Príspevky užívateľa

Plán se nevydařil jak si naivní vlk myslel. Co tím chtěl změnit? Myslel si že jeho život bude o něco klidnější? vedle jak ta jedle kamaráde. Vlci Kultu byli chytřejší a dokázali ho chytit s převahou. Věřit modré vlčici se nevyplatilo a i když mohl použít magii a utéct, nic by se tím nezměnilo a tíha u jeho srdce by nikdy nezmizel.
Předstoupil před vlky Kultu, viděl se tváří v tvář mesiáše a konečně viděl i svou bývalou rodinu, která už mu nevěřila. Chtěl mít šťastnou rodinu, ale tohle nebylo šťastné ani kdyby se o to snažil v posledních minutách svého života.
ano... Jeho čas pomalu nastal, ale pořád se to prodlužovalo když slyšel různé názory ostatních členů. Zdálo se že všichni se shodli na tom, že Cielo bude mrtev, ale on s tím neměl problém. Přijme to. Pro svůj klid.
ani odpověď na otázku písčité vlčice nepomohla k tomu, aby se necítil provinile. Nedokáže Omaru zachránit ani těmito slovy, avšak... Ona jeho pomoc nechtěla. Měla být také souzena, byla na hraně života a smrti. Její slova říkala, ať ji všichni zase začnou věřit, ale když slyšel slova těch dvou, asi výše postavených vlků, usoudil, že to lehké mít nebude.
Měl mlčet. držet jazyk za zuby, ale bolest, kterou v něm vyvolala poslední slova Omary, se pomalu dostávala až do hlavy. Můžeme pozdravit Cielovu poruchu po dlouhé době. Prášky, kterými ho dopovala Ryumee už neměl nějaké ty dny a jeho porucha se pomalu prodírala do hlavy až cítil vztek vůči všem než lítost.
Nemohl si odpustit bodavý pohled všem. Neměl právo mluvit, ale chtěl říct svůj názor. něco co nikdo vlkům z kultu nikdo neřekne a teď když byl na konci své cesty, už mu bylo jedno co řekne a naštve je.
"Vybrala sis cestu, která nás oba dotáhla do konce. Máme krásné děti které mohou mít klidný krásný život ale co ty? Ty jsi je nechala napospas vlkům, kteří zabíjejí vlky před očima ostatních. Chceš aby z nich byli vrazi? Aby šikanovali slabé? To je ten život pod Hatiho křídly který jsi mi vykládala?!" zavrčel a nakročil packou blíž k Omaře. Tohle bylo naposledy co se vidí tváří v tvář a ten pohled na tu krásnou tvář už nikdy... ale nikdy nechtěl zapomenout.
"a kde je ten tvůj Hati? KDE JE?! viděla jsi ho vůbec?! řídíš se pravidly vlka který ani neexistuje! celá tato víra je směšná! Neochrání tě ani kdyby jsi chtěla, protože tady není! Copak? vymysleli jste si to? Ty a ten tvůj bratříček?! Motáte hlavy vlčatům které mohly žít normální život!" Věděl že těmito slovy si vysloužil hrob hluboko pod zemí. Věděl že ostatní ho už chtějí zabít, ale on si toho nevšímal. Museli znát pouhý názor. Co když to ovlivní jeho vlčata? To už se nedozví.
"pokud mě chceš zabít, zabij mě. ale já si stojím za svým názorem." Odfrkl si a narovnal se. Nyní už se nebránil. Nebyl schopen jim v tom zabránit protože byli v přesile. Navíc jeho Hvězda na obloze už hasla takovým způsobem, že nyní si nedokázal vybavit, co dělá.
Jeho poslední nádechy a výdechy se nesly vzduchem. Jediné co slyšel bylo volání, ale volání koho? Kdo ho volal k sobě? To nedokázal říct. Jedinou věc co nestačil říct jako oroginální Cielo bylo že...

Miloval jsem vás všechny a je mi líto, že jsem nedokázal být dobrý otec a manžel.

I když se zdálo že Cielo nevěří všemu co říká, její řeč těla říkalo něco co by mu to mohlo dát za pravdu. Měl být však tak blbý aby to udělal? Jelikož je to zoufalý otec tak ano.
Přemýšlel chvíli na slova vlčice než si povzdechl a přikývl. "prozatím ti budu věřit. Ale pokud se stane něco vážného s mými dětmi, tvůj Bůh tě už neochrání." znal Hatiho od vyprávění Omary a tak dokázal něco o něm říct, ale nebylo to tak že ho uctívá také. On má ty svoje hvězdičky které mu ukazují cestičku.
Pokývl na ní hlavou než se otočil a šel si sednou před tu dodávku na chvíli, nechtěl úplně do ní lézt kdyby náhodou v ní byly nějaké breberky. To on nechtěl. Navíc to tam smrdělo hodně zatuchle.

