Príspevky užívateľa

,,Jo tak to pak joo! To je jiná," pokývala hlavou, že chápe. ,,Sorry, jestli nějak přehnaně soudím, ale už jsem o vás něco slyšela a že by to bylo něco hezkého, se opravdu říct nedá," pronesla nechtěně možná trochu provokativně, s líným úsměvem na rudé tvářičce. ,,Ale procházku o samotě chápu. Asi musí být občas na hlavu vídat furt dokola ty samé vlky." Hodila po něm hraný soucitný pohled. Takže procházka? Ach ano, Jess milovala procházky! Obzvlášť když byly dlouhé a ideálně vedly na nová neznámá místa.
,,No vidíš, každý máme plusy a mínusy. Ty můžeš nahoru, ale jen těžko odtud se smečkou odcestuješ třeba do džungle," pochybovala, že týpek tuší, co to je, ,,nebo mezi lidi," ne že by poznat lidi byla tedy zrovna výhra. Ovšem, ani Jess se nikdy do pravé džungle nedostala, ale mohla na týpka alespoň vytáhnout své teoretické vědomosti a část těch praktických. Protože za své cestování prošla také subtropy. Sice jen velmi okrajově, ale přeci! Temnější fauna i flora ji fascinovala jako snad nikdy nic jiného. Jediný problém však byl, že tam bylo neskutečné vedro. A jelikož ona pochází ze severu, teplý jih jí nebyl už vůbec blízký. Ale historky, které slýchávala od různých vlků ji nakonec dohnali až k subtropickým lesům. A panečku byl to hustý zážitek.
Ajta, to se to na chvilku zase zamyslela! Pryč se vzpomínkami. ,,Tak jo," pokrčila prostě rameny, ale z místa se nehla, ,,ale teď to začíná být docela zajímavé," povzdechla si dramaticky s úsměvem. Pokud tohohle vlka vytočí do běla, alespoň se nad tím pobaví! I když možná už jí ho bylo i trošku líto. Ono snášet Jess není vždy zrovna lehký oříšek.

Chvíli na něj házela jednu ze svých skeptických grimas, ale nakonec přece jen omluvu přijala, s tichými slůvky: ,,Oukej no." A pak se usmála, aby ji vlkouš náhodou neodsoudil i za špatný pohled.
,,Asi ano." Přikývla. Ani Jess neměla v plánu tu pobýt na nějakou delší dobu, než bylo nutné. Zdržování se po delší čas na jednom místě, jí nikdy nebylo moc blízké. Ovšem to ještě netušila, že kdesi zde na Norestu momentálně pobíhá její krev. To jí v budoucnu jistě velmi zamíchá kartami.
Jess do vzduchu cosi mlaskla. ,,Jo, docela jo. Je to zajímavý a svým způsobem asi i trochu divný," uznala nakonec. Pak se zakřenila. ,,Ale ten výraz stál docela za to." Nedokázala určit, jestli byl v tu chvíli jedinec vyloženě zmatený, ale nedůvěřivosti vůči druhým choval jistě dost. Jestlipak má ta jeho podezřívavost i nějaký hlubší původ hm? Nevěří vlkům snad kvůli tomu, že ho někdo podrazil? To by bylo docela cool. ,,Hele, poslouchej-te," opravila se rychle, ,,má to nějaký důvod, proč jste k novým vlkům nedůvěřivý? Nebo je to čistě jen z principu?"

Zavrtěla souhlasně hlavou. ,,Ne, neudělala," ujistí týpka a když znovu uslyší svůj nový hluboký hlas, zvedne se jí z toho žaludek. Tohle není normální, nějak to přece musí skončit!
Jess vlka sleduje skeptickým pohledem, když navrhne ať podruhé očichá ten plevel. To tak! Ještě by se z ní stalo něco polovičního! Měla by pak třeba z každého pohlaví něco. To by byl panečku teprve guláš!
Rudá překvapeně pozvedne obočí, když sleduje reakci toho cizince. ,,Ha! Je z tebe čuba, že jo?" Ptala se horlivě, jen aby se ujistila. Co si budeme, docela by se jí ulevilo, kdyby v tomhle novém šílenství nebyla sama. ,,Musíme na to najít nějaký lék. Nebo prostě to nějak zvrátit! Nehodlám žít takhle na furt!" Stěžovala si urputně.

