Príspevky užívateľa

Ravonny byl překvapen, když mu oznámila, že se k nim připojí i Světluška. Zdálo se, že tihle dva byli dobrými přáteli, možná dokonce v tom bylo něco víc. Ryumee zde však nebyla od toho, aby probírala s mladými jejich záležitosti, proto se na to nijak zvlášť nesoustředila. "Výborně. To ráda slyším," přikývla.
Zanedlouho už se objevila i Světluška, jejíž reakce jen potvrdila Ryi myšlenku. "Krásný den i tobě," pozdravila ji nazpět. "Nerušíš, vůbec ne. Naopak, čekáme právě na tebe. Mám stejnou zkoušku pro vás oba." Přešlápla na místě a věnovala oběma pohled, kdyby měli náhodou něco proti. Poté se přesunula k popisu onoho úkolu. "Nebudu po vás samozřejmě chtít, abyste mezi sebou bojovali, jelikož si nemyslím, že to je to je to jediné, o čem vaše profese bude. Jde nejen o sílu a umění boje, ale i o spolupráci, strategii a vytrvalosti. Vysílám vás tedy za hranice smečky, přesné místo nechám na vás, chci však, abyste vystopovali stádo a společnými silami porazili jelena, či laň. Podmínkou je, aby bylo zvíře zdravé a dospělé, aby to pro vás byla nějaká výzva. Na důkaz pak kořist dotáhnete do tábora, kde na vás budu čekat, abych posoudila, zda jste zkoušku splnili. Rozumím, že to není zrovna úkol, který by se hodil pro umbru, nýbrž pro venatora, ale nerada bych, aby se prolévala další krev mezi členy smečky, myslím, že to chápete." Mířila svou narážkou na incident s Apollem a doufala, že si to uvědomí a nebudou nic namítat. Měli samozřejmě právo trénovat, ale na to bylo jistě času dost i mimo samotnou zkoušku.

Rya vyslechla Asteriho, jakmile svého ztraceného synka patřičně přivítala a zahrnula láskou. Jelikož již znala pravdu a částečně i příběh, který vedl k vraždě jejího prvního syna, tušila, o čem je řeč (protože se dohrával výslech Apollyona, který se měl stát mám dojem v lednu, takže už by měla být v téhle hře v obraze). Nebyla si jistá, kolik informací o dění ve smečce se dostalo ven a report jsme zatím taky nenapsali kolik toho vlastně věděla sama smečka. Jenže teď, když byl Berry zpět, mohla být konečně opět klidná. "Myslíš si, že jsi vrahem svého bratra, že?" Stočila pohled k pohřešovanému dítku. "Já vím, že jsi to neudělal. Byla to Apollyonova práce. I toto," poukázala na svůj zjizvený obličej. I když za jednu z jizev mohl ve skutečnosti S'Arik a jeho wara, kterou v záchvatu úplně neovládl, jak měl. "Ach Berry, tak ráda tě vidím živého," opět ho k sobě přivinula. Tohle bylo těžké pro všechny, hlavně ale asi pro tohoto mladého hocha, který musel být nyní velmi zmatený a potřeboval nějakou tu lásku.

Jakmile zmizeli hmyzáci, vybelhala se Rya pomalu z vody. Vlasy měla rozcuchané a některé pramínky jí spadaly do obličeje, zakrývajíc tak rány. Voda, která jí stékala po těle, s sebou brala i krev. Slyšela hlasy okolo. Tima i S'Arika. Bylo jí to všechno úplně jedno. Nehodlala se omlouvat, nadávat jim ani probírat situaci. Jednoduše se rozešla zpět ke svému úkrytu, kde hodlala tiše trpět a nenávidět se. Tim měl stejně dost práce s okem starého lexe, jak tak poslouchala, a ona se chtěla utápět ve svých myšlenkách a žalu. Utekl jim vrah Guláše a matka nemohla ani pomstít jeho památku. Bylo zřejmé, že jí z toho nebylo dobře, pokud to nechápali, nebyl to její problém. Jednoduše budou muset přijmout fakt, že má jejich fortis také city.

