Príspevky užívateľa

Nečekal, že by jeho varování snad poslechla a stáhla se - ještě v ní trocha energie zbyla, že ano? Ale myslel si, že skočí zase po něm, nikoli, že si vzpomene na ta vlčata - to jediné, čím mohla Rakise skutečně zastavit. Vlčata ležela v té brašně jak pohozená jablka, vůbec netušíc, že byla předmětem veškerého dění kolem nich. Chtěl být rychlejší než ona - hnedle jak její myšlenku prohlédnul - ale to už se těch malých zmocnila dřív. Své kroky skutečně urychleně zastavil, a ač zůstával stát s ocasem vzpřímeným, v jeho výrazu se značila nejistota. Nemohl vědět, co Ghaa'yel napadne dále udělat - a to ho nepochybně vyvádělo z míry. Neměl nad situací najednou žádnou kontrolu.
Ucouvl o krok zpět, ale za to nepatrně ukročil vbok. Pečlivě si promýšlel své další kroky, stejně tak, jako by si je měla promyslet i sama Ghaa'yel. Ale jakou páku mohl mít nad někým, komu ani na vlastním životě nezáleželo? Sledoval jak s vlčaty Ghaa'yel nakládala a věděl, že musí jednat rychle. „Dobře si rozmysli, co dalšího hodláš udělat. Jak dlouho potrvá než padneš vyčerpáním? Pět minut? Vzdej to - a dostaneš možnost opustit smečku po svých. Jinak padneš jako póvl.“ Chce-li jednou odejít s kapkou důstojnosti, neměla by teď udělat nic čeho by mohla litovat. Pokud se rozhodne ta vlčata zabít, pak ani jemu nebude nic bránit v tom, aby jí poslal na věčnost. „Pusť je.“

Měla pravdu, skutečně ho sralo, že to s ní tady nemůže na místě ukončit. Takové rozhodnutí ale nelze zvrátit - to by mu bylo v jakýkoli jiný případ nejspíš dost u zadele, ale tady šlo o ta vlčata. Vlčata ze zlata a za všechny prachy, jak se zdálo. Ukončí jí a co pak? Bude po celém Norestu běhat a shánět se po jiné kojné? Pokud takovou najde, bude u ní na kolenou klečet a zase se zaprodávat ďáblu? Né, to přeci nešlo. A ač mu tyto myšlenky skutečně běhaly hlavou, stejně ten stisk nepovolil - byl v ráži, z kterého ho tedy dostal až Ghaayelin manévr. Smátla mu do očí, zmáčkla mu jej a on se musel chtě nechtě stáhnout. Bylo to značně nepříjemné, ale naštěstí o oka ho to nepřipravilo. Nemělo by jej to připravit ale ani o pozornost, kterou téhle rvačce dával. Stál teď už vedle ní, a až oka znova otevřel, vycenil na ní varovně zuby.

Přesně to Rakis chtěl - aby se Ghaa'yel teď a tady vzdala. Její kopání mu bylo pramálo příjemné, ale nehodlal jí pustit - né teď, né do doby, dokud se sama neuklidní. Dřív nebo později jí musela síla dojít, neboť byla koneckonců čerstvě po porodu, no ne? Sem tam musel tělem uhnout, když ho kopla někam kde to skutečně zabolelo, ale snažil se ve stisku jejího krku vydržet. Jestlipak si vzpomínala na jejich společný lov husy límcové, hm? Taky by s ní mohl zamávat, stejně jako tehdy s tou husou. Měla by se bát, měla by vědět co od panovníka očekávat - a měla by pro dobro všech své snahy o boj vzdát. Pokud se tak nestane, mohou se tu rvát třeba až do setmění a následného svítání - ale tak dlouho ona nevydrží, že ne? „Vzdej to,“ zamumlal do její srst. Dobře mířená rada.

