Príspevky užívateľa

Z Kilerin otázek ju vyrušila Majda. Achjo, Majda, ta neřízená střela co každýho oslní svojou štastnou náladou. Aj tak si možná tu poslední zimu získala srdéčko Kilerky. Nebo možná si spíš Kiler získala Majdino srdéčko. To bylo asik pravděpodobnější. Na druhou stranu kdo si Majdu nezískal, to musel bejt pořádnej debílek! Že by Majda někoho neměla ráda. Z toho co ju Kiler znala tak nebylo vlka kterýho by Majda ráda neměla. A šlo to aj poznat podle toho jak padla Verdy kolem krku. Ta se toho nebála teda! "Ale holka divoká to mi ani nepřipomínej." řekla a zavrtěla ocasem. Jak by se taky měla vyfintit když ani nevěděla že jde umřít co? Když ju nikdo a nic nevarovalo. Chudák Verd, ta teď měla Majdu kolem krku. A okřidlená vlčka nevypadala že má v plánu se pouštět.
"No to teda! To by holka měla!" leda že by jí ho už schválila Verd. Ale tak, to by svejm sestrám určo řekla ne. Že teho šamstra Helenčinýho zná a že se nemusej bát.

Kolem šedý stařeny prošel jeden známej ksicht. Ezikyel, co se přidal k sesterstvu aj když nebyl sestra. Na jeho pozdrav se usmála a švihla ohonem. "Zdravim." eště dodala a pak se zas čuměla na dění kolem. Zapaloval se oheň, to bylo zajímavý. Třebars někemu chytne ocas a to bude teprv podívaná. Koutem oka kukla ještě po okolí a všimla si jedný ze sester, no sláva! Verdandi dorazila. A hnedka po ní si všimla i Helenky, ta vypadala že už tu byla. Už už by vyrazila se s ňou pozdravit jenomže Helenka měla asi jinou společnost. Nějakej hnědej frajer se kolem ní motal. Hmhm, no toďto? Kilera se na frajera eště chvilu dívala, to aby zjistila esi ta společnost je chtěná nebo ne. Ale z výrazu Helenky tohle asi měla v plánu. Hmm, ňáká známost? Vyrazila tedy za Verd, ta o tom určo bude vědět. S Helenkou si byly bližší než s Kilerou, možná aj nejbližší z celýho sesterstva. "Čauky Verdy. Ráda tě zas vidim." usmála se na modrou vlčku a posadila se vedle ní. Měla ju ráda, Verdy byla dost chytrá vlčka. "To je Helenky šamstr?" čumákem ukázala na hnědýho frajera na kterýho se Helenka tak usmívala. Byli spolu roztomilý, ne že ne! Jenom aby se ze šamstra nevyklubal nějakej podvraťák. To by pak měl co dočinění s Kilerou ha! Ta nenechá sestru v problémech. A už vůbec ne v problémech s chlapem!!

Kilera si samozřejmě tuto akcu nemohla nechat ujít. Aj když měla dost pochybnou známost z Nihilu, ples byl snad znak míru a ničeho jinýho ne. Šak tady byli aj vlci z Azarynu, což pokud věděla byli nihilští nepřátelé. No jo, moc se už v tých smečkových vztahách neangažovala. Spíš si jela svůj hezkej život, dokud mohla. Dokud eště žila. Na ples bylo klasika se vyzdobit. Kilera se celkem nerada zdobila, nebyla to zrovna její věc. Byla radši tak jak ju přiroda stvořila. Aj když nějaký malý doplňky nosila, furt to nebylo nic na levelu zdobení ve kterým sem chodili všeci ostatní. Tak na sebe dala nějakou tu králičí kožu a pár kostiček. To bylo asi jediný co se jí teďka povedlo najít. Ale řekla by že to nebylo tak zlý.
Kilera doufala že na plese potká nějaký svoje kámošky. Šak Hel by tu snad někde bejt měla ne? Popřípadě si dycky može pokecat s někym jinym. Vlků tu bylo dosť. Možná že letos eště víc než posledně.

