Príspevky užívateľa

Né každý, kdo se tváří jako přítel jím skutečně je - vzpomínal na slova Eirlys, která je vyřkla právě při zmínce o Apollyonovi. On byl ale věrný Bohu, Apollyon byl jen jedincem, který ho na tuto cestu přivedl - přítel nebo ne, Bůh byl ten, kdo za tím vším stál. Pstruh stále věřil, že je vyvoleným, a také věřil, že i Apollyon je.
Naklonil zvídavě hlavu ke straně, když pronesl svá další slova. Odměnit? Věděl, že by neměl být příliš chtivým, ale přeci jen s těmito slovy souhlasil. Zasloužil by odměnu za to utrpení, kterým si den co den procházel už jen tím, že se narodil do Azarynu. Prokletí. „Bůh je ten jediný, kdo při mě ještě stojí.“ Zapomněl tedy na chudáka Valku, která se tak moc snažila z něj tyhle negativní myšlenky vymámit. „Jaký krok? Dostane mě to blíž Bohu?“ Zastříhal ušima. Ať už to bylo cokoli, Pstruh byl samozřejmě ready.

Osud tomu tak chtěl, aby po chvíli civění do kaňonu přivál jemný poryv větru k Pstruhovi známý pach. Hned našpicoval uši, neboť i kdyby jeho knihovnička pachů byla kdo ví jak zaprášená, tak na tenhle pach by nezapomněl - Apollyon. Jeho nebeský guru, který mohl za vše co se Pstruhovi v posledních měsících v životě odehrávalo. A on to viděl jako dar z nebes, za který byl tomuto jedinci zavázán. Přízračný had - jak by Mornie řekla, a Pstruh neměl ani tušení, jak blízko pravdě ve skutečnosti byla.
Šel mu naproti, neváhal. „Bůh s tebou, Apollyone,“ pozdravil hlasem, který nebyl příliš nadšený, avšak zcela jasně upřímný. Bůh s každý kdo za to stojí, hm? Pstruh nemohl vědět, že Apollyon už božího doprovodu není hoden. „Ovšem - modlím se každý den. Tak jak by si to Bůh přál.“ Nebo si to aspoň myslel. Každé ráno a každý večer před spaním, nebo taky v případě, kdy si chtěl Bohu postěžovat. Víra byla zkrátka stále s ním, a tedy i s Azarynem, čímž nejspíše své kolegy provokoval do samého zbláznění.

V těchto končinách byl Pstroužek naposledy, když trucoval po svém trestu hladovky. Jeho truc byl nakonec všem u zadku - nejspíš by se celý sečce ulevilo, kdyby se ze svýho výletu už nikdy nevrátil. Hadi. Jsou to prostě hadi, kteří si nezaslouží vstoupit do ráje který pro ně připravil nebeský otec. Tenhle otec mu nahradil ty "skutečné" otce, kteří v jeho životě už nehráli takřka žádnou roli. Jejich zájem o děti byl takřka nulový, a pokud PStruh odpustí Ikkemu, že se jal zemřít, tak vskutku ani tak nebyla o čem řeč. Adain kdo??
Povzdechl si nad tím trápením, když stanul nad řekou, která zde utvářela krajinu. Kaňon, v jehož temných útrobách by mohl skončit kdejaký smrtelník - stačilo jen klopýtnout! Pád z takové výšky by nikdo nepřežil. Pstruh se tu neplánoval ukončit, a ani ukončovat někoho jiného, ale i přesto to byla první myšlenka, která mu přišla na mysl. Snad se mu nesnažil ďábel osahat mysl? Kdo jiný by mu vkládal do hlavy takové vjemy??

