Príspevky užívateľa

Chlapečka slova cérky zahřály u srdíčka. A to toho ani nemusela říct moc! Stačí, že v něj měla víru, že věřila, jak to společně zvládnou. To byla pro něj odměna! Nakonec v rodičování novej, a zdál se to bejt úkol hodně těžkej, a tak ho těšilo, když se zdálo, že mu to zatim vychází perfektně. Neměl žádnej návod k tomu, jak ta děkca vychovat, ale věděl jediný - že chtěl, aby měli život plnej lásky a pochopení ze strany rodičů. „Hory. Jsou tam velký hory, a v těch horách je třebas křišťálově modrý jezero. Tam je to krásný, tam jsme s maminkou měli první rande.“ Pověděl jí. U modrýho plesa to rozhodně stálo za to, a esli bude cérka chtít, rád jí tma vezme. Né hned, ale někdy určitě. Až se na to bude holka rohatá cejtit.
„Jo, některý věci jsou v životě těžký. My s maminkou v tebe ale věříme, milujeme tě. A rádi tě v kdečem podpoříme.“ Nemohl říct, že ve všem, yo. To by pak mohla chtít utýct za nějakym týpkem třebas do kultu, a s takovou by od Roiha zelenou nedostala. Doma bude!!

„No, to můžeš se mnou. Mluvil jsem s jednim maníkem přímo z Azarynu, a ten říkal, že se přejmenovali, protože chtěj starý křivdy nechat v minulosti, nebo tak něco. Jako že chtěj, aby se s novym vedením pojilo i nový jméno.“ Roižn si myslel, že nový jméno rozhodně starý křivdy nesmaže, ale zas by nebyl vůči nim tak salty. Dokud nezabíjej jejich nevinný členy, tak ať si dělaj co chtěj. Né doslova, ale jo.
Přimhouřil ajka. „Tak to máš někde dva roky zpátky, však je zas léto!“ Ano, zde čas utíkal podivným způsobem... „Bejt tebou, tak na ní definitivně zapomenu.“ Jako chápal, že se to snáz říká než koná, ale někdo to týpkovi říct musí. Musí se přes to přenýst, a začít se soustředit na nějaký živoucí čaje!! Takhle si jinak nikoho nenajde, a nebyla by to škoda? Ono jako když se Cielo nerozmnoží, nic se nestane. O populaci Přízračnejch se postará tady Roižánek. „No, to si ale nesmíš říkat! Nejdřív naber sebevědomí, pak ti všecko půjde líp!“ To jemu zrovna nechybělo.

No jó, Roihu byl ukecanej, jeden by se divil, že už dávno někomu neprozradil nějaký smečkový tajemství! na to se snažil si dávat pozor, když už byl ten špión, že jo. Nebylo by při jeho džobu úplně dobrý, aby si nechával pusu na špacír. „Hm?“ Střihl uchem, když byla položená další otázka. „No, jo, vlastně dost. Tehdá jsme se totiž dohodli, že si uděláme děcka. A to jednoho sblíží hrozně moc!“ Pověděl mu, netušíc, že to Evar'la myslel možná trochu jinak. Mnozí by při takový situaci asi byli ve stresu z toho, jestli se vůbec dostanou domů, ale on s Anjel měl očividně úplně jiný myšlenky. Nakonec on byl maldej a nesmrtelnej, aspoň v tý době, tak co by se stresoval smrtí v ňáký zapadlý jeskyni, he?
Ajéje. Strakáč si neuvědomil, že Aikan je tady Evarlův příbuznej, protože fakt, že ten umbra byl bratr šéfa, se mu z hlavy dost rychle vykouřil. Snažil se bejt v obraze, fakt jó, ale né vždycky mu to šlo. „Jaj, promiň, to ti měl říct asi někdo bližší. Někdo taktnější.“ Řekl, a skutečně se cejtil blbě. Takovou citlivou informaci by se neměl dozvědět od random maníka, kterýho potká při cestě zpátky domů, he? „No, to možná jo. Zima byla fakt divoká.“ Podtrženo sečteno. Nejhorší bylo, že se nikdo ani nestihne pořádně nadechnout, a bude taj další zima. Však počkejte!
Kejvnul mu na to. „To víš, že záleží. Moje děcka jsou vymodlený.“ Řka, a myslel tím samos fakt, že to jsou duhový děti. Narozený po potracených dětičkách. Pamatoval si Evar'la tenhle fakt? Pamatoval si, proč vlastně původně Roihu do smečky přišel? Roižn doufal, že jo, protože by se o tom nerad nějak do detailů bavil. „Čtyry, ale moje jsou jenom tři. Myslim, že Světluška bude chtít jít ve stopách Anjel, protože jí je i nejvíc podobná. Ráda se drží doma, nejni to žádnej dobrodruh, a tak si myslim, že bude chtít mít spíš džob, kde nebude muset tak cestovat. Štístko je takovej vyrovnanej, stabilní v povaze - vlastně nevim, po kom to chytil -, a tak si ho umim představit jako nějakýho tahouna. Ale to jsou jen mý představy. Danko... Danko je rarach, a srdíčkem dobrodruh. Jako rimora si ho umim představit, ale třeba bude chtít dělat něco jinýho. Je ze všech nejsamostatnější.“ Actually si uměl představit, že by Danny chtěl procestovat celej svět.

