Príspevky užívateľa

Jídlo bylo rychlé. Dostal také jen malý kus z vyhublého zajíce. "Ano, ceremoniál. Každý si jím projde," pousmál se, když si vzpomněl na ten svůj. "Hmm, jsem gammou." Přikývl souhlasně a podíval se na ni. Nechtěl zatím prozrazovat, čím se zabývá, pokud by se na to sama nezeptala. Normálně by se tím nechlubil vůbec, ale jí neměl problém to sdělit, jelikož patřila do smečky. Její výraz se však změnil a začala se omlouvat za techniku lovu. Moc tomu nerozuměl. "Ehh... To je v pořádku... Ani já vlastně nejsem kdo ví jaký lovec," trochu se zasmál. Byl totální tragéd, ale zmiňovat to radši nechtěl.

Meno postavy: Rufus
Akú rolu postava v akcii hrala: osvoboditel
S kým a kde hrala: Plamen a Mensis, Pláň zajíců > Syslí háj
Koľko postov celkovo pre akciu hrala: 13
Krátke zhrnutie príbehu: Rufko si vyšel na procházku, jenže potkal vyděšenou Mensis, která mu řekla o příšeře, co ji pronásledovala. Společně před chudákem Plamenem zdrhli a nastražili v háji past, která však nebyla třeba. Přišli na to, že příšera nejspíš nebude příšerou a prolomili kletbu.
Dopad na postavu: Určitě začne být podezřívavější, aspoň dočasně. Bude ve věcech hledat hlubší význam.

Aniž by to vůbec tušil, pomohl malému vlčeti v nouzi jen a pouze jednoduchým překonáním strachu. Ačkoliv na něj Mensis koukala, jako na zjevení, on si stále myslel, že v celé této situaci hrála ona tu nejdůležitější roli. Byla ta chytrá, která jim pomohla najít odpověď. Rufus byl velice překvapen, když se proti němu rozeběhl, namísto příšery, malý Plamének a objal jeho nohu. "Plame? Tos byl celou dobu ty? Co se stalo?" Měl spoustu otázek. Mensis nejspíše taky. Tohle bylo celé nějaké zvláštní. Jen na něj s otevřenou tlamou koukal a doufal, že se mu dostane odpovědi.

Pocit strachu se opravdu vytrácel. Mensis měla pravdu. Příšera byla velká a vypadala i silně, ale jen tu ležela a vzlykala před nimi. Nebojovala a nevraždila vše, co jí přišlo pod nos. To Rufa donutilo víc přemýšlet. "Mládě.." Zopakoval po své společnici, ale nenapadlo ho to stejné, co ji. "Mensis! Ty máš asi pravdu! Co když je to vlče?Možná ho jen někdo proměnil, třeba magií, aby se ho všichni báli a chtěli mu ublížit," začal mlít jedno přes druhé, prostě mluvil stejně rychle, jak myslel. Ani si neuvědomil, že strach se najednou zcela vytratil a pravděpodobně tím prolomil kletbu onoho předmětu. "Mensis, ty jsi génius!" A myslel to zcela upřímně. Kdyby jen tušil.

Ani Rufus se netrefil a neshodil příšeru do díry. Bylo to zvláštní, protože měl pocit, jakoby proletěl vzduchem místo, aby do něčeho vrazil. Moc se na to však nesoustředil, protože byli pořád v ohrožení. Chtěl zkusit zaútočit znovu, ale byl svědkem stejné zvláštní podívané, jako Mensis. Jen tak chvíli postával. Byla to snad past? Co když se k tomu nakloní a ono ho to sežere?
Podíval se na svou společnici a pak zase na nestvůru. "Vidím to samé, co ty a vůbec netuším.." Též od toho nemohl odtrhnout zrak. Pokusil se trochu přiblížit, i když si nebyl jistý, co od toho čeká. "I předtím to bylo ňáký divný. Když jsem to našel, leželo to přesně takhle a dělalo divný zvuky. Teď mě napadá, jestli to nebyl pláč," řekl Mensis. Jeho strach se pomalu začal vytrácet. Začal si uvědomovat, že za celým tím děsivým vzhledem asi nebude nic špatného. Muselo v tom být i něco víc.

Mladý vlk v podobě ptáčka vedl příšeru, kterou byl jeho malý kamarád k pasti. Občas po něm skočil, ale hlavně neustále něco bručel. Ruf nerozuměl ani slovu, takže mu to bylo vcelku jedno, ale kdyby rozuměl, byl by asi překvapen, že ho Plamének tak rychle poznal. Sice se na něm po proměně tolik neměnilo, alespoň barevně, ale často ho vlci okolo něj nepoznávali.
Byli již skoro na místě, když se nestvůra rozběhla za Mensis. Ta taky zareagovala a pokusila se to srazit útokem. To nemohl nechat jen tak. Rychle se proměnil nazpět a už už skákal na pomoc. Jeho plánem bylo srazit příšeru do díry od vývratu. V jeho očích byla samozřejmě také větší, ale tak nějak doufal, že ji to odradí od dalších útoků, nebo nebude schopna jen tak snadno vylézt ven. Co budou dělat potom už jaksi nedomysleli...

