Príspevky užívateľa

Chvíle se zdáli dlouhé, ale mé myšlenky jeli o závod. Zhluboka jsem se nadechl, položil jsem opatrně tělo na zem a čumákem začal trošku silněji narážet do hrudi vlčete. né úplnou silou, ale ani né úplně slabě.
,,da ei vitam quaeso''
Zašeptal jsem k sobě, pevně se věnoval vlčeti. Zahříval jsem tělo a furt pokračoval ve stejném pohybu, který zapříčinil zlaté znaky, co se objevili po mém těle, A TADY. Zaslechl jsem první tlukot srdce. Chvíli jsem ještě pokračoval, než jsem zaslechl stabilní tlukot, teprve nyní jsem přestal a sledoval vlče. Mě samotnému tlučelo srdce jak o závod, ale slyšet to srdce malého vlčete, byla nádhera. Sklonil jsem hlavu k vlčeti a dotkl jsem se ho čelem.
,,gratias ago''
Znovu jsem zašeptal, chvíli takhle držel, poslouchal jsem vlče, děkoval svým bohům za předání života! A taky sluchem kontroloval, zda je vše v pořádku. Když jsem si byl jistý, že je v pořádku, opatrně jsem ho vzal do tlamy a otočil se k rodičům. Mé oči byli prolité zlatou barvou, žádné bělmo, nic, prostě jen zlato. Přešel jsem k Eirlys a opatrně položil vlče k její hlavě.
,,Gratuluji ke čtyřem vlčatům."
Pověděl jsem jemným hlasem a po té přešel znovu k jejímu boku, zkontrolovat, že nás další překvapení už nečeká.

Mírně jsem přikývl, když jsem viděl Iskův pohyb, byl jsem rád, že se i on zajímá, no zažrala se ve mě menší žárlivost, sám jsem svého otce nikdy nepoznal a má matka o mě nikdy zájem neměla. Byl jsem rád, když jsem viděl funkční rodinu, ale zároveň jsem byl tak naštvaný, že ta má takhle nemohla být. Ale tady nyní nešlo o mě, šlo o porod.
Poslouchal jsem slova Eirlys, mezitím co se pomalu narodilo další vlčátko, tmavší než ostatní i zde jsem udělal stejný postup, předal vlče rodičům a při tom kontroloval, zda je mladé v pořádku.
Tři vlčata, narozená, a zdálo se, že víc nepůjde. Trošku jsem couvnul, pozoroval tělo vlčice.
,,Dotknu se, Eirlys."
Oznámil jsem vlčici a po té se dotkl bříška a pomalu sjel menším tlakem na podbříško a zde, právě zde jsem se sekl a stáhl uši dozadu. Čtyři. Nehýbalo se.
,,Omlouvám se, tohle bude nepříjemné."
Oznámil jsem a začal vytvářet větší tlak než před tím, opatrně, abych vlčici neublížil, ale zároveň tlačil vlče ven z porodních cest.
,,dii mecum sunto.''
Promluvil jsem slova k sobě potichu. Zdalo se to jako věčnost, ale nakonec se za krátkou chvíli vlče narodilo. Ihned jsem si ho vzal k sobě, srdce bušilo jako o závod, poslouchal jsem, ale neslyšel nic živého na něm. Zhluboka jsem se nadechl, v tuto chvíli jsem byl zády k mladému páru.

