Príspevky užívateľa

Verdandi se zarazila na místě, jen co Imamu vyslovil začátek jeho otázky. Na tohle se jí vlastně nikdo nikdy nezeptal a tak to pro ni bylo jak polití studenou vodou. Mohla se celkem divit, že vlastně nepřišla tato otázka dříve. Ano byla vlčka, co se držela spíše pouze jen ve své vlastní společnosti, ale přes zimu našla společensvtví vlčic, které ji vyhovovalo. Nikdy ale na její minulost nepřišla řeč. Jasně řekla, že byla kdysi členkou Azyrynské smečky, ale to vlastně bylo vše. Helence by řekla celou pravdu bez váhání a ostatním s trochou ostychu taky. Imamovi taky věřila, ale i tak to nebylo něco, o čem by se bavila ráda. Ale vzhledem k tomu jak moc jí pomohl, tak si zasloužil odpověď. A navíc měla pocit, že by ji možná otravoval do té doby, než by to z ní nakonec vypadlo samo.
"Můj otec byl alfa a má matka beta. Zoro, můj otec, nás měl opravdu pozdě v životě. Post alfy byl více méně tehdy dědičný po rodě, potřeboval následovníka a řekněme, že do té doby se mu moc nedařilo nějaké "použitelné" získat. Ještě než kdokoliv z nás mohl ale dospět, tak umřel stářím a tak mamka se stala betou. Nevím, proč ale nějak jí to změnilo nebo možná taky ne. Začala měnit dlouho zaběhlá pravidla, což se samozřejmě nelíbilo určitým vlkům. Zvláště mému bratrovi. Nakonec to skončilo tím, že ji vyhnal, jen co měl věk na to vést smečku. Už tehdy to začalo třít jak mezi zbytkem rodiny tak smečkou. Mamka, se nakonec ale vrátila a vyzvala bratra na souboj. Zabil ji nakonec a to bylo poslední sek. Moje sestra tehdy odešla a já ji nakonec následovala......" rozhodla se nakonec vyklopit. Řekla to dost tiše, teda minimálně v to doufala, ale i tak věřila, že Imamu více méně celý monolog zachytil. Upřímně nehodlala tuto baladu znovu opakovat, takže snad dost našpicoval uši

V TĚLE RUFA (stále xd)

Verdandi byla vážně ráda, že nikdy neměla vlastní děcka, protože jestli všichni nakonec vyrostli v takové teenegeri jako byla tady vlčice před ní, tka by jí asi kleplo. A to měla pocit, že má celkem trpelivost a hlavně umění ignorovat blbé prblání si pod vousy. Jenže i Verd měla jenom jedny nervy a kupodivu okřídlené se na ně dařilo hezky lézt.
"A to ti mám tak věřit.... Každopádně jsme teprve v půlce dne a ještě toho mám dost na práci" Verd se rozhodla nakonec nešetřit mladou, když ji tak provokovala. Ze začátku si dávala pozor na slova, aby chudince nepoškodila sebevědomí. Ale teda začínala si fakt dovolovat. Rufusovi by pravděpodobně došla trpělivost už dávno
"Samozřejmě, že jsme ti nejsilnější. Ale co by řekl na to, jak moc si dovoluješ na výše postavení vlk, hmmm? Trošku pokory by se hodilo." verd ujel úšklebek,. když se zmínila že Azyryn je nejsilnější. No aspoň se to donutila říct a to byl celkem úspěch. A rovnou se začala v duchu celkem čertit, že musí zase vést. Kupodivu ale nakonec nechala celkem rychlé tempto, nebo tu sakra zestárne. Jenom doufala, že Rufus nebyl takový zoufalec, že měl nižší postavení než nějaká mladá oprsklice

