Príspevky užívateľa

Utíkal dál a dál, avšak Asteri mu byl v patách. A to natolik, že už začal cvakat zuby směrem k boku. A náhle ho přepadl zvláštní nápad. Dát mu lekci. Lovil mohutné zvíře a zrovna losové dovedli býti docela... agresivní. Asteri už prokázal své běžecké schopnosti, tak teď bylo třeba si vyzkoušet, jak si poradí v této situaci.
Hari zastavil a v podobně velkého kopytníka se po mladém vlčku ohnal děsivě vyhlížejícími parohy. Bude překvapený? Nebo bude něco takového očekávat? Nechtěl chlapci samozřejmě ublížit, proto taky nevyužil maximální možnou sílu, avšak kdyby se držel moc zpátky, tak by z toho hoch neměl nic.

Hari ale nebyl sám, zdaleka ne! Žízeň sem přivedla rovněž i dalšího vlka, někoho, koho tu ještě nepotkal. Nejspíše tulák, neb nepáchl po žádné smečce. Možná někdo, kdo sem přišel nedávno?
"Zdravím," pozdravil dotyčného, protože nebyl přeci neslušným! "Rád tu vidím někoho, kdo nechce druhému hned urvat hlavu," řekl na odlehčenou. Ale on sám se lehce zrovna necítil. Poslední dobou smečku postihovala jedna tragédie za druhou. A on už stárl - jak dlouho bude ještě natolik fit, aby mohl všechny ochránit?
Náhle zavál vítr, který s sebou přinesl nepříjemný, dost známý zápach. Medvěd. Přivřel oči.
"Měli bychom odejít," řekl bez jakéhokoli vysvětlení a snažil se naznačit huse, aby doplavala ke břehu. Avšak ta se k tomu očividně moc neměla.

Že Darach ani Raymond o ní nemluvili? Asi ho to celkem překvapilo. Myslil by si, že by otec o své družce mluvil více, kdyby se tady Darina zvídala. Ale očividně se tak nestalo. Ostatně kdo ví, co se mezi nimi vlastně událo? Nevěděl. Ostatně byl už dávno pryč.
"Nepovím, protože to celé se událo už dávno." Moc si ji nepamatoval. Možná to bylo tím, že spolu moc neinteragovali. Jako malý byl naštvaný, že měla bílou srst. Že kdyby ji měla tmavou, tak by byl taky tmavý a byl by právoplatným členem rodiny. Ostatně se spíš stranil všech, aby nedělal rodině ostudu - snad to bylo něco, co mu tak mile doporučil Darius? Bylo to dost možné.
"Příliš o to nestojím, ano," střihl uchem. Stejně jako moc nestáli o něj, že? "Většinu času jsem byl stejně uklizený někde jinde." Na rozdíl od Daria, ze kterého se měla stát hvězda. Naštěstí vyhasl dost brzo.
Hari jako děcko si radši hrál sám v lese na sněhurku a povídal si s malými roztomilými zvířátky. Třeba s pavoučky! S nimi se cítil podstatně lépe jak s jinými Ignisany.

Hari si užíval jara. Dny byly teplejší, ač mnohé byly poněkud deštivé, kytičky kvetly, příroda se vůbec probouzela, prostě krása! Dokonce i jeho husička byla mnohem aktivnější a ťapkala hned vedle něj, jako kdyby měl být její mámou. Inu, nejspíše ho tak vskutku viděla, protože jeho existence byla první věc, co spatřila hnedky po vylíhnutí. Tento drobný tvor každopádně využil zdejší vody a vlezl do ní, jakož správnej vodní pták! I Hari se z řeky poklidně napil. Dnešek nemohlo nic zkazit, mm? Možná tak Zlomyslovo zlobení, ale na to si už tak nějak zvykl. Větší fail, jak to s šéfem, se stál nemohl.