Roihovi bylo vlastně docela fuj, že ho taj ten cizák poslouchá jenom napůl. On mohl žvatlat o svejch děckách, a byl vlastně spokojenej. Rozplýval se nad nima sám samotinkej, a stačilo to. „Jsou úžasný. Jako každý děcko pro svýho rodiče, řek' bych.“ Ale sám věděl, že to tak docela pravda není. Jeho máti ho za užasnýho rozhodně nepovažovala. Ale dala mu tak aspoň důležitou lekci - o tom, že nikdy nechce bejt rodič jako byla ona. Její výchově by se rodičovství dalo říkat jenom těžko. „A třeba je poznáš. I když se teda držej spíš doma než někde venku, kde by mohli potkat houmlesáky. Máme je rádi pod dozorem.“ Jo!! Jako, nechtěl je držet po zámkem, ale když nemuseli, tak co by lítali po venku?

Roihu věřil a doufal, že touhle pozitivní výchovou se cérka zbaví toho zbytečnýho strachu. Nebude jí do ničeho nutit, a ona si na všecko přijde sama. Jako co se toho zkoumání světa týče, nejspíš. „Paráda! Jsem si jistej, že nám to spolu dobře půjde. Nejsme žádný mejdla, he?“ A rozhodně nebudou dělat mamince vostudu!! Roižánek věřil, že v cérce je víc Anjel, a teda i věřil, že bude rozhodně šikovnější a chytřejší jak on. Nevadilo mu to. Snažil se přec jak mohl. „No jo, Norest je velkej. Ani jsem všude nebyl! Mi to stačí tady v okolí, a v kotlině. tam je krásně.“ Aj tam by Světlu rád vzal, aby jí ukázal ty krásný místa, který s Anjel poznávali. Teď jak na to vzpomínal, zacejtil se upe staře. A přitom to nebylo zas tak dávno, co se s mámou svejch dětí potkal poprvý!
Už si myslel, že toho natrhal dost, když se cerka zeptala na otázkou, která ho trochu překvapila. „Proč se bojíš?“ Myslel by si, že na něco takovýho se bude ptát spíš on jí! Ale rodiče měli mít odpovědi na všecky otázky, he? A tak asi nebylo tak šokující, že se ho na to děvenka ptala. „Tak to nevim. Na některý věci neexistujou odpovědi. Možná si prostě jen potřebuješ bejt jistá v prostředí který neznáš. To je normální.“ Potřebovala víc času na zkoumání světa, potřebovala si všecko nachodit. Bejt si prostě jistá sama sebou. „Když nabereš trochu sebevědomí se sama sebou, určitě pak budeš míň bojácná i venku. Víš, jak to myslim?“ Jo, že si musela prostě věřit!

Tyjo, kdyby věděl, jakým ufounem je pro zde přítomnýho Evarlu, tak by se asi divil. I když, nutno vzít v potaz, že týpek byl x měsíců mimo nějakou větší civilizaci, pro něj bude mimozemšťan asi kde kdo. „S mojí holkou. S tou jsem uvíznul tady v horách.“ Vysvětlil mu teda s povzdechem. Jeden by se mohl ptát, proč teda mluví svojí debilštinou, když se pak musí stejně jenom opravovat. Né vždycky, ale narážel na to často. To nevadí, protože další generace vlků mluvících jeho jazykem už je upečená. Dětičky už věděli, co znamená slovo "čaje". Byl na ně pyšný, ale před Anjel se musel tvářit, že ne, ovšem. „Hej, nevadí. Na povídačky o strašidlech seš stejně už starej.“ Řka.
Pokejval hlavou. Rozhodně to měnilo životy mnoha jedinců, no jo. „Jo. Na to, že zima netrvá věčnost, je toho hromada.“ Nejen, že si za zimu děcka stihl udělat, ale vlastně se v zimě i narodili. Čas běžel jako blázen!! Nebo jenom zima byla delší než obvykle? Když se ho ptal dál, trocha zaváhal. Má mu všecky detaily říkat? Jakože, byl to syn šéfa, ale určitě se chce vrátit domů, a nezahnout třeba k ignisanům? Nakonec Roihův džob byl bejt podezíravej!! Jenže teď by se přiznal, že nevěděl, co je nejlepší řešení týhle situace. Nakonec ty informace, na který se Evar'la ptal, by asi nepřátelům k ničemu moc nebyly. „No, jeden umbra zhynul - Aikan. Napadla ho nějaká divoká ketka. A moje čaje při tom utrpěla taky zranění! To jsem si myslel, že se zbláznim.“ Jo, a navíc tehdá byla ještě těhotná!! Tenhle incident byl teda i pro něj neskutečně stresující. „Jako dost vlků bylo v zimě nemocnejch, ale tu chřipku naštěstí všici přežili. Já jsem nemocnej ani nebyl, naštěstí. Nám se s Anjel narodili děcka, nerad bych na ně nakašlal.“ Chudáčci mimísci!!