Pro Jess poprosím také růžového ohnivce

Jméno postavy: Jessica
Jakým předmětem byla postava začarována: žádným
S kým a kde hrála: Arrakis, divoká řeka
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 11
Krátké shrnutí příběhu: Jess při procházce okolí narazila na Arrakise proměněného ve vlčici. Utahovala si z něj, ale nakonec ho nevědomky proměnila zpátky.
Dopad na postavu: Udělala si dobrý den z kytičkového panovníka Nihilu. Větší následky - možná nějaká budoucí nenávist od Alfy téhle smečky? Kdo ví

____________

Jméno postavy: Jessica
Jakým předmětem byla postava začarována: vodou
S kým a kde hrála: Asphodelle, řeka Cona + Asphodelle a Sassafras, pláň zajíců
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 4
Krátké shrnutí příběhu: Jess se po napití z řeky Cony proměnila v Asphodelle. Nejprve začala šílet, ale po delší chvíli ji napadlo toho využít a trochu prošmejdit Azarynské území.
Dopad na postavu: Nové znalosti o Azarynském území a chvilková deprese z toho, že se proměnila do kytičkového monstra.

____________

Jméno postavy: Jessica
Jakým předmětem byla postava začarována: vodou - v těle Asphodelle
S kým a kde hrála: Plamen, kopečky (Azary)
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 2
Krátké shrnutí příběhu: Narazila na člena Azarynu a musela před ním předstírat, že je členkou smečky.
Dopad na postavu: Nejspíše zatím žádný, poněvadž se hra ještě nedohrála.

____________

Jméno postavy: Jessica
Jakým předmětem byla postava začarována: vodou - v těle Asph
S kým a kde hrála: Smaragdové údolí a jeskyně (Azaryn), Zathrian
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 7
Krátké shrnutí příběhu: Při prozkoumávání Azarynského území narazila na samotného Alfu. Hrála, že je někým jiným a předstírala, že jí zrovna dnes není moc dobře a že se necítí být ve své kůži (jaká ironie, že?). Nakonec se společně se Zathem vydala do jeskyně, kde Azaryn skladuje léčitelské zásoby. Zath odešel hledat Achillese a tak Jess měla možnost utéct, což také udělala. Ještě předtím si však s sebou na cestu vzala pěkný malý dáreček - ukradla Azarynu pár léčivých bylinek.
Dopad na postavu: Krátký šok, když se dozvěděla, že je z ní najednou Beta smečky. Znalosti o Azarynském území a Azarynu celkově. Z jeskyně si pro sebe ukradla trošku bylinných zásob, takže menší plus pro ni. Ovšem, těžko říct co přinese budoucnost, pokud na to Azaryňané přijdou?

____________

Jméno postavy: Jessica
Jakým předmětem byla postava začarována: vodou
S kým a kde hrála: v těle Asphodelle S Kiler na jarní pastvině
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 4
Krátké shrnutí příběhu: Potkala se s Kiler v těle Volt. Nahodily spolu zajímavý pokec a obě se navzájem svěřily s tím, jaká kuriozita se jim přihodila.
Dopad na postavu: Pěkný pokec s Kilkou, který jí jistě zlepšil den (mohla si totiž konečně někomu postěžovat!)

____________

Jméno postavy: Jessica
Jakým předmětem byla postava začarována: sněženkou
S kým a kde hrála: Asteri, hrby (kotlina)
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 7
Krátké shrnutí příběhu: Společně s náhodným vlkem, na kterého narazila, přičichli oba ke sněžence a vyměnili si pohlaví. Jess už na tohle narazila s Arrakisem, ale i tak začala panikařit, poněvadž být vlkem pro ni nebylo nic příjemného.
Dopad na postavu: Žádný fatální dopad to na ni nemělo, možná se jen příště zamyslí, když si bude chtít z někoho utahovat, protože se to samé může stát i jí.

