Príspevky užívateľa

Ancunin upřímně neměl úplně náladu jí něco rozmlouvat něco, co si nejspíše vtloukala do hlavy taky sama. Jasně, nečekal, že po pár jeho větách se hnedka nadchne a radostně zvolá, že má přece pravdu. Že to že jí někdo řekl, že je prokletí, neznamená, že prokletím je. Ale doufal od ní aspoň náznak toho, že nějak pobrala, co tím chtěl říci. Nechápal vlky s nízkým egem, ale pravda je, že on měl celkem štěstí na rodinu, že ho vychovala, aby si vážil sám sebe. I v době, kdy se cítil poskvrněn díky zničení jeho rituálních jizev, tak stále se nenazýval prokletím a udržel si nějaký ten pocit sebedůležitosti
"Polemizovat o možná nemá moc cenu. Možná na nás za pár sekund spadne meteorit a všechno pak bude úplně jedno. Možná kdybych zůstal v místě, kde jsme se narodil, tak bych mohl dále šířit rohy mezi náš rod. Tak třeba jsi se prokletím narodila otázka je, co s tím uděláš a jak to necháš sebe sama ovlivnit. Já věřím, že si píšeme svůj vlastní osud. Nejsme jak ti magoři z kultu, co věří v nějaké tu vyšší bytost či co. rozhodl se nakonec jí dát jasně najevo, co si o jejím smýšlení myslí on sám. Třeba jí to vykope začátek z té jámy sebelítosti, ve které se pravděpodobně topila. A pak by mohla se mu nějak odvděčit, pokud by potřeboval službičku někdy v budoucnu. Možná......
"Taky si říkám. No aspoň jeden synovec je podědil. I když kupodivu né ze strany rodu." stále mu připadalo vtipné, jak podobné partnery si estreláci berou. Ještě, že minimálně tady se nemusí být, že by omylem si vzali nějakého bratrance čtyřikrát přeskoleno.

Ancunin byl lehce překvapen, když vlci nepřicestovali společně nebo minimálně vlčka před ním nebyla součástí žádné tlupy. Kunín moc na náhody nevěřil, takže začínal mít teorie, že jsou období kdy Norest nějakým magickým způsobem v určitou dobu přivolává vlky zpoza jeho hranic. Protože fakt měl pocit, že přicházejí ve vlnách. Ono tk možná i bylo dobře, že se občas přilila nová krev. Takové Milagy, co se taky narvou všude, už budou mít problém najít partnera, co by nebyl s nimi příbuzný
"Zajímavé... Možná jste jediná a zbytek se zná a nebo prostě Norest vábí vlky v určitém období. Dějí se tu takové věci, že bych se ani nedivil, kdyby od nějakou horou dřímalo něco, co láká vlky přijít sem. zapolemizoval nahlas s náznakem smíchu. Hlavně aby si nemyslela, že je nějaký šílený konspirační teoretik. Přece jenom byla tu krátce a tak snad ještě nezažila nějké ty šílenosti, co se tu občas dějí. I kdy nepochyboval, že se do nějakého bizáru taky brzo namočí.
"Ale kde jsou mé mravy. Jmenuji se Ancunín Estrela do Norte. K vašim službám. Ancunin samozřejmě stačí." představil se s lehkou úklonou. Snad jí nenabídl jméno jen aby ho mohla pomluvit, že mu šplíchá na maják. Přece jenom nebral tu teorii zas tak vážně

Ancunin si lehce oddechl, když nakonec vlčice nebyla prokletá neviditelností navěky navěků.Neměl úplně mentální kapacitu, aby sháněl nějaké protikouzlo nebo něco podobného. Byl by rád za aspoň jedno normální odpoledne, tak snad mu bude dopřán.
"Ale to říkají jenom vlci jiným vlků, protože sami nemají žádné ego a tak potřebují podupat jiné. Silně pochybuji, že narození někoho je prokletí. To že pak se někdo rozhodne prokletím stát je věc druhá." odvětil se šarmantním úsměvem Kunín. Nechápal upřímně vlky, co měli mentalitu, že jsou prokletí a ještě méně vlky, co to vnucovali jiným. Druhá věc tady byla používat tuto výmluvu jako důvod, jak se zbavit pocitu viny za svou vlastní neschopnost nebo dokonce krutost. Anki doufal, že jí vlčce to spíše bylo vtkloukáno do hlavy od mala z jakýhokoliv pitomého důvodu. S takovými se přece jenom pracovalo lépe.
"Ach děkuji. Jeden z rodových znaků. Bohužel místní odnož, to moc nepochytila. Jeden by se bál, aby nevymizel. " poděkoval samozřejmě ohledně poklony. Jo ty on rozhodně uměl přijmout. Přemýšlel, zda sám nějakou nehodí vlčkyným směrem ale nakonec si to rozmyslel. Až moc ho zajímalo, proč si myslí, že i samotné její narození je prokletí