„To jsem si jistej,“ mrknul. Však se taky Roihu postará, aby na přízraky tenhle týpek jen tak nezapomněl. Aspoň už kvůli němu! „No vidiš. Takže jsem ti vlastně byl k užitku.“ Jeho existence byla pro cizáka kladná? To se opravdu mockrát nestávalo - přímo naopak. Na to ostatně přišla řeč hned poté, kdy si Sixten myslel, že je Roihu miláčkem publika. Roihu se začal zcela nefalšovaně chechtat pod fousky. Každej bručoun v jeho přítomnosti roztaje? Komické. Tohle o sobě asi nikdy neslyšel, a proto to bylo tak šokující. „Tak tohle o mně ještě nikdo neřek'. Já na svý okolí působim spíš negativnim dojmem. Mojí existenci každej nepřekousne.“ To asi proto, že se pořád tvářil tak na přesdržku. Energie, kterou vydával, rozhodně každýmu nesedla.
No, ale když se teda jeho přičiněním přehouplo téma k děckám, značně zklidnil hlas. Jó, jeho prvním děckám by teď bylo... kolik? Rok a půl? No, vlastně už skoro dva roky. A těm druhým bylo osm měsíců. „Jo, je jim teď osm měsíců.“ Řekl, aby nemusel o těch prvních přeci mluvit. „Já jsem mladej a nesmrtelnej. Teda, to jsem říkával, když jsem byl ještě bez děcek. Teď jsem mladej a smrtelnej.“ S děckama teď byl rozhodně smrtelnější. Musel se opatrovat, protože se k nim chtěl každej den vracet domů.

Pokrčil rameny. „Zajímavý to rozhodně je. Hádám, že jsme jako přízraci z hor. V horách žijem, tak proto.“ No, dávalo to smysl. Ale stejně ten název přišel Roihovi trochu zvláštní. jiný smečky měli prostě název jako... jako nehmotnýho celku! ale Přízrační? To mluvili o konkrétních jedincích. No, rozhodně se v tom začínal v duchu trocha motat. „Já moc záhadnej nejsem, ale rozhodně na kolemjdoucí dělám nezapomenutelný dojmy.“ Zaksichtil se, neboť si byl jistej, že aj v tomhle setkání to bude platit.
Kdyby věděl, že týpka tak strašně jeho slang udivuje, ještě by přitvrdil. Přece jenom byl už velkej kluk, žádnej divej týnejdžr, a zkoušel ten svůj slovník překopat. Trošililinku. „A tak s bručounama mě to aj baví.“ Řka a myslel přitom na Feiera. Takový bručounský boomery měl fakticky rád. „No, nedává. Nezareagoval ani, když jsem mu při přijímačce přiznal, že s cronou z jeho smečky čekáme děcka. To mně bylo půl druhýho roku. Jeden by řekl, že ho to aspoň překvapí, ale jestli jo, tak to v sobě držel dost pod pokličkou.“ Ach, pořádný oversharing z jeho mládeneckého života! Roihu s tim byl asi už smířenej. Smířenej s tim, že né vždycky ve svym životě dělal dobrý rozhodnutí. I tohle ale nakonec jej s Anjel stmelilo, a tak se na tom něco pozitivního najít dalo, he?
„Sixten? Hm. Takže je to jenom prostě nějaký smyšlený slovo.“ Nechápal, kde na tohle některý vlci choděj. Jeho matka mluvila jazykem, z kterého slovo roihu pochází. Proto si ho dal, protože věřil na omen nomen. A svejm děckám by taky nedal nějakej nesmyslnej písmenosled!!

