Príspevky užívateľa

Trosky. Jejich chladné zdi políbené časem sice nebyly na pohled tou samou krásou co spleť kořenů obývaných stromů, ba ani mramorové podlahy s do nebe se táhnoucími sloupy, ale i tak to byla krása. Majestátní, leč rozbité sídlo. A zasvěcení tu mohli cítit tu energii pradávna - nebylo divu, že se sestrám čarodějnickým staly po jejich příchodu základnou.
A taky teď podle toho vypadaly. Sestry sice nevěřily v dobrotu vlků a své věci si náležitě schovávaly nebo nosily s sebou, ale budova stále byla vyzdobena. Kamínky v komplikovaných obrazcích, přírodní ozdoby visící z rozpadlých oken a věžiček nad hlavami - stálezelené větvičky, šípky, navázané krystaly, panenky a kříže z travin. Bylo třeba mít domov chráněný, totiž. A Madox byla doma.
Požírala kunu, co už pár dnů sem tam chodila kolem ruin, a zrzavou vlčici už přestala bavit. Ležela rozvalená na římse nad portálem do jakéhosi nádvoří, a ze svého úlovku pečlivě vybírala kosti, co hromadila vedle. Zaslechla, že je někdo kolem a zpozorněla. Přijde blíž?

Jméno postavy: Madox
Jakým předmětem byla postava začarována: žádným
S kým a kde hrála: Roihu, Mladý les
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 5
Krátké shrnutí příběhu: Na shonu pro nějaké věci a společnost zaslechla volání o pozornost, a tak ho vyslyšela. Byl to osamělý vlk, se kterým se dala do řeči a dozvěděla se cosi o něm a jeho ztracené rodině. Považuje ho za roztomile hloupoučkého - někoho, koho se hodí držet blízko.
Dopad na postavu: Získala si známost. Pokud přetrvá, jistě toho využije - "přátel" totiž není nikdy dost.

Ymbolc byl za dveřmi a sestry čarodějky se na něj jistě už připravovaly. Nemohly si dovolit dělat velké oslavy, jako bylo zvykem doma, ale na tom až tolik nezáleželo - důležité bylo, že jsou spolu a ctí tradice. Pro toto se vyplatilo i zapálit svíčky, jejiž zásoba se tenčila s každým rituálem. "Sestro," pravila, když jednou kráčely lesem podél říčky. Poukázala na strukturu, která se zdála být ideálním místem pro odpočinek.
Madox původně chtěla zůstat venku a využít ohniště, ale vítr zchladl a zjištění, že struktura má stejně jako stromy v jejich domovině prostor uvnitř znamenalo jasnou volbu. Sice tu byly pachy indikující, že tu někdo bydlí, ale zrovna nikdo doma nebyl. Nedělala si s tím starosti. Jistě pána domu přemluví ke spolupráci, kdyby se dostavil, však? Nebyly nováčky ve svém oboru. "Pobudeme tu," rozhodla se, když tak přecházela po interiéru. Pěkné místo. Dokázala by si představit, že by se tu usadily napořád - rozhodně to bylo útulnější než trosky v Kotlině, kde byly víceméně usídleny doteď. "Na Brigidin kříž." Madox odložila stébla rákosí a sítin na stůl.

Pátrala a objevovala. Po plese byla naplněna nadějí, že vlků je tu mnoho, a tudíž nebude problém někomu říct vlastní názor, ale narozdíl od sestry byla opatrná s šířením povědomí, že následují čarodějnické učení. Sestra měla pravdu - neměly by se za něj stydět, měly by být hrdé. A Madox jistě hrdá byla, jinak by sem dnes nepřišla hledat materiály použitelné pro oslavy Ymbolcu. Jak ráda by je slavila s větší společností, třeba doma v Ásvaldru... Ale domov byl pryč. Musely se uskromnit s tím, co mají, a soustředit se na misi, i když to znamenalo chvíli nemít pevnou základnu. Trpělivost, trpělivost!
Zmrzlé rákosí a sítiny v močálech byly lepší než čekala, a tak se tu dnes usadila a začala sbírat. Brašny pro tuto zdlouhavou aktivitu odložila stranou a hromadila na ně dlouhá stébla travin. Lépe z nich mohla vyndavat věci a to bylo užitečné. Pak si ale všimla pachu a brzy na to pohybu nedaleko. Měla společnost. Tohoto urostlého jedince už znala z plesu. Jak by ne, když to byl samotný pan král blízké smečky? Vlivná osoba. Ty musela Madox poznat. "Avesia, rix Arrakis. Buďte zdráv." Usmála se a postavila se, aby ho mohla náležitě pozdravit, pokud se rozhodne přijít a interagovat. Velmi doufala, že rozhodne.