V tuto chvíli mu nedošlo, že jakékoli snahy způsobit Ghaa'yel bolest přijdou vniveč - protože ona žádnou necítila. Pod návalem adrenalinu teď možná její kousance a drápance také příliš necítil, ale jemu se to všechno vrátí následujícího dne, až ho všechny ty nové rány začnou pekelně pálit. „Ty čubko!“
Mířila mu na oči, ostatně jak činil i on - instinktivně je sic přivíral, ale kdyby dostala byť jen na vteřinku šanci se mu do nich trefit, nepochybně by to udělala. Zrak byl velmi cenný, pro panovníka určitě více než pro jiné, a musel si jej chránit. V tomto chaosu bylo těžké si však vůbec udržet jinou myšlenku než chuť po zadostiučinění. Potřeboval, aby se mu podvolila - nemusela nutně umírat. Chytil jí tedy po krkem a vší silou jí srazil k zemi, kde se jejího krku však nepouštěl. Na zemi jí mínil držet celou svou vahou, aby se snad ze sevření předčasně nedostala. Teď mu opravdu nic nebránilo v tom jí krk stisknout silněji - byl tak blízko, a přeci... přeci to nešlo. Byla tu ta mimina - kdo by je odkojil? On tu čubku přece potřeboval živou.

Pravdou bylo, že tato dohoda by nikdy nevznikla, kdyby Ghaa'yel Zathrian rád neměl - žel i pro něj bylo očividně důležitější dobýt svět jak zajímat se o něčí city. V otázce této dohody to bylo jedině dobře - bylo to dobře pro panovníka nihilského. Na tváři se mu objevil takřka nepatrný úšklebek, když se šedivá léčitelka zatvářila jako by jí uletěly včely. Možná, že z některých svých zmrdských názorů už tak docela vyrostl, no, vidět Ghaa'yel prohrát ho nepochybně těšilo.
Čekal, že se po něm otočí - ožene -, ale myslel si, že jí k tomu bude potřeba trochu víc dopomoci. Šla po něm rychleji než by myslel, ale byl na ní připravený. Relativně. Mířila mu po krku, stejně jako by to udělal on, kdyby ta slova vyšla z jeho úst - mířil by na místo nejcitlivější. Přikrčil se pod jejím útokem, aby ztratila aspoň trochu rovnováhy - a to ať už byla do něj zakousnutá či nikoli. Sám pak hnedle vycenil zuby a mířil s nimi do Ghaayeliného obličeje. Drzá čubka, drzá - dovolila se vzepřít panovníkovi! Dovolila se zaútočit! A tak bude na konci dne muset býti ráda, jestli vůbec bude ještě dýchat. Aktuálně jí vztekem zamlžená Rakisova mysl hodlala definitivně rozbít lebku.

A tak uhodil hřebíček na hlavičku, když zmínil Zathrianovo jméno, hm? Čeká jej ještě velmi plodná konverzace s kněžnou Ghaa'yel, no ano. „Na shledanou,“ rozloučil se s léčitelem i on, a převzal si od něj brašnu s miminy. Vzal si jí jen do tlamy, nikoli na sebe, neboť jí mínil za malou chvíli odložit, aby si s jejich matkou popovídal. Nebyl to lehký náklad, ale ani nikterak těžký, aby jej Rakis nemohl bez problémů sám přenést do nory nihilské. Schválně nereagoval na slova Ghaa'yel, dokud se nejal k odchodu. Chtěl si být jist, že Přízračný léčitel od nich bude dost daleko, než se k tématu Zathriana vrátí.
Za tato mimina dal už mnoho - a nejspíš ještě dost dá - a tak nepřicházelo v úvahu, že tu Ghaa'yel bude dělat nějaké scény a odmítat se o ně starat. Musela pochopit o co tu šlo - a ač neměl původně zcela v plánu jí o dohodě říct, dopálila ho natolik, že se o to zasluhovala. Když byl mladší, myslel si, že by s Ghaa'yel mohli být dobrým týmem, ale jak dospíval, tak se jejich vize o životě začali rozcházet. Po dnešku už mu nebude dobrá k ničemu jinému jak k odkojení těch vlčat, věděl to. „Skutečně sis myslela, že by Zathrian chtěl uzavřít mírovou dohodu s Nihilem, kdyby při ní nepadlo i tvoje jméno?“ Otočil se na ní, když se po dobrých několika metrech vytrvalého klusu zastavil. Brašnu s miminy ovšem odložil stranou.

