Príspevky užívateľa

Verdandi znovu dorazila na tradiční ples Nihilu. Tentokrát se musí držet při kraji a moc na sebe neupoutávat pozornost. Ignis teda Azyryn byl totiž take pozván a od minulé zimy do svých střetů s onou ohnivou smečkou přidala navíc lehkou hádku Iskou. Nikdy neměla tendenci se moc míchat do velkých skupin vlků, takže jí to nedělalo velký problém. Prakticky bude dělat to, co každý Nihilský ples. Držet se u kraje spíše pozorovat okolí, než se nějak zapájet do oslav. Jasně mohla třeba letos vynechat, jenže tato Nihilská akce byla pro ni připomínka jejích sester a mamky. Verd neměla tendenci moc se nimrat v minulosti, ale tohle se stalo takovou tradicí pro uctění jejich památky. Přece jenom každý rok měla vždycky stejnou výzdobu, jak na jejím prvním plesu. I když letos, jak se konal v zimním měsíci, bylo mnohem těžší sehnat ozdoby. Naštěstí ve svojem “hnízdu” měla dostatek suchých květin, takže jich několik využila. Trochu jí bylo líto, že o ně přijde. Stále to ale stálo za to. Verd navíc doufala, že I zbytek sesterstva se nakonec osmělí a přijde. Nemohla by se jim divit, kdy radši takto velkou akci vynechali. Ale doufat mohla. Minimálně Majdalenka se zdála jako někdo, kdo si takovou akci nenechá ujít

Verdandi se zatoulala zpátky do místa, kde začalo sesterství. Byl podobný čas v roce, v jakém minulý rok sem zabloudila. Upřímně to nebylo dvakrát vědomé. Jasně mohla doufat, že se tu čirou náhodou objeví její ztracené sestry, ale byla realista. Pokud si chtěla být jistá, že někoho z nich potká, tak by zašla do Heliny chaloupky. Nejnže tam pravděpodobně byla ona, ale dosti možná by se tam mohl objevit někdo jiný. Tipovala, že Helenka řekla o jejím útulném příbytku všem členům jejich společenství,
Když už tady ale byla, tak se hodlala rozhlédnout. Moc se to tu nezměnilo. Všechny jejich pachy byly staré a vyvětralé, i když Leslyin se zdál novější. A evidentně na toto místo narazil i někdo jiný. Po chvilce ale ucítila i čerstvější pach Majdalenky. Verd si netroufla moc doufat, ale rozhodla se nakonec, že tu chvilku pobude. Přece jenom i když Majdininy stopy nebyly nejčerstvější, tak byly rozhodně o hodně mladší oproti takovým od Kiler. Rozhodla se tedy rozplácnout uprostřed tábora s myšlenkou, že si dá chvilku oraz.

Verdandi šla podél řeky více na sever, aby se pravděpodobně na nějakou dobu tam podívala naposledy. Teplo se totiž pomalu vytrácelo a tak bude lepší se přesunout na jih, kde bude snad mírnější zima. Mohla jenom doufat, že letošní nebude tak krutá jako minulý. Protože si nebyla jistá, jak dobře by ji zvládla přežít. Ano byla stále v plné síle, i když lehce v nevýhodě díky uchu. Ale stále si moc dobře uvědomovala, že to bylo mnohem jednoduší díky sesterství - díky její nalezené rodině, když už tu pokrevní bohužel nemá. Po nějaké době se zastavila u běhu řeky. Poslední dobou měla pocit, že spoustu důležitých událostí se stalo u řeky zajímavé...... Verd zahlédla několik rybek, ale vůbec jí to nelákalo se pokusit nějakou ulovit. Jasně mráz sice ještě nebyl v plné síle a ani vločky ještě pořádně nezačaly padat, ale na máchání se to taky nebylo.
Verdandi z ničeho nic uslyšela podezřelý zvuk. Nebyla si jistá, zda je jedná pouze o meluzínu nebo něco podobného. Díky jednomu uchu ani nedokázala pořádně poznat, odkud zvuk jde. Každopádně radši vyskočila na všechny čtyři připravena se bránit.