"Ano, Čekanka!" zopakoval návrh jejího jména s úsměvem. To, aby si to slůvko hezky zafixovala, pořádně ho ochutnala. Ale zcela evidentně chtěla slyšet návrhů víc, ale Timek už jí tak začal oslovovat. Inu, možná by bylo vhodné malé neplést hlavu X jmény, že? Ještě by měla krizi identity! A na to byla malinká. Čekanka it is.
Pak pohlédl na Timka a na okamžik se uculil. "Určitě bude zajímavé mít u sebe tak divoké vlče s tak roztomilým jménem," řekl mu tiše, aby neměla malá tendence odposlouchávat!! Teda, ne, že by se tu sdělovaly nějaké tajné válečné plány, že.
Pak se jeho pozornost opět obrátila k Čekance. Také byl zvědavý a raději nic dalšího neříkal. To aby přišla sama na to, co chce dělat!

Ano, Hari se malé vskutku věnoval! Bohužel jakékoli hrátky musely být předčasně přerušeny. Přeci jen... řešení jména bylo důležitější, že? Jak by mohlo dítko bez něčeho takového existovat? Ale samozřejmě, jak bude vyřešeno toto a jak Tim najde kožešinku, tak se zajisté budou moci vrátit zpátky ke hře!
"Co tak Čekanka?" navrhl. Nad tímto jménem už přeci dumali u offline Meduňky! Tak proč toho nevyužít, že? Vlčátko sice mělo k modři této kytičky daleko, ale... proč ne? Světluška taky není kopie světlušek, tak by Čekanka taky nemusila být kopie čekanek! Ale možná tento návrh by zapáleného bylináře mohl trochu trápit. Nebo by si snad malá přála něco jiného? Uvidíme!

"Samozřejmě, že ne," střihl uchem. "Darach mě viděl naposled když mi bylo kolik? Něco trochu přes rok? A s Raymondem jsem nikdy moc v kontaktu nebyl. Takže jestli vám o mně něco řekli, tak... to nejspíše byly jen jejich představy." Za tu dobu, co byl malým špuntem, se dost změnil. Byla to náročná cesta, ale přeci jen!! Dosáhl nějaké stability. Jako dítko byl permanentně nešťastnej a měl pocit, že nikam nepatří. A udělal dost špatnejch věcí, a to i jako dospělej. Ale nakonec se se svými stíny eventuálně tak nějak... popral. Snad se nic nepodělá, že?
"Vskutku," řekl stroze, ale pak se nakonec trochu rozpovídal. "Když jsem se sem po nějaké době vrátil, tak mě taky přivítala novinka, že můj bratr je alfou. Ale to už je dávno."

Hari by si nejraději chvíli dáchnul, ale ono dítko mělo energie vidno za tři. Jako ano, dávalo to docela smysl - děcka nikdy nebavilo celé dny jen prochrápat, na to byl v tomto věku expertem jen on sám.
"Dobře, dobře, budeme si hrát." Jakpak by se mohl bránit proti takovému živlu? Ah, jí bude ještě dost! Tiché dítě by sice bylo snazší na výchovu, ale zároveň přesto doufal, že z tohoto jen tak nevyroste. Smečka nějakej živel, mimo Roiha, ehm, potřebovala.
"Copak by sis ráda zahrála?" zvídal se, ale už teď věděl, že některé návrhy bude vetovat. Třeba schovku!! Schovka s takovými špuntíky by mohla rychle dopadnout nepěkně.
Inu, ať to dopadlo jakkoli, tak Tim po nějaké době přišel. A s dobrými zprávami - alfa nechtěla, aby bezbranné dítko bylo necháno přírodě!
"Dobře, jsem rád, že s tím nebyl problém. Ale snad se její máma brzy vrátí," přikývl na Timečka a pak se záhy obrátil na hyperaktivní dítko. "Stále si nepamatuješ své jméno, maličká?" ujistil se. Protože, co si budem - bude nějak třeba ji oslovovat.

Jméno postavy: Hariuha
Jakým předmětem byla postava začarována: žádným
S kým a kde hrála: s Toshim v jehličnatém lese
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: cca 5
Krátké shrnutí příběhu: Hari při obchůzce území narazil na bývalého Nihilana Toshiho. Domníval se, že z toho bude jen prachobyčejné setkání, ale ejhle! Z Toshiho se najednou stala vlčice. Oba dva jaksi panikařili a Hari začal brainstormovat, jak situaci vyřešit. Bohužel toho moc nepomohlo. Pak teda Toshimu hodil kompliment a kdoví, co se pak stalo…
Dopad na postavu: Hari si nejspíše bude dávat pozor na každou druhou věc, vzhledem k tomu, kolik prapodivných věcí se poslední dobou dějou!