Ponořila se do vody a sarančata se najednou začala pouštět. Přišla úleva, kdy Rya věděla, že ji konečně nebude nic požírat, ale tento dobrý pocit nezůstal dlouho. Brzy si uvědomila, že měla utíkat o dost dříve, jelikož některé rány byly opravdu hluboké a obličej utrpěl nejvíce. Do očí se hmyz naštěstí nedostal, ale jinak...
Vynořila se a konečně se pořádně nadechla. Rozhlédla se po svém okolí v naději, že někdo snad Apollyona zadržel a budou ho moct potrestat, ale bohužel. Utekl. Ten malý spratek, který zabil jejího syna a druhému změnil paměť, aby to na něj svalil, utekl. Rya byla vzteky bez sebe, ale nemohla nic dělat. Jeho magie byla silnější, než všichni dohromady. Prostě je zahnala bezmocné a raněné do vody dříve, než bylo možné vykonat spravedlnost.

S'Arik se vrhnul do vody požírán sarančaty a Timothée se rozhodl udělat totéž, jenže Ryi zrak se upíral na Apollyona, který utíkal. Alespoň se snažil. Byl celý domlácený a zdálo se, že se sotva belhá. Fortis cítila, jak se hmyz vrhá i na ni a zakusuje se obzvláště do okolí krvácející rány na obličeji. Srst měla jinde na těle hustou, bylo tedy logické, že sarančata mířila na její hlavu. Udělala několik kroků za vrahem. Nesmí utéct. Jelikož však byla jedna z mála, kdo zůstal na zemi, cítila, jak se hmyz dostává i do jejích očí a požírá vše, co mu přišlo pod kusadla. Udělala ještě dva kroky se zavřenýma očima, než zjistila, že jsou veškeré její snahy marné a pokud tu zůstane ještě chvíli, zemře bezvýznamně. "ZRŮDO!" Zařvala ještě za prchajícím Apollyonem, než se obrátila a zamířila ke studánce. Sarančata se jí dostala v tuto chvíli i do tlamy, jenže dlouho si tam nepobyla. Rya je ve vteřině překousla a vyplivla, přičemž se snažila tlapami smést ta zbylá ze svého obličeje. Byla teď tím hmyzem naprosto obklopena a pouze se zdržovala tím, jak se je snažila setřást, protože doslova nic nepomáhalo a rány byly stále rozsáhlejší. Musela se dobelhat do vody a musela to bohužel zvládnout poslepu. Rozeběhla se tedy směrem, kterým odhadovala, že je nejkratší cesta k vodě. Pro její velké štěstí brzy ucítila mokrou zem pod tlapami a zorientovala se díky tomu pak už celkem snadno.

