Príspevky užívateľa

mohl s ní zase souhlasit. Vítr tady byl déle než kdokoliv jiný a byl pánem sám sebe. Mohl to být něčí kamarád, ale nikdo ho nemohl vlastnit. Takhle to vnímal i Nix a přál si aby to tak bylo. Navíc byla by to nuda vlastnit vše na světě. pár věcí stačí.
"zní to jako kdyby jsi věřila více síle přírody než ostatním vlků." zamyšleně se koukl do strany ale pak nervózně cukl uchem. "což... nedávám ti to za zlé. je hezké mít jistotu v něčem co je tady už od začátku světa." Co si budeme... vlci někdy byli krutí na ostatní a nedalo se jim věřit dostatečně. Vzato příroda mohla být proměnlivá ale zdálo se že to patřilo k životu a mohlo nám to přirůst k srdci.
Věc o větrné zprávě se zdála komplikovaná, ale dokud ji nezkusili, nevěděli co se stane. "tak nějak bych to řekl. Ale pokud ji nezachytíš, nebudu se zlobit. Najdu si tě." otočil zpět na ní hlavu a vřele se na ní usmál. Mohl spoléhat i na Hatiho, ale tam neměl určitou jistotu, Hati se vždy může naštvat a neřekne mu nic. Možná si tímto setkáním už zadělal na pořádným problému.
Kývl na její slova a postavil se. "děkuji ti za krásný večer. Opravdu jsem byl rád za tvou přítomnost. Snad tě vítr a moje zprávy zase tady dovedou." švihl šťastně ocasem do strany než se otočil a pomalým krokem se vracel zpět do města. Měl dobrý pocit z toho všeho, ale nedokázal úplně říct co si o této vlčici myslí. Byla to velice milá vlčice která měla našlápnuto na krásný život.

Jméno postavy: Miriam
Jakým předmětem byla postava začarována: pírkem
S kým a kde hrála: Aiduin + Sabrina v nákupním centru
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 5? Hra nebyla ukončena :')
Krátké shrnutí příběhu: Miriam šla do nákupního centra hledat nějaké ozdoby do srsti, aby vypadala hezky. Našla masku přes oči ale zdála se jí obyčejná a tak našla peříčko které se jí tam hodilo. V tu chvíli však přiletěl Aiduin a byl zvědavý co Miriam dělá. Když se však otočila, začala obdivovat jeho vzhled. Nedokázala si přiznat že k němu něco cítí a tak mluvila úplně z cesty. Snažila se k němu dostat ale on ji uletěl na vyšší poschodí. Miriam to oplakala což slyšela i Sabrina a šla za ní ji tak jakoby utěšit. Což pomohlo a Miriam se pomalu začala vracet zpět do normálnu kde začala k Aiduinovi chovat menší zášť.
Dopad na postavu: zjistila že se Aiduinem nebudou kamarádi, ale zároveň se mu z hloubi duše chce omluvit. Také zjistila že neumí nikoho milovat normálním způsobem a tak se lásce od teď vyhýbá.

Jméno postavy: Enkidu
Jakým předmětem byla postava začarována: žádným
S kým a kde hrála: Bellanna začarovaná v těle Kettua - stará loď
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 8? Hra také nebyla dohraná
Krátké shrnutí příběhu: Enkidu šel obhlídnout hranice a narazil na Kettua (Bellanna). Začali si povídat o všem, hlavně o Arrakisovi a jeho vládnutí což se shodli na tom že jeho vládnutí není úplně ideální. Dokázal se mu/ji svěřit co měl na srdíčku a byl za to rád.
Dopad na postavu: začal víc věřit Kettuovi a začal mít větší podezření na stranu Arrakise. Přemýšlí že by mohl říct svůj názor trochu jiným způsobem než by měl ale je to strašpytel takže věří Kettuovi že to vše zachrání - no asi marně protože to byla celou dobu Bellanna což on nevěděl.

Jméno postavy: Enkidu
Jakým předmětem byla postava začarována: žádným
S kým a kde hrála: Voltaire v těle Kiler + Arrakis - nekonečné pláně
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: asi 4 (tam nevím zda je to dohráno nebo ne, Enkidu tam má asi hotovo)
Krátké shrnutí příběhu: Na hranicích Nihilu Enkidu potkal Kiler která se chtěla dostat za hranice a popovídat si s panovníkem. Enkidu ji však nepustil a držel ji na místě ať chtěla nebo ne. Pak zavolal na pomoc kde se objevil Arrakis a poslouchal co se stane dál. Takže tam už jen stál jako křoví.
Dopad na postavu: naučil se vrčet na dámy yeey. Vysloužil si asi lepší reputaci u panovníka a je na sebe pyšný že je dobrý rytíř ehm

