Príspevky užívateľa

Byl tak zapálený do hry, že si někoho dalšiho ani nevšiml. Vlastně si nevšimal ničeho jiného než toho poletujícího ohně, a tak když ho tak z čista jasna schvátila vlčí tlapka, prekvapeně si z toho kecnul na zadek, očíčka vykulené v překvapení, když konečně zpatřil že ta tlapka má i majitele. Tlamička se mu zkroutila do prekvapeného O, když mu došlo, jak snadno druhý vlk motýlka chytil.
,,To bylo úzasný!" Vyskočil zase jak veselá zapka na nohy a rychle k motýlku poskočil, z nového vlka si vůbec nic nedělal. ,,Jak ši to udělala?" Vyvalil na vlčici fialová očka. Jeho nadšení vsak brzy pominulo, když si tvorečka prohlédl z blízka a zjistil, že se o zadný poletující plamínek nejedná. ,,Coooo! On nehoží!" Dal své zklamání patřičně najevo.

,,He-ej!" Vykřikl, když mu bratr zaryl čumáček do srsti na břichu a zběsile začal mávat packami. Lochtalo to! Takový nečestny útok opravdu nečekal! Když pak Plam na chvíli z něco zmizel, na nic nečekal a vyskočil na nožky tak rychle, jak jen dokázal. Postavil se proti bráchovy do útočného postoje, kdyby po něm chtěl znovu skočit, ale když hned útok nepřišel, Pop neváhal be svém vlastním útoku a s bojovým pokřikem po bráchovy opět skočil. ,,Hyja!"
Bratrův nápad mu dával mnihem větší smysl. Natěšeně poskočil. ,,Jo! Žeknem jim to! Žeknem jim to!" Představa že se budou moct učit letat všichni tři ho naplňovala radostí a nadšením. ,,Ale nejdžív je musíme najít!" Prohlásil. Pokud o nich nevěděl ani táta, musí být určitě pořádně schované!
,,Jo! Píchá!" Postěžoval si a už chtěl bráchovy i poděkovat, že mu pomáhá, když v tom si všiml jak se Plam tváří. Znal své dvojče dost na to, aby věděl, co ten pohled znamená. ,,Čemu se směješ?" Zeptal se.

Pokusil se uniknout dřív, než by Plam stihl obsadit pozici nad ním, ale bylo pozdě. ,,Ne! Sles!" Vykřikl a začal se celý vrtět, packami lítě bránil své ucho a plácal bráchu po papulce. Jeho risk ho stál hodně, jeho výhodnou pozici a možná i výhru. Ale nechtěl se hned tak vzdát. Kdyz ted lezel on, mohl použít i zadní nožky, kterými po bráškovy začal kopat. To samotné na bráchovo premozeni a vydobití si svého pravoplatného místa stačit ale nebude. Potřeboval plán! Ale jaký?
,,To musíme!" Souhlasil natěšeně Pop. Odhalování záhad ho tak bavilo! Při druhé větě se trochu zamyslel. ,,Poč by nam to ale táta a bjácha nežekly?" Zeptal se zmateně. Nevěřil, že by pred nimi měli nějake tajnosti. ,,To se pšece nedělá! Máma si šíct všecko!" Byli bratři, mezi nimi přece nemůže byt tajemství! A u tátů to platilo zrovnatak!
Pop se celý oklepal, az mu z kožichu vylétalo spoustu suchého jehličí. ,,Jo! Tohle je tak nepšíjemný!" Postěžoval si zatim co se zoubky snažil vytahnout jednu hodně dobre zamotanou jehličku v srsti na tlapce.

