Príspevky užívateľa


< návrat spät

Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   ďalej » ... 36

Ach mohla bych se rozplývat nad tou její nevinností. No bohužel. Možná až se najím. I když.. Che. To už se vlastně nebude nad čí rozplývat. No jo no. Život je těžkej. Nemůžu se obtěžovat tím, abych to někomu ulehčila. "No.. Ne to ani ne. Spíš mi vyhládlo." pokrčila jsem rameny. No a teď už nebylo na co čekat. Prudkým pohybem jsem tu malou tlustou kouli chňapla za zadní nohu škubla ní do vzduchu. Uslyšela jsem křupnutí její kostičky, což ještě podporovalo moji agresi. Jenom kdyby mi to nepřekazil můj lovecký půd, který zrovna v téhle situaci fungoval ještě lépe než kdy jindy. Zajíc utíkající nedaleko od nás na sebe strhnul všechnu moji pozornost. Ne nedává to smysl, když mám kořist už v hubě, ale můj lovecký pud mi prostě říkal, že když to utíká, tak to mám chytit a já ho jednoduše poslechla. Zahodila jsem tu malou kouli za sebe a rozběhla se za ním...

Jo jo. Vše šlo podle plánu. Nebo respektive. Ne podle plánu, ale jednoduše mi všechno hrálo do karet.. Žádný konkrétní plán jsem neměla. V plánu bylo možná tak se přizpůsobovat situaci. No a tady s malou Clay to šlo jako po másle. Ach jaká je naivní. Nu což. Já myslím, že není na co čekat. "Ale ahoj.... Clay." pozdravila jsem ji vypočítavým tónem. Myslím, že ho nemohla přehlédnout, takže už teď bych ji správně měla dostávat do jistých rozpaků. "Ty mi jdeš zrovna do rány." pokračovala jsem pořád tím stejným tónem, při čemž jsem si ji začala pěkně pomalu obcházet a hledat místečko, kam bych se zakousla.

Vzepjatě jsem stála koukajíc se do krajiny, kterou si to štrádovala malá chlupatá koule. Clay. Nemůžu říct že bych se raději nezakousla do něčeho lepšího. Přece jen, Víc než masa u tohohle stvoření tvoří srst. Ale tak. je to nejlepší, co tu je. A já nechci působit jako nějaká frfňa. Na jednu stranu. S Clay to bude alespoň sranda. Normálním klidným krokem jsem se rozešla přímo k ní. Myslím, že nemá důvod utíkat. Takže nemá cenu, abych ji tu naháněla jako nějakého zajíčka. Ovšem jemnému škodolibému úsměvu jsem se prostě neubránila. Jsem prostě hladová mno. Přišla jsem až k ní. Nic jsem neříkala. Spíš sem jen čekala, až ona vypustí nějaká ta poslední slůvka.

Musela jsem se nejdřív trochu zamyslet, než jsem ji dokázala odpovědět na otázku. Přitom, to vlastně byla úplně obyčejná otázka. Nebylo potřeba vymýšlet nějaké speciální odpovědi. Mno bylo to nejspíš tím, že já sama jsem myšlenkami asi trochu někde jinde. "Tak.. Přišla jsem si zapřemýšlet." pokrčila jsem rameny. Myslím že ani nemusím zmiňovat o čem zapřemýšlet. Vlastně. Myslím si, že většina, možná všichni vlci ze smečky teď přemýšlí, či mluví o tom samém. "To je možná pravda, ale i přes to přece nemůžeme být pořád někde zalezlí.." nejsme přece medvědi, abychom vylezli z brlohů zase na jaře. Což je možná škoda... "Spíš bych se měla ptát já tebe, co tu děláš v takovém počasí."

