Príspevky užívateľa

Zdravím,
informace v pořádku, jen poprosím o uspořádání charakteristiky, skáčeš od tématu k tématu. Zmínka o otci už by byla spíše věc minulosti. Klidně Wulfiho povahu více rozveď. A dospělého losa vlk sám skolit nedokáže.
Opravu pošli sem.

Vítej!
Sepsané v pořádku, jen poprosím uspořádat do formátu registrace. Výška, Hmotnost apod. jsou zajímavosti, povaha, přednosti, nedostatky apod. patří do charakteristiky. A obrázek poprosím na discord.

Schválené

Schváleno

Tmavý pozorně poslouchal, co mu hnědý řekne. Neočekával, že dokáže něco velkého jako boj, byl by krutý, kdyby něco takového po mladém chtěl. Jeho mladý věk byl naopak výhodou pro to, aby se naučil a rozhodl dle ideálů Přízračných. Nepochyboval o jeho slovech o přátelích. Nebyl by tady, kdyby to nebyla pravda - pokud ovšem nelhal i o tom, že Marielle je jeho kamarádka, pro což neviděl důvod. Jestli S'Arik něco po nových členech požadoval, byla to otevřenost a říkání celé pravdy. Mike o sobě zvládl říct i celkem dost, tudíž mohl jen předpokládat, že mluví upřímně. Dle jeho postavení k lovu zkoušku spojenou s lovem vylučoval. "Co ti nebylo dopřáno od přírody, to ti můžeme my pomoci vylepšit. Prozatím však rád bych ověřil schopnosti, které jsi zmínil. Čeká tě zkouška. Splníš-li dle očekávání, bude tvé místo v naší rodině zaslíbeno," přešel rovnou k věci a začal přemýšlet nad tím, co mu zadá. Zmiňoval přežití - tak ho nechá přežívat. Nejdříve však chtěl otestovat jeho smečkové cítění a přemýšlení. "Pověz - kdo v noci vládne ale ve dne ze své skrýše nevychází?" Pohlédl na něj s vážným bezemočním výrazem na tváři. Ví, na co se Nox táže?

Prosíme ještě o úpravu (nebo spíše doplnění) ohledně březové masky. V příběhu ji popisuješ defacto jako magický předmět, ty si však do Norestu Noriaki přinést nemůže. Stačil by dodatek do příběhu, že svůj magický efekt ztratila např. časem ^^

"Tak tak," přikývl na jeho užaslou otázku, která nejspíš ani delší odpověď nepotřebovala. Nevěděl, jak moc Finn ve svém věku už o smečce věděl, ale rozhodně bral za výhodu, že se potkávali už teď. V zájmu vřelých vztahů bylo vždy pravděpodobnější, že uvěříte vlku, kterého znáte déle, než tomu, kterého potkáváte poprvé - a pokud měl na výběr se mladým ukázat už teď, když v začátku svého života potřebovali vzor, hodlal tam být. Tato vlčata ho jistě potřebovala dvojnásob, když otce ani nepoznala. "Jako chladné se hvězdy pouze jeví, když se na ně z tohohle světa díváme. Ve skutečnosti jsou žhavé a obrovské, jen velmi, velmi daleko od nás," poučil ho o svých poznatcích. Nebýt Taiyo, asi by se o téhle realitě ani on sám nikdy nedozvěděl. Na Finnovu další otáku přikývl a obrátil zrak k nebi. "Ano. Není to těžké, pouze... Je třeba si jevy na obloze správně vysvětlit. To může být matoucí a složité." On v onu magickou sílu hvězd... Nevěřil. Přijal však svoji roli Noxe a snažil se, aby Přízrační svou krásnou víru v osud a vlastní cestu neztratili. V osud věřil, to ano - však promítat si ho skrze hvězdy, když znal jejich podstatu, pro něj bylo jako věřit morokovi, že dodrží mír. Nelehké.

Locutus x Dream

Schválené,
nahodím odpoledne.

