Príspevky užívateľa

Lailah jenom seděla bokem a pozorovala to dění. Ach co si o tomhle jen pomyslí Hati? Snad na Kult zcela nezanevře a nesešle na ně nějakou katastrofu jako byla poslední zima! Čí nápad vlastně byl se tohohle účastnit? Věděl vůbec Mesiáš o těchto rituálech co tu vlci konali? Co tu vlci zcela jistě nekonali ve jméně Hatiho? Lailah by nejspíše neměla moc problém, pokud by vlci zapalovali oheň na oslavu Hatiho věčné vlády, sic použití ohně samotného je poměrně diskutabilní, však stále by to bylo ve jméně Hatiho. Tohle bylo prostě zvláštní. A jak u toho sledovala Salome, ani ta na to neměla moc dobrý názor. A ještě se toho musela účastnit. Lailah po chvilce jenom zavřela oči a začala si v duchu opakovat krátkou modlitbu, jen ať je Hati nepotrestá všechny za takové pohanství.
Salome z toho všeho vypadala dost nešťastně. Nikdo z Kultu by se tomuto však neměl divit. Taková neúcta. Laila pak už jen sledovala jak jde sestřenice za ní. Nevypadala moc nadšeně teda.

Lailah došla spolu se zbytkem Kulťanů na ples. Nechápala moc proč tam vůbec jdou, proč se jdou bavit s vlčím odpadem společnosti, ale budiž. Třeba se jim podaří nějaké vlky dostat na správnou cestu, očistit jejich duše a dostat je pod Hatiho vedení. Na sobě měla svůj plášť, už jen proto aby vypadala více mysteriózně. Ostatně je Kulťanka, nepotřebuje aby ji očumoval nějaký nevěřící úchyl, pokud by se tu nějaký našel. S tím že je to oslava tak určitě což? Lailah se sem však bavit nepřišla, to jistě ne. Tohle nebyl ples na Hatiho oslavu, tak nebylo co slavit. Leda by si Kult zabral nějaký pěkný rožek pro sebe a tam se společně pomodlili. I když, to mohla dělat už teď celou dobu. Mohla by se modlit za duše těchto hříšníků, ať je k nim Hati po smrti milý. Ale.. to si ona ani nepřála. V jejích očích si to nezasloužili. Lailah se posadila bokem od ostatních, aby mohla pozorovat dění na plese. To zapalování ohně byla taky podívaná, chudák Salome která se toho musela účastnit.

Lailah na Salome jen pokývla, jakožto souhlas se zahájením ceremoniálu. Tím zavela tlamu a více už neřekla. Salome jistě chce plnit ceremoniál tak jak má být plněn a u toho se mluvit nesmí. A Lailah jí to určitě nebude kazit. Tímhle dokáže, že je pravou krví Kultu. Že je opravdovou Hatiho následovnicí a ne jen vlkem z venku, co si myslela že život ve věčné noci je velká zábava. A že takových tu jistě bylo mnoho. Mnoho vlků, co se v Kultu ukrývalo a prohlašovalo se za jejich bratry a sestry, byli totiž pouzí potkani co svou víru jen předstírali. V to Lailah věřila. Neměla žádné důkazy pro tyto domněnky, ale ona si je najde. A jak takového vlka objeví, ať jen Hati vidí co by mu udělala.
Tyhle ceremoniály byly i drobnou zkouškou pro vlky co hlídali. Lailah tak nevědomky měla čas se rovněž zamyslet na svým vztahem s Hatim. I když nemusela. Uvelebila se na místě kousek od Salome a snažila se svůj pohled držet na ní. Má ji hlídat, tak pořádně. Myšlenky jí však utíkaly různými směry. Jako třeba co by měla dělat dále v Kultu, jakým směrem se má vydat? Je ona snad typ vlka co by víru přenášel dál, či co by trestal ty co zhřešili? Nebo snad by mohla být knězem, co by pomáhal vlkům kteří si svou vírou nejsou jisti? Ach Hati, však snad ty máš pro mě plán. Dej mi znamení, že se vedu tou cestou kterou jsi pro mne ty sám vybral.
Čas utíkal rychle, a Lailah si uvědomila že vlastně nemůže vědět kolik času uběhne. Asi by bylo chytré co chvilka vyjít ven, či jen na kraj krypty a pohlédnout, kolik času uběhlo. Aby mohla s jistotou říci, že Salome ceremoniál splnila úspěšně. Chyby by totiž mohly být i na Lailah. Že ji nezvládla hlídat. To si nemohla dovolit. Co pár hodin tedy odběhla aby zkontrolovala čas, ovšem ne na dlouho, kdyby náhodou Salome napadlo něco nekalého.
Trpělivě čekala, až Slunce zase zapadne, v ten osudný poslední den. A až se krásný měsíc zjeví na obloze, a vyznačí tak konec jejich postu. A vlčice si budou jisty, že ceremoniál skončil, a úspěšně. Nikam nespěchala, po uplynutí požadované doby se ještě protáhla a popošla k Salome. "Gratuluji, náš čas je zde u konce." promluvila, po dlouhých dnech mlčení se jí hlas zlomil. Oklepala se a znovu si protáhla své ztuhlé nohy. Pak vyšla směrem k východu. Byl čas jít za Mesiášem.

