Príspevky užívateľa

"Hele, možná u tebe hodná byla, co já vím? Celkově ji vůbec neznám a ostatně, tebe taky ne. Ale z toho, co jsem dokázala za to první setkání s ní dovodit, tak by určitě byla schopná ublížit. Stoprocentně," řekla pevně. Možná ta Anjel opravdu byla nějaká ďáblica s dvěma tvářemi. Jedna tvář na doma a druhá na ven, že? Jo, sice ji *tak trochu* provokovala, ale normální jedinec by z toho takový hysterák neměl, no ne?
"Myslím, že víš," řekla. Proč by se nevrátila domů potom, co se s někým dostala do křížku? Protože byla mrtvá. Znělo to celkem logicky. Nebo si našla jiného chlapa. Taky možnost.

Zajímavé. Stále ho to evidentně jaksi... nezajímalo. Nebo se snažil, aby ho to nezajímalo. Fascinující.
"Ne," odpověděla mu a na chvíli se odmlčela. Ale cožpak ho může nechat prchnout tak snadno? Ne. Hoch mlčel jak partyzán, což by mohla být fajn vlastnost, kdyby chtěl být zvěd. Ale cožpak by mohl vlk, který nechce, či spíše nemůže, vylézt ven, být zvěd? K čemu jim vlastně bude? "Řekni mi - proč tu vůbec jsi?" Ne, už nechtěla chodit kolem horké kaše. Zrzkovi to může být nepříjemné, ale když už společně sdílí smečku, tak by byla aspoň ráda s kým. Co když je to nějaký cvok jak Bellanna?

Pokrčila rameny. No, asi nepomůže, to jí bylo jasný, ale cožpak mohla odolat příležitosti hodit si na někoho trochu špíny? Sice asi víc zmrví tomuto chlapíkovi život, protože jeho situace byla vskutku prachbídná, ale tak, co už, že?
"No dle popisu to ona určitě byla." Kdo jinej by to taky byl, co? Měl snad někdo jiný *kníra*? Jestli ano, tak chudák dotyčnej. Ona takovýho mít, tak se stydí! Ale měla by se raději stydět za jiné věci. Třeba za své chování.
"Já nic pro zábavu nezabila," pokrčila rameny. Lež jak věž. Samozřejmě, že se bavila. Bavit se, jak nepředstavitelné pro její krev! "No každopádně se nic nemění na tom, co jsem řekla. Upřímně jsem nikoho tak šílenýho neviděla, a to pár vlků znám. Kdo ví, možná i teď jí praskla žilka a dostala se do maléru..." Naznačovat takové věci opuštěnému vlku bylo přímo odporné. Co kdyby někdo něco takového naznačil ohledně Zatha? Určitě by ráda nebyla. Právě naopak.

"Ne. Naposled jsem ji viděla někdy v létě," přiznala. Ten týpek působil fakt jako zoufalec. Božínku, jaká jen byla historie této rodiny? No určitě by si netipla to, že když si udělali poprvé mimisky, tak byli mladší jak ona. Šílený, co?
"Když jsem ji potkala, tak byla docela... šílená," řekla. Jéjda, jak to říct tak, aby ona nebyla ten bad guy? No, to bylo jedno. Borec hledal svou ženskou, samozřejmě, že ona bude ta špatná! Ale to byla furt, takže nic novýho. Hlavně, že bude zábava, že? "Viděla jsem ji u jezera, kde jsem ulovila husu a pak ji zkoumala. Úplně ze sebe spustila hysterák, řvala jedno sprosté slovo za druhým, div se mě nepokusila zabít. Nebyla ona náhodou nějakej... vegetarián?" Nedostatek živin by určitě mozku neprospěl! A, no... V té konverzaci se sama chovala jak pinda, ale cožpak by to nahlas tady řekla? Ne!