Jen se tak ptala. No, někoho holt smečkovej život zajímá víc jak Pstruha samotnýho. On se za vlastence fakt nepovažoval - skutečnost, že jako ve smečce rozený jí musle milovat, mu přišel směšný. On není pěšákem, co bude jen a pouze papouškovat azarynské ideály, když s nima nebude souhlasit, hm? Třeba takový zabíjení tuláků pro pocit vítězství... to se mu opravdu hodně nelíbilo.
Kývnul. „Tak to je dobře. Snad se tomuhle místu vyhnou - není tu vlastně nic k vidění.“ Ještě že lidské oko mu nic neříkalo, pak by věděl, že plácá hlouposti. Lidi chtějí taky dobývat, stejně jako smečkoví vládci - všechnu přírodu by taky rozkopali a zničili vlkům domovy. Ovšem asi jen v případě, že se právě neocitají v postapo světě.
Zadíval se pak na dlouhou chvíli do země a povzdechl si. Už byl asi konec trucu, že? Měl by se pořádně vydýchat a vyrazit zpátky - do teplého pelíšku. Dokud může. „Asi už pomalu půjdu,“ řekl tedy do éteru tiše. Měl ještě nad čím přemýšlet! K tomu aby se zvednul a skutečně dal do pohybu se ale moc neměl.

Nechytal ty obavy, které se snad objevily Eirlys ve tváři. On měl svojí iluzi, o které si myslel, že by ho mohla naplnit, kdyby byla skutečná. Kdyby celý svět věřil v Boha a byl mu oddaný tak jako on a Apollyon. Škoda, že nevěděl, jak jeho šedivý přítel sešel na scestí a oddával se nyní samotnému satanovi. „Co tím naznačuješ? Že si to Apollyon jen vymyslel?“ Možná si to mohl vymyslet úplně stejně jako historku o Pstruhovém narození, že? Ale on tomu nevěřil. Nevěřil, že by okřídlený vlk lhal - vždyť byl do toho tak zapálený! O skutečnosti Hospodina nebylo pochyb, neboť s ním dávalo vše na světě najednou velký smysl. „Možná, že to tak je. Možná Apollyon chce, abych byl součástí Božího plánu - abych svět očistil od zlého společně s ním.“ A tedy aby šel apokalypse naproti - té se totiž nedá zabránit, jak mu šedivý vlk řekl. Když viděl, jak jsou kolem něj jen samí hříšníci, tak tomu věřil.
Pokládala otázky, na které Pstroužek neuměl moc odpovědět. „Chtěl mě zachránit před koncem světa, který bezvěrce čeká. Aspoň tak apokalypsa praví.“ Ale spoustu těch věcí si opravdu vymýšlel na koleni - pokud si je od Apollyona nepamatoval. „Vím, že apokalypse už se zabránit nedá, neboť je svět až příliš prohnilej. Jde zachránit jen pár jedinců, ale celý svět né.“ Nezamotával se do toho? Držel se ještě stále scénáře, který mu přednesl Apollyon? Přestával si být jist.

Zakroutil nad tim nechápavě hlavou. „Bezpečnostní opatření? Mučení! Přímo vražda!“ Jo, protože vlk bez jazyka určitě ani dlouho přežít nemůže!! je to teda odsouzení k záhubě, čili vražda!! „Jó, opravdu? Třeba mně? Chtěla bys mi zavřít tipec, abych přestal mlít o víře? Stejně jako všichni ostatní tady?“ Jojo, začínalo to tady býti žhavé! Nebo aspoň on pociťoval, jak ho tahle flastenka začínal dopalovat. Měl v plánu být teď hodnej kluk, ale nějak se mu to začínalo vymykat z tlap.
Ano, on si dovolal mluvit o něčem co nezažil. Kdyby mohl mluvit jen o tom co prožil, tak by nějaký smysl společné diskuze vymizel. „Jsou to stejný krysy jako všichni ostatní co nám zakazujou víru. Nezáleží na smečkový příslušnosti, záleží na samotným charakteru vlka. Ti, co ještě neprozřeli nebo to přímo odmítají, nemohou být zachráněni. Apokalypsa se blíží.“ Řekl jí ještě velmi ostře. Kampak se poděl jeho roztřesený hlásek plný obav a studu? Takový Pstruh už byl minulostí - a každé setkání s podobným bezvěrcem tuto vzpomínku jen a pouze oddalovalo. Sám sobě si je cizí.
Odfrknul si. Takže zase žádný svědek - kdepak si Adain vymyslel, že jeho zrození byla přítomna celá smečka? Lhář, další zatracenej lhář! „Ani já tomu nevěřím. Otec si to vymyslel, nejspíš aby nemusel přiznat, že nás měl s nějakou bídnou tulačkou z venku.“ Teď už se zlobil - na koho? Na Mornie? Na otce? Na sebe?

