Príspevky užívateľa

Souhlasně přikývl a nasledoval Mornie dál, při tom ale nezapoměl sám pátrat po nějaké známce vody. ,,Jaký materiál máš na mysly?" Zeptal se mezitím. ,,Vím že to záleží na tom, která past se bude nejvíce hodit na dané místo ale... No jestli nevíš o něčem... Univerzálním? Co by se mohlo využít u více druhů pastí a co bychom mohly pozbírat už po cestě?" Navrhl. Sám ale netušil co by ten univerzální materiál mohl být. Neveděl ale, co jiného by mohl říct aby řeč nestála a tak se alespoň zeptal na něco, co by mohlo být užitečné. A i když byl stále z něčeho nového, jako je stavění pasti, nervózní, byl také rád že se naučí něco nového.
,,To je dobrý nápad." Souhlasil a vyběhl za modravou vlčicí.

>>> Lesní říčka

Když to vypadalo, že jeho rozpovídání vlčici nevadilo, ba naopak jí i zaujalo, trochu si oddechl. Nechtěl působit jako podivín co začne blábolit o divných věcech. ,,Že jo? Ale taková místa jsou tu skoro všude, proto jsem se také vydal sem na jih, když jsem se prvně dal na cesty." Usmál se, byl rád že někdo, i třeba jin trišku, zdílí jeho lásky k přírodě. Nad otázkou se na moment zarazil, aby našel na správná slova. ,,No, pokud jsi opatrná a dáváš pozor na své okolí, většinou se nic nestane. Řekněme ale že se někdo přestane soustředit na cestu... Může mu podklouznout tlapka a může spatnout." Pokusil se vysvětlit tak, aby zbytečně neděsil a jen varoval. ,,Je to asi... Jako by ses najednou rozhodla tímhle lesem rozběhnout. Musíš se dívat pred sebe aby jsi nenarazila do stromu a nebo nezakopla o spadlou větev nebo zvednutý kořen. Dokud dáváš pozor na tvé okolí, budeš, alespoň ve většině případů, v pořádku." Pokusil se dát příklad, protože si nebyl úplně jistý, jestli to předtím vysvětlil dobře.

Pousmál se a naklonil hlavu na stranu, když k jeho ušim dolehla její otázka. Jistě to byla lákavá nabýdka, zkusit si s Fäoline zazávodit, ale zároveň to nebylo součástí toho, co měl zprvu v plánu. A když už začaly s něčím, neměly by přeskakovat na něco jiného. Navíc mu to přišlo krapet nefér, davat si závody s někým kdo v běhu na dálku nebyl zdaleka tak dobrý jako on. Přišlo mu, že by to pak bylo pro vlčici akorát demotuvující, stejně jako to kdysy bylo pro něj. Zavrtěl tedy záporně hlavou. ,,To teď, není nutné. Ale pokud chceš, můžeš mě, zkusit dohnat." V momentě co to říkal byl jen o kousek před ní, a tak se na ní při tom otočil. Pred nimi byla zrovna rovinka a tak věděl že si to na chvíli mohl dovolit. Chtěl se ale také podívat, jak se jí daří. Zas jí nechtěl úplně vyčerpat.

Když se k němu přiblížila trochu s usměvem zavrtěl dlouhým ohonem, ale jinak zůstal na místě. Byla pravda, že konverzace opravdu vést neuměl ale z tichých prodlev začínal být krapítek nervózní. Netušil, co by mohl říct, aby plachou vlčici nějak nerozhodil, ale věděl že je mlčet taky nebyla nejlepší cesta. ,,Tomu věřím. Je tu spoustu krásných míst. Obzvlášť tam v horách, různé rokliny a zákoutí kde se skrývá trocha živoda, čím jsi víš tím jsou vzácnější, ale o to zajímavější a krásnější. Rád tam chodím oběvovat." Podařilo se mu trochu rozpovídat díky jeho vášni v krajině, hned se ale zarazil, jestli neblábolil až moc. Navíc doporučovat takové místa stále vlčeti asi také nebyli zrovna nejchytřejší... ,,No... Každopadně není to tam i tak úplně bezpečné... Některé stezky jsou úzké a skály se někdy trochu drolí..." Zamumlal.