Protočila očima. Opravdu se teď snažil chovat takto drsňácky? Či o co se teď vlastně pokoušel?
"Jen abys věděl, že se tak děje, hele. A neboj se, tvýmu tatíkovi jsem tě nezaprodala." Alespoň prozatím, že? Jo, Nihil potřeboval víc hlav, ale hlav, na které bylo spoleh. Byl spoleh na toho výrostka? No to těžko říct. Měla své pochyby. "Jo a ještě hledal tvou máti a sourozence, jehož jméno si teď za boha fakt nevzpomenu, ale ty určitě víš, o koho jde, že?" dodala a podívala se hochovi do očí. Byla zvědavá, jakou reakci vypotí teď. Byl to celkem zajímavý jedinec, respektive jedinec zahalen tajemstvím. A to ona nerada! Třeba mít o všem přehled!

Gájel sbírala v okolí poslední byliny v rámci příprav na zimu. Jediné štěstí, že vlků nebylo tolik. To pak byla podstatně menší šance toho, že zásoby dojdou. Ale jeden nikdy neví, že? Ale hlavně to dělala, aby myslela na něco jiného, jak to se Zathrianem. Ale bylo to pochopitelně sakra těžké. Kdy ho zase uvidí? Nevěděla, a to byla veliká bída.
Po chvíli ale spatřila nováčka, o kterém jistě v mezičase slyšela. Daněk z Přízračných. Kdysi se nejspíše potkali, ale co víc! Potkala ještě někoho.
"Nazdar, Danny," pozdravila ho. "Víš o tom, že tě hledá tvůj tatík?" dropla hned na něj tu bombu. Jo, nebylo to od ní zrovna ohleduplný, už tak musel být z této životní změny vyklepaný. Ale cožpak byla ona svou ohleduplností známá? Kdeže! Právě naopak! Byla totiž velice zvědavá, jaká životní okolnost ho dostala až sem. Ráda by věděla, jestli Nihil sdílí noru s nějakým vrahem nebo tak.

Někoho hledal, hm? To Gájel celkem zaujalo. Ne, že by chtěla dotyčnému pomoci, to vůbec ne. Proč by to taky dělala? Prospěchu by z toho moc neměla. Ale případ ztracené rodiny byl minimálně zajímavý, že?
"Anjel říkáš, jo?" pravila. Ten popis jí byl vskutku velice povědomý. "Neměla takovej hnědej flek na tlamě?" Jako kdyby si pysk neuměla umýt? Ale to raději neříkala. Preventivně.
Střihla uchem. Inu věděla, že se k nim Daněk přidal. Moc neznala podrobnosti, ale věděla, že se u nich víceméně skrývá. A neměla důvod ho zaprodat. "Takový děcka jsem neviděla, ale tu tvou Anjel jo. Kdysi. Žila úplně druhej život, víš o tom?" Chtěla cápkovi trochu zmotat hlavu. Ale jen trochu. A co víc - cožpak by snad lhala!! Ta čubka byla totální cvok!

Meno postavy: Ghaa'yel
Akú rolu postava v akcii hrala: osloboditeľ
S kým a kde hrala: Zathrian v Dormanském hvozdě
Koľko postov ( cca) celkovo pre akciu hrala: cca 7
Krátke zhrnutie príbehu: Ghaa'yel narazila na pochybně chovajícího se Zathriana v Dormanském lese. Zprvu se smála jeho brýlím, ale pak si všimla, že je něco špatně. Nejdříve si myslela, že musel být otráven, ale po menším vyšetření a použití magie si uvědomila, že otráven nebyl. Musela to být nějaká magie z těch brýlí, co nešly sundat! To ale pak Zath konečně vyznal lásku a kletba byla zlomena
Dopad na postavu: Uvědomila si, že i někdo jako ona může být milován. Její novopečený vztah s Azarynským alfou zajisté přinese problémy a potenciálně i ovlivní politiku mezi Azarynem a Nihilem. Dále zde bude do budoucna dopad i na její rod - zůstane v něm, či ji kvůli tomuto rozhodnutí vydědí?