Cizinka měla výhodu, že Pstruha už poznala - on mezitím neměl ani ponětí co čekat. Měl by mít strach? Nakonec Mornie se zdála být dost zarytě přesvědčená, že vlci z Kultu jsou nebezpeční. Jenomže doma všem každý připadal nebezpečný, pokud se ochomýtal kolem víry. Vlčina vystoupila ze stínu a Pstroužek si tak už mohl být aspoň jistý, kde přesně se cizinec nachází. Nepamatoval si jí z plesu, protože nebyl přirozeně všímavým jedincem.
„To je dobře - já tam mám namířeno,“ řekl, nikoli však odhodlaně. Hlavu měl automaticky spíše skloněnou než vzpřímenou - neboť od přírody sebevědomým jedincem vskutku nebyl. Sebevědomí si jen a pouze nalhával. „Teda, neplánuju chodit až tam, jen jsem se chtěl s někým z tama setkat. Chtěl bych mluvit o Bohu.“ Ano, on o ničem jiném mluvit takřka nechtěl. Pach cizinky mu ovšem napovídal, že ona bude mít hodně co vyprávět.

Na výletě za tmy!! Ano, přesně to právě Pstroužek provozoval - protože byl tak pomalej, že to rychleji nezvládnul. Nedokázal dojít blíž k místu, který si říkalo Kult, a ani nyní nebyl ještě úplně na místě. Neměl v plánu se nikomu producírovat za hranicema, na to byl až příliš velkej posera. Bůh při něm stojí a stát bude, ale bude tomu tak i za svitu měsíce? Protože každej normální jedinec v tuhle hodinu už spal. Ano, a nabíral síly na další prosluněný den, aby měl dost energie na čerpání vitamínu D z paprsků této obří hvězdy.
Až na některý jedince. Třeba takoví, co se právě nyní skrývali v listoví nedaleko Pstroužka. On nebyl nikdy pořádnej lovec ani stopař, takže si přítomného pachu všiml až za nějakou dobu. Byla tak zabraný do svých myšlenek, že to zkrátka přehlédl. Musel se zastavit, aby pak pořádně nasál - aby z něj ovšem nic moc nevyčetl. Ale pach neznal, a tak uznal, že by mohl náležet třeba i Kulťanovi. Kdepak se vlk skrýval? Tedy vlčice- „Pán s tebou,“ pozdravil do míst, kde si myslel, že se vlk mohl nacházet. Očumovala ho?

Jakože neplánoval sám ode sebe odejít - to smečka mu stejně vyhazovem nepřímo vyhrožovala, když mu Asphodelle řekla, že jeho víra tady není vítaná! A pak mu ještě hladovku dala! Jako tulák by nepřežil moc dlouho, tak je jasný, že se mu z teplýho pelechu nechtělo. „Jazyk? Takže kromě bezdůvodnýho vraždění tuláků se tady i jazyky trhali, jo? A takovou smečku mám milovat, chceš říct?“ Odrfknul si. Každej kdo se hlásil k takovýmu nesmyslnýmu násilí neměl v očích Pstruha všech pět pohromadě.
No a tak se teda zaposlouchal do toho babčinýho vyprávění. „Vedělas svoje? Co tím myslíš? Mělas nějaký důkazy, kteří jiní ne?“ Chtěl vědět co jí vedlo k tomu být s tím tak hotová. Jestli se našla mrtvola a páchla po Přízračných, tak to skutečně mohla být vražda spáchaná sousední smečkou - ale nemusela. Poznali by to přec podle zranění a důkazů kolem, ale to by pak Morning mluvila asi dost jináč, he? „Nezní to jako, že jste se dost dobře věnovali vyšetřování. Měli jste hledat důkazy.“ Jemu se to dobře kecalo, ano.
Ale konec o tomhle tématu, který ho zas tolik nezajímalo. „Hele, tys byla u zrození mě a mejch bratrů?“ Chtěl vědět. Adain mu tak zarytě tvrdil, že to zrození viděla celá smečka, že se musel přesvědčit. Zatím žádnýho takovýho svědka teda nenašel, takže?? „Vidělas to kamenný vejce, ze kterýho jsme se údajně vylíhli?“