Ancunin zpozoroval vlčku celkem z dálky, protože upřímně díky její červené srsti byla jak pěst na oko. Což on byl taky, ale to teďka nebylo na jeho mysli. Očima na ní spočinul ale tentokrát neudělal první krok k seznámení nebo aspoň k podzravu. Skoro vždycky byl to on, kdo udělal první krok pro začátek konverzace a i když ho rozhodně bavilo vymýšlet novou a dosti často taky celkem praštěné podrazy pro konkrétní situaci, tak občas chtěl být ten co reagoval. Teda jenom ze začátku. V konverzaci pak potřeboval být ten, co udává tón a krok, jinak začal být nervózní
"Zdravím slečno!" pozdravil jako vždy s úsměvem, když se nakonec vlčka rozhodla přiblížit. Byl rád, že nakonec se rozhodla pozdravit
"Poslední dobou mám nějaké štěstí na tuláky. Nic špatného samozřejmě spíše doteďka jsme je moc neviděl. Přišli jste všichni spolu?" začal kovenrzaci a schválně nadhodil fakt, že poslední dobou fakt měl štěstí na vlky bez smečky. A tak logicky si řekl, zda se třeba nejedná vlky z nějaké rozpadlé nebo něco podobného. Byla to různorodá skupina a tak nepřepokládal, že jsou rodinou

Ancunin ucítil pach neznámé vlčky nepatřící do žádné ze smeček, což ho přimělo skončit s týráním nebohých šutrů. Upřímně ho stejně od samého kopání začínali bolet tlapky. Takže se rozhlédl po okolí, aby našel zdroj onoho pachu. No ale nikoho neviděl. Takže se někdo schválně se schovával, nebo chudák taky vyzvedl nějaký prokletý předmět a chudák byl nyní neviditelný. Anki se musel rozmyslet, zda chce jít neznámé naproti, nebo zda radši ji bude ignorovat, kdyby náhodou se schválně schovávala
"Zdravím. Přede mnou se nemusíte schovávat! Já vlkům na potkání hlavy nekoušu, na tu jsou tu jiní experti!" rozhodl se nakonec sice nesledovat pach, ale do nicoty zahalekat aspoň pozdrav tedy. Anki neměl ve zvyku nevyužít příležitosti pokecat.
"Pokud jste ale prokletá a neviditelná, protože jste chytla nějaký náhodný předmět, tak se vám pokusím pomoci. S pár nekalými předměty jsem se již setkal, tak bohužel mám nějakou tu praxi s nimi" zeptal se uptřímně, ale i doufal, že kdyžtak tím odlehčí situaci, kdyby náhodou se přece jenom schovávala. I když silně pochyboval, že by to bylo ze strachu. Anki nebyl zrovna děsivý vlk.

ach ne. To vlče po něm bude chtít, aby ho něco naučil. Ancunin byl rozhodně přesvědčen, že je nadprůměrný stopař, ale rozhodně to nebyla jeho nejsilnější stránka a možná by se i našel lepší mezi ostatními z Přízraků. Jenže čím si byl jist, že nevyniká, tak to bylo vysvětlování malým štěňatům, u kterých asi jeden chtěl aby to pochopili. Anki neměl problém vymyslet si nějaký random postup a někomu nakukat, že to takthle funguje. Jenže u Čekanky tohle dělat nechtěl
"Ehm to ti asi spíše vysvětlí někdo jiný. Já úplně nejsme vhodný kandidát na učitele. Promiň." snažil se mladou vlčku odmítnout. Jakože pokud na něj udělá nějaká super cute roztomilá očka, tak asi neodolá a pokusí se jí něco naučit. S velkým důrazem na pokusí. Protože to fakt neviděl dvakrát nadějně, pokud nebyla nějaký super chápavá. A vzhledem k tomu, jak mladá byla, tak jí sice nechtěl křivdit, ale viděl to nepravděpodobně
"To je někdo, kdo získává informace. Například kolik vlků mají jiné smečky, jaké schopnosti vysoce postavení vlci mají a tak dále. Další velmi důležitá práce pro vlky z Přízračných." snažil se vysvětlit, co jeho povolání vlastně obnáší. Rozhodně to bylo něco mnohem jednodušího na vysvětlení, než taková stopování.
"Nene. Ty jsi crona. Štěně přízračných, Astrál je ten, co učí špunty jako ty. Copak ti to Hariuja nebo Timothé nevysvětlili?" otázal se celkem zaraženě. Jeden by čekal, že adoptivní rodiče vlčce vysvětlili, jak to ve smečce chodí. Ale opak asi byl pravdou. Anebo chvilku se to musí pravidelně opakovat, než se to v mysli štenda uchytí. Ancunin netušil, jak vlčata fungují

