Príspevky užívateľa

Nastal den D - událost, na kterou Arrakis poslední dny tak urputně myslel. Kosuth’laes. Velká rodinná sešlost - pro některé první a pro jiné poslední. Nikdo ale netušil, jak skutečně důležité to bude. Pro Arrakise tohle bude úplně první rodinné setkání, a ač věděl, o co se bude jednat, detaily znát nemohl. Nebyla to jeho narozeninová oslava, a tak se uklidňoval, že na něm a nihilské miláze oči upřené nebudou. Myslil si však, že jeho stoletý děd bude mít na srdíčku i víc než jen oslavu narození jeho nejmladší dětí. Možná to byla i jeho rozlučková párty - nakonec byl přeci opravdu starý.
Cestou na místo se držel u otce, který si v případě této sešlosti pozici vůdce se synem chtě nechtě vyměnil. Tady nikoho nebude zajímat, že je Rakis panovníkem. Tady bude zase jen tím fakanem, který bude odkázán k tomu poslouchat starší. Mínil však konverzovat minimálně - už jen s ohledem na dohodu, kterou před pár dny uzavřel se Zathrianem. Jeho rány z toho dne ještě nebyly zacelené, a třeba ta na rameni ho bolela ještě dnes. S těmito cejchy, které byly způsobeny vlčími zuby a drápy, bude před zraky ostatních z rodiny považován tak leda za barbara. Jemu na tom ale nezáleželo. On se kontaktního boje nehodlal vzdát, a snad by se o tomto i hádal, kdyby musel. Vlčí přirozenost tkví v tom, že je jeden schopen používat to, co mu sama příroda nadělila, a nespoléhat se jen na zbraně uměle vytvořené!
Když se v poledním slunci před nihilskou skupinkou pak vynořil cíl cesty, došlo mu, jak skutečně dlouhý tento den bude. Tma však nastane brzy, tím jak se podzimní rovnodennost přehoupla do druhé poloviny svého trvání. Jakmile toto skončí - nebo Rakis ukončí svojí účast - chystá se navštívit ještě alfu smečky Přízračných. Ani na to se zrovna dvakrát netěšil, ale muselo to být. Jakmile se skupinkou dorazili na nádvoří hradu, věnoval Rakis pohled nihilčanům. Jeho otec, Giuseppe, bratr Sylvester a Ghaa'yel. Jedinců to nebylo mnoho, i přesto to byla důležitá část nihilské populace, která musela opustit bezpečí smečky. Tu teď měla pod palcem Rivera - a vida, Arrakis ani nemyslel na to, jestli je smečka v dobrých tlapách. Od koho by jim nyní hrozilo nebezpečí? Pro jednou se nenechal zmocnit svojí mnohdy iracionální paranoiou.
Všichni jeho jedinci se zdáli býti ok, a proto pohledem vyhledal děda. Ten se zde objevil takřka vteřinu poté co dorazili. „Přeji dobrý den,“ pozdravil jak se sluší a patří. Obdařil by ho svým typicky nabubřelým výrazem, kdyby si při pohledu do jeho srsti neuvědomil, jak skutečně starého vlka stáří poznamenalo. Když ho viděl naposledy, zdál se být ještě stále dost při síle, ale nyní? Kvalita srsti a viditelná ztráta na váze prozradila, že tento jedinec to má za pár. Ano, tohle je tedy skutečně rozlučková párty.

