Príspevky užívateľa

Nejraději by Timovi urvala hlavu a narvala do mixéru, když o ní mluvil, jako kdyby tu nebyla. A jako kdyby jejím údělem bylo bejt mlíkárna. Ne. Ona své já nezredukuje jen na chodící kojnou. Nikdy. Ale to pak uslyšela zmínku o azarynském alfovi a ucítila chlad až v morku kostí.
"Zathrian?" zopakovala o něco tišeji. "Co ty o něm víš?" zavrčela a vycenila zuby. Zath... s ním snad mluvil? A neřekl jí o tom? Cítila se... zrazeně. Osamoceně. A vztekle. Myslela si, že se jí svět už dávno rozpadl, ale toto bylo očividně nové dno.

"Pro moje dobro? No to víš, že jo," zavrčela na Tima. Toto bylo všechno, jen né pro její dobro!! Jen tu trpěla ještě víc! A trpět bude, protože přišel panovník a měl plnou hubu keců.
"Může ti bejt fuk, koho si vezmu na pomoc a koho ne, Arrakisi," utrousila jedovatě. "Nebo snad hodláš mít kecy ohledně kontaktů ze spojenecký smečky, co?" Ano, chovala se celkem drze s minimální pokorou, ale byla momentálně v takovém stavu, že nemohla své buranství maskovat. Hlavně, když měl Rak plnej zobák stupidních řečnických otázek - ať si je narve do ři**! Zvedla hlavu trochu výše - tak přeci jen našla trochu vůle na zamaskování toho, jak byla totálně v rejži se sebevědomím na nule.
"Jdu domů - a potřebuju pomoct s nákladem."

"Ne-" vydechla, ale to už bylo pozdě, protože Tim už zavyl. Na okamžik vycenila zuby. Co si to ten červ dovoluje?! Ne, na totoc ještě nebyla připravena, ne, když tu byl on. Jistě, bylo jasný, že na to dojde, muselo k tomu dojít, ale nebyla připravena, nebyla připravena své ponížení odhalit druhým. Snad doufala v to, že přijde dutohlav jako Enkidu - ten by se snad *tolik* nevyptával a kdyby ano, tak by snad věřil čemukoli co by mu nakukala. Ale kdyby přišel takový Nákaza, tak kdo ví, jestli by se udržela, co?
"Odejdi. Prosím." No nezněla jako milá paní, spíše jako někdo, kdo by Timovi nejraději urval makovici, ale aspoň poprosila, no né??

"Postarám se," řekla trochu zostra. Běž už pryč! Proč musí všechno dělat složitější? Ta děcka nejsou jeho, mohou mu být už totálně buřt. Svou práci udělal.
"Bez svolení panovníka stejně na území nemůžeš." A to ani nebyla čistokrevná lež! Ne, že by ji zajímalo to, že by ji ten arogantní fracek vyhuboval za to, že si sem tahá někoho cizího, hm? Ale teď si vlastně sama naběhla, protože ho teď bude chtít zavolat. A z té myšlenky se jí zvedl kufr. Ne, fakt s ním o něčem takovým mluvit nechtěla. Vlastně s nikým z Nihilu, což? Bohužel pro ni, byli stejně natolik blízko hranic, že by se ani nedivila, kdyby se sem někdo nachomýtl.

<------ úkryt Ghaa'yel

Možná by jí mělo být blbý, že to Tim se musel tahat se čtyřma děckama. Kdo ví, možná i hluboko uvnitř bylo. Nebo... spíš ne. V tak dobrém stavu zajisté nebyla. Zajisté ale byla ráda, že se s nimi nemusela tahat. Už tak jimi byla zhnusena a nechtěla je mít na očích, ještě je k tomu držet. Nejspíše by za chvíli čelistmi zabrala trochu víc - než by tekla červená. Což by u tak malých mimísků mohl být vážný problém.
Jakmile se dostali blízko území, tak se ohlédla na Tima. "Už můžeš jít." Otázkou ale bylo, půjde? Či se bude žádat předání až v táboře, kde bude jistota, že je nenechá napospas osudu?

"Fajn," zamručela. Byla stále znechucena nad sebou a vlčaty, ale i ona věděla, že odmlouvání teď bylo k ničemu. Nejraději by tu ty spratky nechala jako žvanec pro krysy a vrány, ale Timothée by to tak nenechal. A stejně - rohatec až na území stejně nepůjde. Takže... takže je tam u území prostě nechá? Nemůže přeci jít zpátky s nimi! Nemůže, prostě ne! Zamotala se jí z té myšlenky natolik hlava, až zavrávorala. Nemohla vyhrát a to na tom bylo to nejhorší.
"Pojďme," zachraptěla. Nechtěla jít. Ale zůstat navěky tu nemohla. Nebo mohla? Co mohla udělat? Chtěla utéct, daleko pryč, nechat si vymazat paměť a začít odznovu. Třeba... třeba by tak byla šťastnější.