Fortis neposlouchala, pouze se soustředila na svůj cíl. Snažila se ublížit Apollyonovi jak nejvíce mohla, chtěla ho dostat do pozice, kdy konečně ukončí jeho život. Pomsta. Tu si Gulášek zasloužil. Bylo to to jediné, co milující matka opravdu chtěla pro svého zesnulého potomka. V jejich rodu se to možná neuznávalo, ale též do svých mladých řezali, takže co vlastně bylo správné? Nikdo by jí to přeci nemohl mít za zlé, ne?
Ačkoli se opravdu snažila, stáří a její aktuální stav moc nenapomáhali situaci. Nedokázala se dostat k Apollovi takovým způsobem, aby ho mohla pořádně uchopit a zabít. Samozřejmě však byla i přes to schopna způsobit bolest a odvrátit tak částečně pozornost i na sebe. I když moc chtěla, věděla, že nebude schopna tuto zrůdičku zničit sama. S'Arik se do toho také pořádně vložil, dokonce i s warou a Everett snad také neotálel. V jedné chvíli, kdy se lex rozmáchl, udělal Apo výpad směrem k ní. Zabraná do souboje si všimla až pozdě, že čepel míří k ní a udělala tu velkou chybu, že se tím směrem podívala. Možná si myslela, že bude mít čas se vyhnout, což by se asi povedlo, kdyby byla v lepším stavu, jenže místo toho ostří olízlo její obličej.
Zůstala chvíli stranou, snažíc se zjistit, jestli je ještě vůbec naživu. Pomalu otevřela obě oči a zjistila, že zbraň jen o malý kousek minula to pravé. Ale žila, to bylo dobré znamení. Rozhlédla se tedy kolem a pokusila se odhadnout situaci. Viděla trochu rozmlženě, ale všimla si, že téměř všichni stáli na místě. Párkrát zamrkala. Najednou se jí naskytl obraz Apollyona, kterému z hlavy vylétal hmyz a vyděšené výrazy ostatních vlků. To oni sežrali Guláše. Vzpomněla si, jak S'Arik říkal, že jeho tělo vypadalo, jakoby jej požíral hmyz. Měli teď všichni dopadnout stejně? Měli možnost útěku, ale kam? Kam mohli utéct, aby neohrozili smečku? Do hor. Snad. Jenže to jim pak uteče vrah. Ryumee se honily hlavou myšlenky, ale žádná nebyla dost dobrá. Tak či tak jim Apollyon nejspíše unikne, nebo zůstanou všichni zranění. "Utečte!" zařvala. Nebyla si úplně jistá, že to je ten konec, který by si přála. Možná trochu doufala, že ji neposlechnou. Možná bych zde měla zůstat sama, dokončit co jsem začala a nechat se taky sežrat... Jen se musela ujistit, že všichni ostatní se zachrání.

Začátek výslechu probíhal klidně. Ryumee se dívala střídavě na Apollyona a S'Arika, podle toho, který z nich zrovna mluvil. Lex pokládal otázky dobře, snažil se dostat co nejvíce informací a detailů, ale zdálo se, že Apo se nechtěl své lži jen tak pustit. Obratně starce odváděl pryč od stopy, a ten proto přitvrzoval. Když se dostal k popisu těla, které nalezli v otřesném stavu, snažila se Rya přemýšlet nad něčím jiným, aby se za chvíli před zraky přítomných nenacházel i obsah jejího žaludku. Bylo jí velice nevolno už jen z oné myšlenky na tělo syna, ale detailní popis tomu opravdu přidával grády.
Nakonec se jim povedlo získat přiznání, avšak i fialová poznala, že jde pouze o sarkasmus a Apo nechtěl nic doopravdy přiznat. Bylo to frustrující. To dohadování a prázdná slova. Ach Guláši, kéž bych tě mohla slyšet. Kéž bys mi mohl říct, jak to doopravdy bylo... Nemuseli by se tu teď zahazovat s tímto podivným netvorem.
Pak ale ruply lexovi nervy. Když se Apollyon pokusil utéct a oni mu v tom zabránili, zařval za chvíli S'Arik, aby jej pevně drželi. Ryumee se snažila pomoct, to jistě, ale byla dost možná nejslabším členem, který se u studánky právě nacházel. Již nějakou chvíli strádala a nikam moc nechodila. Smutek a stáří rozhodně hrály svou roli. Byla zmatená. Byli si opravdu jistí, že za to všechno může Apollyon? Všechno se dělo tak rychle. I Rya vším tím úsilím zjistit pravdu trochu ožila. Najednou dostal lex perdu křídlem a slyšela křik. Jak se to celé stalo? Její smysly neměly zrovna nejlepší den jak se zdálo. Celkově byla nějaká pomatená, rozhodla se tedy zaměřit pouze na S'Arika. On mohl díky své magii zjistit, co se stalo a mohl jí napovědět, jestli je tento mladík skutečně vrahem jejího milovaného Guláška. Bestie, napadl Ghu'lasse, magor, magie ďábla, měnil paměť Ber... Napadl Guláše když sbíral s Berrym šišky a jemu potom změnil paměť! Na to, jak měla dost, tohle jí došlo velice rychle. Přehrávala si v mysli tolik scenérií, že by se tomu ani nemohl nikdo divit.
V tu chvíli Rya jakoby znovu ožila a vařila se jí krev v žilách. Střihla nenávistným pohledem po Apollyonovi a na S'Arikův povel se z ní stala kompletně jiná osoba. Vycenila zuby a vrhla se po mladém vlkovi, o kterém byla nyní přesvědčená, že zabil jejího potomka. "TY ZRŮDO ODPORNÁ!" Vyštěkla po něm, než se do něj pustila s úmyslem ho zabít.