Poprosím pro kiler malý přívěsek, proberu vse v ticketu

Holka se jenom tak procházela kolem. Po svým skvělým zážitku s jistou nebo spíš ne tak jistou smrtí měla dost co přemýšlet. A taky si uvědomila, že by možná měla najít nějakej úkryt na zimu, jestli se na to hnusný hrozný místo nechce vrátit. A tak procházela kdejakym houštim, esi nenajde vhodný místo. A jak šla kolem bývalýho tábora přízraků, tak se k jejim ušim dostalo křiku. A známýho křiku. Majda. Majda byla dost hlasitá holka, nebo aspoň dost ukecaná. Tak se nikdo nemoh divit že zrovna ju pude slyšet až z lesa ven. A tak se tam jukne ne? Šak s Majdou se ráda uvidí.
Doťapkala do tábora, kde vlastně aj to jejich sesterství začlo. A světe div se, ony tu byly všecky! Nebo aspoň, skoro všecky. Velká většina, tak nějak. "Co vy šecky tu děláte?" zasmála se na ně a trochu svižnějšim krokem vyšla k nim. Majda vypadala, že snad obě holky láskou zabije. Kilera se trochu připravila taky na srážku, hned co si jí madam motýlek všimne. Přece jenom jej kosti už byly trochu slabší, jó holka by se mohla brzo na prach rozpadnout po takový srážce!

Poprosím si magii pro Norek (vypisu v ticketu nekdy pozdej)

Já chci taky pls-

Kilera sama byla zmatená jak lesní včela. Jestli totak vypadá smrt, tak fakt chcípnout nechce! A to si myslela, že to bude bezbolestný a že po tý smrti ju nic nečeká. Už to byla klidnější představa než tohle. Čím si to zasloužila? Proč ju musel takhle někdo nachytat?
Ze zamyšlení ju vytrhla Verd, která se omlouva aza svý dotazy. Ale však nebylo proč, bylo to chytrý a hlavně bezpečný. Co když měla Kiler nějakou umírací nemoc? Nebo nějaký prokletí? Kdyby ho chytly holky taky, to by se ona ani mrtvá už nikdy nedostala k žádnýmu klidu a pokoji! "To je dobrý, cenim že si obezřetná." spíš ju tak nějak pochválila. Co taky, bylo to správný. Za to Helenka byla úplně hotová z toho. A nikdo se jí nemoh divit. Však si pohřbila kamarádku! A ta kamarádka ožila, nebo furt byla živá, nebo vlastně kdo ví. Kiler se taky zabořila do srsti Helenky a zavřela oči. Byla ráda že mohla cítit její pach, že mohla bejt k ní přitulená a v nějakym relativnim bezpečí. "Už nikdy, slibuju." přitiskla uši k hlavě. Ještě furt myslela jak hrozný místo to po tý smrti bylo. Všude prázdný, nikdo ju neslyšel. Ne, tohle už fakt nikdy, ona nesmí nikdy umřít. Tam se nevrátí, to fakt ne.

Meno postavy: Kiler
Akú rolu postava v akcii hrala: zakliata
S kým a kde hrala: našla ji Hel u černého jezera, pohřbila ji spolu s Verd v lesní říčce
Koľko postov ( cca) celkovo pre akciu hrala: 4
Krátke zhrnutie príbehu: Vzala si náhrdelník s lebkou, umřela, našla ji Helenka a odtáhla ji blíž ke svému úkrytu kde ji následně spolu s Verdandi pohřbily, následně se kletba zlomila a kiler vylezla z hlíny ven
Dopad na postavu: Kiler si tímto alespoň ve svojí hlavě upevnila vztah se sesterstvem a trochu si přeje aby bylo sesterstvo více spolu. Nemá teď pochyby že na ní ostatním záleží. Na druhou stranu má teď strach umřít protože se bojí že ji čeká jen svět prázdný, kde bude navždy bloudit jako duch bez možnosti s ostatními komunikovat. Taky se bojí že ji znova někdo pohřbí zaživa.