Už se začínala pořádněji probírat, a to především díky zděšení Tima a vřískotu jednoho z novorozených spratků - zmetka č. 4. Vydala ze sebe rozespalé zamručení, otevřela oka okamžitě se hned od vlčat distancovala a zavrčela na ně. Cítila se odporně, zneužitě, co si to ten rohatej hajzl dovolil? Nejraději by mu hlavu urvala, ale teď na to nebyl čas. Bude chvíli trvat se dostat zpět do formy.
"Musím... musím jít pryč," sykla naléhavě, stále mimo. Nějaké Timovy starosti ohledně děcka jí byly buřt. Už tu nechtěla být ani minutu navíc. Ani ji nenapadlo, že by kvůli tomu kopanci mohla zdechnout. Teda, hluboko uvnitř asi ano, ale bylo jí to fuk. Vlastně by to byl bonus, že? Čím míň děcek, tím líp. Třeba všechna ochoří a počty se sníží na nulu.

Usnutí bylo chybou. Chybou, které ale nemohla zabránit. I takový živel jako ona někdy musel spát. Sny žádné neměla, prostě totálně naprosto vytuhla. Ani přisátí spratci ji nevzbudili, alespoň zprvu ne. Kdyby měla normální nervový systém, tak by se nejspíše obratem vzbudila. Teď jí to ale... chvíli trvalo. Kdo ví, jak dlouho spala. Důležité bylo to, že když se probudila, tak ty odporné bestie cítila u sebe. Byla stále mimo a sotva nad svými činy přemýšlela. Prostě činila. A to ještě se zavřenýma očima. A co přesně učinila, ptáte se? Instinktivně plnou silnou zadní nohou kopla - a onen kopanec žel zasáhl nejmenší vlče.

Čtyři děcka. Ani milující rodinka by mnohdy neměla takové štěstí. Ale bůh z ní očividně měl dobrý den, co? Očividně musela hodně zlobit, když se jí vesmír odvděčil takto. Teda ne, že by věřila v nějakou vyšší moc.
"Já už určitě končím," utrousila vyčerpaně. Představte si, kdyby jich mělo bejt pět!! Anebo deset!! Asi by raději skončila do bazénu plném kyseliny sírové. "Už... už nemůžu."
Pískot zmatených dítek skoro až ve své hlavě potlačila jen v jakýsi šum. Ale ani to nebylo dobře, vlastně naopak. Byla naprosto mimo, směsice máku, vyčerpání a psychické agonie určitě nebyla dobrou kombinací. Buď usne, nebo nastane čoromoro. Ale naštěstí usnula - ani tomu zabránit nemohla! Ale za jak dlouho se nám asi probere?

Prosíme všechny zúčastněné na této akci, aby jako ODPOVĚĎ pod tento příspěvek napsali za každou postavu zvlášť report v tomto znění:

Jméno postavy:
Jakým předmětem byla postava začarována: pírkem/vodou/sněženkou/žádným
S kým a kde hrála:
Kolik postů ve hře přibližně odehrála:
Krátké shrnutí příběhu:
Dopad na postavu:

Pakliže vaše postava měla více her, pište reporty zvlášť (ale stále v rámci jednoho příspěvku). Pokud vaše postava měla více her, které spolu ale úzce souvisely a navazovaly na sebe, tak je možné (není to povinností) je shrnout v jednom reportu - takové hry ale stále mezi sebou odlište v rámci počtu postů a místa hry, samozřejmě. Co se týče shrnutí příběhu, tak dávejte, prosím, především důraz na to, co se *skutečně* odehrálo.

cw: sprostá slůvka

Jó, Timečka bude vskutku ještě čekat vzteklá Gájel. Kdyby Hari věděl, že ho vede za takovou saní, tak by mu tento výletík nikdy nepovolil a zůstal by doma!! Ještě by se chudáčkovi malému něco stalo! Ale doktor z hor se prostě rozhodl pro čin takřka hrdinský. Jestlipak se někdy opět setká s mimisky, až budou starší?
Bylo vskutku až směšné, že vrhy matek, které se na děcka těšily, čítalo jen pár špuntů, ale vrh týto hyeny byl nadprůměrně početný. Jestli bůh existovat, tak si z ní nejspíše dělal srandičky.
A vskutku to už téměř za sebou měla, neb ze sebe konečně vypudila posledního špunta - taky holčinu.
"Tolik... tolik spratků!" procedila mezi zuby. "Si ze mě dělají p****. Funkční rodina by s něma měla problém!" Zbývala tedy jen *jediná možnost*, že? Stále dýchala zrychleně, ale únava šla znát. Nejraději by zamhouřila oka a už se nikdy z týto noční můry neprobudila.