Kdyby věděl, že tady týpek umí číst latinku, asi by se nestačil divit. Roihu uměl číst jenom v pachovejch značkách, to je jasný. Věděl ale, že třeba šéf se vyzná i v nějakejch klikyhácích, který ale šly úplně mimo Roihovo vnímání. „Jo, Přízrační. Zvláštní, co? Řek' bych třeba Přízračný vlci, nebo přízračná smečka, ale ne. Ten název je divnej.“ Zhodnotil. I když vždycky rád někoho ze smečky zdrbal, nebo aj samotnou smečku jako celek, měl to tam rád, a byl za to vděčnej. „Hranice jsou kousek odtud.“ Odsouhlasil a koukl týž směrem.
Zamyslel se. Dobrá otázečka. „Některý jsou normální, jako moje čaje. A ta nejni nudná. Některý jsou nudný, ale zároveň normální, jako můj šéf. V jeho tváři nenajdeš jedinou emoci. No a pak tam jsou samozřejmě jedinci, co mně pijou krev.“ Jo, myslel na Everetta, kterej ho namíchnul posledně. Ani vůči Ryumee nepociťoval příliš sympatií. Jemu bylo snadný se znelíbit, protože ho vytáčel kde kdo. Byl specifickej. „Hodně.“ Řekl prostě. Pravdou bylo, že dospělých tam moc nebylo, ale copak by to mohl potenciálnímu nepříteli vykládat? Ne.
„Jsem Roihu. To znamená požár, podle ohně, kterej mám v sobě.“ Zaksichtil se. Na svý jméno byl pyšnej, neboť si ho sám dal.

Tož Roihu věřil, že to cérka zvládne. Spoustu autistů si našlo kamarády, hej, však i Anjel říkala, jak byla nespolečenská, a hle! I děti si zvládla udělat. Ale to měla Světluška zakázaný. Všechny jeho děcka to měly zakázaný. „No jasně, že zvládneš!“ Podpořil jí ještě vírou v ní samotnou a usmál se na ní skrz natrhaný kvítí máku. Když řekla, že neumí tančit, bylo to očekávatelný. Sotva se naučila chodit, běhat, skákat! Na takovýhle trapčení má ještě čas. „No, rád bych tě to naučil, kdyby to moje tancování za něco stálo.“ Yeah, jeho kudlanka stajl se nedal považovat za něco převratnýho. „Nic na tom ale neni, a možná bysme se mohli učit spolu.“ Taková byla cesta k úspěchu, he? Můžou se učit stylem pokus omyl, společně. Bude to fajn. „No, je to daleko. Dokonce je lepší po cestě tam i někde přespat, aby jeden měl pak na to večerní mecheche vůbec energii.“ Po tolika ujitých kilometrech se nejednomu ajka klížila, natož aby šel ještě stepovat někam na bál!

Měl se vůbec ještě Roižn divit, že cápkovi nesedl jeho žargón? Jako... sotva promluvil!! Ještě neznal to nejlepší z nejhoršího, a to už mu připadalo jako dost? Well, ti boomeři maj čim dál tim míň trpělivosti. O tý by taková Anjel mohla vyprávět! S Roihem totiž měla trpělivosti víc než dost. „Vidim v tvejch ajkách pohoršení, nemysli si!“ Ujistil ho, že všecko vidí! Ale bylo mu to docela fuk. Rozhodně mluvil líp jak kdysi, nebo aspoň před děckama. Furt je to ale něco, s čim se prostě narodil, nemohl se moc bránit. Byl to buran. „Odkud pocházim vědět nechceš. Teď patřim k Přízračnejm, a tam jsem jedinej, kdo takhle mluví. Řek' bych, že moji brotci jsou mym opakem. Není jinej přízračnej, kterej by mi mohl konkurovat.“ V debilštině rozhodně ne. To byla smečka, která měla úroveň, každej se tvářil jak kakabus a v ksichtě žádný emoce. Proto je měl Roižek tak rád. Mohl mezi nima zářit (i když více méně v negaitvním slova smyslu). „Kolegové jsou nudný, ale i já to zvládám. I já zvládám bejt nudnej.“ Uznal. Jak byl starší a měl víc zodpovědnosti, už nemohl bejt tak silly goofy 24/7. By v něm pak děcka jenom těžko měli vzor, že?