Netušil, jestli měl malý dobrou paměť nebo mu to bylo řečeno, ale byl jeho vědomostí o místě narození udiven. Co k tomu, to nevěděl pořádně ani on, teď mu to však dávalo smysl, protože tehdy potkal matku těchto vlčat v lese, jak jde z tohoto směru. "Rád tě poznávám, Finne," kývl s obdivem nad faktem, že si pamatoval i ono komplikované rodové jméno. Většina mláďat na začátku jsou ráda, že mluví, natož aby se zabývali slovíčkařením, Finn byl nejspíš výjimkou. "Já jsem S'Arik. S'Arik Dasurk Milaga, zdejší Nox." Představil se. Nevytáhl své jméno se všemi tituly, to nebylo třeba, k čemu zahlcovat mladému mysl. Až bude starší, třeba se o alfovi dozví víc sám. "Půlnoční studánka slouží hlavně jako shromaždiště smečky. Slavnosti, převážně. V noci za čisté oblohy se v ní odráží obloha a lze odtud číst proroctví z hvězd." Ačkoli stále mluvil chladně, jistý úžas ke zdejší noční scenérii z jeho tónu poznat byl. Zrak z vzdáleného bodu obrátil zpět na malého společníka.

Jak dlouho to bylo, co se narodili jeho synové? Šest let? Sedm? Velmi dobře si pamatoval jejich první krůčky, první slova i tu naivní statečnost, ze které je musel přinutit vyrůst. Vychoval z nich dobré členy rodiny... A jak za to zaplatili. Cítil jistou vděčnost, že v Norestu byl život více pohodový. Sice měl o mladé obavy, ale věděl, že má za zády smečku, která je ochotna je chránit se stejnou vervou, jako byl on. To oni - ta vlčata, která se na podzim narodila, budou pokračovat v cestě svých předchůdců. "To ano," souhlasil tmavý velikán. Takový postřeh o klidném prostředí od vlčete nečekal. "I já jsem tu kvůli klidu a tichu, které toto místo přináší. Tato studánka je pro Přízračné důležitá." Ukázal tlapkou na čirou hladinu jezírka, aby zdůraznil její neviditelné kouzlo. Nebyl si vědom, jak moc je namodralý chlapec seznámen s kulturou své rodné smečky, ale neviděl důvod, proč právě toto nezjistit a případně ho s ní seznámit. "Jak ti říkají?"

Svět byl velký. Cesta z Milagy do Norestu přímou čarou bez větších zastávek by trvala zkušenému poutníkovi bezesporu i přes půl roku. Když S'Arik kdysi svůj domov opouštěl jako vysloužilý vůdce, válečník i diplomat s jizvami na duši, a nechal velké společenství po válce v tlapách sestry, ani nepředpokládal, že by se kdy vrátil, natož že by znovu potkal svou rodinu. Svá léta jako jejich vůdce měl za sebou, válka a smrt jeho synů ho dorazila. Život poutníka mu dlouho vyhovoval. A pak přišel do Norestu, kde původně své vědění chtěl sepsat a v klidu dožít jako poustevník. No... plány se trochu změnily.
Spíž smečky byla stále z posledního plná, a tak neměl důvod se do jara obávat o její obživu. V údolí byl klid a až na pach mlžného jelena v údolí, Nihilské rádiové ticho a podezřele mírumilovnou hranici s Ignisem neměl, čeho se obávat. Vyrazil tedy na procházku. Chtěl se pro jednou projít mimo území, na kterém od doby, co se stal Noxem, trávil devadesát pět procent svého času. Postroj, Iptar, náhrdelník i nedávno nalezenou tašku měl s sebou, a tak se mohlo zdát, že hodlá odejít na pěkných pár dní. To samozřejmě nepřicházelo v úvahu, večer se hodlal vrátit. Jeho cesta vedla přes Hráz. Ucítil cizí pach a nastražil uši. Asi to nebude tak lehké, jak si představoval. Po chvíli si uvědomil, že onen pach... Zná. Ta vzpomínka byla velmi stará a velmi hluboko v jeho mysli, ale dostatečně důležitá, aby pojal podezření. Snad se na chvíli i překvapeně zamračil, jestli není pod vlivem nějaké magie, než se jeho tvář vrátila k té staré dobré ledové neutralitě. Brzy uviděl, s kým měl a čest. A... Vzpomínky nelhaly. Zastavil se, upírajíc své modré oči před sebe, čekajíc, než tmavý vlk přijde blíže. Aikan. Jeho rodina, mladší bratr, dobrý a čestný válečník, se kterým si prošel dospíváním, sjednocením Vódvórů, konfliktu s Moroky i následující válkou, vytrvalou a devastující, byl zde. Tohle nečekal. Smysly ale nelhaly. A svět zřejmě až tak velký nebyl.

