Príspevky užívateľa

Netrápilo ho když mladý vlk nepřijmul jeho nabídku. Měl smůlu... Bude muset otravovat jiného vlka. Povzdechne si a stáhne si králíky k sobě. Poté se zase zadívá nahoru, nemůže si nevšimnout těch stáhlých uší. Řeč těla pravila jistě!
"děje se něco?" cukl uchem. Chtěl tady být nápomocný. Sedl si k němu aby mu dal najevo že je připraven poslouchat vše co mu mladý vlk řekne. Sice on potřeboval psychologa ale i ten vnitřní psycholog mohl být i on. Nebo to nebylo něco psychického? Žádný psychický problém? No nevadí! Cielo je tady vždy a vždy se chtěl bavit s každým!

Cítil se trapně když si pomalu uvědomoval co řekl. On byl na takové věci jelito a nikdy nedokázal udělat dobrý první dojem ale tady to poprvé nebylo ale zároveň bylo. Tentokrát tady byli tváři v tvář a bez její sestry. Ne že by proti ní něco měl, jen... Bylo lepší si možná uspořádat vztah odděleně a zjistit kdo to je bez toho aniž by druhý přikyvoval nebo k tomu něco dodal.
"já... Ne... To... To jsem nemyslel!" stáhl uši dolů a zavrtěl hlavou. bože vzchop se! "jen... Hned jsem si všiml pachů a teď můžu říct že jste to opravdu Vy." nervózně se usmál. Ano, tohle si pokazil.
Pomalinku se však uvolňoval když Lir mluvila jak vidí celkové okolí a byl rád že tady nebyla nějaká tragédie. "je to tady opravdu jiné než váš Hanob?" on se u tuto zemi zajímal díky Sarikovi a hned chtěl zjistit víc.
"já? No..." sklonil hlavu dolů. Nemohl hned říct vše! Ale on byl hodně ukecaný vlk takže to šlo samo ven. "zanedlouho se mi mají narodit vlčata. Víc šťastný být nemůžu takže se snažím abych vše splnil pro smečku abych na ně měl čas."

Ach ano samozřejmě! Byla to jedna z těch černých vlčic které přišli až z Hanobu o kterém mu Sarik povídal. Byl uchvácen tím místem z těch příběhů a díky tomu měl i motivaci naučit se s mečem se kterým i teď uměl.
Přišel blíž. Jeho tlapky ho tam samy zavedly. S úsměvem na tváři se na ní díval jen za boha nemohl vědět která byla která. Byly si tak podobné ale pořád to šlo trochu poznat. Byla to ta která mluvila nejvíce ten první den.
"ano ano pamatuji si ten pach. Také zdravím." věděl že do smečky přišly noví jedinci jen nedokázal úplně říct kdo. No ať se stalo cokoliv už to věděl.
"líbí se vám tady? Zatím?"

Bylo to čím dál tím víc těžší. Poslední dobou měl toho hodně na práci a nemohl se ani podívat na svou manželku která bydlela ve města. Co když se už vlčátka narodila? Musel se tam jít hned podívat! Musel! Ale... Proč mu dávají teď hodně práce? Hlídání v jeskyni... Lovení... No nevěděl co udělat aby to měl rychlé.
Dnes líbil blízko studánky neboť zde běhalo hodně kořisti aby se napilo. Ovšem místo králíků, které už nachytal, tady našel i něco většího a známějšího.
S dvěmi králíky v tlamě přišel blíž a koukl se na mladého vlka. Chvíli přemýšlel než položil oba zajíce na zem, jednoho přiblížil k mlaďochovi. "dáš si?" usměje se a zavrtí ocasem.

Bezeslovně se na ní díval a poslouchal vše co viděla. Byla to taková klasika ale on vždy byl rád když mu někdo mohl říct o svých snech... Kdyby teda měl nějaké ty kamarády kteří by mu je říkali. Akaza byl dlouhou dobu pryč a navíc neměl čas se s ním setkat. Oba prostě už měli své rodiny jak to tam už chodilo. Kéžby on mohl zase vidět Omaru...
S úsměvem na tváři zavrtěl ocasem. "skvělý! Myslím že tím máš dobře teď našlápnuto. Půjdu říct Ryumee ohledně toho všeho." zvedl se. Chtěl víc rozebírat ten její sen ale radši jí to nechal zpracovat. Přece jen oba měli těžkou noc no ne?
"vítej ve smečce Litherni" usmál se naposledy než se otočil a odešel. Když už měla rituál za sebou, nebylo třeba víc řešit věci. Zbytek rozhodne osud nebo jejich alfa.

