Príspevky užívateľa

Podle Laily by se nedalo říct, že by Lexa o děti vůbec někdy jevil nějaký zájem. Možná pár dní po tom co se narodili a pak když se jim snažil dostat do hlavy ten jeho hloupý rod a hloupé tradice. To Laila rozhodně nepodporovala.
Jeho hloupá poznámka ji jen rozčílila. Ach ano. Srst na zádech se jí naježila a ocasem začala naštvaně švihat ocasem. "No tak nedalo by se říct, že bys mi nějak někdy pomáhal, ale ocenila bych kdyby jsi nám tu alespoň nekazil atmosféru tou svojí blbou náladou." prskla po něm a teď už naštvaně stála kousek od něj a probodávala ho pohledem.
"Já na rozdíl od tebe o Hatim nepochybuji a dělám co mám. Nevím kdo z nás tady byl ponížen.." rýpla si do Lexy. Jeho ponížení dost ubližovalo i její cti. Co si o ní ostatní musí myslet když její partner začíná pochybovat ve víře.

Lailah se vracela domů po krátkém nočním lovu. Neměla moc co na práci, tak si vyšla ven, jen aby se dostala ze svého doupěte. Nečekala by, že u sebe doma najde Lexu. Tedy byl to jistě i jeho domov, když byli partnery, no poslední dobou se mu spíše vyhýbala. Jeho styl výchovy se dle jejího názoru na dětech dost podepsal a tak mu vyčítala, že se s ní o tomhle nebavil. Ona z jejich dětí chtěla mít řádné členy Kultu. Mohla být jen ráda, že jí Salome nabídla pomoc, ačkoliv nerada přiznávala, že ji potřebuje. No na napravení Lexových chyb ji asi musela využít.
"To je, že jsi se ukázal." řekla sarkasticky a pohlédla na šedavého vlka. Jasně že zase s ničím nepomohl. Nevěřila že by snad alespoň ty hranice hlídal tak jak měl. Poslední dobou měl celkem problémy s vírou, a Lailah si tohle nenechala líbit. "Doufám, že si alespoň splnil své povinnosti co máš vůči Hatimu.." řekla povýšenecky a odfrkla si. Následně se k Lexovi otočila zády aby si mohla odnést svoji kořist někde bokem, kde by si ji mohla sama sežrat.

Ossian měl mnoho otázek na Mesiáše. Lailah to přišlo lehce zvláštní, tedy to že Ossian sám se v Kultu přímo nenarodil, ale zdálo se že Hatimu byl věrnější než mnozí praví Kulťané. Pro Lailu tohle bylo zajímavé.
Na chvilku odvrátila pohled a zamyslela se. "Vulon byla spravedlivou Mesiáškou, přeci jen rozhodla o trestu mé vlastní matky. Smečku vedla dobře ve stopách Hatiho a věřím, že Hati si ji vybral správně jako nástupkyni. Před Vulon? Hmm to už vím snad jen z povídání od vlků, je možné že to jsou pouhé zkreslené představy..." znovu se zamyslela. Kdo byl před Vulon? Vin? A celým jménem byl jak? Většinou se mu říkalo jen Vine. Měl zde ještě potomky? Měl jich hodně, a zdálo se že už tu žádní nezbyli. Možná celý jeho rod se Hatimu zprotivil. "Jistě historie víry je důležitá, však budoucnost je pro mnohé ještě důležitější." prohodila jen tak mezi slovy. Netřeba se rýpat v minulosti. Pokud to pro ni není zrovna příhodné že. "Před Vulon byl Vin, žel celé jméno si nepamatuju. Vím že měl mnoho potomků, jen si nejsem jistá jestli někdo s jeho krví ještě žije." to bylo asi tak vše. "Můj partner Alexei byl tuším v Kultu ještě delší dobu přede mnou, jistě by vám řekl víc když se ho zeptáte." zkusila jen tak poradit. Ne že by chtěla Lexovi dohazovat kšefty, ale tohle se zdálo pro šedavého vlka být důležité.