Bylo zajímavější hovořit s vlkem, podobného typu magie. Přece jen, vítr byl všude a tak mohlo existovat plno vlků, kteří s tím mají něco společného ale ne úplně stejného. Poslouchal ji v čem souvisí její magie, zamyšleně se díval do jejích očí jako kdyby se tam skoro ztrácel, ale hned se vracel zpět do reality.
Cítil k ní další sympatii už jen díky jejímu myšlení co se týče větru. Už od narození vnímal vítr jako jeho přítele a tak dokázal souhlasit se vším co ona řekla. "vítr nikomu nepatří... Je to svobodný jev který každého vede tam, kde jeho cesta začíná nebo končí. Vede na místa kde vlčí oči jen tak nezahlédnout. Roztáhnout křídla a nechat se vést proudem větru, ano... To je svoboda kterou každý hledá." lehce roztáhl křídla a přiměl menší Vaněk větru vát proti nim aby jim dal pocit klidu.
Na chvíli zavřel oči s užíval si ten pocit než se koukl zpět na ni.
"já dokážu vést vítr tam kde chci. Pomocí něho dokážu si přizpůsobit proudy pro let, nebo zvedat lehké věci. Můj bratr však měl magii zvuku a díky němu jsem začal větru naslouchat jako nikdy. Každý vítr má svůj zvuk a díky němu poznáš jaké bude třeba počasí." aspoň on to tak díky Jockymu a léta praxím vnímal.
"pokud se vrátíme zpět k těm zprávám, klidně ti pošlu větrnou zprávu jednou za čas." hravě na ní mrkl.

Někdy se pravidla musela porušovat jinak by to nebyla zábava. Sice musel být příkladem pro všechny, kteří za ním jdou, ale měl Hati vůbec pravdu s tím že by on měl být vůdce? Těžko... Nirix už ani pomalu nevěděl, jak být dobrý mesiáš. To ovšem dosvědčuje i toto setkání. Jen tak si začal povídat s cizinkou. Sic byla sestrou jejich věštce, ale nevěřila v Hatiho tak moc, aby se s ní Nix mohl bavit ale... Něco na tomto setkání bylo kouzelné a ať chtěl nebo ne, Nirix prostě zůstal a užíval si přítomnost zde, pod hvězdami na kraji mladého lesa.
Jeho měkký pohled se neodvrátil od ní a poslouchal ji. "jak už jsem řekl předtím, bude to naše tajemství, ano." a tak to i bude. Hatimu to nezatají, to žádná řeč o tom, ale ostatním by to říct nechtěl. Co by si pomysleli? Mesiáš podvádí kult! Ach hrozná to představa! Mohl se však za to vinit? Něco na tom stálo za to ji poslouchat.
Byl však rád když řekla že se vrátí někdy. Také mohl říct že se už nevrátí, kdo ví co se jí honí hlavou, ale věřil tomu, že určitě se vrátí a budou si zase povídat tak hezky jako teď. Jednou za čas proč ne?
Nevěděl zda měl souhlasit nebo ne. Skoro celý život jen proseděl na zadku a poslouchal někoho ale že by řekl že je dobrý posluchač, to už nevěděl ale děkovně přikývl že si to vůbec myslela.
Na chvíli byl však zmatený jejími slovy. "to je samozřejmost že nemůžeme vědět o všem ale co tím myslíš že ti vítr napomáhá? Máš magii větru jako já?"

pokud to bylo ještě možné, jeho pohled se uvolňoval a jeho rudé oči se skoro až rozzářily. Měl pocit jako kdyby zase nalezl nějaký jiný určitý pohled na věc a byl rád že tuto vlčici nalezl. Lhal by kdyby řekl že nepřemýšlel o tom ji pozvat do Kultu, ale nechtěl ji zničit život tím, že bude zbytek svého života tvrdnout ve městě... se svým bratrem a Nirixem. no kdo ví jaký ti dva měli mezi sebou vztah, asi ne moc hezký že se Ossian nikdy nezmínil o své sestře nebo celkově sourozencích.
Bylo to velice vážné téma ale on si nemohl pomoct a lehce se zasmál, pak se zazubil. "pak vždy můžeš přijít k mým hranicím a poslouchat mě, budu rád když bude vedle mě někdo jako jsi ty." Nechtěl ji tím nějak zatěžovat ale bylo by to hezké, takový terapeutokamarád který si vás vyslyší a utěší, v rámci možností samozřejmě.
"já... tě také rád budu poslouchat pokud někdy budeš chtít."