Duševně jsem si oddechl, když se instinkty probrali a mladá začala vlče čistit, bylo by to dost bolestné sledovat a.. no víc nechutné práce pro mě. Když Eirlys promluvila, přikývl jsem.
,,Ano je."
Dodal jsem, začínal jsem slyšet na jejím hlase únavu, což bylo normální, ale na druhou stranu jsem se bál, aby mi zde mladá neusla.
,,Povězte mi Eirlys, co ráda děláte ve volném čase."
Pověděl jsem a pozoroval její tělo, nastražené uši se pevně drželi směrem k vlčici, poslouchající všechno, co by neznělo nějak hezky. Samozřejmě otázka byla položená, abych vlčici udržel při vědomí, potřeboval jsem, aby mi neusla při porodu, mohlo by to nehezky ublížit, né li zabít ji či vlčata.
A po chvíli... zde bylo další vlče! No.. po tom prvním, tohle byla taková malá špagetka. Alespoň lépe pro mladou mamku, první vlče byl jistě těžký začátek. Když vlče bylo z větší časti venku, opatrně jsme vzal i jej a předal mamce, s menším pohledem na Isku.
,,Otče, můžete se také přidat do čistění, ještě nekoušou."
Utrousil jsem si menší poznámku a lehce se uškíbl, aby věděl, že to nemyslím zle, ba naopak... Využij času než začnou první zuby růst.

Chvilku mladé vlčici trvalo, než mi odpověděla, já jí dával čas a její odpověď, byla pochopitelná. Přikývl jsem a pověděl:
,, vaše nervozita je pochopitelná, porod není věc, která se děje každý den, můžeme být připraveni jak chceme, vždy to může jít mnohými směry. Avšak věřím, že budete skvělou mamkou"
Pověděl jsem v klidu, abych mladou Eirlys uklidnil no.. a pak to přišlo. První prudký nádech, jinačí než ty před tím. vlčata jdou ven projelo mi hlavou, než vůbec vlčice promluvila.
,, vidím "
Pověděl jsem klidným hlasem, ale v hlavě panikařil! Zhluboka jsem se nadechl, odběhl jsem pro vysušený kořen lopuchu, rozdrceny na kůře a přinesl to Eirlys.
,, Snezte něco z toho, pomůže to při porodu"
Pověděl jsem a po té se přesunul. Pozoroval jsem celé její tělo, poslouchal. Zatím se zdálo vše v pořádku.
,,ve chvíli kdy ucitis tlak, vlce bude v porodních cestách, netlac moc, jen tak jak ti tělo říká "
Pověděl jsem v klidu a nyní netrpělivě vyčkával. Pro jiné by se to zdálo dlouhý, ale pro mě přišlo že první vlce lezlo hned, opatrně a pomalu jsem ho vzal a dal ho k Eirlys na očištění, sledoval jsem, jestli mateřský pud začne hned reagovat a nebo se i o tohle budu muset postarat já. Sledoval jsem první vlce a už teď mi bylo jasné jak porod bude náročný s jeho křídly a s ocasem, ale doufal jsem, že vše půjde hladce zároveň.

Pomalu jsem si připravoval různé bylinky, počítal jsem nějak tak během těchto dnů, že započne porod a no.. Nadšený jsem z toho nebyl, naopak, zvedal se mi kufr z toho uvědomění, že budu ten porod vést. Nikdy jsem porod nevedl to u nás nebylo zvykem! Jenže tady... není tam. Tady prostě když není vlčice jako lékař a.. ještě zkušená tak to musí odsrat ten zkušený.
Svoje rozrušení jsem však nedával znát po venku, ne když kousek ode mě byla Eirlys. Zachoval jsem na venek klidný postoj, starostlivý jako správný medik. Pohledem jsem naposledy přejel po bylinkách a nakonec prudce vydechl. Měl jsme divný pocit z tohodle porodu, bylo to protože poprvé ho budu vést? Nebo mé tělo předpovídalo, že se něco pokazí? Netušil jsem. Přešlápl jsem si, abych se trošku vyhnul tomu divnému pocitu a pohlédl na vlčici.
,,Jak se cítíme?"
Optal jsem se a pomalu přešel k mladé, brzo již titulované, mamce.

mockrát děkuji za akci <3

Pro Toshiho poprosím přívěšek č. 7.

Pro Achilla to bude magický předmět, pak se ozvu v Ticketu!