Svým nápadem si nebyl zase tak jistý, ale byl rád že pomohl. Zase to ale v něm začalo vyvolàvat myšlenky, že pokud past nakonec nebude úzpěšná, bude to jeho chyba, protože to on navrhl špatné místo. Hlava už si mu zkrátka zase jela své oblíbené hrozné svénáře s ním v hlavní roly všeho, co se mohlo pokazit. Ale nahlas nic neříkal.
Nad její otázkou se zamyslel. Nebyl si vlastně vůbec jistý, jestli tady nějaký zdroj vody vůbec byl. Pokud ne, tak jeho nápad byl pěkně nanic... Navíc právoplatné poukázání na jeho předchozí slova, že už tu dříve byl, ho znervóznilo zas o trošičku víc. Pokud tvrdí, že to tu zná, měl by na to znát odpověď ne?! ,,Nevím jistě... Ale můžeme se po ní podívat. Asi jsem se tady zrovna po vodě moc nedíval." Přiznal nervózně a začal se rozhlížet a poslouchat, jestli vodu třeba neuslyší.

Iska byl z celé té situace zmatený, a to hodně. Netušil, jestli má věřit náhodné vlčici. Mohla lhát, nebo v tom mohlo být víc... Jestli to co říkala byla pravda, možná k tomu měli vysvětlení... Důvod, proč o tom nemluví... A on se nikdy neptal. Vytáhnout to jen tak by asi bylo divné ne..? I on o své minulosti nebo minulosti jeho rodiny nemluvil. To... Dávalo smysl, že? Netušil, byl zmatený ale pořád se to snažil nějak, jakkoliv, obhájit.
Přitiskl uši k hlavě a trochu před vlčicí ucouvl. Její slova, ve kterých takové zrůdnosti v podstatě ospravedlňovala jako tradici se mu nelíbila... Když odhalila, že bývala členkou, trochu ho to zarazilo. Ale dávalo to smysl, pokud mu nelhala jak jinak by toho věděla tolik... Pořád si ale nebyl jistý jestli jí má věřit. ,,To je hrozné... Někomu ublížit jen aby jsi mohl něco dokázat..." Zamumlal a nezpouštěl s vlčice oči, začínal z ní mít dost nepříjemný pocit. Vybavil si vlče, které se k nim nedávno přidalo a udělalo se mu špatně při myšlence že by... ,,Bránit, to ano, ale co dokazuješ, když zabiješ někoho slabšího? Obzvláště když se vzdají..." Zeptal se, v jeho trochu roztřeseném hlase nezaznělo však nic, než jen zmatení. Zavrtěl hlavou a znovu ucouvl, aby byl od vlčice dál. Možná je tu důvod, proč Ignis už neexistuje a Azaryn ano... Proběhlo mu hlavou, ale neměl dist odvahu aby to vyslovil nahlas. Měl strach že by tím vlčici popudil a pokud byla i jen z poloviny tak krvežíznivá, jak zněla její slova, nechtěl se s ní pustit do křížku. I jdyž to by on ani kdyby se zdála neškodná nechtěl.

Rád tě poznávám." Usmál se na ní a drobně opět zavrtěl ocasem. Její jinak ale tichost ho přiměla se nad ní trochu více zamyslet, než by pokračoval v mluvení. Na svůj věk byla celkem tichá, trochu mu vlastně připomínala jeho samotného. A možná právě to mu na ní bylo trochu líto, kazdé vlče by si mělo užít svých vlcecích let a nebýt takhle zakřidlé. Ale byla tu i možnost že nad tím jen příliž přemyšlel, byl přeci jen pro ní cizinec, možnà se jen styděla.
Rozhodl se si lehnout, třeba to vlčici trochu víc uvolní. Vzhledem k jeho malému vzrůstu teď byla stejně, a možná i o malinký kousíček vyšší, než on. ,,A jak se ti tady zatím líbí?" Zeptal se v pokusu vlčici trochu rozmluvit.

