy na to dojde. Dneska se snad všichni budou věnovat nové sestře. Torhcu ji mrzelo, že nepočkají na Helenku, aby se taky mohla zúčastnit. Ale díky její.... situaci to mohlo trvat taky pěkně dlouho, než červeně zbarvená vlčka se bude moct ukázat na veřejnosti. Tak jí Verd aspoň může v převyprávět, co si pro Jess připravily a jak se jí vedlo.
Verdandi šla svižným krokem směrem k domluvenému místu. Trochu ji trápilo, jak rychle přišla zima. Dříve patřila k jejím oblíbenějším ročním obdobím díky tomu, jak se všechno hezky blyštilo. Nyní spíše se bála, jaký vliv bude mít zima na její klouby a schopnost lovit
"Ahoj." pozdravila Majdalenku a Jessicu, které bylo vidět zdaleka. Jess byla jak pěstí na oko oproti okolí ještě více než její sestra. ta aspoň byla z větší části černě zbarvená. I když teďka na podzim aspoň trochu splývala se spadaným listím.
"Jsi připravena?" zeptala se červené vlčky a pokusila se o úsměvem. Vlastně netušila, zda novicce někdo prozradil, co se bude dít. Verdandi byla přece jenom stále nejméně sociální a vlastně nic Jessice neřekla. Netušila ale, zda se aspoň ostatní sestry trošku nepodělily o tom, co se bude dít.

Verd se ochomýtala v místech, kde se poslední dobou zdržovala Hel. Nechtěla se jí úplně lepit na paty, ale chtěla být v blízkosti, kdyby potřebovala pomoct. Přece jenom porod se blížil a i když Helenka byla zdravá a silná vlčice hodně se toho podělat. Verdandi sice nebyla žádný velký léčitel ale díky Imamuovi měla aspoň nějaké ty základy, které mohla případně využít.
Verd uslyšela hlas její kamarádky chvilku po té, co začla lov. Blížila se zima a navíc nejspíše brzy budou mít další hladové krky, takže poslední dobou byla na lovu furt. A taky měla o něco menší úspěšnost, než by se jí líbilo. Občas jí zajíc zvládl utéct. Verdandi okamžitě ustala v tom, co dělala, a nastražila uši. Helenka sice nevolala její jméno, ale to neznamenalo, že ji nechá na holičkách. Rozběhla se tedy ihned směrem, odkud hlas Helenky zněl. Nebyla jediná, kdo běžel za rodící vlčicí. Roihu dle všeho i spatřil první. Přece jenom volala na něho
"Jsi léčitel u přízračných?" nepozdravila a šla rovnou k věci, jenom co ho dohnala a metelili spolu k Helence

Verdandi věděla, že by měla Hel nějak uklidnit, jenže upřímně nevěděla jak jinak, že snažením se vyřešit problému. Jenže tato zapeklitá situace se dvakrát řešit nedala. Verd se rozhodně zlepšila v rozpoznávání emocích a pracování s nimi a to hlavně díky přítomnosti sester. Jenže stále si nebyla jistá jak někoho utěšit nebo uklidnit.
"Já vím. Je to těžká situace a netuším, jak ji vyřešit. Vždy ale můžeme odejít z norestu. Myslím, že se zbytkem sester by jsme to zvládly. Jeden čas jsem se pohybovala za hranicemi a i když je to těžší, tak díky opoře sesterství bychom to zvládly. Nihil možná ta štěňata opravdu hodně chce, ale nemyslím si, že by riskoval pro ně chodit tak daleko." navrhla jedno řešení problému. Celkem jednoduché a přímé. A proto Verd věděla, že něco muselo Helence bránit vůbec tuto možnost vyslovit. Tipovala, že tento zádrhel má podobu jistého vlka, co je otcem Verdiných budoucích synovců a/nebo neteří. Avšak i tak se rozhodla řeknout tuto možnost nahlas. Minimálně proto aby Hel věděla, že minimálně Verd je schopná odejít i z jejího domova, pokud by to mělo ji dostat z této bezvýchodné situace

