Príspevky užívateľa

3x Caligo x Salome




Alaric x Mornie


Taeha x Autumn


Appolyon x Tulipánek


Nirix x Ossian


Světluška x Ravonny


Bellanna x Lesley


Hel x Enkidu


Arrakis x Darina


Zathrian x Achilles


Abraxas x Suteki

Jméno postavy: Toshi
Jakým předmětem byla postava začarována: sněženky
S kým a kde hrála: Hariuha - jehličnatý les
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: cca 5
Krátké shrnutí příběhu: Toshi si po procházce rozhodli lehnout do sněženek a tím si změnil své pohlaví. Potkal v tu chvíli Hariuhu kdy vlk poukázal na změnu. Spolu se snažili zjistit jak to vyvrátit, mezitím co se snažili nějak moc nepanikařit.
Dopad na postavu: Toshi určitě nečekal, že někdy změní pohlaví. Cítí se z toho trapně a určitě z toho nebude příběh u táboráčku.

Zhluboka jsem dýchal, abych si udržel klid, ikdyž má hlava chtěla bouchnout. Byl jsem zvyklý na rychlé myšlení na bojišti ne na tohle! Ale vážil jsem si toho, že u tohodle byl jen jeden vlk a zrovna někdo s kým jsem neměl až takový problémy, ikdyž ten pocit toho, že jsem zde nenáviděný byl furt, divím se jim? Ne.
,,Hele.. alespoň ti řeknu že jsem rád že tu nejsem sám u tohodle, protože to bych si myslel, že jsem se úplně zbláznil."
Pověděl jsem s menším uchechtnutím vlkovi a no.. jaká ironie, zbláznil jsem se, jen né v tomhle směru.

Pousmál jsem se na mladého vlka, který mě až 'bral do náruče', usadil jsem se vedle něho a vyslechl si jeho slova.
,,Pár zkušeností mám, takže se zaměříme na tebe co ty na to?"
Navrhl jsem, chtěl jsem hlavně pohlídat, že si mladý vlk neublíží touhle prací, no nakonec jsem ještě dodal.
,,Tak třeba já bych začal a ty bys práci dodělal, co ty na to? Oba si to vyzkoušíme."
Lehce jsem zavrtěl ocasem, doufal jsem, že se mu tenhle návrh bude líbit, aby jsme si to oba vyzkoušeli a zároveň já mladého pohlídal před případným zraněním, no i kvůli tomu že ten začátek je o tom, aby se nepřeřízly šlachy, které by pak mohli dělat problémy.

Byl jsem rád, že mladému vlkovi má přítomnost nevadila, lehl jsem si k němu a vyčkával, co se bude dít. Po chvíli Ryumee začala svůj výklad a já pečlivě poslouchal. Chtěl jsem zakreslovat, ale když jsem viděl jak je do toho Asteri zapálený, pousmál jsem se a nechal jsem ho, občas jsem mu jen pověděl, že mu někde chybí hvězda v souhvězdí a to mu i ukázal kde.
Zcela určitě zde bylo hodně souhvězdí, které jsem neznal, mnoho hvězd, jiná místa, každý měl jiný význam pro jinou smečku nebo měl jiný název. Líbilo se mi jak Ryumee výklad zvládá, nádherně popisuje, zároveň je i ukazuje.
Výklad za nedlouho skončil a já se musel zachechtat nad reakcí Asteriho.
,,Sice je hvězd mnoho, ale některé nevytváří souhvězdí. Podívej se pořádně, jak ty souhvězdí až vyskakují! vedle těch hvězd, které souhvězdí nevytváří."
Pověděl jsem mladému a pobídl ho se znovu zahledět na noční nebesa.

Sledoval jsem okolí zmateně, zůstane tohle navždy? Budu navždy samicí? Snad by mě nikdo nepřetáhl, porod si zažít nechci! No v hlavě jsem zmatkoval na všechny strany, avšak na venek jsem zachovával klid, snažil jsem se, určitě to má nějaké vysvětlení tohle!
Když Hari pobídl ať se vzdálím od kytek, udělal jsem tak, no trošku jsem i klopýtl při tom divným pocitu, že mi chybí .. části těla. Proč já. Proč se mi tohle muselo stát.. Jako bych toho měl v životě málo!