Celou dobu se díval jak vlčice jde do jeskyně sama od sebe. Bylo by celkem i vtipné kdyby jí tam dotáhl ale naštěstí nemohl. Vypadala jako v pohodě vlčice tak nemusel řešit.
No a když byla mimo jeho zorné pole, povzdechl si. "no a co teď?" usmál se na Nia a lehl si na místo. Mezitím Nio se připlazil dolů k jeho packám a schoulil se do klubíčka. Jeho jemné modré světlo osvítilo Cielovy packy a kousek čenichu.
Cielo se už jen za tu se trochu nudil. Byl to holt takový vlk který měl nutkání něco dělat ale co mohl dělat když ne lovit teď tady? Na posvátným místě? Samozřejmě že si tlapkou přitáhl kamínek a hrál si s kamínkem. No radši ani se nebudeme vyjadřovat proč zrovna kamínek.
No musel nějak přežít celou noc a tak ráno zem už nebyla zem ale jeho umělecké dílo protože si i klacíkem kreslil něco.
Když uslyšel ráno kroky, otočil se hlavou a s úsměvem si sedl."tak jak se dařilo?"

Jak dlouho čekal na to že sám tady bude sedět před jeskyní a čekat až se někdo vrátí? No dost dlouho protože od přijetí do smečky to byl nějaký ten pátek a za tu dobu ani jednou neudělal s někým tento ceremoniál nebo cokoliv.
Dnes konečně měl "hlídat" nového člena kterého už znal jak jako tuláka tak už jako nového člena. Sice se Ryumee nějak nechtělo ale nakonec povolila a on s úsměvem na tváři mohl tady být. Už si skoro ani nepamatoval jak to probíhalo u něho... Co vůbec zažil když tam šel? No.. teď to ani podstatné nebylo.
Sedl si před jeskyni, Nia na krku ale... Meč? Meč si nechal doma protože to byla jen přítěž kterou by tady bral. Však byli na území a dnes lovit nehodlal takže? Není co řešit.
Když černá vlčice přišla, lehce zavrtěl ocasem. Byl si jist že ji Ryumee řekla podrobnosti. "připravena?"

Nebylo na to si udělat trochu dovolenku a stát se turistou na horách. Už dlouho nezavítal do hor neboť měl plné packy práce s Omarou a jeho budoucím vlčatům. Kolik jich asi bude mít a jak budou vypadat? Rozjasnil se nad tím když nad tím přemýšlel. Sladké malé kuličky.
Od myšlenek ho však odtrhla silný vítr... Ano... Už byl podzim a tak to bylo poněkud studené období a silné období. Nevadilo mu to však. Jen jeho mazlíček Nio měl co dělat aby se udržel na jeho krku a ještě k tomu ho neuškrtil.
Vítr však přinesl také pach... Známý pach který dlouhou domů necítil. S lehkým úsměvem se díval kolem sebe a hledal jakoukoliv stopu.

Skoro jako by se mu zastavilo srdce. Věděl že tam je to pravidlo ale zapomněl na to. Zapomněl že vlci z města nemohli. Bál se dokonce že ani její bratr nedovolí se vídat s nimi ale co teď měl udělat? Sepsat petici na to aby dostal co nejvíce podpisů o tom že souhlasí s nevinnou návštěvou. Ne... Tohle určitě nepomůže i kdyby se stavěl na hlavu. V hlavě si posmutněl nad tím al víc neřešil. Teď musel zachovat klid.
Když však řekla svou odpověď a strčila do mého čumákem, byl víc než rád. Jeho ocas se rozkmital na všechny světové strany a olízl ji čumák jako viděl. Jeho oči zářily jak sluníčko a on věděl co teď vidím v jejích očí a jak chtěl něco nechtěl, váhat nemusel a pomohl jí vytvořit štěstí které spolu chtěli sdílet. Však n co rod? Můžou se radovat i z vláček ne? Ale to radši nebudeme říkat, v pohádkách to také neříkají co se dělo dál :)

Bádal ve svých myšlenkách víc než si dokázal uvědomit. Musel se zamyslet nad plánem jak navštívit v pohodě svou novou manželku a také možné budoucí vlčata která samozřejmě budou ať se děje cokoliv!
Nervózně kroužilil kolem studánky a přemýšlel. Skoro nevnímal zvuky a přemýšlel nad více věcmi či konci. Proč konci? Co kdyby náhodou potkal bratra Omary? Co když ho zabije za to? Co když ho nepřijme? A plno podobných otázek. Bál se víc o sebe v tuhle chvíli ale měl spíše myslet na vlčata a blaho manželky než na sebe!
Zastavil se však na chvíli a smutně si sedl na zadek když jeho mysl přestala myslet. Těžce si povzdechl nad tím a koukl na vodu.