Její a sestry večer byl narušen příchozím. Zajiskřilo jí v očích nad vidinou další známosti, ale pomyslné nadšení vyprchalo, když vlk ukázal své úmysly. Rohatý, vysoký - určitě nějaký zdejší bodybuard. Zakazují pořadatelé této události sebevyjádření? To bylo dobré vědět, obzvláště protože do Norestu přišly šířit své učení. "Dobrý večer i vám," pověděla a slušně pokývla, než se ve vší své eleganci narovnala. Nechala mluvit sestru, zatímco si jedince s úsměvem prohlížela. Jaké by to bylo, kráčet v jeho kůži? Jen absence ocasu a ohavná jizva na tváři ji odrazovala, leč na sobě žádné znechucení znát nedala. Je přeci květinkou, milým hostem! A společností, kterou chce každý mít. Kolik by se toho asi dozvěděla od tohohle bezejmenného pána? "Ztráta klenotů naší domoviny by nebyla příjemnou vzpomínkou na tento večer." Pokývala na slova sestry. Myšlenka někde opustit dýky se jí nelíbila. Co kdyby je někdo ukradl? Někdo kompletně neznalý jejich významu? Víte, jakou reputaci by pak byly tyto dámy schopné o Nihilské smečce roznést? Madox tušila, že problémy nechce nikdo - ona ani její sestra se sebou ale vytírat podlahu nikdy nenechaly.
Něco jako dýky byla malichernost, zdálo se, a pokud to znamenalo nedělat vlny, byla Madox ochotná se jí s úsměvem vzdát. Jen uvnitř by prskala jak vzteklá kočka. Mám věci, které by zabily rychleji, než zbraň. Když Calantha skončila, pokorně se usmála. "Přijměte naši omluvu, vážený pane - skutečně jsme nemínily a nemíníme vašimi pravidly pohrdat a jistě se přizpůsobíme vašemu rozhodnutí. Víte, jiný kraj, jiný mrav, říká se. Vy působíte, že takovým záležitostem ale rozumíte." Madox udělala krok vpřed, aby vzrostlému jedinci pohlédla zpříma do očí. "Moc rády bychom poznaly kulturu a postoje tohoto světa, pokud byste byl ochoten s námi strávit trochu času." Natočila hlavu do strany, aby na něj koukala svůdným očkem. Prosebným, tedy!

Kdyby věděla, že mimo jiného slouží tato konverzace Přízračnému jako rozptýlení od jeho pravé lásky, jistě by se urazila - jak skandální, takto jen přemýšlet! Ona nebyla náhradou, ona byla hvězdou svého příběhu. I tento chlapec byl ale pozoruhodný - tyto odstíny srsti nepotkávala vůbec často. Pohled do okolí ale mohl prozradit, že to je tady vcelku časté. Hoch byl od Přízračných, tak se jmenovali. Neměla o nich více vědomostí než co poskytla úvodní ceremonie, ale tak to se musí napravit! Zde měla krásnou příležitost. Třeba ho i získá na svou stranu. "Tak to mne vskutku těší, že vás potkávám. Madox Hex aine Idalia k vašim službám, Ghu'lassi z rodu Estrela do Norte. Já i sestra pocházíme z končin velmi rozdílné kultury." Složila drobnou poklonu, ale oči z přízračného nespustila. Ano, ples byl vcelku podobný některým slavnostem, ale všímala si, že symbolika nebyla hluboká. Ráda by v takovémhle měřítku slavila Yule, ale letos se zřejmě bude muset spokojit s málem. "Po generace, říkáte? To zní jako skutečně významný rod - povězte mi více, milý Ghu'lassi," prohlásila se zájmem. Početný a držící se neznamenalo významný, ale doufala, že nebude daleko od pravdy a aspoň lichotkou získá jeho sympatie. Měli tančit, proto ji oslovil, ale to bylo na jejím tanečním partneru, aby začal tanec. Ona mu pak ráda ukáže své.