,,Nekdo další hoží? To chci videt!" Poskočil natěšeně. Další varianta ohně do zbìrky! To musel mít! Popílek hrdě vypjal hruď, když Cyro souhlasil s tím, že vypadají stejně. Nad otázkou se ale trochu zarazil, sám nad možností, že by jejich podobný vzhled mohl ostatní mast ještě nepomyslel. Ani, že by tím mohli později vlky úmyslně zlobit. Otočil se znovu po bráchovy. ,,Poč by si nás nekto pletl? Já jsem Pop a bjácha je Plam!" Oznámil, jako by to bylo vyřešené.
Trochu se v delším monologu o magii strácel. Nechápal co to magie je. Jejich plamínky bral prostě jako jejich součást. Jako ocásek a nebo ouška. Ty snad tajé byli magie?
Trochu sebou vyděšeně trhl, když Cyro zvedl hlas. Nečekal to, vzdyť nic neudělaly! ,,Ale me nepálí..." Zmateně se po bráškovy koukl. ,,Je hojký ale nepálí." Nerozuměl tomu, že on je v podstatě ohnivzdorný zatímco bratr ne. Hořící packu si přitahl blíž k hrudi, jako by mu ten ohýnek měly sebrat. Jemu se ale líbil, chtěl si ho přidat do kožíšku slopečně s bratrovým.
Zamyslel se nad odpovědí pro Cyrovu otázku. ,,Já vím! Já vím!" Poskočil nadšením. Odpověď znal, vždyť jemu plaminky v kožichu zhasínaly pořád! ,,Když si na nej lehnu tak nekdy zhasne!" Prezentoval svou odpověď.

To, že jeho prehnana reakce akorat přidá palivo do pece, to mu v ten moment nedošlo. Bzde si pak také muset najít něco, čím to bratrovy bude oplácet, a to rychle. Nechtěl být moucha nafurt! Pres Plamovu packu jen nesrozumitelně něco zahuhlal, ale jistě se jednalo o velmi sofistikovanou a promyšlenou urážku. Jistě něco ve stylu: ,,Ne, ty jsi!" Když však dostal menší ťafku do obličeje, překvapeně Plama pustil a než se nadál, bratr se zahryzl na oplatku do něj. ,,Jej..!" Vykřikl překvapeně když tlapnou škubl a ztratil tak rovnováhu. Netušil ale, jestli to byla pro Plama zrovna vyhoda, protože se nejprve zhroutil na něj, než se přes něj prevalil do jehličí.
Sám pozoroval, jak brouček vytáhl průsvitná křidla jakoby odnikut a rozletěl se s nimi do světa. ,,Ňo... Tenhle je měl..." Zamumlal prekvapeně, než jeho mysl pohltila další, prekvapivá myšlenka. ,,Myslís že tohle dokazou i vlci?" To by přece vysvětlovalo, proč ostatní nemají křídla! Možná je i Pstroužek měl někde schované!
Vlčeti se tahle projížďka zrovna dvakrát nelíbila, s tolika větvičkami, šiškami a jehličím to nebyla zrovna pohodlná skluzavka. Kopec nebyl naštěstí nebyl dost prudký na to, aby se mu něco stalo a o kus níž se zastavil/naboural do starého pařezu. ,,Fuj... To už ne..." Zamumlal zamračeně.

Pokusil se před tornádem pacek uhnout hlavou, ale aby se dostal z dosaho, musel by uskočit, a to by Plama Pustil. To si Nemohl přece dovolit! ,,Ty si Bzzzz!" Vyplyvl jako by se jednalo o nějakou urážku. Když se nemohl bránit, bude utočit víc! Spokojený s jeho bojovou strategií po jedné z tlapek chňapl zoubky, ne jako když kousal do kořisti! Jen aby bráchovu packu chytil, zatím co po jeho kukuči začal plácat jednou volnou packou. Tato poloha byla trochu vratší a bracha ho mohl snadněji sám povalit na zem, ale v bitvě je prece potřeba riskovat!
Pozoroval jak Plam objímá strom a vedle jeho tlapy si všiml pár pobouřenych broučků, které svým činem vyrušil a teď, jako oni běhaly po zemi, oni pobýhali zmateně po kolném stromu. Ten pohled ho přivedl na nápad. ,,Možná na stjomy mužou vylýzt jen ti malí." Zamumlal zamyšleně. V jeho hlavyčce to dávalo smysl. Na stromě vždy viděl jen tvory menši, než byli oni dva. ,,Možná musime najit Vetší stjom! Nebo něco jineho!" Navrhl a rozhlédl se kolem sebe, jako by takový větši strom měl prostě růst o kousek dál. Udělal pár kroků do strany, aby se mohl kouknout i za Plamův strom, když v tom mu na jehličì podjela packa.
,,Jeeeeee!" Vyhrkl překvapeně zatím co se po zadku svezl trochu z kopečka dolů.

