Príspevky užívateľa

Rivera po chvíli konečně povolila stisk a dala se do řeči. Volt v posledních vteřinách sice neměla moc chuť si povídat, natož pak o tom, jak se jí daří (jakoby to nebylo na jejím zanedbávaném kožichu znát). No když už přežila to procítěné muchlání před chvílí, tohle už ji moc sil stát nesmělo. "Jaké to asi je? Vidět svět vašima očima, sestro. Děkujeme." Konečně se odhodlala podívat se jí do očí. Po tom názorném ujasnění si vztahu Voltaire polil příjemný pocit a s ním také motivace postavit se a neležet sebelítostně na samém dně. Navíc už jí přece Riva odpustila. Nebo snad ne?
Když jí Riva položila snad až řečnickou otázku, ona si prohlédla kožich a pak zase pohlédla zpět se slovy: "Bylo i lépe". A ještě si vduchu zanaříkala, jaké to neštěstí ji potkalo. Když už však myslela na neštěstí, vzpomněla si rovnou i na syna. "Neměla byste s námi mluvit. Arrakis vám to určitě zakázal. Ještě tak dopadnete také, až se o nás dozví, ta nevděčná zmije." Zasičela na sestru tak, že ji musela snad i poprskat. Zuřila nehledě na skutečnost, že tohle celé byla z převeliké části její chyba. Volt to tušila, ale jen málokdy si dokázala pravdu skutečně přiznat. "Pokud už vám ovšem není tahle cesta milejší, než se dívat, jak se Jeho Veličenstvo laská trůnu."

Volt si ve studených ranních hodinách v klubíčku pochrupovala mezi kořeny jednoho místního stromu. Ponořená hluboko ve snech ještě neměla ani ponětí, že je ráno a tiše chrněla. Navzdory tomu o sobě ale dávala okolnímu světu dost vědět. V téměř hrobovém tichu probouzejícího se lesa se kdejaký zvuk ještě s ozvěnou rozléhal daleko mezi zelení a stromovým dřevem.
Zdržovala se zde už tak druhým dnem díky svěží chladné vodě z divoké řeky a jakémusi pocitu bezpečí. Lesní porost se zdál být dobrým úkrytem pro samotnou hladovou a malou tulačku. Pokud nebyla půda kvůli dešti prosáklá vodou a vzduch kvůli stínům o něco chladnější, dostatek různorodých pachů zvěře a rozkvetlé keříky skutečně poskytovaly bezpečné útočiště pro tak zranitelného tvore, jako byla rozmazlená a nezkušená Voltaire.

Začínaly jí docházet nápady. Už neměla moc, co říci a v patách cítila nepříjemné mravenčení, které naznačovalo, že už je čas pomalu vykročit směrem pryč a nechat všechny ty stresy za sebou. "No, jste-li s přízraky spojenci, jistě, že se ptáme těch nejpravějších. K vám se jistě donesou informace rychleji, než ke staré a pomalé tulačce." A v tu chvíli ji trklo. Přece měla ještě nějaké eso v rukávu. I když to nebylo nic extra a pravděpodobnost, že se jí taková finta skutečně vyplatí, byla velmi nízká. "Dobře, tak já půjdu. No kdybychom na sebe ještě někdy narazili a vy získal nějaké novinky. Sdělte mi je a jsem ochotná se vám bohatě odvděčit s čímkoli. Navzdory odcizení je pro mě rodina vším." Přitom ve skutečnosti spíš bojovala o život, než o setkání se s rodinou. Ach kéž by se takovými problémy skutečně zabývala. Všechno by bylo jednodušší. Možná, že by tomu tak i mohlo být, kdyby jí tenkrát totálně nešiblo a neudělala by ze sebe před všemi naprosté dno společnosti.
Voltaire tedy ještě chviličku počkala, zda k tomu Arrakis neměl nějakou poznámku a pomalu se chystala s nepatrnou porážkou v obličeji vyjít.

