Príspevky užívateľa

K Voltinému zklamání se na ty dvě nakonec vrhnul i Max a shodil teď tuto žlutou kouli na zem. Do teď by se vsázela, že je dostatečně poslušný na to, aby zůstal tam, kde byl a neobtěžoval je... nebo spíše především Volt, která rozhodně tyhle boje někdy neocenila. Ona musela mít speciální náladu na to, aby byla z takových hrátek nadšená, jako jiná vlčata. Nechtěla ale, aby ji měli ostatní za mrzouta, co je tak líný, aby si nechtěl hrát, což ona nebyla. Hold každý byl jiný a každý měl jiný způsob zábavy. Aby nedala svou nespokojenost najevo, vyzývavě zamrčela, když se jí nějakým záhadným způsobem podařilo vyhrabat zase na paciny. Ona ráda by ustoupila nepozorovaně stranou tak, aby si hráli ti dva a jí si nevšímali. Možná, že kdyby to jen tak z dálky pozorovala, bylo by to pro ni o mnoho zajímavější.

Dnes se malá žlutá koule rozhodla udělat první kroky na čerstvém vzduchu, mimo noru, kde to pro ni nebylo nijak zvlášť poprvé, ale rozhodně to bylo vzácností. Sic narodila se tam někde venku na louce, ale téměř nic si z toho nepamatovala. V jejím případě by jeden možná už překvapením vykulil očka a nebo alespoň pootevřel tlamičku. No Volt při pohledu na tu krásu ani výraz nezměnila, nedalo se ale říct, že nebyla překvapená. Byla jen kousek od nory a přes to konečně pod nohama mohla ucítit méně ušlapanou trávu a do nosu se jí náhle dostalo spousty nových a neznámých pachů. Kupodivu tu bylo lépe, než tam vevnitř s otravnou sestřičkou a dalšími tvářemi, které denně musela vídat. Ani chvilku klidu jí ti nezbedové nedopřáli. Neustále si musela s někým hrát... nebo alespoň ve volném čase, kterého měla ve svých prvních týdnech života dost. Teď se cítila více v soukromí, tedy do chvíle, než se nějaký kus před ní zjevil cizinec. Modravý vlk sebou hodil na zem, čímž už donutil Volt k tomu, aby ucouvla a leknutím div nevydala nějaký zvuk. Zatím se jí nechtělo věřit, že je daná osoba cizinec, přece jen u jejich nory se nemohl zjevit jen tak někdo cizí. Chviličku jen vylekaně stála, ale pak se rozhodla přijít blíže. Co když si nějak ublížil? Přišla k... ní a opatrně očmuchala. Zatím neucítila žádný stres ani zranění. Uměla Volt vůbec svůj nos už použít?

Wella si zatím moc nevšímala, bylo pro ni důležité, aby se zatvářila dostatečně vážně, aby dokázala sestře, že jde o vážnou věc a že se nenechá otravovat. No ale stejně v ní cosi probouzelo tu její skrytou štěněcí povahu a stejně nakonec mírně a spokojeně mávla ocasem. Asi na tom zatím nebyla zas tak špatně. Její prázdná očka ale zůstala stejně vážná a stejně upřená na Riveru. Její tělo zůstalo nehybně stát nad tělem sestry. S ocasem docela vysoko zůstala ztuhlá a jen čekala na reakci Rivinu. Však ať si začne hrát ona, když je tak vyzývavá. Volt absolutně nechápala, proč na sebe musí Riva neustále takhle upozorňovat. Za to Max byl poslušný. Pěkně se přesunul někam stranou a nijak je obě, zdálo se, neobtěžoval. Ne, jako ta světlá vlčice pod Voltinýma nohama. Ta byla otravná až hanba. Však Volt jí ukáže, to jí dá co proto. Občas Voltaire napadlo, že by měla být někdy trochu více dětinská. Přece jen byla ještě štěně a měla právo si sem tam pohrát, ale neudělala to. Alespoň ne tedy dobrovolně. Většinou ji k tomu musel někdo vyzvat, jinak neměla absolutně potřebu jaksi pobíhat okolo a pokoušet se o jakési nesmyslné hrátky. Někdy jí začínalo být už teď jasné, že je poněkud zvláštní, až divná. Proč nemohla někdy pocítit takový nával energie jen, co ji někdo vyzval ke hře?

