Príspevky užívateľa

"Nemám tušení," řekla rovnou. Vlčí magie byly zajisté pestré, ale ještě neslyšela o takové, která by zvládla takto začarovat věci. Jisté bylo ale to, že kdyby takovou schopnost měla, tak by jí využívala velice ráda. Sice trollení druhých by bylo poněkud dětinské, ale aspoň by měla pocit kontroly, že? A způsob jak se zabavit.
Na to, co přišlo pak, ji nikdo nepřipravil. V životě by si nemyslila, že taková slova kdy uslyší. Zamrkala. Byla naprosto stunned. V jiném vesmíru by se mu určitě vysmála, ale tato slova přišla tak znenadání, že vůbec nevěděla, co se stalo a odkud to přišlo.
"To... to myslíš vážně?" zeptala se, rýpavost překvapivě kamsi vymizela. Ani si neuvědomila, že ty směšné brejle už byly pryč.

"Málokterá... Minulou zimu Norest prohnala nová neznámá nemoc, na kterou nebyl znám lék. Taková situace není tedy zas tak nepravděpodobná. Ale ano. Ostřejších praktik se neštítím. Kdyby se každý bál zkoušet nové postupy, tak bychom nevěděli zhola nic. A navíc - když jde o život, tak i pacient žebrá o cokoli." Poslední dobou byl jakýsi klid, mimo atentátu na Voltaire, který přežila. Ošetřovat ale popáleniny Bellanny, to by byla teprve lahoda! Takové se nevidí každý den. Byly vskutku odporné. Vlastně by se nedivila, kdyby kvůli nim měla komplikace. Nebo by se spíše divila, kdyby nebyly. Normálního smrtelníka by přepadla infekce a pak smrt.
"Ale jak chceš úpadku zabránit, hm?" ptala se. "Aby krev byla kvalitní a pokračovala, je třeba zdravých silných partnerů. S'Arik a další si mohou říci, že řešením jsou domluvené svazky. Ale to já třeba považuji za něco... naivního."
Přivřela oči. Experimentu? "Jak to přesně myslíš?" optala se. Rod spíše považala za... sociální experiment. Dobře totiž věděla, že zvyky a předepsané chování Milág bylo pro průměrného vlka totální nepochpitelné scifi.
"Ztráty... Ach, ztráty. Khalan odešel. Možná mu bylo proti srsti zůstat ve smečce, která už není tolik silná, jako dříve," řekla pohrdavě. "Opravdu si vybral skvělý moment, kdy odejít. A hrozby nejsou." Nadechla se. "A teď ty. Slibovals ohledně informací hory doly, ale zatím jsem jen od tebe slyšela, že tráva je zelená a nebe je modré."

Na jeho slova nic zprvu neřekla. Neslyšela je poprvé, takže zlomené srdíčko z toho neměla. Byla to přeci jen pravda. Nechápala to. Zvyky rodu jí přišly velice... zkostnatělé.
"Já nemám ambice dosahovat velkých věcí. Jestli si mě další generace nebudou pamatovat, tak ať. Nemám ani ambice rod měnit. Mám i lepší věci na práci." Lepší věci na práci? Třeba řezat do zdechlin a pindat na ostatní? Pindat na ostatní mohla, ale přesto neměla ambice dělat revolty a revoluce a kdesi cosi. Jistě, líbilo by se jí, kdyby se zvyky změnily. Samozřejmě. Ale že by se nějak aktivně snažila něco změnit a otevřít debatu ohledně efektivitě zvyků? Naaah. Navíc - bylo jí jasné, že nikdo z této sebranky ji poslouchat nebude.
Při další otázce se na chvíli odmlčela. "Všichni jsme nahraditelný. Ale... Tvůj otec je hlavní představitel rodu a vlk by musel být velmi naivní, aby si myslel, že po jeho smrti úpadek nenastane. Udělat novou generaci si i s bratrem vzpomněl, jakmile z něj byl geront, což mělo svoje následky. Zdravotně je spousta z nás vadnější jak půlka Norestu - taky jsem ostatně kripl. Další generace se těžko budou pyšnit pověstnou dlouhověkostí. A A'Kaza těžko S'Arika nahradí. Je slabý. Budoucnost bude jistě zajímavé sledovat." A když rod pomře - tak ať. Jak již pochopila, příroda se slabých kusů vždy eventuálně zbaví.
"Průzkum fauny a flóry zní jistě užitečně. Taky na něm plánuji dělat, ale... sehnat subjekty, na kterých by se dalo testovat, je nesnadné." A na sobě experimentovat nehodlala. Za a, účinky by nejspíše poznala jen blbě a za b, sobecky nechtěla umřít. Proč ohrožovat sebe samu, když může ohrožovat ostatní?
Že opomíjí informace? To ty taky, chlapečku. Hodlala mu tedy říci víceméně to, co řekl on. Nadechla se. "Smečka se stále zotavuje po atentátu na panovnici. Žádná komunikace s Azarynem a Kultem. Minimální komunikace s Přízračnými."

