Príspevky užívateľa

upřeně tě sleduju. Jak se slunce zbarvuje do ruda při své klesající cestě, i tvůj kožíšek nabírá nových fascinujících odstínů. Je úžasné, jak i jen pouhá hra světel dokáže někoho změnit a učinit ještě úchvatnějším. A co teprve, když se přidá tvůj jemný hlásek!
"To nevíš, dokud to nezkusíš!" namítnu rychle. Protože určitě existuje nějaký způsob, jak to udělat. Ale... Musela by ses podělit o to, co tě trápí. A já tak nějak bolestně v srdíčku tuším, že to neuděláš. Rozhodně na tebe nechci naléhat. Jen ti ukázat, že já tě vždyc vyslechnu.
"I cesta může být domovem, pokud to tak cítíš. Nemusí to být místo. Ani osoba. Může to být cokoliv. To, co tě k sobě táhne a dělá tě šťastnou," zamručím zamyšleně. V tichu tě sleduju a tak trochu uvažuju nad našima slovama. Neumím si představit, že by mým domovem byla cesta. Ale.. chci si představit, jaké by to mohlo být pro druhé. Z toho mě vyruší opět tvůj hlas. Zvednu k tobě pohled.
"vítr?" našpicuju uši, jako bych snad jeho hlas mohl slyšet i já.
"Doufám, že se nevidíme naposledy! Chci tě vidět zas!" jak ty ukročíš vzad, já zase popojdu blíž k tobě.
"Pamatuj si. Kdykoliv si budeš chtít s někým promluvit nebo se budeš cítit sama, já tu pro tebe vždycky budu!" chci se ujistit, že to uslyšíš a vezmeš v potaz. Srdíčko mi u toho rychleji tluče.

Natočím hlavičku ke straně a zadívám se na tebe. Sice jsem pořád mladý, ale tenhle náznak mi z toho neušel. Pochopil jsem.
"Ale kdyby sis o tom chtěl promluvit, tak za mnou klidně přijď," prohlásím. Žádný nátlak. Jen nabídka posluchače.
"To máš rozhodně pravdu." přikývnu. Role léčitele je velmi, velmi vážná. Sebemenší chyba může být průšvih jako hrom... A tímhle se ti povedlo přitlouct další hřebíček do pomyslné rakve léčitele.
"Nevím, jestli v tomhle dokážu poradit... Ale... Asi bych se snažil získat nějaké kontakty. Ochotné vlky, kteří budou sledovat a mohli by mi dát zprávy. Víc očí víc vidí." zamručím. Nespouštím z tebe oči. Neodpověděl jsi, zda to chceš opravdu udělat. A já se trochu obávám, zda jsem ti touhle variantou nedal klíč k opuštění.

Když se dostaneme na mýtinku, kde ještě ke všem přidáš, v duchu zaskučím. Vážně? A já už myslel, že se mi povede brzy se ti dostat na kobylku. Ale takhle? Zatěkám pohledem všude kolem nás. Jestli se poženeš pořád dopředu, tak mi určitě dojdou síly dřív. Přece jen, ty jsi zkušený a vytrénovaný vlk a já na sobě začal pracovat relativně nedávno. Sice jsem byl stále v pohybu, ale cílené je to až teď. Kdybys ale kličkoval, mohl bych ti nadběhnout a nemusel bych se tolik bát kopyt, ne? Jak tě ale přimět ke kličkování?
Maličko skloním hlavu a přimhouřím oči. Odhrábnu o něco prudčeji, ale tentokrát se neženu za tebou, jako dosud. Mírně uhnu, abych směřoval vedle tebe. Jsem plně soustředěný. A jakmile nastane správný okamžik, cvaknu ti zubama směrem k boku.