Nevěděl co se mezi nimi stalo ale zdálo se že Cielo pomalu začínal vidět podobu mezi nimi a začal věřit že jsou rodina. Daleká nebo blízká na tom nezáleželo ale rodina ano. Tiše přemýšlel zda ji říct vše než si povzdechl. "asi se mají dobré... Nemluvil jsem s nimi úplně přímo. Ale zdálo se že zapadli do kolektivu." nevěděl víc ani kdyby chtěl. Přidali se do smečky kdy on začal řešit svou rodinu.
Jeho tělo se však napnulo když začala říkat tyto slova. Ona mu chtěla pomoct? Ale... Proč? Zašklebil se znechuceně "jak ti mám věřit?" když nad tím tak přemýšlel, bylo to divné ale byla to jediná možnost asi jak bezpečně to všechno zvládnout.
"co žádáš?"

Vrčel na fialkovou vlčici až do chvíle než se zastavil. Její slova ho bodla do srdce jako kdyby mu někdo vrazil kudlu do zad. to nebyla pravda... Ano může mě nemíta ráda za to co jsem udělal ale... Nemůže mě nenávidět!
Ztuhl na místě jako kdyby přemýšlel šokovaně nad slovy co slyšel. Měla pravdu... Tady byl problém v Cielovi ne v kultu ale neodvážil se něco říct. Nešlo to... Bylo to jako kdyby s ní souhlasil i jeho démon který se dlouho neprobudil.
Skrčil uši dolů než se koukl dolů na sníh a vlčí stopy na tom. Jak mohl být tak tvrdohlavý?! Pomalu si uvědomoval že tenhle problém mohl vyřešit jinak ale nevěděl jak. Bylo to nad jeho síly.
Když však slyšel slova vlčice, koukl se nahoru na ní. "Toshi a Ravonny jsou u přízračných ale zbytek neznám... Je to tvá rodina?" zeptal se klidně... Ona věděla jaké je to být daleko od své rodiny ale vypadala jako kdyby to snášela lépe než on.

Znechutila se mu představa že by kradl vlčata. On nekradl! Aspoň podle jeho mysli. On jednal a zachraňoval i když zbytečně. Zamračil se na vlčici. Chtěl něco k tomu říct ale držel zobák jinak by to zhoršil.
Jeho pohled však změkl když slyšel jméno svého dítka... Tak takhle se jmenovala... Chvíli nad tím přemýšlel ale rozhodl se pro své řešení. "je v bezpečí schovaná, víc ti neřeknu." odpověděl chladně. Řekne jí to a půjdou si pro ni že? Ani náhodou! Nikdy by neřekl kde je. Víc tvrdohlavý být nemohl.
Na chvíli se zastavil když mu tady vlčice začala recitovat svůj názor na něho. Věděl to... Už mnohokrát slyšel kým je ale nikdy ho to neodradilo.
"když mě neznají celý život, nemá je jak tížit. Kult je dobrovolně zavírá ve městě a nikdy mě nebudou moct poznat!" nejraději by je vzal a naučil volně žít a né věřit v nesmysl a zavírat je tady přes jejich mrtvolu! Tohle neakceptoval.

Pevně se díval na vlčici která k němu pomalu šla. Nevypadala jako kdyby se po něm měla agresivně vrhnout ale rozhodně vypadala jako rváč. Pošle jizev dokázal říct že si tato slečna už něco zažila.
Samozřejmě... Omara už se musela pochlubit že tady něco neštimuje. Nevadilo mu to protože tady šel pro děcka a zase pryč. Netřeba se tady vykecávat. "co jiného mám asi tak dělat?! Děti jsou mi drahé jak Omara ale musel jsem si vybrat. Také by jsi chtěla své děti u sebe kdyby jsi byla v mé kůži nebo se mílím?!" Cielo nevěděl že tady tato vlčka už má děti.. starší než ty jeho. I když byl v přízračných, s Ravonnym nebo Toshim se nesetkával a tak nevěděl podrobnosti co se toho týče.
"je mi jedno jestli o mě už město ví, vezmu si své dítka i kdyby mě to stálo život." a ten ho skutečně teď stojí jen nad tím tak moc nepřemýšlel. Nebyl moc vyspělý na takové věci.