Ancunin si znovu objevil na svém celkem oblíbeném místě - v šedých horách. Ani netušil, jak sakra se stalo, že mu toto místo přinášelo takový klid. Teda minule se ta pohroma stala právě tady. I tak to nějak nepřebilo spoustu dobých věcích, co tady zažil. Několik bylo natolik závažných, že by jeden mohl říci, že byly život měnící. A tak když nechtěl úplně být na území smečky, tak putoval sem.
Tentokrát ale nebloumal tak moc zasněně, jak měl občas ve zvyku. Ne radši dával pozor na okolí a hlavně se vyhýbal jakýkoliv pohozeným věcem na zemi. Nehodlal už nic riskovat. Nepotřeboval znovu, aby mu něco oblblo hlavu nebo změnilo jeho vzhled. Takže snad tentokrát ho nic nepřekvapí. Měl překvapení snad na na čtyři reinkarnace dopředu vybrány....

Ancunin se vypravil na kraj území Norestu jako takového, aby měl klid od všech vlků. Potřeboval si utřídit nejenom myšlenky ale také i emoce po tom, co se stalo Isarel. Protože to jak se choval nebylo pro něj tipické. Jasně flirtování bylo něco, co mu bylo dáno do vínku a využíval to často. Jenže on měl být ten svádějící né chytnou sám nějaké emoce. Né že by Anki měl něco proti lásce, ale kurnik fakt nevěřil na lásku na první pohled. Protože věděl, jak moc vzhled a první dojmy klamaly. On byl jasným důkazem toho, že by jeden neměl těmto dvěma věcem přikládat moc velkou váhu. Takže to, že on sám byl tak nějak na chvilku oslněn ho štvalo
A tak celkem nasupeně pochodoval, tak nějak kam ho nohy vedli. Když nebyl na očích, tak aspoň mohl upustit páru a aby si vztek na někom náhodným nevybil. Protože i když dokázal udržet emoce na uzdě a moc je neukazovat, když se to nehodilo, tak i on měl limit. Tak holt pár šutrů se stalo obětí jeho naštvaného kopu

Duiny - žůžový ohnivec
Verd - šperk 4)
Kunín - šperk 1

Ancunin se upřímně lehce zhrozil, že štěně byla nakonec malé, že sotva mluvilo nebo minimálně poznávala stále slova, která byla součástí běžného slovníku. Upřímně neměl odhad na věk vlčat, přece jenom nikdy žádné neměla ani netrávil zas tak dlouhý čas kolem nich. Navíc asi vývoj každého z nich byl individuální, takže to že jeden už chodil dobře neznamenalo. že mluva na tom byla podobně dobře
"To je sice dobrý nápad, ale jak jsme řekl, někdo by tě díky nim mohl sledovat. Můžeš se naučit třeba vystopovat vlastní pach a jít nazpět po něm." nabídl jí alternativu až moc do očí bijících šutrů. Jasně jeden by ji mohl vystopovat i po pachu jako takovém, ale takto to aspoň nedostanou jak na stříbrném podnose
" Rimor je povolání tady u přízračných. Jsem zvědem naší milované smečky.. Víš co je to zvěd?" vysvětlil jí trpělivě a lehce se zasmál nad její pokusem o úklonu. Bylo to celkem vtipné, ale i tak ocenil aspoň snahu o to napodobit jeho zvyklosti

Jméno postavy: Ancunin
Jakým předmětem byla postava začarována: pírkem
S kým a kde hrála: les na úpatí s Isarel
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 4
Krátké shrnutí příběhu: Ancunin našel pírko a nenechavka nenechavá ho samozřejmě sebral. Po té co potkal Isarel a tipicky se ji snažil okouzlit, tak nějak zjistil, že sám byl také okouzlen. Což Ancunina rozhodne zmátlo a hlavně zapříčinilo, že se prokecával a dal více info, než by chtěl a možná i měl.
Dopad na postavu: Hlavně velké zmatení. Nikdy se mu nestalo, že by on byl ten okouzlený. Většinou to bylo naopak. Navíc je upřímně dost naštvaný sám na nebe, jak moc toho řekl a jak až pomalu vlezlí byl