Verdandi lezl mráz po zádech, když slyšela, co všechno prý vyblekotal Arrakis. Sice netušila jakou politiku ohledně štěňat měl tehdejší Ignis, ale nutit nastávající nebo novou matku rozhodnout se mezi svoji vlastní svobodou a jejími vlastními dětmi? To jí přišlo dosti kruté. Ano teoreticky vlčata měly lepší šanci na přežití a větší pohodu u smečky než jen o dvou tuláků. Jenže Helenka měla zázemí sesterstva - něco co fungovalo jako smečka a v případě potřeby dokonce dokázali být sevřenější. A Verd si byla jistá na zavolání Hel s tím, že potřebuje pomoci se štěňaty, by rozhodně přiběhly všechny sestry
"Máš vymyšleno, kde se schováš? Nemá například právě Roihu nějaký úkryt. Případně umí jeden z nich něco více z bylinářství. Potkala jsme vlka, co mě naučil základy, ale žádný zázrak to není." přešla rovnou k věci a začala rešit logistiku. Jak provést Heli plán, aby na ně nedošli. Neřekla vůbec, že pomůže, protože to byla samozřejmost. Né hezky rovnou skočit na to, jak problém vyřešit. I když se zatím nedostala k tomu nejhoršímu. A taky, že udělala odmlku mezi tímto řešením místa a případné medicínské asistence a tím, co asi jen tak nevyřeším
"Helenko..... Víš dobře, že bych byla schopná i nějaké vlče ukrást, kdyby to bylo potřeba. Jenže... Nevím, zda se vůbec někde budou nacházet vlčata ve stejném věku jako ty tvoje. Bude podzim.... rozhodla se nakonec kousnout do té hnusné části. Do části, kterou netušila, jak může vyřešit. Můžou samozřejmě doufat v štěstí a hlídat, zda někdo další mimo anebo ve smečce není taky březí.... Ale jaké je pravděpodobnost. Jedině, že by Helenka o někom již věděla

Verdandi upřímně čekala, že Helenka bude něco potřebovat a rozhodně se nezlobila. Naopak byla ráda, že kamarádka jí věří natolik, aby se jí zeptala na laskavost. Vkládala tak do Verd důvěru, které si velmi, velmi vážila. Verdandi byla připravena udělat téměř cokoliv pro svou sestru. Vražda? Pohodka. Pomoct kopání hrobu? žádný problém stejně už jeden spolu kopali. Naštěstí ho pak nemusely použít. Verd by byla schopná položit za Helenku život, pokud by to bylo potřeba. Jasně ráda by se tomu vyhla, nebyla žádný sebevražedný maniak, ale pokud by šlo do tuhého a musela si vybrat.... Verdandi měla volbu jasnou už nějakou dobu. Tu jenom utvrdil fakt, že nyní Hel čekala štěňata.
"Co se děje? Víš, že se mi můžeš svěřit s čímkoliv." řekla upřímně a opětovala své kamarádce ten upřený pohled

Verdandi poslední dobou navštěvovala Helenku velmi často. Né že by ji předtím navštěvovala jednou za rok, ale nyní měla aspoň pořádnou výmluvu, proč jí stále stát za zády. Verd holt občas měla pocit, že je až moc jak klíště, že vlky ve svém okolí až moc otravuje svoji přítomností. Přece jenom to všichni byli tuláci. A jasně moc dobře věděla, že Helenka ani zbytek sesterstva to tak nevidí, jenže chtěla teďka už moc né novo novo ale stále novomanželům dopřát trochu samoty. Nyní ale Hel čekala vlčata a tak snad mohla nechat ostatní ji obletovat.
Verd se protáhla oknem a její klouby přitom nespokojeně zaprotestovaly. Lov se díky její ztrátě rychlosti stal o něco delší než čekala a tak klouby dostaly do těla o něco více, než by chtěla. Rychlost nebyla nikdy její zas tak silná stránka, alespoň ale výdrž zůstávala zachována. Samozřejmě nepřišla s prázdnou ale s zajícem jako obědem pro nyní jistě hladovou kamarádku. Svoji kořist ale okamžitě položila na zem, jen co zahlédla, jak se její kamarádka válí jak na guači.
"Co se děje Hel?" zeptala se jen, co pustila zajíce ze zubů. Přitom se pomalu přiblížila ke kamarádce, aby se mohla svalit vedle ní na válendu. Verdandi sice nenacházela úplně útěchu ve fyzickém kontaktu, ale její kamarádka ano. Tak jí chtěla poskytnout možnost ji najít u ní. Zvláště pokud bude povídání o jejím trápení těžké

Verdandi nedala na sobě dát moc znát, že zrovna s pravidly byla na straně jejího bratra. Možná za to mohla její celkem jasně daná výchova, tehdy i ze strany matky. Pravidla se měla dodržovat, zvláště pokud se jí zdála spravedlivá a jasně dané. Bez možností nějak najít kličku, kterou by jeden mohl zneužít. Ale Imamu byl tulák a evidentně byl jím rád. Verd si teda taky už přivykla tomuto životnímu stylu a nakonec ji stále vyhovoval. Maximálně by byla ráda, kdyby kromě Imamu se občas trochu připojily i její sestry.
"Asi te zklamu, ale jsme tak lehce za půlkou. Holt jsme si vybrali nejvzdálenější místo odkud jsme mohli vyrazit. Snad jenom kdyychom vyrazili od konce Nihilu bychom byli dál." řekla mu to narovinu, protože stejně jako ona neměl tendenci nic přibarvovat. Vlastně i kdyby takový nebyl Verd by stejně řekla krutou pravdu. Zvláště ohledně délky jejich střeky by bylo blbé lhát. Jeden by pak nevěděl, jak rozložit síly.
"Můžeme si odpočinout. Není dobré se přetáhnout." souhlasila s jeho návrhem na odpočinek. I když byl teda nepřímý. Verdandi taky už pociťovala, že na nohou jsou sakra dlouho. Nejspíše ne tak moc jako Imamu, ale byla stále mladší než její kamarád s parohy a taky měla lepší fyzičku i v mládí. Pravděpodobně. Imamu zasvětil svůj život bylinkam a léčitelství. Verd byla lovec a ochránce. Každý měl v minulostí jiný životní styl a to se taky podepsalo na jejich osvalení a fyzičce, ale také schopnosti čichu.

