Príspevky užívateľa

Toto se odehrálo ještě před oslavou jara, kdy byl panovník nihilský na cestě na sobí pláň. Chtěl si zkontrolovat, kde se aktuálně nachází tamější stádo jelena wapiti - podle nějž se asi mylně pláň nazývá tak jak se nazývá -, aby oslavy mohly proběhnout dle plánu. Všechno muselo být dokonalé, jinak to ani nejde. Ono pokud budou poddaní sekat latinu, a jelikož aktuálně byli všichni slušně vycvičení a poslušní, tak nebyl důvod se obávat. Možná jen Ghaa'yel.
U řeky se zprvu zastavil, aby se napil živé vody, když si vzpomněl na dost nepříjemný zážitek z konce zimy. Zde se na několik minut proměnil v ženu, a dodnes ho to trochu strašilo. Kdyby sem nepřišel, asi by si na to jen tak nevzpomněl, ale nyní se mu to vyplavilo do mysli jako dost nepříjemná vzpomínka. Celé se to zdálo být tak neskutečné, že to považoval za fever dream. Když se pak po napití odklonil od řeky, jeho pohled zaujalo něco o moc zajímavějšího jak nějaká prokletá sněženka. Nezapomněl však, a byl nyní obezřetný - kromě sněženek na tomhle místě může být prokleto více věcí, no ne? Přišel však blíž, aby zjistil, že je v proleželé zemině pohozená čepel. Packou odhrabal z předmětu hlínu a zjistil, že se nejedná o pouhou čepel, ale zbraň. Zdánlivě svým tvarem připomínala otcovu kosu, když jeden přimhouřil oka. Byl to srp budovatelský.
Nad tímto nálezem se Rakis nefalšovaně pousmál. Je to dar od předků, kteří chtějí aby vlastnil zbraň před třetím rokem života! Copak nějaká svině Ghaa'yel hodlá vlastnit rodovou zbraň, a král nihilský se měl před ní bránit zuby nehty? I hovno! Než se dožije vlastní wary, bude si hrát s touhle zbraní kapesní velikosti. Aspoň se s ní hezky naučí a s warou pak nebude za blbce!

Vítání jara, 2. část: lov na jelena

Jaro bylo v plném proudu, a s ním i náležitá oslava. Dát sbohem zimním měsícům a ujistit předky, že jsou pro smečku stále důležití. Ať už tomu panovník věřil či nikoli, jedno bylo jisté - tyto aktivity definitivně stmelují komunity, a to pro něj důležité bylo. Silná komunita dělá ze smečky dobré místo pro život. Svěcení hranic už bylo zdárně za nimi, a nadešel čas pro značně zábavnější aktivitu - lov vysoké. Arrakis se samozřejmě nemohl dočkat - a to ať už z důvodu, že chtěl na chvíli ukojit svojí nikdy neuhasínající touhu po lovu, nebo proto, že chtěl vědět jak si někteří na společném lovu povedou. Mohl to brát jako trénink na lov nimlóga, haha. Ve snu.
Sešel se za zeleným lesem s ostatními, kde jim mínil zadat základní instrukce. Ale jde pouze o lov na jelena wapiti, žádné prase bobroocasé nebo kdo ví co! Věřil, že si všichni budou vědět rady i bez instruktáže, ale Rakis by si raději byl jistý. „Nihilčané, dnes nás čeká lov na samce jelena ze stáda přebývající na pláni sobů,“ řka k dobrovolníkům, kteří na místo setkání dorazili. Velmi rád tu viděl i zástupce něžnějšího pohlaví, ale skutečnou radost vykáže, až uvidí opravdové výkony. „Půjde o zcela běžný lov, a tak tedy nepochybuji, že bychom se snad za smečkou vrátili s neúspěchem. Jakmile stádo vystopujeme, oddělíme samce od zbytku jedinců a vytrvalým honem ho pak vyčerpáme. Pokud by se nám ho podařilo nahnat blíže k území, tím lépe. Neuspěchejte zbytečně samotný lov - neútočte po něm, dokud bude ještě se stádem, a ani za ním po oddělení nesprintujte, abyste mu neskončili pod kopyty. Je velmi důležité ho před samotným útokem vyčerpat vytrvalým pronásledováním - až sám začne zpomalovat, pak teprve přijde útok. Miřte na slabiny, ale dávejte pozor na paroží a kopyta - jelen bude mít nepochybně sílu tak či onak.“ Připadal si trochu, že jim to tu říká jak malým dětem, ale chtěl si být jist, že to nikdo nepokazí. Některým takřka bezmezně věřil, jiným tolik ne. Takový Enkidu občas dříve konal jak přemýšlel, a tomu bylo třeba se vyvarovat.
Otočil se na Daňka - jedince, do kterého dnes vkládal velkou důvěru. „Daňku, myslíte, že by nás váš sokol mohl rychleji navést ke stádu?“ Pokud by to sokol dokázal, nebyl důvod této výhody nevyužít. A třeba bude užitečný i později při honu, no, už samotným navedením bude nápomocný.