Ničemu nerozuměl, ani výrazům, ani bručení příšery. Držel se jen dostatečně daleko a tancoval jako o život. Byl docela unavený a zároveň vyděšený, když se konečna ta potvora rozhodla jít za ním. Poskakoval pomalu směrem k pasti, a pokud nemusel přidat, držel se při zemi. Nechtěl být sežrán, rozdrcen ani nic jiného ze seznamu. Byl rád, že je rád a doufal, že je Mensis připravena.

Zprvu si ho to něco nevšímalo. I když tedy moc nechtěl, Ruf začal po chvilce pípat, aby na sebe upozornil. Přejel mu mráz po zádech, jakmile po něm nestvůra hodila očkem. Byl strachy podělanej, hlavně v menší podobě, ale nesměl to vzdát. Co kdyby jen kvůli němu bylo ublíženo smečce? Každé nebezpečí bylo třeba zlikvidovat.
Příšera po něm chtěla nejspíše chňapnout, ale rozplácla se místo toho na zemi. Nebýt tak děsivá, asi by se i zasmál, jenže zatím ho strach nepřešel. Jen o kus uskočil a vyčkával dalších akcí. Nic se bohužel nedělo a Rufus musel zase zakročit nějakou svou akcí. Začal poskakovat na místě a pípat u toho, což z druhého pohledu muselo vypadat, jakoby se snažil předvést jakousi show. Doufal, že tohle zaujme a on bude moc letět, následován zvláštním tvorem.

Vyčerpán, avšak stále odhodlaný pomoct ostatním, Rufus vyl, aby strhl pozornost Nimlóga na sebe. Jeho jediným štěstím teď byla Fäoline na druhé straně, která dělala totéž a Cyro, který se vzpamatoval a popošel více dopředu. Snad jedině proto se jelen nerozběhl proti němu. Mezi pauzami, které si okřídlenec dělal, aby se mohl pořádně nadechnout, zpozoroval Cyrana, který jakoby měnil mezi fialovými plameny svou vlastní formu. Nemohl tomu však věnovat moc pozornosti, jinak by ohrozil zbytek smečky. Povšimnul si po chvíli však, že se jeho hlas začínal vytrácet a nebyl již tak silný. Že by moc namáhal hlasivky? Možná si jen potřeboval odkašlat, ale tak či tak teď nemohl přestat. Ne teď, když už byl tvor skoro poražen. Snažil se proto výt ještě hlasitěji, ale znělo to spíše jako nějaké pazvuky. Těžko říct, zda to Nimlóga rozhodí nebo ne, musel mít přeci dost práce už jen s tím, aby se udržel na nohách. Snad bude brzy po všem.

Neuměl si ani představit, jaké by to bylo, kdyby ho opustila i ona. Už teď, jen po chvíli, co ji znal, ji miloval celým svým srdcem a ona mu tuto lásku oplácela. Cítil se jinak, zvláštně, ale stále nedokázal být šťastný. Nechápal to. Myslel si, že když najde někoho, komu bude moct dokazovat svou lásku a ona mu bude dávána nazpět, všechno bude jinak. Život bude najednou barevnější a lepší. Bohužel se mýlil. Ta bolest, kterou měl hluboko v sobě, zde stále byla, cítil to. Pravděpodobně se s ní nedokázal ještě smířit. "Já vím Vali, miluju tě." Podíval se jí také do očí a viděl, že s ním jeho pocity sdílí. Byla zvláštní, dokázala se vcítit. On sice chápal pocity druhých, ale nedokázal je vnímat tak dobře jako ona. Byla výjimečná.
Trochu jej však zarazily otázky na bývalou alfu. "Ty... Jsi nebyla u toho když odcházel? Scházela se celá smečka. Feier tam říkal, že chce odejít hledat rodinu a jeho nástupcem bude syn bývalého alfy, Zathrian." Bylo opravdu zvláštní, že o tom nevěděla. Možná byla vlčetem, ale ta by měla mít jistý přehled o dění. "Zath... Je fajn, to ano, ale nikdo nemůže vědět, jak dobrým vůdcem bude. Je ještě mladý... Snad Feier vybral dobře," řekl nakonec. Stejně nebyl důvod teď řešit někoho, kdo se ještě pořádně neprojevil. Nakonec i lov zvládl mladý alfa obstojně, třeba nebyl důvod k obavám.
S hravostí však mladou vlčici odbyl okřídlený jen úsměvem. Neměl náladu, i když byl rád, že se ho snažila rozptýlit.

