Príspevky užívateľa

Pravidlo vinný je ten, kdo si začal si pomyslně vyškrtl z knihovny. Napadalo ho pár důvodů, proč nezačal on - to ten zrzoun nebyl sdílný! Dělá malé děcko!Teď byl ale konec tomu, aby to malé děcko předstíral, když se mu to nevyplatilo a před Zathrianem jako takové stejně nechtěl vypadat. Vůbec se mu nelíbilo, že jeho vybraný cíl plive vodu, vlastně ho cosi drželo zpět od toho na něj zaútočit, ale jako správné děcko se o ploténku nejspíš potřeboval spálit víckrát, než pochopí, že na ni nemá sahat. "Hehehe," zachechtal se na komentář svého alfy. A měl to! Ohnivý tady byl odvážný, ne ten cizák. "Jsou lepší než vaše!" Podpořil i další tvrzení náhodnými slovy, co mu padla pod nos.
No a pak dostal pokyn se zase vydat páchat chaos, a to nemohl odmítnout, když v něho rohatý věřil. Odhodlaně vykročil vpřed a soustředěně probodával nihilského pohledem, tentokrát připraven se vyhnout jeho chrlení. Měl spoustu nevybité energie, odhodlání a hbité tlapky. Začal okolo svého cíle opisovat kolečko.

Pár sekund nato si uvědomil, že tekutý oheň vlastně bolí, a tlapkou se ho pokusil ze sebe setřást. Jen aby zjistil... Že je to voda. Jen teplá, nyní už chladnoucí. Voda bolí? A zrzek tuto bolestivou vodu uměl plivat. Znechuceně vyplázl jazyk a vrhl po něm nesouhlasný pohled fracka, co čeká na svého kumpána. A ten přišel. Plamének se na něj zprvu zkoumavě podíval, aby zjistil, že udělal správně, ale když se rohatý pustil do zrzka, také nabral sebevědomí. Hezky dominantně zvedl ocásek a také zavrčel, napodobujíc svého alfu.
Ovšem obhajoba zatrpklého Nihilana zněla jako něco, co by mu řekl otec. Nebo kdosi ze smečky. Měl si z toho něco vzít? "Ale,-" vrhl pohledem po Zathrianovi, aby mu dal vysvětlení. Jak jako na cizí se neútočí? Kdo měl tedy pravdu - jeho idol nebo náhodný cizinec? Odpověď na to měl jasnou, ale stejně potřeboval nové rozkazy.

Byl úspěšný! Samozřejmě. Nečekal, že tak efektivně, ale když se vlk svalil na zem, snažil se mu v tom pomoct. Ay byl na zemi rychleji. Tohle ovšem znamenalo... Že vyhrál! Přemohl nepřítele! Už si to vykresloval, jak bude u příštího setkání smečky stát vedle Zathriana a s pyšným úsměvem zírat na dav. Na pojištění svého úspěchu se o ležícího vlka opřel předními tlapami, aby ho svou vahou uzemnil. Co dělal? I přes srst v tlamě musel odpovědět. "No přece vyhrává,- au!" Kopnutí nečekal, respektive ne že bude tak silné. Dospěláci se s ním docela mazlili a bratři... Ti nebyli tak silní. Oheň mu na těle zaplál vztekle jak plyn na vařiči, na ten moment nevole nabral na žáru. Trochu povolil stisk, ale zase ho upevnil, než si všiml, že ze zrzavého taky cosi žhne. Ta pára? Pustil se a zvedl hlavu, aby hledal odpověď u Zathriana, ale to neměl dělat.
"Aaaa!" Zapištěl překvapeně a uskočil, jak se jeho srsti a kůže dotklo cosi horkého a tekutého. Oheň je tekutý?

Odmítnutí jeho zvědavosti nikdy nebral dobře. Všechno to to pochopíš, až budeš starší nebo řeknu ti to jindy mu připadalo absolutně sprosté. On to chtěl vědět teď! Tento mu nedal ani naděj, že se to někdy dozví, a tak ho propálil pohledem nespokojeného vlčete a zaplál jasněji, jak ho to sejřilo. Aspoň odpovědi na druhou otázku se dočkal. To jsou ti plesoví! Netušil sice jak takový ples vypadá, ale začal si představovat nesdílného zrzka ověšeného ozdobami jako vánoční stromeček. Tvůj xicht to kazí, pomyslel si ale kysele. "Jo, prý máte rádi kytky a děláte plesy," pochlubil se aspoň o své vědomosti, ještě se odhodlal usmát a zavrtěl ocasem.
Pak se ale zrzek podíval na jeho alfu a ohnový viděl příležitost. Byl blízko, snad nadosah. A zrzek chtěl zdrhnout! Tak to ne ne ne, ty ty ty. V sekundě změnil nevinnou grimasu do rvavého uličníka a jeho oheň bouřlivě zaplál, když zrzkovi skočil po krku, do kterého chtěl zakousnout své jehličky. Nikterak silně, nebyl trénovaný ani neplánoval velmi ublížit, ale jistě měl kuráž. Musel ho porazit. Zajícům se taky skáče po krku.