,,Ale hožíš!" Vykřikl souhlasně, aby podpořil bráškova slova. ,,Nikto jiný nehoží! Jen my a ty!" Opět při tom poskočil jako nějaký hopík. ,,Aaa!" Vykřikl ale, když mu brácha chňapl po uchu a aby se vyprostil, lehce do něj trkl hlavou. To že boj zacal mozna on ho nezajímalo, odplata!
Naklonil při vysvětlování slova Mamínek hlavu, a pak zmateně zavrtěl hlavou. ,,Tata je tata!" Nerozuměl, že někdo může mít více způsobů, jak ho oslovit. Znal to akorát u bratrů, kterým buď mohl říkat bratr, a nebo jejich jmény, ale táta byl prostě táta.
,,Jůůů!" Vydechl opět okoulen, když se Cyrovy nožky opět zapálily a nějakého hloupého varování si vůbec nevšímal. Ne-e, opatrnost neznal. Okamžitě po plameni sáhl a nadšeně sledoval, jak se Cyrovy plameny prenesly na jeho srst. I když se plameny mohly zdát stejné, oba fialové, malé vlče mělo už za tu chvíli bratrovy plameny perfektně naštudované, a tyhle byli jiné! Teplejší! ,,Uuuu... Koukej!" Vykřikl a nataženou packu strčil bráškovy rovnou pred čumák, aby se také mohl podívat. Jak tak rychle s packou škubl, z Cyrova plamenu vyletělo pár drobných jiskřiček, na kterých vlče mohlo oči nechat. To taky bráškův oheň tolik nedělal! V mysli vlčátka se vzbudila zajímavá myšlenka. Kolik druhů plamenů vlastně bylo?
,,Já jsem Popííjek!" Skomolil nedopatřením trochu i vlastní jméno, aby to bylo fér. Když ale otázka byla tak dlouhá, vlče se rozhodlo svou odpověď také trochu prodloužit. ,,Bjáchs mi žíká Pop!" Zahyhňal se a při zmíňce své přezdívky poskočil. Měl rád když mohl ména zkracovat, rychleji se říkala!
Když byl vsak vyzván aby o sobě něco řekl, trochu zaraženě pohledl na svého bratra, jako by se ho ptal, co říct. Jakmile se ale na své dvojče zahleděl, na tváři se mu oběvil drobounký usměv. ,,Jsme stejný!" Vyhrkl hrdě.

Při bráchově poznámce se trochu zamracil a zastavil se. ,,Nevypadam!" Nesouhlasil trochu dotčeně a když ho brácha začal imitovat, hravě po něm skočil aby mu v tom zabránil. Soustředění na let bylo rázem taktéž zapomenuto a Popílek povalil Plaménka na zem. ,,Odvolej to!" Vykřikl, ale sám se u toho trochu smál. I když si tohle nenechal líbit, nebral to nijak extra urážlivě. Vzal to jen jako pozvánku k tomu se trochu hravě poprat.
S očima na vrh hlavy pozoroval zvláštního ptáka a než by ho napadlo se po něm vrzhnout sám, Plam už se na to chystal. A pták byl v tahu. Ještě chvíli ho pozoroval, jak plachtí pryč, létal úplně jinak než jeho táta. ,,Polekal si ho." Prohlásil, jako by přisel na vznik vesmíru. Pak si strom důlkadně prohlédl. ,,Mozná tam vyletěl." Navrhl. Nechtělo se mu věřit, ze by se tam dovedl vyškrávat ze země. ,,S tak malíma packama tam prece vylezt nemoh."

Pozoroval bráchu jak zkouší vzlétnout a snažil se vypozorovat, co dělaly špatně. Přišlo mu, že křidélky mával uplně stejně, tak jaký byl problém? ,,To jo..." Souhlasil. ,,Možná musime vyskočit?" Navrhl a rovnou provedl, co navrhl. Sám roztáhl svá křídla a začal s nimi jolem sebe placat tak rychle, jak jen dovedl. Následně zacal na mistě i poskakovat jako žabička. Nedokázal vsak posoudit, jestli mavání křídel nějak pomáhá. ,,Myslís ze skácu víš?" Zeptal se tedy bráchy. Když potom Plam navrhl nějaké vyši místečko, zmateně se rozhlédl po stromech kolem nich. ,,Ale na jaký? Na tyhlecky nevyležu!" Zavrtěl hlavinkou a packou ořejel po kůže jednoho ze stromů.