Sledoval azarynského alfu s neskrývaným zájmem. „Tomu samozřejmě rozumím.“ Řekl a na místě přešlápnul. „Kdybyste se snad na takový lov znovu chystali - myslíte, že bych se mohl připojit? Ovšem v případě, že se naše dohoda přehoupne ve spolupráci.“ A tak se přeci jen zeptal. Vypadal teď hloupě? Vypadal jako idiot, když si myslel, že by snad měl mezi azaryňany při lovu nimlóga místo? Ale on objektivně nebyl vůbec špatný lovec, a za pomoc na lově tohoto pro něj bájného zvířete nic nechtěl. Chtěl jen ukojit svojí touhu po poznání a chuti krve tohoto exotického tvora.
Ples, to byla událost roku - vskutku žádná akce pro někoho, kdo si v tomto ohledu nevěděl rady. Na to, že to byla Rakisova první velká akce pořádaná pro veřejnost, to bylo více než obstojné. To si sám myslel, a nejspíš nebyl ani daleko od pravdy. „Takovým krokem byste nejspíš všechny dost překvapil.“ Okomentoval, když Zathrian zmínil pořádání takové akce v Azarynu. Možná to nemyslel vážně, ale Arrakisovi to tak nemožné nepřipadalo. Smečky se mění, a společenská událost nutně neznamenala taneční ples. „Umím si představit, že by Azaryn uspořádal nějaké veřejné klání, při kterém by si vlci poměřovali svoje dovednosti v nejrůznějších odvětvích.“ Taková Norestská olympiáda! Ale toto byl od Rakise jen takový opravdu hodně náhodný a nejspíš i naivní nápad - avšak kdo ví, třeba to azarynského alfu k něčemu inspiruje. Na takové klání by se Rakis přišel podívat vlastně i dost ochotně - ba co koukat! Donutil by všechny své poddané, aby se zúčastnili - a chraň je ruka páně, aby udělali ostudu!
Nuže, když se pak konverzace náhle stočila k Darině, tak měl panovník nihilský co dělat, aby se mu na tváři nevyrojila nějaká až příliš barvitá emoce! „Přiznám, že jsem se na plese bavil hlavně díky její společnosti, a lhal bych, kdybych tvrdil, že si mě za ten večer nedokázala získat.“ Zathrian nebyl hlupák, jistě to prohlédnul - na plese je přeci viděl, a sám musel tyto emoce znát. „Darina je silná osobnost, která mě nepochybně zajímá. Zajímá mě na úrovni, na které vás zajímá Ghaa'yel. Pokud se naše cesty znovu setkají, hodlám se o ní i nadále ucházet.“ Řekl to tak jak to skutečně bylo. Kdyby se snad rozhodl své úmysly zatajit, jen by tomu zbytečně přitížil. Nemohl tušit, co si o tom Zathrian bude myslet, ale neviděl to zbytečně dramaticky. Mohl se sice začít ksichtit, ale pokud mu šlo o to, aby jeho sestra snad skončila v dobrých tlapkách, kdo pro ní mohl být lepší než panovník nihilský?