Bylo zcela pochopitelný, že byly holky v šoku. Šak aj Kilera byla celkem v šoku. Ona zdrhla smrti! Nebo ju smrt nechtěla? Ježišmarjá, co ona udělala že ani smrt si ju nechce vzít? Helenka hned začala křičet. No ještě aby ne když tu právě ze země vylezla vlčica co si všeci myslela že už je dávno po smrti. Aj ona. Aj sama Kiler byla přesvědčená, že umřela. Co jinýho by to bylo? Šak chcípla! Určitě!
Oproti Helence Verd byla ostražitá. Nevěřila Kiler. Což se jej nejdřív trochu dotklo ale po krátkym zamyšlení došla k tomu, že ona by asi taky nevěřila random mrtvole co právě vylezla z hlíny. "Jejda- Jo, jasný." ještě se trochu zakoktala a čučela kolem. Bylo to fakt reálný? Už byla zas živá? Koukla na svý tlapky, trochu s nima pohla. Byly jenom trochu ztuhlý (možná z toho že BYLA MRTVÁ), ale jinak fungovaly. Vážně byla zpátky.
"Oh uhm,, Víš že moja pamět už za ty roky není taká jak bejvala, ale věřim že to bylo při vzniku sesterstva, minulá zima.. Pamatuju si jak sme se tam ještě s tou léčitelkou a s Majdou motýlkem klepali u ohňa-" snad to bylo dost na to aby jí uvěřili. Aby kvůli týhle smrti nepřišla o svý nejky! Ono, hlavně už si toho fakt moc nepamatovala, za ty roky už to bylo horší a horší.
"Holky já byla asi fakt mrtvá- Já vás viděla! Jak ste táhly mý tělo a zakopaly mě!" vyhrkla ze sebe. A Rašelina šla za nima. Kde vůbec je? napadlo ji. Rašelina po zakopání Kiler vzala roha někam pryč. Asi taky věřila že Kilera je mrtvá. To ju teď bude muset hledat ach ne.
"Já su ráda zpátky.." špitla a pohlídla na svý kámošky.

Duch Kiler se samozřejmě vlastního pohřbu účastnil, to by taky bylo aby ne. Šak každého zajímá jakej názor na něj měli vlci kolem ne? A kiler nebyla jiná, byla zvědavá a hlavně.. co teď jako mrtvola měla dělat jinýho že? Nevěděla jak dlouho bude jenom blbou dušou co tu bude tak procházet a poslouchat ostatní. Bylo možný že jedneho dňa se vypaří aj ten poslední zbytek kiler co na tým světě ještě byl. Možná proto tady nenašla nikoho jinýho. A nebo půjde do nebe! Zasloužila by si to vůbec? Na starý kolena taky způsobila nějakej chaos, jako ten útok na ignisaky. Třeba za to skončí v pekle, kde ju budou do konce světa jenom mučit. No, co ji ještě čeká.
Kiler se na vlastním pohřbu posadila vedle Hel. Strašně moc jí chtěla utišit, nějak jí říct že to bude dobrý a že bejt mrtvá asi není tak zlý jak by jeden čekal. Však co? Teď je navždycky volná. Nebo alespoň než se nějak vytratí aj zbytek její dušičky. Do tý doby má volno, a to je asi hezká myšlenka.
Kiler z toho až na chvilku chtěla brečet. To bylo tak smutný, až na chvilku zapomněla že to ona je ta mrtvola co brzo půjde pod zem. Achjo, chtěla toho ještě hodně udělat. Ale smrtka asi nečeká. Teď když je pohřbena, neměl by si pro ni někdo přijít? Pro její duši? V co ona vlastně věří? Co teď bude? Odpověď přišla asi v trochu jiným smyslu než by kiler čekala.
Najednou se cítila těžká, nohy jí zeslábly a hlavně v hlavě měla mlhu. A pak temno a velká rána.

Probrala se zas, někde ve tmě, na sobě takovej tlak. Zkusila otevřít oči ale do těch jí jenom spadla hlína. Cože?? Hlína?? Proč už není venku? Co se to stalo? Kiler měla hlavu ještě lehkou, v mlze, moc nemyslela ale věděla jenom jednu věc - odsud se musí dostat. Tělo ji ještě bolelo, nohy skoro necítila, ale přece našla nějakou sílu aby se začala cukat a kopat všude kolem. "hEj!" snažila se volat. Holky notak! Vždyť ona žije, stal se zázrak, vyhrabte ju! Trochu volnost, nohu dostala ven. Hlína kolem se začala bortit a kiler vylezla. Živá. Ona žila? Nohy ještě pohřbený, koukala ven, na Helenku a Verdi. Co tohle mělo být? Byla mrtvá? Zdálo se jí to? Vždyť je viděla, byly tu, a její mrtvý tělo..
Vykašlala hlínu.
"Uhm vlčky?.." špitla. Tak tohle bylo strašný.