Přišel jsem před tím, než Rya začala ukazovat proces stahování, držel jsem si opatrně nějaký ten ostřejší kamínek v tlamě a pozoroval, prvně kdo všechno zde je, po té i co se děje. Stahováním jsem si již párkrát prošel, ale už to bylo i dávno, proč si to nezopakovat? Případně se naučit nové věci.
Pozoroval jsem jak ladně vlčice zajíce stáhla, no zde bylo určitě mnoho, co jsem se mohl naučit, když skončila tak i pobídla ke dvojícím, no moc se mi do nich nechtělo, ale pak jsem zahlédl mladou známou tvář, Asteri! Pomalu jsem k mladému přišel i s mírným úsměvem, položil jsem kamínek a promluvil k mladému.
,,Chtěl by jsi zase do dvojíce?"
Optal jsem se.

Srdce mi bilo jako bych byl na nějakém závodě sobů! Co se to sakra dělo! Tikal jsem očima po okolí, nevěděl co dělat a ta bolest hlavy! To bylo příšerné.
,,Ne"
Šeptl jsme potichu na obě jeho otázky a nakonec hleděl na sněženky.
,,Jen jsem si lehl do kytek."
Zašeptal jsem znovu, nedokázal jsme mluvit pořádně, bolel mě i z té změny krk! No nemluvě o tom jak zmatený jsem byl! No to nejspíše byl i zde vlk vedle mě. Nakonec mi to nedalo, když bylo tolik změn... Pohlédl jsem dolů a hlava mi i hned vystřelila zpět nahoru a čuměl jsme před sebe, do prázdna.. Kde mám péro.

Můj klid a ticho bylo brzo přerušeno bílým vlkem, Hariuha. No moc jsme o něm nevěděl, o skoro nikom zde jsme moc nevěděl, byl jsem takový stáhli k sobě, připadal jsem si tu trošku jako nepřítelem, díky slovům S'arika. Viděli mě tak všichni jako mě viděl S'arik? Netušil jsem, ale bolelo to nad tím vůbec pomyslet.
,,Zdraví-"
Ani jsem nedokázal říct zbytek věty, když jsem slyšel z mých úst tak divný jemný hlas!
,,Woah woah-"
Prudce jsem se postavil, avšak se mi tak zamotala šiška, že jsem se musel usadit. CO SE TO DĚJE. Zařval jsme na sebe v hlavě a sledoval místo, kde jsem před chvílí ležel.

Procházel jsem lesem a pozoroval okolí. Jaro bylo za rohem a to i svědčilo pár květin, které začínali růst. Připomínalo mi to domov.. Nihil. Jak mi smečka chyběla, jak se tam teď měli? Muselo tam být hodně ztrát na počtu.. Jak se má Volty? Rivera? jak se mají všichni.. Tolik otázek a já netušil jak najít odpovědi. Bylo to těžké. Nebylo dne kdy bych nelitoval odchod od tama, ale nebylo ani dne bez přemýšlení, co by, kdyby?
Zacukal jsem ušima, když jsem zahlédl pár sněženek, jak si hezky hráli v trávě pod větrem. Musel jsem se nad tím pousmát a rozhodl se si lehnout mezi ně. No při prvním nádechu se mi lehce zamotala hlava, párkrát jsem zamrkal, ale dál ležel na stejném místě, bez přemýšlení, že se něco mohlo stát.

Mírně jsem se smutně pousmál nad reakcí mého syna.
,,Já chápu.. jsou si podobní.. Typuju že ostatní ptactvo se ho nejspíše bojí, je pro ně novinkou.. Kir ale podobné již viděl."
Pověděl jsem Ravonnymu. Ve větě jsem narážel na mého přítele, Irise. Ten jenž dokázal dělat stinné divadélko, jak rád bych si k němu dnes usedl a sledoval ono divadélko.. Stýskalo se mi po něm.
Mé myšlenky od Irise rychle zmizeli, když se Ravonny ozval ohledně Sery, nastražil jsem uši a naslouchal. Stekla mi slza po tváři při jeho slovech, pochopil jsem, že mne nechce vidět, furt to bolelo. Bolelo to všechno, měl jsem být lepším otcem, být zde pro ně víc.
,,Rád slyším, že je v pořádku.."
Pověděl jsem s pravdou a jen pravdou. Bylo pro mne hlavní štěstí mých vlčat.
,,Až.. ji uvidíš znovu.. myslíš že by jsi ji mohl pozdravovat?"
Hleděl jsem na syna a mával křídly, abych si udržel výšku. Jistě, měl jsme víc věcí na jazyku! Tak strašně moc otázek! Ale.. její soukromí bylo její, ví kde jsem, může kdykoliv přijít.. Jestli chci jednou vybudovat nějaký ten vztah, musel jsem pomalu, ale.. šance jsem si už nedával. Ani u Ravonnyho, ač je jediným, který mi zůstal, stejně jako oni, já téže nezapomenu, že v mládí jsem zde pro ně nebyl, ale chtěl jsem, aby všichni věděli, že tu furt pro ně budu, jsou to přeci mé děti a ikdyž mě nenávidí, jestli jim někdo něco provede, klidně té druhé živé bytosti utrhnu hlavu.

