Príspevky užívateľa

Vyslechla si krátké povídání o své matce. Když ji popisoval, viděla v tom sebe, ale ona měla v sobě samozřejmě i kousek Tiama. O něm věděla trochu víc než o Semie, nebylo tedy třeba otázek. "Takže vlastně něco jako já a Suteki?" Ušklíbla se pobaveně. I jí se spousta vlků vyhýbala, ale ti, kteří měli možnost ji opravdu poznat a nebyli to úplní hlupáci, nakonec zůstávali. Někteří naopak neměli jedinou šanci.
Rue se s dospíváním měnila. Uvědomila si spoustu věcí a začala rozlišovat prkotiny a to, co opravdu stálo za zmínku. "Jo, jasně, jenže to bych nějakou musela jako malá taky mít. Že by nás někdo přímo vychovával se říct nedá a Zan, jak možná nevíš, tam taky nebyla zrovna aktivní. Konverzace s tebou je delší, než kterákoli s ní..." Pokusila se vysvětlit svůj point. Nechtěla úplně házet špínu na svou starší sestru, ale nechtěla ani lhát.

Byla chvíli překvapená, když se k ní mesiáš začal chovat normálně. Možná spíš čekala další přednášku nebo sprchu nadávek, ale místo toho si konečně vydupala nějaký ten respekt. Nadzvedla obočí když se zasmál, ale jakmile se obhájil, hned zase přešla do neutrálu. "Nemýlíš. Nejsem někdo, kdo by chodil od jednoho k druhýmu a verboval, ani někdo, kdo by chtěl převypravovat ostatním, co mi Hati řekne." Zamyslela se. Svou matku neznala, ale ti, kteří ji znali, dávali často hodně najevo, že je stejná jako ona. Pravděpodobně si vybírala i stejnou cestu. "Co mi můžeš říct o matce? Očividně víš víc než já," nedalo jí to, zeptat se prostě někoho musela. Od otce už nic nezjistí a Zan? Ta se o svou drahou sestru zajímala snad jen krátce po narození, nejspíše dokud musela. Nepamatovala se, že by s ní někdy vedla pořádnou konverzaci.
K jejímu většímu překvapení nereagoval špatně ani na další její slova. Najednou si přišla konečně dospělá. "Já vím, ale tvou omluvu přijmu. Každej dělá chyby. Můj potenciál je ale asi ve mě, možná v genech, co já vim. Výchova s tim ale nemá nic společnýho." Že za většinu jejích problémů v dětství mohla společnost jí bylo jasné. V případě Nirixe však dokázala jít dál, jelikož měla možnost povýšení, o které vcelku stála.

Když Duiny dorazil, zastavil se a civěl na ni. Rue nadzvedla jedno obočí a tázavě se na něj dívala. Hoch se asi bál promluvit už teď, aby zkoušku splnil. "Seš ready?" Nevěděla co jiného říct. "Nevim, jestli chápeš, jak to taj chodí jo, ale mam bejt něco jako tvůj palajdín a hlídat tě, že musíš rozjímat nad Hatim. Ve tmě, bez jídla a vody a tak tak, abys nebyl rušen. Je to jednoduchý. Doufam, že ses pořádně nadláb, páč teď budeš mít docela smůlu." Vysvětlila mu. Když nemohl mluvit, radši ho u toho nechala a řekla vše, co sama věděla. "Tak na co vejráš? Mazej už, taky to chci mít za sebou," popohnala mladého vlka do tunelu. Čím dřív to bude za nimi, tím lépe.

