Príspevky užívateľa

"Děkuji, vy také," usmál se přátelsky. Stále nějak zpracovával tu situaci, jak do vlčka před chvíli naboural, uff! Takže ani neuvažoval nad pěkností jména Kiryoku, prostě pochvala přišla zcela automaticky. Řekl by ji i někomu jménem Rakovinovec Bramborový.
"Šedou vlčici s růžovými a modrými pruhy? Hm... Mrzí mě to, ale nikdo takový se mi nevybavuje," povzdechl si. "Ale doufám, že ji najdete. Dobře vím, jaké to je, být najednou oddělený od pokrevní rodiny. Tak snad tu díru v srdci brzy zaplníte." Bratr Lokki odešel. Nechyběl mu, protože byl sviní, ale přesto byl... jaksi smutný. Ale spíše mu bylo teskno po alternativním vesmíru, kde spolu vycházeli. "Jak jste se vlastně od sebe oddělili, jestli se mohu zeptat?"

Jméno postavy: Kettu
Jakým předmětem byla postava začarována: vodou
S kým a kde hrála: self-posty na Coně a nábřeží, se Salome v nemocnici, s Aiduinem v Domech, s Ossianem na železnici, ceremoniál vlčat v bazénech
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 2 selfposty, cca 7 postů se Salome, cca 6 s Aiduinem, 4 s Ossianem, 2 v bazénech
Krátké shrnutí příběhu: Byl jednou jeden zrzek a onen zrzek se rozhodl se nevinně napít vody z řeky. A ejhle! Najednou se dostal na úplně jiné místo, měl jiný hlas a jinou barvu kožichu. Stala se z něj… Bellanna, ta, kterou usmažil do podoby deadpoola. A co víc! Z Bellanny byla kulťanka, přičemž zrzek o kultu věděl akorát to, že věří v boha noci Hatiho. Kettu byl z tohoto zjištění extrémně ve stresu, protože tušil, že kulťané jsou přísní a že by přešlap mohl stát jeho hlavu.
A tak se jedné noci vydal do nemocnice, přičemž tam potkal Salome. Chudák neměl tucha, že zdejší popravčí měla na Bellu pifku, protože se pokusila zabít samotného mesiáše. Ale o tom se v rámci konverzace dozvěděl a určitě z toho radost neměl, ne, naopak se mu z toho chtělo brečet. Ah, do jakého průšvihu se to dostal!
Ale pak se na něj usmála trocha štěstí, když v Kultu narazil na známou tvář - na Aiduina. Hned mu vysypal, jak se věci mají, ale představil se jako Enkidu, neb měl pocit, že Duiny by nerad viděl někoho, kdo zmrzačil jeho mámu. Duiny mu vysvětlil v kostce, jak se věci v Kultu mají - ne moc dobře, očividně.
Kettu si žel moc klidu ve zdejších končinách neužíval, protože ho vyhledal jistý Ossian, že musí splnit ceremoniál věřícího. Chudák z toho byl v koncích, ale cožpak mohl odmítnout a ceremoniál neabsolvovat? Kdeže! Stálo to krev, pot a slzy, ale nakonec dvě noci probděl, aniž by vzbudil větší podezření. A dokonce pomohl Bellanně k vyššímu postavení, jaký je to hodnej kluk!!
V Kultu se toho dělo celkem dost, takže se musil účastnit i ceremoniálu vlčat u bazénu, přičemž se tam dozvěděl, že jedno z vlčat bylo uneseno. A trochu tam pokecal s Lesley
Dopad na postavu: Kettu nepochybně bude mít z toho všeho pořádný dlouhodobý trauma a Hatiho bude vidět i ve snech. Bude pořádně paranoidní, že ho někdo z Kultu bude chtít dostat za to, že jako bezvěrec sídlil na jejich území. O onom incidentu nebude chtít mluvit a jakékoli špionážní výhody mu budou totálně jedno. Bude potřebovat terapii. Hodně terapie. A kdo ví, jak moc mu rozbila život Bellanna v jeho těle!