Do jeho kyblíčku trpělivosti bylo přilito několik litrů vody, když se Ghaa'yel jala ho tu před Přízračným spojencem oslovovat jako největší buran. Pokrčil čumák a olíznul si pysky. Pokoušela jeho trpělivost - a to teprve přišel. „Dávejte si pozor na jazyk, dámo.“ Nuže, dokud tu byl onen týpek od spojenců, tak tu po ní štěkat nehodlal. Musel se udržet.
Onen jedinec ho zahltil informacemi, které by jindy pojal dost jasně, ale nyní pod tlakem těch emocí zachytil tak jediné - že Ghaa'yel dělala scény. Netřeba říkat, že Rakis takové rady slyšet opravdu nepotřeboval. Nesmí se na ní tlačit? To se teda tlačit bude, a pořádně - jednou slíbil, že se ta vlčata budou mít dobře, a tak tomu bude. Jak by se asi Zathrian tvářil, kdyby to teď všechno slyšel? To si mohl panovník nihilský jen představovat, jedno bylo jasné - nesměl pochybit. „A to k nim mám vstávat snad já?“ Podíval se po léčiteli s výrazem, kterým se ptal, jestli to myslí skutečně vážně. „Ghaa'yel se vzpamatuje, přestane dělat scény a o ta vlčata se postará, jak by si to i sám Zathrian přál.“ Propálil jí pohledem. Její tajemství už nadále tajemstvím nebude.
Zběžně si ta mimina očmuchal a naposledy se jal věnovat pohled Přízračnému léčiteli. „Tu brašnu vám přijdu vrátit osobně, až jí nebudeme potřebovat. Pak se také vyrovnáme - za vaší pomoc jsem vám dlužníkem.“ Jak moc nerad to říkal, tak to bylo nutné podat na pravou míru. Mohl ho vpustit do tábora a nechat ho dalšího dne i s brašnou odejít, ale on potřeboval být s Ghaa'yel sám. Mínil jí po svém vysvětlit pár věcí, které nebylo vhodno říkat před cizími slechy.

Byl zrovna doma v noře pod jezevčí skálou, když se k němu doneslo vytí, které nepatřilo žádnému vlku z monarchie. Hned špicoval uši, jeho zájem byl zjevný. Muselo jít o někoho ze smečky spojenecké, neboť nešlo o typický tulácký hlas, který by se dožadoval pozornosti. Běžně se nestává, aby na hranicích postával někdo takový, ale nepochybně si to vyžadovalo Rakisovu asistenci. Velmi rychle se zvedl na nohy a rozklusal se z kopce do zeleného lesa. Měl to kousek.
Už když se jen blížil, tak věděl, že jde o někoho z Přízračných a Ghaa'yel. V první chvíli mu nedošlo o co by tak mohlo jít, to až když byl hranicím na dosah a pach se vyjasnil. Byla rodit venku? Už jen při téhle představě cítil, jak se mu do těla vlévá vztek. Ta hlupačka!! Co jen si myslela?! Musel se však držet na uzdě, když tu hodlal být i někdo další - někdo, kdo tu býti neměl. „Zdravím,“ pozdravil s výrazem, který rozhodně nešířil žádné nadšení. Byla tu Ghaa'yel, vlk z Přízračných a ta vlčata. Hnedle je pohledem zkontroloval, jestli jim nebylo viditelně ublíženo na zdraví. „Ghaa'yel, vy jste plná překvapení.“ Ale jakože vůbec. „V monarchii není snad žádného dalšího léčitele, že jste si k pomoci vzala někoho cizího?“ Otázka to byla řečnická, kterou jí ovšem vyčítal, že do toho zapletla třetí stranu. Teď aby byl Přízračným snad vděčný!!