Bylo obtížné snášet tohle Rivino probouzení a věčné hulákání. Nejupovídanější a nejuječenější vlk, kterého zde zatím znala byla zrovna její sestra. Bohužel Volt neměla jinou možnost, než to přetrpět. Co s ní už? Snad z toho vyroste. Doufala v duchu a při tom se posadila, aby náhodou nezačala takhle strkat i do ní samotné. Do chudáka Maxwella už se pustila a šťouchala do něj, jakoby nevěděla, jak je to nepříjemné. Voltaire se tedy posunula o kus dál, aby si utvořila mezi sebou a Rivou prostor a chvíli se na ně jen tak dívala. Když Rivera spala, bylo to mnohem lepší, to se k sobě mohli i s Maxem lepit, jak chtěly a i to bylo příjemné. Bylo příjemné se k sestře jen tak mačkat bez toho, aby sebou hravě vrtěla a otravovala ostatní, jako to dělala nyní.
Jakoby po chvíli už Volt nemohla snést to, jak provokuje Wella a bez jediného slova po ní skočila. Ne, samozřejmě, že jí nechtěla ublížit. Bylo to pouze hravé přepadení. Pokusila se Rivu položit k zemi, ale vzhledem k tomu, jak málo jí záleželo na výhře nad ní, tak si nebyla jistá, jestli se jí útok podaří.

Ach ne. Další ráno a s ním zatuhlé Voltaiřiny ještě zcela slabé nožičky. Další probuzení z uklidňujících snů, ve kterých se často cítila bezpečněji, než tady ve skutečném světě. Někdy se sice nějaká ta noční můra probrala a dostala se do Voltiny hlavy po dobu jejího spánku a tak někdy byla ráda, že už je ráno. Jenže jak by mohlo tak mladé stvoření zažít tak špatné věci, aby se mu o tom zdálo? Volt ještě neměla v hlavičce tolik problémů a tak tyto špatné sny byly pouhými výjimkami.
Po probuzení neochotně zvedla hlavu a pohlédla na svou sestru, která ji prostě zase musela probudit z tak pohodlného spaní. Nastražila uši a jen se chvíli hleděla okolo sebe, aby ohodnotila situaci. Po jistých pár sekundách mohla usoudit, že se neděje nic zvláštního, jen měla Rivera zkrátka bezvýznamnou potřebu ji probudit. "Livo, chtěla jsem ještě spát." Odpověděla úplně prázdným a tichým tónem v hlase, však hlavu už si znovu nepoložila. Teď už nechtěla usnout. Byl divný pocit, když se vlk jednou probudí a pak se vykašle na všecičko, co by se mohlo stát ve chvílích, kdy by spal a přitom by nemusel. Kdyby ale zůstala spát bez jediného probuzení, jistě by ji tolik netrápilo, že se dříve vzbudila a mohla přes to být dávno na nohách. No ocitnout se na místě Rivery, tak by všechny kolo sebe takhle při brzkých hodinách nevyrušovala.

To by jste nikdo absolutně nevěřili, co se tohoto velmi ošklivého dne stalo. Byla to hrůza! Propána, vždyť to už strašlivě začalo! Nejdřív se všechno nepříjemně svíralo a tato malá kulička s podobou takové mokré krysy začínala mít takový velmi nepříjemný pocit. Vlastně to byl pocit, jakoby jí něco uvízlo v krku a nešlo se toho zbavit, dokud neotevřela svou tlamičku a nepokusila se vdechnout to cosi okolo. No zatím na tom s dechem moc dobře nebyla, však stačilo tu strašnou chviličku s instinktivně nemožným nádechem přetrpět a pak už bylo trochu lépe. Ocitla se náhle totiž ve zcela otevřeném okolním světě, kde byla zima, jakou ještě nikdy nepoznala. Opravdu špatně se zde pohybovalo a navíc se celá zimou klepala. Vlastně jediné, co bylo v této situaci ulevující bylo to, že se jí konečně podařilo nadechnout čerstvého vzduchu z onoho nového prostředí. A náhle ten uzel v hrdle byl pryč. Ach kdyby jen věděla, že s tou zimou, polozacpanou tlamičkou tekutinou a také nepříjemnostmi v bříšku jí může někdo či něco pohotově pomoci a neudělal to hned, asi by tato informace Volt dosti naštvala. Nakonec však přece jen ta pomoc se objevila. Kéž by už teď mohla Volti děkovat, jistě by to bez přemýšlení udělala. Máti už ji měla ve své péči, konečně. Nakonec, když už byla přitulená k mámině srsti, si dokonce díky dodané síle z tepla sama našla způsob, jak naplnit bříško. V jejím životě se možná stala tahle chvíle tou první a poslední, ve které se cítila uvolněná, šťastná a bezstarostná.