Nastala chvíle, ze které musel být nadšený každý domácí nihilčan. Zathrian přišel na návštěvu svých potomků. Jak ale Arrakis svému lidu slíbil, žádný azaryňan nikdy nenavštíví jejich území bez dozoru - a přesně tak tomu bylo i nyní. Vyzvedl azarynského alfu u hranic, odkud ho vzal až do středu území. Odvážné, že? Panovník si byl jistý, že kdyby byly role obrácené, tak Zathrian by jej až do středu Azarynu nebral. Nuže, možná v Rakisovo krvi přeci jen nějaké zbytky až naivní dobroty byly - byl nakonec i Fygovec. Ale ne, on to prostě jen neměl jak jinak udělat. Musel splnit co Zathrianovi slíbil, a to aktuálně nešlo jinak, než že ho pozve na kafe přímo domů.
Po cestě se mu už snažil nějak osvětlit situaci s Ghaa'yel, ale samozřejmě tak, aby z toho ona vyšla jako ta nejhorší. Nakonec ona tu byla ten zloduch, který se nestaral o své potomky a zanedbával je. Že je i fyzicky trýznila byla kapitola sama o sobě. „Ghaa'yel je aktuálně v noře pod dozorem, jestli jí chcete vidět hned, tak prosím,“ pronesl, když dorazil před noru. Vlčata byla zrovna venku s Autumn, a Rakis by asi pochopil, kdyby je chtěl Zathrian vidět jako první - lepší však bude, když si prve zkazí náladu Ghaa'yel, aby mu jí mohla vlčata třeba trochu zvednout. „Jak jsem ale už říkal, nejspíše o vaší návštěvu stát nebude. Neostýchala se napadnout ani mě, tak buďte obezřetný - kdyby něco, tak počkám tady. Pak se můžete seznámit s vlčaty.“ Uměl si představit, že by Ghaa'yel neměla žádný problém skočit po krku i Zathrianovi - on však nechtěl dovolit, aby se na půdě nihilské rval azarynský alfa se svojí ex. Mínil tedy zasáhnout, ačkoli při nakouknutí do nory zaregistroval, že je tu přítomná i Darina. Sic nepochyboval, že by jí se svým bratrem nedokázala zpacifikovat, no, panovník mínil potyčky na své půdě řešit po svém.

Panovník nihilský měl úkol - informovat svojí část rodiny v Přízračných o aktuálním dění u nihilské části rodiny. Nejspíš to nebude příliš pozitivně laděný rozhovor, ale muselo to tak být. Ovšem, že to Rakis mohl poslat poštou nebo nechat vyřídit Giuseppe, ale- ale. Měl pocit, že sdělením, ke kterým se chystá, by pouhý kus papíru nestačil, a aby někdo tlumočil jeho slova? To ne. Neměl by kontrolu nad situací, a proto bylo nejlepší, aby si to udělal sám. Jen tak bude mít stoprocentní jistotu o tom, co se Přízračná rodina dozví. A takhle to u něj bylo pořád - než aby si válel šunky jako jen král zasloužil, tak raději dělal práci za poddané. Protože touha po kontrole nad směrem, kterým se svět točí, byla neukojitelná.
Byla to sem dlouhá cesta - ostatně jako vždy, a věděl, že po nadcházejícím rozhovoru si bude muset před návratem odpočinout, ale už byl poměrně zvyklý. Nakonec už odmala si udržoval velmi obstojnou kondičku, a neměl s dálkovými pochody žádný problém. Nikdo mu ani dnes neasistoval - protože mělo jít o konverzaci vcelku důvěrnou. Navíc na co on potřeboval s sebou kumpány, že? On byl silný a nesmrtelný, postará se o sebe sám. Kdyby mu ovšem dělala společnost Darina, nezlobil by se ani v nejmenším. Žel situace si žádala teď trochu větší diskrétnost. Když došel k hranicím, tak jednoduše zavyl. Nemohl si být jist, kdo jeho volání vyslechne, ale doufal, že by se mu poštěstilo rovnou odchytit někoho z rodiny. Jeho praotec zněl jako nejlepší možnost, ale žil ještě vůbec? Už při posledním setkání nebyl nejvíc fresh, jak musel vypadat nyní?