Verdandi byla ráda, že Imamu pozvánku do jejího "obydlí přijal. Nelhala sama sobě že i z toho upřímně nebyla nervózní. Přece jenom to bylo její tajné místo, kam odnášela svoje poklady. Stejně jako sestrám a zvláště Helence, tak Imamovi důvěřovala, že si žádnou věc bez zeptání nepůjčí. Toho se nebála. Spíše se měla obavy z toho, že Imamu uvidí tu její "hromadu" harampádí. Jasně byla úhledně uspořádaná a bez žádných odpadků. Ale stále něco, co by většina vlků považovala za zbytečnosti. Aby si o ní nezačal myslet, že je nějaký pološílený hordér
"Budu ráda, když mě naučíš něco nového. A upřímně budu ráda, když mi zopakuješ i minulou lekci. Nějak mi to do hlavy neleze" řekla mu narovinu, protože by stejně na to přišel. Verd věděla, že nebyla úplně vypatlaná, ale holt ty kytičk ji nějak do hlavy prostě nelezli. Smutné. Protože když je nyní bez smečky, tak by se to sakra hodilo
"Jenom upřímně, je tam spoustu věcí. Ráda sbírám serepetičky. Takže možná ho budem muset trošičku poklidit. Aby se bylinky nesmíchali s jiným kytkami." rozhodla se nakonec upozornit na to, v jakém stavu se nacházelo její doupě. Lepší vypadat trapně teďka, než aby dostal infarkt, až to místo uvidí naživo

Verdandi celkem nadšeně na její poměry teda, přikyvovala. Což asi pro jiné vlky se mohlo zdát lehce "znuděně". I tak minimálně na jejích očích bylo znát, že zaujatě psolouchá. Dávalo smysl si dělat zásoby na zimu, vzhledem k tomu, že to byl jeden stejně nejvíce nemocný a samozřejmě v tu dobu nic nerostlo.
"Je to jak naschvál, že jeden v dobu kdy většina rostlin pomře nejsnadněji onemocní. Můžeme jenom doufat, že letos nebude zima tak krutá." odtušila po chvilce. Upřímně si nedokázala představit, jak by daly další podobnou zimu. Netušila, kde většina sesterstva je a i když měli Helinu chaloupku, kde aspoň bylo závětří, stále jich bylo méně. Navíc silně pochybovala, že by tentokrát se jim jejich velká loupež Ignisu podařila
"Pokud by jsi potřeboval někdy více místa, můžu je uskladnit u sebe v mém doupěti. Jsou tam sice i jiné rostliny, spíše teda pro ozdobu, ale určitě se pro ně dá najít nějaké vyhrazené místo, aby se s ničím nespletli. Nebo má dobrá kamarádka Hel má vlastní chaloupku. Podle mě by taky pro ně našla místo." navrhla mu, kdyby náhodou potřeboval místo navíc. Tohle byla jedinečná nabídka, kterou upřímně zatím dostal pouze on a Hel. Verd si do svého "hnízda" jen tak někoho nepouštěla. Bylo to její střežené tajemství.

Verdandi lehce píchlo u srdce, když viděla jak zmateně chudák Kiler vypadá a jak se sotva drží na nohou. Ale ve svém ochranářském postoji, tak aby bránila Hel, nepolevila. Jenom doufala, že je to opravdu Kiler a ony se mohou šťastně shledat. Teďka už pořádně. Vážně ji netěšila takto tu dělat "problémy".
"Jsem ráda, že jsi zpátky." řekla, jen co se ukázalo, že je to opravdu Kiler. Povolila své výhružné postavení a jen co Hel prošla za Kiler, tak se tam vydala taky. Nevěděla upřímně co má dělat. Stejně jako vždycky v takto emocionálně vypjatých chvilkách. Navíc, když po ní ještě před chvilkou chtěla, ať se prokáže, že je to fakt ona
"Promiň, za to vyslýchání. Ale vypadalo to až moc dobře řekla dosti provinile ohledně jejího vyslýchání. Ale buďme upřímní. Jeden by zázraky měl radši prověřit. Kolikrát totiž nebyli tím, čím se zdáli. Nyní stále dosti blízko Kiler, i když se jí plně nedotýkala. U Hel si byla jistá, že fyzický kontakt je v pořádku, u Kiler to bylo něco jiného. Nechtěla omylem překročit nějakou hranici