Sám Arrakis viděl ve spojenecké smlouvě jisté mezery, které ostatně mínil už dávno s Ryumee řešit - doposud tak ale neučinil, a ano, pochybil. Jestli si však tento jedinec myslel, že se mu drze teleportuje až do smečkové nory, a ještě ho tu začne osočovat, tak jde špatným směrem. „Z čeho přesně se mě tu teď snažíte obvinit?“ Vyzval ho, sám netušíc, co přesně má tmavý Přízrak na mysli. Že Ghaa'yel zatajovala informace nevěděl - nedalo se ale říct, že kdyby to věděl, tak by mu to příliš vadilo. Měl pocit, že si může dělat co chce, neboť smlouvu tu odkývali jedinci, kteří u koryta již nejsou, a pokud pojímal podezření o plnění smlouvy ze strany Přízračných, sám se mohl chovat shady. Ano, stále myslel na ono ubytování nepřátel monarchie. „Byl bych opravdu rád, kdybyste řešení spojenecké smlouvy přenechal na mě a vaší alfě - pokud vás sem snad sama neposlala, abyste mi něco sdělil. Ostatně se s ní po Kosuth’laes hodlám sejít, pokud vás tato informace uklidní.“ Sledoval ho velmi pevně - avšak nadále již pohledem nevyhrožoval -, nehodlal se nechat zastrašit.
Jeho následující žádost se mu však nemohla líbit. Drze se přibelhá na jejich území, a ještě se mu chce hrabat v myšlenkách? Jak troufalé. Arrakis využití své schopnosti ještě naplno nezkoušel, ač cítil, že rodovou magii má. Brnění v hlavě, které mezi některými jedinci cítil, jistě nepramenilo z mozkového tumoru, ale z merger animo schopnosti. Neměl o tuto zkušenost s tímto jedincem zájem, protože přesně nevěděl, jak některé informace schovat, věděl však, že ustoupit nemůže - pak by bylo více než evidentní, že něco skrývá. Bude muset věřit tomu, že tento jedinec je v této schopnosti stejně zoufalý jako je ve svém aktuálně zbídačeném vystupování. „Pokud vám pro tak banální žádost slova nestačí, tak prosím - začněme.“ Vyzval ho. Nyní si sám musel zakázat, aby se mu do mysli vkradla myšlenka na jistého Daňka. Věděl, že skrývat ho tu bylo nejspíše stejné jako když u sebe Přízrační přechovávali rodinu Bellanny - k tomu se však Ryumee aspoň přiznala. Za to, že Rakis hraje se špinavými kartami, bezpochyby jednoho dne dorazí karma - nemínil ale dovolit, aby to bylo právě dnes. Nakonec primárně zde však mělo jít o prohlídku mysli tmavého příbuzného, né Rakisovo hlavy.

Vracel se zrovna z ranního lovu, při kterém života zbavil prachobyčejného samce jeřábka lesního. Ptactvo ho bavilo lovit nejvíce, protože tam vždy záleželo na tom, aby byl jeden co nejvíce nenápadný a využil k zasažení konečného úderu moment překvapení. Žel k žrádlu většinou nešlo o extra pochutinu, jen minimum masa se spoustou peří - a proto Rakis tenhle úlovek s radostí přenechá smečce. Sám se nakrmí na něčem lepším, bude-li na výběr. Už při vstupu do nory zaslechl však hlas své sestry a někoho dalšího, koho nedokázal identifikovat. Odložil si úlovek, aby zjistil, že se ve vzduchu nachází pach nezvaného hosta. Hned se mu zcela přirozeně zježila srst na zátylku, nemínil však panikařit dříve než celou situaci obhlédne.
Když pak v zadní části nory zahlédl Giuseppe s nějakým pobudou, rozhodně ho to o nic víc neuklidňovalo. Který cizinec má tu drzost, aby se bez ohlášení nakufroval přímo do srdce Nihilu? Pokud Rakise něco dokáze nyní vytočit do běla, byli to právě jedinci, kteří si z Nihilu dělali holubník. Pravidla existují proto, aby se dodržovala, a né se s nima vytírala zadní část těla. Nakráčel k nim více než sebejistě, aby na cizího vlka hodil oko. Čím blíž však šel, tím hůře to jeho čenich snášel - cizinec nejspíš před svou návštěvou zde vymetl všechny možné mršiny, které po cestě našel. Je tu bez ohlášení a ještě v takovém nereprezentativním stavu! Urážel tím nihilské standardy. A to se zdálo, že pod tím vším nánosem špíny se skrýval Přízračný - možná dokonce jeho příbuzný, jehož jméno v paměti však neměl. „Neexistuje žádná situace, která by byla natolik zoufalá, abyste porušil spojeneckou smlouvu, a dovolil si se vydat hluboko do nitra monarchie bez ohlášení.“ Nakrčil nepatrně čumák. Jednalo se snad zase o nějakého přízračného vyhnance? Tomuhle by to věřil snad i více jak Daňkovi - a přeci jen se tak moc mýlil, neboť tenhle vlk měl reprezentovat rod Milaga jako nikdo jiný. „I přesto - jestli nechcete, abych vás z území okamžitě vyprovodil v zubech, tak mi co nejdříve tuhle situaci logicky vysvětlíte.“ Svá slova sice myslel vážně, jestli by ale chtěl tohohle špindíru nést v zubech až z území, o tom trochu pochyboval.