Měl snad tady Ivar daddy issues? Nedivila by se. Jistě, byly by potlačený, jako každá další emoce v jeho hlavě, ale přesto. Myslela si, že jen chce sám sebe přesvědčit, že jeho rozhodnutí odejít bylo správné. Kdyby tuláctví bylo tak nedoceněné, tak proč žebrá otce o znovupřijetí do smečky? Jí osobně se myšlenka tuláctví hnusila. Kdyby se ale narodila u Přízračných, tak by tuto cestu nejspíše sama zvolila. Aby měla boží klid.
"Mám dojem, že si snažíš jen nalhávat to, jaké bylo tuláctví benefiční. A navíc - svoboda názoru se doma stejně moc nenosí, hm?" vyřkla. "Či se snad mýlím?" Neplánované tuláctví. Hah! Nedokázala si představit vesmír, ve kterém by za to Sára byl rád. Jestli to s ním ani nekonzultoval, tak mu teď musel zulíbat pracky, aby ho přijal zpět. Krása.
"To bych bez tebe opravdu nevěděla," řekla suše, ale přesto s jakousi dávkou sarkasmu. Ona a černá ovce rodiny! Kdo by to kdy tušil? No ona rozhodně ne.
Ano, smečkové výhody. Jak jinak. Tmavý měl mizernou imunitu, jeho tělo, byť velmi vysoké, zcela evidentně nebylo stavěno na boje. Byla přesvědčená, že by byla schopna mu teď a právě dát nakládačku. Nebo to z ní mluvila jen arogance?
"Doufáš, že tě otec před smrtí přijme zpět?" Dobře věděla, že S'Arik je seschlej dědek, co zažil dinosaury, a s jeho věkem brzy zaklepe bačkorama. V genech mohli mít dlouhověkost, ale ani on nebyl nesmrtelný. Vlastně by si tak ráda vyzkoušela magii na něm! Určitě by se dozvěděla spoustu... roztomilých věcí.
"Vědec? A co ty zkoumáš?" Určitě nic užitečného, pomyslila si. Beztak nějaké historické žvásty, které nikoho nezajímaly. V medicíně ale byla budoucnost!
Jakmile Ivar začal dávat report, tak přišlo zklamání. Opravdu to otvírá tímto? Informacema z dob starověku? Božínku! Inu, alespoň to pak měla ízy. Když se tam na severu děl prd, tak tady taky.
"Ano. Hlava naší smečky by si taky přála s fortis sejít," řekla. Samozřejmě nezmínila ten fakt, že Arrakis moc nevidí budoucnost ve spojenectví se smečkou, která hostí rodinu zrádkyně. Ale proč teď kazit překvapení?