1. Valentýnská hra
Jméno postavy: Achilles
Jakým předmětem byla postava začarována: vodou
S kým a kde hrála: Zathrian - řeka Cayna
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 5 postů od napití vody, jinak 7
Krátké shrnutí příběhu: Achilles potřeboval doplnit zásoby bylinek, také zjistit jaké bylinky rostou po Norestu a na jeho cestu se přidal i Zathrian, prošel menší dialog při cestě. Dostali se k řece Cayne, kde se rozhodli napít a těla se prohodili, po zjištění se zkusili napít znovu, zda se těla změní zpět - bez výměny, nakonec se rozhodli změnu oznámit Betě.
Dopad na postavu: Achilles se snažil potlačit svojí radost z téhle změny, zachovat klid pro Zathriana a zároveň přemýšlet nad možnou změnou zpět - kterou nechtěl. Zjistil díky tomu, že s určitým směrem může se Zathrianem manipulovat.

2. Valentýnská hra (pokračovaní první hry)

Jméno postavy: Achilles
Jakým předmětem byla postava začarována: vodou
S kým a kde hrála: Zathrian a Asphodelle
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 4 posty
Krátké shrnutí příběhu: Po dohodnutí u Cayny se rozhodli odejít za betou, kde začali menší dohady, zda to smečce říct nebo ne, nakonec se rozhodli, že je potřeba, aby o tomhle smečka věděla.
Dopad na postavu: Achilles byl frustrovaný z Bety, zjistil, že s ní jen tak nepohne a že jeho možnost nějak ovládat smečku, opadne. Sám nyní vidí Betu jako někoho, koho se bude chtít nějakým způsobem zbavit.

3. Valentýnská hra (pokračovaní druhý hry)

Jméno postavy: Achilles
Jakým předmětem byla postava začarována: vodou
S kým a kde hrála: zvolání smečky - Tae'ha, Sassafras, Cyrano, Achilles, Eirlys, Pstruh; nora (před norou)
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 1 posty
Krátké shrnutí příběhu: Achilles společně se Zathrianem svolali smečku a oznámili změnu těl
Dopad na postavu: Achilles se dozvěděl i o dalších vlcích co změnili těla a dost o tom přemýšlel.

4. Valentýnská hra (pokračovaní třetí hry)

Jméno postavy: Achilles
Jakým předmětem byla postava začarována: vodou
S kým a kde hrála: Zathrian - Věžové hory
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 8 postů
Krátké shrnutí příběhu: Achilles se snažil vytvořit 'lék' na změnu těl, mezitím probíhal mezi vlky dialog.
Dopad na postavu: Achilles se dozvěděl víc informací o Zathrianovi a o smečce. Víc si uvědomil jak blízko si tihle dva vlci jsou i přes to, že prošli jinou cestou v životě, měla na ně podobný až stejný dopad. Přiznal Zathrianovi o tom, že nikdy za něho život nepoloží, ale vždy bude bojovat po jeho boku. Myslí si díky téhle hře, že se Zathrianem budou jednou blízko, až Zathrian narazí.

V TĚLE ZATHRIANA

Poslouchal jsem slova vlka a pomalu domíchal první verzi léku, uložil jsem si jí k nohám a nechával Zathriana domluvit. Nad jeho slovy jsem mohl jen přitakat.
,,Je to tak. Možná bych i pozměnil nějak ty pravidla. Že od určitého měsíce už nebudou úplně chráněné a když si budou až moc dovolovat tak tu ránu schytají. Nesměla by být smrtelná, ale takové uzemnění by nebylo od věci. Samozřejmě, omega jako já, by si to nesměl dovolit, ale měl by právo to oznámit vyšším pozicím. Samozřejmě jen návrh můj Pane."
Promluvil jsem svá slova klidným hlasem a lehce sklonil hlavu nejen aby pochopil, že vážně nebudu podávat změny na své pozici, ale taky, abych posunul kůru mezi mě a Zathriana.
,,Dělám dvě verze, tahle je ze sněhové vody, jestli nepomůže... Přinesl jsem si vodu z Cayny, tu namíchám po testu."
Pověděl jsem v klidu a hleděl Zathrianovi do očí.
,,Napijeme se z ní společně."
Dodal jsem, jako u vody, napili jsme se a změnili se, tak snad tohle bude fungovat, jestli ne tak třeba ta, která bude udělaná z vody z Cayny tak by mohla zafungovat. Zvedl jsem se, připravený se se Zathrianem napít.