Starší dáma se potulovala kolem hranic, území však neopouštěla. Již delší dobu nebyla schopna smečku opustit. Nebýt Estrelou a neskrývat celý život emoce, už by jí nejspíše šiblo v palici. Jenže ona měla praxi, dlouholetou, a uměla se skvěle přetvařovat.
Často přemýšlela, kam se poděl její druhý syn. O svém nejstarším věděla moc dobře, ale po Berrym nebyly ani stopy. Upnula se proto na své zbylé dva potomky. Nikdy netušila, že bude zrovna ona mít další z těch rodin, kde se dětem předává z mladí spíše trauma, než radost do života. Necítila se díky tomu zrovna nejlépe.
Najednou však u hráze ucítila čerstvý pach, který mohl patřit právě Berrymu. Měla snad halucinace? Chtěla aby se vrátil tak moc, že si tohle celé jen představovala? Možná, ale i tak se pach rozhodla následovat, a to tryskem.
Zanedlouho už viděla dvě skvrny a čím více se blížila, tím více je poznávala. Zastavila se až jen pár metrů před nimi a užasle na ně zírala. "Asteri... Berry..." Podívala se na Astyho, jakoby chtěla vysvětlení. Dlouho to však netrvalo a už svírala ztraceného synka s pláčem v náručí a láskyplně ho olizovala. V tuhle chvíli se ani nechtěla na nic ptát, jen vědět, že to je skutečné.

Úplně zapomněla, že zde měla mít dnes ráno schůzku. Hvězdy ji možná nakonec tolik neklamaly. Co jiného by ji sem také mohlo přivést když to nebyla ta její paměť? "Ach, jistě, Ravonny. Dobré jitro," pokývala hlavou k pozdravu. Vyslechla si, co měl na srdci, i když už moc dobře věděla, o čem celé tohle bude. Mladí ji většinou nevyhledávali, pokud to nebylo kvůli zkoušce.
Znovu pokývala hlavou. "Ano, mám již připravenou zkoušku pro tebe i Světlušku, která by se měla snad co nejdříve objevit. Řekni mi ale, chceš se stále stát umbrou?" Optala se ho pro jistotu. Zkazil by jí plány, kdyby si to celé rozmyslel, ale nemyslela si, že by to chtěl udělat. Musela se však ujistit.

Ryumee se zablýsklo v očích, jakmile slyšela, čím se chtěla Světluška stát. Zůstala však chvíli zticha a přemýšlela. "Zdá se, že chceš jít stejnou cestou jako Ravonny. Jsem ráda, že budeme mít ve svých řadách odvážné a odhodlané vlky, jako jste vy dva. TO je přesně to, co smečka potřebuje," nelhala. Smečka ve skutečnosti opravdu postrádala bojovníky. Fialová byla tedy velmi potěšena.
Pak ji napadl zajímavý úkol, kterého by se mohli zúčastnit jak Světluška, tak Ravonny. Dvě mouchy jednou ranou. Pokud měli být oba zkoušeni ve stejném čase a pro stejnou funkci, bylo nejjednodušší toho využít pro prospěch smečky.
Stále s mladou vlčicí navazovala oční kontakt, který se zdál tak děsivým. "Přijď za tři dny za úsvitu ke Hvězdné jeskyni. To ti zadám zkoušku." Měla jistý pocit, že nepřijde sama.