Ancunin si nemohl nevšimnout podobnost mluvení vlčice před ní s vlčaty. Ani ne s těmi dlouhonohými občas pěkně oprsklými teenegeri. Né spíše mluvila jako vlče připravené objevovat svět a prozkoumat každý kout země, kde se nachází. A je jedno kolik infarktů to rodičům přivodí, možná dokonce čím více tím lépe. Anki mu to přišlo celkem roztomilé, vlastně úplně stejně jako když to viděl u těch malých chlupatých koulích. Což bylo lehce zvláštní, protože normálně by asi nad tím lehce ohrnul nos ale hlavně by se o daného vlka bál. Protože vlčka před ním nevypadala zas o tolik mladší než on sám a přitom měla naivitu malého štěněte. To bylo něco, co záviděl ostatním a zároveň se bál, aby oni nepřišli, jako kdysi on. Ale z nějakého důvodu byli tyto emoce upozaděni a ještě se mu o tom nechtělo ani moc přemýšlet.
"Ano to jsou. A to říkám jako někdo, kdo zas tolik nemiluje vodu. Ale z nějakého důvodu je pro mě hypnotické koukat na to, jak se voda tříští útesy-" vyklopil ze sebe a pak se za to hezky pokáral. Takto vyžbletit někomu naprosto náhodnému o sobě docela i podstatný fakt. Kdyby chtěla tak by určitě našla důvod, jak to využít!
"Zaručit to nemůžu, ale jak říkám Norest je jak magnet na vlky. I já jsme tu našel svoji rodinu, i když jsme celkem zdaleka. Zkuste nějakou smečku oslovit. Nihil třeba. Žádného podobného vlka jsme u Přízračných neviděl, ale i tak se mohu poptat. Třeba na ně narazili jen se nepřidali. Někteří jsou holt svobodné duše, co se nenechají spoutat nabídl jí možnost, kde hledat. Byl vážně přesvědčen, že Norest musí být nějak protkán starodávnou magii, protože jak jinak by tolik rozličných vlků lákal. Jasně neměl to nijak potvrzené a i když byl rozhodně logicky smýšlející vlk tak zas nebyl Milaga. Nepotřeboval hmotný důkaz a taky mohl být napůl pověrčivý
"Oh tak to pro vás mám asi dobrou zprávu! Nevím teda jestli je to váš bratr, vzhledově podobní si za tak nejste, ale znám vlka co má podobné rodové jméno. Teda jeho součástí je ještě slovo blue. Jestli chcete, tak můžu mu říci, že ho hledáte. Třeba ho pak můžu poslat směrem, kam se vydáte." navrhl jí a už si byl 100% jist, že s ním je něco špatně, protože tuto informaci by nejspíše před vlkem hezky pohupoval a získal by něco za to na oplátku, kdyby byl při všech smyslech. Tohle nebude dobré. I když Isarel byla příjemná společnost, nebylo dobré aby se tu někde potuloval když by takto oblblí.

Ancunin s praštěným úsměvem koukal, jak se k němu blíží neznámé vlče nebo teda vlčce o jehož existenci věděl a znal i její adoptivní rodiče ale to je všechno. Důvod jeho úsměvu byl jednoduchý, vlčka za sebou nechávala oblázky, jako kdyby byla z nějaké pohádky. Nebyl úplně dvakrát nadšen, že se na něj nalepilo nějaké štěně, ale toto ho rozhodne pobavilo. Né že by neměl malé koule chlupů rád. Byla doba, kdy jejich společnost preferoval, protože se nemusel bát, že mají něco hodně zlého pro něho tajně přichystané, maximálně nějaký ten méně nebo více nevinný žert. Ale po potkání toho škvrněte z Azyrynu.... No začínal se bát, zda byl vybaven se s nimi bavit
"Ach zdravím. Měla by jsi si dávat, kam jdeš. Příště můžeš narazit do někoho méně měkkého jak já. " pozdravil pobaveným tónem a lehce pod ní poodešel, protože úplně neměl rád, když se ho někdo dotýkal bez upozornění
"A taky bych úplně nenechával za sebou stopu z kamínků. Je to jak obrovská šipka co na tebe ukazuje. Tady jsem! Pojděte mě někdo sežrat." zasmál se melodicky. Dokázal si představit využití nějaké té cestičky z pěkným kamínků, okvětních lístků nebo mušliček, ale na to byla ještě malé škvrně. I když teda štěněčí láska byla rozhodně hodně roztomilá
"Mé jméno je Ancunin Estrela do norte. Rimor smečky přízračných k vašim službám. A jaképak je tvé jméno malá slečno?" představil se s mírnou úklonou, jak měl ve zvyku