Uchechtl se. „Nuže, uhodla jste to správně.“ Pokud měl nějaký opravdu výrazný character trait, tak to byl fakt, že byl panovníkem. Ovšem i bez něj byl jistě silnou osobností, o tom chlapec nepochyboval! Ale tento fakt z něj jistě dělal o něco lepšího vlka. Vůbec si o sobě nemyslel málo, no jo. „Jakmile se tu trochu rozkoukáte, začneme s tím lovem husy límcové, který jsem vám slíbil.“ A tak jí přeci jen dostal do pozice, kdy mu bude muset něco dokazovat, aby si tu vůbec získala jméno. Ještě nad ní nevyhrál, ale myslel si, že ano. i jen pouhá domněnka byla pro něj však pozitivním posílením.
Nepochybně těch kroků jako nihilčan už udělala více, obrazně řečeno jí ty nejdůležitější ale teprve čekaly. A Rakis to hodlal pozorovat se zájmem, který u něj bude vyšší než obvykle. „No vidíte, jak vám to zatím jde - jen tak dál.“ Obdařil jí pohledem, kterým svůj zájem o její následující kroky jen potvrzoval. Velmi nerad by byl, kdyby zjistil, že v praxi bude Darina třeba úplně nepoužitelná - avšak nemyslel si, že se tak stane. Sic měla zatím jen plnou hubu keců, ale to i sám panovník, že? Věřil, že ona mu ještě ukáže.
„Pojďme,“ a s touto pobídkou definitivně vykročil směrem k noře nihilské monarchie.

Zrak měl na ní upřený, švihal lehce ocasem ze strany na stranu. „Já? Jak jste to poznala?“ Takřka nepatrně se uchechtl a spokojeně zamručel, když se o něj na vteřinku otřela. Stále u něj velel rozum, že ano? Nebo už to byl duel mezi horním a dolním mozkem? Nepochybně by mu trochu prospěl čerstvý - a stále ještě studený - vzduch, aby trochu vychladl a pomalu si šel plnit smečkové povinnosti. K tomuhle se s Darinou mohou vrátit později.
„Výborně - nehodlám vás totiž šetřit.“ Úšklebek tato slova nepochybně doprovázel, a ať už měla znemanat cokoli, tak byla nepochybně pravdivá. Snad byla na odchodu? Ale on jí nehodlal tady držet - možná by bylo na čase jí doprovodit do centra smečky, aby se trochu obeznámila s některými z členů. Sám svému tělu dopřeje to, co nyní nejvíc potřebuje - snídani. Kvůli mergeru včera celý den nejedl, a tak už bylo třeba to zkusit napravit. „Jste připravená učinit první kroky jako nihilský občan?“ Přesunul se vedle ní a zvídavě na ní zastříhal ušima.

Ano, přesně tak to bylo - musela si uvědomit, že ona tu měla to štěstí, i když bylo zjevné, že z ní byl panovník nepřiměřeně mimo. Včera možná přišla ona za ním, ale na plese to bylo spíše naopak, že? To on za ní běhal jako roztoužený osel!! To- to přeci nejde! Jenomže - ono ho to určitým způsobem bavilo. Bavilo ho se s ní provokovat a soutěžit o ní. Jeho lov ještě tak docela neskončil, a bylo to zcela v pořádku. „Jak zavelím? Dobrá - bude to tedy po mém,“ zazubil se neskrývajíc v očí čertíky. Sic žertovala, ale kdyby na to přišlo, tak osamělý byl celý život - a ni si nikdy nemyslel, že tomu bude jinak. Byl se sám sebou nejspokojenější - nebo aspoň doposud. Teď si myslel, že by nemuselo být špatné, kdyby si někoho do života pozval. Jen díky Darině byl této myšlence otevřený - protože k ní cítil co k jiným ne. „Uvidíme, jak dlouho to tady se mnou vydržíte.“ Švihl ocasem a nepřestával se šklebit. Možná bude za smečkovou noru ještě ráda, až se jí panovník bude každou noc snažit vymluvit díru do hlavy!