Ryumee chtěla dát ještě šanci své víře a strávila proto noc ve Hvězdné jeskyni. Sny se samozřejmě dostavily, bohužel to nebylo nic výživného jako obvykle.
Opět se setkala se svými předky a bývalými vůdci smečky, jenže tentokrát pro ni neměli žádné zprávy. Mlčeli. Ryumee se chtěla zeptat na svého syna, jenže než to stačila udělat, mlha se rozplynula a odnesla s sebou i všechny vlky. Najednou byla uvězněna v temnotě. Slyšela vzlykání a ihned poznala komu patří. Volala do tmy, ale své dítě nenašla.
Ze snu se stala spíše noční můra, ze které Ryumee procitla brzy ráno. Ještě byla stále tma. Pořád slyšela volání, kterým se ji snažil Gulášek přivolat ve snu. Maminko! Já se bojím, kde to jsem? Zachraň mě prosím! Maminko! Lámalo jí to srdce. Dlouhou dobu se nedokázala ze snu vzpamatovat. Je tohle opravdu konec?
Ležela u jeskyně do svítání. Jakmile bylo světlo, zbavila se konečně hrozného pocitu, který ji nutil k slzám. Oklepala se a vydechla. Reprezentativně. Nijak jinak poslední dobou ani nevypadala. Pouze reprezentativně.

Ryumee si přišla opravdu staře od doby, co za ní poprvé přišla M'Raan a žádala o zkoušku. Nyní to byla Světluška a v blízké době snad i Ravonny. Gulášek si pro zkoušku bohužel dojít nestihl... Fialová vlčice se často toulala po území smečky. Byla svým vlkům na blízku, za hranice ani nechtěla. Neměla náladu na tuláky a jiné smečky, vypořádávala se s vlastními problémy a nepotřebovala si dělat další. Jistě by nevypadala zrovna reprezentativně a dávala by větší váhu svým citům, než logice. Jenže jak by mohla odmítnout své vlky, svou rodinu? Aspoň pro ně tu musela být a zvládnout své pocity.
Vlčice zvedla hlavu a její pohled padl na mladou slečnu. Dcera Roiha a Anjel, jediný jejich potomek, který zůstal mezi Přízračnými. "Dobrý den," odpověděla se vší slušností a vyčkala, než z ní něco vypadne. "Zkoušku na aestu? Jistě, nad kterou funkcí uvažuješ?" Doufala trochu, že je Světla doplní v řadách lovců a bojovníků, těch bylo málo, ale určitě by ji přijala na kterékoli funkci. Každá pomocná tlapka se hodila.

Žádná z her nebyla ukončena.
(ano, stydim se)

Jméno postavy: Rufus
Jakým předmětem byla postava začarována: vodou
S kým a kde hrála: Kettei Stripe - Nekonečné pláně, Hel - Pláň posledních sobů
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: u obou her mám většinou jen úvodní post, max dva + 1 myslím u řeky Cony při výměně
Krátké shrnutí příběhu: Zatím tak nějak žádný
Dopad na postavu: Rufus si po nějaké době uvědomí, že si vyměnil tělo s Verdandi a bude z toho velice špatný. Nikomu o tom neřekl, avšak tajně k ní někdy něco cítil, ale nemůže zapomenout, jak mu zabila kamaráda. Neví, co si má počít a emočně ho to rozhodí ještě víc.

