Príspevky užívateľa

Schválené. Vítej mezi námi!

Schválené!

I ona už kráčela ke starému padlému stromu s hlavou vysoko vztyčenou. Věděla moc dobře, že se tam má setkat s Irisem. Byl to opravdu pozoruhodný vlk. Z úplného začátku Volt trochu znepokojoval svým vzhledem, ale asi se u něj nebylo čeho bát. Snad.
Rozhlížela se i trochu po nedalekém okolí a vnímala barvy podzimního nihilského území. Škoda že neměla tak dobrý zrak, aby viděla do dálky. Ráda by se podívala na území třeba z takové svatyně. Ten pohled do míst předalekých jí byl kvůli její krátkozrakosti cizí. Sic jí to zatím nebylo nijak extra potřebné, ale ráda by vlastnila tak dobrý zrak, jaký měli jiní. No... ale mohla děkovat osudu za to, že po matce nezdědila úplnou slepotu. Volt nevěděla sic ani, jestli o zrak její matka kdysi přišla během života, nebo se slepá už narodila, ale tušila, že slepá byla už když se jí narodila vlčata. Ach bože, jak mohla taková vlčice zvládat panečku dlouhou chvíli vedení smečky slepá a ještě s vlčaty v břiše. Těmi vlčaty byla Rivera a Volt, které se tehdá ještě nenarodily. Tu dobu už si nemohla panovnice pamatovat, ale dokázala si představit, jak těžké to pro Nuditu muselo být. Štěstí, že jí stál tehdá po boku strýc Azueén. Ten už byl také pryč. Naštěstí však snad ještě nebyl mrtev jako drtivá většina Voltiných předků.
Už se začínala blížit k místu a z dálky už i viděla bílou šmouhu, připomínající vlka. To musel být určitě Iris. Už tam na ni čekal?

Jeho vyděšení ji nečekaně neudivovalo. I ona by leknutím klidně i zavrčela, kdyby se za ní zezadu takhle někdo připlížil a promluvil takhle náhle. I ona dnes trochu zapomínala na své vychování, když takhle děsila cizí vlky. Však Irisovo nedávné povídání si se vzduchem si přímo žádalo o takové přepadení.
Ačkoliv nebyla nijak extra překvapena, uši taktéž připlácla k hlavě a když se začal od Irisových nohou šířit temný mrak, ucukla hlavou a přivřela u toho oči. Jako by to byl snad nějaký písek, letící vzduchem přímo k jejímu obličeji. Naštěstí jí však nic k obličeji nemířilo. Nejspíš nebyl tento Voltin reflex nijak potřebný. "Buďte také zdráv... Irisi." Oplatila mu pozdrav, u čehož zaváhala nad jeho jménem a trochu ucouvla. Temné obláčky okolo jeho tlap nebyly pro Volt zvykem. Měla podezření, že plynná látka, kterou vlk produkoval kdoví odkud, je součástí nějaké jeho magie. Proto to ucouvnutí.
Zatím se však udržovala klidná. Za jeho snaživou poklonou nenásledovala žádná výrazná reakce. Ani její poněkud hořký obličej. "Zaslechli jsme Toshiho jméno. Jsou s ním snad nějaké potíže?" Zeptala se zvědavě.

Přesun k Přízračným

Kráčela směrem, kterým poslala i další mladé vlky ze své smečky. Na území Přízračných, kde by je měli přivítat nihilští spojenci. Po svém boku měla Voltaire skupinku účastníků pobytu u Přízračných a jeden z nich byl dokonce starší než Volt sama. Bylo divné dohlížet na někoho, o kom věděla, že je starší a pochopitelně v některých věcech i o trochu zkušenější. Byla to Bellanna a s ní další dvě malá vlčata, jež byla už o mnoho mladší. Vlastně to bylo nedávno, co se tito chlupáči narodili. Teď už sic byli trochu schopnějšími občany Nihilské smečky, ale stále by je měl mít někdo raději pod dohledem. Proto ty dva Volt nehodlala nechat o samotě, pokud by si nebyla jistá, že je někdo zodpovědný hlídá.
Za chůze se ohlédla na své poddané a na její tváři se poprvé za celý den objevil malý úsměv. "Je vše v pořádku?" Optala se pro svou jistotu. Dívala se především na ty dva malé nezbedy. Sice mezi vzrůstem vlčat a Voltaire nebyl nějaký obrovský rozdíl, ale oproti jinému běžnému dospělému vlku ano. Navíc byli mladší a jejich nohy už nemusely tuto dlouhou cestu zvládat.