Lailah samozřejmě souhlasila s tím, dělat hlídače pro Salomku. Přeci jen, tohle byl i pro ni důkaz Hatimu, že svou víru myslí vážně. A že nemá problém dopomoct ostatním jít na správnou cestu víry. A tím pádem je hlídat u ceremoniálu. Taky se tak stanou nepokrevními sestrami. Ne že by jí jejich stejná krev nestačila, však takové pouto, stvořeno před zraky Hatiho bylo přece jen něco jiného.
Krypta Salomky byla zvláštní. Byly tu ostatky vlků z jejich rodiny. Vlků se kterými se Lailah moc neztotožňovala. Pro ni byli slabí a Hati sám zvolil jejich osud docela rychle. "Samozřejmě, je mi ctí zde s tebou dnes být." švihla ocasem a usmála se. I pro ni tohle byla velká akce. Navíc i ona bude muset 2 dny probdít. Nemusí sic rozjímat nad Hatim, ovšem co jiného by vlk v takové situaci dělal?
"Můžeme začít?" zeptala se a koukla kolem, po nějakém pohodlném místě. Má tu trávit 2 dny, tak ji z toho nemusí bolet zadek.

Lailah z této akce nebyla moc nadšená. Jako dobrá, proč by ne, může projevit úctu i jiným zesnulým než její rodině. Ovšem tohle byla palčivá připomínka toho, že její matka nebyla zrovna nejlepší Hatiho následovkyně. A to že její otec se i tak rozhodl s touto zrádkyní mít vlčata, ji a její sourozence. Krásný to start do života. Hati je za to všechny taky náležitě potrestal. Přeci jen, už zbyla jen ona. Sama věřila že tohle mělo důvod, muselo. Hati netrestá jen tak pro zábavu a rovněž nenechá vlka s takovýmto původem jen tak naživu a svobodného. Takže byla něčím speciální, v něčem byla ona lepší než její sourozenci.
Dnes tedy neměla v plánu projevit úctu této části její rodiny. Raději se zaměřila na zbytek Kulťanů, těch co této úcty byli hodni. Těch co za Kult položili život a nešli proti jménu Hatiho. To jediné bylo v této situaci správné.
Pozorně poslouchala slova šedého vlka, jak mluvil o zesnulých a o Hatim. Ano, Hati trestá ty co si to zaslouží, tak si to ona prostě vykládala. A tento trest si zasloužila její matka a ke konci vlastně i otec. A sourozenci.. nějak.

Vlastně, jak Lailina vlčata vyrostla tak ona už ani nevěděla moc kde jsou a co dělají. No, byli to už dospívající vlci, měli vlastní názory a svou osobnost, asi se dalo čekat že se osamostatní a s rodiči nezůstanou navždy. Vlastně i díky jejich situaci doma. No Lailah a Lexa nebyli asi nelepší pár, ale Hati to tak chtěl. Jejich odlišné názory hodně výchovu vlčat komplikovaly a tak to doma často nevypadalo nejlíp. Navíc se zdálo, že se obě vlčata distancují ještě více hlavně po ceremoniálu. Lailah tedy moc nechápala proč, přeci jen projít ceremoniálem byla Hatiho pocta. Ale tak, každý to asi vidí jinak, a ona možná už byla moc stará na to, aby si svůj vlastní ceremoniál pamatovala.
Dneska však z jedné uličky zaslechla hlásek své dcerky. Maminka. To už dlouho neslyšela a zahřálo jí to u srdíčka. Nechtěla tohle vše brát tak osobně, v Kultu jeden neví kdy o své blízké přijde. Ale přece jenom měla nějakou tu mateřskou potřebu. "Sabrino? Co se děje?" hned odpověděla a začala se rozhlížet po černobílé vlčici. Když za ní takhle jde tak jen mohla doufat že se něco nestalo. Nedej Hati jestli jí jde předat zprávu že se třeba Abraxas někde utopil! To by bylo vskutku nehezké.