Tiše našlapoval už do předem udělaných stop ve sněhu aby sníh pod ním nevydával praskavý zvuk. Teď v noci byla zima a sníh tak byl ztuhlý.
Když však slyšela hlas, vyděsil se a zděšeně vyskočil nahoru. Takže dopad stejně udělal zvuk. Zavrčí a hned se koukne kolem sebe aby viděl kdo ho tady ruší. Vlka zatím neviděl ale postupem chvilky viděl ten fialový kožíšek.
Zavrčel ještě jednou a zaryl drápy do sněhu. "myslel jsem si že se kult bude starat o vlčata dobře ale mýlil jsem se. Nedá se vám věřit!"

Přišla ta chvíle, ta odplata za to jak se vlci kultu starají o jeho potomstvo. No kdyby jen věděl že se svým způsobem starají dobře, nemuselo by to tak dopadnout a ještě lépe když by byl v jejich blízkosti. Teď na tom nezáleželo. Sapphire byla u přízračných a tak byla v bezpečí. Až vezme zbytek, budou dokonalá rodina. Jen... Ten den už nikdy nezažije.
Tiše šel hranicemi, plížil se jako kdyby teď lovil. Nevěděl jestli ho tady někdo uvidí nebo ne, měl v záloze svou magii kterou však mohl použít jednou za den. Možná uteče a další den to zkusí znovu. Co na tom? Pokusů měl mnoho. Nebyl moc velký strategik, což šlo vidět, ale teď ani nemyslel svou vlastní hlavou. Bylo to jako kdyby myslel jinak, jako kdyby to nebyl ale zároveň byl on.

Sapphire se začala probouzet a objevovat svět jiným pohledem. Bylo to vlče kultu... Nezvyklé na slunce ale na druhou stranu byl rád že se už od malá bude učit takové věci že noc není jediný čas dne.
Olízl ji čumáček a koukl se jí do očí. "budeš v bezpečí. Bude se o tebe starat strýček ano?" zašeptal tiše než ustoupil.
"děkuji ti Time. Věřím ti natolik ale Nio zůstane s ní aby měla pocit že jsem u ní." nevěděl že Tím má strach z hadů ale Nio nikomu nic neudělá. Změnil se od doby co jsou v přízračných. Nejen Nio ale i Cielo.
Přikývne na jeho slova nakonec a naposledy se koukne na všechny. To bylo sbohem... Poslední pohled na anděla který mu zachrání aspoň jedno dítě, ale to ještě nevěděl že se nevrátí.
"vrátím se. Bude mi to trvat ale vrátím se." pokýve hlavou na Tima než se otočí a odejde svou cestou"zachránit" zbytek svých dětí.

Nevěděl chvíli co si o jeho reakci myslet ale řekl si že to nakonec nějaký konec bude mít. To co však řekl poté ho lehce překvapilo. Bylo to jako kdyby se mu oči rozzářily jak štěněti, ach tento starý Cielo nám nechyběl. Nebo se někdo hlásí že ano?
Přikývl a narovnal se, připraven říct svůj světoborný plán na instantní sebevraždu. "chtěl bych aby jsi pohlídal tuto mladou slečnu." otočí hlavu na své záda kde vezme zmrzlou Sapphire za zátylek a položil ji před sebe, Nio jako poslušný had zůstal obmotaný kolem ní a aspoň trochu ji zahříval, nevěděl jak ale bylo to tak... Nio byl sám o sobě divný protože byl asi jediný had který nikdy neměl zimní spánek, maximálně v kožichu Ciela.
"chtěl bych se vrátit do kultu a zjistit situaci. Chci jim vysvětlit že toto dítě bude s námi v bezpečí, a v rámci možností zachránit ostatní." koukl se skoro až s psími oči na Tima. "pohlídal by jsi ji na chvíli?"

Už byl klidnější když slyšel své jméno které nebylo zabarvené do naštvaného tónu. Vnitřně jásal že ho Tim nadále poslouchá.
Cukl uchem a na chvíli se koukl jak na tom je malá Sapphire než si úlevě oddechl, vypadala v pohodě jen vlčecí srst ji moc nechránila před chladem čehož se ujmul Nio který se kolem ní ovinul jak nějaká šála. Což byla jediná věc co dobře uměl.
Chvíli se zamyslel nad představou Omary. Neviděl ji když tam přišel a ani ji necítil poblíž. bylo to lehce divné pro něho ale snadno vysvětlené, doopravdy šla jen na nevinný lov.
"nevím kde je... Nevím jestli ji nezabili za to že zhřešila." zavrtěl hlavou a koukl zpět na Tima. "velí jim nějaký bůh, jmenuje se Hati. Říkala že jim řídí život... Obávám se že v jejich fantaziích tak vlci skončí špatně." nevěřil na jejich boha ale věřit na hvězdy bylo v podstatě to samé jen přízrační se nezdáli tak fanatický jako oni.