Vyrazil jsem na jeden ze svých průzkumů, který spojuju s tréninkem. Kondiční běh přes planinu husí směrem ke Kotlině. Začíná to tak trochu být má standarta, na které alespoň dobře vidím zlepšování v mé kondici a rychlosti. V Kotlině si pak můžu navíc vybrat, zda ukončit trénink a nebo se vydat ještě do hor a potrénovat kondici jiným pohybem, šplhem vzhůru. Je tu tolik možností. A zároveň se otevírá i možnost potkat někoho nového. Proto využívám cestu zrovna sem a nezdržuju se na území, kde bych našel také vhodná místa.
Dnes jsem se rozhodl, že šplh v horách vynechám. Prokličkuju mezi osamnělými stromy a zamířím k řece, abych se napil. Prve se u vody jen zastavím a zadívám se na ní mírně nedůvěřivým pohledem. Ale pít se musí. Tím spíše po aktivitě. A tak se přeci jen osmělím a napiju se. Voda je studená a tak nespěchám. Poté pokračuju dál, až dorazím do lesa na úpatí. Na okraji si trochu procvičím ještě kličkování mezi stromy. Ale po chvíli už jen volným klusem vyrazím hlouběji a sleduju, jak se příroda probouzí spolu s pomalu sílícími jarními paprsky. Už se nemůžu dočkat, jak to tu bude vypadat v létě. Až bude vše pořádně zarostlé!
Na co se ale netěším, je ostružiní. Které mě zákeřně zachytí do svých spárů už teď. S mírným škubnutím se zarazím a ohlédnu se po šlahounu, který se mi tak zákeřně omotává kolem tlapy.

Opravdu si jsem jist, že to bráška nebyl. A neumím si vůbec představit, jak by se mnou otřáslo, kdybych se v tomhle pletl. Ale... Neumím si představit, že by to byla pravda. Že by toho náš mírumilovný a hodný Berry byl schopný. Vždyť se kdysi i bál jít dál od nory! Co by se muselo změnit, aby z někoho takového byl vrah? Co by ho muselo rozzlobit? To je otázka, na kterou ani neodpověděl. Něco se mi v tom nezdá. Že by to byl následek šoku? Asi by se na něj měl podívat i strejda Tim a zjistit, jestli je všechno v pořádku.
"Tak pojďme domů, bratříčku. Společně," brouknu jemně a láskyplně se ti otřá tváří o tvou tvář.
"Budu s tebou, ano? Všechno se určitě vysvětlí a bude to v pořádku," brouknu jemně a vyrazím směrem domů.

Dopřávám ti dál tolik času kolik jen budeš potřebovat. Ale pro mé otázky odpovědi nemáš. Zamračím se.
"To si nemyslím. Co říkáš nedává smysl. Maminka není vlk, který se nechá unést. Podle mě by bylo na místě tě vyzkoušet. Pokud bys porazil stejně zkušeného vlka, pak by ye nad tím uvažovat dalo. Ale.. nic proti tobě, bráško, ale to je nepravděpodobné. Pořád si nemyslim, že bys to dokázal provést." zavrtím hlavou a stále si stojím za svou. Nelíbí se mi celá tahle situace. Ale prostě CÍTÍM, že bys toho nebyl schopný!
"Berry..." přejdu bokem vedle tebe a drbnu do tebe.
"Buďme rozumní, ano? Pojďme domů, za maminkou a tatínkem. A zkusíme tomu přijít na kloub, dobře? Budu s tebou. A nedovolím jim, aby ti ublížili, dokud se to neprošetří. To ti slibuju, jako tvůj bratr!" spustím vážně, ale od srdce.
"Nechci přijít i o tebe... Prosím... pojď se mnou...." dodám tišeji.

Zaraženě na tebe koukám. Nechávám tě, ať si zvolíš polohu, jakou potřebuješ. Ať máš maximální pohodlí. Ale tvá slova mo jaksi nejdou na rozum. Gulášek byl starší, zkušenější. A my nemáme absolutně žádné zkušenosti. Jak by mohl podlehnout?? Zatřesu hlavou.
"Jak bys mohl zabít Guláška? Vždyť je starší a mnohem zkušenější. Nebo jsi snad s někým trénoval boj?" pronesu nahlas své myšlenky. Ale je znát, že nad tím i přemýšlím.
"Bráška by byl určitě schopný tě zastavit. Navíc... co tě tak naštvalo? Natolik, že bys zaútočil? Ty přece nic neřešíš agresivně. Před konflikty radši utečeš." pokračuju zamyšleně dál. Tenhle tvůj příběh má na mou hlavičku hodně nedostatků.

