Príspevky užívateľa

Muse jen a jen souhlasit se Salome že bylo lepší pro mladého Duinnyho mlčet a hanbit se za to co jeho matka udělala. Nechtěl mu ubližovat ale v očích Bellanny to očividně vypadalo jinak než to doopravdy bylo. Že by se pustil i do něho? Těžko... Těžko mladá slečno. Nirix už nikoho dnes nazakousne.
"není třeba... Ona si takový trest zasloužila." zavrčel na jeho slova a otočil se na něho naštvaným pohledem.
"můžeš ji zkusit ošetřit v bazénech pokud tam chceš skončit také za to že zachraňuješ zrádce na místě činu." cukl uchem a naposledy se koukl na Bellannu. Ani ho notravovala skutečnost že tady je víc zvedavýh hlav, z těch zvuků které dnes se ozvaly vzduchem už to bylo stejně jedno kolik jí tedy ještě přišlo.
"pořádně se můžeš vyléčit až ti to Hati dovolí." švihl ocasem a otočil se aby pokračoval v cestě. Pokud s ním nechtěl Aiduin nechtěl mluvit, budiž, ale nebude se tady hádat. Dnes už ne. Dnes už půjde jen se ošetřit a bude v pohodě. Nebo snad ještě někdo něco chtěl?

Celou tuto scénu sledoval nehybně sedět na místě o něco dál. Přemýšlel o slovech které řekla Salome a musel vlastně souhlasit. Karma se mu vždy mohla vrátit a udeřit v tu nejvíce nevhodnou chvíli jak dobře známe ale otázkou bylo... Jak a kdy? Že by se Hati zlobil když mlčí? To nevěděl a musel to zjistit. Možná zítra? Možná někdy jindy? Záleželo jak si to jeho zdravotní stav vyžádal.
Při zvuků které bolestí Bellanna vykřikla do prostoru se mu lehce svíral žaludek. Neměl to rád... Opravdu neměl... Ale musel tady být a sledovat zda jde vše podle plánu. Nečekal však že se tady objeví její syn.
Se zásekem v mozku se otočil na modrého vlčka a pozoroval co dělá. Zvedl se a přišel blíž ke shluku vlků. "odveď ji pak do bazénů. Promluvím s Chrisem aby ji nebo někdo další hlídal, můžeš si pak odpočinout." zašeptal na Salome než se otočil k modrému a zastavil ho tak že ho zatáhl za zátylek. "pojďme si promluvit laskavě." zavrčel a pokýval hlavou jako rozkaz aby ho následoval.

Všechny ty slova mu kolovaly hlavou a on nevěděl co teď. Bylo to jako kdyby se s ním třásl svět a on nevěděl jak dál. V tuto chvíli si přál aby to nemusel řešit ale co on mohl udělat? Nic... On byl mesiášem a on by měl říct svá slova ale... Proč mu Hati neřekl svůj názor? Proč se ani neobtěžoval ozvat? Zatl zuby a zavrčel aby se trochu uklidnil i když mu to moc nepomáhalo.
"vím že riskují všechno, ale jak jsme řekl... Bez dalších slov trest zůstává." skoro až naštvaně se na Salome koukl ale snažil si uchovat tvář bez emocí. Nesměl se rozčilovat... Teď ne...
Když ale slyšel slova Bellanny, zarazil se na chvíli. "po tom všem chceš ještě ošetřovat někoho? Nedá se ti teď věřit... Já a Salome se půjdeme vyléčit k Omaře a ne k tobě." zavrčel aby bylo jasné jeho slovo. Byla to lákavá nabídka ale teď to už nechtěl vracet zpět.
"Pokud kult bude v nebezpečí, vezmu všechnu vinu na sebe a umřu s ní ve jménu Hatiho, Salome. Když mám rozhodovat v zájmu Hatiho tak proč se neozval? Proč mi teď neřekl co mám udělat?!" dokonce se i postavil na tyto slova. "pokud si Hati bude přát zabít svého člena, udělám to! Ale teď drž tlamu a dělej co máš, deviante." zavrčel ještě jednou. Vlastně se i vnitřně omlouval za své chování ale bylo už jasné že to nedával. omlouvám se.
Když slyšel trest, také se musel zastavit. Křídla byla posvátným darem Hatiho a kdyby mu to udělal někdo, radši by se zabil. Ale pro něho ti vypadalo jako plnohodnotný trest.
"dělej jak myslíš. Povoluju ti to udělat." řekl už klidnějším hlasem a sedl si zpět na místo.

