Príspevky užívateľa

Víc jsem přemýšlela o ní když promluvila. Takový nevinný vlk... doufala jsem že s ní nebudou problémy jako s většinou.
"smečka není zas tak velká, ale město ano. Očividně se pohybuješ jinde než já." Zvednu se z místa a vyjdu na měsíční světlo aby se mi aspoň leskly šedé části na hlavě a ocasu.
"jsem Miriam... dcera bývalého mesiáše." švihnu ocasem na pozdrav a sednu si na místě.
"jak dlouho jsi tady přesně?" lehce nad tím pohnu hlavu do strany a dívám se tak na ni. vážně byla z kultu?

Musel jsem znervóznit když najednou mluvila o takových věcech. samozřejmě že by se mi to nelíbilo také, ale myslela jsem že mi pomůže se vymluvit na štěněcí hrátky? v žádném případě...
"promiň..." zamumlám skloním uši dolů společně i s hlavou. Tohle nebylo v pohodě. pokud zjistí víc věcí co jsem udělala, jsem mrtvá na místě a to jsem nechtěla.
"Už to neudělám..." to bylo poslední co jsem mohla říct. samozřejmě pokud bych chtěla tak bych to udělala znovu, ale teď jsem musela odkývat vše. Jinak to nešlo.

Možná měla pravdu víc... neměla bych se k ní tak stavit jako k rodině. byla příživník a to dobré nebylo ale vysmívat jsem se ji nehodlala. ne teď. Nevrle jsme nad tím švihla ocasem a otočila hlavu abych se koutkem oka na ni koukla.
"všichni jsou stejní.... Kult je sám o sobě divný místo, ani se nedivím že někdy Hati nechal zabít nějaké vlky." ano, teď bych dostala přes pysk od všech z kultu ale já tady nebyla přece ve jménu kultu ale ve jménu Hatiho. Hati byl jediný vlk kterému jsem mohla věřit víc... no mamika byla také to největší, ale naše vztahy nebyly už takové jako předtím.
"pokud se mi hodláš vysmívat tak odejdi!" zavrčím a vezmu svou lebku abych se zvedla a oddálila se od ní.
"už nejsem štěně abych brečela!" zamumlám si pod vousky.

Moc se mi nelíbilo když tady někdo dělal hluk, ne že bych to zakázala ale tak mě to rušilo při pozorování. Hned jsme vylezla ze svého vraku abych se koukla kdo to ruší a kouknu se na kapotu auta.
Vypadalo to jako .. nějaký divný velký hmyz ale hmyz to nebyl protože hned jsme věděla že to byl vlk. Něco podobného měla Silma... Také byla taková zmutovaná.
Nejraději bych to neřešila ale sedla jsem si na místo a pozorovala vlka.
klid... Nebuď drzá... Maminka nebude mít radost.
"ty jsi tady člen? Že jsem tě nikdy neviděla." pokývu na ní hlavou.

Náš ukrýt byl celkem daleko od centra města ale to mi nevadilo. Ráda jsem se prošla a objevovala něco nového. Sice jsem nevěděla kam má cesta vede úplně na 100% ale dělala jsme cokoliv abych se mohla zabavit. Těšila jsem se až Hatimu ukážu že budu pro něho dost dobrá a dá mi tak větší postavení ale... To jsem si jen ve snu mohla přát. Díky tomu všemu co jsem udělala totiž moje šance na vyšší úroveň klesla a já se musela jen kousnout do jazyku a přežít to. Nechtěla jsme dostat další vynadáno od maminky.
Pomalým krokem jsem cestovala přes různé auta či budovy a hledala jsem cokoliv nového na objevení. Avšak to by se mi nemusela ztratit chuť k objevování takže jsem si zalezla do nejbližšího vraku, párkrát se otočila na místě a lehla jsem si.
Mé stříbrné očka skenovala okolí a přemýšlela co teď.

ta atmosfára se mi moc nelíbila. a pak mi došlo asi něco co mělo být utajeno. ten Chris!
lehce posunu uši dozadu a nervózně se zazubím když slyším její slova. "já nic nezničila. Byl to nápad od Suteki! jen jsem mu ozdobila bydlení a on na nás zaútočil za to. jeho nějaký mazel mi chtěl vyškrábnout oči a on mezitím stáhl zuby na Suteki! to jsme si nemohla nechat líbit." švihnu nevrle ocasem. chtěla jsme ze sebe dělat chudáčka? ne nechtěla ale nechtěla jsme maminku vidět se takhle tvářit.
"věř mi... ať ti řekl Chris cokoliv tak si vymýšlel." řeknu tiše a kouknu se do strany.