Kilera, nebo teda spíš už jenom duch Kilery, se procházela kolem svýho mrtvýho těla. Možná trocha doufala, že se jenom probere a tohle bude jenom hnusnej sen. Nebo nějakej hloupej vtípek!! Třeba jej někdo dal něco do žrádla? A teďkons se určitě chláme někde za rohem, jak stará babka Kilera v halucinacích někde stresuje že chcípla. Ale ať čekala jak chtěla, tak se nic nedělo. A začínala mět pocit, že to už byly hodiny od teho co tu sebou švihla na zem a jej tělo se nepohnulo. Jen to její vědomí tu tak lítalo kolem, zmatený a ztracený ve světu mrtvol.
Po chvile se ukázala aj Kilerina vačica. Rašelina, ach chuděra malá. Určo byla ztracená a zmatená, když viděla Kilerino mrtvý tělo jenom tak ležet. Rašelina totiž Kileru leavla někdy když kiler našla ten přívěsek s lebkou. Asi z něho dostala strach či co! No a pak si zalezla někam do křoví a vyšla až teď. A to na inspekcu Kilery. Ovšem tý mrtvý Kilery, co ležela vedle jezera. Rašelina se schoulila vedle těla, snad truchlila a smutnila bo svý Kiler. Bo Kiler byla ta co Rašelina v zimě zachránila, a ta vačica pak už šedou vlčicu nenechala bejt.
A další pohyb, něco se dejě. Kiler sebou škubla, jak zaslechla svý jméno někde volaný. Vyběhla za tím zvukem, jakoby snad byla živá, jakoby se nic nestalo a v křáku vedle neležela její zdechlina. A hodně rychlo zesmutněla když zjistila, že hlas patří Helence, její kamarádce ze sesterství. Helence která s ňou sesterství založila a pomohla tak vlčicám toulavym přežít krutou zimu. Helenko dál už nelez prosimtě! Chtěla po ní vyštěknout ale žádnej slyšitelnej zvuk nevydala. Nikdo živej ju neslyšel, byla chcíplá přece! A nezbejvalo jí nic než jenom zděšeně sledovat reakci červenkavý vlčice, jak popošla a našla bezvládný tělo ležet v trávě. Chtěla by ju obejmout a říct jí že to je v cajku. Že s ňou nic není a že aj jako mrtvá si poradí. Šak ona si vždycky poradila. Ale mohla jenom sledovat jak Helenka naříká nad jejím tělem, a jak ji bere za zátylek a táhne pryč. Tak takový to je chcípnout? Žádný nebe, žádný peklo. Jenom nekonečný sledování svejch kamarádů jak si žijou bez vás. Kilera sice měla celkem na čase, už žila dost dlouho na to aby mohla čekat že si pro ňu smrtka dojde brzo! Ale že zrovna totak? A že ju pak ani nikdo nepřivítá? Kde jsou ostatní mrtvý.
Rašelina se zvedla a jenom ticho následovala Helenku, jak táhne Kilerino tělo pryč ze scény, duch Kilery vlčku taky následoval. Šak co jinýho by taky měla dělat?

Dny už se ochlazovaly a vypadalo to že zas dojde zima. Kilera už se na to trocha aj chystala. Nějaký věci co ulovila si hezky uložila na hezký místečko, aby si je v nejhorším mohla vyzvednout. Nerada by dopadla jako minulej rok kdy málem chcípla. No ne, ta to už měla svý roky. Navíc teď sa chtěla aj trochu víc kámošit s Volti. Volti vypadala jako fajn vlčka, a být s ní kámoška určitě nebylo špatný. Navíc teď měla nějaký problémy že, tak proč by jí stará Kilera nemohla pomoct?
Dneska se zatoulala až k jezeru černýmu. Ani nevěděla co ju sem dotáhlo, asi nějakej osud nebo tak. Neměla moc co na prácu, tak se jenom procházela kolem. Jenomže po chvile teho ťapání si všimla nějakýho třpytu v keřu kousek od ní. Zvědavě naklonila hlavu na stranu a došla blíž. A hej! Další řetízek! Tentokrát však s lebkou jééé. No ten byl hezkej. Kilera hnedkons zavrtěla ocasem a ohlídla se kolem. Třebars někomu spad a teď ho hledal. Nebo proč by tu jinak jako ležel random řetízek. No ale když sa na něho tak dívala, ten by jej ladil s tím modrym co už má! Jeden s modrym vlkem a druhej s lebkou, to by nemuselo vypadat zle ne? "A tak proč ne že." zachraptěla stařena a sehla se po řetízku. Vzala ho do huby a vyšla. Měla z něho takovej divnej pocit v tý hubě, takový lechtání. Ale to neešila, možná byl jenom moc studenej, nebo něco sežrala předtím. No moc chytrej krok to nebyl. Po pár krocích si ho nasadila na krk, až cinkl do teho druhýho co už měla. "Slušivej." zavrtěla ocáskem a zvesela si poskočila. No a vyšla zase dál. Ještě kus od jezera ušla když v tom ucítila bolest v hrudi. A pak se sesypala na zem jako pytel zemáků. A na chvílu černo..

