Príspevky užívateľa

Ancunin si nemohl nechat ujít ten vyhlášený ples. I když byl trošičku bezprizorní díky tomu, jak přišel sám a ani nemá s nikým domluveno, že se zde sejde. Ale takováto maličko ho přece neodradí od jeho příchodu na tuto událost! Mrzelo ho, že vlastně nic podobného se od jeho příchodu nedělo. Takže tím spíše měl velkou potřebu se přidat na tuto událost. Však on stejně nebude dlouho sám. Dříve nebo později stoprocentně někoho okouzlí a pak bude mít společníka na večer. A třeba se díky tomu i něco užitečného dozví. Anki zvládl skloubit příjemné s užitečným a takovíto ples byl ideální místo. Ani se upřímně nijak jinak neoblékl. Jasně vyčistil si plášť i srst a naleštil své ozdoby. Ale on vypadal dobře vždycky, tak nemusel tolik vynaložit práce navíc, aby zapadal mezi ostatní účastníky plesu
Ancunin se nehodlal ostýchavě někde u kraje. Nene. Nebude se úplně cpát k aflám, tam bylo až moc očí ale rozhodně rovnou vplul do středu dění. Tím spíše snad zaujme nějakého vlka. A když nikdo nebude mít sebevědomí k němu přijít, tak holt on půjde za nimi

Ancuninovi upřímně chvilku nedošlo, že křídlená vlčka mluví na něj. Kupodivu na Norestu si ho zase tolik nepletli se samicí, tak nějak si tedy odvykl, že by ho někdo nazval slečnou. Takže se rozhlídl po okolí, aby našel tedy dvě vlčice, a třeba z nich něco vytáhl a když ne, tak aspoň třeba začne tvořit i nějaké ty konekce mimo smečku. Nebude přece sázet všechny peníze na jednoho koně, že jo? I když smečka se stalo opravdu jeho domovem, chtěl mí jistotu, kdyby se něco podělalo, že bude mí plán B.
No jenže on zahlédl jednu. A tak mu to docvaklo. To on je ona slečna. Anki byl natolik překvapen, že ani neudělal svůj "jako váženě" výraz, který dříve nosíval, když si ho někdo speltl. Ale co nemohl jim to mít zas tak za zlé. Byl velice pěkný a elegatní vlk. To by se stalo každému..
"Zdravím i vás slečno. I když vás teda zklamu, ale bohužel nesplním vaše očekávání. Nepatřím k něžnému pohlaví. I když možná bych neměl tuto frázi používat. Potkal jsme tu mnoho velmi silných vlčic, které by mě slupli jak malinu vesele oplatil podzrav, když vytušil, že vlčice před ním nebude žádný zaprděný dědek, jak Sarik, co sotva prohodí dvě slova. Nic proti němu. Anki k němu cítil velkou úctu, jenže konverzace s ním nebyla nikterak zábavná. Ale vlčka s křídly vážky, která vrhala krásné obrazce na zem, se zdála jako zajímavý partner na pokecání
Velice vám ale děkuji za vaši lichotku. Já zas nemohu neobdivovat vaše překrásná křídla. A taky jaká vytříbená slova používate! držel krok s neznámou s úsměvem, který ani nemusel dělat vědomě. Prostě tam naskočil. Tohle bude sranda
"Och toto? To je plášť, který jako rod nosíváme. Takové rodové znamení. Teda bohužel po minulé zimě mám ověřené, než moc jednoho nezachrání před tím, aby mu umrzl ocas. " vlčka vypadala velice zaujatě jeho pláštěm a náramky. A budejď by ne, když byly tak nádherně vyrobeny. Trošku ho mrzelo, že místní Estrely se moc neujali tvoření plášťů nebo aspoň něčeho podobného. Pravda, že Anki byl asi měl držet tlamu, když sám netušil jak na to. Max by zvádl někde něco šlohnout. Ale po poslední zkušenosti, kdy našel čelenku, se mu do toho dvakrát nechtělo
"Ale kde je mí vychování. Mé jméno je Ancunín Estrela do Norte. Ancunin samozřejmě stačí řekla a lehce sklonil hlavu na konečně pořádnž pozdrav. "A vaše jméno zní, ctěná slečno?"