Nevydržela to a musila ze sebe vydat dlouhé povzdechnutí. "S'Arik je tvůj otec. Žije u Přízračných. Narodil ses tedy u Přízračných. Do rodu Milaga. Průměrná životní trajektorie vlka tvého původu není odchod ze smečky a pak se zoufale pokoušet do ní vrátit. Nepřijde mi to jako něco, z čeho by byl spokojený. Chápeš, kam tím teď mířím?" A doufala, že už pochopí její myšlenkové pochody, protože podruhé to vysvětlovat nehodlala. Už tak byla z této konverzace otrávená natolik, že z ní padala už tak mizerná maska. Nebude trvat dlouho a její jazyk se vrátí do její buranské normy.
Měla pocit, že se ve výrazu Evar'ly cosi změnilo, ale vlastně se nezměnilo skoro vůbec nic. Musel by se stát zázrak, aby vlk vyčetl z těchto ksichtů cokoli. Ale nebylo to poprvé, co s nimi přišla do kontaktu, že? No, to bylo jedno. Cokoli si domýšlet u Milag nemělo smysl. Nejspíš v té hlavě nic moc emočně zabarveného stejně nebylo.
"Jsem léčitelka a ano, taky to používám pro vědu. Tělo ti toho může vyzradit i více jak samotná mysl. Jen musíš vědět, kde hledat." A hledání v těle dokázalo být i nechutně náročné. Kdyby chtěla, mohla by se dozvědět i Ivarův jídelníček - ale za cenu toho, že si umrtví svůj apetit na dobu neznámou. Zrychlený tep taky mohl prozradit i paniku, že?
Věc se ale stále měla tak, že Gájel měla stále ráda... práce, kde se víc maká tělem jak hlavou. Vždyť jejím snem bylo stát se rytířem, že? Bohužel kvůli svému postižení musela přesídlit jinam.
"Dobře, přijímám. Začni," řekla stroze. Měla na mysli jakési zlo, snad jakousi odplatu rodině. Nemohla si pomoci. Dobře jí docházelo to, že chlapce poslali Přízrační a že bude potřebovat cokoli, s čím se bude moci vrátit domů, aby nevypadal jak totální budižkničemu před otcem. V tomto obchodě měla navrch a mohla si určit podmínky - pokud se teda tmavý nerozhodne své štěstí zkusit jinde. Zároveň se jí kategoricky nelíbila myšlenka vyzrazovat o Nihilu citlivější informace - třeba vyhnání panovnice. Přízračným totiž jaksi nevěřila. Však poskytli azyl rodině Bellanny, ne?

Přišel jí divný. Jako fakt divný. Divnější jak Kaza a S'Arik. Proč ji udivuje, že nežije u Přízračných? Eeehh? Upadl na hlavičku silněj jak ona? Ale už už se to vlk pokusil více rozšířit.
"Samozřejmě, že mě to udivuje. Nebo snad známe jiného S'Arika?" řekla a švihla ocasem. A teď se snaží dostat zpátky k němu! Hááh! Tak to je zvědavá. Nebo jen blbě vyčetla situaci. Přeci jen, moc interakcí se strécem neměla. Ale z toho, co měla, poznala, že by nějaké tuláky útěkáře neměl moc v lásce. Asi si potřeboval něco vyžehlit, nebo tak něco. Těžko říct. Byla to jistě zajímavá situace, ale přesto ne natolik zajímavá, aby se tolik aktivně zajímala.
"To ano. Jsem Ghaa'yel. Předpokládám, že jsi už něco o mně slyšel," pravila a potlačila úšklebek.
"To chci," řekla a hned se vlka dotkla. A to i když věděla, že o něm se nic moc nedozví. Ale Gájel byla holt Gájel. Nemůže své já potlačovat dlouho. Druhým důvodem byla skutečnost, že tady Ivar určitě bude zmaten. Magie funguje víceméně na obou stranách, ale tmavý jistě bude čekat zcela jiné informace než ty, ke kterým se dostane.
Začala se soustředit. Samozřejmě - měl rodovou magii. Dospělý samec s naprosto mizernou imunitou a zdravím vůbec. Jak vtipné. Mladí vlci rodu byli vidno povětšinou... poškození.
Po chvíli přerušila kontakt. "Ah, zapomněla jsem, že o důvěře nezjistím nic. Moje chyba," řekla a pohlédla vlkovi do očí. "Zima přichází. Být tebou, tak si seženu teplý kabátek ze zvířecí kůže, jinak lehneš pokaždé, co na tebe zavane studenej vítr. Sice jsi několik zim už přežil, takže už o tom něco víš, ale... stačí jen menší komplikace."

Měla co dělat, aby nad jeho slovy neprotočila očima. Strč si ty hluboký kecy někam, na tohle fakt nemám čas, pomyslila si, přičemž se velice snažila, aby její ksicht byl co nejvíce nijaký. Což bylo pro ni těžké, pochopitelně. Velikán by si mohl povšimnout poněkud intenzivnějšího výrazu v očích.
A pak přišla ta druhá část. To měla pro změnu problém udržet v sobě to znechucení, které cítila. Ah, proč jen ona? Nemůže mít pokoj? Proč je její rodina všude? Horší jak plevel, opravdu. S'Arik měl prsty všude.
"Syn S'Arika, který nežije u Přízračných? Možná proto se tato zpráva ke mně nedonesla," řekla a dlouze mrkla. Ráda by řekla něco rýpavějšího, ale cožpak teď mohla? Mohla. Ale hošan by určitě něco takového nabonzoval tatíkovi. Jakej byl vůbec jeho příběh? Moc si nedovedla představit, že by mohl být S'Arik spokojený s tím, že by jeho synek byl prachobyčejným tulákem.