Tahle tulačka vypadala poměrně nadějně. Nevzpírala se ničemu, co jí řekl, a neměla hloupě kecy jako třeba Tae'ha. Ten byl pro něj odepsaný už od začátku, tato vlčina má naději, že bude jiná. Nyní vypadala jako troska, ale Arrakis pamatoval, že jí nyní musí dát milost, aby byl v očích ostatních milosrdnějším a méně nabubřelým jedincem. Ohrnovat nos nad ní může, až poruší své sliby, které tu právě dala. „Tvá slova si budu pamatovat.“ Kývl. Nakonec šanci v monarchii dostane jen a pouze jednu. V jeho očích opravdu nebylo těžké proplout na vyšší postavení, ale pro některé očividně bylo snazší se nechat vyrazit. Skill issue, to se nedá nic dělat.
Pozoroval jí, aby jí zdárně analyzoval. Definitivně byla jedincem submisivním, a získala si důvěru v Kettua. Tím lépe, neboť nihilský šaman by na ní mohl mít snad dobrý vliv. „V noře si může pár dní odpočinout, než se dáš do pořádku, a pak se pozvolna zapoj k chodu smečky. Kettu ti s tím pomůže.“ Pohlédl na šamana. Když už se k němu tak měla, tak ať jí smečkou provede on. Tady Rakis by se rád vrátil k tomu, z čeho ho poddaní vyrušili.
„Jmenuji se Arrakis Falcone y Gracewood. A tvoje jméno?“ Nuže, hodilo by se zdát jméno nováčka, a ještě důležitější bylo, aby ona znala to jeho.