Překvapeně na Helču zamrkala. ,,Druhou nebo třetí zimu? Jak je to možné?" Hodila po své sestřičce udivený pohled.
,,Teda... já.. já jsem přišla teprve před několika týdny. Ale jednou už jsem tady na chvíli byla! Ovšem, to už je pár let zpátky." Přiznala a nespouštěla s Helči svůj překvapený pohled plný štěstí. ,,Vypadáš úplně jinak. Jsi.. no, dospělá." Uchechtla se Jess s upřímným úsměvem na tváři.
Už Hel skoro vůbec nepoznávala, ale zároveň jí připadala neskutečně blízká. Byla šťastná, že ji vidí. ,,Takže... to jsi byla celou tu dobu tady? Všechny ty roky v Norestu?" Zeptala se s údivem.

,,No tak budeš léčitel." Pokrčila prostě rameny. ,,Třeba jednou budeš ostatním zachraňovat životy. To je dobrá budoucnost, ne?" Jess by tedy zrovna tohle asi moc nebavilo, ale věřila, že dost vlků v tom svůj smysl najít jistě může. A když to bude bavit tohoto vlkouše, tím líp pro něj.
Povzdechla si, když si vyslechla další jeho slova a posadila se, aby se mohla podrbat zadní nohou za uchem. Hodila po něm pochybovačný pohled. ,,Krve dvou samců? No, kdo ví, Norest je dost divný místo. Často se tady děje spousta různých věcí a spousta z nich ani nedává moc smysl. Ale tohle je mi pěkná kuriozitka." Uznala. Opravdu se zde mohlo stát i to, že by se vlk vylíhnul z kamene? Jestli ano, pak už se mohlo stát opravdu cokoliv.
Uchechtla se. ,,Typická smečka. Nikdy jim ostatní nejsou dost dobří, pokud jim zrovna neslouží." Obzvláště pak Azaryn, že? Jess už hlavou párkrát proběhlo, že by tadyten Azaryn možná mohl být bývalý Ignis. A jak jinak si to ověřit, než u jejího člena? ,,Hele, nejmenovala se náhodou kdysi ta tvoje Azarynská smečka Ignis?" Ovšem, nebyla si jistá, jestli o tom tento jedinec bude vědět něco více, když pomalu ani nezná všechna povolání své smečky. Ale nějaký základy by mít mohl. ,,No, voni se moc v divočině nevyskytujou. Sem tam nějací teda jo, ale když už, tak to jsou spíš míšenci vlků a psů. Vořechové." Obeznámila ho s dalším novým pojmem. ,,Takže pochybuju, žes nejakýho viděl. Kór jestli žiješ většinou jenom uzavřenej za smečkovými hranicemi." Jó tady na Norestu asi těžko narazí na nějakýho pravýho čokla.
Chvilku přemýšlela, jestli má cenu pokusit se Ptroužkovi vysvětlit, co to vůbec ti lidé jsou. ,,Buď rád, žes lidi nikdy nepoznal. Jsou hrozně divní. Chodí po dvou, ale nemají ani křídla, ani peří, dokonce ani chlupy. Prostě nic z toho. A dělají samý divný věci. Třeba stavějí věci z kamenů a... dalších divných materiálů. Jsou docela děsiví. A tihleti čoklové za nimi běhají jako vycvičení mazlové."