Chudák po tom fiasku v Kultu (a ještě kdo ví, jak to tam vůbec dopadlo!!) byl příšerně mimo, sotva stačil vydechnout a ejhle! Svatba Hel a Enkida. Nemohl odmítnout, ač by vlastně rád. Nejraději by totiž prospal dny, ne-li přímo měsíce, absolutně nerušen, někde ve svatyni. Inu, ale život prostě nebyl fér a jednoduchej. A tak přišel. Aspoň si trochu upravil kožich, aby byl trochu reprezentativní, a nahodil předstíranej úsměv. Přeci jen tam nebude kazit vibe, ne? Ale jestli si tu všimne Lesley, tak v něm asi reálně něco umře. Zase.
"Zdravím," pozdravil Roiha a ostatní, když sem přišel. Ah, škoda, že také neměl s sebou nějaký pořádný dar, ale bylo pro něj už velmi obtížné se sem dostavit v nějak reprezentativním stavu.

Kettu byl ve své noční můře - vlastně to bylo o dost horší jak ta! Z noční můry se totiž mohl probudit do teplého pelíšku, ale tady se neprobudí na hezčí místo. Pokud se teda za takové probuzení nebude počítat octnutí se v nebíčku, až se Salomka rozhodne mu urvat makovici. Což se dost dobře stát může, protože byl totálně v koncích. Natolik moc, že už sotva dokázal uvažovat nad svými slovy. Stejně měl pocit, že na nich sotva záleželo. He's cooked.
"Už- už o tom nechci dál mluvit," vyhrkl ze sebe vystresovaně, protože sotva věděl, co říci, aby to působilo jako Bellanna, aby neumřel, aby to a tamto, načež svých slov hned zalitoval. Sakra. Radši se rychlejším krokem vydal pryč a zadoufal, že už vlčice nebude tlačit na pilu, ale dobře tušil, že takovej maniak mu jen za toto pořádně šlápne na krk. Achich ouvej. Podělal to. Chtělo se mu brečet.

"Sakra," sykl Kettu, když mu Duiny potvrdil domněnku, že ven se nedostane ani s doprovodem. A co teď? Vidno vše, co šlo podělat, se podělalo. Jako kdyby veškeré naděje byly pryč! Ale nesměl to vzdávat, na to ještě bylo brzo. Město bylo přeci jen obří - nemohli mít pod palcem všechno a všechny, ne?
"Fajn, fajn. Jak moc je tu Bellanna věrná? Nebo spíš - mám očekávat její brzký pokus o návrat? Nevím, jestli nebude mít spíš větší touhu dokončit ty... No, však víš co... nebo jestli se spíš hned obratem vrátí sem to tu vyřešit, aby náhodou nezhřešila nebo tak něco." Stále mluvil tiše, samozřejmě! Byť sice trochu zmateně a naléhavě. Ani by se nedivil, kdyby tu měli skrytej kamerovej systém. Velkej Hati tě vidí, co?
A samozřejmě měl na mysli Bellanny nevyřízené účty s Voltaire a Nihilem vůbec, jen o tom nechtěl *tolik* explicitně mluvit, vzhledem k tomu, jak ta situace totálně zničila Duinymu život. Přeci tu nemohl být šťastný, ne? S těmi blázny noci?
"Jasně. Zatím to asi riskovat nebudu. Přeci jen, jsem bezvěrec v těle Bellanny, která má vlastně taky štěstí, že má stále hlavu na svém místě. Kdo ví, jestli by i ona pak tolerovala takovou situaci," uvažoval nahlas. Byl tady ze všech paranoidní!! Kamarádku neznal, takže měl pocit, že když by došlo na lámání chleba, tak by určitě upřednostnila zájmy víry než nějakého okřídleného cvoka.
"To... to mě moc neuklidňuje," řekl a zhluboka se nadechl, hlas se mu i mírně třásl. "Ale ne, ne. Ono to určitě nějak dopadne. Všichni nemohou mít přehled o všem, ne?" Ano. Došlo na pořádné copium. Měl často temné myšlenky, ale když mu teď reálně šlo o život, tak si uvědomil, že opravdu nebyl připraven na konec. A už vůbec ne na takový.

