Príspevky užívateľa

Postará se, no, to si byl Timek jistý - ale né úplně dle jeho představ. Nemusela to být jeho děcka, aby mu na nich záleželo snad méně! Chtěl pro ně to nejlepší - i když neměl představu, co to v tomto ohledu tak znamená.
Bez svolení na území nemůže, jistě, dávalo to smysl - tak se o svolení požádá. „Tak já jej zavolám - nebo kohokoli, kdo ti s nimi pomůže. I batoh ti půjčím, ať to máš jednoduší.“ Ovšem by jí mohl jen batoh půjčit a nechat jí být, ale on chtěl aby někdo přišel. Někdo jí musí mít pod dohledem - a on musí někomu vysvětlit jak se celá její situace má. Ona jej poslouchat nebude, ale kdokoli jiný by nepochybně měl. Musí někomu zadat instrukce, aby ta novorozeňata vůbec měla šanci přežít! Nemohl prostě jenom tak teď odejít.
A tak tedy bez dalšího svolení šedivé léčitelky nihilské zavyl.

z úkrytu Ghaayel

Nepochybně to byla štreka, která se s tím živoucím závažím jen protáhla. Aspoň pro Tima. Mimina sic byla nakrmená, ale tahle manipulace se jim nemohla moc líbit, takže sebou šila a nepochybně i kňourala. Tohle už skutečně Timek dělal jen pro svůj dobrý pocit, aby mohl v klidu spát s pocitem, že udělal pro ty malé maximum. Nedělal to pro Ghaayel, a určitě ani pro Nihil. Dělal svojí práci - tohle měla být možná dovolená, ale tu skutečnou dovolenku bude potřebovat až po dnešku.
Dorazili k hranicím protínající zelený les, a Ghaayel už Tima posílala do řitě. „Možná bych měl jít až s tebou, přeci je sama všechny neuneseš. Nebo někoho zavoláme?“ Samozřejmě, že se obával nejhoršího - své obavy však zaobalil jako prostý fakt, tedy, že sama je bez batohu určitě do tábora neodtáhne. Né že by chtěla, hm? Ale hodlá se i nyní přiznat k takovým myšlenkám, nebo byla už až příliš sane?

Neodmlouvala, odsouhlasila to - to byla taková menší výhra. Aspoň do té chvíle, než skutečně stanou na hranicích. Tim si představoval, že jí s těmi mimísky pomůže až domů - nebyla toto přeci jen výjimečná situace, která ho tak docela jako spojence opravňovala k tomu území nihilské navštívit? Neviděl v tom problém, ale to nejspíš proto, že Nihil který znal už byl tomu aktuálnímu docela vzdálený.
A tak si začal skládat mimísky do batohu, který už nebyl plný bylinek. Budou tam ta novorozeňata trochu naházená jak koťata v koši na prádlo, ale nedalo se svítit. Nepředpokládal, že by snad chtěla Ghaayel nějaké z vlčat sama nést - a snad by jí to Timek ani nesvěřil. „Jdeme,“ odsouhlasil, když si je všecky do batohu naskládal. No, prohne se s nimi v zádech, ale už to tu chvíli vydrží. Nebylo to tedy vůbec blízko, ale nějak se to zvládne.

Timek byl rozpolcený - byla tohle skutečně jeho chyba? Ano, možná nebyl otcem těch vlčat, ale... ale měl jí nechat se o ta mimina postarat jak jí příroda kázala, či? On by si ale neodpustil, kdyby aspoň nezkusil je zachránit - přeci jen se mateřský instinkt u některých vlčic objeví až po čase. Pochyboval však, že u Ghaayel se ale vůbec ukáže.
„Pryč?“ Zopakoval, zraky však upřené na raněného mimíska. V tomto věku nemělo smysl se zlomeninou cokoli dělat - jen doufat, že s rychlým růstem se nožka sama srovná. U tohoto mláděte však bude radno doufat, že vůbec dožije dalších dnů. „Doprovodím tě - pomůžu ti s nimi.“ Dá vlčata do batohu a odnese je do Nihilu, aby to už nadále nebyl jeho problém. Pomohl více než dost, no ne?