Když se Arrakis vrátil po setkání s azarynským alfou domů, byl rozhodnut, že ještě stejného dne svolá smečku, a oznámí jim důležité novinky. Byl docela bolavý, neošetřený, ale měl pocit, že tak to bude vypadat před nihilčany lépe. Bude přeci vypadat jako panovník, který se rve za práva svých poddaných. U pramene se jen trochu omyl od slin svých i svého protivníka, a vyrazil ke spadlému stromu, u kterého hodlal zavýt k shromáždění. Mohl si zatím jen představovat, jak se budou na takovou novinku asi nihilčané tvářit, ale vesměs si myslel, že nijak. Nedovolí si se ksichtit, no ne? Ale tušil, že jeho dohoda se Zathrianem bude v očích některých minimálně nestandardní. Možná dokonce nepřijatelná. Ano, myslel na otcovu část rodiny, která měla k Azarynu odpor asi už vrozený. Jistě, byli to burani, a určitým způsobem se tak rodině nemohl divit. Přesto si myslel, že i z něčeho takového se dá vytřískat něco užitečného. Nebál se si své rozhodnutí obhájit.
A tak když u spadlého stromu dlouze zavyl, aby svolal smečku, nepochyboval o svých činech a rozhodnutích, které ještě hodlal učinit. Vyčkal se svým řečněním však do doby, než přišli (takřka) všichni. „Drazí nihilčané,“ pohlédl na ně. Zcela náhodně mu hlavou prolétla vzpomínka na slova otce - o tom, že respekt si lze získat né jen pouze veřejnými projevy, ale také činy. Kolik tak respektu si získá právě tím, co tu hodlal sdělit? „Dovolil jsem si vás svolat, abych vám oznámil důležité novinky. Jak jistě víte, v předchozích dnech byl Nihil opět terčem útoku a šikany - náš šaman Kettu se stal obětí buranské zábavy dvou azaryňanů. Kettu si přesto vedl statečně, a uhájil nihilskou čest, za což mu tímto děkuji.“ Pohlédl na rezavého vévodu, který se v posledních měsících stal obětí už druhého fyzického útoku. Má to ten kluk ale smůlu. „Takový útok na Nihil je v mých očích zcela nepřijatelný, proto jsem se vydal to s azarynským vůdcem vyřešit. Neexistuje, aby Norest stále lámal na Nihilu dříví - když nastanou problémy, je třeba se ozvat, je třeba se hájit a mít nějakou hrdost. Myslím, že azarynský vůdce tohle ode mě pochopil dost jasně - a uznal svoje předešlé pochybení při střetu s Kettuem. Nabídl mi dočasnou mírovou dohodu, a jelikož v mém zájmu není tu rozpoutat válku, za určitých podmínek jsem na dohodu přistoupil.“ Na vteřinku se odmlčel, aby je tuto skutečnost nechal zpracovat. „Cílem této dohody je mezi sebou již nadále nevyvolávat zbytečné konflikty, vyměnit si vzájemně zkušenosti, a být si podporou v nadcházejících zimních měsících. Věřím, že se od sebe navzájem můžeme dost naučit. Nemějte strach - neznamená to, že se nám nyní budou po území azaryňané pohybovat jak se jim zlíbí, nikoli.“ Je třeba nihilčany ujistit, že nebudou do kontaktu s azaryňany nuceni, nebudou-li ho sami chtít. „Vím, že vztahy mezi Nihilem a Azarynem nebyly vždy nejideálnější, a však není moudré se soudit za něco, co se stalo v době, kdy více jak polovina nynějších členů obou smeček ještě nebyla ani na světě. Věřím, že toto je krok správným směrem. Nezapomeňte, že kdo není s námi, je proti nám.“ Nihilčané nechtěli války, tak tady to mají - mírovou dohodu s Azarynem. Jediný, kdo se na tohle může ksichtit, je jeho otec a nejspíš i Rivera. Rozhodně neudělal nejlépe, když se s nikým o tomhle neporadil, ale on jednal pro dobro smečky - nebo si tak myslel, jako nafouklý týnejdžr, který sežral šalamounův bobek. A nakonec by ho za to měl i děd pochválit, protože ta dohoda byla pro dobro rodu!
„V nadcházejících dnech se vydám k Přízračným, kde se hodlám setkat s tamější alfou, a probrat s ní naší spojeneckou smlouvu. O případných změnách vás pak budu informovat.“ Bylo třeba je ujistit, že smlouva s Přízračnými nebyla zapomenuta. Vskutku se za Ryumee chystal, a to hned jak se odporoučí z té S'Arikovo párty. Celé Kosuth’laes mu přišlo v jeho situaci jako marnění času - Nihil budou muset opustit tři klíčoví jedinci, a to ho rozhodně neuklidňovalo. Navíc fakt, že před několika hodinami zaprodal Přízračné Azarynu bude z celé rodinné sešlosti bezpochyby dělat dost nepříjemnou situaci. Rakis si už ale nyní cvičil, jak se bude chovat. „Navazujíc na zmíněné události jsem se také rozhodl uzavřít cizincům hranice. Zima je za dveřmi, a tak nevidím sebemenší důvod se o bohatství naší půdy s každým dělit. Buďte k cizincům vstřícní, ale od huby si zbytečně neodtrhávejte. Prioritní by pro nás měl být vždy Nihil a jeho potřeby - neznamená to, že nemůže vlkům v nesnázích pomoci. Nedělejme ze sebe však blbce.“ Sdělil jim ještě hlasem pevným tuto skutečnost, ke které se rozhoupával už delší dobu. Měl pocit, že teď to bylo dostatečně odůvodněné, a nihilčané by mohli získat jistotu v tom, že jeho slova ohledně azaryňanů volně se pohybujících po jejich území jsou pravdivá. „Azaryn o této skutečnosti ví, Přízračným to ohlasím v nadcházející dny, a na vás je, abyste to šířili dále. Vše ještě zopakuji na blížícím se nihilském plesu.“ Švihl ocasem a byl připraven skončit. Pálily ho všechny rány - obzvlášť ta nad okem -, a potřeboval ošetření. „Pokud nemáte žádné dotazy, bude to pro dnešní shromáždění vše. Děkuji vám za pozornost.“

Arrakisovi vlastně nezáleželo na tom, jestli i v Azarynu jedno z Bellaniných děcek je nebo ne. Byla to jiná situace - Azaryn doposud nebyl jejich spojenci, a tak nezáleželo na tom, jestli u sebe ukrývali nihilské zrádce. U Přízraků se zkrátka v jeho očích jednalo o zradu. Ale nevadí, už jsou si kvit, a to nemyslel jen na Daňka.
„Naposledy co jsem se s tamější alfou setkal, tak nevypadala, že by se zrovna hrnula do konfliktu, ale kdo ví, jestli se v její hlavě něco nezměnilo. Míním to rozhodně zjistit, a s vámi ovšem chci zůstat i nadále v kontaktu.” Pokývl svojí pošramocenou hlavičkou. No jistě, ani jeden z nich si nehodlal lichotit, protože přeci mají nějakou svou pýchu, ale Zathrian tu všechny podmínky odkýval jak poslušný pejsek, a Rakis ho tu prosil, aby mu půjčil svojí krev. Takže ano, nakonec si víceméně lichotili. „Pokud je to od vás vše, můžeme to dnes považovat za uzavřené. Nebo máte ještě nějaké dotazy?” Měl azarynský alfa ještě něco na srdíčku?