Bylo mu jasné že neznala svou matku, avšak doufal že Hati ji vede cestou, i když ne úplně viditelně. Postupem času v ní viděl Semie víc a toto postavení by se jí hodilo. Za ty blbé připomínky to moc nestálo, ale už dokázal říct že jí může věřit. Nebyla úplně marná, když se jí chtělo nebo donutilo, ona to udělala. Takhle ji aspoň viděl on.
Chvíli poslouchal její slova. Zaujalo ho jak věci viděla jinou myšlenkou. Typický popravčí. "to je důvod proč jsem "nabídl" aby jsi šla na popravčího. Nebereš víru příliš vážně jako jiní vlci. Přesto jdeš za Hatim a děláš asi pro něho vše co se dá." konstatoval. Dalo se říct že se to dá využít dobře, ale bude tady boj o lepšího, protože Salome měla také našlápnuto na popravčího, avšak ta víru brala více.
"řekl bych že Hati si tě žádá na lepší pozici. Nechceš zkusit být na vyšší pozici?"

zadíval se dolů na květinu, která byla zmíněná. Musel si to pořádně zapamatovat aby tu květinu zasadil, udělal by blbost kdyby omylem zasadil něco jiného. No neměl úplně v povolání zahradničení, ale tak pro Chrise to udělá a bude se snažit o ni starat. kdo ví? Možná ta květina bude žít déle než Nix pokud se o tu květinku bude starat dobře. V důchodě bude na to více času.
Zavrtěl hlavou na jeho slova. Nechtěl aby tak o sobě mluvil. "nesmysl... každý je nějak zvědavý a já to respektuji."
Přitáhl si kytičky k sobě a dal je na své křídlo. Poté se zpět koukl na Finna a musel se na to usmát. Bylo hezké vidět že nad tím přemýšlel takto.
Koukl nahoru na měsíc a chvíli přemýšlel. Poslouchal zda mu Hati něco neřekne ale nic se neozvalo takže mu to si nevadilo. "Naše kultury jsou velice podobné, řekl bych. Myslím že Hatimu nebude vadit když k němu projevíš trochu úcty."

Nirix se potuloval nákupním centrem protože potřeboval najít nějaké věci pro obnovu jeho pláště, už byl starý a celkově měl díry v sobě což jak už značilo, nebylo vůbec vhodné. Mesiáš musel ukázat všem že má ten nejkrásnější plášť na světě.
Na chvíli se však zarazil když slyšel kroky. Jasně, mohly to být zoubci nebo jiná stvoření, ale pach naznačoval jinou věc. Pomalu šel ze schodiště dolů, směrem podél pachu než se zastavil když uviděl ty šedé oči v temnotě noci.
Strará dobrá kamarádka Noctra kterou už nějakou tu dobu neviděl.
Buď Hatim pozdravena, sestro Noctro." pozdravil s úsměvem na tváři.
"snad tě nějak neruším, neviděli jsme se od doby kdy jsi bohužel ztratila post popraavčího."

rád viděl že mlaďoch za ním šel, oba se museli začít socializovat a tomuhle vlčkovi by to jistě prospělo s tím jako má povahu.
Lehce se zasmál na jeho komentář. Vypadal až tak špatně aby si mysleli že nespí? No v rámci možností to byla pravda, ne že ne. "Mesiáš nikdy nespí, pozoruje své ovečky každou minutu." usmál se. Dříve byl s tím vším v pohodě, ale jak se stal mesiášem, vše šlo z kopce. Spal minimálně a to jen na začátku rána.
"ale abych měl říct pravdu, ano spím." zamumlal než svou cestu zahl do jedné z budov která mu přišla bezpečnější. Jen aby se to na ně nezřítilo. Hati nás chraň.
"k čemu se podle tebe používaly tyto budovy?" On to samozřejmě věděl, ale chtěl slyšet Abraxasovu fantazii. Nirix se díval po celé budově až pomalu začal stoupat po schodech nahoru.