Jeho tělo se napnulo když slyšel tón jeho hlasu. Už poznal že se mu to nelíbí. Věřil mu ale marně, nebo ne?
S vinou v očích sklopil hlavu dolů a zamyslel se nad tím vším ještě jednou. Už Ryumee se zlobila že ho ukradl ale on ho neukradl, bylo jeho! Byla to jeho dcera!
Roztřeseně se nadechl než se na něho zase koukl. "neukradl jsem ji... Zachránil jsem ji... Copak můžu nechat toto dítě zemřít v packách kultu?" malá slzička utekla z jeho oka když nad tím tak přemýšlel. Mohl nebo ne? Vlci tam věří v nesmyslného boha který jim dává prý lepší život ale ve skutečnosti je vede vlk který tyhle ohavnosti sám nařizuje.
"prosím... Timothée." zoufale ho prosil, na kolena by si klekl kdyby mohl.

musel se smířit s tím že bude muset říct aspoň kousek své dobrodružné výpravy. zdálo se to jako lehký úkol pro někoho, ale pro Ciela to bylo nemožné. Věřil Timovi že ho pochopí, nebo pochopí aspoň situaci, ale také se to mohlo zvrhnout jako u Ryumee kde neměl šanci už na první pohled.
"byl jsem v Kultu za svou... známou..." zalhal. i když v rámci možností to známá u byla neboť už mu hrozily kopačky.
"našel jsem však toto vlče... i další vlčata osamocené. nemohl jsem je tam tak nechat ale podařilo se mi zachránit jen jedno. Ty vlčata byla moc malá na to aby přežila sama na takovém místě." přišel blíž pomaličku ale zastavil se jako kdyby před ním byla bariéra.
"chtěl bych se o ty vlčata postarat protože Kult je vraždí pokud jsou pro ně slabá. Ale... když se vrátím s tímto prckem, bude to nebezpečné. Pohlídáš mi to na chvíli?" modlil se ke všem hvězdám na světě aby to dopadlo dobře... muselo.

už jako bývalý člen přízračných bylo těžké začít zase život tuláka. vlastně ani nevěděl jestli Sapphire je tulák také nebo ještě kulťan. Cielovi to však bylo jedno, protože jako zdatný otec se chtěl o své potomstvo postarat i kdyby to mělo znamenat cokoliv, a bylo mu jedno že vlčata jsou nebo ne ve smečce. avšak... smečka zajišťovala bezpečí a tak Cielo aspoň na chvíli chtěl aby se o jeho vlčátko někdo postaral než se vrátí se zbytkem. jediný kdo věděl že má děcka byla Ryumee, která ho vyhodila před chvílí, ale... řekla to vůbec někomu?
pomalu šel podél hranic, díval se na svůj starý domov než uviděl černou osobu v zimním bílém prostředím. kdo tady všechno měl černý kožíšek? matně si vzpomínal na všechny členy než mu pach jasně řekl o co jde. Timothée...
Pomalým prokem přišel blíž, pořád se vyhýbal úplnému překročení hranic. "Time?" cukl uchem a zoufale na něho koukl... mohlo to znamenat... záchrana!

zdálo se že jeho strach byl oprávněný. Ryumee nechápala jeho stresy? možná ano, ale nedala mu možnost. věděl že tohle znamená konec i když chtěl hájit nejen sebe ale i to vlče které nosil. Bylo mu do pláže víc ale udržel si další malou slzičku.
oddechl si zoufale a koukl na přívěšek který mu už právem nenáležel. "chtěl jsem pro svou rodinu to nejlepší... i ty se o to snažíš ne?" zavrtěl hlavou a sundal si přívěšek z krku. následně jej hodil na zem před její tlapy.
Aspoň si mohl říct že byl smečce nějak ty roky prospěšný ale teď vše bylo pryč. oddechl si a koukl se Ryumee do očí. "o vlčata se postarám i kdyby to mělo znamenat mou smrt... tohle je ale sbohem." lehce sklonil uši. nechtěl vyvolávat nějaké nucení a hraní na city.. tady to nemělo smysl.
bez dalšího slova se však otočil a šal pryč. tady u hranic už neměl co dělat. jak ubohý se teď cítil.