Začínala panikařit. Vážně panikařit. Sakra! Tohle fakt ne! ,,Už se mi to jednou stalo... teda, ne přímo mně, ale jednomu týpkoj!" Vyhrkla. ,,Stala se z něj vlčina a tvrdil, že je celou dobu vlk. Nejdřív mě obviňoval, že jsem ho zaklela já. No chápeš to?" Odfrkla si při vzpomínce na toho imbecila. ,,Já to ale nebyla. No a pak najednou říkal, že ho prej teda musela proklít sněženka. A koukej teď na mě! Fuj." Zanaříkala dramaticky tím novým hlubokým hlasem. ,,Já normálně ke kytkám jen tak nečichám. Určitě musejí být prokletý." Rychle se v hlavě snažila přijít na to, co toho páprdu předtím změnilo zase zpátky. Ale za boha na to nemohla přijít! Předtím se prostě v nějakou chvíli proměnil. ,,No a... pak jsme teda hledali sněženku a... a pak se nějak proměnil zpátky, ale já netuším proč nebo jak! Co mám jako teď dělat, probůh?" Ach dělalo se jí z toho celičkého zle od žaludku!
Hodila očkem po vlkoušovi. ,,No... nevim. Ty už jsi jako holka vypadal i mluvil, takže kdo ví." Uchechtla se pobaveně.

Všechno se najednou událo hrozně rychle. Jessica se pomalu ani nestihla vzpamatovat z toho, že narazila na svou sestru a už zde byla svatba. Připadalo jí to, jako včera, kdy jí Hel oznámila, že se bude vdávat. A víte co? Ono to dost pravděpodobně taky někdy včera bylo! Všechno bylo rychlé, ale zároveň neskutečně krásné. Žasla, když si vyslechla, že její sestra si již našla svou osudovou lásku. Byla na ni neskutečně pyšná a velice jí to přála, jen co je pravda!
Z pozitivního úhlu pohledu, by se vlastně dalo říci, že Jess přišla na Norest tak akorát včas, aby stihla právě tuto skvostnou událost. A jak moc se na ni těšila! Byla štěstím bez sebe, že mohla dorazit. Ale zároveň měla taky trochu nervy. Koneckonců nikoho tady, kromě své vlastní sestry, neznala, a tak si sem tam připadala trochu rozpačitě.
Vůbec si nedokázala představit, jak nervózně se musí asi cítit Helča. Jestli vůbec byla alespoň torška nervózní? Kdo ví, tyhle dvě se již tak dlouho neviděly, že se mohlo ledacos změnit. Jestlipak sestřina radost a nadšení ze svatby všechnu nervozitu s přehledem házejí za hlavu? Těžko říci, poněvadž Jessica není žádný jasnovidec.
Cestou sem přemýšlela, co má budoucím novomanželům přinést za dáreček. Věděla, že Helča má ráda jaro a kvítí, takže to nebylo až tak těžké. Ale co teprve její partner? Jess ho vůbec neznala. Netušila, co by bylo ideální. V hlavě jí po cestě šrotovaly myšlenky jedna přes druhou. Stejně však bohužel neměla moc času na to, aby vymyslela něco obstojného. A tak pouze natrhala několik jarních kvítek, na které cestou narazila. Kytici pak ještě svázala stébélkem trávy a doufala, že to bude stačit. Nebylo to nic extra, ale furt lepší než nic.
Jessína se pozor pěkně, taky trochu dala do pucu. Tedy, upravila si srst o trochu důkladněji, než obvykle a za ucho si zastrčila maličkou větvičku vrby jívy s již rozvitými pupeny. Aby taky nevypadala na takové společenské události jako nějaký obyčejný bezďáček, že?
,,Zdravíčko," pronesla hned co dorazila, jen tak do vzduchu, i když zde nikoho neznala.
Jakmile jí padl pohled na svou sestru, musela se pousmát. Helenka mezi ostatními přímo zářila.