Verdandi chápala Imamům úhel pohledu samozřejmě. I když teda jeden by měl být si jistý, že vlci ve smečce, co je, jsou hodni jeho pomoci, než se přidá. Nebo aspoň třeba většina a pak holt jeden pro dobro přítele teda přivře oči. Teda když jeden se přidá dobrovolně. Když se jeden narodí do smečky, tak je to jiné. I tak ale většinou má možnost odejít, pokud mu kolektiv nebo něco jiného nevyhovuje.
"Jo je fajn cestovat ve dvojici nebo menší skupině. Vlk si pak opravdu rozumí více méně se všemi zároveň se může pořádně vyspat. řekla vzpomínající na její sestry. Sice sesterství vzniklo v době kruté zimy, tak upřímně stále to byla doba, kdy se vyspala snad nejlépe v životě. Teda když se nepočítá čas, když byla jenom koule chlupů, co prakticky jenom spala a maximálně jedla. Doufala, že sestry zase brzo potká. Sice né zas tak dlouho zpátky viděla Hel, ale zas byla jediná koho potkala. Lehce se bála, kde je ostatním konec
"Děláš si zásoby? Nejsou pak moc křehké, na to aby jsi je nesl v té brašně?" zeptala se celkem zvědavě. Věděla, že sušením se prodlouží životnost květin. Pak nemají takovou tendenci plesnivět a podobné věci. Sama sušila květiny do její sbírky. Díky tomu zůstali krásné a tak je mohla mít ve sbírce. Jenže problém byl, jak pak křehké byli. Jeden se kolem bál dýchat, aby se nestaly prachem

hlásím se :)

Verdandi jenom poslouchala, jak se Iska snaží nějaké díry v původní Igniské tradici. Trochu ji to rozčilovalo, to nebude lhát. Stojí na jejich základech, tak sakra buď aspoň budu je uznávat a respektovat, když už né teda dodržovat. Ach jak ji štvalo, že Azyryn si vesele žil na území a přitom ani jeho vlci nebyli schopni pochopit určité výhody dřívějšího systému. Hlavně jasné oddanosti jejich členů.
"Pak to není dobrý vůdce a je na každém aby následoval jeho morální kompas a pokud možno, tak hromadně odejít. Alfa bez smečky je nic. Členové mají stejně moci ne-li více jak vůdce, pokud se spojí." řekla jednoduše na jeho otázku. Jasně asi by to bylo dosti těžké rozhodnutí a také riskantní. Jeden by neměl být plně loayjální k vůdci ale smečce jako takové. A pokud alfa jasně ohrožoval smečku jeho krvelačností, tak proč se s ním zahazovat..... Smečka je pro vzájemnou podporu. Proto aby chyby jednoho mohl být zamaskovány dovednostmi druhého. A proto by pro ni měl jeden být schopen zabít.

Verdandi byla realista a tak moc na nadpřirozeno nevěřila. Duchové dle ní neexistovali na této planině existance. O tom, že duše je skutečná neměla pochyb, jenom se jí zdálo divné, že by tu někdo schválně prodléval, když tu pro nic nebylo. A proto se jí zastavilo srdce, když slyšela tlumené zavolání a čerstvá hlína na hrobě se začala hýbat.
"Jak se to sakra stalo?" zamulala pod vousy a nevěřícně koukala, jak Kiler leze z hrobu. A najendou živá a sice od hlíny ale jinak vypadající jinak zdravě stále jejich drahá přítelkyni, i které si myslely, že ji navždy ztratily. Verd si stoupla před Hel a chvilku ostražitě na Kiler koukala. Co když to nebyla Kiler? Posednutí nějakým duchem pro její logické myšlení nepřipadalo v úvahu, ale co když to byla nějaká magie nebo nějaká nemoc? Chtěla si to ověřit
"Jistě mi promineš moji obezřetnost.... Ale kde jsme se poprvé setkali?" zeptala se na random otázku, kterou teoreticky mělo vědět jenom sesterstvo. Jenom doufala, že pokud někdo díky magii mohl používat mrtvoly jako jeho loutky, tak neměl přístup k jejich vzpomínkám. Chtěla mít radost z tohoto zázraku, ale nikdy nebylo dost opatrnosti