Jak sám praotec říkal - nedokonalý vzhled lze vykompenzovat dokonalými činy. Možná, že v jejich rodině nebyla bílá srst žádoucí, no, stále to byla jen srst. Ve fyzických dovednostech to vlka takřka nijak neomezovalo - to bylo skutečně důležité. Jakou skutečnou hodnotu má tmavě černý jedinec, který se světem protlouká na třech nohách?
Na její odpověď přikývnul. „Souhlasím s vámi.“ Autumn se zdánlivě do komunity zapojila více než dobře - byla aktivní, šikovná a hlavně tedy poslušná. Nevykazovala žádné známky protimonarchistického smýšlení, a to bylo klíčové. „Mám takový dojem, že vy už součástí jste, Autumn. Možná jste ve vlastních očích pouhou naplaveninou z moře, ale mohu vám takřka zaručit, že ostatní to tak nevidí. Vlk by neměl být souzen za dno, na které se dostal z důvodů, které nemohl ovlivnit - měl by být souzen za to, jakým způsobem se ze dna odrazí. A zdá se, že vy jste se odrazila velmi dobře - z pohledu nihilčanů i mě samotného. Hledíte vpřed budoucnosti, a to je důležité.“ Nezáleželo tolik na tom, co Autumn původně dostalo do situace, která jí k monarchii přivedla. No, i tak byl Rakis zvědavý, jestli si na něco z toho vzpomněla. „Rozvzpomněla jste se na důvody, které vás na to dno dostaly?“ Vyvstala tedy otázka. Ač byl panovníkův výraz jako vždy maximálně neutrální, v jeho očích se zračila zvídavost.
Ano, bylo evidentní, že Autumn nebyla nejsebevědomějším jedincem, ale plachost z ní také nevyzařovala. Byla vlkem, který zná své místo - a tak to bylo v pořádku. „Ano, slyšel jsem, že jste se jala v oboru sokolnictví docela angažovat. Je to něco, co by vás mohlo kariérně v monarchii naplňovat?“ Chtěl vědět, jakým směrem se čubina hodlá ubírat. Opravdu schopných lovů, kteří věděli co dělají, bylo vždy k užitku. A takových, co uměli i něco málo navíc si Arrakis cenil o to více.
„Když jsem vás tehdy viděl poprvé, řekl jsem vám, že Nihil není azylem pro kdejakého ukňouraného nýmanda - to je něco, s čím by moji předci nejspíš nesouhlasili. Vlk si ale musí své místo ve smečce zasloužit, a když se mu taková šance nabídne, měl by se jí chopit se vší vervou. Neznamená to, že hendikepovaný vlk by zde neměl šanci, pouze to, že by stejně jako ostatní měl mít své místo ve smečce vysloužené. Všichni táhneme za jeden provaz. Je toto váš případ, Autumn? Chopila jste se své šance?“ I na tuto otázku už odpověď znal, a věřil, že jí zná i bojar Autumn Haunt. Než jí ale po správné odpovědi opravdu vpustí k přijímacímu ceremoniálu, bude jí muset ještě položit pár otázek.

„Nejsou moc velké, že? Ale pro mě budou dostatečně velkou odměnou.“ Nevěděl, jestli to říkal Darině nebo snad vypravěči, ale myslel to smrtelně vážně. Tohle pro něj bylo důležité, ať už z aktu pomsty či jen jako předvedení se před svojí společnicí. Tyto dvě věci se navzájem nepatrně vylučovaly, neboť jeho touhy po pomstě byly od raného dětství až iracionálního charakteru, a to před Darinou nemohlo dělat ten nejlepší dojem. Dokud mu ale do hlavy neviděla, tak to bylo v pořádku, či?
Po chvíli hypnotizace svých obětí byl konečně čas se dát do akce - kývl na Darinu, která jeho signály chápala víc než dobře, a sama se vydala směrem k huse po pravé straně. Bylo důležité po nich skočit ve stejnou chvíli, aby se jedna nezačala bránit dříve než jí Rakis s Darinou chytnou pod krkem. Pomalu a neslyšně se plížil skrz dlouhý travní porost - né tak, aby byl huse na dosah, ale hlavně tak aby v trajektorii lovu nestála žádná překážka, třeba v podobě té druhé husy. Pak se na vteřinu zastavil a dal Darině takřka smrtelníkem nepostřehnutelný signál - jemné cuknutí špičkou ocasu - a vyskočil ze svého dosavadní úkryt přímo po huse. Skok to byl krátký, takový, aby se po dalším odrazu hnedle zmocnil husy s jizvou na límci. K jeho potěšení i Darina se chopila jedné z hus, a tak se šance k otravě jejich jedem rapidně snížily.
Měl jí v hubě - syčela a svými drobnými křídly se snažila snad ze sevření vlčího skusu dostat, ale Rakis už nebyl malý. Už to byl velký a silný kluk, který jí mohl život ukončit pouhým stiskem čelistí. A přeci to neudělal tak rychle jak by mohl - husa ve snaze si zachránit život flusla nějak do éteru několik kapek svého smrtelného elixíru, a ač to panovníka a nejspíš ani jeho společnici nezasáhlo, tak ho to rozzuřilo. Stisknul huse krk silněji a začal s ním třást jako s malým králíkem. To už se husa sotva zmohla na nějaký manévr, který by jí snad mohl zachránit život.