Souhlasila s jeho slovy, z nich dvou jistě zářila víc ona. Ale coby to přiznávala, však by si zkazila personu! Jeden musel být velmi opatrný na to, co říkal a dělal, když chtěl získat něčí přízeň, a u jednoduchých vlků to bylo - nečekaně - jednodušší. "Ale kšá, kšá, každý má něco čím zářit." Obrátila lichotku proti němu, očividně ale potěšena. "Většina toho neobyčejného se skrývá pod krustou, kterou oči jen tak zřít nemohou." Říkala, že věří, že Roiha je víc i za těmi jeho slovy a obyčejnými cetkami, co si nosil. Poznávala, že na nich mnoho módní práce nebylo, ale jako žena svého řemesla věděla, že jakýkoli předmět může mít velkou důležitost. I když nebyla na první pohled vidět.
I ona zamávala ocáskem, když se viděli tváří v tvář. Rozhodně to nebyl žádný král, spíš budil dojem vagabunda, ale pro ty bylo nejjednodušší zaměstnání, protože ani nevěděli, co se za jejich misí skrývá. Z tohohle jedince ale cítila smečku a kvůli přívěšku skoro tušila jakou. Skoro. "Daněk, říkáš... Bohužel takového nepoznám." Na plese takový zrzek nebyl, tím si byla jistá. Byli tam ale jedinci vskutku zvláštních barev. A Roiha v tom lese ale určitě taky viděla! "Arci, arci - samozřejmě ti ale můžu pomoci pátrat. Kdo hledá, ten najde - musí to být smutné, hledat sám." Byl tu sám, děcka ho opustila - musel se cítit hrozně. Hodlala mu projevit tolik soucitu, kolik bude potřebovat. Přiblížila se ještě blíž, aby se tlapkou dotkla jeho přívěsků.

Madox měla samozřejmě v sobě přirozenou straka energy, a tak ji zajímalo kde co - obzvláště to, co měli vlci okolo na sobě a s sebou. Tenhle chlapík vypadal jako zcela normální vlk, ale nehodlala se nechat oklamat zevnějškem. "Hmmm," pootočila hlavu do boku s úsměvem. Tak on to byl lichotník! Takoví byli rozhodně zajímaví. Herci, jako ona - ona svůj akt ale samozřejmě nemohla zkazit nějakými jednoduchými fóry. Pokud to nebude situace vyžadovat. Za takový vtip by obvykle jednomu přišla na myšlenky drzounům utnout hlavu, ale tento cápek vypadal... Neškodně. Také zamávala ocasem. "Tak to tě ráda poznávám, Roihu. Někoho jako jsi ty jsem ještě nepotkala." Lež. Myslela si, že má vlky přečtené. Ale jistě nepotkala Roiha - ten byl totiž jen a pouze jeden. Žár z něj rozhodně sálal - žár odhodlání a divokosti. Jako ten vrabčák! Toto mohlo být zábavné. "Madox. Madox Hex aine Idalia. Přišly jsme sem se sestrou z krajů tradiční kultůry... A ženu nehledám, ale známosti jistě ano." Laškovný úsměv. Na tom byla pravda. Ať v něm zahoří naděje, pokud ji myslel upřímně. Nechtěla mu ihned odhalovat, že je čarodějnicí, jeden musel být opatrný.
Madox se rozhodla vzdát se svého highgroundu a zamáváním se ladně snesla k zemi. "Kampak se tvá děcka poděla?" Bude si hrát a bude si hrát plně v roli.

Základní postup osidlování bylo poznat sousedství, a to jak terén, tak sousedy. Madox byla vlčicí sociální a toužila po bohatší společnosti. Teď, když na plese viděla, kolik vlků tu žije, si vybrané osobnosti musela dohledat a dozvědět se více. A také najít někoho, z koho bude užitek, že? Možná bylo načase, aby našly lepší sídlo, pořádně světu oznámily svou přítomnost a šířili své učení, jak přišly dělat.
Existovaly ovšemže i zájmy osobní, a na ty jeden musel dbát, aby se cítil dobře. Drobnosti jako čisté vlasy - na to byla zrzka háklivá - se počítaly taky. Právě teď byla vlčice na sběru všeho, co zima zanechala, a co se jí zalíbilo, to si uložila do svých brašen. Vlasy měla svázané do drdolu, aby nepřekážely nadměrně. A pak zaslechla v blízkosti vytí. Osamělá duše, lačnící po společnosti? To bylo volání pro ni! Vzlétla - a díky svým krátkým křídlům v rámci možností snadno domanévrovala na jednu ze stabilních větví holého listnatého stromu, co se u neznámého vlka nacházel. "Komupak zpíváte, vrabčáku?" Usmála se a se zájmem si ho prohlížela.