Následoval bráku s kopečka dolů, ale když se Plam zastavil, rychle udělal totéž. ,,Čooo?" Rychle se začal rozhlížet, dokud také nezaslechl zvláštní ťukání. ,,Juuu! Co to?" Vyvalil na ptáka oči. ,,Takoveho tata jeste nepšines!"

Pop nemohl než souhlasit. Brácha měl slvělé nápady! Nadšeně kýval hlavičkou až mu plameny na uších nesouhlasně nad tím rychlím pohyben zablikali. ,,Jo! Zkusime!" Souhlasil a rozhlédl se kolem sebe. ,,Ale jak?" Vyslovil zamyšleně otázku. Když pozoroval tátu, vypadalo to tak snadně. Prostě párkrát mávl křídly a hup, byl ve vzduchu! Ať se Popílek snažil sebevíc, prostě mu to nešlo. ,,To máš pravdu!" Užasl nad tím, že ho takový argument samotného nenapadl. A neletaly jenom motíli! Tolik malích věcicek, co umělo létat. ,,My jsme vetší a silnejší!" Dodal hrdě. Kam se na ně hrabe nějaký motílek!
,,Jo! Toho!" Souhlasně vypískl, znalosti o lovu, vcetně nutnosti být podichu, ještě neměl. Nedočkavě začal poskakovat na místě, natěšený z jejich hloupoučkých představ. ,,Poškej jak se budou tatove tvajit!" Zahyhňal se.

S radostí bráchovu nabýdku prijal a hezky si o něj zase zapálil. Rád vypadal jako brácha! Jen ho mrzelo že Pstroužek takě hořet nemůže. Nechápal úplně, proč oni dva jsou jediní, ani proč to jiné vlky tak překvapuje. Ale moc si nad tím hlavinku nelámal. ,,Díík!" Radostně křidélkem zamaval, když na něm opět zapláli fialové plamínky. ,,Vázne??" Vydechl překvapeně. ,,Ale mi ksídla máme! Tak poc nelítáme?" Zeptal se. Pojetí času mu zatím bylo trochu neznámé. Chtěl letat hned!
Ani na momenz ho nenapadlo, ze by na ně v lese mohlo číhat nějaké nebezpečí. Zvládnou se prece hravě ubránit čemukoliv! ,,Joooo!" Vyhrkl natěšeně a vyrazil po bráškově boku. ,,Hm... O! Kožist!" Rozzářily se vlčeti očíčka. Rodiče prece vždy někam odběhly a o chvíli později se vrátily s něčím dobrým. To mohlo znamenat jen jedno! Určitě se tu vsude válelo něco moc dobrého!

,,Aaaa!" Také vykřikl, když ho brácha porazil na jehličnatou zem. Mohl si za to sám a možná by se měl zajímat jestli je brácha v pořádku, ale na to byl ještě moc malý. Místo toho po něm ještě ze svého místa na zemi plácl packou. Plamínky na jednom jeho přídle častečně pashasínaly, jak se přes ně převalil, což se mu ale vůbec nelíbilo. ,,Moje ksídlo!" Postěžoval si nelibě a na místě se zatočil.
Při bráchových slovech se ale zastavil a trochu zmateně se po jinak všudypřítomném tátovy podíval. ,,Ajo..." Brácha měl pravdu! Měl tátu rád ale stejně se mu v očích oběvili zlobivé jiskřičky. Otočil svůj pohled na Plama a rošťácky se usmál. ,,Můžeme to tu oběvovat sami!" Řekl nadšeně a radostí si i poskočil.