V těle Asphodelle

,,Pro dobro smečky." Zopakovala po něm Jess pevným hlasem, aby ho uklidnila. Nepotřebovala, aby se ten čertík čertil. Ach tohle bylo fakt supr. Získávat informace o smečce jako někdo v takto brilantním utajení, se Jess docela zamlouvalo. Byl to zkrátka tak trochu určitý typ adrenalinu.
Pokud se jí tohle, nebo něco podobného, stane někdy příště, možná by mohla zkusit trochu pomíchat zdejší vztahy a důvěru. To by bylo taky celkem funny! No jenže teď si raději jen ukládala informace. Sice zatím nevěděla, jak nebo jestli vůbec, je někdy využije, ale kdo ví, co nabídne budoucnost.
Další jeho slova Jess docela potěšily. Vypadalo to totiž, že roháč má v plánu odejít. Dokonalá příležitost! A na co konkrétně? Inu, když už se Jess nacházela v jeskyni plné užitečných bylinek, proč si nějaké skutečně nepřivlastnit? Jistě, bylo to sice trochu hrubé, ale oni tu těch bylinek měli spousty! Jistě si ani nevšimnou, že jim jich pár chybí.
A tak, jakmile pan černý zmizel, Jess posbírala do tlamy tolik bylin, kolik jen unesla. Sice z toho teď bude mít v puse docela nepříjemnou pachuť, ale jistě se to vyplatí!
Za Delle se měl, co nevidět, údajně dostavit smečkový léčitel.
Jenže v tu chvíli, kdy se Achilles pravděpodobně dostane do jeskyně, aby zkontroloval falešnou Asphodelle, Jess už bude dávno, společně s pár ukradenými bylinkami, pryč.

Jess jen sem tam přikývla ohledně jeho slov o plese.
Vydechla do vzduchu malinký obláček a otočila se zase zpátky na vlka, který na ni právě něco breptal. Zaznamenala, že má možná o něco holčičejší hlas, ale jinak vypadal docela stejně.
,,Co je co?" Zeptala se zamračeně, ale hned na to vytřeštila oči. Její hlas je úplně jiný! ,,Ale ne! Ne, ne, ne, ne neee!" Zapištěla svým novým hlubokým hlasem a rychle se podívala po svých tlapách, které se teď zdály býti několikrát větší, než předtím. ,,To je snad zlej sen!" Zuřila a naštvaně dupla do jedné ze sněženek. Pak ze sebe vydala frustrovaný zvuk a zase se podívala na vlka. ,,Je ze mě čubec! Tak to vůbec! Jak to zase změním? Co mám dělat?" Ptala se spíš tak do vzduchu, protože věděla, že tenhle vlkouš jí nejspíš neporadí. V duchu rychle přemýtala nad tím, jak se předtím proměnil ten panovníček z Nihilu. Ale za boha stejně nemohla přijít na to, jak se to celé předtím stalo! Jen jedna věc byla jasná. ,,Sněženky, pitomý sněženky!"

,,Jo, fakticky!" Přikývla, když vlčině znovu přitakala.
,,Přesně. Ať to je co je to, už toho mám dost. Přísahám, že s tímhle vším plevelem se žít opravdu nedá. Je to tak akorát na obtíž." Postěžovala si cizince. Jessicu taky potěšilo, že narazila na někoho, kdo má očividně stejný problém. Tedy, ne že by to druhé vlčici přála, ale bylo fajn, že se tohle bláznovství neděje jenom jí.
Další slova Kilerky Jess trochu zaujala, ale nakonec nad tím stejně jen pokrčila rameny. ,,To je možný, kdysi dávno se mi, tady na Norestu, potkali rodiče. A taky tady nějaký čas byla moje teta..." na chvilku se zamračila, ,,teda alespoň myslím.." dodala nejistě. Ale měla pocit, že ano. Že dle vyprávění jejího otce, se zde chvilku opravdu nacházela i její teta.
,,No, to já taky doufám! Nedokázala bych se smířit s tím, že mi z kůže vyrůstá plevel! Chci zpátky svoje staré já." Souhlasila s druhou.
,,Já jsem tak nějak odevšad. Už jsem toho docela dost procestovala, tak teď jsem zase tady. Ale úplným původem jsem se narodila kdesi na severu." Dodala ještě, ale hned na to na Kilku s úžasem vytřeštila oči. ,,10 nebo 9 let? Týjo, tak to už je pěkná řádka let." To se Jess na chvilku pozastavila i nad svým vlastním chováním. Nebylo by slušnější, kdyby, takto starší vlčici, spíš vykala? No ale, jak se zdálo, vlčina byla s tykáním naprosto vpohodě a tak to Jess neřešila. Kiler prostě nebyla, jako ten mladý páprdovský šašek, co si říkal panovník Nihilu, který po Jess tak hrozne vyžadoval vykání. ,,A to máš Norest tolik ráda? Nikdy tě nenapadlo odejít jinam? Fakt ti to tady přijde tak supr?" Zasypala starší vlčku otázkami. Opravdu jí to všecičko zajímalo!