Ach jistě, ztráta rodiny byla pro ni náročná, ale muselo k tomu dojít. Pak by se nenaučila, že vázat se na vlky nemělo nikdy smysl. Jediné co v životě bylo jisté, byl Hati a to, že jednoho dne se s ním každý setká. A pak už jen Hati rozhodne jak váš posmrtný život bude.
"Ovšem, zřejmě to bylo třeba." pokývla jen. Asi jí rodina ani nechyběla. Měla smečku a boha, to bylo vše co potřebovala ve svém životě.
Jakmile se Salomka rozmluvila, tak jen nastražila uši a poslouchala. Všechno jí to nejdřív moc nedávalo smysl, hlavně bylo pozoruhodné, že o Hatim věděla ještě před vstupem do Kultu. Lailah do teď věřila, že Kult jsou ti co šíří slovo Hatiho, ne nikdo jiný. No zdá se, že takových bylo více, možná by bylo fajn aby se tyto skupiny s Kultem spojily a pak by mohli Hatiho slovo šířit efektivněji jako nejmocnější smečka. Hmm, no to neznělo moc špatně, ovšem jen v Lailiné hlavě.
"Netušila jsem že otec měl sestru, o svém životě nám toho moc neříkal." nebo si to nepamatuji. Tohle pro ni byla novinka. Takže Salome byla její pokrevně příbuzná? Tohle ještě Lailah nezažila. Nikdy neměla nikoho takhle příbuzného, měla za to, že oba její rodiče nepocházeli z Norestu a tím pádem žádné příbuzné neměli.

Lailah nastražila uši a očekávala vlččin vstup do jejího úkrytu. Měla to povolení, tak snad úkryt ocení. Byl to úkryt kde Lailah vyrostla, vlastně původně patřil jejímu otci. Když si však toho vzal Hati k sobě, úkryt byl dlouho neobýván, až když se hodil Laile. Pro její vlastní vlčata samozřejmě. Snad tedy Salōmē ocení, jak skvěle zvládla Lailah sama dát úkryt zase do pořádku.
"Rovněž mě těší vás potkat." odvětila, spíše jen ze slušnosti. Pravdou bylo, že si sama pořádně nebyla jistá zda-li vlčku potkat chtěla či nechtěla. No, členkou Kultu jistě je, ale ne každý člen Kultu je zde právem. Hati mnohdy jen zkouší víru svých pravých následovatelů a hází jim do cesty zkoušky, v podobě těchto hloupých nevěřících, co se jen snaží všechny obrátit na cestu bezvěrství. Třeba jako ten zrádce Tiam ó ano. Snad i ta jeho drahá žena byla zrádkyní, a tak ji Hati sám potrestal.
"Hati vás vedl ještě před vaším vstupem do Kultu? To jest zajímavé." podotkla jen. Tak to měl přeci i její otec? Nevyprávěl jim o tom někdy? Už si ani nebyla jistá.
My o vlku a vlk za dveřmi! Salōmē hned po těchto myšlenkách vyslovila jméno právě Lai otce. Luciena. Jak jen k tomuto došla? "To jsem ano. Lucien byl můj otec. Nyní je však už v tlapách Hatiho a z mé rodiny jsem byla jen já hodna života. Pokud by jste tedy hledala ještě někoho od nás." nezapomněla se lehce pochlubit. I když to byla vlastně celkem špatná zpráva. Matka zrádkyně, o té Lailah radši pomlčí - však snad už zde není ani jednoho vlka co by Kirottu pamatoval. A škoda jejích sourozenců, jak že jen se jmenovali? Ó ano - Samael, Azrael a Gabriel! Její bratři, které Hati potrestal tím nejhorším - a to smrtí předčasnou. Tito drobci se nedožili pořádně ani dospělosti, když si je Hati vzal k sobě. Snad aby dal Lailah samotné lekci! Ovšem že, to ona byla ta jediná z její nejbližší rodiny kdo přežil. Ta jediná hodna života ve smečce. Snad najde způsob jak se Hatimu odvděčit!
Lehce se uvolnila a ladně se posadila, stále však na dobrou délku od Salōmē. Věřila, že Hati nad ní drží ochrannou tlapu, však nač riskovat hloupá zranění? Kdyby náhodou se ukázalo, že Salōmē je stejná jako ostatní zrádci? I když, zatím působila věrohodně.