Má maličkost se v době vytí pohybovala u hráze. Ve chvíli kdy jsem zaslechl vytí poprvé, myslel jsem si, že jde jen o vzduch z hor, jenže po té jsem to zaslechl znovu. Nastražil jsem uši, roztáhl jsem křídla, skočil jsme do vzduchu a jedním mávnutím letěl k místu, odkud se vytí ozývalo - hvozd.
Byl jsem zde poměrně brzo, ale přistávání bylo těžší, nešlo ani tolik o stromy, spíše o vlky, kteří se zde pomalu shromažďovali. Popolétl jsem tedy kousek vedle a zde pomalu přistál ten malý kousek jsem pak doběhl. Můj pohled padl po ostatních, v mých očích zde byl zmatek, ale snažil jsem se v něm orientovat. Zaslechl jsem něco málo, hlavně jsem zaslechl úkoly. Přemýšlel jsem, jak mohu pomoct, ale při pohledu na S'arika, který zde rozdával úkoly, netušil jsem, zda by on byl rád, kdybych nějak pomáhal. Ale určitě jsem zde nemohl postávat. Přiklusal jsem tedy ke staršímu vlkovi.
,,Mohu se připojit k pátrání a obletět hranice, něco. Cokoliv."
Oznámil jsem, nedával jsem otázku, byl stav nouze, dle chování všech zde, ale byl zde čas na důvěru? Kdo ví. Chtěl jsem hlavně pomoc. K horám už letěl jeden vlk, mohl jsem letět jiným směrem.

Chvíli jsem mlčel, když Ryumee řekla, aby jsme se rozdělili do dvojic. Nevěděl jsem ke komu, nikoho jsme zde pořádně neznal, byl jsem trošku v rozpacích. Dokud se tedy neozvala malá chlupatá koule kousek od Ryumee. Mírně jsem se musel pousmát nad jeho chováním, nemohl jsem přeci takového drobka zklamat!
,,Jestli ti nebudu vadit tak klidně já."
Došel jsem k Vlčeti - Asteri a lehce zavrtěl ocasem. Bylo na jednu stranu divné, jít sám k vlčeti, pamatuji na časy, kdy jako mladší jsem měl problém vůbec nějak s vlčaty komunikovat a teď jsem byl zde! Sám jsem přišel za vlčetem... ale byla zde jiná možnost? Můj pohled na chvíli zklouzl na vlka, který se rozhodl jít si lehnout dál od naší skupiny, nevypadal na tom dvakrát nejlépe, spíše vypadal jako typ 'lehnu si zde a nerušte mě' Co s ním bylo? Byli takoví i ostatní? To jsem doufal, že není pravdou..

Sledoval jsem vlka odcházet, na jeho slova jsem již nic neřekl a na jednu stranu jsem byl rád, že jsem nešel do jeskyně, byl ve mne vztek, co si tento vlk o sobě myslí. Usadil jsem se na kraji a pozoroval noční Norest. Bych i zašel za Ryumee, že chci změnit vlka, co se mnou bude dělat zkoušku, ale byl bych jen zklamáním, ničím jiným.