>> Pláň zajíců

Došli do lesa a prošli kolem vývratů, které pravděpodobně měla na starost ještě minulá zima, či nějaký větší vítr. Plán byl jasný, Ruf tedy nabyl dojmu, že byli připraveni konat. Také však zaslechl ony podivné zvuky, na které Mensis upozorňovala. "Jdu to vomrknout. Ve svý druhý podobě si už moc pokecat nemůžem, ale kdyby něco, rozumět ti budu. Jdi se schovat a buď připravená. Jestli je to ta příšera, nalákám ji sem," vydal jakýsi rozkaz spolu s vhodnými informacemi, které vlčice možná budou i k užitku.
Proměna proběhla velice rychle a Ruf ještě kývl na kolegyňku, než vzlétl. Letěl za zvuky, které se ozývaly nedaleko. Samozřejmě se jednalo o plačícího Plamena, ale mladému ptakovlkovi to znělo spíše, jako smutné chrochtání. A hle! Zde byla příšera.
Ačkoli měl strach, dokonce i větší než předtím, přistál nedaleko a chvíli jen koukal na vlče v podobě netvora. Doufal, že si brzy uvědomí, že není v lese sám a bude ho následovat. Přímo do jejich malé pastičky.

"Provedu," zasmál se. Samozřejmě však bral její slova jako doporučení, nikoliv příkaz. Se svým postavením by si to k němu ani nemohla dovolit. Na druhou stranu ho zajímalo, jak by se k tomuto návrhu postavil nový alfa, a také jestli mu dovolí procházet cizí území a zjišťovat informace. Díky jeho magii ho mohl též využít jako nenápadného sběratele různých předmětů například v Kultu. V tamějším městě se bezpochyby nacházely různé zajímavé předměty. "To nic," ujistil ji, že je vše v pořádku a opravdu se tak snažil i vypadat. Nechtěl, aby o něj druzí měli starost. "Rád pomůžu. Myslím, že více členů by mělo vědět tydle věci. Každý se přece může dostat do nebezpečné situace a co pak, že?" Otázka byla spíše řečnická a nečekal na ni již odpověď. Naopak čekal, že se s ním Eira co nevidět rozloučí.

Nalákání Nimlóga na sebe a pach krve nevyšlo. Rufus si však přišel příliš slabý na to, aby mohl útočit, či jakkoliv jinak pomoct útočícím vlkům, než opět být návnadou. Chvíli jen postával někde u hořícího Cyrana a sledoval, jak Zathrian útočí a následně letí vzduchem. Vzal s sebou dokonce i Adaina a společně dopadli o kus dál k zemi. Mladého Zatha to však nezastavilo a společně s dalšími zaútočil znovu, vydávajíc rozkaz jemu a Fäo. I modrá byla jistě vyčerpaná, jak tak na ní koukal. Začali společně výt, čímž se snažili mlžného jelena zmást. Rufus se mezi tóny jen krátce nadechoval, aby vydržel co nejdéle. Byla to dobrá taktika, jelikož každý stál na jedné straně, a pokud Nimlóg opravdu špatně viděl, musel z nich být úplně vedle.

Valencia při sledování krajiny vyřkla stejnou otázku, jako před několika minutami. Mohl Rufus očividnou bolest popírat do nekonečna? Ona přeci moc dobře věděla, že mu je spíš do pláče než do smíchu, ale bála se zeptat konkrétněji. Nechtěl ji zahlcovat svými problémy, jenže si neuvědomoval, že jí tím působí akorát starosti. "Nic ti neunikne, že?" Tentokrát se již neusmál, opravdu přemýšlel, jestli se jí svěřit. Přišla delší chvíle ticha z jeho strany. Přemýšlel, jak říct smutnou pravdu opatrně, tak aby se o něj nestrachovala. Byl to těžký úkol. Nechtěl však mluvit konkrétně o své rodině, nechával si to na dobu, kdy vezme Val do Kotliny. "Za můj život mě opustila spousta blízkých. Nejdříve to byla rodina, poté jedna vlčice, kterou jsem miloval. Několik přátel a nyní odchází i alfa, ve kterou jsem vkládal naději. Je to můj přítel, jeden z mála, kdo ví, co se mi stalo a chtěl mi pomoct. Mrzí mě, že už ho nejspíš neuvidím..." Jak mluvil, díval se u toho sklíčeně do země. Doufal, že ji to nějak nesebere. Byl na sebe tak naštvaný, že nebyl dokonalý radostný tatíček a nešel dceři dobrým příkladem.

Bylo jediné fér, aby Zathrian o jeho minulosti věděl. Možná ne všechno, ale aspoň něco. Byl to syn bývalé alfy a podle Rufusova názoru měl velkou šanci se v budoucnosti stát také alfou. Oproti jiným vlkům pro to měl vlohy. Kdyby tak nakonec opravdu bylo, již by se konverzaci nevyhnul, usoudil proto, že bude moudré to vybalit na mladého vlka hned. "No.. V pohodě, víš... Když mi zabili otce, vzali si jeho oko jako suvenýr. Asi chápeš kam tím mířím..." Řekl ve zkratce a doufal, že Zath pochopí, jaké si okřídlený vlk nese trauma. Nechtěl mu to vyprávět celé od začátku do konce, bylo toho dost a zůstali by zde spolu do druhého dne, obzvláště, kdyby měl druhý otázky. "Nerad o tom mluvím," dodal ještě a podíval se někam do dálky.