Pro Voltaire prosím magický předmět (ráda bych si ho sama nakreslila a vymyslela)

Jméno postavy: Voltaire Falcone y Gracewood
Jakým předmětem byla postava začarována: vodou (výměna vzhledu s Kiler)

S kým a kde hrála: Kiler - řeka cayna (začátek)
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 3
Krátké shrnutí příběhu: Jednoduše se s Kiler napily z řeky, netušily o sobě a tak se vydaly každá vlastní cestou pryč.
Dopad na postavu: Voltaire s šokem zjistila, že vypadá jako známá Kiler. Potýká se s otázkami, jak by měla problém řešit. Zatím se ovšem neorientuje na "území tuláků", takže nemá moc možností.

S kým a kde hrála: Apollyon - planina husí
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 8
Krátké shrnutí příběhu: Ztratila se a tak se zeptala Apollyona (který byl náhodou poblíž) na cestu. Poradil jí, ale výměnou za to dal Volt úkol, aby do příštího úplňku našla Daňka, který (zdá se) může za Apollův znetvořený obličej. >Asi se mu chce pomstít. Volt taky naznačil, že pokud neuspěje, vypořádá se i s ní.
Dopad na postavu: Volt nemá čas řešit svůj nový vzhled. Namísto toho plánuje svého utajení využít při pátrání. Má strach, co jí nebo Kiler Apollyon udělá, když Daňka nenajde.

S kým a kde hrála: Enkidu - nekonečné pláně
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 3
Krátké shrnutí příběhu: Nejdřív se rozhodla podívat se do Nihilu s tušením, že se vzhledem tuláka prošmejdí území. Narazila však na Enkida, který ji na hranicích zastavil a informoval, že na nihilské území tuláci již nesmí. Volt ale naléhala, tak jí po chvíli přemlouvání zavolal panovníka
Dopad na postavu: Uvědomila si, že je na Enkida hrdá, jak je věrný smečce, no z toho, že Arrakis zřejmě uzavřel hranice a tím kazil Nihilu dobrý dojem před cizinci, z toho moc nadšená nebyla.

S kým a kde hrála: Arrakis - nekonečné pláně (navazuje na předchozí)
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 3 -a pokračuje asi
Krátké shrnutí příběhu: Na scénu se dostal Arrakis, od kterého se Volt marně pokusila vyžádat povolení o vstup na území. Nakonec jí ale nezbylo víc možností, než se na Daňka prostě zeptat a věřit, že jí Rakis nezalže. Arrakis jí ale neřekl celou pravdu, takže o jeho členství v Nihilu stále neví. (Zatím)
Dopad na postavu: Pátrání se Volt bohužel prodlouží a ona se bude muset naučit v Norestu pořádně orientovat. Kileřin vzhled bude muset počkat (Pokud se ve hře něco nezmeni) Strach z pomstychtivého Apollyona roste.

Celkem 17 postů

V TĚLE KILER

Srdce jí zas a znovu poskočilo. S tím, že je Arrakis až moc neústupný a za hranice Voltínu hold nepustí byla už nějakou chvíli smířena. No bobky jí nahnala spíš jeho další slova; Smrt! Ta vlčice, za jejíž sestru se Volt vydávala, byla mrtvá. To musel být snad zlý sen! Kdyby tohle z Rakise nevypadlo, už už by se dala poražená tulačka zase na odchod, ale situace si po ní žádala další ulhané divadýlko. "Je mrtvá?! To nemůže být pravda! Jak dlouho? Odkud tohle víte, Arrakisi?" Pokusila se na synka vytáhnout něco neutrálního. Něco, co se snad téměř ani netvářilo, jako lež. Volt koneckonců o smrti či zmizení nějaké té vlčice opravdu neměla doposud ani ponětí. No i tak si ale musela v duchu zadoufat, že na ni nevytasí podobnou informaci, jež by mohla bývalou panovničku zahnat do kouta. Rakise od Voltina odhalení dělilo jen pár nepatrných krůčků.
Během tohoto rozhovoru si ovšem ale vzpomněla na další drobnost, k jejímuž rozuzlení by se ráda dostala. Její mimika se změnila. Hraný šok a hrůza v její tváři se proměnily v jistou zvědavost a podezřívavost. "Jestli mluvíte pravdu... pak ano, je jisté, že musím Daňka najít." Na chvíli se odmlčela, aby se zasoustředila a odolala pokušení podívat se jinam, než do jeho tváře. Lži jí odvracely pohled všude možně po okolí a především do země. "Jste si jistý, že o něm už nic nevíte? Zatím jsem se od vás dozvěděla víc, než jsem předtím čekala." Co když nám vážně lže? Co když Daňka potkal a jen to nechce přiznat? Ví o něm, o jeho rodičích, obou. Takové věci se pouhými chýry a pomluvami nešíří tak snadno. A ano, i takové věci se jí prohnaly hlavou. No Volt se snažila takové myšlenky zahnat. I kdyby byly její pochyby reálné, jen by jí to rozčílilo.