Bojarka byla dochvilná - brzy po příchodu samotného panovníka se dostavila na místo. Mohla býti sebevíc průměrnější, avšak stále tu byla její křídla, která jí oproti ostatním zvýhodňovala. Kromě Kettua už tu nikdo takový nebyl, a nelze říct, že by jejich pomoc v tomto rozsahu byla snad zbytečná. Okřídlenci se hodí vždy - i když z estetického hlediska byl Rakis rozhodně zastáncem co nejobyčejnějšího vzhledu. Naštěstí tento jeho subjektivní pohled tu neměl hrát žádnou roli.
„Zdravím i vás, Autumn,“ krátce jí pokývl na pozdrav, když se k němu po doletu dostavila. Rozhodně to již nebyla ta vystrašená budižkničemu - nyní se zdála být vcelku stabilním jedincem. Někým, kdo dokáže být smečce skutečně užitečný, protože tehdy měl o jejích schopnostech pochyby. „Jste tu už dlouho, a mě zajímá, jak se vám podařilo začlenit do zdejší komunity? Cítíte se být její součástí?“ Pohled měl na ní upřený, tón hlasu udržoval neutrální. Odpověď na tuhle otázku znal z vlastního pozorování, ale chtěl to slyšet od Autumn. Toto setkání bude plné slov a otázek, na které chtěl panovník nihilský slyšet jen a pouze upřímné odpovědi. On na ní nepochybně pozná, pokud se pokusí něco zatajit či lhát - i kdyby lhala snad jen s vidinou vyhovět panovníkovi. „Když jsem vás poprvé viděl, neměl jsem velká očekávání neboť jste působila jako nestabilní jedinec, ale mám pocit, že jste udělala určitý pokrok - jak to vnímáte vy?“ Řekl jí to narovinu, bez nějakých úmyslů jí urazit nebo se jí dotknout - i ona musela vědět, že jeho mínění o jejím stavu po vyplavení bylo velmi blízko pravdě.

Nepochybně soužití s panovníkem by pro mnohé mohlo býti noční můrou - takových jedinců je nejspíš plný seznam. Tady Darina ale žádnými nočními děsy netrpěla, že? A pokud ano, jistě nebyla natolik zbabělá, aby se oka bála znovu zamhouřit. Pokud ale problémy opravdu přijdou - a že chodí opravdu ke každému páru -, tak netřeba zapomínat, že Rakis neprohrává.
A to ani dnes, při věhlasném lovu husy límcové! Bylo to tu - Rakisova oblíbená aktivita brzy započne. „Co vám budu povídat - byl jsem tehdy jen malé vlče.“ Řka jako by se chtěl ospravedlnit, ale vlastně to řekl s náznakem úsměvu. Tehdy mu bylo pět měsíců, když se s bratrem poprvé pokusil ulovit něco většího. Onehdá už lov myší, veverek a žab vcelku zvládal, a tak si myslel, že je třeba postoupit o level výš. No, co o tom - kdyby to byla obyčejná divoká husa, tak by možná byl o něco úspěšnější, ale tehdy nevěděl ani jen náznakem o existenci něčeho jako byla husa límcová. Malá, ale velmi nebezpečná opeřená svině. Hodlal jí dnes dát co proto - ač už kdysi své pomsty dosáhl, nehodlal je nechat v klidu dýchat. Všechny by je nejraději vyhubil. „Věřím vám.“ Blýsknul po Darině očima a na vteřinu změknul ve výrazu. K jeho spokojenosti by snad i stačilo, kdyby svůj zájem o husu tehdy předstírala.
Vydal se konečně po stopě, kterou separoval od ostatních pachů. Dokud byl pach vzdálený, šel svižně a s ocasem drženým ve výši svých zad - až když se pak začal blížit, zpomalil a přikrčil se, ocas svěsil dolů. Očekával, že se Darina bude řídit jeho tempem, a tak měl pohled upřený pouze vpřed travnaté ploše, která se kolem nich rozpínala. Lovecké pudy u něj byly vždy velmi silné, zde neexistovalo žádné "neumím lovit", protože on v tomto vždy poslouchal co mu příroda radila. Všichni mají tyto schopnosti v krvi, neexistují výmluvy proč se nelze lovu naučit.
Za malou chvíli už je viděl. Mezi trsy trávy prohlédl na světlá těla dvou hus límcových, které se v ušlapaných travinách krmili něčím z půdy. Vyzobávali čerstvý porost větrné louky, nebo možná i nějaké dešťovky se žížalami. Byly sice v páru, ale panovník si nemyslel, že by jim tato skutečnost nějak zvlášť ztížila situaci. Rakis zalehl na místě, ačkoli byl celý křečovitý - napružený. Pohledem jen a pouze fixoval obě divoká zvířata, míníc začít s instrukcemi pro Darinu, když si najednou něčeho všiml - jedna z hus měla natržený límec. Zatajil dech a o kousek pozvedl ocas. To musela být ona - jeho nemesis z dětství. Najednou byl tak plný emocí z vidiny zadostiučinění, které mohl na huse vykonat, že se sotva zmohl na slova. „Chci tu vlevo.“ Sdělil své společnici, avšak nespouštěl zraky ze svého objektu zájmu. Nejraději by jí hned po krku skočil, ale věděl, že bude muset na chvíli zvolnit a nechat vyhrát zdravý rozum. Nemohl se na ní jenom tak vrhnout, když tu měl Darinu bez instrukcí! Musel zapnout mozeček!!