Pstruh šel na výlet. Nebyl to bezpředmětnej výlet, on měl cíl - dojít někam ke Kultu, aby se dozvěděl víc o jejich víře. Totiž, kdyby to bylo tak skvělý jak se ze slov Mornie zdálo, tak by o tom třeba Apollyon už dávno věděl. Nebo ne? Kdyby to byla všecko pravda, tak by se tam samozřejmě nahned odstěhoval, Azaryn-neazaryn! Nikdy nebyl žádnej flastenec, co by slintal nad smečkou jenom proto že se do ní narodil. Ano, byla tam sice Valka, ale ta mu přec sama řekla, že se s ním hodlá kamarádit i kdyby ho z Azarynu vykopli, takže?? Žádnej problém.
Byl to dalekej výlet, a Pstruh neměl fyzičku, takže se dá předpokládat, že na tohle místo šel takřka celý den. A když sem dorazil, tak si kecnul pod jeden strom, aby se mohl pořádně vydýchat. A hlavně vyfunět. Dostala ho sem však představa, že by mohl být v nějaké komunitě snad konečně pochopenej. Nebyl ale příliš naivní - jistě to mělo háček. Apollyon říkal, že je svět ztracený, a musel mít pravdu. Protože Apollyon má vždycky pravdu.

Pstruh se podivil. Tady je smečka, která se věnuje víře v Boha a on o ní ještě pořádně neví? Totiž Mornie to prezentovala trošku jinak než to bylo, proto to Pstruhovi připadalo jako senzace. Kdyby znal realitu, potěšený by vůbec nebyl. „Opravdu? Zajímavé, že se ke mně tyhle informace ještě nedostaly. V tom případě bych je měl vyhledat.“ Řekl přesný opak toho, co mu Mornie radila. Pokud by to v Kultu bylo tak skvělé jak to nyní zní, přestěhoval by se. Na féra by se přestěhoval, ani by o tom déle nepřemýšlel. Na místě kde by ho každý chápal by mohl být konečně spokojený. Konečně by mohl volně dýchat.
Zatím se tahle čubina zdála být chytrá jak rádio. Jenom kázala co Pstroužek smí či nesmí! A to se mu nelíbilo. „Vy - já ne. Před Bohem jsme totiž všichni stejní, bez ohledu na smečkovou příslušnost. Záleží jen na tom, jak moc si vpustíme víru do srdce, nic víc.“ Zrovna dnes se musel setkat s zatracenou vlastenkou?? Ach, na to on neměl nervy, neboť tohle vůbec nefeeloval. „Neříkal, ale vypadá to, že ty se o to s radostí zasloužíš. Tak prosím - spusť.“ Pobídnul jí nepříliš zaujatě. Jen ať se vypovídá!

Poznal na ní, že jí jeho slova trochu z míry vyvedla. Typické. Azaryňané si mysleli, že víra narušuje vnitřního ducha téhle prohnilé smečky. Nemá být Azaryn náhodou nejsilnější smečkou z okolí? Pak by se přeci její členi nemuseli bát, že jim nějaký hloupý týnejdžr narušuje strukturu! Byl to důkaz toho, že tak silná smečka to není - a oni to věděli. „Kult? Proč Kult?“ No, nevěděl, že v Kultu žijou bezbožní vlci, jenž berou slova boží nadarmo. Mají svého fejkového boha, který se ovšem tomu skutečnému vůbec nepodobá. „S Bohem mě seznámil můj dobrý přítel z přízračných. Apollyon. Jsem mu za to zavázaný.“ Řekl to snad i s hrdostí v hlase. Byl hrdý na to, že má aspoň jednoho (1) kamaráda? Nejspíš ano. Kromě Valky a Apolla totiž nikoho za bff nepovažoval. Měl tedy vcelku osamělý život.