Ancunin poprosím teda malý přívěsek. Ještě uvidím jaký
Duiny fauna mazlíček
srry za pozdní jsme myslela, že jsme psala

To proč tu zase Ancunin objevil mu upřímně nebylo jasné. Možná doufal, že když i jemu tady na konci podzimu mrzne zadek, tak bude i malým štendám, a tak tady dobrovolně nebudou. Né že by neměl rád ty koule chlupů, ale sakra potřeboval potkat už někoho dospělého nebo ho brzo klepne. Nikdy totiž nevěděl, co s nimi má dělat. Bylo mu proti srsti je nějak manipulovat, jenže upřímně to bylo jeho druhé já. Přizpůsobovat konverzaci, aby šla tam kam on chce a pokud možno s bonusem nějaké té pěkné informace, kterou může přinést jak na stříbrném podnose fortis a třeba za to dostane pochvalu že.
Tak se potichu potloukal tedy na severních hranicích Norestu a fakt doufal, že nepřijde první sníh. Sice jeho srst nebyla prořídla nebo něco, ale stále byla jemnější. Né úplně přizpůsobená na zimu. Tak aspoň mlže mít výmluvu, proč tu je. Že kontroluje hranice, než bude moc zima, aby se tu potloukal

Ancunin koukal upřímně trošičku vyjeveně na vlčku, která právě předvedla pomalu Olympijský výkon a tím pádem byla pěkně vyřízená. Takže z ní taky nic pořádné nevylezlo, když poprvé otevřela tlamu. No což on by asi taky nebyl ukecanej, kdyby přeplaval celé jezero. Hlavně proto, že by se spíše utopil, než že by ho zvládl přeplavat. Ale to je druhá věc. Tak tedy nechal chvilku vlčici čas, aby se rozkoukala, i když by radši kecal dál. Nechtěl jí úplně zahltit dalšími slovy, když evidentně sotva vnímala
"Ale to je naprosto v pořádku. Jen to bylo lehce nečekané. Jsem trochu zpanikařil, zda si nebudu muset zahrát na záchranáře." řekl a mávl nad tím tlapkou. No úplně nechtěl zmiňovat, že důvod, proč se taky nechtěl úplně máchat, byl fakt, že opravdu nevynikal v plavání. Ale to nebylo něco, s čím by se jeden chlubil, že?
"Dobrý den i Vám. Ach ano mám pocit, že jsme se již jednou setkali, i když jenom na kratičký okamžik. V době oné ukrutné zimy, kdy se jeden bál, že mu umrzne zadek. Dokonce na tomto místě, pokud si pamatuji dobře. Velmi příhod é. Tipuji, že je to vaše oblíbené místo?" žblebtal dál a schválně přešel její lehké "zaseknutí". Že by se něco dělo v Nihilu? Upřímně to hodlal vyčmuchat, pokud bude moci. Jen mu bylo jasné, že to asi násilím nepůjde. Takže schválně bude zatím dělat, že nic neslyšel. Že to vůbec nezaujalo jeho mysl.

Ancunin upřímně přál Gulášovi klidné moře. Jedna věc bylo nechat si vyřezat značky, ale druhá věc byla sůl. Měla své opodstatnění, aby se mu díky bolesti vyřezala do paměti, tak ji měl vyřezanou i v jeho kůži. I když si byl jistý, že i sůl ve vzduchu dělala tenhle zážitek horší, tak vlnky museli být kurnik bolestivé. Ani netušil, zda je horší být ponořený ve vodě furt nebo dostávat takto návaly soli jednorázově a ještě ke všemu nepravidelně. Jeden si nezvykl díky tomu a byl stále v očekáváním, kdy přiblíží další vlna bolesti. Doslova.
"Přísahám, že budu čestný ke svým bližním a ochráním ty, kteří budou o moji pomoc stát. Nikdy se neobrátím zády ke své rodině, protože já Ghu'Lass Estrela do Norte. Hvězdy mi udávají směr. Hvězdy zářili při mém narození a budou také zářit při mé smrti. řekl dosti rychle poslední část, aby to měl chudák už za sebou. Samozřejmě ji nedrmolil. To by si nikdy nevolil. Přišlo mu ale vtipné ta zmínka o tom, že se nikdy neotočí zády k rodině. Protože když se to tak vezme, tak všichni přímo nebo nepřímo se otočili k té původní. Sranda