Ancunin se rozhodl zůstat v bezpečí za hranicemi smečky pro jednou. Protože poslední dobou měl pocit, že jen co vystrčí čumák za hranice, tak se něco podělá. Jakože ano bylo to i tím, že rád zkoumal nové věci, zvláště pokud vypadali užitečně. Takže jenom doufal, že tady jak to má prokoumané, tak na nic moc nenarazí. Od smrti Guláše se upřímně nechtěl moc zdržovat za hranicemi Přízračných. Nějak mu to bylo nepříjemné. Guláše sice nebyl jeho blízký příbuzný, ale stále to byl přibuzný, který mu ke všemu zachránil krk. A teďka on sám je pod drnem a nejspíše vinnou vlastního bratra. Proč by jinak mizel? Anebo chudák je taky oběť. No každopídně Ryumee teďka nevypadá, že je ve formě na to, aby zvládla nejenom rod ale také smečku. A Kunín upřímně dosti začínal uvažovat, zda jí nepodá "pomocnou tlapku"
A tak byl rozvalený na kraji lesa a pozoroval okolí tupým výrazem. No teda moc nepozoroval. Spíše tak čuměl do blba nebo možná na blba a byl ponořen do vlastních myšlenek

Vethńa je zodpovědná vlčice. Jakožto nejstarší ze svých sester, za ně vždycky cítila odpovědnost, a to se přeneslo i do jiných aspektů života. Pokud něco dostane na starost, tak určitě daný úkol provede s co největší přesností a celkově co nejlépe. Nemá tendence dělat něco uspěchaně anebo napůl. Tíhne k tomu, že kývne na jakýkoliv úkol, který ji někdo starší/nadřízený dá. Čímž má se může stát, že se přehltí a pak se pomalu udře k smrti. Ale dokáže odmítnout, pokud by dva proti sobě a dokáže doargumentovat, proč ho nemůže přijmout. Jen se bojí, že pokud nesplní nějaký úkol nebo ho odmítne, bude brána jako neschopná anebo dokonce líná osoba.
Díky malému množství lásky, co se jí dostalo od rodičů je velice starostlivá a pečovatelská vůči svým sestrám. Občas to může být až přehnané, ale to jí stačí říct, že je to moc a ona přestane. Chce jenom aby věděly, že se na ní kdykoliv mohou obrátit a ona udělá pro ně vše co bude v jejích silách. Toto ale prokazuje více méně jen vůči sestrám. Oproti tomu vůči okolí se může tvářit až odměrně a trošku ledově. Jako kdyby jí moc nezáleželo, co se vlastně někomu stane. Což není úplně pravda, ale zase nemá tendence každému „foukat bebí“
Jakožto velmi velké vybočení ze standartního vzhledu Milag má potřebu se prokázat. Je strašně snaživá až to někdy je až otravné. A i když se rozhodně učí i z toho důvodu, že chce ukázat, že to že má bílou srst ji nedělá nějakým nedochůdčetem, tak ji i samotné učení baví. Zvláště pokud se jedná o něco, u čeho může být kreativní. Naštěstí je velice učenlivá a na věci většinou přijde rychle. Problém nastává, když je nějaké výjimka a něco jí nejde. To pak je schopná se až uhnat tím, jak se danou schopnost vylepšit.
Veth má velmi silný cit pro spravedlnost. Pokud se jí zdá něco nefér, tak to to v ní začne dosti pěnit. Většinou to naštěstí nevybublá na povrch, ale pokud se stane více incidentů za sebou, tak její frustrovanost uvidí i okolí.
Vethně nevadí bolest. Je na ni zvyklá už od mala, a tak se jí zvýšil práh bolesti. Také většina nadávek ji tak nějak nebere. Ale rozhodně si pamatuje, že někdo proti ní něco měl. Zvláště co se týče poznámek na úkor vzhledu. A i když si to nerada přiznává, tak dokáže zášť cítit dost dlouho. A není pro ni problém danou situaci vytáhnout, když pak po ní daný vlk něco chce. Rozhodně neodpouští snadno, ale zase ocení, když se jí to pak jeden snaží vynahradit.