K její smůle se k ní dotyčný začal přibližovat. Zprvu to nesla s nelibostí, ale pak... Ta stavba těla, uší, tmavá srst. Neznala ho, ale vypadal podezřele podobně jako ostatní soudruzi z rodiny. Zadoufala, že se jí to jen zdálo. Ale normální vlk by při hovoru projevil nějakou emoci, zatímco i zdejší tráva měla víc emocí jak tento jedinec.
K čertu. Co teď? Opravdu, opravdu neměla teď náladu na to se preventivně chovat jako robot, aby nedejbože někoho neurazila.
"Zdravím," pozdravila ho. "No, tak jsi člena našel. Gratuluji. Přízračnými ale moc nesmrdíš. Proč bych ti měla věřit? Hm?" I kdyby měl silný smečkový pach, tak by se moc netvářila na nějaký důvěrnější pokec. Přízrační totiž ubytovali část rodiny Bellanny. To už byl důvod se mít na pozoru, že?
Snažila se každopádně znít co nejvíce neutrálně, ale pochopitelně její výkon neměl na ten vlka, co stál před ní.

Neměla ráda introspekci. Respektive nerada myslela nad sebou samou. A když byla sama a neměla toho moc na práci, tak myšlenky snadno utíkaly nesprávným směrem. Je snadnější nadávat na druhé jak na sebe, že? Ale i tohoto burana někdy přemůže pocit jakéhosi osamění. Když si nemá moc s kým pokecat, tak se nedá moc dělat. Může si za to ale sama. Svým chováním a přístupem všechny vyháněla, tak jak se mohla divit, že je pak sama? A když od mimina kategoricky odmítala jakékoli učení rodiny? V tomto jí svým způsobem chyběl Arkáda. Byl to sice kripl a celkem budižkničemu, ale aspoň mohli spolu na rodinu pindat. Teď mohla ventovat tak akorát kytkám a náhodným zdechlinám, což, nečekaně, nebyla značka ideál. Ale jakási zloba byla nejspíše v poškozených genech Gájel už zakořeněna. I kdyby se na hlavu stavěla, tak si nedokázala představit být hodný sluníčko. Nebo ideál rodiny, chodící šutr. Moc jí ta představa stejně nelákala, respektive by pak měla pocit, že je jako každej jinej z rodiny. Jen s jinou magií, wow šok. Vlastně si svou budoucnost v rodině ani moc představit neuměla. Jistě, před strýcem Žérou by na chvíli pokerface asi udržela. Ale doma? Před Kazou? Ani ve snu. Na to ho až moc málo respektovala.
Při pochůzce začichla pach vlka. Instinktivně protočila očima a zadoufala, že ji nikdo otravovat nebude.

Gájel fascinovalo, že mu chyběla. Jak může mět k někomu city, když mu z něj všechny doma vymlátili? Navíc věděla, že to nebyl ani sňatek z lásky. Bylo to zajímavé. Možná se k nim nějak přinutil, nebo tak něco. Nebo taky ne - přeci jen, jeho postup byl typu it iiis what it iiis.
"Fakt si myslíš, jo?" podivila se. "Teda samozřejmě mně chybět nebude, ale vlk nemusí být genius na to, aby mu to došlo. Ale komu by ještě chyběla? Vašim děckám? To asi taky ne." Děckám myslela samozřejmě především Arrakise. A nedivila by se, kdyby podobný pohled měli i ostatní.
"Tak by mě ještě zajímalo... Nevíš, jak je na tom S'Arik?" zeptala se. Dobře si vybavovala jejich out-rp letní talk. A taky dobře věděla to, že je to už seschlej dědek, který to nemá daleko k cestě do nebes. Ona samozřejmě věděla kulový o tom, co se dělo tam na druhým konci Norestu. Ale tady Nákaza by mohl něco vědět, že?