(V těle Asph)

Smaragdové >>>>> jeskyně

Sem tam pokývala hlavou jako kdyby zvažovala jeho slova. Ale uvnitř je naprosto ignorovala. Co jí bylo po tom, jestli se tady nějaká Beta snaží kvůli smečce úplně udřít? Jess to jen zase o kousek přesvědčilo, že ve smečce být fakt nechce. A už vůbec ne na pozici paní kytičkové Bety.
Naštěstí ji nakonec tenhle roháč doprovod opravdu poskytl. A tím, že vykročil jako první se Jess zase o trošku ulevilo.
Při cestě se pak vlkouš najednou nečekaně zastavil a podíval se Jessice do očí. Ta mu pevný pohled opětovala, i když se jí za zátylkem samou nejistotou ježily chlupy. ,,Jistě. Chápu, že když bych cítila, že se něco děje, měla bych ti dát vědět. Ale nevím, asi to opravdu bude jenom mnou. Nechci tě zbytečně zatěžovat, už tak toho máš určitě sám dost." Řekla tak empatickým hlasem, jak jen dokázala. Až se jí z toho, co slyšela vyjít ze své tlamy, dělalo maličkato zle od žaludku. Jak tady tak vychvalovala Alfu smečky, který beztak celé dny jen vysedává a čeká až mu jeho poddaní přinesou přímo pod nos kus žrádla! Jessica ovšem věděla, že takhle smečka úplně nefunguje, ale občas si prostě umanula, že některé její radikální názory nejsou zrovna od věci.
Další jeho slova by ji málem odhalila, kdyby nebyla tak dobrá hérečka.
Jestli ví, že mu může věřit? Ach, jak absurdní! Být Jess zase ve svém milovaném těle, na místě by se mu do ksichtu vysmála! I když pravda, v takovém případě by pak tato situace vůbec nevznikla. Ale mlít tady něco o důvěře před někým, kdo se vydává za někoho úplně jiného, bylo opravdu k popukání.
Jess vší silou potlačila smích a zůstala nanejvýš vážná. ,,Vím." Řekla po chvíli dramatické pauzy, aby přidala na slově určitou váhu. Doufala, že týpek jí to sní i s navijákem.
Pak se na něj trošku pousmála, zčásti aby odlehčila atmosféru, zčásti protože se prostě nad tímhle vším usmát prostě musela. ,,A víš, že můžeš věřit i ty mně?" Zeptala se a úsměv na tváři se jí o něco rozšířil. Ach tohle byla krásná zábava! Jess dlouho nezažila, že by si takto utahovala z nějakého vůdce smečky. I když... vlastně momentík... zrovna nedávno si utahovala ještě z jednoho páprdy, co si říkal lídr - z toho květinkového krále všech vlků. Ach, tak to už v tom případě máme dva! Dva Alfové smečky, ze kterých si Jess tak trochu dělala srandičky. No její pobyt na Norestu se zatím vyvíjel vskutku zábavně.
Vlkouš ji dovedl přímo na místo, kde očividně skladovaly všelijaké bylinky. Jednalo se o jakousi malou jeskyni a vypadalo to, že momentálně byla prázdná. Žádný Achilles, který by snad i tvrdil, že jí nic není. ,,Tak kdepak tady máme něco na bolest hlavy?" Ptala se do vzduchu. Pochybovala, že se pan rohatý nějak extra vyzná v bylinkách. Žel Jess taky nikdy nebyla zrovna bylinkářská expertka, ale naštěstí už se něco málo za ta léta cestování, od různých vlků, přiučila, takže zase nebyla úplně marná. Nevěděla však, jaké znalosti bylinek má vlčice, v kterou se proměnila, a tak si raději nehrála na příliš chytrou, ale ani na příliš hloupou. Prostě se jednoduše poohlédla po jeskyni a do hlavinky si zapisovala každičkou informaci, která by se v budoucnu mohla hodit.