Zdá se, že Zathrian s jeho požadavkem problém neměl. Dobrá tedy. Jak Rakis nesnášel kolaboranty, nyní se bude muset jedním zrádcem stát - ale pro dobro smečky, jak jinak. „Tak si rozumíme.” Kývl, když odsouhlasil jeho podmínky ohledně návštěv. Ale tak, težko by se vzpíral, pokud nechtěl problémy, že?
Při jeho otázce na Přízračné se prve zhluboka nadechl. „Nevím, jaký s nimi má vaše smečka nyní vztah. Můj postoj k nim začal být nedůvěřivý od doby, co u sebe ubytovali nepřátele smečky - a nejspíš mezi nimi stále jsou. V tomto jsem si s jimi ale kvit, protože i já mám u sebe nyní jejich zrádce. Zatím nezazpíval, ale doufám, že mi bude ochoten něco zajímavého sdělit”. Přešlápnul. „Spojenecká smlouva, kterou mezi Nihilem a Přízraky uzavřeli jedinci, kteří už u koryta nejsou, mě zavazuje k tomu, abych se v brzké době s jejich nynější alfou setkal. Až tak učiním, je otázkou, jak to mezi námi bude. Informací o nich mám ale i tak dostatek - jen bych prve rád viděl, že plníte i svojí část dohody, než bych vám to vše odhalil.” Tohle byl férový požadavek - nemohl mu tu vše říct, aniž by viděl, že Zathrian plní co slíbil. „Říkejme tedy naší dohodě dočasný mír - řekněme do jara -, kdy se uvidí, jak to bude dál.”

Dobré vědět, že Ghaa'yel nechtěla opustit Nihil, bude si o tom však s ní muset pohovořit. V přátelském duchu, ovšem! On chtěl v Nihilu udržovat už jen a pouze dobré vztahy. A zrovna u Ghaa'yel by ho i snad zamrzelo, kdyby se na smečku vykašlala - nejen, že by nebylo doma dobrého léčitele, ale neměl by si ani s kým notovat. Každopádně za skutečnost, že má k azarynskému alfovi snad nějaké city, u něj nepatrně ztratila reputaci. Bohužel, už byla ženou jako každá jiná - emocemi snadno zmanipulovatelná, a Rakis věřil, že emoce jsou tumor světa. Nepochybně to bylo i trochu pokrytecké, protože i za Zathrianem ho dovedla jedna né úplně běžná emoce - pomsta.
Střihl uchem. „Správně. Samozřejmě za předpokladu, že vlčata zůstanou Nihilu.“ Ne, Rakis si neuvědomoval, jakou věc tu po Zathrianovi žádá. Byl vychován v tom, že vlčata se dělají přeci jen z rozumu a povinnosti. Sám si určitě pro radost děcka neudělá. Nemá děti rád. „Návštěvy nejsou problém, ale o každé bych rád věděl předem - a nepochybně by o tom rádi věděli i nihilčané. Ač bych rád řekl opak, z této události by mohli být trochu rozrušení - rozhodně nejsou zvyklí, aby se mezi nimi procházel azarynský vůdce, a já je na to musím trochu připravit. Také plánuji uzavřít veřejnosti hranice, takže to jen mějte na paměti. Samotnou dohodu o vlčatech a Přízračných bych rád nechal mezi námi, maximálně mezi námi a Ghaa'yel, ale mou radou je - pokud k vám má nějaké city, tak jí to neříkejte. Ode mne se to dozvědět nemusí.“ Nezapomněl, co se říká o azarynských vymletých mozcích, a proto mu dal i tuto radu, která Zathrianovi snad musela být jasná i bez něj.