Za svými slovy si rozhodně stojím. Ale jsem nesmírně rád, že tě dokážou přeci jen nějak uklidnit. Opět ale dostanu překvapující šok po tvých dalšícj slovech. Cuknu sebou. A sice stáhnu hlavu o něco vzad, tělem ale zůstávám na místě. Zakloním se jen proto, abych na tebe lépe viděl.
"O čem to mluvíš? Jak bys ho mohl zabít?" zeptám se zmateně.
"Ty bys přeci bráškovi neublížil." pokračuju s jistotou.
"víš co? Co kdybys mi pověděl, co se stalo, ano?" vybídnu tě jemně.

V klidu tě držím hezky u sebe. I když cítím, jak mi máčíš kožíšek slzičkama, což mi láme srdíčko. Ale nepustím tě. A ani na tebe nijak nespěchám. Držím tě hezky u sebe a dávám ti tolik času, kolik jen budeš potřebovat. Je mi jasné, že ses nejspíš celou dobu potuloval sám. A že to muselo být nesmírně náročné. Tak strašně rád bych tě přivedl zase zpátky domů a dal ti jistotu, že je vše v poŕádku. Ono to tak úplně pravda není, hodně se toho doma stalo, ale to je teď jedno. Jsi tady a já udělám vše pro to, abys se mnou došel domů. Tvá slova mě ale překvapí.
"O čem to mluvíš, bráško? Ty bys přece nikdy neublížil ano mouše. To víme všichni. Proč by si měl někdo myslet, že jso vrah?" povím upřímně překvapeně a nechápavě.

Doufal jsem, že moje slova ti pomůžou. Ale místo toho se rozbrečíš. Vyplašeně sebou cuknu. Tohle je teda pořádná horská dráha a já absolutně nevím, co s tím mám dělat!! Když se přiblížím, utečeš mi zase? Ale... Posadil ses. To by snad mohlo znamenat, že už nebudeš utíkat, ne? Stáhnu uši k hlavě. A místo pomalého a opatrného přibližování se prostě vrhnu k tobě. Kecnu si před tebou na zadek a obě přední packy ti hodím kolem krku.
"Ale no tak, bráško. Jsem tady. Nikam ti neuteču. A ty už, prosím, taky neutíkej. Musíme přeci držet spolu. A jako správný bráškové, spolu i všechno zvládneme," pošeptám ti do ouška měkkým, vlídným hlasem. Někde hluboko v srdci se klepu jako ratlík. Ale to je jedno. Pro tebe musím být silný! A taky budu! Jako tehdy i pro maminku!

Popobíhám po břehu sem a tam. Nespouštím brášku z očí, ale vidím, že si vede celkem dobře. Oddechnu si, když je konečně u břehu. Natáhnu se, drapnu ho jako vlče za kůži za krkem a jemným tahem mu pomůžu vydrápat se nahoru na břeh. Překvapí mě, že hned jak to jde, tak jsi zase na nohou a couváš. Trochu mě to vyplaší. Nemluvě o bolesti, která se mi objeví kdesi v hrudi.
"Berry? Proč přede mnou utíkáš??" mluvím jemně. Nakloním hlavičku ke straně.
"Udělal jsem snad něco, co ti ublížilo? Jestli ano, omlouvám se. Nikdy bych neudělal nic, co by ti ublížilo nebo tě vyděsilo. Jsi přece můj bráška. Můj milovaný bráška, pro kterého bych udělal cokoliv..." mluvím dál jemným a klidným hlasem. Ale hlavně si dávám záležet, aby bylo znát, že tahle slova jsou upřímná, od srdíčka.

Jméno postavy: Asteri
Jakým předmětem byla postava začarována: vodou (v těle Plamínka)
S kým a kde hrála: Pstroužek, Pláň zajíců
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 8 (dokončeno)
Krátké shrnutí příběhu: V těle Plamínka se setkal se Pstroužkem, který ho škádlil. Chudák Asteri vůbec netušil, co je Plamínek zač a jaký má vztah se svým bratrem. Byl celý vyplašený z toho, že je na cizím území a ještě přistižen. Aby zmírnil podezření svého chování, nakukal mu, že se uhodil do hlavy a nic si nepamatuje. Pstruh mu pak navrhl, ať najde Valencii, aby ho prohlédla - a tak Asteri šel.
Dopad na postavu: Bude si držet mnohem větší odstup od území Azarynských. A bude se div ne modlit, aby na Pstroužka nikdy nenarazil. Stejně jako na Plamínka!