i když to byla pravda to co řekla já se pak za ní otočila nechápavě hlavou a dělala že mi to bylo jedno, jedno mi to nebylo. "protože i přes to tě mám ráda..." zamumlám a otočil hlavu zpět k lebce. nějakým způsobem jsem si dokázala k ní vybudovat vztah, který se jen tak nedal rozbít. viděla jsme ji jako sestru a tak to bylo.
To mě sice strašila i teď ale to mi bylo jedno. ráda bych řekla že i vždy ráda vidím ale očividně se to teď neslušelo neboť ona mě očividně neměla ráda. "dobře, tak tě očekávám." odfrknu tiše a švihnu ocasem do strany.
Chvíli si dál pletu trávu do lebky ale pak se zadkem otočím k ní zády abych se na ni nemusela dívat. i když měla pravdu... něco na tom mohlo být ale mě to teď úplně nezajímalo. "nech mě žít! jsi úplně stejná jako ta tamta černá vlčice." narážím na Ebony která byla úplně na stejném místě. Byla drzá a jen se snažila vyvolat ve mě strach a to je jim dařilo.
"a brečet nebudu! já nikdy nebrečím!" i když to nebyla pravda, ale bylo lepší ukázat že jsem silná.

Dnešní noc nebyla nijak zajímavá. Pořád samé zkoumání a tak dále... Ani už kamarádi nechodili k hranicím si povídat. Všichni v kultu byli divní a moc se mi s nimi nechtělo povídat. A maminka? Ta nevím co dělala ale od smrdí brášky jsem s ní pořádně nemluvila. Bylo to kvůli tomu nebo měla dost práce? Možná bych si s ní měla konečně promluvit.
Dnes jsem ale prozkoumávala zase knihovnu takže jsem neměla čas na návštěvy. Hledala jsem nové věci kterým bych tentokrát rozuměla než kdysi dávno. Knihy mi byly dosud neznámé a nerozuměla jsem jim. Co tam byla načmárané? To jsem nevěděla ale ty obrázky co tam byly byly zajímavé.
Po chvíli zkoumání knížek jsem se však ohlédla za tichými kroky za mými zády a hned se mi vykouzlil úsměv na tváři. "mami! Dlouhá doba to byla... Daří se ti?" zavrtěla jsem ocasem a přišla pomalu k ní.

moje nervy... moje krásné nervy už byly na krajíčku. tiše zavrčím a kouknu do strany. "já taky ne ale myslím si že ten jediný příživník si byla tady ty... však kdo kradl mléko MOJI mámy? ano... ty a Suteki..." rýpnu si taky aby toho nebylo málo. Musela vědět že když něco udělá špatně, karma ji vždy dostane i když ne úplně v dobré verzi ale jinak ano.
Možná to bylo i tím že ve městě jsem se pohybovala častěji než ona. lenoch toto... "co ty víš... možná najdeš nějakého jedince kterýho budeš brát jako někoho užitečného. neříkám že se to stane hned ale tak časem.. na stará kolena..." pokrčím rameny a začnu nějak opatrně propétat stébla trávy tou lebkou. Estetiku jsem tam chtěla dát no ne? možná to nakonec nedám mámě ale na hrobeček tátovi a bratříčkovi.¨
"ha ha ha moc vtipné číslo dvě. pokud mě budeš štvát tak ti to zapletu do kožichu." hodím po ní side eye a dál si pletu trávu a kytičky do lebky.

Pozor? Na co pozor? Samozřejmě jsem uskočila aby nějaký ten prostor tady byl, ale pořád jsem chtěla být blízko u ní.
Cuknu uchem když slyším její slova. Měla jsem se naštvat? Ano chtěla jsem se naštvat ale k čemu by mi to bylo?
"tak pozor! I když nejsme pokrevní, od mala jsi byla vedle mě a brášky... Je mi úplně jedno jak mě bereš ale pro mě si rodinou." lehce se zamračím ale pak do ní strčím čumákem.
"dárek z lásky věnovaný je to nejlepší co můžeš někomu dát a udělat tím druhému radost. Myslím že by to tvoje sestra ocenila. Navíc jsem viděla jak je taková smutná, nebo se mi to zdálo." otočím se a začnu si prohlížet auto. Možná něco zajímavého tady bude ale mé očka zatím nic neviděla.
Zarazila jsem se však nad její poznámkou a hodila jsem na ní sarkastický pohled. "ha ha ha moc vtipné." povzdechnu si a skočím do auta.
Chvíli se dívám co zde je a pak nakonec vytáhnu lebku krysy která tady byla. Otočím se zpět, vyjdu z auta a dám to před ní.
"třeba i taková maličkost dokáže potěšit zda ti to náhodou nedošlo."