Kdyby si je chtěl vzít, tak by mu poděkovala. Herdek, beztak by mu i zaplatila, kdyby bylo čím! Ale bohužel. Celkově však pozvání Tima hořce litovala, protože zcela evidentně by ona bez jeho intervence přežila. Jenže teď přežijou i ta proklatá děcka. Ale tak, Tim tu stejně nezůstane věčně, ne? Jakmile odejde, tak ona odejde taky a prostě je tu nechá. Aspoň se vrány nažerou.
Bohužel cítila, že muka ještě nejsou u konce. "Ještě jeden," procedila mezi zuby. "Jako kdyby jich bylo málo, co?" Stále se cítila vztekle, ale aspoň už pomalu nastupoval tlumivý efekt meducíny. Otázkou je, jak dlouho zůstane utlumená, než jí zas rupne v bedně z toho pískotu.

tw: týrání dětí

Oba dva teď byli nabroušení, Ghaa'yel teda podstatně více. Ale naštvat Timka, to bylo teprve umění! A jak to tak vypadalo, nejspíše se jí to podaří.
"Jooo? A myslíš si, že já to jako nevím, nebo co? Nebo, aj kdyby mě slyšelo, že by mi rozumělo?" odsekla. Jo, chovala se velice *racionálně*, jako *správnej Milaga*. Úplná hvězda rodu. A jen to půjde z kopce. "Tak to má asi pěkně blbý," řekla jedovatě, protože nehodlala, aby na ni ten smrad šahal, nedejbože aby ho nechala se nakojit. Hnus.
Když se malá opět ozvala s ječákem, tak se napřáhla tlapou, že ji praští, ale když byla u cíle, tak mírumilovně zpomalila. A místo toho ji přiložila tlapu na frňák, snad aby se začala dusit, aby hezky trpěla, když trpí i maminka!! Když už se chtěla přemístit na malinkatý krček, tak ucítila už známý tlak. Ah ano.
"K čertu!" zaklela relativně tiše a nechala prvorozenou být (nikoli bít). K její smůle mimino nebylo jedno, ale bylo jich víc!! Za nedlouho se tedy dostal na svět další mimísek. Ať už je konec, ať už je KONEC. Ale jen bylo hůř. Soudící Tim, uřvanej běloch, další spratek, který se už SNAD udusí, a nekonečné utrpení. K její smůle ale porod nebyl u konce. Kdeže, naopak!! Odevzdaně položila hlavu na zem. A pak, po krátké pauze, vypudila dalšího spratka.

Pěkná? No to sotva, odfrkla si v duchu. Ta bytost byla odporná, uřvaná bestie, která měla chcípnout. Cítila, jak se v ní začal vařit vztek, silný, iracionální vztek. Byla tak docela mimo, nejspíše na ni mák neměl tak blahodárné účinky, jak doufala. Spíše naopak. Možná byla vyšší dávka chybou, ale to nebohý Timek nemohl vědět.
"AŤ UŽ DRŽÍ ZOBÁK!" neudržela se a vyjela na uřvané děcko v dečce. Soustředila se na její odpornou existenci a málem by zapomněla, že musela vypudit další bestie. Nejraději by se napřáhla a pořádně jebla mimino po tlamě. A nejspíš se tak stane, pokud se rychle neuklidní.

Poslouchala žvanění Azaryňanky o bylinách. Ano, šlo vidět, že si teorii nastudovala, to se cení. Nečuměla na každé kvítko tři hodiny, poznala je a něco žablekotala. A to něco nebylo úplně mimo mísu, což se taky cenilo.
Gájel ale brzy žvanění přestalo bavit. Jo, super, ale umí tyto vědomosti tady Valka aplikovat v praxi? Umět poznat kyti byla jedna věc, ale jestli je nebude umět využít, tak jako medik bude na dvě věci. Hodlala ji tedy vyzkoušet i z praktické části.
"Opravdu? Tak si tvé rychlé rozhodování musíme vyzkoušet," švihla ocasem.
Pořádně se zakousla do své tlapy, až dost tekla červená. Pak ukázala budoucí léčitelce ránu, kterou si sama způsobila. Jako magor. Ani sebou necukla, protože bolest necítila.
"Ošetři mě," přikázala jí chladně. Jednalo se o základ. Čerstvá rána, je jasné, že byla od vlka, žádná zlomenina, nic. Jestli ho nezvládne, tak jí určitě nedoporučí, aby ošetřovala druhé.