Lailah se měla chuť smát. Ale radši jen držela tlamu a úsměvně sledovala dění na soudu. Věrná vlčice Omara. Tak strašně věrná, že si upletla děcka s nevěřícím. Na Mesiášovu sestru dobrý ne? Přemýšlela nad tím ironicky a s pohrdáním. Její výpověď jí přišla snad jen směšná. Souhlasila snad se vším co řekl Ossian a Salome. Omara neměla právo zabíjet vlka se kterým splodila vlčata. I kdyby ji měl jakkoliv obelstít. Byla apoštolem, tohle by se jí jistě stávat nemělo. Pak musel někdo udělat chybu, když jí svěřili práci šíření víry, a ona sešla z cesty.
"Při vší úctě Mesiáši, nemyslím, že by Omara měla mít právo se účastnit jakéhokoliv trestání této nevěřící krysy. Měla by být dávno odtažena do bazénů kde by při nejmenším měla zpytovat svědomí, než se rozhodne zda-li si vůbec zaslouží žít." ozvala se. Možná svého názoru bude litovat. Omara jí jistě bude nenávidět, v případě, že ji nechají žít. Ale na co by jí byla úcta krysy, co se nechala takto svést z cesty?
Podle Laily Omara neměla vůbec právo účastnit se se trestání, a už vůbec ne útočit první. I kvůli její výpovědi, kde místo promění o odpuštění se snažila sebe sprostit viny.
Bylo jí z toho zle. Z úsměvu přešla do mračení.

Lailah asi nemohla nic než souhlasit. Hati je spravedlivý, a trestá jen když je to potřeba. Ví o všem, a vlk před ním nic neukryje. Jedinou nevýhodou je, že vlci si nikdy nemohou být jistí co si sám mocný Hati o nich myslí. Proto je vždy nejlepší, snažit se být tím nejlepším služebníkem jejich boha. "Ano, to je samozřejmé." jen lehce přikývla. Nikdo nechtěl působit špatně v očích Hatiho. Modlitba tak byla jen tím nejmenším co mohli udělat.
"Ach ano, jistě." nedostalo se jí nijak delší odpovědi. Mohla to od Ossiana čekat. Ona jen upřela svůj pohled někam ven z knihovny. Neměla nijak potřebu se z něj snažit dostat víc.
Ohledně její minulosti se musela zamyslet. Velkou část svého dětství si asi ani nepamatovala. "Hmm, před Nirixem byl mesiášem Batdog, nevím jistě zda-li jste jej zažil?" krátce se odmlčela. S Ossianem se nikdy pořádně nebavila, tak si nebyla v tuhle chvíli zcela jistá. "Před Batdogem byla mesiáškou Vulonkrein, pokud se nepletu, narodila jsem se právě během jejího působení. Pročpak?" natočila ouška směrem k Ossianovi. Na takovouhle otázku se jí snad ještě nikdo neptal. Záleželo na tom snad? Jí záleželo možná jen na tom, že v Hatiho očích musela být něco víc.

Od Ossiana samozřejmě čekala slušnost. Už se to o něm tak snad říkalo, a i sám šedivý vlk se tak choval. Měl své způsoby, a hlavně byl věrným Hatiho služebníkem, což už se zdá se jen tak nevidí. Bylo to smutné, jak víra i mezi členy Kultu upadala. Občas jí přišlo, že někteří si ani nezaslouží být v Kultu, pod Hatiho ochranou. Věřila však, že Hati vše vidí, a jistě s těmito vlky naloží tak jako naložil se zbytkem její rodiny a se všemi zrádci co se dovolili obrátit proti němu.
"Bylo to potřeba, já sama se párkrát pomodlila už na té jejich oslavě.. Věřím, že Hati po společné modlitbě jistě pochopil náš přístup k těmto akcím a my ze sebe tak smyli všechny hříchy." teda aspoň v tohle mohla doufat. Měla pocit, že ona snad měla k Hatimu blíže než ostatní. Z její rodiny byla ona speciální, proto jako jediná žila. Nebylo však od věci aby i ostatní projevili Hatimu trochu úcty a modlitby se zúčastnili. "Velmi oceňuji, že někoho vůbec napadlo společnou modlitbu uspořádat. Vypadalo to že snad ani Mesiáš předem netušil jak moc pohanská ta jejich akce bude." trochu se nad tímto zamračila. Neměla právo zpochybňovat slova Mesiáše. Ale řekněme si upřímně, bylo to poněkud zvláštní, jít se takto dvořit všem těm nevěřícím krysám. Měla pocit, že snad mezi nimi ani nenašli nikoho, kdo jen potřeboval postrčit na tu správnou cestu. Pouhé nevěřící krysy. Tak raději dala na to, že ani sám Nirix nevěděl, jak moc divná tato oslava ve výsledku bude a že možná nebyl až tak dobrý nápad tam jít.
"Jaké jsou vaše dojmy z té akce?" vyzvídala. Nečekala, že by se zrovna Ossianovi ples líbil. Na to byl Ossian velmi oddaný Hatimu, aby si užíval nějaký ples. Ale možná si Ossian všiml nějakých jiných detailů ohledně plesu, co by se Lailah vyplatilo vědět.