Lailah se už začínala bát, že se její vlčata utopí a bude muset začít od začátku. To by bylo dosti nepraktické. Napjatě sledovala jak se její potomci plahočili z bazénů, promočení a páchnoucí po krvi. Vše nejdřív sledovala jen jakoby snad vlčata nebyla ani její vlastní. To se však změnilo když Abraxas začal plakat a volat ji. Mami, mami! a s Lailou to cuklo. Najednou na tváři neměla ten neutrální výraz, ale lehké zděšení. Už snad chtěla skočit do bazénů a vlče vylovit. Ale ne. Zůstala na místě a spíš se rychle podívala na své tlapky. Jakoby se snažila samu sebe přesvědčit ať nereaguje podobně jako Bellana. To si nemohla dovolit, to vůbec. Hati jí dal tu vůli jen sedět jako kámen a nehnout ani špičkou ocasu. Jen seděla a sledovala vlčata, jak si vzájemně pomáhají, jak se snaží vylézt ven. A pak i jak se k sobě choulí u kraje bazénu a klepou se celý mokří. Do toho se na ní Sabrina podívala pohledem který i Laile cukl se srdíčkem. Pohled který matka nemůže ignorovat. No, Lailah ho registrovala, a srdíčko se jí rozbušilo. Ale místo toho aby utíkala svá vlčata obejmout a třeba se omluvit a utišit jejich pláč, ona jen ztuhla a seděla dál. A nějak se zasekla ve svých myšlenkách, bezduchý pohled upřený na klubko mokrých vlčat, která byla její vlastní. Z tohohle transu ji vytrhl až Mesiáš, který se vydal za jejími vlčaty. Snad aby jim oznámil že ceremoniál splnili úspěšně. Pohlédl pak i směrem k Laile, ta na něj jen kývla že rozumí a švihla ocasem. Snad aby ukázala že je spokojená s výsledkem jejích potomků.
Pár vlků se již zvedlo jakmile Mesiáš sám odešel. Ceremoniál tak byl oficiálně u konce, i když pro Lailah a její děti zdá se ještě dlouho neskončí. Minimálně mnoho následků z tohoto dne. Lai tam ještě chvíli seděla a přemýšlela co by tak dobrého bylo říct vlčatům po takovém úspěchu. Byla z toho potěšená, i když ten pohled Sabriny s ní trochu otřásl. To se však už zvedla jedna vlčka a šla její vlčata utěšovat. No tohle? Rozmazlovat její vlčata s nějakým kusem hadru? Právě je Hati uznal jako vhodné vlky do Kultu a ona jí je tady bude rozmazlovat? Takhle tedy ne, na tohle je Lailah nevychovala. Její vlčata jsou silní vlci, sám Hati to teď potvrdil a rozhodně je nikdo nebude rozmazlovat tímhle. Svižně se tedy zvedla a s ne moc šťastným výrazem vykročila směrem v vlčce, Ebony.
Cestou se na svá vlčata i lehce usmála, snad aby věděli, že jim nejde vynadat. Pak se ale její výraz vrátil zpět na to co předtím. "Smím vědět proč rozmazluješ má vlčata hned po jejich velkém úspěchu?" řekla ostře směrem k Ebony a ocas zvedla nahoru. Stoupla si bokem k vlčatům a propichovala Ebony pohledem. "Má vlčata nejsou žádní rozmazlenci aby potřebovali nějaký kus hadru. Pokud jim je zima zvládnou si vodu z kožichů oklepat sami, nejsou jim 2 týdny." pokračovala a tlapkou z vlčat látku sundala. Nebude se k nim nikdo chovat jako k miminům, už jsou právoplatnými věřícími. "Ustup. Snad jako jejich matka mám právo s nimi mluvit hned po Mesiáši." švihla ocasem a otočila se ke svým dětem.
"Abraxasi, ceremoniál si splnil, nač ten pláč? Hati sám ti tímhle prokázal důvěru, pomohl ti z vody se dostat. Stejně tak tobě Sabrino." na svá vlčata mluvila jemně, i její tvář se na malou chvíli uvolnila. Možná v tom hrálo roli to, že ji ještě žral ten pohled Sabriny. "Udělali jste mi radost děti moje, netřeba plakat. Teď jste už věřícími, Hati ve vás věřil a nechal vás tady s námi." usmála se. Přeci jen se jí povedli a sám Hati to uznal.