Skoro se až lekl, když se k němu dostala drobná barevná vlčice. Ježišimarja!! Proč s ní chce každej mluvit? A proč se ptá, jestli je v pořádku? To vypadal tak vyjukaně? Možné to bylo, přeci jen si na zdejší život opravdu nezvykl. A odmítal si zvykat - přeci... přeci tu nebude navždy, ne?
Po pár okamžicích si naštěstí uvědomil, s kým mluvil. To musela být ta... ta Lesley, o které mu říkal Aiduin! Jediné štěstí, že tuto informaci pochytil, jinak by mohla nastat nepříjemná situace.
"A-ahoj Lesley," vydal ze sebe. Musí se rychle dát dohromady!! "Ano, všechno je v pořádku. Proč by nemělo být?" Možná protože chtěli Bellu popravit za to, že chtěla rozbít mesiášovi cedník?? Ale v jejím životě jen detail, žee. No jo, holt mu nedošel ten kontext v podobě topení dětiček. Jistě, napadlo ho to, ale ještě tomu odmítal věřit.

Stále se "modlil". Už byl časově blízko cílové pásky, ale paradoxně cítil, jako kdyby se čas zastavil. Kdy ho už tmavý propustí? Měl hlad, žízeň a nejspíš by si i rád konečně odskočil. Sežral by naprosto cokoli. Opravdu! Naštěstí mu břuch nekručel moc nahlas, to by bylo velice... trapné. I zívnutí potlačil, úspěšně! Nesmí přešlápnout, protože na další konfrontaci neměl sílu. Vzhledem k únavě a hladu by bylo pro něj těžší stále nosit masku. Už aby mohl jít spát. Nejhorší na tom všem bylo to, že toto všechno bylo totálně zbytečné. Tento ceremoniál ho fakt neposune blíže domů. Vlastně stále neměl tušení, co dělat. Byl z toho chudák neštastný. Kdyby se dostal do Azarynu, tak by s nimi byla nepochybně o dost lepší domluvila, byť byli krvelačné bestie. A to je co říct!

Když se zaslechl o tom, že se má u bazénů odehrát ceremonie vlčat, tak přišel. Ne, že by opravdu chtěl, nikoli. Musel se ukázat, aby nepůsobil *podezřele*. Byl každopádně překvapen z informace, že někdo unesl vlče Kultu. Jak znal tyto cvoky, tak pachatelova hlava tu brzy někde bude viset. Uf. Nechtěl by skončit stejně.
Byl napnut z toho, co bude následovat. Viděl, jak se ostatní zbavují ledu v bazénu. Snad... snad by nehodili vlčata do ledové vody? Jak... chladnokrevné. Vždyť by mohla umřít! Něco takového by nikdy nedopustil! Zachvěl se a doufal, že se jen mýlil.

Byl moc vděčný, že se už Duiny nerýpal v tom, jestli byl opravdu Enkidu, nebo ne. Uf! Takže jeho přestrojení vyšlo. Ale stále si musel dávat bacha, aby se neprokecl.
"A... asi nemůžeme ven ani v doprovodu s někým jiným výše postaveným, že?" odtušil. Jako sehnat někoho na procházku by bylo asi obtížné, ale... snad ne nemožné? Potřeboval aspoň nějaký!! způsob, cokoli. Slovo nejde neexistuje, nebo by aspoň nemělo existovat, pokud se chtěl dostat domů.
"Ale kdyby došla v mém těle sem, tak ji budou chtít zabít, ne? Ledaže... ledaže by předstírala, že se sem chce přidat." A to byl další druh noční můry. Jeden osud horší jak druhý!! Kdyby ho sem přidala, tak tu bude navždy uvíznutej a asi by si hodil mašli. Ale snad tento scénář nebude tak katastrofický, né?
"Lesley, Lesley... ta asi nebude tím druhem kamarádky, co by Bellanně takto zprostředkovaně pomohla, co?" Ta by ju mohla vzít ven na výlet, pokud by na to měla oprávnění!! Ale tušil, že ti pánbíčkaři by mu za přiznání, kým je, sťali hlavu, kamarád nekamarád. Za trest toto, opravdu.
"Popravit?!" vytřeštil oka, přičemž si pak dal dvě a dvě dohromady. "Oh... to je tahle." Ta fanatička z nemocnice! Opravdu působila, že by Bellannu nejraději zabila, a to nejen svým pohledem. Ugh!! Proč musel být zrovna v jejím těle? A proč měla furt potřebu dělat průser za průserem a jen tím ničit Duinymu život? Nemluvě o tom, že mu ho zničila už tím, že ho odtáhla k této šílené bandě. Chudák kluk.