Salōmē v pár věcech měla pravdu. Jistě by Lailah jediná neměla být ta kdo vychovává potomstvo. Avšak Lailah se Alexovy způsoby občas příčily, nesedělo to vůbec s tím jak si ona výchovu představovala, a podle toho zdá se i vlčata dopadla. Radši se ani nechtěla dostávat k tomu co se v jejich "vztahu" dělo jiného, no zkrátka si ti dva moc nesedli. Taky nebyli schopni se na výchově dohodnout a možná i z toho částečně pramenily všechny ty hádky. Mohla být jen ráda, že přesně tuhle rannou výchovu má za sebou, jak řekla Salōmē. Na chviličku se zamyslela.
"Salōmē když dovolíš, velmi bych ocenila jakoukoliv tvou radu. Jsi ve zvyklostech naši rodiny zběhlá, a já bych byla ráda když by se tomuto i moje děti řádně vyučili." říkala si snad o pomoc? Možná. Ale přece jenom ona nevyrostla tam kde její sestřenice, ani otec. Neměla přístup k rodinným tradicím, měla jen svou pevnou víru. A své sestřenici snad mohla věřit, byly rodina, nebo snad ne?
"Snad ano, nechce se mi věřit že by Hati nějak více cenil jakékoliv zvyklosti z Alexovy rodné země." nad tímto obrátila oči v sloup. Alexovy zvyklosti byly pro Lailu vskutku.. něco. Snad si to vše vlčata přeberou jen jako hloupé pohádky a ne jako něco do života.

Po Nihilském plesu neměla Lailah nic extra na práci. Spíš se občasně řádně modlila, jen aby si Hati nemyslel, že ona byla vlčice co chodila na zábavy a pohanské oslavy jen takto pro zábavu. To vůbec, zábava to nebyla. Kult by si měl udělat vlastní oslavu, na Hatiho počest. Z myšlenek ji však vytrhl hlas. Ossian, ještě neměla možnost si s ním sama promluvit. A o čem by tak ona mluvila? O svých lehce nepovedených vlčatech? To asi ne. Otočila se aby vlkovi viděla do tváře. "Hati vám žehnej. Jistě, oč jde?" šla rovnou k věci. Pokud Ossian něco potřeboval, ona mu jistě ráda pomůže. I když Ossian nebyl vlk v Kultu narozený, zatím se v očích Laily prokázal jako hoden Hatiho lásky. Dělal snad vše co jen mohl aby měl Hatiho přízeň. Samozřejmě to by i měl. Přece jenom, ti co se s vírou v srdci už rovnou nenarodili, by se měli snažit trochu extra na to, aby se prokázali. A to zdá se Ossian dělal.

Salomka měla pravdu. Jakožto reprezentace Kultu to tady nemohli zabalit jen tak. Teď už mohli snad jen zkoušet jemně roznášet slovo Boží mezi tyto vlky. Třeba se i zde najde někdo, kdo by se rád vydal na Hatiho cestu. A takové vlky mezi sebe Kult vždy rád příjme. Museli držet spolu a bránit se těmto pohanským praktikám. Lailah tedy nebyla zrovna dvakrát nadšená z vlků co se do boží vůle přímo nenarodili. Po pár zkušenostech měla pocit že se jim nedá věřit a že nikdy nejsou ochotni svého boha zcela přijmout. A ty pokusy o útěk, nebo situace s Tiamem! V jejích očích takové věci dělali jen ti co se ke Kultu přidali až později, až moc plni hříchu na to aby byli schopni zcela přijmout Hatiho. "Jistěže, věřím že ve výsledku tohle i sám Hati ocení. Při nejmenším je to zkouška naší víry." řekla vážně. Pouhá zkouška, a ti co to zde pokazí budou potrestáni před Hatim samotným.
"To je skvělá zpráva, těší mne že nejsem jediná komu tato "oslava" přijde hříšná. Pak budou jistě naše úmysly Hatimu zcela jasné." švihla nadšeně ocasem. Ona chtěla být jen tou nejlepší Hatiho dcerou.
U zmínky o svém partnerovi trochu stáhla uši dozadu. Alex nebyl ideální partner, ani rodič. Přesto měl jistě právo se na výchově podílet. Alespoň minimálně. "Ano, Alexei jako rodič by se výchovy taky měl účastnit. Jen doufám že mé potomky naučí víře a ne nějakým jeho smyšleným blbostem." u posledních slov tiše zavrčela. Alexova výchova byla no, v rozporu s tou její. Ne že by oba byli nějací skvělí rodiče, občas to vypadalo že jejich vlčata se vychovávají spíš sama- Ale Lailah věřila, že některé Alexovo způsoby jsou vskutku.. zbytečné. Jako učení o jeho vlastním rodě, jakoby jejich potomci potřebovali rod jehož učení nevychází přímo z Hatiho vůle. "Hati mi jej jako partnera přidělil, tak věřím, že pro to měl důvod. Možná to byly Alexovy fyzické vlastnosti.." teď už tišeji, spíše přemýšlela a přesvědčovala samu sebe. Hati měl jistě plán.