Jméno postavy: Asteri
Jakým předmětem byla postava začarována: vodou (v těle Plamínka)
S kým a kde hrála: S Popelem v Syslím háji
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 16 (ještě dokončujeme)
Krátké shrnutí příběhu: Tohle bylo o něco příjemnější setkání, jak se Pstroužkem. I když Asterimu tvoří elegantně infarktové stavy. Je fascinovaný jejich narozením a otci, stejně jako jeho vztahem k Plamínkovi. Bál se, aby jejich vztahu neublížil. Aby Popílkovi neublížil.
Dopad na postavu: Určitě bude víc přemýšlet nad svou vlastní rodinou. Bude mít starost, zda nenarušil vztah Popela a Plamínka. A moc rád by Popela znovu potkal, i když se není jist, jak by tohle setkání probíhalo a trochu se toho obává.

Jméno postavy: Heidi
Jakým předmětem byla postava začarována: pírkem (očarován Asteri)
S kým a kde hrála: Heidi - Nekonečná pláň
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 5 (ještě dokončujeme)
Krátké shrnutí příběhu: Asteri si příliš neuvědomuje, že by jednal nějak jinak. Je ještě mladý, aby vyloženě dokázal rozeznat lásku (nebo možná příliš hloupí na to? XD ). Má se za stejně přátelského, jako jindy.
Dopad na postavu: Aktuálně asi žádný. Pouze pokud bychom hru ještě dohrávaly a Asteri se dozvěděl, že jednal špatně, zamyslí se nad svou otevřeností k druhým.

Jméno postavy: Asteri
Jakým předmětem byla postava začarována: sněženkou
S kým a kde hrála: Jessica, Hrby v Kotlině
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 6 (ještě dokončujeme)
Krátké shrnutí příběhu: Díky své přirozeně spíše samičí stavbě těla si na sobě příliš změnu neuvědomuje. Ovšem všiml si změny na Jess, když si i ona přičichla.
Dopad na postavu: Hra není dohraná, ale rozhodně trochu zpanikaří, když si uvědomí proměnu. Překvapivé pro něj bylo i chování Jess. Ale bude nejspíše trošku opatrnější i kolem rostlin. Definitivně mu to pomůže odmítnout povolání Léčitele.

Jméno postavy: Asteri
Jakým předmětem byla postava začarována: žádným
S kým a kde hrála: Feier (očarovaný pírkem) - Planina husí
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 16 (Dokončená)
Krátké shrnutí příběhu: Asteri potkal Feiera, který se do něj hned zamiloval. Asteri byl z jeho přítulného a fascinovaného chování trochu nesvůj. Přirozeně u něj ale převládla zvědavost a možnost se něco přiučit.
Dopad na postavu: Z Feiera je trochu zmatený. Měl za to, že je to vlk jen více přítulný, který má rád kontakt. Jeho změna po ukončení vlivu peříčka je pro něj větší záhadou a nejistotou.

Jméno postavy: Asteri
Jakým předmětem byla postava začarována: vodou
S kým a kde hrála: Plamínek - řeka Cayna
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 2 (dohráváme)
Krátké shrnutí příběhu: Poprvé se s Plamínkem nesetkal, šlo o výměnu těl a společné napití na Cayně. Ale napodruhé už se setkají.
Dopad na postavu: Dopad této hry zatím nedokážu určit, jelikož nevím, jak bude probíhat návrat do těl. Jistou domluvu máme, ale ne vždy se hry ubírají tak, jak si domluvíme - tedy nedokážu určit.

Jméno postavy: Asteri
Jakým předmětem byla postava začarována: žádným
S kým a kde hrála: Everett - řeka Cayna
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 3
Krátké shrnutí příběhu: Tato hra pořádně nezačala a původní záměna těl neproběhla. Je zde ale zmíněná reakce na místo, kde si prohodil tělo s Plamínkem a obava z tohohle místa.
Dopad na postavu: V této hře se ukazuje právě dopad na postavu. Obává se přiblížit k místu, kde si vyměnil tělo s Plamínkem. Zdráhá se ale tátovi říct proč.