V TĚLE KILER

Hlasitě si oddechla. Těžko posoudit, zda to bylo zklamáním z Daňkovy údajné nepřítomnosti, nebo úlevy, že jí tu věc se synovcem Arrakis zřejmě baštil. Tedy alespoň na venek. Na druhou stranu se ale také nevyhla jistému potěšení, že nepátrá po nevinné osobě. Apollyon si zřejmě nevymýšlel, když o Daňkovi věděl i Rakis! Ovšem i ten si mohl hrát na kecku, ale v tuto chvíli neměla mátina jinou možnost, než mu prostě věřit. No tak či onak neměla v plánu se vydat za přízraky, neboť tam Daněk určitě nebyl. Odtamtud přeci pocházel Apollo a dávno by si ho našel sám. Nechtěla si ani představit ten stres a nejistotu, když by násilníka do svého termínu nenašla. Jistě by se pokusila zdrhnout z Norestu, nebo se přidat k nějaké smečce, ale pochybovala, že by někomu tak toužícímu po pomstě utekla. Při jejich setkání se Apollo Volt docela i zamlouval, ale teď zpětně se jí z blázna jenom ježila srst. Předtím už si začínala myslet, že si to celé i on vymyslel a použil to jen pro pozornost. Nebo že to přeháněl a nechal se ovládat vztekem, který se v něm asi hromadil už v dětství. Podle jeho slov vyrostl bez rodičů, dalo se tedy čekat, že se z něj stal přecitlivělý magor. To Volt dohnalo k myšlence, zda byl I Arrakis od mala tak zákeřný právě proto, že mu ona nebyla dobrou matkou. Vida, dokonce i svého syna občas dokázala politovat a nevidět chybu jen v něm.
"Kašlete na prošetřování. I kdybyste to na vlastní oči viděl, na území byste mě, vidím, nepustil." Zase zněla chladně a hleděla na něj s pohrdáním. Mohla už předtím tušit, že ji nikam nepustí, teď se nezmohla na nic jiného, než na důvěru v jeho slova. Na druhou stranu ale musela sama sebe pochválit, jak jí ten vandrácký styl řeči šel. To určitě odchytila od Kiler samotné. Ach jak ji najde, všecko jí to bude muset říct. Ale nejdřív ovšem musela sobě zachránit krka. "A ano to asi bude nezbeda, ha! Jeho otce? ... otce... toho neznám. Víte, naše rodina je na tom v poslední době trochu bídně. Ale mě stařešině se zachtělo je poznat. Určitě se tam stavíme. Víc o něm nevíte?" Lháři, lháři, lháři jeden zatracený! Nadávala si v duchu. Nesnášela to. Poslední dobou mívala chvíle, kdy děkovala osudu za svou novou roli tuláka, ale v tuto chvíli si přála být zase hrdá královna bez potřeby si zachraňovat kejhák lhaním. Ještě horší pak bylo, že Apollo nebyl její jedinou hrozbou. Rakis očividně znal Daňkova otce. Bylo možné, že znal i matku. Volt si tu celou dobu hrála na roli sestry té Daňkovy mátiny a pokud se jí Rakis nedejbože zeptá na jméno nebo na rod nebo na cokoliv osobního, jistě ji prokoukne. A to raději ani nezmiňujme možnost, že monarch zdědil magii po svém otci. Musela to urychlit, než se něco zvrtne. Sice očekávala víc, ale z Rakise už asi víc věcí bez rizika nevyždímá.