Meno postavy: Ancunin
Akú rolu postava v akcii hrala: Zakletý
S kým a kde hrala: srab pstruh xd Trosky, řeka Igna
Koľko postov ( cca) celkovo pre akciu hrala: 7 (pak ale šel teda hledat Everlu, co je neviditelné a je na phřbu Guláše- tam jsou další 2 příspevky)
Krátke zhrnutie príbehu: Ancunin si zase chtěl něco přivlastnit a když tedy našel čelenku, tak ji sebral. No pak zjistil, že ji úplně nemůže dostat z hlavy. Po objevení Pstruha a zjištění že astrál z něho nebude, tak pro něj neznámým způsobem se jí nakonec zbavil
Dopad na postavu: I když si myslel, že to umí s děckama, tak se asi pletl. A snad si začně dávat bacha na to, co bere, i když je to sakra lákavéA

Ancunin jenom koukal, jak děcko peláší někam pryč, po tom co prohlásil, že se ho nebojí. Jo to mu tak žral. No bude asi muset najít nějakého jiného pomocníka, kterého zbaví té pitomé čelenky. Ještě chvilku se zůstal na zemi a "válel" se ve vlastní sebelítosti. Pak se nakonec zvedl s tím, že bude muset tedy se vydat někam někoho sehnat. Samozřejmě se při tom všem válení na zemi jak kolikový kůň, se zaprášil. Z toho nebyl nadšen. Tak se tedy rozhodl celý oklepat, aby zase vypadal reprezentativně. A hele. Na jednou ta čelenka mu z hlavy spadla.
"To si ze mě dělá snad někdo srandu...." zabrblal si pod vousy. Jasně měl být rád, že už tu věc na hlavě nemá. Jenže on se upřímně chtěl dozvědět, co dělá a co způsobilo to, že se od něho odlepila. Nehodlal ale teda pokoušet osud. Radši.... Tak vzal tu věc do zubů a mrštil s ní do řeky. Doufal, že nikdo tu věc neobjeví. Snad ji proud odnese někam do moře, kde se ztratí mezi vlnami. Zamračeně ještě chvilku koukal jak voda teče na jeho poměry až moc pomalu. Trochu se bál, aby díky tomu se nezasekla někde tady blízko. No ale to nebyl jeho problém. Akorát půjde varovat smečku, aby se moc neochomítali kolem trosek a nechodili rybařit do Igny. A tak se to rozhodl jít udělat. Čím dříve to bude mít z krku tím lépe. A třeba mu to nahraje nějaké ty bodíčky navíc

Ancunin stále zůstal břichem nahoru, když malý zavřel oči. Už si fakt nevěděl rady. Chvilku tedy ještě koukal na štěndo vzhůru nohama, než se zase otočil správným směrem. Když to evidentně nepůsobí, tak proč ze sebe dělat šašky.... Začínal si říkat, co v životě udělal, že musí takto trpět. Neříkal, že byl nějaký andílek. To rozhodně ne. Ale zase žádný evil bastard taky nebyl. Zvláště poslední dobou se snažil být vzorový vlk! I oblbování jeho magii omezil na minimum!
"Ok nevím, zda mi rozumíš, nebo ten krám, co mám na hlavě, ruší spojení. Ale víš, co zkusím to ještě naposled. Co chceš aby jsi mi to pomohl sundat." řekl ležící stále na zemi. Packou pak se snažil ukázat na hlavu a schválně ji položil o něco níže. Už fakt netušil, co více má dělat

Ancunina asi fakt klepne. Co sakra má dělat? Na tohle fakt nemá kvalifikaci. Kariéra Astrála by fakt nebyla pro něj, to by dal výpověď tak pod dvou dnech. Fakt nechápal, jak někdo zvládne přesvědčit tyhle malé chlupaté koule aby cokoliv udělali. Však on žádná příšera nebyl. Dokonce ho velmi ranilo, že byl takto nazván. Byl si celkem jist, že byl pohledný vlk. No ale štěně před ní asi mělo jiný názor. Možná cítil jeho pach, který měl podtón Přízračných a bál se protože byl ze smečky, která úplně neměla nejlepší vztah s tou jeho?
"Já vás nesežeru. Proč bych žral takto odvážného jako Vás?" kecal dál a dál, protože když byl nervózní, tak měl tendenci mluvit. A že teďka značně byl. Protože mu začínalo tak nějak docházet, že možná ta koruna, co si nasadil, měla něco s dočiněním, proč k němu prcek nejde. Tím spíše nechtěl jí s ní zpátky smečce. Potřeboval ji sundat a to co nejrychleji.
Anki chvilku polemizoval, co ještě sakra mlže udělat. No nakonec se rozhodl rozvalit na záda a ukázat břichu. Modlil se, aby ho nikdo neviděl, jak se tu válí po zemi. "Koukej já vůbec nejsem žádná příšera!"