Verdandi si moc dobře uvědomovala, že holt každý má jiné přednosti a moc dobře si těch svých byla vědoma. Stejně jako svých nedostatků. Problém bylo, že její nedostatky mohly stát jí život a to ani nemluvila o tom, že taky to mohlo stát život její blízké. Jasně Imamu se o sebe postarat, co se týče bylin, uměl. Ale přece jenom mohl být zraněn nebo jinak nemohouc, a pak pokud by neměla nic v hlavě ohledně lečení, byla málo nápomocná. To ani nemluvila o sesterstvu. Kiler byla ještě starší než ona sama a to Verd nebyla nejmladší a Hel nyní si našla partnera a ani by se nedivila, kdyby brzo přišla vlčata. V obouch případech by bylo velice výhodné, kdyby aspoň ty základy měla v té své hlavě. Trošičku uvolnit místo od bojových strategíích a trošku přidat bylinkám. Přece jenom by se už neměla hrnout tolik do bojů...
"Já vím, ale přece jenom tohle jsou základy, které by mohli někomu zachránit život. " snažila se odůvodnit svoje rozčilení Imamuovi. Začla mluvit nahlas o něco více. Což jí upřímně znervózňovalo. I ona pocítila, že její sluch se ještě více zhoršil, ale uvědomovala, jak moc nahlas oba mluví, aby se vůbec slyšeli. Protože to že oni byli nahluchlou bandou neznamenalo, že všichni v okolí jsou taky nahcluchlí
"Je to vlastně moje druhá nora. Moji pevní jsme si udělala ještě na území dnešního Azyrynu, tehdydějšího Ignisu. Ve smečce, kde jsme se narodila." prohodila, když Imamua vedla dále. Vlastně si uvědomila, že mu to nikdy neřekla. Jak stárla, přestala mít tendence udělat z Azyrynu starý Ignis a tak přestala tahat i svoji minulost do přítomnosti. Jasně stále si o nich myslela svoje, ale tak nějak to vzdala...

Verdandi asi neměla být překvapená, že se jí dostalo celkem provokativní odpovědi. Přece jenom vlčka před ní se zdála ve věku teengera. Věku, kdy většinou dle jejich pohledu autorita neměla moc vysoký význam. kdyby byla ve svém těle, tak narážku prostě ignorovala. Jenže ona nebyla a tak se musela vůbec zamyslet, jak by se Rufus zachoval. Potkala ho dvakrát a jednou to bylo, když na ni prakticky zaútočil. Z jejich prvního setkání ale jí připadal jako celkem uštěpačný vlk, který neměl problém nějaké ty urážky poslat nazpět
""Kdybych chtěla být v noře rychleji, tak jenom natáhnu nohy a jsem tam coby dub a tebe nechám v prachu. To že neplýtvám silami na hlouposti je věc jiná. vypustila urážku z úst po nějaké té chvilce. Bylo to pro ni divné říct něco takového. Neměla ve zvyku mazat vlkům kolem tlamy med, ale zase nevymýšlela si urážky. Většinou totiž nepotřebovala urazit někoho nebo ho nějak provokovat. Rozhodně jí to nedělalo radost. Byla tak z toho rozhozen, že si ani nevšimla, že se missgenderla- Upřímně doufala, že mladé vlčce neshodila sebevědomí
"Jako kdyby někdo jako ty zvládl odtáhnout mě až do nory." odfrkla si, teda doufala, že to vypadalo jako odfrknutí. Ale aspoň ji neznámá předběhla a ona mohla hezky jenom ji následovat k žrádlu. Co pak schválně sežere hezky ještě v noře a pak to vykecá sestrám

Verdandi si nemohla rozhodně nechat ujít obřad její nejbližší a nejdražší přítelkyně. Stejně jako spousta pro ni známých ale i neznámých vlků donesla dar. Asi oproti ostatním sice nebyla nějaký extra spešl- bylo to jen usušené kvítí- ale rozhodně nebylo lehké ho sehnat. Jasně slunce už začínalo hřát rozhodně silněji, ale jaro stále nebylo v plném proudu, takže sehnat květiny nebylo snadné. Avšak díky její snaze aspoň mohla ještě lehce dozdobit okolí obřadu a ještě jich zbylo dost, aby novopečetěný pár mohl ozdobit jiné místo, kam se pak uchýlí. Navíc to bylo originálnější než úlovek nad kterým taky uvažovala. Pak si ale řekla, že stejně se o hostinu pravděpodobně postarají jiní vlci. A taky že její předtucha byla správná
Verd se usadila kousek od Kiler, protože na rozdíl od jiných vlků znala. Oči pak upřela na pár a typicky velmi dramatickou Majdu. Tentokrát se ale teatrálnost rozhodně hodila a udělala tak obřad rozhodně nezapomenutelným. Verdandi radši všem vlkům střelila nepěkný pohled, aby nikoho nenapadlo mít jakékoliv námitky. Nehodlala komukoliv dovolit překazit pro Helenku tento velmi důležitý den. Vážně neměla problém si zahrát na ochranku této svatby. A jeden pro jistotu poslala i Enkidovi kdyby náhodou ho napadlo nemyslet jeho slib vážně