Frustrovaně si povzdechla. Jistě zase ten ples! Každý o něm pořád mluvil. No jenže Jess očividně přišla těsně po něm, jak se zdálo. Jaká smůla, že? Tam by se nové známosti a informace získávaly levou zadní. ,,Ples. Proč o něm všichni tolik mluví? Předpokládám, že je to hodně velká událost, když se o ní štěbetá po celém Norestu." Hádala Jess.
,,Hm, občas," utrousila neurčitě a další jeho slova už moc nekomentovala. Místo toho se soustředila na jejich nový společný cíl.
Mírně pobaveně zavrtěla hlavou, když se v mladém vlkovi najednou objevilo tolik nadšení. ,,Hm, jo, máš pravdu, po sněhu ani památky, ale kytek je tu fůra." Přikývla a snad z jeho sdílené radosti, nebo kvůli čemu jinému to mohlo býti, si přičichla k některé z blízkých sněženek také. Nevěděla proč to udělala. Normálně moc ke kytkám nečichala. Ale tahle, jako kdyby ji snad i lákala. Vůbec jí v hlavince nedocvakla jistá souvislost se sněženkou, o které nedávno mluvil ten kytičkový král, když se změnil ve vlčinu. Takže také přičichla k rostlince a najednou se zdálo, že je vše nějak... úplně jinak. Několikrát zamrkala, zašklebila se a odtáhla se od toho podivného kvítí o kus dál.

Kývla na jeho odpověď. Jeskyně. Ne nora? Jeskyně hm... nejspíš to bude nějaké zázemí toho léčitele. ,,Jo, jo, však já vím." Jenom se jí jeho dalšími větami potvrdilo, že ten roháč je asi fakt zdejší lídr. ,,Hm, nevím. Poslední dobou mám prostě takový zvláštní pocit. Asi je to jen mnou." Přiznala, tak aby vypadalo, že si prostě jen dělá starosti o smečku. To totiž taky Beta většinou dělá, nebo ne? No Jess se sice nikdy moc ve smečkových pravidlech neorientovala, ale nějaké základní znalosti ještě měla. ,,Možná nakonec opravdu nebude na škodu zkusit Achillese najít." Zamumlala si pod nosem a snažila se u toho vypadat nepřesvědčeně a zamyšleně. Asi tak, jak by se normálně tvářila ta Delle. I když Jess absolutně nevěděla, jak se ta borka s plevelem na kožichu chová, odhadovala, že jako Beta nebude moc ostatním ukazovat, že je na tom nějak slabě. A už vůbec ne Alfovi, že jo!
,,Tak víš co? Když už jsi tady a taky máš v plánu jít za Achillesem, klidně mě můžeš doprovodit." Svolila nakonec a zatvářila se tak, aby vypadala, že jí to teda zas tak velkou radost nedělá, ale že jí je asi fakt špatně. Navíc Jess opravdu trochu začínala bolet hlava, ze všech těch lživých rozhovorů, které dneska musela vést s Azarynskými vlky. Takže jestli jí tady ještě i uleví od bolesti, tak co by ne!
Nakonec si to totiž dokonce rozmyslela. Chtěla by zjistit, kde mají jeskyni. A tenhle Alfa jí tam určitě mohl dovést. No jenže, kdyby jí nechal, ať jde první, pak by to byl docela velkej průser. Takže prostě jenom doufala, že týpek bude vést cestu a ona půjde s ním. Koneckonců, I kdyby se Jess chovala sebevíc podezřele, pořád vypadala jako Delle. A bylo by dost nepravděpodobné, aby byla někým jiným, ne?