Ancunin se chtě nechtě dostavil na pohřeb. Vůbec se mu nelíbilo, že tady musel být. Měl tendenci se vyhýbat problémům, které nedokázal vyřešit. A upřímně smrt fakt neuměl zvrátit. Jenže Guláš mu stále zachránil život v té prokleté bažině. Kdyby nebylo jeho měl by pohřeb ještě před ním samotným. A bůhví zda by ho vůbec měl. V té době ještě nebyl nic ve smečce. Třeba by jenom předpokládali, že nedal život ve smečce a někam se zdejchnul. A tak tu cítící se hodně nepatřičně čupěl sice lehce stranou, ale dost na to, aby viděl na tělo Guláše. Chtěl uctít památku vlka, který byl příliš mladý, na to aby ho dávali pod zem. Však před chvilkou teprve dostal svoje značky dospělosti. Měl mít spoustu let na to dokázat něco velkého.
"Zkusím zjistit něco od tuláků a Azyrynských." odtušil, protože opravdu chtěl pomoct aspoň dopátrat příčinu smrti, když nic jiného. Silně pochyboval, že to nějak utěší Ryemee nebo Timothého, kterého to evidentně hodně vzalo. Ale bohužel nic lepšího nabídnout nemohl.

Ancunin spolu s Ryumee předříkával slova, které měl Guláš v rámci tohoto posvátného rituálu přednést. Upřímně si nedokázal představit jaké to pro matriarchu jejich rodu muselo být. Jedna věc bylo přihlížet zjizvení jejího děcka nebo vzdálenému příbuznému tyto znaky vytvořit. Ale něco jiného muselo být sám držet nůž v tlamě a ranit svoje vlastní děcko. Jasně byl to důležitý a posvátný rituál. Něco co Anki uznával a bral jako dobrou věc a jistě to tak viděla Ryumee. Jenže stále to bylo proti instinktům jednoho, zranit vlastního potomka.
"A vždy prokážu milost těm, kteří si to zaslouží. " Řekl a tentokrát se nezadrhl. Nehodlal Gulášovi zkazit rituál jenom kvůli svým vlastním problémkům. To mu nemohl udělat. I když se znali celkem krátkou dobu a zase tolik času spolu nestrávili, tak se mu zdál jako velmi solidní vlk. Byl velmi rád, že nyní se stane jeho plnoprávným příbuzným. I když by si nemyslel o něm o tolik méně, kdyby se rozhodl ho neprodělat. Nemohl ale teda říct, že by se mu na něj lehce nezměnil názor. Stále považoval rituál za velmi důležitou součást rodinné tradice

A sakra. Malé štendo se ho evidentně bálo. Jo tak to mu hezky hodilo klacek pod nohy. A co má teďka jako dělat? Potkal spoustu mrňat, hlavně poslední dobou, ale tohle bylo poprvé, kdy se ho nějaké až takto bálo. Jasně některé dítka byla o něco opatrnější než jiná. Ale žádné nikdy se ho tak neleklo, že se zamotalo do vlastních nohou, když se snažilo od něho zdrhnout. Na tohle nebyl Anki vybaven. Nikdy neměl vlastní štěňata a ani se nikdy o žádné cizí nemusel starat delší dobu. Co si má počít, když po něm něco potřebuj ale ono evidentně nehodlá ani ho vyslechnout natož se k němu přiblížit
"Hej nemusíte se mě bát. Neublížím vám. Jenom se mi zamotala čelenka do mých chlupů a nemohu ji sundat. Já vím, velmi velmi trapná situace" snažil se mluvit vlídně a lehnul si přitom na zem. Nebyl si jistý, co přesně malého bílého vlka na něm tak děsí. Napadla ho jeho výška, přece jenom žádný mrňous nebyl. Ale silně pochyboval, že by ho někdo nazval strašidelným. Přece jenom jeho rysy velmi jemné a celkově nevypadal jako nějaký hrubián nebo velký bojovník