V TĚLE ZATHRIANA

A tady to bylo, ta část kdy jsem věděl, že s tímhle neprojdu, tahle vlčice byla dosti tvrdohlavá na to, abych jí v tomhle směru dokázal nějak zmanipulovat. Ať už bych řekl cokoliv, bylo mi jasné, že neprojdu, né tak jednoduše jako jsem prošel u Zathriana.
,,Je to risk tak či onak."
Dodal jsem ke slovům, zde záleželo, jaký risk sám Alfa bude chtít vzít, z obou stran čeká náraz, který se, ale zdá horším? Můj pohled padnul na Zathriana, jak on rozsoudí.

V TĚLE ZATHRIANA

Pro jiné by bylo tohle ticho, které započalo, nepříjemné. Pro mě bylo znakem, že jsem hřebíček pořádně majzl do místa, kde i zůstane. Oba dva jsme chápali slova toho druhého, nebyla potřeba dodat další věci. No jedna věc vzbudila v druhém pozornost. Vlk, tak mladá krev ve smečce a všiml si něčeho, co by se mělo změnit, mezitím co sám alfa to nevidí.. chce to vůbec vidět? Dozvíme se.
,, výchova. Ač tu jsem krátkou chvíli, střetl jsem se s mladými, v mých očích furt jen vlčata. A řeknu vám že tak jak se mnozí z nich chovají by u mé smečky nikdy neprošlo. Ti vlci nedávají žádnou úctu ke starším vlkům, mají v hlavě zařazené že jsou ti mladí, ti na které nikdo nesmí sáhnout a zneužívají toho. Až bych se i na jejich místě bál až nebudou na tom postu vlcete a realita je kousne krutě do chřtánu. Jak chcete, aby takové vlce, které nerespektuje staršího vlka, respektovalo vyšší pozici? Jediné co znají je ochrana a jídlo. A až obě věci ztratí, protože už nebudou na postu vlcete jak myslíte že se zachovají? S respektem? Ne ne. Budou bojovat, ale proti komu, že ano? Samozřejmě proti těm vyšším a když to nevyjde tak buď umřou nebo odejdou."
Na chvíli jsem se odmlčel, abych popadl dech a pohled přesměroval na Zathriana.
,, nevím jak jste to měli s dřívějšími vrhy, ale ten který se stal a potomci tu nyní pobíhají furt s postem vlcete, bude tvrdý na výchovu. Až moc energie do toho bude smečka muset vložit, protože neznají práci, že za práci je odměna. Ví že byli chráněni a jídlo hazeno do huby."
Pověděl jsem chladně to, co jsem viděl a po té se znovu podíval na bylinky, které jsem míchal do sebe.
,,je to skoro hotové. Dělám dvě tak uvidíme co zabere a jestli vůbec zaberou."
Dodal jsem k jeho otázce o bylinách.