Verdandi se zarazila na místě, jen co Imamu vyslovil začátek jeho otázky. Na tohle se jí vlastně nikdo nikdy nezeptal a tak to pro ni bylo jak polití studenou vodou. Mohla se celkem divit, že vlastně nepřišla tato otázka dříve. Ano byla vlčka, co se držela spíše pouze jen ve své vlastní společnosti, ale přes zimu našla společensvtví vlčic, které ji vyhovovalo. Nikdy ale na její minulost nepřišla řeč. Jasně řekla, že byla kdysi členkou Azyrynské smečky, ale to vlastně bylo vše. Helence by řekla celou pravdu bez váhání a ostatním s trochou ostychu taky. Imamovi taky věřila, ale i tak to nebylo něco, o čem by se bavila ráda. Ale vzhledem k tomu jak moc jí pomohl, tak si zasloužil odpověď. A navíc měla pocit, že by ji možná otravoval do té doby, než by to z ní nakonec vypadlo samo.
"Můj otec byl alfa a má matka beta. Zoro, můj otec, nás měl opravdu pozdě v životě. Post alfy byl více méně tehdy dědičný po rodě, potřeboval následovníka a řekněme, že do té doby se mu moc nedařilo nějaké "použitelné" získat. Ještě než kdokoliv z nás mohl ale dospět, tak umřel stářím a tak mamka se stala betou. Nevím, proč ale nějak jí to změnilo nebo možná taky ne. Začala měnit dlouho zaběhlá pravidla, což se samozřejmě nelíbilo určitým vlkům. Zvláště mému bratrovi. Nakonec to skončilo tím, že ji vyhnal, jen co měl věk na to vést smečku. Už tehdy to začalo třít jak mezi zbytkem rodiny tak smečkou. Mamka, se nakonec ale vrátila a vyzvala bratra na souboj. Zabil ji nakonec a to bylo poslední sek. Moje sestra tehdy odešla a já ji nakonec následovala......" rozhodla se nakonec vyklopit. Řekla to dost tiše, teda minimálně v to doufala, ale i tak věřila, že Imamu více méně celý monolog zachytil. Upřímně nehodlala tuto baladu znovu opakovat, takže snad dost našpicoval uši

V TĚLE RUFA (stále xd)

Verdandi byla vážně ráda, že nikdy neměla vlastní děcka, protože jestli všichni nakonec vyrostli v takové teenegeri jako byla tady vlčice před ní, tka by jí asi kleplo. A to měla pocit, že má celkem trpelivost a hlavně umění ignorovat blbé prblání si pod vousy. Jenže i Verd měla jenom jedny nervy a kupodivu okřídlené se na ně dařilo hezky lézt.
"A to ti mám tak věřit.... Každopádně jsme teprve v půlce dne a ještě toho mám dost na práci" Verd se rozhodla nakonec nešetřit mladou, když ji tak provokovala. Ze začátku si dávala pozor na slova, aby chudince nepoškodila sebevědomí. Ale teda začínala si fakt dovolovat. Rufusovi by pravděpodobně došla trpělivost už dávno
"Samozřejmě, že jsme ti nejsilnější. Ale co by řekl na to, jak moc si dovoluješ na výše postavení vlk, hmmm? Trošku pokory by se hodilo." verd ujel úšklebek,. když se zmínila že Azyryn je nejsilnější. No aspoň se to donutila říct a to byl celkem úspěch. A rovnou se začala v duchu celkem čertit, že musí zase vést. Kupodivu ale nakonec nechala celkem rychlé tempto, nebo tu sakra zestárne. Jenom doufala, že Rufus nebyl takový zoufalec, že měl nižší postavení než nějaká mladá oprsklice