Tak ano, chtěl s ní uzavřít partnerství. Rakis střihl uchem, jak mu to v hlavě šrotovalo. „Rozumím,“ řka, ale vlastně ne. Jestli si ji neplánoval přetáhnout do Azarynu, tak opravdu netušil, jaké větší výhody by to pro Zathriana mohlo mít. Myslel jen a pouze dolním mozkem? Těžké to pomyšlení, obzvlášť pro Rakise. Pro něj by se z toho ale těžit dalo, ovšem - Nihil potřeboval mimina, a tak doufal, že právě toto je Zathrianovým cílem. I když nedávalo smysl, proč by si potomky dělal v Nihilu - leda, že by se o ně starat nechtěl. Tomu by ovšem Rakis rozuměl. Sám by o potomcích jen sotva uvažoval, nyní má plnou hlavu smečky, a nemá na nic takového věk!
Přimhouřil oka. Nuže, zvláštní způsob ověřování schopností členů cizí smečky, ale musel uznat, že to byl rozhodně způsob účinný. Snad se již poučil, a příště, až bude mít na mysli útok na Nihil, vzpomene si, že mají mezi sebou Kettua - biologickou zbraň. „Snad již příště o nihilském odhodlání nebudete pochybovat.“ Přikývl tedy. Líbilo se mu však, jak zathrian mluvil - takřka omluvně to znělo, ač mohlo jít jen o masku. Rakisova ucha to potěšilo tak či onak.
Poslouchal a nakonec přikývnul. Vše si zapamatoval, vše si promýšlel. Ano, návštěvy mu dovolí, budou-li nahlášené. Nakonec bude lepší když Zathrian bude chodit k nim než aby Ghaa'yel pláchla za ním. Jestli s ní zamávaly hromony, tak i to se může bohužel stát. A bylo by lepší si jí doma udržet, za každou cenu. „Budu k vám upřímný - Nihil aktuálně nemá mnoho co nabídnout. Máme členů pomálu, a proto je k nám území vstřícné a kořisti je dostatek - v tomto vám tedy můžeme být oporou. Podpořit vás při bojích také můžeme, ale to co jste viděl u mně a Kettua je víceméně vrchol nihilských schopností. Nakonec v boji se ale hodí každá schopná tlapka, ne?“ Neskončil, protože věděl, že nemá moc co dát - až tedy na jednu věc. Není si však jist, jestli by o to Zathrian stál, a pokud ano, Rakis by riskoval. Zoufalé situace si však žádají zoufalá řešení, hm? „Nejvíce Nihil potřebuje nové členy. Ano - pro každou smečku je nový člen důležitý, ale věřte, že tady je to opravdu do nebe volající. Jenže já nechci tuláky, které je těžké ohýbat, protože mají buranské návyky, ne - potřebuji novou krev. Propůjčte Nihilu tu azarynskou - vaši - krev, a já vám dám Přízračné, stojíte-li o to.“ Podíval se mu do očí, neboť to myslel smrtelně vážně. Mimina za Přízračné.

Časy se mění, a mění se i pro Norest. Možná, že myšlenka na spojenectví mezi těmito smečkami vskutku není tak nereálná. Je vlastně líbivá, ač Arrakisovi ještě skrz hlavu neproběhla. Už co tedy od mala slýchával o Azarynu ty povídačky, tak se o ně zajímal, nicméně udělat si na ně vlastní názor nestihl. Byli to pro něj stále větší burani, než jakým je on sám - nejspíš by nikdy nezaútočil pro srandu na náhodného člena jiné smečky, ale neznamenalo to, že by po tom třeba netoužil. Možná, že se měl v Azarynu sám narodit. Jenomže to by pak měl s tím alfováním těžší - doma měl moc takřka zadarmo.
Že je Arrakisova prvotní myšlenka ohledně Ghaayel taková, že je kolaborantkou, opravdu svědčilo o tom, že o vlcích nevěděl tolik kolik by měl. Docela ho tedy slova Zathriana překvapila. Snad i přímo šokovalo. Budoucnost? Z pohledu Zathriana by to asi chápal, neboť jako valná většina samců chce prostě jen rozsít po světě své geny. Ale jaký benefit by z toho tak mohla mít Ghaa'yel?? Ano, Arrakis zcela zjevně nechápal, že někdo může chtít vztah i bez myšlenky na praktičnost. Někdo mohl chtít fyzický kontakt s druhým vlkem zcela dobrovolně, a né z povinnosti? Hnus. „Budoucnost? Co si mám pod tím představit?“ Pokud v tom snad byly emoce, mohlo hrozit, že by Ghaa'yel opustila smečku? To se mu ovšem nemohlo líbit. „Spojenectví?“ Utekl mu úšklebek. Spojenectví! To si měl hošánek možná rozmyslet před tím než napadl jejich šamana! „Mohl bych se ptát, proč jste tedy zaútočil na našeho šamana, když jste uvažoval o spojenectví, ale - vlastně vám to nemám až tak za zlé, protože jsme si v tomto již kvit, hm?“ Jestli tuto záležitost mohou odškrtnout jako uzavřenou, jistě by se dalo o něčem dalším uvažovat. „Pokud souhlasíte, že je tato záležitost uzavřená - že jste pochopil mojí zprávu -, tak mi přibližte jak byste si takové spojenectví představoval.“ Švihl ocasem, stále stál vzpřímený, takřka na špičkách, ale již byl uvolněnější. Bylo to poznat na sem tam se zlehka pohybujícím se ocasu. Nihil toho nemohl mnoho nabídnout, takže by bylo nejlepší, kdyby se Zathrian vyjádřil rovnou o tom, co chce.