Ancunin dostal důležitý úkol. Najít jednoho z nejnovějších členů smečky. Konečně začínalo být vlků více zelených než on sám. I když teda zrovna tento to byl dle všeho ve smečce již nějakou dobu jenom na chvilku odešel. Každopádně měl již určitý podtón přízračných v pachu a navíc to byl syn Sarika. Takže aspoň Anki měl od čeho se odpíchnout. Přece jenom Eve´lu ještě nepotkal nikdy osobně. Takže musel zapojit trochu hlavy aby odhadl, jak zhruba bude pach cítí
it. Evidentně šel po dobré trase, protože takto blízko trosek se zdál pach čerstvější. A hlavně se byl stejný jako pach nacházející se u mrtvého zajíce, kterého našel na Tmavozelné. Vzhledem k tomu, že to bylo ještě na území a zbytek členů více nebo méně znal, tak to musel být on. No do Trosek se mu moc nechtělo. Naposledy si odtamtud odnesl fakt nepěknou věc. Jenom doufal, že Everlu nenapadlo něco podobného.
Ancunin upřímně chvilku přešlapoval před troskami, než se nakonec uvolil jít zas do nitra. Havrani co tu poletovali a hlavně ta stále silná magická energii fakt nepřispívali k tomu, že by se mu chtělo dovnitř. Nakonec přestal šlapat zelí a šel dovnitř. Následoval pach, který nejspíše patřil Everlovi. Navíc nyní viděl stopy, které vedli stejným směrem jako pach. Tím spíše se utvrdil, že jde dobrým směrem. Šel sice velmi rychle ale dosti obezřetně. In and out mise. To byl jeho cíl. Stále ale nechtěl zahučet do nějaké pasti.
Stopy skončili v temné místnosti. Jediným zdrojem světla bylo okno za divnou dřevěnou věcí, takže Anki musel chvilku počkat, než si jeho oči přivykli. No rozhodně nebyl potěšen, s tím co nakonec uviděl. Nejenže zahlédl tu proklatou čelenku, kterou si onehdy dal na hlavu. Po Everlovi nebylo nikde ani stopy, i když evidentně musel být tady. Pach i šlápoty vedli sem. Přece se nemohl jen tak vypařit? No pokud šáhl na jeden z těch prokletých předmětů, tak taky možná ano.
"Pane Ever´lo? Jste někde tady?" řekl o něco s zvýšeným hlasem. Úplně neřval, protože úplně nechtěl riskovat, že přitáhne nějakou zrůdu. Zároveň se nehodlal vrátit domů s prázdnou. To by se moc teda nepřevedl. Tak se držel co nejdále od těch předmětů a pomalu šel hlouběji do místnosti. Třeba se schovává za tou dřevěnou věcí nebo něco podobného

Ancunin měl chvilku pocit, že bude zachráněn z této zapeklité situace, když uslyšel, jak někdo přichází. Jenže jeho naděje se rychle rozplynuli jak mlha. Nejistý hlas totiž patřil štěněti. No výborně. Poslední dobou nikoho jiného než ty větší nebo menší chlupaté koule nepotkával. Původně chtěl použít magii, aby přesvědčil vlka, aby mu pomohl členku sundat. Anki ale nechtěl využít svoji schopnost na takto mladého vlka. To bylo hodně nemorální. Rychle se rozhlídl po okolí, zda někde blízko není mladíkův papá nebo mamá, který by mohl být nápomoci. No evidentně měl smůlu, protože všude bylo jinak ticho. No nádhera. Tak asi si bude muset poradit pouze tady se škvrnětem. Snad bude mít dost síly a umu sundat tu zatracenou věc u Ankiho hlavy
"Zdravím mladý pane! Můžu vás poprosit o jistou asistenci? Jsem tu v poněkud ošemetné situaci! řekl poněkud z dálky a pak se pomalu a opatrně přiblížil. Nechtěl úplně vlče vyděsit. Nebo teda vyděsit ještě více než byl. Protože mladičký se celý naježil asi ve snaze vypadat větší. Fakt doufal, že nehodlal hnedka začít zdrhat. Jinak by musel najít někoho jiného na pomoc. A to se Ankimu nechtělo, protože bůhví jak dlouho by to trvalo. Navíc stále nechtěl s tou věcí na hlavě chodit na území Přízračných a někoho tam ohrozit. Štěne z Azyrynu, tak nebylo nejlepší možností ale co se dalo dělat.