Nestačil se ani divit když pohled na stvůru se pomalu měnil zase ve vlka. Že by opravdu tak moc snil že se mu i obraz přizpůsobil jako sen? Zavrtěl hlavou a protřel si oči páčkou aby zase nabral vědomí.
Oddechl si ale hned probodl Bell pohledem aby už byla zticha. Opravdu už nechtěl slyšet více blábolů. Byl už tak naštvaný a chtěl to hned ukončit.
Když se přislo k navrhům, musel udržet své nervy na jednom místě. "ano.. nejraději bych ji sám roztrhal na kusy, ale nemůžu to udělat. Jak jsem řekl... Trest je určen, bez dalších slov. Poslední věc je ale jasná... Chci aby utrpěla fyzický trest... To máš na starosti ty, protože moje srdce je moc měkké na fyzické tresty... Udělej ji co chceš ale nezabíjej ji. Je to rozkaz. Hati pak řekne svůj verdikt až bude po tom." ať už se jim to líbilo nebo ne, tohle byla jeho poslední věc. Otočil se a lehce dokulhal na stranu dvora a upřeně se na ní díval. Tu pravdu o jeho měkkém srdci musel říct jinak by mu nedala pokoj. Byla to blbost ale kvůli jeho bratrovi už to nechtěl dělat. Nechtěl nikoho křísit než toho aniž by se nebránil.

Zadýchaně se na ní díval, v hlavě mu probíhalo plno myšlenek, plno konců jak by tohle mohlo dopadnout, ale když slyšel vzlykaní a vyděl slzy, musel se zastavit... Práce teď byl jako každý jiný kulťan... Zabiják... Což nechtěl být. . Měl ji zabíta a zbavit se všeho co s ní bylo spojeno ale co ho táhlo k tomu přestat? Ty prosby?
Zavrtěl hlavou a uvolnil drápy z jejího těla. Pomalu zacouval dozadu a tím jí úplně uvolnil.
Těžce přemýšlel s hlavou v zemi. Co měl udělat? Věřit těm nesmyslům? Ano.. byla pravda že od té doby co měla korunu byla jiná ale i přesto to byla ona.
Otráveně si povzdechl a koukl na ní. "dokud si neodpracuješ své hříchy, nebudeš na lepším postavením. Ať mě prosíš nebo ne, trest dostaneš a to rovnou teď..." koukl se očima na Salome a pak zpět. Přemýšlel jaké peklo teď měla zažít. "týden v bazénu... Bez jídla a pití... Bude tě hlídat jeden z vyšších..." jeden krok udělal co se týkalo pravidel kultu ale pořád ho žrala vina že to je málo.
"a fyzický trest..." nakonec promluvil a koukl se na Salome, v jeho očích pořád stvůrou.
"pomohl jsi mi.. můžeš něco vymyslet."

Byl rád že stvůra Salome pustila její krk. Naštěstí i na ní nemusel křičet a bojovat... Tady v tomto snů už vůbec nechtěl být. "děkuji... A... Děkuji za záchranu." lehce švihl ocasem. Bál se toho pohledu na ní ale už aspoň byl klidný že mu toto stvoření pomohlo se dostat z toho. Nebýt ji, byl by mrtev a Chris v žádném případě nemohl převzít Kult.
Teď dost sladkých chvíli! Otočil se hlavou na Bell a zamračil se. Jeho oči jí pomalu skenovaly a to jak se natahovala tlapou na jeho hruď? Měl chuť ji za tu tlapu vzít a ukousnout jí to. Ale jen zavrčel a narovnal se.
"neudělala by jsi to ale právě teď jsi to udělala. Kdo on?! Mortja?! Tak že ses nazvala?! Nedělej ze mě blázna! Řekl jsem ti že tě kult zabije! Tvůj syn bude v nebezpečí také! Ale přesto ses dostala do takové situace!" zlostí se mu drápy zarývaly do jejího těla, pořád nechtěl z ní slézt.
"zuby jsi mě uchopila a chtěla mě zabít aby jsi si vzala město!" nikdy tohle neprožíval tak moc jako tohle teď. Zrada... Zrada kamarádky které udělal laskavost. Ale pořád ho zajímalo...
"kdo to udělal! Kdo byl ten Mortja!?"