jméno postavy Verdandi
Akú rolu postava v akcii hrala: /osloboditeľ
S kým a kde hrala: Hel a Kiler - lesní řeka
Koľko postov ( cca) celkovo pre akciu hrala: 2
Krátke zhrnutie príbehu: Verdandi byla zavolána na pohřeb její sestry, kam byla zavolána Hel. Po snaze nějak Hel utěšit a pohřbení jejich kamarádky, tak trochu zjisitili, že ve skutečnosti žije xddd
Dopad na postavu: Verdandi začala lehce polemizovat, kde je zbytek sesterstva. Trochu se bojí, že se jim něco stalo. Dále celkem ostrou reality check, že může přijít i o tuto rodinu. A taky prvinilost, že jak se jim podařilo Kiler pohřbít za živa xdd

Verdandi strašně moc chtěla počkat na zbytek sesterstva. Přece jenom snad se k nim nějak informace dostala. Jenže ony stále nepřicházely. Až z toho začala být dosti nervózní. Co když se jim taky něco stalo jako Kiler? Verd se rozhodla tyto, co když myšlenky, rychle zaplašit. Nejdříve dopřejí Kiler pořádný pohřeb a až pak můžou panikařit, kde je zbytek. Třeba se k nim zpráva dostala moc pozdě, protože byly velmi velmi daleko.
"Bylo mi ctí." řekla směrem k starší vlčce a lehce přitom na znak úcty sklonila hlavu. Pak už jim nezbývalo nic jiného, než uložit tělo k věčnému spánku. Nebylo to poprvé, co někomu kopala hrob, i když vždy doufala, že to bude naposledy...
Když byla jáma vykopána, tak popošla blíže ke stromu. Tam nechala totiž jeden z jejích pokladů, co sbírala jak straka. Byla to členka sesterstva a tak si zasloužila cetku z Verdinýho hnízda na její hrob. Pomalu položila velmi pěkný šutr dovnitř jámy
"Je čas ji uložit." řekla tiše k Hel a doufala, že to zní jemně nebo něco podobného.

Verdandi následovala Imamua tam, kam chtěl jít. Krajina kolem nich se rapidně měnila tak rychle, jak tomu bylo možné snad jen v Norestu. Pravda, že nikdy necestovala zas tak daleko od svého rodného místa. Ale tam kde byla, to vypadalo vždycky hodně podobně. Verd schválně pozorovala, co za bylinky vlk s parohy sbírá. Některé dokonce poznávala z jeho ale i z monologu, co jí dal Timothého. Sice netušila na co většina byla, ale třeba až je někdo jí znovu ukáže a dodá jejich využití, tak si je lépe zapamatuje
"Stále jsi ale léčitel. Nebo minimálně se vyznáš v bylinkách. To ocení každá smečka. " odpověděla mu a celkem se divila, že ho napadlo, jak důležitý vlastně je. Přece jenom Imamu se nezdál jako nějaký vlk, co by se podceňoval. Přiznal si svoje chyby, stejně jako na ně poukazoval u jiných.
"kromě toho jsem slyšela, že smečky berou i slepé. Ale chápu, proč nechceš do nějaké dodala za chvilku. Přece jenom ona sama hodlala zůstat tulákem asi už navždy. Vždycky by totiž porovnávala její novou smečku s tím dokonalým a upřímně přikrášleným obrazem, co měla o Ignisu
"Já se v jedné narodila. Ale již dlouho jsme sama tulákem. Možná proto nevypadám jako smečkový typ.... A upřímně ani ty se nezdáš jako někdo, kdo vyrostl ve smečce. Na to jsi až moc.... soběstačný." řekla a tak nějak jeho mrzutost přesla. Hlavně, protože to nebyla dvakrát silná emoce a tak prakticky proletěla kolem ní. Imamuovi asi stejně došlo, že ona v emocech druhých plave. Tak snad ho to nějak nepohorší.