Jméno postavy: Arrakis
Jakým předmětem byla postava začarována: sněženkou
S kým a kde hrála: na divoké řece s Jessicou
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 11
Krátké shrnutí příběhu: Při obchůzce okolí nihilského pohraničí se Arrakis dostal do kontaktu s kouzelnou sněženkou, která mu na pár chvil změnila pohlaví. Nejen, že z toho byl řádně v šoku, ale také se jeho nešťastné situace stala svědkem kolemjdoucí tulačka Jessica. Arrakis jí obvinil z čarodějnictví, pohádal se s ní jako nevyzrálý fakan a nakonec se i po protrpěných minutách čiré hrůzy proměnil zase zpátky.
Dopad na postavu: Tento incident nejspíše bude Rakise děsit ještě dlouhou dobu ve snech - nebude už věřit žádné sněžence ani blbě vyhlížející tulačce! Markantnější následky to však míti nebude.

-//-
Jakým předmětem byla postava začarována: ničím
S kým a kde hrála: horké prameny s Bellannou v těle Ketua
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 5
Krátké shrnutí příběhu: Arrakis se nevědomky dostal do rozhovoru s Bellannou, která byla uvězněna v těle nihilského šamana Kettua. Její identita nebyla odhalena, proto jí nepochybně řekl více než by chtěl.
Dopad na postavu: Pokud bude Bellanny identita zpětně odhalena, tak to následky nejspíše mít bude - a né zrovna přívětivé. Pokud odhalena nebude, tak to bude mít následky jen a pouze pro Kettua.

-//-
Jakým předmětem byla postava začarována: ničím
S kým a kde hrála: nekonečné pláně s Voltaire v těle Kiler
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 4
Krátké shrnutí příběhu: I v tomto případě se Arrakis dostal do kontaktu s někým, kdo nebyl ve svém těle. Tentokrát se svou matkou Voltaire, jenž se dostala do těla tulačky Kiler. Ta se šla pídit po informacích o Daňkovi, které si Arrakis neposkytnul - ať už z důvodu, že tyto informace v té době nikomu neposkytoval, nebo proto, že mu chování tulačky přišlo podezřelé. Odhalil, že na ní něco nehraje - ale nevěděl co.
Dopad na postavu: Tento incident v Rakisovi vyvolá několik otázek ohledně barona Daňka, na které nejspíše bude chtít najít odpovědi. Nejspíše ho to však více neovlivní.

Dost dobře Rakis sledoval reakce tulačky na jeho oznámení o smrti údajné sestry. Bohužel to nebylo nic senzačního, pouze se ukázalo, že je tahle stařena buď dost neinformovaná, nebo jednoduše lže. Potvrzené to však její odpovědí neměl. „Patří to mezi informace, ke kterým jsem se dostal zcela přirozeně - díky spojenectví mezi Nihilskou monarchií a rodnou smečku právě vámi hledaného vlka - Přízračnými. Jste si opravdu jistá, že se na něj ptáte těch správných jedinců?“ Blýskl po ní očima. Že se automaticky nešla ptát k Přízrakům bylo více než krajně podezřelé, naznačovalo to možnost, že jí k Nihilu někdo poslal. Ví snad o jeho pobytu zde? Nakonec by to vysvětlovalo, proč se tak urputně snaží dostat k nim na území - ale proč?
Nuže, hrát to přes emoce na Rakise skutečně neplatilo - mohla tu žadonit jak chtěla, on nemínil povolit. Nechoval k tulačce žádné sympatie, a z pomoci pro něj neplynula žádná výhoda. „Moje informace jsou omezené pouze na to co mi bylo sděleno Přízračnými. Jsem si jist, že jakmile jim svojí situaci řádně vysvětlíte, tak vám budou nápomocní.“ Hodlal tenhle rozhovor směřovat k samotnému konci, než mu dojde trpělivost a začne se vyptávat konečně i on. A kdo ví, jestli by to bylo po dobrém. Dokud tu tedy postával Enkidu, tak ano. „Být vámi tak snad rovnou vyrazím, než se vás na otázky začnu vyptávat já.“ Ano, toto byla výhružka - a zároveň jí tím dával možnost klidného odchodu.