V životě by si nemyslela, že se v jejím životě taková událost stane. Ghaa'yel přeci jen byla ta bez nějakých kamarádů nebo tak. Jistě, svým způsobem si za to mohla sama, ale její temperament už byl prostě takový, jaký byl. A teď našla někoho, kdo by ji takto akceptoval. Někoho, s kým si tolik rozumí! Ano, spolu by mohli dobýt Norest. Nebránila by se proti tomu, naopak!
Uchechtla se. "Víš, že nejsi vlastně daleko od pravdy?" Jak směšné! Ale inu, bylo tomu tak. "Rod má striktní pravidla ohledně partnerství. Buď se takový partner musí schválit, či ti nějakého najdou sami. Záleží jim na povaze i vzhledu. Už je navíc problém to, že jsi z Azarynu. Ale to je jedno - jejich názor mě teď opravdu nezastaví," řekla a pohlédla Zathovi vášnivě do očí. "Nějak se to pokusím vyřešit. Udělám cokoli, aby nám nedýchali na záda." Kdyby rodinu milovala, tak by to bylo zajisté obtížnější rozhodnutí, ale to neznamenalo, že to bylo tak prosté jako zavřít oka. Byla to stále její rodina, byla všude a měla i moc. Kdyby se něco podělalo, měla by pak zbytečně obtížnější život. Ale jakmile S'Arik pojde, bude všechno snazší. Aspoň v to doufala.
"Ano," švihla ocasem. "Zbavili jsme se slabých kusů a zrádců. Je to proces, ale brzy už nebudeme známí jako ti sluníčkovští kytičkáři, co by ani mravenci neublížili." Alespoň doufala, že takto smečka skončí. Jako ta lepší. Ne jako boxovací pytel! Věřila, že Arrakis to povede správným směrem. I protože by to dalo pak naději snazšího setkávání. "A setkání by se určitě dalo nějak domluvit."

Ghaa'yel byla na cestě ke Kotlině. Její příbuzný Evar'la jí povyprávěl nějakou pohádku o tom, že tam roste houba velká jak strom. Hah! Znělo to skoro až směšně, ale věděla, že jedinci z rodu by zajisté nelhali o něčem takovém. Navíc to bylo něco velmi specifického a byla si jistá, že tady Evar'la takovou bujnou fantazii určitě neměl. Musela tedy takový bizár vidět na vlastní oka. Bohužel pro ni, kotlina byla takřka na druhém konci planety.
Při své cestě na nikoho moc nenarazila, až na teď. Jakýsi typek, co smrděl Přízračnými. No fuj. Jediný, nad kým by neřekla fuj, byl Tim. Ale to protože to byl kolega, že ano!
Dotyčný působil, že něco hledal. Asi byl na lovu. Přivřela oka. "Neztratil ses náhodou?" houkla na něj. Samozřejmě, že ne! Ale cožpak by to byla Gájel, kdyby konverzaci začala milou a příjemnou cestou?

Byla ráda, že cizinka byla alespoň pokorná a ne drzá. Dobré znamení. Kdyby zaslechla byť jen špetku arogance v jejím hlase, tak by i uvažovala nad tím, jestli ji vůbec léčit. Inu, naštěstí se tak nestalo.
Ještě jednou si prohlédla hlavu vlčice, ale nějaké rány, která by mohla způsobit její stav, nenašla.
"Hm. Dobře. Mluvíš srozumitelně, neomdléváš, takže zatím to nevypadá tak, že bys měla s hlavou něco vážného - mimo té ztráty paměti. Po žádný zdejší smečce cítit nejdeš, takže kdo ví, odkud seš." Ztracená cizinka z druhé strany světa! Inu, alespoň měla jistotu, že ji určitě někdo hledat nebude. No, skoro určitě. Staly se i divnější věci, že?
"Za normálních okolností bych doporučila zůstat v noře ranhojičů pár dnů na pozorování ale... Do Nihilu nepatříš," přivřela oči a pak nasměrovala pohled na Kettua. O tuto část byrokracie ať se postará on jako vévoda.