Měla pravdu. Salome z tohohle rituálu nebyla vůbec nadšená. Ale však on Hati jistě viděl, že tohle dělala pro dobro smečky. Dobré vztahy jsou potřeba, protože tak mají větší šanci na to, ukázat více vlkům tu správnou cestu. Když bude Kult jako smečka důvěřivá, pak by snad i ostatní mohli uvěřit v jejich mocného pána. "Je to hloupost, celá tahle sešlost." souhlasila se Salome. "Ale je to potřeba, pro dobro smečky. Hati tohle jistě ví." řekla jí vlastně svoje myšlenky. Kdyby tohle Hati nechtěl jistě by jim dal znamení. Vizi někomu z věštců či budoucích věštců, či jiné znamení přímo v životě. Hati by je nenechal tohle udělat pokud by sám nevěděl, že tohle potřebují. Nebo je mohl taky zkoušet. To by asi bylo trochu horší. "I tak jsem se raději pomodlila, jen aby naše záměry byly Hatimu jasné." dodala po krátké odmlce.

Lailah jenom seděla bokem a pozorovala to dění. Ach co si o tomhle jen pomyslí Hati? Snad na Kult zcela nezanevře a nesešle na ně nějakou katastrofu jako byla poslední zima! Čí nápad vlastně byl se tohohle účastnit? Věděl vůbec Mesiáš o těchto rituálech co tu vlci konali? Co tu vlci zcela jistě nekonali ve jméně Hatiho? Lailah by nejspíše neměla moc problém, pokud by vlci zapalovali oheň na oslavu Hatiho věčné vlády, sic použití ohně samotného je poměrně diskutabilní, však stále by to bylo ve jméně Hatiho. Tohle bylo prostě zvláštní. A jak u toho sledovala Salome, ani ta na to neměla moc dobrý názor. A ještě se toho musela účastnit. Lailah po chvilce jenom zavřela oči a začala si v duchu opakovat krátkou modlitbu, jen ať je Hati nepotrestá všechny za takové pohanství.
Salome z toho všeho vypadala dost nešťastně. Nikdo z Kultu by se tomuto však neměl divit. Taková neúcta. Laila pak už jen sledovala jak jde sestřenice za ní. Nevypadala moc nadšeně teda.

Lailah došla spolu se zbytkem Kulťanů na ples. Nechápala moc proč tam vůbec jdou, proč se jdou bavit s vlčím odpadem společnosti, ale budiž. Třeba se jim podaří nějaké vlky dostat na správnou cestu, očistit jejich duše a dostat je pod Hatiho vedení. Na sobě měla svůj plášť, už jen proto aby vypadala více mysteriózně. Ostatně je Kulťanka, nepotřebuje aby ji očumoval nějaký nevěřící úchyl, pokud by se tu nějaký našel. S tím že je to oslava tak určitě což? Lailah se sem však bavit nepřišla, to jistě ne. Tohle nebyl ples na Hatiho oslavu, tak nebylo co slavit. Leda by si Kult zabral nějaký pěkný rožek pro sebe a tam se společně pomodlili. I když, to mohla dělat už teď celou dobu. Mohla by se modlit za duše těchto hříšníků, ať je k nim Hati po smrti milý. Ale.. to si ona ani nepřála. V jejích očích si to nezasloužili. Lailah se posadila bokem od ostatních, aby mohla pozorovat dění na plese. To zapalování ohně byla taky podívaná, chudák Salome která se toho musela účastnit.