No, Yule toto skutečně nebyl - barvy byly úplně špatně. Musela však přiznat, že čím déle si prohlížela scenérii a výzdobu, tím více snahy na ní rozpoznávala. Okouzlující, ta světla, ta vyzdobená společnost, ta kultura! Nebylo to jako v kraji, který nazývaly domovem, ale... Půjde s tím pracovat. "Jako nové šance získat... Přátele, drahá," odpověděla sestře v souhlasu. "Zda-li je asi tento čas pro plesy typický?" To by znamenalo, že Norest má své svátky vyšších jevů. A možná o tom ani neví. Jednou je poučí - pokud to bude vhodné. Teď bylo třeba zjistit, jestli se zde nachází úrodná půda.
Sledovala zahajovací ceremonii po boku sestry, a pečlivě si dávala dokupy informace. Přišly jako na podnose. Ejhle! Jedna účast na společenské události a už ví, co se tu nachází za smečky. Tedy, aspoň jejich názvy. Jak to skončilo, kývla na Calanthu a ladně mávla ocasem. Hodlala si chvíli jít svou cestou. Přestože měla sestru ráda po boku, byla samozřejmě silnou a nezávislou ženou. Pátrat po známostech osamotě se zdálo být... Stategičtější. Spíše si jí někdo všimne a přijde, pokud bude vypadat dostupně. A tak se nebála a procházela po mýtině. Zřela pár vlků, co se jí nadmíru zamlouvali, a taky na nich chvíli nechala pohled, pro případ, že by ho opětovali. Z očí samotných šlo totiž zjistit mnoho. Proto bylo důležité, aby ty své ovládala. Zaujala ji obzvláště hořící vlčata (Popel, Plamen), pan král (Arrakis), jakýsi parohatý bezocasý obr (ach! jak nevkusné!) (Ezi'kyel), skupina s vlčicí s překrásnými vílími křídly (Majdalenka, sesterstvo), vlčice obrostlé rostlinami (Asphodelle & Saffron), světlý rohatý vlk s vskutku pěkným pláštěm ověnčený zlatem (Ancunín) a vlci zahalení plášti (kulťané). Neváhala jim věnovat úsměv, pokud si kdosi povšiml jejího *vypočítavého* nevinného zájmu.
Pak se na chvíli zastavila. Nemusela čekat dlouho, než se kdosi ozval o její pozornost. Musela pohlédnout dolů, aby zřela béžovo šedého mladíka. Malý chlapec! Ach, jak rozkošné. "Dobrý večer, ale jistě! Neodmítla bych takovou příležitost." Odpověděla zdvořile, ale s náznakem pocty. Jako dáma. Jeho oděv nebyl nejlépe naaranžovaný, musela potlačit nutkání mu to vytknout. Brzy ale zřela sojčí peří v srsti. To byl znak dobrého vkusu a navíc štěstí! Zda-li to mladý pán tušil, jaká se za tím skrývá symbolika? Jistě mu to řekne, pokud přijde příležitost. "Jste ze severní smečky?" Přízrační, jak říkali, pokud si pamatovala. Všimla si, že měli všichni stejný přívěšek.

Musela to být naprostá náhoda nebo osud, že zpráva o plese dostala i k sestrám čarodějným, které se sotva nedávno vmísily mezi zdejší obyvatele. Madox zatím nebyla nejšťastnější s příbytkem, který si našly, ale nejspíše to bylo hlavně tím, že přicházela zima a ji trápilo, že nemůžou jak se patří oslavit Yule. Jak se doslechla, tohle byla příležitost vidět aspoň zdejší tradiční oslavu. "Doufejme, že to bude společnost kvalitní," utrousila s viditelnými nároky směrem k sestře, když se sem vydaly. Madox se samozřejmě vyparádila - ryšavé vlasy měla pečlivě učesané a z části stažené do drdolu, tělo jí zdobily všeljaké přívěšky. Žraločí zuby měla jako vždy přivázané na ocase, dnes se k tomu ale přidaly listy cesmíny, které si nechala umístit i do drdolu. Byl to symbol jejich slavností, zelená a červená. Nesla si s sebou i svá zavazadlo s potřebami pro sběr a nástroje, co považovala za běžné vybavení - třeba takovou dýku umístěnou pohodlně u krku, pro snadné použití, a křesadlo, co nesla vpletené do náramků.
Jaká škoda, že z dálky v onom lese viděla světlo spíše chladné. Pohasla šance, že toto bude vypadat jako Yule. Ještě byl čas se otočit. To ale ona nechtěla. Tentokrát ji živila zvědavost, a výrazem sebejisté šarmantní dámy, která se chová jen na úrovni, vkročila.