V nitru se usmíval. Drobní bezbranní potomci Kory mu tolik připomínali jeho syny. Ti by teď už byli otci, kdyby se toho bývali dožili. Doufal, že území Přízračných bude lepším prostředím k růstu a dospívání, než kdy byla Milaga. Bylo to tu klidnější, příjemnější. Bylo nemilé, že se vlčata narodila v zimě, na druhou stranu tento úkryt byl plně schopný poskytnout teplo i v chladných měsících. Tmavý vlk chvíli stál na místě, hledíc do rohu místnosti, jakoby o něčem přemýšlel. Možná na něco zapomněl. Nebo taky ne. Tohle bývala nora Medica. Měla by se jí zase stát. Když ho Kora oslovila, zvedl zrak a zaměřil své pronikavé zraky na ni. Kývl, nebylo třeba děkovat. "Nebudu tě rušit. Kdyby cokoli, jsem vedle. Nebo v lese." Rozhodl se nenatahovat tuto mírně trapnou chvíli. On nevěděl, co říct, a Kora byla jistě unavená. Nechal jí o samotě s vlčaty i se zajícem a sám zamířil zpátky ven.

Zima byla chladná, ale poklidná. Ve vzduchu bylo spoustu otázek, ale místo odpovědí se k Sarikově mysli dostávalo jen ticho. Měl obavy ohledně mlžného jelena v údolí, hranic s Ignisem a Nihilskému uzavření, kvůli kterému ani neměl možnost vidět Nihislého monarchu. Ve světě bylo ticho. Nic se nedělo, život šel dál. Nové přírustky rostly, další členi přicházeli a on mohl být jen vděčný, že to jde bez komplikací. V těchto dnech měl Nox Přízračných konečně trochu času pro sebe. Většinou byl zalezlý u sebe nebo na cestách, dnes však přišel k místu, kde jeho kariéra v této funkci začala - k Půlnoční studánce.
Dnes s sebou neměl Iptar, tašku ani postroj, jen svůj zlatý náhrdelník, jako obvykle. Seděl u lesklé hladiny jezírka se zavřenýma očima, ponořený do myšlenek. Nebýt vyrušení, klidně by ve stavu hlubokého zadumání na tomhle místě seděl až do hluboké noci. Právě onen mladý hlásek, co se náhle vmísil do zcela jiného obrazu, ho přiměl otevřít oči. Když tak udělal, zřel vlče, které nemohlo být nikoho jiného, než Kory. Vyrostlo. Pamatoval si ho jen jako slepou kuličku. "Dobrý den," opětoval mu pozdrav klidným, chladným tónem. Nezlobil se, že byl vyrušen, ačkoli to úplně nečekal. "Co tě přivádí k Půlnoční studánce, chlapče? Maminka tě pustila?" Nepochyboval o tom, že je Kora poblíž, ale stejně to nebral za nejlepší znamení. Aspoň měl ale možnost tohle vlče poznat.

Odpověď mladíka nebyla nic nečekaného. Přes známosti se k Přízračným už mnoho vlků - byla to výhoda, vědět něco o smečkách, které se můžou stát vaším domovem. I sám S'Arik se o Přízračných kdysi dávno dozvěděl právě přes jejich členku, moudrou Pandoru. Bylo to téměř k neuvěření, že právě on teď stál v čele té rodiny, i když původně čekal, že tuto roli po čase převezme právě rodina Alo-peho. "Marielle Estrela do Norte, jistě," byl rád, že si ta fialová vlčice, kterou její rodina nechala v Norestu téměř samotnou, našla přátele. Potřebovala to. Ačkoli za ní stál jako učitel i alfa a snažil se jí poskytovat svou podporu, nemohl jí nahradit otce ani přátele. Ze smutku se musela vyhrabat sama za pomoci od nich. Měl hned důvod navíc hnědého přijmout. "Přízrační mezi sebe rádi uvítají známou tvář. Co ta tvář však může nabídnout jim výměnou za privilegia smečky?" Nejdříve musel zjistit, co ten hoch má v sobě, aby mohl zadat správnou zkoušku. To, že byl mladý ho z přijímacího procesu nevylučovalo. Ba naopak - chtěl, aby to pro něj mělo nějakou hodnotu. O jeho loajalitě ke kamarádce nepochyboval, otázkou bylo, jestli takovou loajalitu nabídne i smečce.