V TĚLE KILER

Kéž by mohla Voltaire vniknout také do Kileřiné mysli. Když Rakis zmínil ples, doslova to v ní hrklo. Kdyby na ni vytasil něco, co by Volt dostalo do pasti. Kdyby zmínil něco, čeho byla Kiler svědkem a bývalá panovnička ne, teoreticky by to mohla uhrát na nějakou stařeckou ztrátu paměti. Bohužel v tuto chvíli byla napětím bez sebe a takovéto lišácké způsoby sebeosvobození ji jaksi nenapadaly. Inu, aby se tedy do takové zapeklité situace nedostala, tu věc o plese raději odignorovala. Doposud přece neměla ani ponětí, že se vůbec nějaký konal, natož pak, co se na něm dělo.
"Ach... nezdá se mi, že by mi tu laskavost někdo někdy vrátil." A pokrčila hořce čumák. Stále se snažila působit tak sebejistě, jak jen mohla, v čemž už měla naštěstí docela praxi.
"Chtěla jsem se u vás jenom porozhlédnout, zda náhodou nenarazím na jednoho svého synovce." Vydrala ze sebe neochotně a docela s námahou. Nerada se dělila o svůj skutečný záměr. Kdyby tušila (a to u Arrakise vskutku mohla tušit), že ji za hranice i navzdory Nihilského dluhu nepustí, zeptala by se na Daňka rovnou Enkida. Svou nespokojenost se jí naštěstí podařilo ukonejšit myšlenkou, že se alespoň dozvěděla o těch uzavřených hranicích a že alespoň na pár chvil znovu zřela syna. Po večerech, až si bude zase představovat, že Arrakise fackuje, lépe si vybaví jeho obličej.
Synovec, to bylo první, co ji v tu chvíli napadlo. Teď musela vymyslet, proč by onoho synovce vlastně chtěla najít a to jí chvíli zabralo. Na pár vteřin se tedy odmlčela ve snaze vymyslet něco důvěryhodného. "Nikdy jsem toho vlka neviděla, ale co vím, je to má téměř poslední rodina a ráda bych se s ním setkala, než půjdu mezi mrtvoly. Jmenuje se Daněk, prý by měl mít barevnou srst. Hledám ho všude možně." Až na to, že je Nihil zatím první destinace, kde se ho pokoušela vypátrat. "Alespoň tohle mi prosím poraďte. Jste přece z Nihilu. V bídě nežijete. Poradit stařeně vám přeci neuškodí." Její hlas už nebyl vůbec tak hořký, naopak spíš miloučký a sebelítostný. No stres z ní musel jít cítit stále. Nepříjemnosti jí způsobilo nejen lhaní, ale také vzpomínka, že posledně, co po někom chtěla radu, nedopadlo to vůbec dobře.

V TĚLE KILER

Přidávat se k Nihilu v tomto utajení zatím neplánovala, ovšem v případě největší nouze byla zcela ochotná udělat i to. Chtěla se dozvědět víc o Nihile, o vlcích v něm a když se nad tím tak zamýšlela, vzpomněla si dokonce i na Daňka. Apollyon Volt pohrozil vskutku přísně a ona jeho slova nechtěla brát na lehkou váhu. Věděla, že pokud onoho násilníka do měsíce nenajde, znetvořený pomstychtivec si ji najde a v takovém případě to s Volt nedopadne dobře. Celou situaci jí k tomu neulehčovaly určité nejistoty. Jak dlouho jí tento vzhled vydrží? Dokáže se zorientovat a pátrat po cizinci i jinde, než v Nihile? Měla vůbec ještě dost sil na lov? Co když se Arrakis dozví o jejích opravdových plánech nebo totožnosti? A když tak myslela na vlastní hrozbu napadení Apollem, stala se také její prioritou.
Netrvalo dlouho a Arrakis byl v cuku letu na místě. Od doby, kdy synka viděla naposled, mladík ještě dost přibral. Načerpal dospělejšího vzhledu. No v jejích očích to navzdory síle, velikosti, krutosti či moudrosti bude navždycky to zlobivé mládě, co jen čeká, až bude moci vyvést nějakou neplechu. "Zdravím, vy budete asi nový Nihilský vladař." Snažila se neudělat další chybu. Arrakis by její profesionální styl řeči a množné číslo v sebeoslovení jisto jistě poznal. "Váš pan Enkidu říká, že nemůžu za hranice, ale já myslím, že můžu. Jsem Kiler, stará Nihilská známá. Pomohla jsem vám kdysi vyhnat z území krystalový koně!" U obhajoby sebejistě zvýšila tón hlasu. Stále se ovšem soustředila, aby se nepřeřekla. Stačilo jí, že se málem prozradila Enkidovi.
A jestli nás nepustíš, snad nám na otázku odpovíš sám, Rakisi! Plánovala si předem následující krok se vší nejistotou. O tom, že ten nějaký Daněk přebývá právě v Arrakisově smečce, neměla Volt sebemenší tušení. Za pokus jí to ovšem stálo. Nejdřív se ovšem ale musela ptát a až pak nechat prostor pro nadávky a další osobnější otázky.