Nic se nezdálo být nemožné, chlapec se na souboj těšil. Když ale zrzek nakrčil čumák a jeho pohled zostřil, chlapec si našlápl dozadu a zmatené zamrkal. Už prokoukl plán? Fialové plameny taky trochu zjemnily. "Hustý, a co jsi mu udělál?" Pokračoval však zvědavě a zamával ocasem. On se odbít nenechá! Splní svůj úkol, ať už byl toto jakýkoli hrdina jako Rufus. Vůbec ho nenapadalo, že jizva má trpký příběh, na který se zle vzpomíná. "A jsi vážně z jiné smečky?" Že už potkal Přízračného, to věděl. Kolik těch smeček a pachů tu bylo? Natáhl čumák, aby pořádně nasál pach. Doufal, že Zathrian je trpělivý. A taky sázel na svá vlčecí očka, která přeci nikdo nemůže vinit.

"Tátové nás tam určitě vezmou všechny tři," zaradoval se. Nechtěl urazit svého alfu, ale samozřejmě se musel pochlubit, že kdyby se šlo, tak má společnost. Své nerozlučné dvojče. Proč s námi nešel Popílek dneska? Že Nihil souvisel s plesem byla ale jistě užitečná informace. Že je za tím poměrně více rozhodnutí než yay, pojďte všichni na ples, co se koná tady z ničeho nic si ještě zcela neuvědomoval. On tu byl aby se her účastnil, ne aby je připravoval, přeci. Sladký život vlčete. Nasadil přemýšlivou grimasu, když Zathrian zmínil volbu soupeře, ale... asi po dvou sekundách zase odezněla. Mladík byl netrpělivý - ovšemže půjde splnit svůj úkol na prvním, kterého potkají, pokud mu to rohatý vyloženě nezakáže. Neměl trpělivost ani soudnost na to, aby čekal déle.
Zprvu ho nenapadlo nic, co by mohl dostat jako odměnu, ale pak mu svitlo. "Chtěl bych stát u tebe až budeš příště říkat něco smečce!" Jeho jmenování do role alfy na něj totiž zapůsobilo. Kromě části, kdy nudně cosi dělali Feierovému uchu. Že Feier odešel ho mrzelo, ale ne dlouho.

Mladý bojovník ještě nikdy nebojoval s nikým větším. S nikým větším, kdy by to očividně nebyla pouhá hra. Vlčata ale stárnou a hry můžou být intenzivnější, však? Plamen se skutečně chtěl blýsknout, a tak po radě staršího k okřídlenému prostě vesele vykročil. Už si uvědomil, co ho na něm tak zaujalo - jizva přes tvář. Jistě měla příběh! A příběhy, ty on velmi rád poslouchal. To mohlo být mnohem zajímavější, než nějaké plkání o známostech, co dospělí začali. "Odkud máš tu husťáckou jizvuuu?" Zeptal se nevinně a natočil hlavičku na stranu. Šel velmi blízko, bez ohledu na cizí osobní prostor či možné nebezpečí. Nebyl ovšem profesionál - v očích se mu sice zračil zájem a díval se hlavně na zohavenou tvář cizince, ale pohled mu stejně zaujatě těkal i na jeho tělo. Kam udeřit?