Zarazil se, když spatřil vykulené oči barevné vlčice. Eehhh, udělal něco? Teda, byl v těle Bellanny, a ta furt něco dělala, že? Třeba... atentáty na alfy všech smeček. Snažil se tedy pohled dotyčné nebrat nějak osobně.
Jenže aj ten její pozdrav byl jaksi... nepřirozený. Zdravíčko? Uuhhmm, byla dotyčná snad nějakým nováčkem, dalším deviantem, či jak tomu nadávali? Možné to zajisté bylo. Nebo měli spolu nějaký speciální vztah, o kterém nevěděl. Jestli to byl ten případ, tak ho mohl čekat průšvih jak mraky.
"Promlouvala jsi dnes k Hatimu, sestro?" vydal ze sebe první pobožný kec, který ho napadl. No ano!! Modlíš se, barevná dámo? MODLÍŠ SE? On totiž určitě ne.

A tak nastal nekonečný agonický čas ticha bez jídla a pití. Hleděl jak zhypnotizovanej na noční oblohu a... snažil se nějak zabavit svou mysl, aby neusnul nebo tak. A taky nesměl vypadat znuděně nebo totálně out, protože to by se tmavému určitě nelíbilo.
Jeho mysl hned utekla, jak jinak, k hříšným myšlenkám, ke vzpomínkám na teplé letní slunce, kterého se snad letos dožije. Na vodu v jezeře, jak tam tehdy potkal Hel! Jak se té asi daří? Ah, jak mu chyběly paprsky slunce, tak strašně moc. Nemohl tu žít věčně, opravdu nemohl. Jak tu nekonečný čas ubíhal, tak tím byl zoufalejší - co když se odsud nedostane? Uběhlo již několik dnů a stále nebyl ani o píď blíž k tomu se dostat domů. Nepřežil by, kdyby tu musel přečkat zbytek svého života. Myšlenka to byla tak tíživá, že mu začaly i oči slzet, což ho vyděsilo, honem jiné myšlenky, honem!! Doufal, že si toho tmavý fanatik nevšimne, a kdyby jo, tak to určitě byly slzy štěstí, že může trávit celou noc rozjímáním nad jeho excelencí Hatim, že jo?
Až teď si pořádně uvědomil, že mu mimo jiné chyběla i přítomnost princezny Rivery. Její něžná milá duše plna světla a kreativity, ah! Kéž by tu někoho takového měl, ale byl tu totálně sám. Až na Duinyho, ale no, to byla jen taková náplast na otevřenou zlomeninu.
Nakonec uběhl celý jeden den. Uf! Byl za půlkou!! Ještě mu zbývala energie, ale jestli vydrží do konce, to ještě netušil. Snad ano?
Lamentoval v duchu nad tím, jak měla Bellanna porouchaná křídla. Jo, nějak se ta zranění už zahojila, ale značka ideál to nebyla. Určitě nebyla ve stavu, kdy by s nimi mohl prchat před těmi cvoky jak z akčního filmu, že?
Nakonec se dožil i toho osudného západu slunce. Za chvíli bude konec. HURÁ!!! Ale musel své nadšení skrýt, ne, musel být přímo plný žalu, že čas s pánembohem byl pomalu u konce!!