Sotva byla schopna zpracovat to, co se právě událo. Bylo to tak náhlé! Ale cožpak toho litovala? Ne. Alespoň... prozatím ne. Tato událost byla čisté bláznovství, jinak se to nazvat nedalo. Kdo by takové spojení čekal?
Vyloudila ze sebe něco nemyslitelného - úsměv! Když jí dal na tlapku polibek. Byla schopná úšklebků, výsměchů, otrávených ksichtů, ale úsměvu? To byla novinka. Novinku, kterou z ní vydoloval úspěšně tento hoch.
"Souhlasím, zvládneme to. Musíme. Nějak... nějak to vymyslíme." Byla ale nervózní. Dobře totiž věděla, že to nebude snadné. Na vteřinu opět proklela svou krev. Kdyby se zrodila nějakým náhodným jedincům, tak by to bylo o dost snažší. Mohla by utéct, jak navrhoval. Podívala se mu do očí a svou tlapkou se dotkla té jeho.
"Já bych tak ráda, ale... Nemůžu. Alespoň ne teď." Kdo ví, možná později? Jednoho dne... "Moje rodina je striktní a má prsty všude. Ve vedení Přízračných i Nihilu, ale hlavně Přízračných. Hlava rodu byl jejich alfou. Obávám se, že bych Azarynu pak jen způsobila starosti navíc, kdybych odešla teď, aniž bych cokoli vyřešila. Ale..." Dostala nápad. Byl náhlý, poněkud impulzivní. "Možná by bylo možné spojenectví s Nihilem a Azarynem. Vím, že to zní šíleně, ale věř mi, Nihil se mění. Rychle. K lepšímu." Kdyby mezi smečkami bylo spojenectví, jejich setkávání by bylo o dost... méně podezřelé. Možná i v pořádku. A jistě, Arrakis byl také součástí té děsuplné rodiny, ale byl jiný. Ambicióznější. A hlavně - Přízrační mu začali docela smrdět, rodina nerodina.
V jejich očích byla po těchto slovech naděje, vášeň, ale v její dušičce byla i jakási kapička krutosti. Kdo ví, jaké by pak byly možnosti?

Měla co dělat, aby neprotočila očima. Už tak její chování bylo přes čáru, alespoň teda na interakci s příbuzným. Ale měla to čekat. Pro její rodinu je myšlenka toho, že i vlci mimo rod mohou mít své vlastní touhy a myšlenky, byla naprosté scifi.
"Zapomínáš na to, že na zplození potomků je třeba dvou vlků," upozornila ho. "A zapomínáš na to, že toto není *bájný* Henob, ale Norest. Norestští vlci se řídí láskou, chtíčem a emocemi vůbec. Jen naprosté minimum vlků ti dá potomka bez lásky, jen protože hezky poprosíš o umělé partnerství. Zdejší chtějí cítit lásku, být chtěný, tyto blbosti. S tímto očividně stále neumíte kalkulovat. Domluvené partnerství A'Kazy s Voltaire vyšlo jen díky shodě náhod, a to sice to, že Voltaire potřebovala nástupce a sama nebyla moc... emoční. Ale něco takovýho je jen výjimka a s výjimkami se radši moc nepočítá." Ona sama věděla, že kdyby k ní přišel někdo z rodu, že jí našel potenciálního partnera, tak by se jí zvedl kufr. Ne, že by toužila po lásce - vlastně toužila, jen o tom teď nevěděla - ale odmítala mít děcka s někým už jen z principu, že splňuje nějaký kritéria. A vůbec nechtěla mít vlčata. Představa se o ně starat a vychovávat je se jí nelíbila. Stejně tušila, že ji do toho nikdo nutit nebude. Nebo v to alespoň doufala. Přeci jen, byla ta vadná. Vadná, ale s jinou variantou rodové magie...
"Minimálně bych díky magii mohla odhadnout... kompatibilitu dvou partnerů, aby se zamezilo nechtěným znakům do budoucna," řekla. "Samozřejmě bych celkově mohla pomoci mýtit nechtěné znaky, ale jak už víme, ne všeho se dá tak snadno zbavit."
Né, že by byla dobrý samaritán, ale vědět o zdravotním stavu druhých bylo více než užitečné. Dalo by se toho hezky i potenciálně zneužít. A co víc - každý záminka na menší experiment byla dobrou záminkou.
Bylo roztomilé slyšet následující slova. Říkala tomu malý milagovský vztek. Neukáží na ksichtě nic, ale přesto jde ze slov poznat ta krásná nelibost. Chtěla na ně reagovat, ale už ji předběhl dalšími slůvky.
"Kosuth'laes?" zopakovala. Božínku. Velké rodinné setkání. Na posledním se docela předvedla a udělala čurbes. Na tom letošním si to žel už nebude moci dovolit. "Dobře. Vyřídím to příbuzným z Nihilu." Něco jí ale říkalo, že někdo z rodinky doma zůstane. Aby zároveň odešli panovník i s koncilem, jaká to hloupost!