No vida, že hoši došli k nějakému rozumnému konci té rvačky! I rýpnutí zvládli přežít, to má vskutku budoucnost! Fyzické schopnosti a dovednosti azarynského alfy byly bezpochyby pro některé záviděníhodné, ale jen těžko by mu Rakis tu nahlas lichotil. Jen a pouze si přál, aby trochu toho ohně měli v sobě i nihilčané - né, nemusel je nutně měnit od základů, jen jim do vínku přidat trochu té ostřejší a nabubřelejší povahy. Oni by si pak hned vážili toho, co jim na nihilské půdě jeho předci zanechali! Aspoň tak to tedy viděl - trochu více hrdosti za vlast by bylo nihilčanům třeba, nesmí být však až moc buranští, neboť pak by se mohli chtít králi trochu vzpírat.
Nepatrně se ušklíbnul. Nepochyboval, že Zathrian nežertuje - nejspíš ho tahle 1v1 fajtka potěšila stejně jako Arrakise. Nebyla vyhraná, ale objektivně to výhra byla. Prohra jednoho z nich by mohla skončit leda smrtí, a nebo hůř - třeba válkou! „Zathrian,“ zopakoval jeho jméno a kývnul. Ano, to si jistě zapamatuje. Jeden by se asi divil, jak se taková smrtelně vypadající šarvátka zvrátila najednou v tak zdánlivě formální konverzaci. Napjatí byli, to ano, ale jinak se zdálo, že si k sobě nějaký skrytý respekt udržují. Potvrzovalo to jediné - že když se perou psí kluci, tak to v jedné chvíli vypadá jak pokus o vraždu, a vzápětí jsou jako dlouholetí kamarádi v hospodě u jednoho stolu.
Když pak ale azarynský vůdce řekl další větu, Rakis v sobě musel potlačil menší zaskočení. Copak Ghaa'yel s azarynským alfou řešila za jeho zády? Zrovna ona? Neřekl by do ní, že by byla kolaborantem, ale přesně na to jeho paranoidní hlavička myslela. Avšak v klidu - Zathrian se ještě nevyslovil, a tak nebylo třeba plašit. Opravdu nerad by se dozvěděl, že zrovna ta jediná normální čuba v jeho smečce mu kuje za zády pikle s tímto jedincem. „Ghaa'yel nic nezmiňovala. O co jde?“ Šel rovnou k věci.

Nakonec i to Rakisovo vrčení se pomalu utišilo. Sic byl stále napjatý a naježený, adrenalin ale vskutku mizel. Nebylo by rozumné pokračovat, protože bylo jasné, že se oba zřídili již dostatečně. A azaryňan to tak - zdá se - cítil také. I tak měl ale potřebu si rýpnout, a na Arrakisovi bylo, aby to v sobě spolknul. Byla to jen provokace, musela být. „Na těch azarynských povídačkách je tedy přeci jen něco pravdy - oheň v těle, h*vno v hlavě.” Rýpnul si i on, načež od protivníka nepatrně odklonil hlavu. Pohyby byly pomalé, zcela vypovídající o skutečnosti, že stačí málo, aby se to zase vrátilo k bitce. Ale oni už došli k rozumu, no ne? Už ze sebe tu překypující energii dostali, a další rvačka už by byla skutečně o život.
Vida, tak on tu měl vskutku tu čest se setkat se samotným alfou. Tato skutečnost Rakisovi bezpochyby pohonila ego, neboť ve svých očích se mu fyzicky vyrovnal. Uspokojující zjištění. „Panovníkovi bylo potěšením se s azarynským vůdcem setkat právě takto.” Ušklíbl se, pohledem se však azarynskému vůdci stále vyhýbal. Už ho k pokračování v bitce nevybízel, to jediné tím říkal. „Arrakis Falcone y Gracewood.” Představil své jméno a až nyní mu ostře pohlédl do tváře. Nuže, azarynský alfa bude potřebovat lékaře. Jak asi vypadal on sám? Bezpochyby taky né zrovna reprezentativně - největší rány cítil pravě v ksichtě.