Nebyla to zrovna příjemná konverzace, ale někam se dostávali. Někam, kde mohla mít Rue našlápnuto na lepší budoucnost ve smečce, kam si prvně myslela, že nepatří. Ona byla pracant, přesně jak si Nirix myslel, avšak chtěla ze všeho sama něco mít. Klidně to mohlo být i lepší místo, o kterém se přišel mesiáš pobavit.
Přivřela podezíravě oči. "Já ale víru beru vážně. Možná vážnějš něž některý jiný tady, co je pravda. Nemyslim si, že záleží na způsobu, kterym tohle celý provozujeme, ale na tom kolik sebe do toho vložíme. Tyhle pravidla mě unavujou," odsekla dotčeně. Vždycky se mluvilo jen o tom, jaký je neznaboh a o zrádcovské krvi. Už jí nebavilo se máchat v bažině předsudků, chtěla stát Hatimu po boku a chtěla, aby ji tam každý viděl a vážil si jí. "Jestli mám být jednou jedinkrát opravdu upřímná, přesně tohle nás mladé od víry odrazuje. Aspoň mě teda určitě ano. Většina dospělých nás odsoudila ještě dřív, než jsme mohli opravdu ukázat, kým jsme. Ne každý půjde proti davu jako já, Nirixi, ne každý bude po tom všem chtít stát po boku Hatimu až nadejde čas," promluvila k němu klidně a oproti každé jiné konverzaci, kterou s ním měla, dokonce i vyspěle. Byla to už velká holka, která chtěla, aby ji bylo slyšet.

Rue si cizinky všimla, nečekala však, že se tak brzy dostane ke konverzaci s vlky mimo Kult. Nebyla však překvapená, držela si neutrální pozici a pouze si neznámou prohlížela. I ona si samozřejmě všimla spojení, té podoby, znaků, všeho. Byly skoro jako sestry, i když Suteki jí přišla mnohem hezčí než tahle pobledlá divizna. Asi došly barvy v tisku. "Ztracená fakt nejsem. A co ty? Copak si nenašla cestu k Hatimu? Hříšnice," poslední slovo pošeptala, aby tím přidala na dramatičnosti. Jestli byla její příbuzná, určitě musela následovat jejich všemocného vládce. Nebo byl snad život za hranicemi Kultu tak odlišný? Jestli patřila k její rodině, musela přeci něco tušit, aspoň v to Rue doufala. I když se k rodu Dern no Torryn zase moc nehlásila, jelikož jej ani tolik neznala, když neměla skoro žádnou živou rodinu, byla by to ostuda i pro ni.

Ossi se pro její štěstí k tématu se sestrou nevyjadřoval. Určitě byl potěšen tím, jak si jeho učenkyně vedla a nechtěl to kazit. Jo, to bude ono. Jeho další otázka ale nebyla o nic příjemnější. Z nějakého důvodu to s ní měl chuť probírat před tím i Nirix. Co to mělo všechno znamenat? Vedla si snad tak dobře, že si zasloužila povýšení? Zrovna Nirix by se tomu bránil zuby drápy. To ještě Rue nevěděla, že to nebyla až tak pravda.
Chvíli koukala do země, než zvedla hlavu. "No, tak asi bych chtěla být popravce. Nirix říkal, že tím byla i moje máma, ne že by na tom teda záleželo. Myslim, že se na to hodim nejvíc," řekla upřímně.

Stála vedle Ciela, který byl před zraky Kulťanů právě souzen. Hleďte, já jsem ta, která ho dopadla, nikdo neuteče před Rue Dern no Torryn! To jsem já! Hleděla s hrdě vypjatou hrudí na mesiáše a postupně i na členy smečky. Samozřejmě se nechtěla chvástat nahlas, na to nebyl vhodný čas. Ke slovu se však brzy dostane, nejdřív však nechala mluvit Ossiana a Salome, aby zjistila, jestli se jejich názory shodují. A ba že jo! To měla Rue hned lepší den, když se smečka začala shodovat na tom, aby byl Cielo popraven. Blýskla po něm očima a na tváři měla takový svůj klasický zlomyslný úšklebek. To by bylo, kdyby zrovna ona mohla být tím, kdo ho připraví o život!
Pohlédla vážně na mesiáše, jakoby před několika vteřinami skoro neslintala nad svou představou. "Souhlasím. Je to zločinec, hříšník, měl by dostat trest smrti, jen to si zaslouží!" Prohlásila pevným hlasem. Tak! A máš to! To si holka přišla opravdu moc důležitá, když tu takhle stála a oči Kulťanů se upíraly směrem k ní. I když možná nekoukali všichni přímo na ni. To byl však jen pouhý detail.