Nebyla kdo ví jak nadšená z povolání, aby ošetřila jakousi tulačku. Proč by měla ošetřovat někoho, kdo k nim nepatří? Ledaže by z ní byl nový rekrut, které Nihil velice potřeboval. A navíc, Kettu měl vyšší postavení, bohužel pro ni. Bylo třeba doufat, že to nebude příliš na dlouho.
"Zdravim," řekla, když spatřila vlčici. Měla s sebou vak s léčivkama. Snad budou stačit.
Přivřela oka, když si povšimla řeči těla vlčice. Musela být nervózní. Blbé pro ni. Nehodlala se k ní chovat jako ke křehkému lístečku. Ne, že hodlala být na ni aktivně zlá, ale na přetvářky úplně náladu taky neměla.
Evidentně ohrožena na životě nebyla. A tak začala s prohlídkou. Samozřejmě měla už pár informací od Ketta. A ano, mohla použít magii, ale to až kdyby to bylo horší. Nač si takto plýtvat energií?
"Udeřila ses do hlavy?" ptala se. "Každopádně, na dřevěnost nohou se neumírá. Eventuálně tě to přejde. Zlomené nic nemáš, to je taky dobré znamení." Kdyby takové zranění měla, tak by jistě naříkala bolestí. Přesto jí dala jakýsi mix bylinek obsahující především rozmarýn. "Sněž to, trochu se ti uleví," řekla. Nebylo to nic silného, ale mělo by to na případné menší bolesti stačit.

Kdyby ostatní soudruzi viděli Gájely vnitřní emoce, nejspíše by ji poslali někam do polepšovny, či rovnou vyhnali. Ano, je to zvláštní. Ona a toto? Také z toho byla v šoku. Věc se ale měla tak, že byla svým způsobem zranitelná. Byla tak nějak zvyklá na to, že ji snad nikdo neměl rád. Dnes to bylo snad poprvé, co slyšela o své osobě hezká slova. Samozřejmě, že po nich skočí.
"Budu. Chci to," hlesla. Když byla se Zathem, tak měla pocit, že může být sama sebou a není za to souzena jak jinde. Nemusí se před ním tolik schovávat. Cítila svobodu - něco, po čem toužila. Ale vlastně nevěděla, co od takového vztahu očekávat. Přeci jen, její rodina nebyla v tomto zrovna... ukázková.
"Ale..." Možná v tuto nestřeženou chvíli byla svým způsobem naivní, ale stále si uvědomovala, že život není pohádka. "Jak to uděláme, když jsme oba z jiných smeček?" Byla to více než důležitá otázka. Dobře věděla, že kdyby utekla, tak jí čeká definitivní vydědění. Už tak k němu měla blízko. Ne, že by jí kdovíjak záleželo na přijetí rodu, ale nevěděla, jestli je připravena přetrhnout pouta teď a tady. Hlavně, když ani nevěděla, jestli všechno ostatní půjde hladce.