V TĚLE KILER

Napětím sice byla celá bez sebe, no když Apollo spustil řeč, zpozorněla. Nikdy by ji nenapadlo, že by mohli přízraci odignorovat takový prohřešek. Ať už šlo o čin jednoho z nich, nebo někoho cizího. Ona by ublížení členu smečky rozhodně řešila jinak! Vlastně jí z toho bylo znetvořeného vlka i líto. I věřila mu historku, kterou Volt předal, neboť proč by lhal? Vztek, jenž Apollyon choval k vlku, který mu úraz způsobil, přece musel být způsoben jen nespravedlností. Kdyby si za tuto jizvu mohl sám, jistě by tolik netoužil po pomstě. Tedy alespoň tak nad tím Volt smýšlela.
I donutil Volt se trochu podívat do zrcadla. Uvědomila si, jak moc i ona kdysi upřednostňovala příslušníky rodu, než-li venkovské ubožáky. A přece, když slyšela o takových přednostech v postoji jednoho z těch ubožáků, tak trochu politovala svých bývalých zájmů a záměrů. Dokonce i své neschopnosti být správnou matkou. "V minulosti jsme se dopustili mnohých chyb, kvůli kterým vám na tohle nemůžeme odpovědět." Lítostně, ale s respektem upřela pohled do země. Nechtěla mluvit o svých dětech, ale svým přiznáním se o vlastních chybách snad odradila společníka od dalších otázek.
Opět se jí zmocnila nervozita, když dokončil svou žádost. No na její poměry to byla docela nepřiměřená žádost. Jednak bude pro Volt nesmírně těžké se svými orientačními schopnostmi někoho úplně cizího najít a jednak nebyla Apollyonovi až takovým dlužníkem. Mezi prozrazením správného směru a vyhledáním násilníka byl značný rozdíl. Bohužel ale nemohla odporovat. Nebyla schopná ani jen tak bloudit, natož nespokojenému mladíkovi s dírou v obličeji z Norestu utéct a o obraně snad nebylo potřeba se ani zmiňovat. Byla vychrtlá až na kost a do toho nápadně menší. Spolu s hrdostí byla zbavena také většiny svých přirozených práv. A z Apolla cítila, že byl schopný si svou zlost vylít i na Volt, pokud by nesplatila svůj dluh. Nakonec jen na sucho polkla a přiznala: "Vaše přání je nám rozkazem."

V TĚLE KILER

Volt už se zlobila a bylo to poznat. Také se neubránila tichoučkému, ale zřetelnému vrčení. Na jednu stranu se cítila být hrdá na Enkida, jaký věrný obránce to byl. Sedět ještě na trůnu a vědět, jak věrný ten vlk skutečně byl, už by chodil po území a pyšnil se postem knížete. I když už to Arrakis možná dokonce udělal za Volt.
No na druhou stranu ji děsně žralo, že si nemůže dělat, co se jí zlíbí. Už vůbec pak ne, když jí někdo, jako bývalý poddaný křížil cestu. "Možná jste na mě ještě nenarazil a nevíte, kdo jsem, ale v minulosti jsem Nihilu velmi pomohla. Vaše bývalá alfa by mě označila za speciální návštěvu. Nihil je mi dlužníkem." Toho, jak Kiler Nihilu pomohla Volt sice nebyla svědkem, ale věděla o té události a věřila Kiler, že tehdá mluvila pravdu. Ona by jí nelhala, tím si byla Volt jistá. Tak dnes použila právě její slova, kterými se chabě pokoušela přemluvit Enkida, aby ji pustil dál. "Noták, Enkidu. Nepolevíte přece na pár chvil?"