Chvíli jsem se jen tady procházela abych našla cokoliv dokonalého. třeba takový krásný dáreček mamince jsem chtěla dát když už vše šlo z kopce. avšak nakoneč jsem to ukotvila k jednom rozpadlém autě. chvíli jsem drápala sedačku jak nějaká kočka abych si naostřila drápky ale pak jsem se ohlédla ven když jsem slyšela kroky.
Pach také mluvil sám o sobě a tak jsem hrdinsky vyskočila ven a koukla se na známou tvář.
"segra! je to dlouhá doba co jsme se neviděly. co ty tady? hledáš také nějaký dárek pro sestru Zani?" zavrtím ocasem a přijdu blíž k ní.
"páni ty jsi vyrostla od ceremoniálu, nebo se mi to zdá?" no asi se mi to zdálo protože nikdy jsem tak blízko ní nebyla.

v mysli se mi ozval ďábelský smích když jsem uslyšela slova zrzka. Konečně se ryba chytla na háček a já věděla že ať to dopadne všelijak, něco málo se naučím. Výškově jsme byli stejní takže jsem si mohla přesdtavit jak by to chodilo v oficiálním boji.
přikývnu hrdě a postavím se do polohy jako kdybych začala něco lovit. "boj a lovení je to to samé ne? máma mě učila lovit strašně dávno ale vím že nějak tak se stálo." přikrčím se k zemi a kouknu na něho.
"nebo se mílím? ach je to tak těžké!" povzdechnu si a zase se narovnám. čekala jsem až mi to pan starší vysvětlí.

jasné jasné bláboly! no... možná pro někoho to bylo důležité ale já chtěla ukázat své zuby tamté náně která po mě vyjela a bylo mi jedno jak budou reagovat ostatní. kdo ví jak by to léčili, ale tohle pouhé bylinky nezlepší!
avšak radost byla když pan zrzek řekl svou odpověď. To bylo to hlavní! "ach tak to je dokonalé. Potřebuji nějakého trenéra aby mě naučil obranu, útok nebo ta. Máma je někde já nevím kde takže se od ní učit nemůžu." pravdou však bylo že jsem ji ani nehledala, byla jsem dost se svými myšlenkami vedle.
"pravidýlka kultu neumožňují boj jako boj... ale pokud to uhrajeme na trénink tak si myslím že okřídlenec nebude do toho kafrat. jdeš do toho?" zamrkám na něho a hodím na něho psí očka.

Hned napnu svaly když cítím jak se přibližuje. Už mi chtěla ublížit? no myslela jsem hned na špatné věci ale teď se nedalo nikomu věřit. Kouknu do jejich očí a pak tiše přikývnu. "a ty?" tiše odseknu když už jsme u toho byli.
Chvíli však přemýšlím co řekla a na to jsem zavrtěla hlavou. "Hati je pro mě něco jako otec když už tady táta není... Slyším ho častěji než kohokoliv jiného. nedovolila bych si ho neposlouchal."A to jsem slíbila i mámě že budu poslouchat jeho a budu se snažit aby mě nevzal mezi sebe. Kdo ví jak by dopadla máma kdybych tady už nebyla. musela jsem ji hlídat když už to neokázal nikdo.
"lépe? LÉPE?! měl tady být! byt po mém a mamčiném boku!" zavrčím až mi z toho zase začnou padat malé slzičky. bolelo to to říkat ale vážně jsem si mysela že tady měl být a nikde jinde.

Zrzek se nakonec zastavil a to byla moje šance! Přiběhnu k němu až skoro do něho narazím ale ubrzdila jsem to. Jen tak tak.
Kouknu na něho a ušklíbnu se. "čaaaaaau! jak se máš? Víš ty co? já se mám pěkně špatně. Všichni mě podceňují a mé srdíčko to nedává." dramaticky hodím packou do vzduchu. Jaká to bolest!
"nicméně ty si zdatný dospělý vlk! jak ti jde boj?" kouknu na něho očkem a mrknu na něho. když mě to nemohl naučit někdo jiný teď musela jsem ho donutit.
Přece jen tady se jednalo o život! musela jsem té té tamté černé dát přes zadek aby měla u mě respekt! Věřila jsem Baileymu že mě něco naučí. Hodný to strýček ne?