Pochyboval že takhle nestvůra šla po boku Hatiho... Sám Hati by si nepřál aby mesiáš byl takhle sesazen z míst! Nebo se mýlil? Bylo vše úplně jinak? Pravdu však nechal stranou když si uvědomil že koruna nespadla z hlavy vlčice ale v momentální chvíli to také bylo jedno. Ať si klidně zemře s tou věcí na hlavě!
Pana Vin-něco neznal... Nebo aspoň v tuto chvíli si nevybavoval kdo nebo co to bylo. Jen nad tím zavrčel nesouhlasně.
Následně ho však překvapilo co se dělo s jejím tělem. Najedou koruna přestala svítit a jen tak se zlomila. Že by pozdější efekt jeho strčení do toho? Ani náhodou... Takovou chybu v metrixu by si ani čert nedal do hlavy.
Její tělo se najedou uvolňovalo a tak lehce povolil sevření v drápech a sundal packu z jejího obličeje. Nechápavé slova ho však frustrovaly.
"nedělej že si nic nepamatuješ! Zrádče!" zavrčel a koukl se na chvíli na stvůru která vedle něho trhala její krk. Stáhl na chvíli uši dozadu. Lehce se toho bál ale... Pomohlo mu to tady nezemřít. "prosím... Na chvíli povol sevření.." špitl k Salome. Mělo to jen důvod že chtěl sám zvážit co teď a nechtěl moc vidět utrpení když se uvolnila a nějakým způsobem se uklidnila.

Konečně se cítil trochu silně když konečně srazili Bell k zemi. Konečně byl krok od toho aby Bellannu trochu uklidnili.
Křísili jak jen mohli, slova byla k ničemu. Nirix zavrčel v hrdle než ji pustil roh a narovnal se. "přestaň ať jsi kdo jsi! Město patří Hatimu ne tobě! A nyní tady mesiášem jsem já a né ty!" zavrčel a packou kopl do její koruny na hlavě aby ji dal pryč. "tu korunu si nezasloužíš!"
V zlomku sekundy přemýšlel co udělat. Přemýšlel jak to zakončit a tak ji dal packu na tvář aby ji přidržel a hlavou se sklonil k jejímu uchu.
"vzdáváš se nebo chceš na místě zemřít?" vyčlenil na chvíli zuby a čekal na její odpověď.

Víte jaká úleva byla když najednou jeho tělo bylo volné? No úplná volnost jako znovuzrození! Ne to přehráním ale on to tak cítil. V duchu nevěděl jestli teď má děkovat Salome nebo Hatimu ale spíše teď Hatimu že mu nedal takový osud.
Chvíli ležel na zemi udýchaně a poslouchal zvuky kolem něho než se pomalu otočil na břicho, promrkal oči a kouknul se na souboj dvou... Teda co? Tohle nebyl vlk! Kde Salome?! Byla to nějaká divná zdeformovaná stvůra podle jeho očích co viděl. Že by už tak viděl blbě? Ne ne ne... Že by byl ve snu? To taky ne! co se tady dělo?!
Odlašlal si a pomalu se zvedl jak největší troska všech trosek. Zavrtěl hlavou a snažil se zaostřit aspoň stéblo trávy pod ním. Chvíli mu to trvalo než mohl konečně vnímat pořádně. Zvedl hlavu a pozoroval dvě stvoření v boji. A teď nastal ten moment...
Útočník k němu zády... To byla příležitost. Roztáhl křídla, odrazil se od země a doskočil na záda Bellanny. Drápy zaryl do jejich zad a zuby vzal její roh aby odvrátil její hlavu do všelijakých kousnutí do stvůry aka Salome. Její roh držel silou jako kdyby jí ho měl urvat. Chtěl dát i Salome šanci na konečný útok nebo spíš i normální útok.

Věděl že se bude vlčice bránit, nevěděl však že bolest bude až taková. Takovou fyzickou bolest neutrpěl už dlouho.
Bolestivě zakňučel a lehce uvolnil sevření její nohy když kopala do citlivého a tak bolestivého místa. Čím si tohle on zasloužil? Nejen tu bolest ale to všechno!
A následné dupnutí na krk a chytnutí čumáki? To dovršilo jeho stisk a on se úplně pustil. Zuby se mu drásaly do čenichu, krev se mu dostala skoro až do očí, ale on se nevzdal. Tlapky se hemzily tak aby ji od sebe odstrčil ale už bylo pozdě... Jeho síla už nebyla plná aby ji úplně odstrčil.
Následný hlas ho však zastavil... Kde... Kde se ona tady vzala?
Lehce se koukl do strany ale díky zamlžení nic moc neviděl. Slyšel Salome ale neviděl Hatiho kterého vyslovila Bell. Že by už měl halucinace?