Jejich velkolepý příchod nemohlo překazit už nic. Kostky byly vrženy. Počasí mohlo hrát proti, jelikož ve vzduchu byla cítit blížící se zima. Mráz nikdy nebyl jejím oblíbencem - tolik to pak uvnitř trvalo, než oheň pořádně a stabilně zahřál, a aby jeden pořádně procítil ono teplo. Madox hleděla kamsi do dálky, a bystrou myslí analyzovala atmošku. Obě měly od tohoto místa jistá očekávání. Jak krásné, že je jako rodina sdílely. Zbyly jedna druhé, a ona si neuměla představit, že by spolu třeba nedejbože moc nemluvily.
Srst pročísl vítr, pláni vládla meluzína. Pověrčivá mysl rychle přišla na možné vysvětlení tohoto jevu. Bylo to varování: nezastavuj, pokud nechceš už nyní zažít první vločky. Souhlasila s hledáním úkrytu. "Hmm, ano. To město nevypadá, že by z něj sálala dobrá energie. Snad hvozdy a háje by byly lepší," v těch ostatně žily celý život, byl to zvyk. Něco nezvyklého tu ale bylo navíc, a to už vyloučila masu neznámých materiálů, ze kterých bylo město. "Sestro, cítíš tu... Sůl?" Mysl jí to spojovala s rybami. Mohlo to být moře?

Příchod sester do Norestu se mohl stát jen jednou. Madox by obvykle trvala na tom, aby se stal správně, ale dnešní ráno nevstala správnou tlapkou a její nálada kolísala. Kráčela po boku sestry a prohlížela si kraj okolo už pár hodin, mapujíc ji svýma pronikavýma očima. Každý detail, každý záhyb. Vydala ze sebe zamyšlené "mhm," když Calantha ohlásila konec cesty. Zda tomu věřila? Těžko. Byly uprostřed louky, a než najdou útočiště, které by splňovalo požadavky, to ještě chvíli zabere. Přesto bylo hezké vědět, že skrz tato území se možná budou pohybovat i v budoucnu. Nebylo to špatné - pustý klid tohoto místa rezonoval tajemstvím, a to jí promlouvalo do duše. Pousmála se.
A pak dokázala zaostřit a konečně si uvědomit, co je ta směska šedých a hnědých blobů, ke kterým se blížily. "Město," vyřkla i ona své pozorování. Obludná kreace, a to ji viděla zatím jen zdálky. Viděla u něj lesy a před ním řeku, která jim stála v cestě, aby tam vkročily. Netrápilo ji to - ještě aby si tam špinila kožich! Pozůstalá lidská obydlí většinu času beztak nesla nepříjemnou špínu, leč musela přiznat, že bývala důmyslná a dobře postavená. "Jak dí věštba. Nezbývá než najít prozatímní základnu a jít... Se seznámit se sousedy." Po tváři se jí rozlil lišácký úsměv. Napovídal, jak o tomto místě smýšlela.

Jméno: Madox Hex aine Idalia
Přezdívka: Nathrach
Věk: 4 roky (20.5.)
Pohlaví: Samice
Matka: Elowen Hex aine Idalia
Otec: Reverix
Sourozenci: Calantha Hex aine Idalia

