Giuseppe má v životě pevně dané a převelmi významné místo, kvůli kterému chce ve vlcích (dobrovolně, nebo z tlaku rodinného prostředí - velký rozdíl v tom přec není) zanechat dojem nadpozemské dokonalosti. Vyrovnanost, klid, grácie - tím se snaží zapůsobit na ostatní, aby si o ní vždycky mysleli jen to nejlepší. Usuzuje, že více než sebe reprezentuje svou rodinu a smečku, jejichž zklamání se nesmírně obává. Při delším pohledu si tak nemálo vlků všímá, že se ve smrtelně důležitých situacích usmívá křečovitě, až nuceně - tváří jí občas prosákne stres, co se s ní jako rodinný přítel táhne už raného dětství. Tuto skutečnost nicméně nikdy nikomu nedozná. Ani sobě! Přiznat si, že má nějaký problém by znamenalo, že by nějaký opravdu měla, a to si nemůže - nechce - dovolit.
Za žádných okolností by nesnesla skutečnost, že by v jakékoliv komunitě nebyla oblíbená, protože se bojí odmítnutí, a tak mnohdy působí poddajně a empaticky. Zdravá míra sebevědomí jí ale samozřejmě nechybí! Projevuje zájem se o cizí starat na bázi duševní, jelikož ví, že si tak u vlků prakticky zdarma získá věrnost. Málokdy vlky a jejich nabídky odmítá, protože si myslí, že pokud je nepotěší, alespoň je nezklame. Princeznám s dobrou prezentací se takové věci přec nedějí a je její povinností, aby v očích ostatních nikdy neklesla!
Nicméně nelze zůstávat naivním - vlk s mnoha kamarády má přístup k informacím, a s těmi přichází moc. Kdoví, co všechno si její jazýček pozmění? Důvěru však chová pouze k úzké rodině, tedy výhradně bratrům, a ti jsou pak jediní s volným přístupem ke… ke všemu.
Pouto, které ji k nim váže, mnohým může napoprvé vypadat až tristně. Často pociťuje nutkání je ve věcech předčit a nejednou žhne závistí nad jejich životy (jakoby nesdíleli úplně stejný základ!), nebo provinilost, že něco neunese a to pak automaticky spadne do jejich kompetence. Tlak přece cítí všichni, nebo ne? Tak proč jim ho gradovat svou neschopností? Též si však úplně na jinou notu myslí, že si každý sourozenec zaslouží kus své slávy a minutu na výsluní - vychvaluje je tak všude, kde může. I za cenu toho, že sama bude opomenuta.
Jak jsou na tom potom ona a její rodiče? Kdoví. Jsou pro ni snad až citlivé téma, obrovské tajemství zamknuto na milión klíčů různých velikostí - jisté však je, že pokud se k němu někdy někdo dostane, nebude to pěkná podívaná.
Vyjma těchto pilířů je těžké říct, co si vně sebe Pippa vlastně nosí a tvoří. Většina její povahy se vyznačuje slepenými střípky požadavků, které od ní okolí (tedy primárně matka a otec) vyžaduje.
Nejvýraznější vlastnost tkví v její úžasné paměti. (Je jako chodící archív!) Díky ní si v sobě též pěstuje chuť k vzdělání a ráda z vlastní iniciativy zkouší různorodé aktivity k rozšíření obzorů. I kdyby ji nebavily, cítí povinnost je dokončit - věci nikdy nenechává nedotažené do posledního puntíku, včetně vlků, a snaží se je vyšťavit do poslední kapky. V povolání tak působí jako zatrpklý perfekcionista, co se nikterak netají svou workoholickou náturou. Je téměř závislá na pravidelných vlnách euforie z dobře vykonané práce, co se střídají s méně milosrdným, totálním vyhořením. Nikdy si nedovolí v těchto činnostech chybovat, neboť usuzuje, že jí nesluší - vůči ostatním je naštěstí mnohem shovívavější. Občas se dokonce i nabídne, že jim ráda pomůže ke zlepšení! Záleží jí na tom, aby byla šikovná celá smečka, neb přesně to dle jejího umínění zajistí jejich kolektivní prosperitu.
Giuseppe je ve zkratce elegantní, pracovitá slečna, která se se všemi, poddanými či vznešenými, snaží udržovat vřelé vztahy. Status princezny a potomka dvou významných rodů v ní odhalí určitě každý. Bystrému očku však málokdy také neunikne, že je v ní něco tíživého, co si možná ona sama ani není schopná uvědomit.
Giuseppe je na pohled svým věru maličkým vzrůstem a stavbou jako porcelánová panenka, což umocňují také její nevinně vyhlížející oči. Je šlachovité postavy, kterou ani trénink zjevně příliš neovlivňuje a udržuje si hubenou postavu, ve které nachází až nemocný zájem. V poměrně řídké srsti věčně nosí vpletené heřmánky a sedmikrásky, nebo si do ní lepí pampelišky. Vždy nosí korunku z vrbového proutí, co zdobí dle dostupných materiálu daného období.
Zvracením je její hlas občas nakřáplý a tišší, než je obvyklé - snaží se v něm však udržovat sebevědomí, což na některé může působit směšně. Voní po heřmáncích, bylinkách a skořici.