Verdandi samozřejmě viděla logiku v tom, co Iska řekl. A kdyby sama neviděla jasný důvod, proč někdo si nezasloužil pokračovat v žití, tak by úkol ani nevykonala. Jistě znělo to trošku, jako když si hraje na soudce i popravčího. Ale pokud by se její nadřízený i ona shodla na tom, že vlk je moc nebezpečný, tak asi bylo potřeba něco udělat. Ale upřímně nemělo moc cenu nad tím polemizovat. Verd nikdy už k žádné smečce asi patřit nebude. Přišla zpátky to Norestu ve snaze najít svoji rodnou smečku Ignis a přidat se k ní zpět. Pokud by jí chtěli. Ale nakonec nenašla to co hledala. Netušila, zda se s tím někdy v budoucnu smíří a nehodlala se nad tím moc zamýšlet. Ale stále ji dopalovalo, že si vzali jméno a přitom se podobali původní smečce jen malinko
"Né pokud nesmíš zabít jen tak jinak sám zaplatíš životem. Pouze alfa měl právo rozhodnout o něčí smrti- Vůdce by měl být spravedlivý a vědět, kdy je potřeba vykonat nejvyšší trest. A pokud by si nebyl jistý svým vlastním rozhodnutím tak se poradit s jinými vlky. A pokud si jeden myslí, že nemá pravdu.... Pak je jen na něm zda se rozhodne úkol splnit nebo bude oponovat.... snažila se mu z nějakého důvodu dokázat, že opravdu jen nezabíjeli pro zábavu. Že to nebyl chaos s tím, že jen nejsilnější přežijí. že existoval řád, který tak milovala a který jí upířmně v novém stylu života notně chyběl. Verd moc dobře viděla, že Isku děsí, i když netušila jak moc. proto zůstávala stát na místě a dokonce se přikrčila ve snaze zmenšit svoji výšku. Nechtěla aby jí měl za agresora ale nějaký pud ji nutil přinutit vidět někoho z Azyrynu, na čí pověsti stojí. Sama tenhle pocit, stejně jako spoustu jiných, nechápala. Ale byla v tomhle až moc zabředlá, aby v tom nepokračovala.

Verdandi se pomalu šinula k místu pohřbu v neuvědomnělé snaze oddálit nevyhnutelný střet s realitou. Bylo ji jasné, že jednoho dne přijde o své milované sestry a že pravděpodobně bohužel sice houževnatá ale stále nejstarší Kiler bude prvních z nich. Jen nečekala, že to bude tak strašně brzo. Ještě před další zimou. Zvládly společně přežít ukrutný mráz a i útok na Ignis. Ale stále nebyly nesmrtelné
Verd tak nějak nepociťovala smutek ani něco podobného a cítila se za to sakra špatně. A ani netušila, jak utěšit Hel, která se po chvilce rozplakala. Přece jenom znala Kiler déle než ona. Ještě před dobou sesterství. Pro ní to musel být ještě horší zásah.
"Rozumím ti....." odpověděla Hel ve snaze se nějak ji ukonejšit. Tohle jí fakt nešlo. Netušila co říci, jak se chovat. Strašně moc chtěla být oporou pro zbyvající členy sesterstva ale nemoha. Mohla je chránit vlastním tělem, svým umem v boji, svoují strategizující myslí. Ale být morální podporou? To nebylo něco co by uměla. A teďka se to projevilo v té nejhorší možné chvíli
"nám všem předala spoustu jejích životních zkušeností, které za svůj velmi dlouhý život nasbírala. Byla nám oporou v době, kdy nám bylo nejhůře. Zvládla řešit krizové situace...." pokračovala po chvilce paniky čumící někam do dálky. Musí se přestat zaobírat emocemi a snažit se na to jít logicky. Pokud se totiž bude s nimi babrat, tak nikomu nepomůže. A Hel nyní potřebovala někoho, o koho se může opřít. Asi se jí bohužel od Verd nedostane slov útěchy, které by jí zvládli uklidnit, ale aspoň teoreticky se může ujistit v klidu Verd. Minimálně na venek, totiž zůstávala klidná.