Charakteristika:
Půvabná postava, zdravá lesklá srst i peří a ryšavé flíčky v tmavé srsti. Že si tato vlčice zakládá na svém vzhledu poznáte na první pohled. Své vlnité vlasy má při fyzických aktivitách stažené do drdolu, aby si je snad neušpinila a nezacuchala, peří na křídlech pečlivě rovná a vždy vystupuje se svůdnou elegancí. Je zastáncem názoru, že první dojem je důležitý, a ona pro společnost žije. Vzhledem ke svému vytříbenému způsobu života je Madox málokdy dlouhodobě sama. Je vázána na společnost, kterou chce mít za zády, a nezáleží jí na tom, zda jde zrovna o dočasné spojence, vlky co jí duží či členy rodiny, ke kterým chová respekt.<br> Málokdo získá její plnou důvěru a málokoho skutečně upřímně nazývá "přítelem", protože vlky v okolí obvykle vidí jako pouhé nástroje. Obzvláště jedince opačného pohlaví. Kdo se jí ale blízkým stane - jako třeba její sestra Calantha - pro ty je schopná páchat zločin, jak se říká. Užívá si pohodlí - přestože se sestrou cestovaly a příroda jí je blízká, má radši stálou základnu, která se jí stává svatyní klidu.
Madox je čarodějka a loutkař. Svět je pro ni její kouzelnickou show a šachovnicí, kde plánuje své tahy dopředu s veškerou podlostí, kterou má. Nevynechá šanci si přilepšit, i kdyby to bylo na cizí účet, ale snaží se si nedělat nepřátele a nabízet něco nazpět. Miluje moc a vliv nad druhými. Dalo by se říct, že je na něm závislá, jako je každý bůh závislý na svých ovcích. Jde za svým cílem i když je cesta trnitá, ale sama si tlapy cizí krví špiní jen výjimečně. V konverzacích se vyznačuje trpělivostí - to je vlastnost, kterou si musela osvojit, aby dokázala s druhými manipulovat a získat to, co chce. Je mistryní přetvářky, ale když déle nejde po jejím, často projeví i svou nesympatickou, jedovatou tvář, která metá výhružky. Kde totiž nefunguje šarm a dobrá vůle, tam funguje strach, jak se domnívá. Svou dualitou a intrikářstvím, ve kterém často zahrnuje i svůj čarodějnický um, umí vlkům do hlavy zasadit pochybnosti. Lže, když se jí to vyplatí, ale málokdy mlží svůj původ. Na své čarodějné dědictví je hrdá a snaží se k němu přivést další.
Ovládá sice základy z různých odvětví, ale je stereotypem vlčice - není žádný bojovník. Její největší zbraní je vlastní jazyk a magie. Má příliš velkou pýchu aby bez následků přijala dlouhodobější prohru a v nitru jí třímá velká pomstychtivost a prokleté představy, které by nejeden smrtelník nazval šílenými. Ne nadarmo si je nechává pro sebe, stejně jako jiná tajemství. K cizím tajemstvím velký respekt nechová, pokud nedostane dobrý důvod pro jejich zachování.<br>
Cení si schopností druhých a také cení vlastní svobody. Spojenectví, obchody i rodinu zvažuje jen v momentech, kdy vidí možný zisk, ale podřídit se svazujícím pravidlům smeček a přidat se k nim neplánuje. Někdy je jí dostatečným ziskem i vlastní pobavení.