Nelíbilo se mu to... On to miloval.. víc než kdy jindy s hrdostí by toto jméno nosil i vytetované na čele... Ano i tak divný on byl ale taková možnost tady nebyla tady bylo jiné řešení. Zavrtěl ocasem a přišel k ní blíž aby ji nosem jemně poklepal na něho nos jako projev náklonnosti.
Pak se však zarazil. Myslel si že budou tady dělat rádoby svatbu, dávat si sliby, dary a já nevím co ještě se na svatbě dělá... I když bez kněze... Ale vlčata... Byl z toho trochu nejistý aby pravdu řekl. Však jak dlouho se znali? To je jako kdyby... Dobře dobře nebudeme rozebírat.
Nadechl se roztřeseně. "tak dobře... Rozhodl jsem se... Vlčátka uděláme.. klidně i teď. Budu za vámi chodit jak budu moct a pokud mi dovolíš, vlčata vezmu i k nám aby se podívali do světa. Nevadí mi to..." řekl pevně jak v této situaci mohl.
"takže... Ehm... Omaro... Budeš se mnou dnem i nocí, vždy i v myšlenkách a budeš se mnou sdílet stejné jméno?" zvedl packu k ní. Byla to taková domluva než svatba ale lepší než nic! Na tajňačku to muselo být!

Věděl že zatím času bylo dost na vyhazov že smečky ale pořád si chtěl být jistý vším. Vlčata se mu narodí zanedlouho a chtěl aby vše bylo vyřešené ale jak? Měl pořád bojovat o to aby si je tady dotáhl? Ano .. přemýšlel o tom ale její slova zněla jasně. Měl to jen přihlížet a doufat že na staré kolena se s vlčata setká mimo hranice kultu... takhle o tom nechtěl přemýšlet ale co jiného měl dělat?
Tiše přikývl."budu dělat co bude v mých silách." řekl naposledy než ji nechal odejít. Opravdu to tak nechtěl nechat. Musel jednat ale tak aby to bylo mimo pravidla.

Pořád se smutně díval do země a přemýšlel nad jejími slovy. Opravdu z toho nebyl nadšený ale měla pravdu. Vlčata bohužel budou v Kultu a on nesmí zakročit ale... On je chtěl vidět, poznat je... Vychovat je... V hlavě se mu rodily myšlenky na nějaký plán s kterým 100% nikdo nebude nadšený.
Těžce si povzdechl a přikývl. Skoro až by mu slzička ukápla z oka. "já to chápu... Nechci Přízračným udělit více bolesti pokud se Kult s námi znepřátelí ale pokud to bude pro Přízračné vhodné, udělejte co musíte... Nebudu se bránit ani vyhoštění." koukl na ní odhodlaně ale pořád smutně. Pokud to byla jediná možnost, on to rád přijmul.
"ale kdyby jste tyhle slova vyslovila, nepřidám se do Kultu... Nikdy..." ujistil ji. Nechtěl tu bolest dát na sebe.

Cielovy oči zazářily když slyšel ten názvem. Cielo Nec Asperra Terrente. V hlavě mu to znělo tak dobře. Nemohl uvěřit že doopravdy tenhle rod by sdílel s někým jako je ona... Nový počátek a nová generace...
Zavrtěl ocáskem a přikývl. "nádhera! Přijmu to s hrdosti. Je to tak krásné jméno, Tvá matka musela být opravdu dobrá vlčice." usmál se. I když... Někdy bylo lepší se nesetkáte s tchýni nebo tchánem...to by nedopadlo dobře.
Musel se až začervenat když ho takhle oslovila. Byl speciální... Nejen svou poruchou ale teď i něčím jiným.
Chvíli jen nad tím přemýšlel než zavrtěl ocasem a koukl se jí do očí. "jak uzavřeme toto spojení?"

Cio se hned zastavil když viděl její pohled. Hned věděl že je problém až se mu naježila z toho srst.
Věděl že dělá špatně ale měl aspoň v srdíčku kousek naděje že vše dopadne dobře.
"já... Já vím že patří matce... Ale jsou i moje... Já bych je také chtěl vychovávat a chtěl bych aby měla dobrý život.";/ až zoufale si zakňučel.
"ona... Se o tom nezmínila. Vypadala že kult je jejím domovem takže je to malá pravděpodobnost.." sklonil smutně hlavu dolů. Tady už byl větší problém ale co když mu to dovolí? Co když si vlčata můžou odnést zde a vychovávat je společně? Přece jen říkala že apoštol chodí po celém Norestu takže... Výhra?
Mlčel nějakou tu chvíli když jí poslouchal. Měla pravdu... Nemohl smečce vystavit nebezpečí.
"chápu to... Já se omlouvám... J-jen mám strach že Hati vlčata nenechá žít... Nechci aby měli život jako já." povzdechl si smutně. Uši mu sklesly dolů k hlavě. Opravdu nevěděl co teď měl dělat.
"co mám podle vás udělat?"