Toto byl skutečně plán, co červenobílé vlče zaujal. Byl synem bojovníka a nebezpečí ho lákalo, ale jeden háček tu byl. Možná víc jak jeden. O Nihilu trochu slyšel. Oči mu zabloudily k věci z okolí, co si s nimi asocioval, a to k odkvetlé pampelišce. "To jsou ti co pořádají ten, ten... Pleso věc?" Jedna z věcí, na které se otců často ptal, byla jak se potkali a jak se dali dohromady. Sám už rostl, jistě bude brzy potřebovat takový skill jako jak se balí. Nebo ne? Příběh jeho rodičů... Jako obvykle nebyl příliš záživný, takže po tomhle se ještě plánovat rozhlédnout jinde. "Ooo, ano!" Nabídka někoho přeprat zněla vskutku dobře, obzvláště protože to nedělal- ale houby, dělal! "Ale bratry už jsem přepral oba, kdo se se mnou bude chtít prát tady?" Zdálo se, že byli uprostřed ničeho. Podzim byl... Tichý. "A! Dostanu za to nějakou spešl alfa odměnu?" Rošťácky se na Zathriana zazubil. Rád zkoušel, co se mu ještě povolí. Ale světe div se, příběh od smaragdového údolí zatím skutečně nikomu nevykládal. Když se nepočítá Popílek. Ani ten to ale nevěděl celé.
Podezíravě chvíli propaloval vodu pohledem. Rozhodně tam nepoleze. Ew, ew. Nechtěl ovšem vypadal trapně před Zathem, a tak svůj strach nedal znát a místo toho se mračil a předstíral, že si vody nevšímá. Ale no hele! Vlk! Takhle zrzavého ještě nikdy neviděl. Zařadil se vedle svého alfy a zvědavě na vlka čuměl, zatímco si dospělí vyměnili pozdravy. Když do něj rohatý drkl, nechápavě se na něj podíval a až po sekundě mu to došlo. "Oh. Jo, taky zdravim!" Zazubil se na zrzka. Slovo zdravím mu tak nešlo přes pysky. Jen co to cizinci řekl, zase se obrátil na Zathriana a natáhl se mu k uchu. "Toho mám rozbít?" Otázal se šeptem a fialová očka zase zabodl na jejich společníka. Všiml si, že divně voní.

Plamének pociťoval, že teplo se vytrácí, a od otců se dozvěděl, že se tomu říká podzim. Snad kvůli tomu dokázal být nějakou část cesty se Zathrianem zticha a jen pozorovat přírodu, která skutečně měnila tvary. Nikdy nebyl takhle daleko, a tak měl stále na co koukat. "A kam jdeme?" Zeptal se, když viděl, že smečka se vážně vzdaluje. Už byli dokonce dál než ten hrad! To bylo něco. Zatím si to užíval, ale neměl nejmenší tušení o skutečných plánech svého alfy, kterého začínal brát seriózně za idola.
Ovšem nebyl by to on, kdyby se mu nelíbilo, když uviděli vodu. "Co to je?" Tázal se naprosto zhnuseně při pohledu na pomalu tekoucí vodu. Takhle velkou řeku ještě vážně neviděl? Slyšel o mořích, ale voda takových rozsahů pro něj byla naprosté sci-fi a představa z hororu k tomu. Samozřejmě se hodlal držet dál.

"Třeskoplesky s jehličím, tak co do háje chceš?" Bručel i nadále, když ho ptáček vedl dál. Uvědomil si, že to je směrem k vykácené části. Zpátky směrem ke smečce. Sem tam se pokusil po ptáčkovi skočit, ale furt byl moc daleko, a tak do toho nedával mnoho. "Proč se nebojíš?" Povídal si dál Plamének. Stále byl uražený a oči měl uslzené, ale aspoň něco dělal. "Vypadáš jako Rufus," zamračil se, když mu ta podobnost došla. Byl Rufus snad zaklet v ptáka? Oh ne! Začal vymýšlet nápady, když si všiml tváře v dálce za vyvráceným stromem. "Já tě viděl!" Prohlásil a zase nahodil nespokojený výraz. Rozběhl se, hezky po cestě, aby na ni mohl vybafnout. Nebo si to aspoň myslel.

Obvykle by byl velmi nadšený a zaujatý ptačím tancem, dnes na něj ale hleděl přes negativní emoce. Smál se mu ten pták za jeho misérii nebo za pád? A počkat - dělal toto i když viděl příšeru? Nebo zvířata příšeru nevidí? Určitě vážně všichni lhali, aby mě naštvali, protože mě nemají rádi! "Neotravuj, já chci být sám!" Postěžoval si nahlas, když se rozhodl dál trucovat. Sám stejně dělal největší objevy. Ale co byly objevy bez konverzace o nich? Že je bez druhých bezradný ho vlastně velmi dožíralo. Protože tu nebyl dospělák, co by mu řekl, že je to nechutné, vysmrkal se do své tlapky a na ptáčka se chvíli mračil, sledujíc každý jeho pohyb. Co chtěl, že tak doléhal? Vzbuzovalo to jeho zvědavost, samozřejmě, ale odmítal si to přiznat. I přesto se nakonec rozešel za ním, ale jen velmi pomalu. Ocásek vlekl za sebou.