Jméno postavy: Hariuha
Jakým předmětem byla postava začarována: pírkem
S kým a kde hrála: Timothée (a pak i Čekanka) na louce vlčích máků.
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: cca 12
Krátké shrnutí příběhu: Hari shodou okolností narazil na Tima a shodou okolností byli oba pod vlivem kouzelného pérečka, což znamenalo jediné! Láska na první pohled. Zase. U obou. Tito dva tedy opět znovuprožili svůj honeymoon phase a co víc! Našli při své procházce ztracené vlče a ujali se jí.
Dopad na postavu: Upevněn vztah s Timem (ještě více!) plus se stal (opět) adoptivním rodičem.

Jméno postavy: Hariuha
Jakým předmětem byla postava začarována: pírkem
S kým a kde hrála: S Ariou na ostrůvku
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: cca 16
Krátké shrnutí příběhu: Hari jednoho dne narazil na Ariu, která se chovala jaksi zvláštně, až moc vřele, ale nic si z toho nedělal. Asi si prostě pomyslel, že jen chtěla kamarády stůj co stůj! A vůbec neměl tušení, že ho nabalovala pod vlivem peříčka. Ukázali si navzájem své magie, pak se vydali na procházku, měli menší smalltalk, dokud Aria nespadla i s tím pírkem, které měla za uchem. Hari jakož gentleman jí pírko chtěl samozřejmě podat, čímž i on byl následně očarován. Zamiloval se, ale to bylo přeci špatně. Vždyť byl zadaný! Cožpak by tohle mohl Timovi udělat? Pokušení bylo velmi silné, ale nakonec se vzchopil a vysvětlil Arii, jak se věci mají a že nemohou být spolu. Pak společně zakopali peříčko pod stromkem.
Dopad na postavu: Tento incident zajisté ovlivnil/ovlivní jeho vztah s Timem a Ariou. Nejspíše se Arii bude podvědomě vyhýbat, aby ho zase nenapadly nějaké hříšné myšlenky. Nebo kdo ví - možná se eventuálně poddá? Co se týče Tima, tak Harimu bude ze sebe nepochybně zle, že byl tak blízko k tomu ho podvést. Rád by mu o tom incidentu řekl, ale tuší, že to jejich vztah jen negativně ovlivní a už to nebude jako dříve.

Jméno postavy: Hariuha
Jakým předmětem byla postava začarována: žádným
S kým a kde hrála: s Mornie na řece Cayně
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: cca 4
Krátké shrnutí příběhu: Hari se poflakoval okolo a v tom uviděl dobře známou vlčici. Azaryňanku, se kterou se nějaký ten rok zpátky pořádně pohádal, přičemž ta hádka skončila požárem lesa u Cayny. On vyvázl fyzicky v pohodě, ale ona, jak se právě dozvěděl, takové štěstí neměla. Byl nucen konfrontovat svou minulost, ale zohavená vlčice byla překvapivě… přátelštější, než by čekal, a to protože byla pod vlivem peříčka.
Dopad na postavu: Nejspíše se mu vrátí ztracené noční můry z toho dne, co usmažil Mornie. Ač na něj nebyla *tolik* naštvaná, tak on na sebe naštvaný je a bude. Možná ho to setkání donutí se s tím incidentem někomu svěřit, což doteď neudělal.

"V-všichni tři?" zopakoval překvapeně. Božínku! Něco takového by ho fakt nenapadlo. To asi bylo tím, že mu bylo jasné, že Tim by se nad takovým nápadem určitě nadšeně netvářil, co?
"Jo... máš pravdu. Nemyslím si, že by s tím souhlasil. I z toho důvodu, že se vy dva stejně moc dobře neznáte, a, no... Ano. Vztah by to asi zničilo." Kdyby měl čistší mysl, tak by ho asi napadlo to, že by z toho Aria mohla mít přímo ďábelský plán. Stát se léčitelkou, sblížit se s Timem a nějak ho zmanipulovat, aby byl Hari jen její!! Jistě, řekla, že nechce ničit vztahy, ale co kdyby ano, žé? Ještěže byl běloch natolik poblázněn, že ho nic takového actually nenapadlo.