Jak výřečný on byl, tak tichá na oplátku byla Sasha. Určitě měl raději výřečnější oponenty, ale pokud by snad zastávala jiné názory než sám panovník, bylo lepší že mlčela. tahle čubina však žádnou hrozbu nepředstavovala - její odtažitý a rezervovaný postoj o tom svědčil. Možná věřila staré dobré monarchii, ale věřila vlkům, kteří se vedle ní mění? Když je jeden starý jak svět, zvykne si vidět vlky kolem sebe umírat, zvykne si být sám. „Budu rád, když vás trochu uvidím i mezi ostatními.“ Chtěl jí popostrčit správným směrem. Vybral si nenucený tón hlasu, ale byl v něm pevný. Nebyl to rozkaz, ale doporučení, kterého by se měla držet.
Sledoval jí velmi pozorně, když se konverzace stočila k modré atentátnici. Hledal v její tváři náznaky emocí, které by tam viděl nerad. Třeba stesk. „Nuže, daleko to dotáhla, ale rozhodla se vydat nesprávným směrem. Škoda - zmýlila jste se.“ Pronesl tato slova jako holý fakt. Byla si jistá, že je Bellanna dobrou vlčicí, ale nebylo tomu tak. „Jeden se až diví, co se vlkům honí v hlavě. Důvěřuj, ale prověřuj - lze ale dostatečně prověřit, v čí hlavě leží myšlenky zkázy?“ To už jen a pouze polemizoval, zkoušel její reakce - neočekával však, že tu s ní povede nějakou hlubokou konverzaci právě na toto téma.

Bylo brzké ráno, kdy ve vzduchu nebylo víc než nadcházející jaro. Sluneční paprsky již osvětlovaly nihilskou dolinu, a Arrakis byl na cestě k setkání s Autumn. Vyrazil ze své nory, kterou tedy už nějaký ten pátek sdílel s Darinou, a kupodivu vstal tou správnou nohou. Evidentně s ženskou po boku bylo náhle o obláček na nebi méně. Autumn byla první tulačka, kterou do smečky po svém nástupu na trůn přijal - byla tu už vskutku nějaký čas, a bylo třeba si s ní pohovořit o její budoucnosti. Tahle čubina mu však nedělala vrásky - zdálo se, že se mezi ostatní začlenila bez nějakých větších potíží. Byla tichou vodou, která mohla fungovat jako univerzální pomoc komunitě. Aspoň tak si jí zatím představoval. Viděl jí pomáhat s vlčaty, viděl jí trénovat s Daňkem,... asi byl čas jí konečně povýšit na barona, hm? To vše se však uvidí po nezbytném rozhovoru s ní.
Na místě setkání byl včas, a tak se na chvíli posadil, aby na okřídlenou vlčici v klidu počkal. Základem při takové schůzi bylo přijít včas - nenechá snad Autumn krále dlouho čekat, že? Neudělala by na něj dobrý dojem, kdyby třeba náhodou zaspala. Takové jednání je zcela nepřípustné.