I ona stála pevná a napřímena, jak nejlépe a nejvhodněji to šlo. Však už dlouho jen tak stát nebude. Bylo pravdou, že Voltin výcvik nebyl žádnou jednoduchou a lehko představitelnou záležitostí. Zejména tedy pro ni samotnou. Na introvertní vlče, jakým bývala Voltaire to mělo velký vliv. A to ne jen v těch dobrých věcech. Mělo to na ni vlastně převážně negativní dopad. Ačkoliv si toho nebyla sama zatím vědoma, rostlo v ní pomalu cosi tak sobeckého, egoistického a obyčejnými vlky pohrdajícího, až by se ta věc dala nazvat jakýmsi druhem šílenství. O tom však nelze hovořit v tomto období. Bylo zatím příliš brzy na to, aby si mohl kdokoliv povšimnout Voltiny vady, která v ní byla probouzena výchovou. Zatím se zdála být poměrně normální vlčicí s docela dobrým srdcem.
"Nebojte se, není nač čekat." Vyřkla už ne tak klidně. A hned nato se vyřítila ze svého místa a zaútočila na Arxiho. Nemyslela to vážně a tak s Arxiho tělem zacházela s ohledem. Nesnažila se proto nějak surově zakousnout Arximu do srsti. Byla to pouze zkouška. Než tomuto tmavému vlku řekne o tom, že z něj chce udělat vévodu, je potřeba si vyzkoušet jeho schopnosti a reakce osobně. S ním totiž ještě nikdy nebojovala. Ani na tréninku. A kdoví, možná se jejímu napadení ani bránit nebude.
I když byla Volt výrazně menší než tento vlk, měla také pochopitelně nějaký výcvik. Její výcvik byl zaměřen na to, aby se uměla bránit i se svým vzrůstem. A i když svůj útok nemyslela vážně, mohlo to být pro podřízeného vlka děsivé a matoucí. Ovšem do hlavy mu neviděla. Proto hodlala použít magii, díky které by znervóznět mohl.

I její čin se vyplatil. Spatřila totiž ne příliš daleko vlka, o jehož ne krátkodobé přítomnosti na území Nihilské smečky věděla moc dobře. Ten vlk se dobře pamatoval. Byl to strach mnohdy nahánějící Iris. Však jediná věc, jež nesla vinu za strach, který vlk vzbuzoval, byl jeho vzhled. Nic jiného. Ze začátku mu i sama Voltaire těžko věřila a přijmula jeho pobyt v Nihilu s jistými obavami. Však o žádných stížnostech zatím nevěděla, takže to nejspíše nebyl problémový vlk. Navíc se tak ani nechoval. Moc ho neznala, ale už při prvním setkání se nezdál nijak nebezpečný. Už nebezpečnější se Voltíně zdála Roo, která také nakonec nebyla tak špatná.
Tiše se panovnice vydala za ním. A protože dokázala být dosti zákeřná a zvědavá, připlížila se k němu ,pokud možno, tak, aby Iris o její přítomnosti co nejdéle nevěděl. Hodlala se nenápadně dostat za jeho záda a zjistit, co si tam tak mumlá.
Její hruď se div nedotýkala země, když se blížila k huňatému polštáři s hlavou umrlce.
Když už byla dost blízko na to, aby mohl Iris slyšet její kroky nebo zachytit i on její pach, vzdala to. První slova, která zřetelně slyšela byla -kvůli Toshimu-. A když se Iris odmlčel, vzdala to. Napřímila se a pakliže si jí ještě nevšimnul, vyřkla s klidem. "Věřím, že to zvládnete... I když nevím co." Promluvila tak klidně a chladně, až jí to v krku chrčelo. Nacházela se teď asi pět vlčích těl od těla huňatého vlka. Stále neměla sic ponětí o tom, co si zde sám pro sebe povídal, takže ani nevěděla, o co chtěl Volt požádat, ale asi jí to moc nevadilo.