Snažil se udržet klid a hned přijít na nějakou chytrou výmluvu, proč mu neodpověděl na otázku. Nechtěl si vymejšlet, ještě by se zbytečně napráskal, ale možná se tak stane i tak? Ale v tom si něco uvědomil!
"Duiny, víš, jak já to mám někdy s pamětí!" povzdechl si. Uvědomil si totiž, že Enkidu o paměť přišel, když se dostal do smečky, takžeee by možná dávalo smysl, kdyby menší výpadky paměti měl doteď? Byla to jeho naděje, aby stále zněl legit.
Vůbec se mu nelíbilo, jak měl Aiduin vlastně pravdu, sakra, to byl tak obvious? Doufal, opravdu doufal, že ne, protože pak mu nepomůže už vůbec.
"Poslyš, já ji do problému opravdu dostat nechci. Navíc bych tím šel i proti sobě, chápeš, ne? Protože i já bych se vlastně dostal do problémů. Kdyby se něco stalo mně, tak by to odnesla i tvoje máma a naopak, takže je důležité ji najít co nejdřív a... a něco vymyslet." A co vymyslet? To faaakt neměl tucha. Ale nejdřív krok po kroku, že? Už tak bude pořádný oříšek zmizet nepozorovaně z území a hledat své tělo. Uf.
"Super, super. A počkat, světlo Hatiho? Já myslel, že jste právě... proti světlu?" zažblekotal a pak se mu rozsvítilo v hlavě. Ze stresu se choval jako trdlo, tak možná o to byl jako Enkidu autentičtější. "Jo, jo, jako světlo měsíce, že? Už to chápu, pardon" odpověděl si rychle sám a zhluboka se nadechl.
"Dobře, a mám tu nějaké... kamarády, nepřátele, nebo tak?" zvídal se dál.

Snažil se udržet klidný výraz (vidno něco, co ve zdejším kraji dělá neustále - jak hezky se vycvičil!), když si všiml, jak ho vlk podezřívavě propíchl očima. Něco řekl špatně, jinak, jak by řekla Bellanna. Do háje. Nebo nad jeho pohledem jen moc přemýšlel? Dávalo by to smysl, protože tady overthinkoval pomalu *vše*. Bohužel mohl overthinkovat jak chtěl, ale holt většinu kritických informací postrádal. Hoch by měl dostat odznak za improv!
Naštěstí tmavý vlk své pochybnosti, pokud nějaké měl, nahlas neřekl, jen začal se svým pobožným tlacháním, na které Kettu se "zájmem" přikyvoval.
"Prokážu," hlesl odhodlaně a podíval se vlkovi do očí. A pak svůj pohled obrátil k měsíci. Ceremoniál započal. Před ním se samozřejmě pořádně najedl, ale, no, výběr potravy tu nebyl zdaleka tak bohatý jako jinde. Ale aspoň něco, že? Bylo by mrzuté, kdyby mu začalo kručet v břiše hned hodinku po začátku. Inu, teď dva dny bude muset probdít, beze slova, což svým způsobem byla výhoda, ano, ale po tom martýriu bude beztak muset sdělit, co se dozvěděl víře. No - alespoň bude mít dva dny na to přijít s něčím chytrým, že?

Kettu se chtěl ze zoufalství začít smát, když uslyšel další slova vlčice. Fakt, jako kdyby byl v nekonečné noční můře. Naštěstí udržel výraz, no, protentokrát to spíš vypadalo, jako kdyby chtěl brečet. Strašné, strašné... Co kdy komu udělal? Čím si zasloužil takový trest? Co mu vlčí předkové chtěli sdělit?
"Ne! Nikdy bych ze sebe boha nedělala!" vyhrkl polekaně. Určitě... určitě neměla na mysli napadnutí Voltaire, že? Musela mít na mysli zdejšího alfu. Nějaké napadnutí nihilské panovnice by jim určitě bylo jedno. Ah, do čeho se to Bellanna jen namočila? A jak z toho má ON vybruslit? Samozřejmě, že musí zametat její nepořádky.
"N-nechci zemřít," hlesl slabě, spíše pro sebe.

Jak Kettuovi chyběly teplé sluneční paprsky a světlo! Byl z té věčné tmy úplně vydeptaný. A stále nebyl o moc blíž tomu, aby se dostal domů. Stále nevymyslel plán, jak odsud utéct. No a hlavně - co Bellanna? Kde byla ona? Bylo dost možné, že... dělala v jeho podobně nechvalné věci. Možná ji, jeho, už vyhnali. Kdo ví? Ale očividně to nebyla tak silná věřící, že se ještě nevrátila domů, co? Argh! Ta nevědomost o tom, co se dělo, ho totálně užírala. A aby toho nebylo málo - spatřil jakousi barevnou vlčici. Neměl nejmenší tušení o tom, že ona a Bella byly tak nějak kamarádky. A už vůbec nevěděl o tom, že toto tělo má pod kontrolou Fäoline, dcera Bellanny. V tom bude ale bordel, co?
"Pozdrav tě Hati, sestro," pozdravil neutrálně. To aby nebyl tolik podezřelý, že?