Zavrtěl pomalu hlavou. ,,Do ničeho mě nenutíš. Je to jen... Zmrzlou vodu už jsi jistě viděla tolikrát, a já nic lepšího nesvedu." Vysvětlil tedy a napravim svůj úsměv. Raději se zatím nepouštěl do jeho složitého vztahu k jeho magii. I když by o tom rád Eirlys řekl, netušil úplně, jak začít. A nechtěl tyhle chvíle kazit složitým vysvětlováním a určitým stupněm nechutě, kterou k části své schopnosti měl. Někdy jí to vysvětlí, ale ne dnes.
Její otázka ho upřimně trochu zarazila, úplně na předchozí incident zapoměl! Nebylo také divu, když tu bylo něco mnohem důležitějšího, co si pro sebe uzmulo všechnu jeho pozornost. ,,Myslím že už jsem z velké části suchý." Poznamenal zatím co se rychle prohlédl. Noc byla stále ještě relativně teplá a Eirlysin oheň udělal svojí práci. Když se otočil zpět k ní, následoval její pohled až k té jedné osamocené rybě. Samotného ho překvapilo, že to první co ho napadlo bylo, že nechce Eirlys pouštět. Zrovna on, který se doteků vždy tak bál a stále bojí... Jako by teď, po všech těch letech, úplně po nějakém tom doteku hladověl. Specificky po tom jejím. ,,Jak dlouho po setmění jdou ještě lovit ryby?" Zeptal se, ale jeho slova i výraz jakoby byl stále krapet mimo.
Jak jí tak hleděl do očí, jen stěží bojoval s nutkáním se k ní přitulit. Ale strach mu v tom bránil, jako by kolem něj byli obmotané řetězy držící ho na místě. Co kdyby to znovu nezvládl? Jak by vůbec mohl tak moc pokazit tak dokonalý moment? Jak by to mohl Eirlys udělat? Jenže její úsměv ho hladil po duši, šupinky v její srsti se díky poskakujícím plaménkům krásně třpitily a její oči... Ty se ani nedaly popsat. Tak krásné a veliké... Větší... Iska si najednou uvědomil, že se Eirlys k němu naklonila. Na chvíli ho pohltila panika, co měl dělat?! Jeho tvář však naštěstí zůstávala stejná, jen oči mohly mírně něco prozradit, ale tu už se začal k Eirlys také lehce naklánět, aniž by upřimně sám úplně věděl, co právě teď dělá nebo co by měl dělat.

,,Tady tolik nejsou, lovil jsem je kdysy, než jsem sem přišel. Vlastně mi i trochu chybí, chutnají úplně jinak než jeleni nebo srnci." Vysvětlil. Obdiv v Dannyho hlase ho trochu zaskočil až musel uhnout pohledem. Pro něj to byla obyčejná kořist, kterou u nich doma musel umět ulovit každý. Nic vyjímečného. Vlčkovo nadšení ho ale mírně pobavilo. ,,Pstruzi a soby, to je dobrá kombinace." Mírně se uchechtl.
Když se Danny jak vysvětlování, naklonil drobně hlavu na stranu. V tomhle byli očividně uplně jiní, on by se cítil strašně vynen, kdyby se pár dní, jak pochopil, nevrátil. Ale ať už se slovy: Flákání je super, nesouhlasil, nikdy by se neodvážil proti tomu něco namítat. Neměl právo ostatním mluvit to života. ,,Vážně? A jak dlouho býváš takhle pryč? Nemají třeba o tebe strach?" Zeptal se s upřímnou zvědavostí.

Její chování mu trochu připomínalo to jeho, alespoň co se očního kontaktu týče. Taktéž s ním míval problémy, i když on se alespoň občas pokusil do vlčiných očí kouknout, než sklouzl nějam do strany. ,,Ach tak." Pousmál se, snažil se působit mile. Tak jak se zdejší vlci chovali k němu když sem dorazil. Přeci jen to nebylo až tak zvláštní, že tu byla sama. Byla přeci jen na uzemí smečky. ,,Je tu spousta zajímavých míst." Pokýval zamyšleně hlavou a zastříhal ušima, když se vlčice v podstatě zeptala jeho. Drobně pokrčil rameny. ,,Chtěl jsem se trochu provětrat a zároveň se šel kouknout, jestli tady na něco nenarazím." Vysvětlil.
,,Mimochodem, jsem Iska. A co ty?" Zeptal se a lehce zavrtěl ocasem.

Nad jeho poznámkou se drobně pousmál zatím co uždiboval kousky nabýdnuté ryby. O Irbisech toho moc nevěděl, jen to, že umí být nebezpeční. Zavrtěl tedy záperně hlavou. ,,Kdepak, Irbise jsem naživo nikdy neviděl. Ale řekl bych, že jsem dobrý v lovu sobů a podobné zvěře." Uvedl na právou míru. Soby lobil většinu jeho života, to uměl. A jeleni a srnci nebyli až tak jiní. Šlo se na ně relativně snadno naučit.
Byl rád, že druhý vlk je takto přátelský. Dovedl se v jeho přítomnosti trochu uvolnit, i když pozornější očko by si asi stejně mohlo všimnout, že uplně klidný nebyl. Jenže to seveřan nebyl nikdy. Pořád tak trochu na pozoru, jako by na něj měl někdo zezadu skočit. Na tváři však měl drobný úsměv. ,,Přišel jsi sem lovit pstruhy?" Zeptal se, vzpoměl si totiž na vlkova predchozí slova o tom, že čerstvé úlovky domů odneze až zítra. Ale proč až zítra? Cítil z něho pach sousední smečky a pokud si pamatoval dobře, její hranice odsud nebyla zas tak daleko. Byl zvědaví, ale nevěděl jak by se na to mohl zeptat. A pokud by vůbec měl.