Neslyšnými kroky se pohybovala kupředu. Neměla pro dnešek nějaké extra plány a tak by ji mohlo značně překvapit to, co se mělo každou chvíli stát. Její tlapy ji nesly přes tyto hory poblíž hranic Nihilské smečky. Nesměla ani dnes vynechat téměř každodenní procházku a zároveň kontrolu území.
Ve vzduchu šla cítit změna. Něco bylo jinak a Volt zcela jistě věděla, co to bylo. Podzim. Nejen pachem, ale také každodenní teplotou, vlastně i vzhledem okolí šlo poznat, že se blížila zima. V oblastech, kde se nacházely listnaté stromy to vypadalo nanejvýš zajímavě. Listy se zbarvovaly do všelijakých barev. Převážně tedy hnědé a žluté, což působilo docela příjemně pro Voltiny oči. I tráva pod nohama nebyla tak zelená a plná života, jako bývala v létě. Na jednu stranu se Volti těšila na nové roční období, ale zároveň se obávala starostí, které dokázala prý zima přinést. A ačkoliv se modlila, aby zima proběhla bez problému, skutečností se mohl stát i opak.
Z hlubokých myšlenek ji vytrhnul pach. Byl to cizí, však zároveň povědomý pach. Zdrojem tohoto pachu nemohlo být nic jiného, než-li vlk a rozhodně nebyl daleko.
Volt se rychle zastavila, když se jí pach dostal do nozder a napřímila se, aby se mohla rozhlédnout kolem.

Stála nehybně poblíž břehu tohoto velkého jezera a její zrak byl spoután s tělem tmavého vlka s tak sněhově bílými křídly, že na něm téměř svítila. Na malou vteřinku uvolnila svaly, když k ní vlk přiletěl a poněkud nezvykle ji pozdravil. Však nebylo to na dlouho a její sebevědomý postoj se nezměnil. "Sire Arxi, zdravím." Oslovila jej tiše, však zřetelně. Hlasy obou vlků nyní probouzely spící atmosféru kolem. V tom tichu nebylo snadné něco přeslechnout.
Ach kéž by tak Arxi věděl, co s ním měla dnes Voltaire v plánu. Jistě by se vylekal, co vlastně plánovala učinit již za pár vteřin. "Hledali jsme vás." Odpověděla s klidem, však její tlapy se už třásly tím, kolik energie se nacházelo v jejím těle. Těle, jež bylo spoutáno slušným vychováním a rozumem.
Postávajíc stále ještě na místě, Voltaire čekala na jeho reakci. Popravdě by se nedivila překvapenému či zvědavému výrazu, který by se již za pár chvil mohl na Arxiho tváři objevit. I ona sama by na jeho místě byla zvědavostí bez sebe.

Musím uznat, že bylo fakt dost těžké si vybrat. Všechny kostýmy jsou v něčem zajímavé, S'Arik je šikula:). Nejlepší jsou však nejspíš kostýmy Lumi, Sariane, ale úplně nejlepší je asi Zaniyah:D

Chybí ti posledních sedm postů za Aishilu. Až je nahraješ, tak budou nahozená práva a profil pro Jarumiho:)

Jinak schváleno.

schválené

Schopnost proměny emocí u cizího vlka už je trochu jiná magie. Buď bude moct měnit emoce, nebo pomocí krve vniknout vlkovi do hlavy.

Jinak je vše v pořádku. :)

Schválené

Schválené:)