Jméno postavy: Verdandi
Jakým předmětem byla postava začarována:vodou
S kým a kde hrála: jehličnatý les - s Lesley ale myslí si že s Fao xdd
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 4 (plus jeden úvodní na Coně)
Krátké shrnutí příběhu: Verdandi se objevila v těle Rufuse vlka, se kterým rozhodně nemá dobrý vztah a ke všemu na území Azyrynu. Díky tomu se vrátila "domů" kde potkala Lesley v těle Fao. Nyní se snaží jedna druhou oťukat, protože obě se chovají velmi sus. Zároveň se snaží dostat se do úkrytu, aby mohli konečně pokračovat v krádeži kořisti, co začli minulý rok xd
Dopad na postavu: Trošku si uvědomila, že domov jsou fakt vlci a ne místo. A doufám, že jí to přinese zadosti učinění, že zvládla ukrást nakonec to žrádlo Azarynu xd

V TĚLE RUFUSE
Verdandi jenom pokývala na odpověď. Na strašně neutrální otázku mohla čekat nic neříkající odpověď. Nebude lhát, doufala, že se třeba vlčice rozkecá a ona dostane nějaké to info. Přece jenom existovali vlci, co pomalu nikdy nezavřeli tlamu. No ale ke smůle Verd asi narazila na vlčici podobně smýšlející jako ona. Na co zbytečně plýtvat slovy. Anebo prokoukla Verdin "převlek" a schválně nic neříká, aby nedostala více informací z ní. Verdandi nechápala, jak mohli paranoidní vlci žít. Protože Verd byla konspirační teoretikem tak půl hodiny a už jí z toho třeštila hlava. Nebo takový špěhové! Ti museli mít migrénu furt
"Sám jsme trénoval. Byl to vytrvalostní trénink. Proč ale jdeš tak pomalu ty sama? Neříkej, že tě prostá hlídka unavila." rozhodla se tak nějak v panice dostat ze sebe pozornost. Jasně kdyby byla potřeba, tak mohla zmínit Isku. Díky bohu, že ho potkala, protože to bylo jediné jméno, co znala, pokud nepočítala "sebe" a vlka, co zabila. Jenže zmiňovat že s někým někde byla, se nezdálo jako dobrý nápad. Netušila, kde Iska se potuluje a zda nebyl právě s vlčkou, co se vleče jako šnek

V TĚLE RUFUSE

Verdandi měla co dělat, aby neudělala krok zpátky, když se rohatá přiblížila o kousíček blíže. Né všichni měli averzi k dotyku jako ona a tak nechtěla, aby to bylo poznat. Tušila, že asi tihle dva nejsou zas tak blízcí, ale třeba Rufus byl nějaký ultra přítulný. I když posledního setkání by to do něj neřekla. Další problém byl, že se vlčka tak nějak nehýbala. Tak nějak jakoby čekala, až se sama Verd v těle Rufa někam doplazí. Verd chvilku koukala, zda si to nakonec nerozmyslí. A pak ještě chvilku a ještě malinkou chvilinku. No prostě dostatečně dlouho, aby to začlo být podezřelé
"Tak na čem jsi poslední dobou pracovala?." řekla velmi neurčitě, aby nějak vyplnila to trapné ticho. Nakonec donutila svoje nohy se pohnout snad směrem k noře. Její paměť byla už celkem mlhavá a i když si ji trošičku osvěžila při nájezdu, tak přece jenom tehdy šli z jiné strany... Její kroky byli tak velmi nejisté, i když to nebylo jenom, protože pouze odhadovala kam jde. Né vnitřně celkem na své poměry panikařila. Protože proč sakra vlčka se automaticky nerozešla k noře, když řekla kam jde? Že by tušila, že ve skutečnosti nestojí Rufus vedle ní, ale tulačka co může za smrt člena smečky?