Když Roižn z dálky zahlídnul, o koho se jedná - teda, že toho vlka vůbec nezná - neuklidnilo ho to. On totiž znal málokoho, s kym by se chtěl snad víckrát potkat, a u cizáků jeden nikdy neví, jak to s nima nakonec bude. Tenhle týpek ale vypadal docela v chillu. A vypadal aj staře. No, on se bude muset ale Roihu brzo probrat, protože dosáhl čtvrtýho roku života, a to se rozhodně nemohl jenom tak vymlouvat na rozverný mládí, kdykoli se rozhodl udělat nějakou totální pitomost. Ale takovej už prostě ze zásady byl, to z něj asi věk nevymlátí. „Nezabloudil. Aspoň zatim ne,“ odpověděl mu na jeho slova. „A jestli to ani nemáš v plánu, tak pohoda. Jestli jó, budu ti muset stát v cestě, kámo.“ Upozornil ho. No jo, je to nebezpečnej kluk!!

Dnes měl Roihu den pracovní. Lovit už byl ráno na území, a tekon mu ještě zbyl čas na to, aby se šel poohlídnout kus za hranice. Jeden nikdy neví, na co zajímavýho narazí, že? Nebo na jakýho idiota ochomejtajícího se v blízkosti smečky, he. Může se taj totiž spawnout někdo jako Enkidu, a takovýho jedince by bylo dobrý varovat před přízrakama. Né, že by ty jelita ze smečky byly nebezpečný, ale lepší, aby si bezďáci mysleli opak. Better safe then sorry.
Cestou na kopeček, z kterýho se plánoval rozhlídnout do údolí, neměl hlubší myšlenky. Takže typickej Roihu. Myslel na děcka, a na to, jak už jsou sakra velký. všecky ho dorostly, žádný nebylo prťavý, a žádný nebylo ani obří jak Anjel. Světla s Štístkem se zdály bejt zatim největší. Roižánek se za tohle dílo musel pochváit, jeho děcka byla jeho životní práce. Tak mlád a už s tak krásnýma dětma! No, to se nejednomu může jen a pouze zdát! Teď ho v tom rozjímání ale vyrušil pach, kterej byl nedaleko. Blízko. Nejspíš se na kopci někdo zdržoval, a Roihu hned zpozornil. Bezďák!! No jo, cejtit byl na míle daleko!
Ovšem Roihu mu šel ihned naproti. Né přátelsky, ale ani nepřátelsky. Snažil se bejt neutrální, zbytečně někoho hned v prvních vteřinách nevytočit. Ale jestli to bude někdo jak Valerián, nebo Enkidu, tak se chlapec nezná!!

Ach ano, Roihu kvalitně trávil čas se svým potomkem. To zde v Norestu nebylo úplným standardem, jak by se jednomu mohlo zdát. Možná byl blbej, ale rozhodně nehodlal zanedbávat svý děti! Ono to teda znamenalo i nezanedbávat jejich mentální rozvoj, ale chlapec se snažil. Zas neměl íkvé dvojcifernýho čísla. Snad. „To je dobře. Ti s tim klidně pomůžu. Ale až bude ples, už budeš velká, a možná nebudeš chtít, aby ti rodičové trapně pomáhali si najít kamarády.“ Uchechtl se. Děvenka bude v pubertě, a ani by se nedivil, kdyby pomoc s hledáním sociálních kontaktů odmítla. Vlastně se to zdálo bejt úplně přirozený, a divnější by asi bylo, kdyby jí musel výst za ručičku. Jestli se bude plesat na podzim, děckám už bude rok. Čas letěl jak blázen!
„No, hledáš si kamarády, seznamuješ se, nebo můžeš třeba aj tančit! My jsme s maminkou tancovali.“ Jestli se tomu dal říkat tanec, ovšem. Ale ano, nejspíš ano. „Je tam vždycky hezká výzdoba z květin, to se ti bude líbit.“ Myslil si. „I ty se budeš moct nějak vyparádit kytičkama.“

Roiha spíš napadlo, že tyhle krásný kytky si nezaslouží nikdo jinej než jeho čaje, tak proto jich museli vysbírat co nejvíc, ale nakonec v duchu uznal, že přístup cérky bude asi férovější. Nakonec Anjel bude mít radost nejspíš aj z jedný kytky, a o to taj šlo. udělat jí v prvý řadě radost. „Jo, to je chytrý.“ Odkejval na souhlas. Naštěstí má děti všecky chytrý, jak se zatim zdálo. Byla to velká úleva. Co se máku týkalo, on si nehodlal hubu zaplnit až tak, aby nemohl s cérkou po cestě zpátky mluvit. Prostě tak decentně, no. „No, ale jasně, proč by ne? Seš hodná holka, nejni důvod, aby se s tebou někdo nechtěl kamarádit!“ Jen to musí být dost jasný kamarádství, nic jinýho! Na všechny ouchyly a potenciální nápadníky si dá Roižn velkej pozor.