Najednou byl takový klid! Od Ghaayel, od pištících mimin... snad i Timek by nejraději na chvíli oka zamhouřil, neboť byl z nervů úplně vyřízený. Ovšem tu únavu nemohl porovnávat s vyčerpáním rodičky, ale na jejím místě on nikdy holt nebude.
Mimísci byli spokojení, byli krásní - když se teď mohli krmit, jak by tomu tak ostatně mělo býti! Byla to radost na ně pohledět - asi do chvíle, než sám Tim opravdu začal v sedě podřimovat. Byl to jen takový mikrospánek. Neusnu, všechno mám pod kontrolou. Ano, přesně to si říkal, než zamhouřil oka na přinejmenším dobrých deset minut. Byl to pak velký šok, když ho z téhle vteřiny nepozornosti probralo kvílení jednoho z mimísků. „Co se stalo?!“ Ptal se automaticky, ale mohla mu snad Ghaayel vůbec odpovědět? Byla vůbec vzhůru? Timek si hned začal prohlížet mládě, které tu tak děsivě pištělo - nebylo to pištění žadonící o pouhou pozornost, bylo to pištění plné bolesti. Vizuálně na vlčeti neshledal žádná zranění, ale po hmatu pak zjistil, že má něco s pravou zadní nožkou. Malá na dotek oné nohy reagovala, a tak bylo jasné, že s ní něco měla. „Ach ne,“ zamumlal si pod fousky. Zalehla jej Ghaayel? Nebo nakopla? Nevěděl, avšak jisté bylo, že měl dávat pozor. Sakra. Tohle ta malá nemůže dát - už tak chudé vlče bude se zraněním jen víc a víc strádat. Dlouho nepřežije.

Timek Ghaayel připravil onu dávečku libečku, aby se pročistila. „Tu máš,“ dal jí to už dávno potom, co řekla svá poslední slova. Už byla vyřízená a dávku si nejspíš ani nevzala. Usnula. Saň konečně usnula. Ach ne - copak tahle mohl Timek unažovat o nebohé čerstvé matce prvorodičce? Bez ostychu by však přiznal, že její scéna ho docela vyděsila.
Pozoroval jí zrychleně oddechující a oddávající se spánku. Přemýšlel. Pištění těch mimísků v něm podpořilo nápad, že by je možná mohl dát nakojit - dokud to jde. Počkal však ještě dobrých tak pět minut, než si byl jist, že vlčina skutečně hluboce spí pod vším tím vyčerpáním. Až pak vzal ta novorozeňata, aby je umístil ke strukům. Dal je hezky vedle sebe, a mínil je pozorovat, jestli se přirozeně začnou krmit. Nyní si však připadal v tomto příběhu tak docela jako zloduch - nebyl teď mužem jakým je každý jiný, prosazujíc si nadvládu nad něžnějším pohlavím tím, že i přes nesouhlas dostane co sám chce?? Jeez. Bylo mu ze sebe samého zle!!

Jméno postavy: Timothée
Jakým předmětem byla postava začarována: pírkem
S kým a kde hrála: na louce vlčích máků s Hariuhou, následně se připojila Čekanka
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 12
Krátké shrnutí příběhu: Timek byl očarován kouzelným pírkem od růžového ptáka ohniváka, když potkal svého milého - Hariho, kterého shodou okolností postihl stejný osud. Oba se do sebe znovu na první pohled zamilovali, a prožili tak hezký a dojemný cringe moment. Dokonce si poprvé řekli "miluji tě"!! Ano, vskutku. Následně při své procházce narazili na opuštěného mimíska na území, kterého se pak ujali.
Dopad na postavu: Nejen, že tato zkušenost upevnila vztah mezi Harim a Timem, ale ještě si z toho odnesli nové mimino! To chceš.