V TĚLE RUFUSE
Verdandi přestala čumět na rufova upřímně pěkná křídla, jako kdyby je viděla poprvé v životě. Protože to upřímně bylo dosti podezřelé. Asi by zvládla vymyslet výmluvu, proč na ně tak upřeně kouká, ale Verd věděla, že není zas tak dobrá se slovy. Takže čím méně otázek na ni přistane tím lépe.
"Ach ano... Zrovna se z jednoho vracím." Verdandi byla ráda za strašně obencnou otázku, protože i když Rufa aspoň potkala, tak o něm tušila velké prd. Pokud by došlo na otázky, které se týkali jejich společné minulosti nebo podobného tak bude hodně někde
"Právě se vlastně z jednoho takového vracím. Docela mi vyhládlo.... Tak mířím k noře, pro sváču, než budu pokračovat v tréninku." rozhodla se udělat kalkulovaný risk. Protože jí došlo, že tohle je příležitost, jak od Azyrynu získat kořist. Né že by ji teďka nějak dvakrát potřebovala, ale chtěla ji získat už jenom z principu!. Protože minule se jim to nepodařilo. Navíc trocha jídla navíc nikdy nikomu neuškodilo. Zvláště takto po zimě. Takto ji tam někdo zavede a nebude zmateně bloudit. Jen prostě nechá vlčku před ní jít trošičku vepředu

V TĚLE RUFUSE
Verdandi chvilku myslela, že je v snu. Protože poznávala tyto stromy,. i když je několik let neviděla. Byla doma. Teda do jaké míry toto byl domov. Neskutečně ji štvala, jak moc se stále držela minulosti, i když to dříve neměla ve zvyku. Poslední dobou ale dělala pokroky a vlastně domov si už spojovala se sesterstvem, její skrýší nebo chajdou. Jenže sny jako tyto jí drželi v řetězech a nechtěly ji pustit. Chvilku jen nasávala okolní vůni lesa a užívala si "přítomnost". Zajímalo jí, zda ve snu budou její pokrevní sestry nebo Dione. Nebo snad že by se ukázala mamka nebo taťka? Když však se zaměřila na stromy o něco pozorněji začínala mít pocit, že se lehce změnili.
Z- Zdravím?" řekla po dobré minutě, co jí pozdravila vlčice s rohem a s křídly. Tohodle vlka nepoznávala. A mysl by neuměla vymyslet nové vlky. Takže toto nebyl sen. A vlastně od kdy měla křídla? Tohle bylo snad podruhé v životě, kdy Verd pocítila paniku. Na venek to naštěstí nebylo moc vidět, ale i tak musela vypadat jako blázen. Protože roztáhla křídla a chvilku na ně jen čuměla. To jsou Rufova křídla? otázala se sama sebe protože měla pocit, že je poznává.

Verdandi se rozhodla zajít k řece Coně, která díky zamrznutím menších jezírek a tuní se stala tak asi nejlepším místem pro napití. Stále mrzlo, a i když to nebylo tak vážné jako minulý rok, tak to Verd stále upřímně štvalo. Zima vlastně byla jediná doba, kdy trochu litovala, že nemá smečku. Ale její hrdnost by jí stejně nedovolila se do žádné přidat. Takže holt přijala realitu, že holt zima bude vždycky zapeklitá. Ke Coně se přiblížila rychle a taky se rychle napila. Voda byla sakra studená a nepříjemná na větší loky. Navíc tu fučel vítr, který se prodral i její dosti kvalitní srstí. Takže chtěla co nejdříve zmizet zase někam do lesa, kde jí budou aspoň trochu chránit stromy. Takže si ani pořádně neuvědomila, že někdo další pil ze stejné řeky. Možná dobře, protože kdyby zjistila, že je to Azyrisnský a ke všemu Rufus, tak by jí to pocuchalo srst