Verdandi si moc dobře uvědomovala, že holt každý má jiné přednosti a moc dobře si těch svých byla vědoma. Stejně jako svých nedostatků. Problém bylo, že její nedostatky mohly stát jí život a to ani nemluvila o tom, že taky to mohlo stát život její blízké. Jasně Imamu se o sebe postarat, co se týče bylin, uměl. Ale přece jenom mohl být zraněn nebo jinak nemohouc, a pak pokud by neměla nic v hlavě ohledně lečení, byla málo nápomocná. To ani nemluvila o sesterstvu. Kiler byla ještě starší než ona sama a to Verd nebyla nejmladší a Hel nyní si našla partnera a ani by se nedivila, kdyby brzo přišla vlčata. V obouch případech by bylo velice výhodné, kdyby aspoň ty základy měla v té své hlavě. Trošičku uvolnit místo od bojových strategíích a trošku přidat bylinkám. Přece jenom by se už neměla hrnout tolik do bojů...
"Já vím, ale přece jenom tohle jsou základy, které by mohli někomu zachránit život. " snažila se odůvodnit svoje rozčilení Imamuovi. Začla mluvit nahlas o něco více. Což jí upřímně znervózňovalo. I ona pocítila, že její sluch se ještě více zhoršil, ale uvědomovala, jak moc nahlas oba mluví, aby se vůbec slyšeli. Protože to že oni byli nahluchlou bandou neznamenalo, že všichni v okolí jsou taky nahcluchlí
"Je to vlastně moje druhá nora. Moji pevní jsme si udělala ještě na území dnešního Azyrynu, tehdydějšího Ignisu. Ve smečce, kde jsme se narodila." prohodila, když Imamua vedla dále. Vlastně si uvědomila, že mu to nikdy neřekla. Jak stárla, přestala mít tendence udělat z Azyrynu starý Ignis a tak přestala tahat i svoji minulost do přítomnosti. Jasně stále si o nich myslela svoje, ale tak nějak to vzdala...

Verdandi asi neměla být překvapená, že se jí dostalo celkem provokativní odpovědi. Přece jenom vlčka před ní se zdála ve věku teengera. Věku, kdy většinou dle jejich pohledu autorita neměla moc vysoký význam. kdyby byla ve svém těle, tak narážku prostě ignorovala. Jenže ona nebyla a tak se musela vůbec zamyslet, jak by se Rufus zachoval. Potkala ho dvakrát a jednou to bylo, když na ni prakticky zaútočil. Z jejich prvního setkání ale jí připadal jako celkem uštěpačný vlk, který neměl problém nějaké ty urážky poslat nazpět
""Kdybych chtěla být v noře rychleji, tak jenom natáhnu nohy a jsem tam coby dub a tebe nechám v prachu. To že neplýtvám silami na hlouposti je věc jiná. vypustila urážku z úst po nějaké té chvilce. Bylo to pro ni divné říct něco takového. Neměla ve zvyku mazat vlkům kolem tlamy med, ale zase nevymýšlela si urážky. Většinou totiž nepotřebovala urazit někoho nebo ho nějak provokovat. Rozhodně jí to nedělalo radost. Byla tak z toho rozhozen, že si ani nevšimla, že se missgenderla- Upřímně doufala, že mladé vlčce neshodila sebevědomí
"Jako kdyby někdo jako ty zvládl odtáhnout mě až do nory." odfrkla si, teda doufala, že to vypadalo jako odfrknutí. Ale aspoň ji neznámá předběhla a ona mohla hezky jenom ji následovat k žrádlu. Co pak schválně sežere hezky ještě v noře a pak to vykecá sestrám

Verdandi si nemohla rozhodně nechat ujít obřad její nejbližší a nejdražší přítelkyně. Stejně jako spousta pro ni známých ale i neznámých vlků donesla dar. Asi oproti ostatním sice nebyla nějaký extra spešl- bylo to jen usušené kvítí- ale rozhodně nebylo lehké ho sehnat. Jasně slunce už začínalo hřát rozhodně silněji, ale jaro stále nebylo v plném proudu, takže sehnat květiny nebylo snadné. Avšak díky její snaze aspoň mohla ještě lehce dozdobit okolí obřadu a ještě jich zbylo dost, aby novopečetěný pár mohl ozdobit jiné místo, kam se pak uchýlí. Navíc to bylo originálnější než úlovek nad kterým taky uvažovala. Pak si ale řekla, že stejně se o hostinu pravděpodobně postarají jiní vlci. A taky že její předtucha byla správná
Verd se usadila kousek od Kiler, protože na rozdíl od jiných vlků znala. Oči pak upřela na pár a typicky velmi dramatickou Majdu. Tentokrát se ale teatrálnost rozhodně hodila a udělala tak obřad rozhodně nezapomenutelným. Verdandi radši všem vlkům střelila nepěkný pohled, aby nikoho nenapadlo mít jakékoliv námitky. Nehodlala komukoliv dovolit překazit pro Helenku tento velmi důležitý den. Vážně neměla problém si zahrát na ochranku této svatby. A jeden pro jistotu poslala i Enkidovi kdyby náhodou ho napadlo nemyslet jeho slib vážně