Natahoval moldánky. Kdoví, jak dlouho tu byl, než si vyžádal první pozornost. První si příchozího ptáčka nevšiml, jak ležel schoulený a s hlavičkou položenou na tlapkách na kořeni, ale jeho pozornost nebylo těžké získat. Když to nebyl další křičící vlk. Těch už měl dost! "Co chcéš?" Zeptal se plačtivě. Trošku přetočil hlavičku, ale zůstal ležet a očima sledovat ptáčka. Byl mu velmi povědomý. Vlče kousavá nálada zatím nepřešla, a tak se v jednu chvíli zapřel zadníma nohama a pokusil se náhle po ptáčkovi skočit. Místo úspěšného skoku však uklouzl po vlhkém kořeni a rozplácl se na zemi, kde zůstal nešťastně ležet a smutnit dál. Motivace nejsem mimino už nefungovala, když tu určitě byl sám.

<< Přízrační

Plamének neslavně dal sbohem svému novému známému ze sousední smečky, který před ním dočista utekl. Jako všichni. Chlapec azarynský z toho už byl frustrovaný - on chtěl pozornost, chtěl si hrát a chtěl se chlubit, ale ona čelenka s rohy ho nenachala. Teď už chtěl, aby to skončilo. Toužil se schoulit do klubíčka u tátů a poplakat si, i za cenu že dostane vyhubováno.
Vrátil se na území a doběhl až do lesa, kde si našel strom s kořeny, mezi které se schoulil a začal brečet. Nevšímal si ani nezvyklého ticha ani pronikavé vůně hub, co na kmeni rostly. Skoro mu byla zima, když ho nehřály vlastní plameny. Kam se vůbec poděly? Mohly za to snad ty, že ho teď nikdo neměl rád? Hodlal smutnit a trucovat, a to klidně pár hodin. Počká, než ho někdo přijde utěšit - stále byl přeci vlče, ne? Nemůžou ho jen tak nechat trpět!

Vlče se mu ztratilo v terénu, a tak Plaménkovi nezbývalo nic jiného než hledět někam mezi monotónní skály a stromy a přemítat, co udělal špatně. Byl si jistý, že za to může čelenka, a velmi se mu líbilo být příšerou, dokud to byla hra, ale on to jako hru nikdo nebral! "Heeeeej!" Zavolal ještě naposled frustrovaně a vztekle si dupnul. Uvědomoval si, že to tu divně páchlo, a že to znamená jinou smečku, to ho učili. Možná byl čas se vrátit zpět?
Povzdechl si. Kdoví, jak dlouho ještě stál na místě, ale začínal smutnit a nakonec se otočil a rozešel se k hranicím. Musel ho popadnout malý strach, že se tu objeví místní, protože se po pár krocích rozběhl. Překonal neutrální půdu a od očí mu upadlo pár slziček. Chtěl se někde schovat a chtěl si někomu postěžovat. Jenže jak, když ho všichni viděli jen jako příšeru?

>> Azaryn

Chvíli běžel, přes rohy moc neviděl... A pak radši prudce zastavil, protože dávno nezasáhl vlčka, tak jak plánoval. Zvedl hlavu a ke svému překvapení zjistil, že ten vzal roha. "Ha HÁ! Vyhrál jsem!" Zvolal triumfálně a pohodil hlavou. Rozklusal se za ním, že si jako ještě hrají. "Rawr!" Přesto se mu něco nezdálo. Vlček vypadal, že z něj vážně má hrůzu. Stejně jako Popílek, ta vlčice a Rufus, uvědomil si. Chvíli jen běžel, než se rozhodl radši znovu zavolat. "Hej, počkej! Vrať se!" Zpomalil, až se úplně zastavil. Vyhrál, ale k čemu mu výhra byla, pokud nebudou dá mluvit? Ani nevím, jak se jmenuješ! "Teď můžeš být příšera ty," dodal tišeji, ale tak nějak mu docházelo, že to nebude fungovat. On mu nerozuměl, stejně jako vlci předtím. Od té chvíle, co si nasadil čelenku.

Chlapci byli vidno ještě vlčata, protože co nastalo se dalo nazvat asi jako fackovací párty. Plamének hravě zavrčel, když mu vlasy Přízračného těsně projely mezi tesáky, a samozřejmě se snažil oplácet každou facku a nepřestat se svým cílem vlasy skutečně chytnout. "Pereš... Se... Jak holka!" Stěžoval si flekáč mezi údery. Tohle skutečně nebylo to kočkování, na které byl zvyklý od bratrů, a to se s Popílkem prali v jednom kuse, tohle bylo ještě chaotičtější! Ne že by si myslel, že snad může být poražen, byla to přeci jenom hra a už se těšil, až si o ní potom popovídají, ale radši proteď uskočil, roztáhl křídla a nastavil rohy. "Hejaaaaa! Zvolal bojovně a rozběhl se, aby svého vrstevníka vyhnal a dokázal svou dominanci. Nebo ho chtěl napíchnout! Jel na příběhu, co slyšel od svého alfy - rohy můžou být zbraň, a on teď přeci díky čelence jedny měl.