Lailah měla za to že dítka měl teď na starosti její muž, Alex. Rychle však zjistila, že v jejich bytě se momentálně nenachází ani on, ani její vlčata. Napadlo ji, že by mohla jít Lexu zkontrolovat, co on vlastně vlčata učí. Nerada by totiž, aby je učil nějakým těm jejich blbostem, co má Lexa se svým rodem. Vlčata by se měla učit pouze víře, a to pořádně! Tak snad jim i Lexa zvládne dát nějakou lekci o Hatim. Jen vykročila ze svého bytu, zaslechla něco ťapkat po schodech dolů. Snad krysy? Nebo možná zoubci, to by nebylo moc dobré, kdyby se pohybovali takhle u jejího doupěte. Vydala se po sluchu za nimi, snad to nic nebude. Kdyby to byla nějaká krysa, tak by alespoň měla nějakou svačinku.

Lailah napjatě sledovala jak její potomci plavou v krvavé směsi. Pevně věřila že vlčata s jejími geny v ceremoniálu uspějí, I když se právě místo ke břehu snažila dostat jeden k druhému. Nechť jim Hati sám vysvětlí co po nich je žádáno. pomyslela si a švihla ocasem. Koutkem oka však zahlédla jak se nová Vlčka pohla vpřed. Hlavou rychle cukla aby viděla o co se snaží a hned naň vycenila zuby. Cožpak ona se snaží pokazit jejich ceremoniál? To ji nikdo nepoučil o Hatiho vůli?! Srst na zádech se jí naježila než zasáhl šedý vlk. Pak tlamu zavřela a jen sledovala co se stane. Nemohla bych jí věřit. hned jí napadlo. Co když tohle byl jeji plán? Přijít do kultu a zkazit jejich kulturní záležitost? Byl to snad test Hatiho? No jediné co tak Lailah už z tohohle nováčka nebyla dvakrát nadšená. Ne že by to pár okamžiků zpět bylo nějak lepší..

Samozřejmě, že na ceremoniálu vlčat Lailah nechyběla. Jak by taky mohla když se jednalo o její vlastní vlčata že? Dnes ovšem nebyla házejícím žádného vlčete. Ne že by o to nestála, ovšem asi bylo fajn dát prostor i ostatním v Kultu. Jen ať má jejich rodina dobré vztahy a kontakty že.
Dorazila tak akorát, kdy se už scházelo mnoho dalších vlků. Jedna vlčice ze skupiny celkem vyčnívala, jedna z těch novějších o které slyšela kdejaké drama. Nebyl to nikdo jiný než Bellana, vlčka z Nihilu pokud se Lailah nepletla. Jen co ji spatřila tak lehce ohrnula pysky. Neměla ráda vlky z venku, nikdy. Nikdy neznamenali nic dobrého. Jen potíže, až se jednoho dne rozhodnou, že život s Hatim nebylo nic pro ně a budou chtít utéct. Nebo taky by mohli být dalším testem od Hatiho, jako kdysi ta vlčice co zde přišla a byla vyhnána. To je Hati jistě testoval. Ale že by sem poslal další? Ještě k tomu vlčici s odrostlejším vlčetem. Třeba alespoň to vlče by bylo možno převychovat aby poznalo Hatiho pravou moc. Ovšem u těch starších tomu Lailah už moc nevěřila.
Rychle to začalo, první z jejích vlčat bylo strčeno do bazénu s krví. Abraxas, její synek. Lailah nadšeně sledovala jak se jejím dětem daří. Neměla chuť je zachraňovat, pouze chtěla vědět co si o nich Hati myslí. Jestli Hati usoudí, že jsou hodni života v Kultu.