Rue, ačkoli z toho nebyla zrovna nadšená, jak se ostatně dalo čekat, měla dělat jakéhosi Palajdína děcku Bellanny. Věděla tak zhruba, o čem tenhle ceroš bude, ale díky tomu, že ona se koupala v bazénu, nebyla si úplně vším jistá. Proč, ptáte se? Jednoduše proto, že jí takové věci zrovna nebraly. Jedním uchem tam, druhým ven. Copak mohla tušit, že někdy bude něco takového muset dělat? Ne! Ale najdou byla popravčím, Hati ví proč se Nirix rozhodl zrovna pro povýšení pro ni, a musela dělat tydle blbosti, jelikož byla najednou docela důležitá část smečky. To jsem si naběhla. Nemohla ale říct, že za takovou dlouhou dobu vlastně neví, co má ona sama dělat, takže prostě kejvat a usmívat. No a džob samozřejmě dostala. To nějak dáme.
Čekala tedy na Duinyho, který měl dělat cerák ve tmě a tunel se jí zdál pro něco takového ideální. Určitě to nebylo proto, že nemusela od svýho domečku chodit daleko. Teď už stačilo jenom, aby se dostavil, zalezl dovnitř a dva dny nevyšel ven. To znělo jednoduše, žejo?

Čtyřocasá se potulovala kolem nemocnice, když v tu chvíli zahlédla nějakou květinu. Moc jich tedy zatím neviděla a tuhle už vůbec ne! Co to jen mohlo být? Zelený stonek, květ bílý. Musela rostlinu hned řádně očichat, aby zjistila, jak voní. Bohužel zrovna moc nevoněla, proto se Rue vydala trochu zklamaně dál.
Zanedlouho narazila na Omaru, která se nezdála v moc velké psychické, a snad ani fyzické, pohodě. Normálně by se mladá vlčice sebrala a raději odešla, jelikož tuhle otrapu opravdu nemusela, ale teď měla nutkání za ní jít a... možná ji dokonce utěšit? CO?
"Hej, Omaro!" Zavolala na ni a pomalým klusem a s velkým úsměvem za ní doběhla. "Pozdrav Hati," zavrtěla ocasy a vyčkávala její reakce.

Rue mohla konečně využít svého nově nabytého postavení v Kultu a rozhodla se proto vydat na průzkum. Poprvé v životě se dostala z města a před očima měla jen nějaké nudné pískoviště. "Co to má bejt?" Za tímto vyprahlým jezerem se nacházel široko daleko jen další písek. Takhle vypadá svět? Co tajc vůbec žije? Procházela opatrně nocí ve svém pláštíku a nemohla se přestat divit. Že by šla na špatnou stranu? Vždyť i ve městě bylo víc zeleně než tady na tomhle konci světa!
Cizí prostředí ji sice fascinovalo, ale stále byla v pozoru. Nemohla si dovolit žádnou chybu, teď, když na ní byla smečka závislejší. Ale na ně se*e pes, tohle dělám pro Hatiho!

Rue o něm a Zan samozřejmě neměla ani páru. Vlastně ani nevěděla, jaká byla její matka, či otec, protože je nestihla ani poznat a od ostatních se také nikdy moc nedozvěděla. Ne že by se tedy moc vyptávala. "Ve stopách mé matky? Jak bych mohla, když ji ani neznám?" Podívala se po knihovně. Ani na svou otázku nečekala odpověď. "Ale asi jo, jasně. Když už bych měla něco být, tak popravčí." Výjimečně se rozhodla, že si svou rejpavost nechá na později. Popravčí být chtěla a zdálo se, že měla dobře nakročeno, když už s ní o tom mluvil i Nirix.
Rozvinula se však i konverzace o Hatim. "Slib věrnosti samozřejmě. V Hatiho jsem věřila už co chodim a mluvim. On taj ale asi nebyl úplně někdo, kdo by se nějak zvlášť zabýval tim, jak já vlastně tu víru podávám, žejo, takže jsem si našla svoje způsoby. Jenže když nic než víru neznáš, těžko jako malej capart zjistíš, že věřit nemusíš. Takže co jsem se vlastně naučila? Co je to modlitba a k čemu tak asi je, co je to zpověď a další takovýhle věci. Prostě teď dělám tak nějak to, co každej druhej tady a moje víra už neni jen o tom poděkovat Bohu za žrádlo." Vysvětlila mu to vcelku zjednodušeně, jelikož nechtěla bůh ví jak rozvádět, co všechno dělá, aby náhodou neřekla něco blbě.