A zase se scénář opakoval - návštěva Ryumee a obeznámení jí s nálezem dítka, a následně návrat domů, kde se s touto skutečností bude moci Tim a Hari smířit. Ono nebylo tak těžké se smířit s dalším vlčetem na krku, protože mimísci byli prostě roztomilí a Tim je všechny chtěl. Všechny nechtěné dětičky světa by si k sobě ukradl a nechal. Rozmazloval by je a hýčkal, jak to má správně být!
Vrátil se od Ryumee domů s dobrýma zprávama - Hari už tu byl a s ním i ta malá. Vypadala zatím až příliš živě - bůh ví, co si prožila, že? Tim by asi čekal, že bude řádně unavená! „Tak,“ řekl když vstoupil do svého bydla, „Ryumee svolila, abychom si jí tu zatím nechali. Pokud se pro ní její matka nevrátí, ovšem.“ Usmál se na bílého. Na jednu stranu radostná zpráva, na druhou byla opředena otázkami. Kam se její matka poděla? Nechala jí tu záměrně nebo šlo jen o nějaký omyl? Tim neměl ani ponětí, a hlodalo mu to v hlavě.

Timek čekal ještě na to poslední mimino - ač tedy nemohl prohlédnout za křišťálovou stěnu a vědět, že je skutečně poslední, že? Ale on to na Ghaa'yel pozná. A nejspíš to pozná i ona sama. Jak rád by řekl, že budou mít v Nihilu veselo, ale říkat cokoli pozitivního bylo v tuto chvíli jako přilévat benzín do ohně. Kdepak je pán otec? To on si tohle měl všechno ddřít! Jestlipak je to stejný nýmand jako Everett, který po narození Guláše utekl pro mlíko? Tenhle jedinec se však neuráčel ani k porodu přijít. Hrůza!
A tak pomohl i poslednímu drobci z obalu, aby se mohl nadechnout bez zbytečné vody. Tmavá dívenka, dost zjevně nejmenší z vrhu. Chcípáček. Ajéje - takové mimino bude potřebovat zdánlivě více péče, než její sourozenci. Tim nemusel ani dumat nad tím, jestli se jí tato péče dostane. Příroda to už nějak zařídí. „Čtyři zdravé dívenky,“ vskutku požehnání! pro Ghaa'yel to však bylo zjevně trestem. „Dám ti ještě trochu libečku, aby ses pročistila. Nebo cítíš, že ještě nekončíme?“ Co když si ještě schovává pátého mimíska, hm? On mezitím zběžně umyl čerstvě narozenou děvenku a zabalil jí k ostatním do dečky. Pěkní to mimísci, jen škoda, že jediný kdo to dokázal ocenit byl Přízračný doktor z hor.

Určitě nehrozilo, že by tu Tim nechal Ghaa'yel bez dozoru - buď sem bude muset někdo přijít, nebo jí odvede domů do Nihilu. Bude se vztekat? Nepochybně bude. Ale Tim bude muset udělat to nejlepší pro ta vlčata, a to nejlepší v rámci mezismečkových vztahů - takže tentokrát žádná krádež, bohužel. A bylo to nepochybně to nejlepší rozhodnutí, neboť aniž by to věděl, tak zrovna tato krádež by jistě i válku rozpoutala.
Ach, ještě jeden? Ghaa'yel by neměla mít ani jedno, natož čtyři - to v kraji zdejším byl vrh početný. Věřil, že taková matka, která nezabřezla snáze nebo potratila, by dostala od přírody tak jedno mimino, ale zrovna vlčina, která si přeje místo rodičovství smrt jich musí dostat plnou nálož. Ano, takový byl už život. „Ještě jedno,“ zopakoval po Ghaa'yel a sledoval jí, jak na ní začínala být znát únava. Nemusela cítit bolest pro to, aby na ní dolehla únava - a že z takového porodu bezpochyby musela. Tim bude také vyřízený! „Už to máš skoro za sebou.“ Připravil si rovnou libeček, který podával vlčinám po porodu - aby se ještě plně pročistily.