"Nejdou ti dát dole, jo?" zopakovala. Wtf? Pochopitelně tomu sotva uvěřila, a proto se musela přesvědčit. Dotkla se tlapou brýlí a zatahala. K jejímu překvapení ale zůstaly na místě. Bylo to nepřirozené. "Musí být začarované nějakou magií." Ale jakou? A kdo je začaroval? Ani nevěděla, že jdou i věci na takovou dobu začarovat. Jak to zlomit? Rozbít sklíčka?
Než ale mohla brainstormovat dál, tak ji Zath přerušil. Něco jí musí říct? Eh? "A co mi chceš říct?" ptala se. Ani v tom nejdivočejším snu by ji nenapadlo to, co se za chvíli nejspíše odehraje.

Tak Gájel by taková myšlenka nenapadla, ač s chorobami pracuje. No, pracuje. Jak je tu dva a půl blbce, tak tu moc chorých není. A ani zraněných. Takže ve volném čase si řezala do mrtvých zvířat a... sbírala byliny neznámého účinku. Škoda, že tu už nebyl její postižený bratr. Mohla by ho jimi krmit.
"Vskutku? Přiznám se, že jsem o tom nic moc neslyšela. Alfa Přízračných vám o nich řekla, či jste se to dozvěděli čirou náhodou? Každopádně, jo, souhlasím, že je to problém. Pokaď je předtím Bellanna už nějak naindoktrinovala, tak těžko říct, co jim všechno nakecali... A jestli pak Přízračným bude ještě možný důvěřovat." Moc nevěděla, jaký názor na to všechno měla děcka Bellanny. Méně nepochybně důvěřovala Toshimu. Ten o něčem vědět určitě musel, že?
"Hele, to si teď tvrdit nedoufám. I kdyby ju fakt někdo zabil, tak je víc, než možný, že dotyčný je už fuč. Ale považuji to za podezřelé, to jo." Gájel sice uměla být drzá a buranská, ale ještě nebyla tak ztřeštěná na to, aby obviňovala někoho z vraždy, když nemá žádný hmatatelný důkaz.
"Háh! To mě ani nepřekvapuje. Vlastně to i dává smysl. A o to je to horší. Nebýt Žeryka, tak je doteď nějaký irelevantní lůzr u Přízračných. Vlastně se divím, že na to partnerství Voltaire přikývla. Asi jen ze zoufalství, aby si odbyla povinnost mít nástupníky," uchechtla se. Ale moc jí do smíchu nebylo ze skutečnosti, že v jejich rodu domluvené sňatky nebyly ničím neobvyklým. Velice doufala, že ji toto obloukem mine. S'Arik je už starej dědek, než dospěje, tak určitě zaklepe bačkůrkama. A co se A'Kazy týče... O tom věděla, že s ní chce komunikovat jak nejméně to šlo. Znamenalo to, že byla v tomto v suchu? Doufejme.
"Možná by si pofňukla u Přízračných, ale tam už jsou vlci od Bellanny, v Azarynu by takové zoufalce snad nebrali a Kult... je Kult. Takže dlouho asi žít nebude." Však doteď všechnu tvrdou práci za ní dělali poddaní. Nemusela umět lovit, bojovat ani léčit. A co víc - mezi tuláky nebude smetánka, ale ubohej bezďák bez jména. Nádhera.