Jméno postavy: Ruo-que
Jakým předmětem byla postava začarována: sněženkou
S kým a kde hrála: Omara - Nemocnice
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: zatím jeden úvodní
Krátké shrnutí příběhu: Rue normálně nemůže Omaru vystát, jenže pod kouzlem sněženky se do ní zamiluje a než kouzlo vyprchá, chová se k ní laskavě, jako nikdy k nikomu. Lásku jí sice neprojeví, na to ona jednoduše nemá, ale poprvé na ni není nepříjemná. Jakmile se však vše vrátí do původního stavu, je Rue ještě naštvanější, když si uvědomí, ke komu tak hezky mluvila.
Dopad na postavu: Jelikož se Rue aktuálně hodně mění, i tenhle incident tomu hodně přidá. Ze začátku bude nejspíše naštvaná na každého, kdo projde kolem, ale postupně se jí otevřou oči a ona zjistí, že život není krutý jen k ní. Postupem času by měla začít více kontrolovat své emoce.

Jméno postavy: Ryumee
Jakým předmětem byla postava začarována: žádným
S kým a kde hrála: Plamen - Tmavozelená planina
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: zatím asi dva
Krátké shrnutí příběhu: Plamen si prohodil těla s Asterim a potkal na planině Ryumee, která smutnila kvůli smrti prvního synka. Překvapilo ji, jak hrubě s ní Asteri mluví, aniž by věděla o tom, že je v jeho těle někdo jiný a je možné, že mu udělí nějaký trest, ale k tomu jsme se ještě nedostali.
Dopad na postavu: Očekávám, že kvůli událostem, které se staly a dějí, se bude Rya pomalu odklánět od své rodiny, jelikož se jí vrátí pochybnosti o tom, zda je dobrou matkou a bude si myslet, že vše zkazila. Začne pomalu, ale jistě věřit slovům Guláška poté, co jej prvně pohřbili a začne vést smečku spíše rozumem, než srdcem. Ačkoli toto nikomu nepřizná a bude se stále držet kultury smečky, sama zjistí, že celý život zasvětila něčemu, co nikdy nebylo reálné.

Jméno postavy: Remus
Jakým předmětem byla postava začarována: vodou
S kým a kde hrála: Madox?
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: opět jeden úvodní
Krátké shrnutí příběhu: Vůbec žádný
Dopad na postavu: Očekávala jsem, že taková kouzla, která se v Norestu dějí, donutí zůstat Rema ještě déle, než měl původně v plánu. Zatím se však žádný příběh nerozjel a nevím, jestli z toho něco bude, takže možná to nebude mít žádný dopad.

Rya poznala siluetu mladého vlka. I když už měla zrak horší, své potomky by poznala vždy! Jenže tentokrát se zmýlila v tom, že by jí mohl zvednout náladu. Jako by to ani nebyl Asteri. "Co prosím? Uvědomuješ si vůbec s kým mluvíš?!" Hodila po něm přísný pohled. Nejdřív smrt jednoho, ztráta druhého a teď toto. To se k ní obracel zády i on? Hlavou jí probíhaly myšlenky o tom, jak musela kriticky selhat ve výchově, jak špatnou matkou musí být. Všechny myšlenky, které měla při narození Guláška se opět vracely. Jenže tentokrát nemohla smutnit jako dříve, měla nyní jinou hodnost a takové chování se muselo trestat. Brečet může v důchodu.

Slyšela S'Arikův hlas. Věděla, že to nemyslí zle, i ona by jinému vlku v jejím stavu řekla to stejné, měl pravdu. Musela reprezentovat smečku a ne zde sedět, jako hromádka neštěstí. Vzchop se! Zvedla hlavu a narovnala hřbet. Výraz jí sice ještě chvíli zůstal, ale jakmile se začalo něco kolem dít, upřela svůj zrak na Apollyona. Jsi vrahem mého syna? Bylo to možné. Neměli sice důkazy, které by ukazovaly na něj, ale byla zde jistá pravděpodobnost. Přeci jen nebyl na shromáždění, když se smečka svolávala. Mohl minimálně něco vědět.
Ryumee nebyla schopna vyjadřovat se slovně, při pomyšlení na Guláše by se její hlas zlomil a to nebylo zrovna na místě. Opravdu zde pouze reprezentativně seděla a přihlížela situaci.