Minulost:
Ásvaldr. Vesnice čarodějek ukrytá v hloubi hustého a záhadného lesa, dokonale izolovaná od zbytku světa. Žila natolik v souznění s přírodou, že jejím obyvatelům nic nechybělo. Přesně tak se jim to líbilo - cizinci tu nebyli vítáni, a hranice jejich domova byly ověšeny předměty a symboly, které je před zlem a chaosem měly chránit. Sem se Madox i její sestra narodily. Vyrůstaly v krásném prostředí a v náboženství Wiccy. Jejich babička Ethelia vesnici vedla a díky ní kultura vzkvétala. Sestry se učily o přírodě, čarodějné moci, o nemilosrdném světě, tvůrčí činnosti, psaní... Mládí bylo pěkné, a ve vesnici se všichni znali. Nejvýše tam byly postavené samozřejmě samice a na samce se kvůli událostem často hledělo s nedůvěrou, ale to na ně se spoléhalo při fyzické obraně smečky. Zatímco Calantha se k nim chovala odtažitě, Madox v nich viděla... Zábavu. Jejich potřeby byly jednoduché - chtěli, aby se někdo měl rád, aby jim někdo naslouchal a aby cenil jejich sílu, a to Madox byla schopná dál. Tímto začala její kariéra mistryně loutky a zvykla si, že těžkou práci vůbec nemusí vykonávat. Soustředila se na svá studia, vřele po rituálu přijala svou magii a začala se jí učit.
Že je svět mimo vesnici k čarodějkám skutečně nemilosrdný, jak jim říkala většina vesnice, se ukázalo když byly sestry už starší. Kalvatská smečka vedená charismatickým vůdcem Garronem vyslala na hranice Ásvaldru bojovou skupinu vedenou svým synem Eldricem. Měli za úkol zničit veškerou magickou obranu vesnice. Setkali se při tom s vlky z vesnice, kteří ale nedokázali nepříteli obstát. Obě strany utrpěli ztráty a vztahy zůstali vyostřené i další měsíce navzdory snahám Ethelie o diplomatické řešení. Těžko se ale mluvilo s někým, kdo nenávidí čarodějky, když jste čarodějka. Aby nebylo málo komplikací, samci ze smečky se ozývali, že se cítí nedocenění. Madox se tehdy mírně stavěla na jejich stranu, ale potom, co na ni jeden ze samců plivl, dramaticky změnila názor a dotyčného bez varování proklela. V té době sestry opustila jejich matka, která se vydala hledat jejich otce, kterého sestry nikdy nepoznaly. Ani to Madox zrovna nepomohlo s utvářením stabilních vztahů, dříve vlídná vlčice zhořkla.
Kalvatská smečka jednoho dne pronikla dovnitř obranného pole a smečka byla napadena v jejím srdci. Jistě zrádce, pomýšlela Madox. Během středu sama pomohla čarovat a jednoho z útočníků zlila kyselinou, z čehož má dodnes překvapivou radost. Tento útok byl odražen a vedlo to i ke zlepšení vztahů se samci vesnice, ale zásadním problémem bylo, že Kalvatská smečka ve své misi uspěla. Ethelia, babička sester a nejdůležitější vlčice Ásvaldru, zmizela. Vesnice se mobilizovala a organizovaně se ji po skupinách vydala hledat.
Do jedné z těhle skupin patřily i Madox s Calanthou. Dostaly se blízko k nepřátelské smečce, ale byly rychle odhaleny a po krátké honičce chyceny a uvězněny. Následovalo mnoho dní, ve kterých se je smečka snažila zlomit. Bylo to čekání na popravu, které se - jak se dozvěděly - jejich babička už vyhnout nestihla. Ale sestry i uvězněné... Prosperovaly. Využívaly svou magii a praktické dovednosti, hlavně řeč, aby přežily, a získaly na svou stranu některé strážné. Poctil je kvůli tomu svou přítomností i sám Garron, ze kterého Madox dokázala získat vzorek srsti. Posedla ho a v jeho těle vlkům Kalvatské smečky navyprávěla věci, které zasely nedůvěru a pochybnosti. Toto zopakovala i s dalšími členy, než se jim díky Calanthě povedlo uprchnout z vězení. A pak nastal moment pravdy, kdy znovu čelily Garronovi. Madox stačilo dát jednomu z Kalvatských malé popostrčení, aby Garron před jejich zraky zemřel. V krvi a bolesti, přesně jak si Madox přála. Byla to pomsta. Život za život.
Pohled dříve nepřátelské smečky na čarodějky se změnil a mír byl obnoven. Sestry si usmyslely, že je čas čarodějnictví a Wiccu šířit dál, a prohlásily to za svůj životní cíl. Po ceremonii v Ásvaldru se zamířily do Norestu, o kterém slyšely od poutníků a jiných. Chtěly tam vybudovat nové společenství a pokračovat v ochraně a rozvoji znalostí o magii. Přinášejí si s sebou nejen své věci, ale i silná přesvědčení.

Zajímavosti:
- Narodila se do čarodějnické rodiny, ze které si nese rozsáhlé znalosti o přírodě, magii a výrobě praktických předmětů a látek
- Do Norestu přišla s mnoha šperky a se zavazadly. Vlastní kožené váčky plné obvykle bylin a kostí, barevné kamínky, flakónky, misku, kus látky co využívá jako přenosné lůžko, drobný zápisník, cosi jako hřeben a nějaké užitečné nástroje pro tvůrčí činnost. Na náramcích nosí křesací mechanismus, se kterým rozdělává oheň.
- Klíč na jejím náhrdelníku je její "ohniskový předmět". Považuje ho za magický a vždy ho má na sobě, když používá své magie.
- Věří v energie z předmětů a magická působení přírodnin i sigilů, ale ne tolik jako její sestra. Magie, kterou provozují čarodějnictvím, není skutečná - je založená na pověrách a víře.
- Ovládá psaní v Theban jazyce
- Madox je zapálený sběratel všeho druhu (straka energy) a ráda si těmito sbírkami svá bydliště zdobí. Z domova si jich přinesla jen hrstku, ale o to větší pro ni tyto předměty mají význam. Nejvášnivěji sbírá kosti a mrtvý hmyz.
- Velmi si zakládá na čistotě
- Navzdory tradičnějším materiálům vyznává že nejsilnější magický element je krev
- Vlasy jí dorůstají, pravidelně je zastřihuje
- Dlouhé řasy má od přírody