V TĚLE ZATHRIANA

Cukl jsem uchem, když Zathrian mluvil,, já se soustředil na práci a míchání.
,,tak tak. nikdy nevidím rovnováhu v přátelství či ve vztahu, vždy jeden využívá toho druhého, vždy je jeden silnější než ten druhý. Jediná rovnováha kterou vidím jsou vlastnosti a zkušenosti. Jako teď. mezi námi. Já mám vlastnosti v pohybech a menších blbostech jako je míchání a tak. Vy, pane, máte zkušenosti se smečkou, víte co a jak. A zase naopak. Vy máte vlastnosti v boji, jde to vidět na vašem těle, já mám zkušenosti v medicíně."
Pohlédl jsem na Zathriana.
,,My dva se můžeme zneužívat navzájem, nádherná to rovnováha. Ale oba známe své místo, alfa a omega? Kamarádi? A ikdybych byl vyšší pozice. Kamarádi nebudeme, budeme mezi sebou mít respekt. "
Budeme jen žít ve smečce, spojovat nás budou výhry a prohry, ale nic víc tam nebude, proč by bylo? On hledá silné duše do smečky, mezitím co já hledám útočiště, rovnováha.
Lehce mi cukli koutky nad jeho slovy o důvěře, začínal jsem si připadat, že jsem našel své dvojče, jenže nezažil to co já a já zas nezažil to co on, zajímavé jak jiné věci dokáží zformovat podobné vlky.
,,oproti důvěře radši říkám úcta. Já mám k vám úctu. Tak mladý vlk a vede smečku a když se podívám, vedete ji dobře. Ikdyž bych nějaké věci změnil... Možná i drasticky... Učíte se."
Pověděl jsem upřímně vlkovi.

V TĚLE ZATHRIANA

mírně jsem cukl s uchem, když Zathrian začal mluvit, jeho dodatek mi na jednu stranu přišel zbytečný, no slova jsem se už po něm neujal. No naopak jsem se zaposlouchal do slov naší bety a tolik pohledů jsem musel zadržet, ač vzhledově byla exotická a pro mé osobní věci velice zajímavá - dobrý vlk na průzkum, přišla mi rázná, ale takovým tím divným způsobem, kdy jednomu chcete utrhnout hlavu. No měl jsem samozřejmě po tomhle svá slova, které jsem pověděl i Zathrianovi.
,,A co když se změníme zpět, případně by se tak stalo znovu a těla by se znovu prohodila. Vytvoří to paniku, komu věřit."
Pověděl jsem s klidem v hlase a sledoval Asphodelle.

Jak jsem očekával, vlčice měla hodně otázek, odpovídal jsem jí tedy postupně.
,,Dle tlaku nejspíše tři, je možné víc, je možné míň, ale radši to dáme na tři vlčata."
Odpověděl jsem na první otázku.
,,Nemusíme nic měnit, nevypadá to, že máte nějaké problémy, avšak se připravte že každý den bude těžší na pohyb, žádné prudké pohyby či nadměrné skákání, hlavně žádné vrhání se do nebezpečí."
Upozornil jsem mladou vlčici.
,,Nejde určit kdy přesně vlčata příjdou, ale očekávám do měsíce a půl až dvou měsíců."
A pak začali ty horší otázky, jak to poznám, chvíli jsme u téhle otázky mlčel než mladé odpověděl.
,,Poznáte. nebojte, na porod se nedá připravit po fyzické stránce, ale připravte se po psychické. byl bych rád, kdyby jste mi přišla každý týden na kontrolu, abych si všechno pohlídal a až bude pomalu čas, nechám si vás zde v jeskyni pod svým dohledem, abych byl u začátků porodu."
Na chvíli jsem se odmlčel, abych se nadechl.
,,Porod bude dlouhá záležitost, není to něco na pár minut, může to klidně se vyšvihnout na hodiny, ale já udělám vše pro to, aby proces byl bez bolestí a co nejrychlejší to půjde. Nebojte. Zvládnete to. Jste zdravá a mladá vlčice."
Lehce jsem se pousmál, abych jí dodal mentální sílu.