Pak se Kilera probrala. Hlava jej třeštila a svět se motal jak na kolotoču. "No ty kráso." řekla ještě se zavřenýma očima a pak se oklepala. Koukla kolem a vyšla. Jenomže ono to byl takovej divnej pocit. Co se jí stalo huh? Ohlídla se a tam.. tělo? Její tělo? Hnedkons se zastavila.
"Já su mrtvá??" zeptala se tak nějak do éteru. Ne že by ju tady někdo slyšel. Ale jo, muselo to tak bejt. Vždyť její tělo leželo toť před ňou. Bezvládný a celkem mrtvý. Ještě došla k němu aby zjistila jestli třeba nedýchá a toto není jenom sen nebo něco takovýho. Ale ne. Bylo to mrtvý. Tak stará Kilera chcípla ve 12 letech! Na vlka asi dobrý, aj když teda měla s tím životem ještě nějaký plány. Zdá se že už bylo načase. Kilera si teda sedla vedle sebe a koukla kolem. Neměl by pro ňu někdo přijít třeba? Někdo kdo jej řekne jak to vlastně funguje jak chcípneš? Posmrtnej život kde? Ale nic se nedělo. "Hej jako vim že bez hříchu zas nejsu ale aspoň uvítání by bylo slušný ne?" vyštěkla zase do okolí. Ale asi ju nic neslyšelo. Ani ptáci kolem sebou nehnuli. Nešťastně si povzdechla. "Tož to mi neřikej že po smrti je to takhle.. nudný. Co mám jako dělat?" štěkla znovu a chvilu čekala, snad na nějakou odpověď. A ticho. Jenom někdesi zpívali ptáci. Nešťastně se teda zvedla od svý mrtvoly a došla k jezeru. Pohlédla do vody a trochu ju překvapilo že jako mrtvou se viděla. Sic tak jako, průhledně. Ale přece jenom! Jenomže co teď má jako dělat?

I tota stará tulačka zaslechla ten Nihilskej rozruch. Chvilu se snažila poslouchat, esi to je zas nějaká z těch jejich oslav nebo esi to je fakt to co si myslí. Bitka? Na území Nihilu? Z hor se ozýval křík takovej, že to snad každej pozná že jde o život. No, asi ju nezabije když se aspoň dojde podívat, omrknout ten rozruch. Koukne někde z dálky a pak odejde, šak to nemůže být tak zlý.
No opak byl ale pravdou. Když tam Kiler došla, uviděla Voltaire poškozenou, zakrvacenou, a taky modravou léčitelku, Bellanu. Obě vlčky od krve. Kiler se hned zježila srst na zádech. Voltaire!! Hned se svižným klusem vydala k panovnici Nihilu. "Co se tu stalo?! Voltaire!!" vyjekla zděšeně a jen stála nad zrakvenou panovnicí. Prosím ať je v cajku. Jen na ni myslela. Nemohla pomoct, eště by tu situacu zhoršila. "Možu nějak pomoct?" zeptala se tak nějak všeckých kolem. Jenom kdyby mohla donýst nějaký bylinky, nebo pomoct to krvácení zastavit, něco takovýho.

Kilera sebou plácla na zem, snažila sa stát, ale ňák jej to nešlo. Eště trochu se pokusila postavit na nožky, a matnym zrakem koukla po vlčkách kolem. Snad aby je poznala, nebo aby věděla, esi ju tu chtěj nechat umřít na tu zatracenou nemoc. V ouškách už jí z tej cesty pískalo, že to by šlo jenom těžko poznat, co tu ty vlčky povídaj mezi sebou. Ani nemohla moc říct, esi to bylo dobrý nebo ne. Snad už tu byla léčitelka, nebo někdo, kdo jí vrazí ňáký kytky do huby, a ona najednou ožije a přežije. Koukla kolem, šak to byla Volti! "Voltaire?" chraplavým hláskem sa ozvala. A aj ten ocas se jí zaškubal. No že by ju zachraňovala sama panovnica nihilská? Snad to nebude ona kdo jej bude ty kytky do huby vrážet ne? Tak daleko ještě nejsou přeci. A přesto byla z tý její přitomnosti nějak šťastná. Možná na tu smrt byla ready. Nebo ne? Nebo chtěla žít, se svojema kamarádama. Když už je v tý zimě našla.