Zaraženě na tebe koukám.
"Už se to stalo?? ... Ale... Vždyť ty jsi přece nic neudělala..." namítnu logicky. Ani mě nenapadne házet na tebe vinu. Vždyť je to hloupost. Navíc, teď se ta změna stala tobě...
"Sněženka..." zamumlám. Je fakt, že ta změna přišla ve chvíli, kdy sis přičichla ke sněžence.
"A co si zkusit přivonět znovu?" navrhnu. Předtím jste sněženku taky hledali, třeba je to lék na tuhle změnu. Když ale zmíníš, že jsem už jako holka vypadal... Napadne mě zcela hulvátsky něco jiného. PRostě zvednu zadní nohu a stočím hlavu, abych zkontroloval jisté partie.
"ÍÍÍÍííííík!!" vyjeknu, když si uvědomím, že mi něco chybí!!

Kdo mě zná, bylo by mu hned jasné, že něco není v pořádku. Horizont už se zabarvuje a já se stále nemám k návratu domů. Sice už se smím potulovat venku, ale pořád se snažím být na noc doma. Ale tentokrát? Můj pohled se upírá na šedavou vlčici vedle mě. A i má mysl je k ní upoutána. Absolutně mě nezajímá, že slunce zvolna zapadá a já bych se měl chystat domů. Když začneš mluvit, uši mi vystřelí vzhůru. Jsem pozornost sama, aby mi neuniklo jediné tvé slůvko. Nakloním hlavičku ke straně.
"Zranitelnost? Jak?" opět další otázky, které se neobávám pokládat. Stále si stojím za tím, že bez otázek se nic nedozvím a nepoučím se. Nebo ano, ale mnohem složitější a bolestivější variantou. A proč, když se tomu můžu vyhnout?
"Nebojím. Možná to tak nevypadá, ale jsem opatrný. Ale strach se snadno vycítí a klade překážky. Bát se nového znamená, že se nepohneš z místa. A zůstávat na místě není nikdy dobré." pronesu svou myšlenku s lehkým úsměvem. Lehce zavrtím ocasem.
"Kdybych se bál, nepoznal bych tak úžasnou a krásnou vlčici, jako jsi ty," podotknu upřímně. Když ale dojde na téma smečky, zarazím se.
"Nikdy?" zopakuju. Vyslechnu si tvá další slova.
"Pravý domov poznáš. Nemusíš ani vědět, že to tak je. Ale budeš se tam cítit dobře a budeš se tam chtít vracet. Je to místo, kam se schováš, když ti není dobře. A někdy to ani nemusí být konkrétní místo. Může to být i konkrétní tvor." opět se vykasám se svým pohledem na věc. Jak já vnímám svůj domov. Mám rád naše území. Ale pro mě je domov tam, kde jsou ostaní z mé smečky. Zarazím se ale, když zmíníš, že bys už měla jít. Teprve teď si všimnu, jak se slunce sklání k obzoru.
"Nechoď...." vypadne ze mě. Přešlápnu.
"Přijdeš mi smutná. Nechci, abys byla smutná sama." zamumlám.

Vlastně jsem ani nepočítal s tím, že bys mi o tom incidentu pověděl. Ale přeci jen se nakonec rozhodneš, že ano. Našpicuju ouška a pozorně ti poslouchám. Máš pravdu v tom, že tenhle tvůj průšvih je o něco na výši oproti tomu mému. Přešlápnu.
"Při cvičném souboji? To snad nebude tak velký průšvih. Při výcviku se přece stává spousta nehod. Jsme mladí a učíme se fungovat." vysvětlím upřímně.
"Horší by to bylo, kdybys za ní přišel a zapálil ho jen tak. Nemyslím si, že si z tohohle musíš dělat nějakou velkou hlavu. Navíc, pokud ses omluvil nebo se omluvíš, určitě to nebude tak zlé," zkusím tě i povzbudit a drbnout ti ramenem do toho tvého.