Švihl ocasem. Nemohl tušit, kdo se skutečně skrývá pod rouškou tohoto tuláckého těla - ale kdyby věděl, rozhodně by se divil. Co divil-, on by zuřil. Představoval si snad, že by tu svojí matku zakleknul, aby mu sakra vysvětlila, proč se na Daňka ptá? Ano, nejspíš by to tak nějak chtěl provést, kdyby na to došlo. „Pak bude nejlepší to zkusit u nich.“ Zopakoval jí své rady - tentokrát už ale opravdu naposled. Její nabídka na spolupráci se nezdála být zrovna lukrativní, no, i tak ho nepatrně zaujala. Musel by se zamyslet, co by tak od náhodné tulačky mohl chtít. „Pokud nějaké novinky budou, pak se jistě domluvíme.“ Avšak nemyslel si, že by přišel na něco, co by ho mohlo od této čuby potěšit.
Čekala, jestli myslí její odchod vážně? Myslel. „Na shledanou,“ pokývl k ní spěšně hlavou na znamení, že už je skutečně její čas k odchodu. Sám by se vydal zpátky na cestu na území, ale chtěl si být jistý, že tulačka hranice opravdu opustí. Stačí, aby šmejdila v pohraničí, a už by mohla dostat informace, které chtěla - pokud nelhala, a skutečně s Daňkem příbuzná byla. Pak by jeho pach poznala. Pokud lže, tak by ovšem neuspěla.

Úšklebek mu z tváře při její odpovědi nevymizel. „To bych samozřejmě nedovolil.“ Řekl a byla to pravda. Nesmí ztratit jakékoli iluze, které o panovníkovi má. Nebo o jeho schopnostech - a případně ani iluze o lovu husy límcové. Nesměla si tedy myslet, že to nebude nebezpečné, ale husa není žádný nimlóg. Ve dvou vlcích jí skolí raz dva! Ono původně jí chtěl Rakis Darině jen a pouze ukázat, že? Ale nač se jen dívat, když se chce před Darinou pořádně vytáhnout?
Chvíli si hleděl svého s čumákem sondujíc okolní pachy, a nechal Darinu dělat si své. Nějaký čas to zabralo, ale nakonec se zdálo, že přeci jen mezi ostatními pachy ptactva identifikoval ten správný. Muselo tu být někde být celé hejno. „Mám jí,“ řekl k Darině a počkal až si sama půjde pach načichat. Nebylo třeba spěchat - jen ať se jeho společnice s objektem zájmu seznámí dopodrobna. „Pamatujete si, co jsem vám o huse límcové říkal?“ Mohlo to znít jako kvízová otázka, ale jej pouze zajímalo na kolik ho v ten plesový večer poslouchala. Husa tehdy úplně nebyla předmětem jejich největšího zájmu. Ehm.

prosím si:
Timothée: mlok růženínový
Pstruh: mlok růženínový
Arrakis: přívěsek č. 7 (srp)
Roihu: přívěsek č. 10 (obojeck)

díky!!

Né, panovník nihilský neměl nedostatky. Možná jen jeden velmi zásadní - nabubřelé ego, které ho zvládlo dostat do situací, z kterých pak musel vyjít jako blbec. Pokud na něj ta husa hloupá zasyčí, tak začne vidět rudě a skočí jí po krku bez ohledu na to, jestli mu zrovna bude flusat do ksichtu nebo ne. Teda- né, z takového impulzivního chování už vyrostl. Či? „Není lepší, když můžete být vzhůru a stát svému snu tváří v tváří?“ Zazubil se, nemyslíc ovšem nic jiného než sám sebe. Nebo se snad její krásné sny točí kolem něčeho jiného? To by se snad i urazil!
Na flirtování však bude vhodnější chvíle až budou mít lov za sebou. „Pojďme dál,“ vyřkl tak jasnou věc, když po zavětření onen věhlasný pach husy límcové v jejich perimetru neucítil. Nevadí - on se nevzdá. Dnešek je důležitý jak pro něj tak pro Darinu, neboť oba budou muset nepochybně předvést to nejlepší. Rakis bude muset krotit své emoce, aby se při lovu až příliš nerozvášnil a svojí zbrklostí to nějak nepokazil. To by bylo, kdyby díky jeho touze po iracionální pomstě utrpěla Darina nějaká zranění, hm? To by se snad hoch cítil i provinile!