Tim nyní definitivně věděl, že toto byla chyba. Její? Jeho? No, rozhodně si byl jist, že potkat jí před těmi několika týdny bylo samotné poselství satanovo. Ještě nebyl konec, a léčitel Přízračný už měl dost. Chtěl domů, ale věděl, že tu nemohl Ghaa'yel nechat. Né teď, a ani potom. Ona ta mimina jinak sežere. Měl by si je prostě vzít, protože co je jedna krádež vedle druhé? Už na tom nezáleželo - Kult sem, Nihil tam... co lepšího mu zbývalo?
Ale ne. On musel zůstat racionální - aspoň on! „Fajn,“ hlasně vydechl. Opravdu měl nerva, ale nevzdá to s tím mrnětem tak snadno - teď se ale musel starat o to, aby bylo vůbec v pořádku. Když po něm Ghaa'yel chňapla, jen si ho přitáhl víc k sobě. Né, nenechá jí ho tu škrtit! Naštěstí jeho matka pak začala mít jiné tíže, a tedy mimčo mělo klid. Tim však ne, neboť se musel postarat o to, aby další vlčata byla v pořádku.
Dvě další vlčata šla poměrně rychle za sebou - i Timovi by se nyní šikla pomoc, ale dělal co mohl. Vždy se postaral o to, aby se mohla rychle nadechnout mimo plodový obal, a prvotně je očistil. Dvě další zdravé vlčinky tmavší srsti. Normálně by se nad nimi rozplýval a gratuloval rodičům, ale zde nebyl nikdo, kdo si gratulace zasloužil. A tak si je zase do deky zabalil, aby jim poskytl aspoň nějaké to teplíčko. Nahlas to už neměl sílu nijak komentovat, avšak stále byl v pozoru a sledoval, jestli je u Ghaa'yel vše v pořádku. Mohla ho nervovat jak chtěla, ale stejně měl starost, aby byla v pořádku - a stejně tak i ta vlčata.

Ano, vlče bylo v pořádku. To bylo dobře - tedy, jak pro koho, že? Bylo hezky umyté a zabalené v dece, stále však potřebovalo krmení a teplo matčiného těla. Tim žel jen těžko mohl nahradit vše. Jak se ale Ghaa'yel ozvala, a to velmi expresivně, zhluboka se nadechl. Je nejspíš čas, aby změnil svůj přístup - a to okamžitě. Není jeho vina, že je Ghaa'yel v této situaci - on jí nenutil k tomu, aby si ta vlčata dělala. Nebyl to Tim, kdo tady pánu otci v kritické chvíli uhnul s ocasem!! On si bral v práci dovolenou, aby pomáhal nihilčanům, kteří se poslední měsíce jen ksichtí, jako by jim Přízrační nevoněli. Jestli Timovi za tohle někdo vůbec poděkuje, hm? On tu přeci vůbec nemusí být! Může prostě pálit do hajzlu, a nechat Ghaa'yel, ať klidně zhyne. To by bylo fér, že? Za její chování! Tim takový nebyl - ale ani s sebou nenechá orat.
„Ghaa'yel, musíš se co nejrychleji uklidnit. Neslyší tě - tím křikem škodíš jen sama sobě.“ Řekl jí a švihl ocasem. To mimino je hluché a slepé, její vztek mu byl úplně k ničemu. „A bude křičet víc, čím déle nebude nakrmená.“ Štval jí řev? Dobrá, tak nechť to mimino nakojí - touto neškodnou manipulací by Tim mohl dosáhnout cíle.