Za nedlouho jsem kolem sebe zaslechla nepatrné zvuky. To mě donutilo se zase zvednou, abych zjistila, co je jejich zdrojem. Inu v téhle situaci by bylo výstižnější spíše kdo je jejich zdrojem. Hned jak jsem se pohlédla okolo stromu jsem mohla spatřit vlčici. Podle pachu se jistojistě jednalo též o členku v igniské smečky. Tedy vlastně ne jenom podle pachu, ale už jen z logiky věci. Je tu sic i nějaká ta možnost že se sem na území připlete i někdo, co tu vlastně nemá co dělat, ale není to tak běžné. Tedy minimálně já jsem tady ještě nikoho takového nepotkala. "Zdravím.." pozdravila jsem a u toho pokynula hlavou.

Kvůli svému zamyšlení jsem dokonce nepostřehla ani přítomnost jiného vlka. Tedy v tomhle případě konkrétně spíše vlčici. Všimla jsem si jí vlastně až na mě promluvila. A taky až v ten moment, jsem mohla zjistit, o koho jde.. "Ahoj.. Freyo." pozdravila jsem na oplátku s úsměvem. Ano s touhle vlčkou už jsme tu čest měli. I když přece jen jsem na ní registrovala nějakou tu změnu. Tedy jejího patrně zvětšeného bříška, které jako především upoutalo moji pozornost. Přirozeně to ve mě vzbudilo zvědavost. Ovšem bylo mi trošku hloupé se hned začít vyptávat. Přece jen... Si nejsme až tak blízké.

Posadila jsem se pod strom, abych si taky trochu odpočinula od toho věčného chození. Pravda. Může se to zdát vyčerpávající ale já si prostě nemůžu pomoct. Vlastně je to pro mě ta nejlepší zábava. A zrovna v této situaci obvzlášť.. Je to fajn, krásně si vždy vyčistím hlavu, ale pravdou je, že odpočinku taky není nikdy dost. A hlavně už začíná pěkně mrznout, takže počítám s tím, že procházek bude čím dál tím více ubývat. Když je venku nepříznivé počasí, nikdy se mi moc nechce z kutlochu ven..

Procházela jsem se tak po vyvýšené krajině.. Popravdě s trochu černými myšlenkami. Situace, co se tu momentálně děla se mi logicky nelíbila. Ale vlastně na jednu stranu jsem ani nevěděla, co s tím... Nový alfa se mi rozhodně nezamlouval. Samozřejmě jsem přemýšlela i o úplném odchodu, ale na druhou stranu. Konkrétně pro mě se vlastně nic nezměnilo.. Co bych potřebovala.. Je slyšet i názor jiných vlků. Pak to pro možná bude jednoduší... Pokračovala jsem zamyšleně procházkovým tempem, u čehož jsem taky trochu zapomněla vnímat...

Pohybovala jsem se velmi opatrně. To je nevýhoda lovu v lese. Že je tu o něco obtížnější se pohybovat potichu, na rozdíl třeba od luk.. Ovšem to nemění nic na názoru, že se lépe loví v lese. I pro kořist je to trochu nevýhoda. Utíkat v lese je samozřejmě náročnější, než utíkat na louce...
Každopádně jsem byla v pozoru a čekala, až na mě přijde řada... Když nelovím sama, tak to taky beru mnohem zodpovědněji. Cítila bych se asi provinile, kdyby kořist proklouzla moji vinou.

Zhluboka jsem si oddechla. Usmála jsem se na Justice a pokývla na ni hlavou.. "Dobře.. A ještě jednou moc děkuji Justice." usmívala jsem se... Opravdu jsem si toho rozhodnutí moc vážila. Už se moc těším na svoje nové úkoly.. A musím říct, že si teď připadám i mnohem prospěšnější z ohledem na smečku. Což je taky dobrý pocit... Bude to jistě moc fajn prácička učit štěňata nové věci! Snažila jsem se krotit z projevováním radosti, ale nebylo to pro mě zrovna jednoduché. Taky jsem se teď cítila jako nějaké malé štěně...