Pohled měl upřený sic na svém otci, ale když se začalo mluvit o vódvorských zbraních, sem tam uhnul k jeho kose. Vódvoři dle tohoto vyprávění nebyli těmi nejbystřejšími dizajnéry zbraní. Sám byl zvědavý, jaké to bude, až zkusí s kosou manipulovat - nyní si to představoval možná až příliš náročné, avšak né natolik, aby se toho nehodlal chopit. Jeho žádná zbraň rozhodně nepřepere. „Pokud jim záleželo na praktičnosti, proč je dělali jen jednostranné?“ Ptal se řečnicky, naznačujíc, co si o o autorech těchto dizajnů myslel. Nic dobrého.
Pozorně si zbraň prohlížel, když jí otec pozvedl. Věřil, že práce s ní bude chtít dost tréninku. Kdyby si měl sám zvolit vlastní zbraň, tak kosa by jistě nebyla jeho první volbou. „Jsem přesvědčen, že s warou je manipulace daleko snazší - v případě kosy takové váhy bude jistě nejdůležitější ten první úder, kdy bude zásadní protivníka překvapit dobře mířeným zásahem. To proto, že ohánět se s ní bude fyzicky náročnější jak se zbraní menší ráže. A nepochybně také pomalejší.“ Byl skeptický - je zde vůbec nějaká výhoda? „Myslím, že bude důležité si onen prvotní zásah dobře promyslet, protože právě ten nadělá nejvíce škody.“ Mluvil, ale nic neřekl - protože jak přesně s kosou bude mávat zatím nevěděl. Nemínil ale přiznat, že si snad neví rady. On nechybuje - a když neví, tak dedukuje a používá hlavičku. I když je však logické nevědět, když doposud s žádnou zbraní pořádně do kontaktu nepřišel.

Ano, změny přijdou vždycky - stejně tak jako po každém úsvitu vyjde na oblohu slunce. To bylo to, co samotná Nihilská monarchie nabízela - jistotu, jakou je denní výstup slunce nad obzor. Ostatně i tato symbolika byla zahrnuta v jejich smečkovém značení. „To rád slyším - a věřím, že budete tím jedincem, který mé zbytky předsudků vůči tulákům definitivně zbortí.“ Nepatrně se uvolnil. Ač si nemyslel, že jeho předsudky zmizí úplně, tak už tak byly narušeny Darinou, a pokud se i Heidi ukáže v dobrém světle, bude mít panovník nihilský o to více důvodů své postoje přehodnotit. A bylo to tak v pořádku.
Smečka si žádala oběti - i takové, které se některým nováčkům nemuseli líbit. Některým smrtelníkům by zadaný úkol mohl připadat možná až podlý, ale nebylo jiné žádosti, která by více křičela, že vyšla právě z úst nihilského panovníka, jak právě tato. Svět nebyl jen černobílý, ale v některých situacích bylo třeba se přiklonit k jedné straně. Balancovat na šikmé ploše se dlouho nevyplatí, to sám Rakis věděl. „To co jsem o víře říkal minule stále platí, ale neznamená to, že je teď Kult pro monarchii nepřítelem. Svět se však mění, a stejně tak se může změnit i tento status. Je lepší být připravený.“ Dodal, aby jí tím dal snad nějaký pocit jistoty, že tímto úkolem nerozpoutá nerozpoutá mezi smečkami válku. Heidi však bude muset dávat dobrý pozor, aby nebyla před Kultem samotným odhalena. Arrakis měl naději, že to však dokáže. „Věřím, že si s úkolem poradíte.“ Pokud bude chtít, tak to nepochybně zvládne.
kdyby měl pocit, že vlčina nad sebou bude potřebovat přísný dozor, tak by se sám postaral o to, aby byla obeznámena se zdejšími pravidly. Teď ale neviděl důvod, proč by tohle nemohl nechat na svém koncilovi - A'Kazovi, který se stejně musel trochu socializovat a navazovat nové vztahy. S touhle čubinou by to otci nepochybně slušelo. „Tak tedy vítejte v Nihilu, Heidi,“ pokývl hlavou k takřka nepatrné úkloně. „Jeho ušlechtilost A'Kaza se vás teď ujme a seznámí vás jak s běžným chodem smečky, tak hlavně zdejšími pravidly.“ Nasměroval svůj pohled k otci, aby tam snad hledal případné námitky. Ale nenajde je tam, že?