V TĚLE KILER

Když ten Apollyon ukázal svou díru ve tváři, Volt polila další vlna mrazu. Nemohla si pomoci, tohle bylo opravdu děsivé. Vlastně ještě nikdy děsivější jizvu neviděla. Tedy, pokud se vůbec jednalo o jizvu. "Propána... narodil jste se s tím?" Vydechla celá v šoku z toho, co před sebou viděla. Následujících pár chvil nehleděla jinam, než do propasti na jeho tváři. Na tu poznámku s matkou nereagovala, ačkoli by moc ráda. Ne, že by k tomu neměla, co říci. Měla sto chutí ukonejšit ta znepokojivá slova nesouhlasem, ale na ten neměla právo. Sama byla matkou a sama vlastní dítě nemilovala jen kvůli jeho neústupné povaze. Zpětně by sama sobě vlepila facku. Litovala toho. Litovala každého hořkého pohledu, který kdy Arrakisovi věnovala. Alespoň prozatím. Dobře, možná jej přecejen milovala, ale nikdy to nedala najevo a dřív by to láskou rozhodně ani nenazvala.
"Máte to u nás Apollyone. Povězte, co od nás žádáte." Kdysi by ji takový požadavek dokonce i urazil, no nyní musela brát v potaz skutečnost, že byla pouhá tulačka a v nejhorším případě; v boji by tohoto jedince neměla šanci přemoct. Ne v tom stavu, ve kterém byla. Provokace a povyšování by od Volt bylo hloupé. Stala se proto na pár chvil zase tou skromnou a vděčnou Voltaire.

V TĚLE KILER

Padla tma a svět bez slunce se zdál být zase chladnější. I když už se únavou kolébající se Volt třásla zimou, ani pro ni, ani pro Bellannu nedaleko dnešek ještě nekončil.
Zdánlivá stařešina už by se také vydala hledat místo, kam se na noc zašít a ukončit tím kapitolu, no všimla si Bellanny, která v tu chvíli přistála poblíž. Aniž by Volt v tu chvíli tušila, o koho se vlastně jedná, bez váhání se vydala k Bell.
Chtěla tohoto nového vzhledu využít na sto procent a v utajení se dozvědět co nejvíce. Hlavně tedy o Nihilu. Někde hluboko uvnitř toužila Arrakise dostat z trůnu pryč. Nejen kvůli vlastnímu egu a pomstě, ale i kvůli zbytku rodiny, která se mu tam někde v nížině musela klanět. No kousavé svědomí Volt zakazovalo si takovou skutečnost přiznat. Představa matky, jež chce zbavit vlastního syna hrdosti, se Volt přímo hnusila. Hledala proto důvod držet se této touhy, nebo skutečnost, jež by ji přesvědčila o opaku. No prostě usilovala o tom si v hlavě udělat pořádek.
"Zdravím. Dnes v noci je dost chladno. Snad máte chvilku a zahřejete se se mnou procházkou." Pozdravila mile a dávala si už sakra velký pozor, aby nevyslovila Kettovo jméno nebo nepoužila množné číslo. Také vlastní jméno ponechala na později. Kdo ví? Třeba se Kettu s Kiler už někdy střetli a tak by mu mohlo přijít podezřelé, že se mu Kiler znovu představila.

V TĚLE KILER

Škoda, že o sesterstvu, kterého byla právě Kiler členkou, Voltaire nevěděla ani prd. Jisto jistě by to použila na obranu i u jiných. Jenže ona nic netušila a tak se cítila být trochu zahnána do kouta, když Enkidu narazil na její oslovení. Na chvíli se zastavila a ve snaze se z problému vyhrabat se jí začala pomalu zmocňovat panika. Asi si dokážete představit, jak velký kámen ze srdce Volt spadl, když si její společnost sama našla vysvětlení této nestrovnalosti. Trochu nápadně s úlevou vydechla a konečně mohla na svou obranu potvrdit jeho slova. "Oh! Hel! Výjimečná to osoba. Jistě, ta mi o vás řekla", promluvila s mírným úsměvem aniž by tušila, kdo ta nějaká Hel je.
"To pro mě není překážka. Najdu si ho sama." A pokusila se Enkide obloukem obejít a rozběhnout se dál do území. Šlo znát, že na takové rozkazy a omezení nebyla zvyklá. Vůbec ji ten zákaz nezajímal. Bezmoc Volt poslední dobou nutila jednat poněkud neeticky.