Jistě, že se protivníkovi nemohlo líbit, jak ho Rakis tisknul za držku. Ani jemu by se tak nelíbilo, ale už měl na mysli, že by měl tenhle souboj včas ukončit - než on bude tím, kdo prohraje. Nedovolil by si to, ale některé rány ho začínaly už pěkně pálit. A co teprve až přijdou k sobě, jakmile z něj adrenalin vyprchá? Nuže, spánek následujíci dny asi nebude mít zrovna příjemný.
Teď se ho protivník sic pustil, ale takřka mu na záda skočil, a zas a znovu se ho pokoušel dostat k zemi. Jeho protivník měl sílu, o tom nebylo pochyb, a tak se zdálo, že se Rakis na chvíli opravdu uhnul směr k zemi. Zuby měl vyceněné, hlasně vrčel a hned se zas zvednul. Tohle byla kontaktní rvačka, taky nikdo nehodlal uskakovat, odbíhat. Ale jakmile se Arrakis pevně zase zvedl na nohy, už nešel do útoku. Stál naježený, hlavou u svého protivníka, a cenící zuby si nakonec olíznul. To byl - chtě nechtě - signál konejšivý, a je pak už jen na protivníkovi, jak s ním naloží. Toto mohl být pro tentokrát konec, ale také nemusel.

Bezpochyby i Rakis byl bolavý, nebo minimálně bude - a to dost - až toto skončí. Cesta domů bude určitě dlouhá, ale snad mu vydrží myšlenka, která se ho držela nyní - že to za bolístky stojí. A ještě s nimi bude vypadat cool! Rodina asi nebude tento názor sdílet, ale čert vem ty jejich nabubrělé ksichty.
Jak se dalo předpokládat, protivník se na zem nenechal srazit, naopak využil přiležitosti se Rakisovi ohnat po slabinách - což se žel povedlo, a on dostal hryzanec do stehna. Hned se pustil zad rohatého vlka a vyceněnýma zubama zase zamířil k protivníkovo hlavě. Ten byl zakousnut do jeho stehna, a Arrakise polil strach, že pokud ho od sebe rychle nedostane, mohl by mu zamířit i po břichu, místě tak citlivéém a zranitelném. Chytl ho tesákama za tlamu a dvakrát po něm cvaknul. Jako štípačky! Určitě mohl by skousnout i silněji, kdyby se nebál, že trhnutím protivníka by trhnul i své nebohé stehno.

Žel ani Arrakis zde nechtěl prohrát. Jeho cílem bylo zřídit protivníka natolik, že se ke svému vůdci dobelhá na třech nohách! A kdyby nebyl zrovna pod vším tím adrenalinem, zauvažoval by, jestli je tento plán realný. Doposud se protivník zdál mít síly s Rakisem vyrovnané, takže ano - dalo by se říct že tenhle souboj je vyrovnaný. Jenomže nihilský vůdce neměl z boje tolik zkušeností - zuby nehty se rval poprvé až nyní.
Tu nešlo taktizovat - ani o to nešlo. Šlo o to se pobít, né tu zbytečně ztrácet čas přemýšlením a vymýšlení. I jemu se ze zranění v obličeji dostaly do oka kapky krve, hlavou se mu prohnala však jen jediná myšlenka -dokud na oko vidí, tak to není zlé. Pak ho protivník srazil svými rohy takřka na zem, a ač to bezpochyby zabolelo, Rakis věděl, že za každou cenu musí udržet rovnováhu. Pro hocha jeho věku by nebylo nic potupnější, než se na zádech válet pod jiným mužským vrstevníkem.Také ale věděl, že tento manévr by byl z jisté části konečný, a tak se o něj sám pokusil, hned jak zase nabral balanc. Opakovaně zamířil protivníkovi na záda, kde se mu zakousl do srsti, a potom se ho snažil dostat pod sebe. To byla ale naivní představa, v tuto chvíli se Zathrian rozhodně nezdál být tak zřizený nebo vyčerpaný, aby se chystal vzdát.