-----> řeka Cona
Verandi byla ráda, že dostala lekci znova protože opravdu některé informace z minula jí tak nějak v hlavě neutkvěli. Neměla sice pocit, že by daná slova slyšela poprvé ale sama by je ze své paměti nevyštrachala. Možná, možná kdyby byla opravdu v krizové situaci, tak by ji osvítilo, ale Verd se nerada spoléhala na možná. Ráda hrála na jistotu. Doufala tedy, že tentokrát jí něco z opakování v té kebuli zůstane. Opravdu by bylo trapné, kdyby musela žádat Imamua znovu o jednu a tu samou lekci. By si mohl začít myslet, že je slaboduchá nebo něco podobného.
"Děkuji. Nechápu, proč zrovna bylinky mi prostě do hlavy nelezou. Přitom mám pocit, že co se týče jiných věcí tak tak špatná nejsem." řekla lehce nesměle, protože fakt jí to bylo trapné. Zvláště, když z úst Imamua to znělo, jako naprostá samozřejmost a nejjasnější věc na světě. Jasně každému šlo něco jiného, ale tohle byl lehce extrém
"O nechceš mi pak nějaké ukázat?" zeptala se Verd a dokonce bylo znít nadšení v jejím hlase. Bylo fajn poznat dalšího zběratele. Většina vlků buď na ni divně koukala nebo v lepší případě jen nesdílela její nadšení pro cetky, co sbírala. Hel ji v tom teda podporovala a taky měla své cetky, ale asi né na úrvni Verd. i když takovou hromadu, asi měla jen ona
"Musíme teda trošku přiblížit k jedné smečce..." odtušila, když se chystala rozejít ke Coně. Počkala samozřejmě, až si Imamu vše sbalí

Verdandino srdce se zatetelilo štěstím, jen co uslyšela Helenčín hlas. Jasně byla to jediná sestra, kterou vídala pravidelně ale i tak byla ráda, kdykoliv ji viděla. Verd zaujatě pozorovala, jak pokládá na zem ten zvláštní nástroj, co už jednou viděla u ní v chajdě. Tehdy vydával dosti pěkný zvuk, ale dle slov Helenky, tomu teďka není pravda. I když teda bylo divné, když řekla, že je tomu zima. Jak může být předmětu zima?
„Tak bohužel to nechrání chlupy. Pak se nesmíme divit, že je tomu zima“ snažila se o vtip a radši se teda moc nepřibližovala k předmětu. Přece jenom teda nechtěla do něj nějak drknout a pak přivolat k sobě všechno v okolí, co měla zuby a vražedné úmysly a naopak odstrašit jakýkoliv úlovek.
„uh“ vydechla, jen co s k nim přiřítila Majda jak neřízená střela. Jasně sice ji slyšela i z dálky, ale stále neměla úplně čas uhnout na stranu. Větší část nárazu teda odnesla Helenka, ale i tak to trochu Verd rozhodilo. Přece jenom nebyla největší fanoušek fyzického kontaktu
„Taky tě ráda vidím Majdo“ řekla jemně, jen co se vysvobodila z kupy nohou a chlupů. I když to zas tolik nebylo na ní vidět, tak byla opravdu nadšená, že svou kamarádku s kouzelnými křídly zase viděla. Byla to hodně dlouhá doba, co zrovna Majdu viděla. Uklidnilo to trochu její temné myšlenky, zda se někomu něco nestalo
„Ani nevím. Někam mě sem nohy zatáhly“ odpověděla Kiler, která se tu jako na zavolanou objevila. Tak byly skoro všechny pohromadě. Už chyběla jenom Lesley…. Netušila, kde jí je konec. Ale třeba Majda bude informovanější. Ty dvě vypadaly ještě více nerozlučně než zbytek už tak velmi pevně semknutého společenství. Pak se schválně zeptá, ale po tom co se všechny pořádně pozdraví