Zaslechla kroky a obrátila zrak k příchozímu. K jejímu potěšení se ukázal známý a za poslední dobu oblíbený jedinec. "Pozdrav Hati," odpověděla mu klidným tónem a otočila se tak, aby na něj lépe viděla. Marion? Musela zapátrat v paměti, když ji Ossian zmínil. Poznala takovou spoustu nových vlků, že už ani nevěděla, jak se který jmenuje. "Ne, určitě se neflákala," odpověděla Rue. Neodpověděla tím cíleně na jeho otázku, jelikož si opravdu nebyla jistá. Bylo možné, že zapomněla na jejich schůzku a sama se v nějakém koutě modlila, mezitím co na ni jeho sestra čekala. Ajajaj. To bude zas proslov. Očekávala samozřejmě to nejhorší, jak taky jinak. V nitru ale doufala, že to Ossi tentokrát nechá plavat.

Odhodlaně přikývla. Začít u Semie by bylo asi logické. Ostatní se mohli hledat dost těžko a pokud její matka ležela tam, kde si myslela, jistě by to situaci ulehčilo.
Sal začala své povídání o rodinné hrobce, což Rue z jedné strany nadchlo a z druhé vyvolalo otázky, ale usoudila, že na ty bude ještě čas. "Asi by to nebylo úplně od věci. Nevim teda, jak by se na to tvářil náš drahý mesiáš, ale mimo to... Proč ne? Je, nebo bylo, nás dost stejného rodu a ještě tři zbýváme. A to možná ani neni konec, kdo ví. Ke mě se toho moc nedonese, víš jak. Ale jo, jsem pro!" Zavrtěla čtyřmi ocasy a pousmála se.

V tichoučku pátrala, dokud nezaslechla zvláštní zvuk. Snad šum peří? Ohlédla se a prohlížela své okolí, dokud nespatřila mesiáše. Aaaa, starouš Nirix. Přeskočil všechnu slušnost pozdravu, což sice nečekala, ale ocenila, a vrhnul se rovnou na věc. "Ale samozřejmě pane mesiáš. Snad si nemyslíš, že bych snad kecala," přistoupila ke konverzaci podobně, jako on. Bavilo jí s ním takhle hovořit, tím stylem, kterým to dělala, obnášelo to však jisté riziko, které si často ani neuvědomila. "Modlím se k Hatimu asi tak každej den. Moc to teda nepočítam, ale aspoň mi to tak přijde. Notak, klidně se ptej," povzbudila ho k otázkám. Sama mu celé své učení sdělovat nechtěla. Dělala v něm spoustu chyb, kterými by se zrovna nechlubila. Ale chybou se vlk přece učí!

Vycítila, že mezi vlčicemi asi neexistuje moc velká empatie. Což bylo velice bystré ze strany někoho, kdo sám neoplýval empatií. Nikdo to však nehodlal řešit a vydaly se proto všechny tři na místo, kde by měl Cielo podle Bell údajně být.
Rue se zas tak nemontovala do věci, o které tak málo věděla. Nechala se vést Salome a vyslechla si v tichosti, co jí chtěla sdělit. A plán se jí velice zamlouval.
Rozhodně chtěla být hlavním aktérem, polapit Ciela totiž mohlo zmírnit její obavy o své místo ve smečce. Nirix by na ni pak také jistě koukal jinak a hlavně si to velice užije. "Když živého, tak živého." Řekla Sal, jakoby to přece nebyl vůbec žádnej problém, což také nebyla tak zcela pravda. Rue totiž toužila po chuti vlčí krve, kterou si mohla zatím vychutnat jen v boji. Ale ulovit takového vlka, to už byla jiná. Bohužel musela svou trofej nechat aspoň chvíli naživu. Zřejmě pro řádný soud, nebo nějakou takovou pitomost, co Kult obvykle dělal. "Máš snad o mě nějaké pochybnosti?" Vypjala hrdě hruď. Nemohla se dočkat až vyrazí.