Výborně - odpověděl správně!! Oddechnul si, a zadoufal, aby tohle bylo už sakra poslední kolo. Čím víc toho bude, tím je větší šance, že to podělá! A to on nechtěl, protože teď se držel vcelku dobře. „Jo, ta vůně je specifická.“ Uznal a uchechtnul se, aby ze sebe trochu shodil tý nervozity. Cítil se trochu líp, ale co teprv, když mu Valka naznala, že kvízu je konec? To se mu teprv ulevilo! A nevíte jak!! Jó, nebyl to sice konec zkoušky, ale co horšího mohlo ještě přijít? Než teoretickej kvíz už nic horšího být nemohlo. Opravdu. I praktickou zkoušku zvládne lépe, protože tam se jeden může i trochu instinkty řídit.
„Tak jo, tak jo,“ odkýval to Valce a pohlédl k nebesům. Za co ho nebeský otec trestá tímto způsobem?? Copak je v nějakém AZ kvízu?? „Ať už je to za mnou.“ Pronesl si pod fousky, ale tak, aby se to klidně doneslo ke slechům Valky. Pousmál se přitom, neboť nechtěl naznačit, že ho snad obtěžuje vedení zkoušky. Měl veliké štěstí, že ho měla na starosti zrovna jeho dobrá kamarádka. Bez ní už by se tu nejspíš složil.

Kdo znal Pstroužka už od raného dětství, tak by ho asi jen těžko spojil se slovem troufalý - a přeci to tu bylo. Bůh mu dal sebevědomí, které mu vždy tak moc chybělo. Nebo aspoň iluzi sebevědomí, protože kdo se trochu více vyzná ve vlčím chování, tak zjistí, že přesně to mu chybí. „Tak to je v pořádku. Odpustíme-li vlkům jejich přestupky, pak i nám nebeský Otec odpustí. Je na tebe pyšný.“ Sdělil jí tento prostý fakt, i když si byl v hloubi duše jist, že jí to nezajímá. Nikoho nezajímal Bůh ani jeho slova - byli zaslepení svými smilnými životy, zahledění do sebe jako samotní čerti!
„Je pěkné, že sis z takového nepochybně traumatického zážitku vzala to pozitivní - tak bychom měli smýšlet, a přestat mezi sebe zasévat semínka zkázy.“ Mluvil jako blázen? Nikoli - tvářil se zcela seriozně, a tak to tak i myslel. „Peklo - to je však svět, kterým nechce projít žádný smrtelník s rozumem na správném místě. Stačí, když se temné entity z onoho světa snaží prodrat do našeho světa - třeba i v podobě jedince, který ti způsobil ty šrámy.“ Ano, myslel si, že jí zohyzdil samotný ďábel. Kdo jiný by jinému činil takové neštěstí?

Věrnost smečce, ano, to byla věc, která Pstruhovi rozhodně chyběla. V jeho očích byl každej před Bohem stejnej, nezáleželo na tom, jestli to byl tulák nebo maník od vedle. Koncept nějaký smečkový kultury mu nic neříkal. byl laxní a neměl o tyhle věci zájem, prostě jako kdejaký druhý týnejdžr. „Mornie,“ zopakoval a přimhouřil oka, „ne, neslyšel.“ Vskutku! A jestli nějaký štěbetání o čemkoli co měla být "zkouška ohněm" slyšel, tak nedával pozor. „Vypadáš jako že sis prošla peklem. Kdo tě tak zohyzdil?“ Zeptal se jí zcela bez ostychu.
Peklo. V pekle je přec ohně dost, tak jak sám pán Bůh praví! Možná byla tahle vlčina taková hříšnice, že už se mohla pyšnit setkáním se samotným ďáblem. Každý svého štěstí strůjce - tyhle jizvy musela dostat jako trest za něco čím se v očích Hospodina provinila. Nehody neexistovaly - všechno se dělo tak jak se dít mělo. Boží trajektorie byla neměnná, byla všemocná!