Jen jsem tiše poslouchala Justice, abych jí neskákala do řeči. A popravdě mě docela překvapilo, že se sem nejde jen tak projít, ale.. ale za mnou. Tak pravděpodobně pro mě má nějakou práci.. Což jsem vlastně byla ráda. Ještě jsem nic neříkala a čekala, až Justice rozvine svou předchozí větu, abych se dozvěděla, co vlastně potřebuje...
A dozvěděla jsem velmi nečekanou věc... Za kterou jsem tedy byla samozřejmě ráda! Na tváři se mi vytvořil úsměv od ucha k uchu.. Ani jsem nevěděla, co na to říct.. "Děkuji Justice.. Velice si toho vážím.." zakývala jsem hlavou směrem k alfě.. Potom jsem se na chvíli zamyslela. Nad tímhle jsem tedy už párkrát přemýšlela, ale nikdy jsem nedospěla k oficiálnímu rozhodnutí... "Ráda bych se stala učitelkou." vykopla jsem ze sebe. Ani jsem si tím nebyla úplně jistá.. Tedy. Jsem si jistá, že by mě bavila většina z těch prací...

Docel jsem se lekla když na mě někdo promluvil. Ovšem všem hned poznala naši alfu a zvedla se na všechny čtyři. "Taky zdravím." usmála jsem se na Justice. Zřejmě se sem šla taky jen projít. Pomyslela jsem si. "Ano. Chodím si jsem odpočinout docela často. Vyhovuje mi to tady." pohlédla jsem do krajiny. "Taky si jdeš odpočinut?" zeptala jsem se na důvod, proč se vlastně šla...
"Ano, Líbí se mi tu dokonce více, než jsem si myslela. Vlastně si nemůžu stěžovat." přikývla jsem. "Jak to myslíš? Samozřejmě jestli je něco potřeba udělat tak s radostí." trošku jsem nechápala, na co se mě Justice ptá. Možná se pro mě našla nějaká práce?

Bylo by asi fajn kdybych byla učitel. Práce se štěňátky by mě asi hodně bavila. Ale ostatní práce jako třeba zdravotník by mě možná taky zaujali. Kdybych si tak mohla vyzkoušet všechny. "To je pravda. ale na jednu stranu, kdybych byla třeba učitel, nic by mi nebránilo si občas zajít na lov." pokrčila jsem rameny. Samozřejmě tím nechci říct, že by to bylo to stejné jako kdybych byla lovcem, ale... je to docela náročné vybírání.

Vypadalo to, že ji to opravdu zajímá. měla jsem z toho radost. "Ano jezero. Ta většinou nejsou žádné proudy, ale voda pěkně stojí a tobě nehrozí takové nebezpečí." kývla jsem na ni. Klidně bych ji i k nějakému jezeru vzala, ale nevím, jestli by byl dobrý nápad, abych ji já učila plavat. Přece jen, kdyby se jí něco stalo, Tak bych si to nikdy neodpustila a taky bych z toho asi měla i problémy ve smečce. Takže bude rozumnější to nechat na její mámě. A až to bude umět, tak si spolu třeba můžeme někdy zaplavat. To by mohlo být fajn. "Ano. J8 umím plavat. Já miluji plavání!"

Rozběhla jsem se tedy za Stadleym. Nechtěla jsem ho předbíhat, tak jsem jen ta pomaleji poklusávala za ním. Chvíli trvalo, než jsme narazili na nějakou kořist. Přece jen je vlhko a to většina lesních živočichů bývá zalezlých, ve svých norách, nebo jiných úkrytech. Ale po chvíli se mi do nozder dostalo něco, co... Se tu teď vlastně dalo čekat vzhledem k místu a počasí. Naznačila jsem Stadleymu kývnutí, abych mu dala znamení, že jsem v obraze. Teď nastala ta chvíle, kdy jsem ještě více zpomalila, abych dělal minimum zvuku. Ulovit sysla taky nemusí být žádná legrace. Záleží hlavně na terénu.


Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   ďalej » ... 36