----- další noc ----
Celou noc i celý den jsem probděl. Přemýšlel nad každým slovem, které padlo z mé či druhé strany. Vyčkával jsem na příchod vlka. Měl jsem zavřený oči, odpočíval jsem, srovnával si myšlenky a ... bojoval sám se sebou. Když jsem zaslechl kroky za sebou, nemusel jsem hádat kdo to je. Otevřel jsem oči a hleděl na krajinu před sebou.
,,Včera jsem to trošku přehnal.. Vyjel jsem a za to se omlouvám."
Promluvil jsem a nechal chvíli ve vzduchu to 'ale'
,,Ale neomlouvám se za to, že jsem váš pohled nazval ubohým. Urazil jste mne tím, že jste mi řekl, že jsem byl sobeckým když neznáte ani polovinu mého života, tudíž.. mě neznáte. Celý svůj život dávám nad štěstím ostatních než nad mým, jistě, má blbost, to uznávám, ale to co jste řekl, mne urazilo a já si nenechám jen tak šlapat na hlavu."
Zvedl jsem se a pohlédl na vlka opodál. Jistě ho brzo čekala cesta pryč.. Doslova. Stejný osud čekal na každého, mnozí si zcela určitě myslí, že takový dědek, nebude zde nikomu chybět.. Mezi ně bych hodil i Arrakise. Možná bych hodil i sebe, jenže vlk takového věku má mnoho moudrostí, ještě i jeho válečné zkušenosti, o kterém jeho tělo.. Jeho pohled.. dost vypovídalo. Nebudou mi chybět jeho slova, ale jeho moudra.
,,Zcela je mi jasné, že jsem urazil i Vás tím, že se zde navážím do vašeho vnuka, jenže někdo tu pravdu Vám říct musí. Vím, že má slova nebudete brát vážně, co by vlk jako já mohl vědět o rodu jako je Váš? Jenže jsem byl špehem dost dlouho na to, abych viděl věci co jiní ne.."
Povzdechl jsem si a znovu pohlédl na krajinu.
,,Nihil jsem miloval a furt miluju, bylo těžké ho opustit, lituji svého rozhodnutí, ale stačilo mi slyšet jak se onen...vnuk. Chová k mé rodině a to ani nesedí na trůnu, jak se asi tak bude chovat po tom? Nikdo nemůže říct zda z toho chování vyroste a nebo ne. Možná jsem zdrhl dříve, než mě a mou rodinu sám mohl vyhnat, možná by se ty vztahy zlepšili po tvrdé práci ale.. co je pro něho tvrdá práce? Co to bude jednou v budoucnu? Nikdo nemůže říct."
Odmlčel jsem se, svůj pohled nespouštěl z krajiny.
,,Měl jsem strach."
Šeptl jsem, ale tak aby mne vlk slyšel.
,,Nechtěl jsem sledovat jak má rodina trpí. Vy to vidíte jako sobectví, já to vidím jako lásku. Vy svůj pohled vidíte jako zcela normální, já to vidím uboze. Každý má jiný pohled na věc. Vše odplývá z toho čím si vlk prošel no ne? Ale je těžké ten pohled druhému změnit."
Pohlédl jsem zpět na S'arika a udělal pár kroků k němu.
,,Zda mne odmítáte pustit ke zkoušce je Vaše věc. Ale řekněte mi to narovinu. Nerad chodím okolo horké kaše. radši jsem, když jsou řečičky odpuštěny a řekne se vše na plnou tlamu. Žádné hádanky, čtení mezi řádky. Máte něco na jazyku? Řekněte to hned. Ale nemyslete si, že když jste starší a na vyšší pozici tak si vůči druhým můžete otvírat tlamu jak jen se vám bude líbit, jsem taky jen vlk, nenechám si šlapat na hlavě. Úctu a respekt k vám mám to si nemyslete, ale jsou nějaké hranice. Překročil jsem ji? Řekněte to, ale čekejte, že i já vám řeknu, že jste překročil ty moje. Nebojím se použít slova, jak jste sám zjistil, pokud se ke mne někdo chová k odpadu, je mi jedno jestli je protější strana na vyšší pozici, ozvu se."
Řekl jsem pevným hlasem, chtěl jsem ho respektovat, ale tenhle vlk nyní respekt zničil, dával jsem šanci, dá ji on mně? Kdo ví, ale byl jsem připraven na vše, i klidně na poslání zpět, i klidně vyhození smečky, protože jsem si nenechal pošlapat hlavu.

Pomalu jsem přicházel, už z dálky si všiml kolik vlčat je zde, budu se cítit příšerně... Achjo.. nedá se nic dělat.
V tlamě jsem si nesl menší kůru, ve které jsem měl mix vody, trošku bláta a zimní trávu, vytvářelo to tak hnědo zelenou barvu, kdyby bylo jarní či letní kvítí určitě bych vytvořil i lepší barvu! Tohle je jediné co mne napadlo.
Když jsem přišel, položil jsem to na zem a pohlédl na Ryumee.
,, přeji hezký den.. no.. noc."
Pověděl jsem a lehce zavrtěl ocasem. Těšil jsem se na tohle učení, pár hvězd jsem znal z mých krajin, ale né tolik. Již od mala jsem měl rád hvězdy, kdo ví, třeba kdybych se do Norestu dostal jako mladší a ne vlce, třeba by mojí první smečkou byli prizracni... No ikdyž.. se S'arikem.. nevěděl jsem jestli by jsme si dříve sedli, ale vím že nyní si vážně s vlkem nesedime.