JMÉNO: Voltaire Falcone y Gracewood
PŘEZDÍVKA: Volt, Volťouš
VĚK: štěně, 0-1 rok
POHLAVÍ: samice
MATKA: Nudita De Star Guardian
OTEC: Machiavelli Falcone y Gracewood
SOUROZENCI: Rivera Falcone y Gracewood
CHARAKTERISTIKA:
Celkový dojmem působí na vlky vcelku klidnou a vznešenou povahou a velké množství věcí, co dělá a nebo si dokonce myslí, by do ní jeden neřekl. Voltaire nemá v povaze ukazovat své především temné myšlenky. Už při prvním setkání snad lze tipovat, že Voltaire má své pevné postavení, kterým si je naprosto jistá. A to je také pravdou. Nikdy nebude pochybovat o svých cílech, však se samotnou osobností už to bývá někdy opačně. Někde uvnitř ní se nachází taková ta vnitřní síla, kvůli které se může projevit až arogantně, díky tomuto si také nedovolí dát najevo jakoukoliv svou slabost ve společnosti. Nechce být ta, kterou by jeden považoval za roztomilou, malou a zranitelnou. Snad nic nedokáže utišit ty tendence skrýt cokoliv, nad čím by mohl kdokoliv zapochybovat. Také pro to, aby nevypadala zranitelně dokáže zalhat i když lže velmi nerada. Upřímnost samozřejmě patří k její přirozenosti. Působí na venek až přehnaně klidně, což je také jejím úmyslem a to i když v sobě zrovna nese rozbouřená mračna. Přehnané projevování citů také není nic pro ni, ono se stačí nenápadně pousmát, aby byla šťastná, jen lehce poklesnout pohledem, aby byla smutná či tiše zavrčet, aby ukázala nenávist. Není taková, že by nenáviděla každého, koho uvidí, tedy alespoň dokud má rozum ještě na místě. Naopak se snaží s každým tvořit takové to tiché přátelství. Voltaire by nikdy jen nepřihlížela, kdyby vám po tváři stékaly slzy. V jejích zájmech je pokud možno si z nikoho netvořit nepřítele. Ovšem takhle by to sama neřekla, jejími slovy by bylo "Přítel je mi každý, kdo dá možnost". Zkrátka chce znít více přátelsky. Možná to překvapí, ale ano, ona se umí zlobit, naštěstí jen v extrémních případech to dokáže. Nemá v genech, aby se uměla úplně zlobit a když se vám podaří spatřit vyceněné tesáky, což je v podstatě nemožné, můžete se opravdu bát toho, co si o vás myslí. Co se týče osob, ke kterým chová největší důvěru, tak takových může být opravdu málo. Většinou jsou pro ni všichni rovni, pokud to ovšem nejsou nepřátelé. Voltaire musíte znát opravdu dobře, aby vám povolila vstoupit i do své mysli a pověděla vám, co ji trápí a co ne. Jednou důležitou součástí jejích utrpení je, že ačkoliv se narodila, jako vlčice, uvnitř v mysli je vlkem. Proto bude mít ve starším věku potíž si najít někoho, komu může ukázat lásku, partnera. Stydí se za tuto poruchu, kvůli níž se ráda představuje v množném čísle, ovšem nikoliv přímo mužským rodem.
Vlčice se štíhlou a hlavně drobnou postavou měřící okolo 69 cm., no k boji jistě není příliš předurčena. Jediné, co skrývá drobný vzhled je velice hustá srst, místy mírně vlnitá. Na první pohled může působit svým vzhledem sebejistě a vznešeně. Její tvář zdobí výrazná heterochromie očí a ten typický soustředěný výraz, dělá její pohled ještě zajímavějším. Výrazným rysem na jejím těle je také huňatý ocas nebo zelenavá přední tlapa a kruh okolo levého oka, jenž zdědila po svém praotci

ZAJÍMAVOSTI:
• Zrak na dálku není zrovna nejlepší, za to čich a sluch má vynikající.
• Ve starších letech se u ní začne projevovat silná epilepsie, hrozící smrt.
• I když je tak nízká síla jí nechybí, ale mrštnost ano.
• transexualita je jednou z jejích poruch, je narozena jako samice a však v hlavičce chlapec, kvůli tomu se ráda představuje v množném čísle

MAGIE:
Umí vlku zpomalit či naopak zrychlit tep srdce. Stačí se jen zasoustředit, což u ní není potíží a její magie se začne projevovat. Zrychlením tepu může vlka udělat nervózním a energickým, zpomalením zase dokáže vlka v takové stresové situaci uklidnit a dokonce umí dostat jeho organismus do spánkového režimu, ale to už je pro ni příliš obtížné, proto to udělá jen výjimečně. Pozor ale na to, že neumí vlkovi srdce úplně zastavit či nečinné srdce mrtvého znovu nahodit, to už je pro ni ne těžké, ale nemožné. Magie nemůže trvat déle než 7 minut a také nemůže tuto magii použít na sobě i když by mile ráda. (Při používání magie jí zčerná bělmo)


Další postavy - Matery, Alexei, Hailey, Kardanisis