Hari stále v losí podobě utíkal, přibližně stejným tempem jako ze začátku. Až teď se konečně letmo ohlédl, jestli měl Asteriho za sebou. A měl. A očividně už byl blízko! V tom se konečně dostal na onu vysněnou mýtinku, kde konečně už zrychlil. Jak na tom asi pak bude Asteri? Snad je ještě schopný popadnout dech! Přeci jen, Hari nemůže jako los zůstat věčně, že? A chudák Estrelák by asi byl zklamán, kdyby mu honička trvala natolik dlouho, až by byl Hari donucen se změnit zpátky.

"Na zdraví," řekl, když Aria začala vlivem hlíny a prachu pčikat. Jemu se to naštěstí vyhlo, kdo ví proč? Ale její kýchání bylo vlastně i docela roztomilé. Sakra, doteď by si ani nepomyslel, že by kýchání mohlo být roztomilé!
"Taky také, Ario," pousmál se a dotkl se její tlapky. Úplně až ucítil motýlky v bříšku! Ale ne, musel to utnout. Což si už říkal po několikáté a stále se s ní bavil... Snadněji se řekne jak udělá, že? Ale teď byl čas. Vážně. Nebo... nebo... Ještě chvíli? "Měli bychom už jít. Každý jinou cestou," špitl, vidno trochu neochotně. Jako když je člověk zažraný do hry s tím, že by měl už dávno jít spát.

Úplně se skoro až zatetelil, když se o něj Aria otřela. Jeho mozek naříkal, že jí to chce oplatit! Blíznout jí po čumáku! Všechno!! Jak rád by se poddal pokušení! Kdyby byl Pstruhem či Apollyonem pár měsíců zpět, tak by si nepochybně pomyslel, že Aria byla nastrojena samotným ďáblem, aby zhřešil a podvedl Tima. Úplně ho chudáka snad testovala!
"Ano, tady je to tu hezké a ideální," přikývl. Pak vyhrabal menší díru, do které pérečko položil. Kdyby ho tu totiž nechal jen tak, tak by ho vítr odvál jak nic! A ze společného místa by byl prd. Pak pohlédl Arii do očí, skoro až toužebně. Ale ne, musel být silný. Nemohl se těm zvířeckým tužbám poddat!

Jakmile mu podala pírko, tak si ho zamyšleně vzal. Zahřála ho na srdíčku slova, že nic jiné není tak výjimečné jak on! I ona byla velmi výjimečnou vlčicí, o tom vůbec nepochyboval. Chvíli mlčel, neb sváděl boj sám se sebou. Měl by Timovi zůstat věrný, nikdy v životě by ho nenapadlo ho podvést, ale teď? Teď ta myšlenka byla příliš lákavá. "Myslím, že by bylo lepší ho položit na společné místo," rozhodl se. "A rovněž si myslím, že tady blízko ostrůvku by to bylo ideální." Kdyby si pírko ponechal, tak by mu připomínalo ty hříšné myšlenky. A kdo ví - možná by se jim eventuálně poddal!

Lhal by, kdyby řekl, že nebyl šťasten, že ho má ráda. Ještě aby nebyl, když byl takto pod vlivem pírka! Jak rád by ji objal a blízl po čumáku! Ale ne, nemohl. Prostě to nešlo. Bylo by to špatně.
"Ano," povzdechl si. "Už někoho mám - Timothéeho. Takže nemůžeme být spolu." Ale... co oči nevidí, to srdce nebolí, že? Že? Ne, ne, ne! Co to do něj jen k čertu vjelo? Přeskočilo mu? Fuj na něj! Cožpak by ho po těch letech takto na náhodno podvedl?! Inu, pírko to po něm očividně chtělo. A jak silné bylo!