Ten Kultský život začínal pro Lailu být poněkud nudný. Od toho co jí vlčata začala odrůstat a nepotřebovala péči 24/7 tak už neměla moc co dělat. Pokud se nepočítají drobné či větší hádky s jejím partnerem Lexou. Ach, že Hati dal dohromady zrovna tyhle dva! Tyhle dva vlky k sobě se téměř nehodící, jen aby spolu zplodili další Hatiho následovníky. Lailah se s Lexou ani na výchově vlčat nepohodla. Žel se tak hádali i před jejich mladými což jistě neprospívalo snad, nikomu. Ovšem Lai byla přesvědčená, že to ona má v těchto věcech pravdu. Přeci jen, ona jako jediná z její rodiny přežila, a tak jistě musela být něčím vyjímečná.
Jen ta se líně povalovala ve svém pelechu, zatímco tedy Lexa měl na starost hlídání vlčat, těžko říct jestli tuto činnost opravdu vykonával. Nu což, Hati se postará však? V tom však se někdo ozval blízko jejího úkrytu. Pro ni zatím ne tak úplně známý hlas co volal její jméno. Rychle se sesbírala na všechny čtyři. "Pojďte dál, Salōmē." řekla rychle, aby vlčka nečekala. Když už se tak slušně zeptala. Na slušnost si Lailah potrpí, to ano. "Co Vás přivádí zrovna za mnou?" zeptala se, v hlase šla poznat jistá nedůvěra z tohoto setkání. Vlčka byla sic z Kultu, ovšem Lailah věřila, že jen málokterý vlk z venku, co se v Kultu nenarodil, byl schopen v Hatiho opravdu uvěřit.

Lailah jen zřídka kdy vycházela z úkrytu. Nu Lexa se někde zasekl a ona měla hlad. Tak vylezla jen na okraj, ven z budovy kde nechala svá vlčata. Zavrtěla ocasem když ucítila příjemný večerní vzdoušek. Ach, jak uklidňující. Určitě mnohem lepší než neustálý křik vlčat. Chtěla si teď však sehnat nějakou svačinku. Jen aby se jí to čekání usnadnilo. A aby snad jedno z vlčat dokonce nesežrala. Už brzy očekávala, že vlci se začnou kolem jejího úkrytu scházet a budou chtít obdivovat její děti. Hlavně čekala na příchod mesiáše, který by měl snad i usoudit, zda-li jsou vlčata hodna života a mají je nechat se dočkat krvavého ceremoniálu.
Zahlédla myšku, někde za rohem. Svačinka! Hnedka se přikrčila a po svojí svačince skočila. A úspěch, sláva! Trošku spíše čekala, že ji jídlo uteče, když byla po nošení vlčat taková slabší. Rychle čapla ještě se trhající myšku a svižně odklusala zpátky do úkrytu.

To by Lailah zajímalo, který blázen si myslel, že lidé vlky lovili. Lidé přeci, z toho co Lailah slyšela, město opustili před mnoha lety. Lailah sama si mohla jen domýšlet proč. A věřila, že to snad mohlo být kvůli Hatimu. Jistě, všemocný Hati viděl město jako místo, kde by mohli žít jeho děti a tak se zbavil překážek, a to včetně těch lidí. Proč by tu v tom případě byly pasti? Žili tu snad vlci i lidi pohromadě? Jen nad tím posměšně odfrkla.
"Smrt není nic v porovnání s Hatiho hněvem. A porušování pravidel jistě je způsob jak Hatiho proti sobě poštvat." řekla vážně. Ona v to opravdu věřila. Věřila že ona byla ta vyvolená, kterou Hati z nějakého důvodu nechal žít.
"Ovšem já na sobě nehodlám nést hříchy. Sama mám nějakou nahlašovací povinnost, stejně jako ty. Co tě vede k myšlence, že bych nenahlásila jasné porušení pravidel? To by mě rovnou na slunce mohli hodit!" lehce vycenila na Zan zuby. To byla vskutku tak hloupá? Nebo si s ní jen hrála.