Tohle bylo vskutku jiné jak porod od Ryumee nebo Anjel - zde se jeden bál skandovat a veselit, když se konečně na světě objevilo první z vlčat. zatím v plodovém obalu zabalené, než plně vyšlo, tak připomínalo spíše mimozemšťana. A když pak vyšlo celé, snad na vteřinku se Tim po Ghaa'yel podíval, jestli se toho hodlá zhostit - ale ona na to malé sotva pohlédla. Jako první mu Timek protrhnul plodový obal, ale to už se mimčo stihlo nadechnout dřív. Bylo tedy třeba ho ihned začít čistit, aby ze sebe vodu zvládlo vykašlat. No a jelikož se k tomu jeho matka žel neměla, tak se toho chopil léčitel přízračný - ten to měl však pouze naučené, nikoli vrozené. Tohle vždy nechával dělat matky jako první, aby si s mimísky dokázali hnedle udělat vztah! Prohlubovalo to pouto mezi matkou a dítkem.
„Pěkná, zdravá vlčinka,“ musel mimíska okomentovat, kdyby to nááhodou Ghaa'yel zajímalo. Vskutku se dítko zdálo býti v dobré kondici, žádný prcek! Srst byla velmi světlá, ač jak bylo mládě mokré, nešlo přesně určit jaké znaky ponese její srst. Zabalil jej po očistě zatím do dečky, protože tak nějak už tušil, že kojení zde bude tak docela martýrium. Svůj pohled pak zase přesunul ke Ghaa'yel, a se zájmem sledoval, jestli se v ní přeci jen nějaké pudy neprobudí. Uklidí aspoň po sobě?

No, rozhodně se na ní Timek podíval se značnou podezíravostí, když chtěla máku ještě více. Rodičkám mák většinou dával jen v případě opravdových bolestí, nikdy ne pouze preventivně - dle bolesti se totiž dalo i mnohé při porodu odhadnout. Zde to bylo docela jedno, protože Ghaa'yel tak či onak bolest necítila. „Ještě trochu ti tedy dám,“ odsouhlasil to, ale netvářil se na ní zrovna vlídně. Jí to aktuálně ale mohlo být asi dost u zadele, hm? A tak tedy učinil -podal jí ještě trochu výtažku z máku, který měl už jen v jitrocelovém listu.
Ano, on si mohl jen a pouze představovat, jaké to asi je skutečně rodit. Teorie a praxe získaná přihlížením opravdu nebylo totéž co vlčata rodit. Byl to dar - dar přivést na svět nový život. Už jen díky tomu si vlčiny zasloužily velký obdiv - ten největší! Ale pokud matkami být nechtěly, tak jimi býti neměly. „Vedeš si dobře.“ Povzbudil jí, když si stěžovala. Její "kňourání" však bylo oprávněné. Když se pak konečně objevila plodová voda, snad se i v duchu Timči zaradoval - čím dřív, tím lépe pro všechny přítomné! „Nespěchej. Jak se dostane první vlče do porodních cest, ucítíš tlak. Ale netlač víc, než ti tvé tělo bude radit.“ Mohla by si jinak ublížit!

Timek by si ty mimísky klidně nechal - jen by je asi těžko odkojil, a tedy nemohlo se tak stát. Nemohl je ukrást - i kdyby sama Ghaa'yel chtěla! Snad se mu tedy nebude pokoušet ta mimina pak tajně schovat do batohu-
Snažil se povzbudivě pousmát - jen lehce. „Už to budeš mít za sebou.“ Sliboval, a upřímně doufal, že tomu tak i bude. Některé porody mohl trvat kromě desítek minut také hodiny. Pro takový případ jí ale mohl pomoci libečkem - teď už ho bylo radno využít. „Dám ti směs z maliníku a máku, to ti nejen uleví, ale také snad trochu porod popožene vpřed.“ Ano, povídalo se, že užívání listů maliníku může zkrátit dobu celého porodu, Ghaa'yel by je ale musela brát už týdny předtím. Nepochybně jí tuto radu dal při jejich předchozím setkání, zda-li jej ale poslechla? Nezdálo se totiž, že by se o sebe zrovna dvakrát starala.
Jak řekl, tak i splnil - podal jí ze svého batůžku onu směs. Kaše z máku setého zabalená v listech maliníku. Mňamka. On mezitím čekal na moment, kdy se objeví první plodová voda. Mohlo to být nyní, ale také až za několik desítek minut. Pro její dobro doufal, že už to bude co nejdříve.