Verdandino přání se splnilo, když jako první zahlédla na plese Helenku. Už ji chtěla jít pozdravit blíže vzhledem k tomu, že se střetly pohledy. Jenže pak Hel zaujalo něco nebo teda spíše někdo jiný a tak zůstala sedět na zadku. Né že by žárlila, jen byla lehce překvapená. Jasně předpokládala, že Hel bude mít i jiné kamarády, ale nečekala až takové nadšení. No dobře, možná lehce žárlila, když mu dala přednost před nimi. Ale nahlas to neřekne
"Ahoj, i já tě ráda vidím. řekla, jen co přišla Kiler. No aspoň nezůstane sama, když Helenka evidetně teďka vedla konverzaci s nějakým jiným vlkem. Verdandi ho vlastně viděla úplně poprvé, takže netušila, jak má Kiler odpovědět. Na první pohled by jeden mohl říct ano, ale Verd neměla ve zvyku dělat ukvapené závěry ani mluvit za někoho jiného. No než stihla po pravdě odpovědět Kiler, tak uslyšela Majdalenku. Nastražila uši, protože ji nejdříve neviděla, tak aspoň chtěla tušit, odkud přijde. Ale nakonec ji Verdiny oči našly. Přece jenom Majdalenka byla nepřehlédnutelná vlčice. Nejenom díky jejímu vytříbenému vzhledu ale také nepřekonatelné auře, co kolem sebe měla
Ehmmm... taky tě velmi ráda vidím řekla dosti nesměle a celé její tělo ztuhlo, když jí Majdalenka skočila kolem krku. Už si nějak zvykala na fyzický kontakt, stál ale stále lehce panikařila, když se jí nějaký dostal. Zvláště, když byl takto neočekávaný jako tento. I když teda měla tušit, že Majda nějaký vyhledá. Jenom doufala, že její rozpačitost nějak Majdu neurazí. Nebyla nervózní kvůli ní, jenom prostě byla nesvá při každém obětí. Tak se snažila aspoň vykouzlit úsměv. Ten byl sice asi stejně rozpačitý, jak se cítila, ale snaha byla.
"Mohla by. Ještě jsem toho vlka v životě neviděla." řekla nespokojeně. Tím taky odpověděla na otázku Kiler, že vlastně neví, kdo jenom on vlk je. Hel by je ale vážně mohla představit. Neměla potřebu ho úplně schvalovat, ale chtěla zjistit jak přesně vypadá. Hezky z blízka. Protože kdyby něco provedl Helence, tak chce vědět, koho má jít lovit

Verdandi znovu dorazila na tradiční ples Nihilu. Tentokrát se musí držet při kraji a moc na sebe neupoutávat pozornost. Ignis teda Azyryn byl totiž take pozván a od minulé zimy do svých střetů s onou ohnivou smečkou přidala navíc lehkou hádku Iskou. Nikdy neměla tendenci se moc míchat do velkých skupin vlků, takže jí to nedělalo velký problém. Prakticky bude dělat to, co každý Nihilský ples. Držet se u kraje spíše pozorovat okolí, než se nějak zapájet do oslav. Jasně mohla třeba letos vynechat, jenže tato Nihilská akce byla pro ni připomínka jejích sester a mamky. Verd neměla tendenci moc se nimrat v minulosti, ale tohle se stalo takovou tradicí pro uctění jejich památky. Přece jenom každý rok měla vždycky stejnou výzdobu, jak na jejím prvním plesu. I když letos, jak se konal v zimním měsíci, bylo mnohem těžší sehnat ozdoby. Naštěstí ve svojem “hnízdu” měla dostatek suchých květin, takže jich několik využila. Trochu jí bylo líto, že o ně přijde. Stále to ale stálo za to. Verd navíc doufala, že I zbytek sesterstva se nakonec osmělí a přijde. Nemohla by se jim divit, kdy radši takto velkou akci vynechali. Ale doufat mohla. Minimálně Majdalenka se zdála jako někdo, kdo si takovou akci nenechá ujít