Gájel smrděla představa, že by se jich někdo jiný zmocnil. Nad touto alternativou nikdy moc nepřemýšlela, páč - proč by to kdo dělal? Chápala to, že se někdy packovali Přízraci a Azaryn, protože to byli sousedi. Ale Nihil byl od ostatních smeček víc izolovaný.
"Jediný štěstí, že ostatní smečky nemaj momentálně moc důvod na nás provádět nájezdy, jinak bychom byli ve velkým průs***. A navíc, nemáme ještě nějaký to spojenectví s Přízraky? No, to je jedno. Měli bychom se sebou začít něco dělat." No kdyby tu nějaké nájezdy od Azarynu nebo Kultu byly, tak by si nepochybně sbalila svých pět švestek a zdrhla pryč, což samozřejmě nahlas teď říkat nebude. Ale dalo se jí divit? Byla by to předem prohraná bitva. A když může, tak si ráda zachrání kůži.
"To teda musí. Vlastně aj Deetrah, pamatuješ si na ňu? I ta zemřela jaksi prapodivně. Neříkám, že ji někdo zabil, ale nevěřím, že byla fakt tak tupá, aby omylem spadla z kaňonu dolů." A taky to nikdo neřešil, nic! Ne, že by to chtěla, jo, Dýda ji pěkně štvala, ale přesto, no... Prdlajs, nechyběla jí!
Všechno toto bylo důkazem, že Nihil nepříjemnosti raději ignoruje, zamete pod kobereček a předstírá, že se nic nestalo. Co kdyby zdechla ona? Taky by byla hned zapomenuta? Nejspíš ano. A tato představa ji pěkně vytáčela. Dobře věděla, že na rozdíl od ostatních může zdechnout tak nějak kdykoli, bez varování. Každá minutka mohla být její poslední. Jistě, je hodně symptomů, které s bolestí nesouvisí, ale co si budem, bolest je silnej varovnej signál.
Přikývla. A tak jí vlastně napadlo, kdepak asi její rodinka skončila? Odešli z Norestu? Či si tu žijí ubohým tuláckým životem?
"Vskutku. Jediný důvod, proč je koncilem, je stejně to, že sbalil panovnicu. O smečce ví kulový a přesto dělá rozumy. Ale jak nad tím přemýšlím - nemyslím si, že zdrhne i s tvou máti. Na to z něj byly moc vymlácený emoce a jeho rodová pýcha by mu nedovolila žít jako podřadný tulák."

Protočila očima. "Jo, to jsem já." Divila se, že stále byl v jeho očích strach. Ať se dělo cokoli, bylo to přinejmenším *podezřelé*. Vidět u něj strach nebylo jen tak, že? Musela tomu přijít nějak na kloub.
"Hlavně v klidu, jo? Nic z toho, co vidíš, je reálný. Tvůj mozek je jen zmatený a nedokáže moc zpracovat vjemy kolem sebe. Nejspíše protože ses někde otrávil, nebo někdo otrávil tebe. Nebo na tebe někdo použil magii. Příčinu se mohu hned dozvědět, jen musíš teď bejt v klidu, jo?" Ano, chtěla na něj použít magii. I proto se k němu začala přibližovat. "S jedama si umím poradit, takže se o život bát nemusíš," dodala. Pravdou ale bylo to, že byly i jedy, se kterými by nezmohla zcela nic. Ale proč tu rozsévat beznaděj? Počkat cože? Rozsévání beznaděje měla být přeci její expertíza! Co by jí mělo záležet na hochovi z jiné smečky? "Teď se nelekni."
A tak se Zatha dotkla ramene a aktivovala svou magii. Hnedky viděla spoustu věcí, i těch zajímavých - kdo má tři magie? Ale musela se soustředit na jedy. Jenže z toho, co viděla, byl Zath zcela v pořádku. Žádná otrava, nic. Žádná nemoc, žádný divnonález na mozku. Vše bylo tak, jak má být. Nerozuměla tomu a cítila se z toho hloupě. Říkala mu, jaký je expert, ale prd z toho! Musela tedy po chvíli kontakt přerušit, protože nebyla schopna se toho moc dozvědět. Kousla se do jazyka.
"Kdes sehnal ty brejle?" ptala se dál.

Něco tu nehrálo. Proč měl Zath na sobě ty směšně vypadající brejle a proč tak jančil? A pak jí to došlo. Aha! Musel se něčím otrávit, určitě. Nebo... dávalo by to smysl. Pokud si z ní tedy nedělal srandičky a fórečky, což se u něj nedalo vyloučit. Dávalo by to rozum, Zath snad není takový trouba, aby žral neznámý kytky. Nebo byl?
"Tos na mě zase zapomněl nebo si ze mě děláš p****?" odfrkla si skoro až uraženě. Při posledním setkání si myslela, že by mohla konečně najít někoho, s kým by si mohla rozumět. Možná to tak moc nevypadalo, ale byla přímo hladová po nějakém kontaktu. Přeci jen, ve smečce si nebylo s kým pokecat. Možná tak s Rakem, ale ten měl plný brejle jinejch starostí.
Ale tak... možná mu fakt něco bylo, jako zdravotního. Sice se nejdřív urazila, ale teď měla dokonce i trochu starost. Jak neslýchané!
"Sežrals nějakou bylinu?" začala se ptát a následně šla pomalu blíž k němu.