V TĚLE ZATHRIANA

Když vlk promluvil, slova, který bych použil i já, očekával reakci, nejspíše negativní, jako u jiných vlků, u mě se naopak rozlil.. úsměv. Divný, chladný úsměv plný jedu, něco co tohle tělo nebylo zvyklé, taky z toho trošku ty koutky boleli, nebylo to tělo zvyklý na něco takto.. křivého.
,,Přesně. má. slova."
Pověděl jsem, rozdělil jsem nyní pastu na dvě poloviny, jednu dal co nejvíce na stranu a druhou přidal k tomu sněhu, která se změnila na vodu a začal to míchat do sebe.
,,Slova jsou jednoduchá říct. Tolik jednoduchých lží se dá podat."
Promluvil jsem při tom a znovu navrátil pohled do normálu, ale ve mně, ah ve mě se tak jasně rýsoval plán.
,,Činy jsou důležité, jenže které?.. heh. nejlépe ty, které můžou stát život."
Řekl jsem chladně a dodal k tomu.
,,Málo vlků by dalo život za někoho. Proč by měli? Oni chtějí taky žít! Nedivím se, život bych za nikoho nikdy nedal. Ale to jestli budu zjizvený po boji pro.. někoho, abych zvýšil šanci na život, to by mi nevadilo."
Prohodil jsem.. tak nějak do vzduchu, dávající Zathrianovi obrázek o sobě, nedám za něj život, ale klidně se poperu po jeho boku, tím mu zvýším šance na žití.
,,Radši důvěřuji svému nepříteli než svému příteli."
Pohlédl jsem na Zathriana.
,,U nepřítele zradu vždy očekáváme, u přítele ne."
Pro mě je urážkou no i poctou, když jsem nazvaný přítelem. Znamená to, že mi vlk jen slepě věří, že mu neublížím, ale to mě dává zelenou na to zkoušet ty hranice a jen jet a jet a jet. Dokud ta druhá strana se nepopálí, nemám přátelé, nechci je. Chci mít ty, kteří budou bojovat po mém boku, ale nepoleví vedle mě, protože neví, čeho jsem schopný. Jenže kde je ta má hranice? Nikdo neví. Protože ač mluvím pravdu při většině času, někteří neví, jestli mi tu pravdu věřit nebo ne, kde je ta hranice, kdy si jeden může u mě říct 'ano, tady jsem v bezpečí.' Nejde říct, sám jsem tu hranici nezažil, no zatím to určuje úcta, to by si mohl Zathrian oddychnout, protože mojí úctu má až až... jako jediný ze smečky, ale to vlkovi říkat nemusíme, nevěřil by mi.. A to je jen dobře.

V TĚLE ZATHRIANA

Mírně jsem se ušklíbl nad jeho slovy, neděsilo mě to, nebral jsem to jako kompliment, no vlk si neuvědomoval, že zde mohla být i ta druhá varianta. To oni málem umřeli. No, nechtěl jsme zde vytahovat minulost tak jsem jen jednoduše přikývl.
,,Jistě."
Pověděl jsem jednoduše, snažící se od tohodle tématu už dostat. No, teoreticky jsme v něm dál pokračovali, ale alespoň jsme se snad už nemuseli vracet do mé minulosti. Když zopakoval má slova, přikývl jsem, chápal jsem jeho směr a líbilo se mi, že mě začíná vnímat jako nebezpečí, protože to jsem i byl, jednoduchou magií jsem mohl tohodle vlka zlikvidovat, vzít si jeho místo, buď udělá vše pro to, aby si mě udržel a spřátelil, nebo se mě pokusí zbavit. Ale zbavit se mě je jako se zbavovat švába, jednoduché to vůbec není a díky tomu, jak se naše těla prohodili, mi došlo, že někdy přemýšlím víc o možnostech, než tady náš alfa. Mladý vlk musel na hodně věcech pracovat.
Když vlk promluvil ohledně toho, že musím získat jeho důvěru, přikývl jsem.
,,Myslím, že, když vám povím slabiny vašich magií a jak je zdokonalit, je to dostačující, ale chápu Vás pane."
Přikývl jsem.
,,Ale je to trošku těžké. Čím. Si vytvořím vaší důvěru?"
Pohlédl jsem na něj, do jeho očích, no tedy do svých, ach jak mi chyběli mé zlaté oči.
,,Když Vás budu poslouchat jako ovečka je to na nic, každý umí poslouchat a skákat jak kdo píská. Vykonávat svojí práci? Taky zase vykonávám Váš rozkaz. Čím si, já osobně u Vás, můj pane, získám důvěru?"
Pozoroval jsem ho, chtěl jsem slyšet jeho verdikt.