Bolest se mu dostala až do celého těla když cítil jak její zuby se drásaly do jeho nervů v krku. Bílý kožich už nebyl bílý a jeho kůže nebyla už bez ran či jizev které se mu vytvoří určitě po tom všem. Nebo měl zemřít a už se nevěnovat jeho tělu? Ani náhodou! Kult by ho bral za slabocha! Hati by ho nevzal za ním na měsíc! Tohle mohl dopustit!
Avšak když začal víc jednat drápy, jeho tělo se ocitlo pod ní na zemi. Zápal po dechu a zakňučel bolestí. Jeho oči se třásly a skoro neukazovaly jasný obraz.
Slyšel jen její hlas. Hlas zrádce! "dal jsem to šanci ukázat že jsi dobrý vlk... Nyní už nejsi ten stejný vlk na kterého jsem se díval před pár měsíci či dny. Zhyň! Zhyň a nech všechny napokoji!" zavrčel a co největší sílou se jí zahryzl do nohy. Trhal jak jen chtěl. Teď už mu to bylo jedno... Viděl ji jinak.

Překvapením se mu rozšíří oči když pomalu vidí jak je její křídlo mimo jeho zuby. Byl to pokus omyl ale pořád byl to dobrý pokus! To by však do něho nemusela narazit a vzít ho za krk.
Vypískl bolestí a drápy se ohnal po jejím těle aby ho pustila. Moc dobře věděl že měla větší sílu než on ale Nirix se pořád snažil jak jen mohl. Nemohl tady jen tak padnout! Nemohl! Hati pořád byl po jeho boku!
Jeho drápy se zaryly do její hrudi a snažil se co jen mohl. Z jeho úst vyšlo bolestivé kňučení smíchané s protestivním štěkotem. "pusť mě! Ty... Ty.. ZRÁDČE!"

Celé tohle byl jeden velký nesmysl. Buď tohle všechno hrála nebo už od začátku byla jiným vlkem... Nebo... V tom bylo něco jiného. Nechtěl to teď řešit. Musel jednat a přinutit Bell znovu uposlechnout Hatiho slova. Nebo spíš... Teď Nirixova.
Jen se zastavil nad tím dalším. Jak mohla být mrtvá když tady byla. To se mu snad zdálo? Už mu tak moc všechno lezlo na mozek že snil o mrtvých? No byli dušičky ale pořád v tom neviděl důvod.
Když se zastavila a řekla svůj verdikt, stáhl uši dozadu a zavrčel. Teď nebo nikdy...
Když se na něho vrhla, skrčil se k zemi a vyběhl dopředu aby se jí vyhl. Následně hbitým otočením jeho těla se otočil směrem k ní a roztáhl křídla. Máchl jimi aby nabral trochu rychlosti a zuby po ní Skusil chňapnout, přímo do křídla aby neudělal moc velkou škodu. Přece jen Nirix nebyl zabiják a ještě měl trauma z posledního setkání se svým bratrem.

Tiše poslouchal slova vlka. Ani náhodou se mu nelíbilo jak mluvila a navíc se nazvala jako jiná osoba. Co tohle byla za blbost?! Tohle nebyla Bellanna kterou znal. Tyhle věci si musela vymyslet. Nevěřil ji.
Když se však zastavila, narovnal se a zavrčel až se jeho zuby ukázaly. "moc fantazíruješ Bellanno. Moc dobře jsem ti řekl že když budeš chtít mé místo, kult tě zabije. Ta koruna tě neudělá mesiášem, nejsme v Nihilu!" frustrovaně zaryl drápy do půdy. Nechtěl to udělat po zlém ale obával se že tohle nepůjde dobře.
"hned teď přestaň! Ve jménu Hatiho!"

Nelíbila se mu ani atmosféra která zde kolovala. Otázky v jeho hlavě se jen množili a přemýšlel proč najednou Bellanna se chovala takhle. Že by opravdu skočil na špek a chtěla ublížit smečce? Nad tou myšlenkou lehce zavrčel ale pak se zpět podíval na vlčici která se začal kolem něho hýbat.
Podezřívavě se díval na ní kam mu oči dovolily se dívat. Hlídal ji pohledem a přemýšlel nad její otázkou.
"jsi dost dlouho ve městě aby jsi mohla vědět že vládce města je Hati. Já jsem mesiáš kultu... Vlk který zodpovídá za všechny." odpověděl skoro až hrubým naštvaným hlasem ale pořád si zachoval klidné vystupování