,,Rohatý?" Zeptal se trochu zmateně když poslouchal bráškova slova. Trochu mu závoděl setkání s někým novým, měl jít s ním. O nepříjemné lekci plavàní neměl ani tušení, jinak by do setkání s tím Zaťem nebyl asi tak nadšený. ,,Tak jo!" Vykřikl nadšeně na poznámku ohledně jejich plamenů, něco takového se zkrátka neodmítá ale dřív, než by se o bráchu stihl otřít a tím se o něj zapálit, všiml si šedivého vlčka a on na chvíli na zapálení úplně zapoměl.
,,Ahoooj!" Odpověděl znovu, s krátkým ocáskem radostně vrtěl. Na bráchům šťouchanec odpověděl plácnutím packy po jeho hlavě, kdyby tu nebylo v ten moment více zajímavích věcí, mozná by se s bráchou začal i ve hře prát. Spíše ale než velikost Popa zaujaly plamínky, které se u vlčích tlap oběvyli. ,,Coooo???" Zalapal po dechu, jako by právě narazil na to největší tajemství světa. Fialové plamínky měl přece jenom jeho bratr! Jak to bylo možné?!!! Jeho nadšení však nemělo dlouhého trvání, když se jich velký vlk zbavil. ,,Neeee! Chci je spatky!" Zaprotestoval. Chtěl se jich dotknout! Chtěl vidět jestli jsou stejné jako ty bráchovy!
Zmateně se na Cyra podíval a naklonil hlavu na stranu. ,,Coe maminkem?" Nechápal. Znal pouze tátu a tátu. Zbytek věty tak uspěšně vyignoroval díky tomu neznàmému slovíčku, jinak by se mu možná tlamička nezavřela.
,,Stjejda Cyjoo? Stjejda Cyjo! Tak jo!" Zopakoval a pak se nad tím slovem sám zahyhňal. Líbilo se mu poznávat jiné vlky a tenhle se mu líbil. A jak! Jeho energie dodávala energii jemu. Nadšeně zacal kolem sediváčka poskakovat.
,,Taky horím!" Souhlasně pŕikyvoval a plácl sebou o bráchu, bez zeptání či jakékoliv myšlence na osobni prostor, aby se o Plama jeho kožíšek zapálil. Fialové plamenky na jeho kožíšku nebyli zdaleka tak hezky rozmístěné jako u bráchy, ale to Popovy moc nevadilo, hlavně že hořel jako brácha!

Vlče si neuvědomovalo, jaký špatný vliv na brášku mohlo mít. Plaménkova přítomnost přeci jen i jemu dodávala odvahu, ve dvou vše působilo víc zábavně a meně děsivě. Ne tedy ze by se zatím vlce setkalo na rozdil od bráchy s něčím, co by ho vyděsilo.
Na Plamovo překvapení se jen rošťácky zasmál, ale běžel dál. Proběhl pod jednou větmí a málem zakopl o vysoký kořen, ale nedal se. Příroda ho neporazí! Snad by běžel až na druhý konec lesa, kdyby ho nezastavil bratrům hlásek. Okamžitě, jako by zapoměl na jím ustanovený závod, se zastavil a na bráchu se otočil. ,,Cooo?" Zeptal se, aniž by mu došlo, jaké následky by mohlo mít tak prudké zastavení na ně na oba.

Nadšeně si ťapkal vedle svého brášky, i když občas poskočil nějakým směrem aby si něco prohlédl. Soustředění na prvni pohled nebyla jeho nejsilnější stránka, ale snad z toho časem vyroste. S pohledem roztěkaným každou chvílí na něcem jiném si skoro lesu před nimi ani nevšiml, ale když se nad ním najednou zacaly tak tyčit ty největší cětve, zůstal jen chvíli ohromeně zírat nahoru. V očim mu zajiskřilo, jak si představil, že jednou bude schopny vyletět az tak vysoko a ještě dál. Už aby se naučil létat!
,,Jasný!" Vyhrkl nadšeně, strach rozhodně na jeho mysl ani jednou nepadl, když poskočil směrem k vysokým stromům. Neznámo lesa mu nepřišlo vůbec děsivé a byl zatím příliž malý, aby ho i jen napadlo, že by to bratr mohl brát trochu jinak. ,,Plvní tam vyhjává!" Vykřik za běhu. Co vyhrává nebo kde presně byl konec tohohle jeho malého závodu, nad tím se nestihl zamyslet.