Příběh Giuseppe začíná u dvojice vlků, kteří ke svému spojení došli Norestu netradičním způsobem - namísto lásky si u toho totiž jako dva obchodníci potřásli tlapkami a dohodli se na nutných detailech, co zaručovaly spokojenost obou smeček. Byli to diplomaticky schopný a silný vlk, A’Kaza Roisin, a jeho podobně sebevědomý, vzdělaný protějšek, monarch Voltaire. Učinili tak z obav nad změnami, ke kterým docházelo na politické půdě? Nebo se usnesli na tom, že jejich potomstvo zaručí zářnější budoucnost obou rodů?
Giuseppe se narodila zkraje prvních jarních dnů, co vlky regeneroval a hojil jim rány zanechané zimou. Skrz tradice z otcova dědictví prvních pár týdnů strávila výhradně v nejužším rodinném kruhu. Společnost jí dělali tři bratři - aristos achaion, Arrakis, snaživý, byť slabší Dante a hrdý Sylvester.

• Její imunita je neproniknutelný štít, až se občas zdá, že jich má přímo celý arzenál. Tuto skutečnost vyvažuje citlivým žaludkem, který ji při stresu, silném zápachu či požití výrazně chutnajících bylinek nutí zvracet
• Příležitostně si po srsti maluje popelem a mokrými uhlíky, aby zapadala do otcovy rodiny. To u ní vzbudilo zájem v malování, co považuje za svůj oblíbený koníček - talentovaná nicméně rozhodně není. Ale v takovém psaní je věru mistr!
• Vždy nosí korunku z vrbového proutí, co zdobí dle dostupných materiálu daného období

Hvězdičky

Giuseppe za pomoci své magie dokáže vyčarovat modře světélkující napodobeniny tělíček s “hvězdou” za hlavu, co mohou být maximálně 10 cm velké. Neustále z nich vyskakují drobounké, různobarevné jiskřičky, které připomínají ohňostroj v tom nejmenším podání. Vychází z nich teplo různé intenzity. Jejich viditelnost je samozřejmě ovlivněna tím, jestli je den, či noc.
Nevýhodou celé magie je, že Hvězdičky samotné jakoby často měly vlastní vůli. Koho mají rády, toho zahřejí a tulí se s ním (ale věřit by se jim nemělo!) - kdo je jim nepřítelem, těm rády dělají potíže a tu a tam je popálí. Jsou jako nezbedné děti se sirkami, co rády dělají nepořádek. Pippa na to nemá žádný vliv.
Při kontaktu s vodou po chvíli umírají, nebo se po minutách či hodinách (záležeje na síle a především zkušenostem Pippy) vypaří. Když už ale jednou existují, Giuseppe nemá moc nad tím, kam půjdou, nebo jak dlouho budou žít. Některé jsou nedochůdčata, a jiné mají holt sílu za tři - jejich síla je ale samozřejmě v rozmezí schopnosti vlčice.