Už díky Abraxase se naučil své emoce korigovat když ho někdo nebere vážně. on doufal že taková vlčata nikdy nebude mít, no... vůbec jestli NĚJAKÁ vlčata bude mít protože Zan jaksi už není. navíc... Pokud by měl mít rodinu se Zan, znamenalo to že by musel být rodina i s tímto živlem což nepřipadalo v úvahu. Proč si on zasloužil takový život? už se těšil na důchod.
Povzdechl si otráveně a sedl si. "tak to rád slyším. Hádám že asi úplně nebudeš materiál na věštce nebo apoštola. jdeš ve stopách své matky? být popravčím by ti jistě slušelo." Cukl uchem a lehce se usmál.
"Copak ses za tu dobu naučila o Hatim? dala jsi mu nějaký slib?" začal nevinnou konverzaci.

položil své křídlo přes Lesley, díky bohu že nebyla zas tak velká aby nemusel křídlo moc zvedat nebo natahovat. Viděl ten nejistý pohled v jejích očích, ale slova říkala něco jiného. Byl rád že by to udělala.
Nemohl si nevšimnout také tlapky na jeho tlapě a pohybu hlavy naznačující že chce s ním mluvit. ah ano určitě musela mít více otázek. Chápal to a tak i rád vyhověl, ale první se musel vypořádat s tímto "strašidlem".
Koukl se zpět na Medoru a přikývl. "samozřejmě, prosím pojď za zvukem mých kroků." Věřil že to tato vlčice udělá a s klidem ho bude následovat. Poté se koukl na Lesley a zašeptal. "zavedeme ji do jednoho z domů, pak mi to můžeš říct." Poté se zvedl z místa a šel pomalu do jednoho z domů. díky své magii větru změnil menší proud větru kolem nich tak, by foukal směrem tam, kam on jde, jen aby Medora mohla vědět kam jde.
Zavedl Medoru do jednoho z blízkých stabilnějších domů. "sedni si tady na chvíli a počkej, musím si na chvíli promluvit s členem smečky." ujistil ji, jen aby věděla co se bude dít.
otočil se a vyšel zase ven za Lesley.
"co se děje?"

Emotivní chvilka na chvíli ustála a on se klidně koukl na ní a na to jak bude reagovat. Nebylo to něco hodně traumatizujícího, ale přesto to vyvolalo určitou bolest, kterou, jak už se zdálo, Heidi chápala. Chvíli nad tím zapřemýšlel než kývl a koukl zase na hvězdy na obloze.
"čím víc bolesti vlk zažije, tím víc si začne dávat na věci pozor a čím víc bolesti zažijeme tím více jsme silnější... ano." dávalo to určitou logiku, ale někteří jedinci byly stabilnější a toto zvládali s klidem, Nirix byl také už klidný, ale pořád to z něho neudělalo psychopata, který by už necítil nic jak fyzicky tak psychicky.
"byl jsem sám, ale teď... mám pár vlků kteří za mnou stojí." za což byl samozřejmě rád. Noctra, Lesley, Ossian, Omara... hodně jich bylo na rozdíl od začátku.
chvíli se ztrácel v myšlenkách a dokázal s ní více souhlasit než se zastavil. Heidi byla něco jako cizinec, znali se jen pár minut, možná hodinu, a teď... pro něho představovala otevřeného jedince, který by mu pomohl. Teda aspoň tak to vyznělo v Nirixově hlavě. Pomalu se na ní koukl. Nedával ji to za zlé, to nikdy. "proč? Proč mě chceš poslouchat?"

-CEREMONIÁL VLČAT-

Bylo to tady zas a znova. Už třetí ceremoniál štěňat který Nirix udělal. Do třetice všeho dobrého? Uvidíme. Tentokrát se jednala o vlčata zplozena půl krví Hatiho a půl krví nevěřícího lupiče jednoho ze štěňat. Chtěl to udělat vše najednou, ale už se nesměl zdržovat a tentokrát udělat jen ceremoniál s Lumine a Exlipsem. Věřil že tato vlčata budou následovat Hatiho a nikoho jiného. Bůh ví co vůbec naučí malou Sapphire a že ta představa se mu hnusila až moc!
Dělání ceremoniálů v zimě bylo hodně špatné, musel se ujistit že v bazénu nebudou kusy ledu které by cestu jen neznepříjemnilo. Sice věřil že Hati jim ukáže cestu, ale musel se ujistit. Takže nějaký ten čas mu trvalo než nějakým způsobem oddělal led z bazénu který byl ideální, možná pomoc byla vhodná a vítána.
Poté jen dal do vody krev z úlovku který měl po pacce a ceremoniál mohl začít! Sedl si na své místo na kameni a vzhédl na přítomné vlky. "Buďte zdrávi ve jménu Hatiho." pokývl hlavou když mohl začít.
"Bohužel, jak jistě víme, naskytla se nehezká věc a to, že otec vlčat, která budou plnit dnešní ceremoniál, ukradl jedno z vlčat. Hati mi však řekl že musíme jít dál dělat své povinnosti a tak jsme se zde sešli." ano utřeme si slzičku že to bohužel jinak nešlo a vlče nebylo.
"takže... Pokud jste připraveni, můžeme začít." lehce máchl křídly a roztáhl je majestátně.
"Nechť vám Hati ukáže svou cestu z krvavé vody. Hodně štěstí Hatiho děti."