Lailah na Salome jen pokývla, jakožto souhlas se zahájením ceremoniálu. Tím zavela tlamu a více už neřekla. Salome jistě chce plnit ceremoniál tak jak má být plněn a u toho se mluvit nesmí. A Lailah jí to určitě nebude kazit. Tímhle dokáže, že je pravou krví Kultu. Že je opravdovou Hatiho následovnicí a ne jen vlkem z venku, co si myslela že život ve věčné noci je velká zábava. A že takových tu jistě bylo mnoho. Mnoho vlků, co se v Kultu ukrývalo a prohlašovalo se za jejich bratry a sestry, byli totiž pouzí potkani co svou víru jen předstírali. V to Lailah věřila. Neměla žádné důkazy pro tyto domněnky, ale ona si je najde. A jak takového vlka objeví, ať jen Hati vidí co by mu udělala.
Tyhle ceremoniály byly i drobnou zkouškou pro vlky co hlídali. Lailah tak nevědomky měla čas se rovněž zamyslet na svým vztahem s Hatim. I když nemusela. Uvelebila se na místě kousek od Salome a snažila se svůj pohled držet na ní. Má ji hlídat, tak pořádně. Myšlenky jí však utíkaly různými směry. Jako třeba co by měla dělat dále v Kultu, jakým směrem se má vydat? Je ona snad typ vlka co by víru přenášel dál, či co by trestal ty co zhřešili? Nebo snad by mohla být knězem, co by pomáhal vlkům kteří si svou vírou nejsou jisti? Ach Hati, však snad ty máš pro mě plán. Dej mi znamení, že se vedu tou cestou kterou jsi pro mne ty sám vybral.
Čas utíkal rychle, a Lailah si uvědomila že vlastně nemůže vědět kolik času uběhne. Asi by bylo chytré co chvilka vyjít ven, či jen na kraj krypty a pohlédnout, kolik času uběhlo. Aby mohla s jistotou říci, že Salome ceremoniál splnila úspěšně. Chyby by totiž mohly být i na Lailah. Že ji nezvládla hlídat. To si nemohla dovolit. Co pár hodin tedy odběhla aby zkontrolovala čas, ovšem ne na dlouho, kdyby náhodou Salome napadlo něco nekalého.
Trpělivě čekala, až Slunce zase zapadne, v ten osudný poslední den. A až se krásný měsíc zjeví na obloze, a vyznačí tak konec jejich postu. A vlčice si budou jisty, že ceremoniál skončil, a úspěšně. Nikam nespěchala, po uplynutí požadované doby se ještě protáhla a popošla k Salome. "Gratuluji, náš čas je zde u konce." promluvila, po dlouhých dnech mlčení se jí hlas zlomil. Oklepala se a znovu si protáhla své ztuhlé nohy. Pak vyšla směrem k východu. Byl čas jít za Mesiášem.

Lailah samozřejmě souhlasila s tím, dělat hlídače pro Salomku. Přeci jen, tohle byl i pro ni důkaz Hatimu, že svou víru myslí vážně. A že nemá problém dopomoct ostatním jít na správnou cestu víry. A tím pádem je hlídat u ceremoniálu. Taky se tak stanou nepokrevními sestrami. Ne že by jí jejich stejná krev nestačila, však takové pouto, stvořeno před zraky Hatiho bylo přece jen něco jiného.
Krypta Salomky byla zvláštní. Byly tu ostatky vlků z jejich rodiny. Vlků se kterými se Lailah moc neztotožňovala. Pro ni byli slabí a Hati sám zvolil jejich osud docela rychle. "Samozřejmě, je mi ctí zde s tebou dnes být." švihla ocasem a usmála se. I pro ni tohle byla velká akce. Navíc i ona bude muset 2 dny probdít. Nemusí sic rozjímat nad Hatim, ovšem co jiného by vlk v takové situaci dělal?
"Můžeme začít?" zeptala se a koukla kolem, po nějakém pohodlném místě. Má tu trávit 2 dny, tak ji z toho nemusí bolet zadek.

Lailah z této akce nebyla moc nadšená. Jako dobrá, proč by ne, může projevit úctu i jiným zesnulým než její rodině. Ovšem tohle byla palčivá připomínka toho, že její matka nebyla zrovna nejlepší Hatiho následovkyně. A to že její otec se i tak rozhodl s touto zrádkyní mít vlčata, ji a její sourozence. Krásný to start do života. Hati je za to všechny taky náležitě potrestal. Přeci jen, už zbyla jen ona. Sama věřila že tohle mělo důvod, muselo. Hati netrestá jen tak pro zábavu a rovněž nenechá vlka s takovýmto původem jen tak naživu a svobodného. Takže byla něčím speciální, v něčem byla ona lepší než její sourozenci.
Dnes tedy neměla v plánu projevit úctu této části její rodiny. Raději se zaměřila na zbytek Kulťanů, těch co této úcty byli hodni. Těch co za Kult položili život a nešli proti jménu Hatiho. To jediné bylo v této situaci správné.
Pozorně poslouchala slova šedého vlka, jak mluvil o zesnulých a o Hatim. Ano, Hati trestá ty co si to zaslouží, tak si to ona prostě vykládala. A tento trest si zasloužila její matka a ke konci vlastně i otec. A sourozenci.. nějak.