Magie - Possess
Technika, díky které dokáže čarodějka ovládnout mysl cizích vlků. Funguje na dálku a k aktivaci vyžaduje maximální soustředění podpořené rituálem. Pro ten je potřebné rovné suché místo (aspoň 3x3 metry), na které se nakreslí čarodějný kruh - lze použít barvy, jiné materiály (např. písek) nebo rytí. Čím zřetelnější kruh, tím je kouzlo účinnější. Pokud kruh není správně nakreslený nebo je čára přerušovaná, kouzlo selže. Rituál poté vyžaduje další materiály - množství kostí, esenciálních bylin a ohně rozdělané ve čtyřech koutech čarodějnického kruhu. Nejdůležitější složkou rituálu je však materiál pocházející ze samotného vlka, kterého se Madox snaží ovládnout, který se při rituálu společně s Madox nachází uprostřed (dále jako "esence"). Musí jít minimálně o trs chlupů, pár prachových pírek/ jedno delší obrysové, nebo aspoň pět kapek nezašpiněné krve.
Při splnění všech složek rituálu je možné zahájit soustředění a magii aktivovat. Linky kruhu se rozzáří a Madox upadá do bezvědomí, ve kterém není schopná vnímat svět okolo svého těla po celou dobu, co magie působí. Její vědomí v tu chvíli vyhledá a napadne mysl, kterou si přeje ovládnout, při úspěchu ji ovládne. Nejjednodušší je ovládnutí v případě, kdy vlk zrovna spí. Nejtěžší je v případě, že se její oběť nachází příliš daleko nebo ovládá psychickou magii - takové pokusy o ovládnutí často selžou.
Při úspěšném spojení Madox okamžitě přebere vládu nad tělem hostitele. Vidí jeho očima, cítí jeho nosem a vnímá i jeho únavu a bolest. Nezískává žádné vzpomínky či myšlenky dotyčného, ale může využít jeho magií, které přirozeně ale nedokáže ovládat a musí se s nimi učit. Pokud jsou tyto magie psychické, pokus o jejich ovládnutí znamená téměř jistě nepříjemnou ztrátu vlády nad loutkou. Vědomí hostitele je ve stavu loutky buď zcela zatlačeno do ústraní nebo zůstává bdělé jako pozorovatel všeho co Madox udělá. Může působit jako tichý hlásek v hlavě. Při silné vůli hostitele (či v případě že dotyčný ovládá psychickou magii) dokáže hostitel způsobit i pohyb, který loutkař nezamýšlel, či vyřknutí jiného slova.
Přechod do nového těla je náhlý a šokující pro Madox i pro vlka, jehož se snaží ovládnout. V novém těle dokáže zůstat jen dokud neupadne do spánku nebo není vystaveno bolesti, kterou sám loutkař nedokáže unést. Zatímco usnutí v novém těle zajišťuje příjemný návrat do vlastní kůže, přerušení spojení bolestivým podnětem či pokusem o ovládnutí magie hostitele je náhlé, nepříjemné a může zanechat duševní i zdravotní následky na Madox.
Studium této magie zabere mnoho pokusů, než začne fungovat tak jak má. Vyžaduje odhodlanou cvičenou mysl a jasný účel. Po úspěšném použití magie bývá její vlastník vyčerpaný a nemůže magii znovu použít, dokud znovu nenačerpá síly, což může být i několik dnů. Často se necítí ve své kůži a jeho senzorické vnímání může být po rituálu i pár hodin zmatené.

Obrázky:


Do seznamu:


Další postavy na brlohu: S'Arik, Bellanna, Rivera, Evar'la - využívám slot z Vánoc 2023

Discord: Huinniziopochtili