Mohl si oddechnout tu tíhu co měl na srdci když vlčice přijmula jeho zkoušku. Přece jen tohle bylo jediné co mohl zavést. Každý člen musel něco Hatimu nabídnout a prokázat tak že něco umí nebo má něco za co stojí tady být. Možná po této psychické zátěži, dá-li se říct, bude více moudrá. Ovšem, kult potřebuje rozumné jedince.
Když slyšel známý hlas, cukl uchem a s lehkým úsměvem se ohlédl dozadu. "zdravím Lesley." zašeptal a lehce se o ní otřel křídlem aby se nebála. Přece jen vidět Medoru může být zastrašující.
Pozornost nadále věnoval Medoře protože ta se očividně chtěla hájit což respektoval. Povzdechl si a přikývl. "omlouvám se zdá to vyznělo jako nějaká urážka nebo něco podobného ale nechci riskovat... To co jsem navrhl bude možná bezpečnější."
Chvíli mlčel když se představovala a musel na to kývnout. Lesley přišla jako svatý duch o kterém bylo právě řeč. Ohlédl se na ni aby ji s klidem vysvětlil o co jde.
"Medora chce následovat Hatiho stopy a tak se k nám chce přidat. Dal jsem jí na výběr, odejít nebo složit psychickou zkoušku. Je to podobné jako ceremoniál věřících co jsi už dávno dělala. Bude sedět dva dny někde ve stínu a přemýšlet nad svým cílem a nad tím co na oplátku dá Hatimu. Pokud chceš, můžeš ji hlídat a popřípadě ji odpovídat na nějaké dotazy pokud bude mít ohledně nejasností." nechtěl ji nutit, ovšem takový tyran nebyl ale kdyby náhodou... Udělala by mu radost.

On kdyby byl básník nebo vlk podobného žánru, dopadlo by to katastrofálně, ale pokud byla řeč o klidném tématu kde se dokázal uvolnit a mluvit jak bylo nazváno jejími slovy - poeticky - jednou za čas to neuškodilo.
Povzdechl si nad jejími slovy a zavrtěl hlavou. "neměl bych se tady s tebou vybavovat. Můj pán mi to zakazuje, ale nechme si to jako menší tajemství." lehce se zasmál a koukl na ní s úsměvěm.
Překvapovalo ho že ona chtěla o něm vědět něco víc. jeho příběh je bolestivý, nikdy ho nechtěl dobrovolně sdílet, ale ona věděla jak na něho. v rámci možností začínal mít pro ni slabost, proč ale nevěděl. možná to, že v ní viděl Ossiana. Ossian však měl jiný pohled na něho a pomalu se musel rozhodnout ho nechat jít svou cestou.
Pomalu se otočíl a křídlem máchl aby ji naznačil aby ho následovala. "pohled na hvězdy otevře dobrý pocit a atmosféru na vyprávění hlubokých příběhů." pomalu šel lesem až skončil na kraji lesa a pohled na velkou pustinu nesměl chybět.
sedl si a koukl se na ni. čekal až něco udělá. zda si sedne také mu už tak nevadilo.
"Na tomto světě už žiju nějaké ty roky, pokud tě zajímá co jsem prožil, je třeba si uvědomit že ne všechno bylo tak růžové jako teď." koukne se vyrovnaně na hvězdnou oblohu která nad nimi byla. Ten pohled nikdy neomrzel.
"žil jsem ve smečce daleko odtud. Vychovával mě tehdejší alfa, nejen mě ale i mého bratra, jehož jméno bylo Jocky. Vlčecí léta jsem prožil hraním a učením se, ale pak přišel zlom. Hrál jsem si s Jockym v horách kde omylem spadl ze skály a už jsem ho neviděl." pohled do minulosti vždy bolel ale Nirix se s tím dokázal vyrovnat jako vždy. přece jen... vše nebylo ztraceno.
"když jsem se vyrovnal z traumatu, odešel jsem daleko za hory až zde do Norestu. Potkal jsem plno vlků, prožil plno bojů až si mou cestu našel někdo jiný. Tiam... můj první kamarád z Kultu mi ukázal cestu spojenou s Hatim. Dal jsem tomu šanci a díky všem vlkům v mých začátcích jsem se dostal až na samý vrchol... přešel jsem všechny bolesti, návrat svého bratra, o kterém jsem si myslel že už je dávno mrtvý, ale nebyl. Smrt nejbližších jsem prožíval, ale přesto se divím že jsem tady a žiju tak, jak bych si ho nepředstavoval před několika lety."