Byl příliž ponořený ve smých myšlenkách, které se točily kolem událostí v posledních dnech, než aby si všiml tichých krůčků. Při jedné z myšlenek, nebo možná vzpomínek, se dokonce drobně pousmál, než ho vyrušil drobný hlásek. Překvapeně se tím směrem otočil a zpatřil... Vlče? To by asi nebylo až tak překvapivé, věděl že ve smečce teď jsou. Byl spíše zmatený že tahle mladá vlčice byla úplně sama. ,,Ahoj." Odpověděl ale a drobně se na ní usmál. Přišla mu poněkud plachá a nechtěl jí hned vyděsit, a tak zůstal tam, kde stál. ,,Copak tu děláš takhle sama?" Zeptal se.

Teplo dnešního dne ho mírně znervóznilo. Po tolika dnech přéjemného chladného počasí se mu ani nechtělo věřit, že slunce dovedlo tak rychle opět zahřát vše kolem. Ne že by si snad přál více deštivým dnů aby se řeky rozvodnili ještě více, ale seveřanovy bylo v chladnějšim počasí příjemněji. Jen doufal že už se vedra léta nevrátí. Rozhlédl se po místě, na které zavítal. Syslí háj se uspěšně zpamatovával ze zimního vykácení, ale bude to trval ještě dlouho, než se z mlází stane noví les. Ale bylo to dobré místo na lov, nebo i jen pro chvíli klidu, kde by si bílošedý vlk mohl utřídit myšlenky, zatím co kolem něj tichounce šustilo listí.

Iska se nad její odpovědí na chvíli pozastavil. ,,Jo tak... Tak to asi jo..." Tahle možnost ho upřímně nenapadla, ale stejně, obdobně jako Sassafras, netušil, proč by se pak dále ve smečce zdržovaly. Možna kvůli rodině a přátelům? Jenže jak moc ti na nich záleží, když pak provedeš něco proti smečce? Isku tyto myšlenky trochu mátly, nenapadlo ho ale, že by ty dvě věci nemusely vždy jít bok po boku. Asi byl na to trošičku moc najivní.
Trochu se zarazil její náhlím pohybem. Za normálních okolností by vlčici nabýdl pomocnou tlapku, jako to pro něj kdysy udělal Cyrano, ale nakonec se zarazil. Rychlost, jakým vlčice vyrazila, na něj dělala dojem, že si přeje být sama a tak se rozhodl jí nechat jít. Navíc, to teplo mu nedělalo zrovna dobře, možná by se jí akorát pletl. ,,Dobře, tak hodně štěstí! Snad se zas někdy uvidíme!" Zavolal na ní, než se po chvíli vydal jinudy.

Nad poznámkou o zimě se trochu zamyslel. Pro něj kritá zima znamenala úplně něco jiného než pro jiné vlky a věřil, že pro květinového vlka to mohlo být ještě horší. ,,Zima tu je." Přikývl pouze nakonec a pak se usmál. ,,V tom případě hodně štěstí." Popřál jí, ať už k nalezení dalších členů její smečky, či k založení nové.
Nad jejím podivením se ani moc nezamýšlel. Pro něj to dávalo perfektní smysl. ,,Mě to příjde logické. Když se k tobě hned po příchodu budou všichni chovat hnusně, co tě tam drží?" Pokrčil rameny. To on by musel být na pomezí života a smrti, aby při takovém zacházení nevzal roha. Udělal to přeci už u své rodiny, co by mu bránilo tentokrát? Ale nad ničím podobným přemýšlet naštěstí nemusel. Úsměv jí vesele oplatil a zavrtěl ocasem. ,,To nejsem, vlastně jsem už i jednou povíšil, ani nevím jak." Drobně se zasmál. Bylo na něm vidět, že mu opravdu na postu nezáleželo. Pro něj bylo důležité být šťastný, a to byl. ,,A díky. Taky doufám že najdeš to, co ti bude vyhovovat nejlépe."