Príspevky užívateľa

Vlk prej pozná kdy nastal jeho čas. Říká to snad každej koho se zeptáte. A asi by vám to řekla aj Kiler. Jaká škoda, začínalo léto, zima už byla dávno ta tam. Kiler na svý starý kolena přežila asi tři krutý zimy, a pak ironicky nedožije léta. Smutnej to osud. Když léto bylo její oblíbený roční období a teď už si ani neužije ten krásnej pocit teplýho slunka v její teď už šedobílý srsti. Nebo třeba naposledy?
Na svůj konec si vybrala celkem hezkej den. To její milý slunko svítilo, bylo teplo a ptáci lítaly na modrý obloze. Ona sama se ještě párkrát zastavila a hodila po nich očko. Možná protože ještě nechtěla odejít. Nebo - "nechtěla" - jasný že už bylo načase. Nohy jí bolely už dlouhý roky. Cesty který kdysi ušla rychlo za pár dní jí teď zabraly celou věčnost. A ji to štvalo. Byla naštvaná že jí to mládí tak rychlo uteklo. A aj když by to nepřiznala - měla strach. Jednou už umřela, kvůli nějaký magii. Ale ona upřímně přestala věřit že v posmrtným životě vlci pořád dušou žijou a chodijou po světě. Jenomže představa konce a konečný temnoty byla děsivá, permanentní. Prostě konec.
Ona by se asi bát neměla. Její život byl dlouhej - delší než většiny. A plnej věcí co zažil jenom málokdo. Kolik vlků ona znala a co si ji nosili v srdíčku. A kolik ona pustila do teho svýho. Z jejího pohledu měla za to, že svým způsobem ovlivnila celej Norest. Možná to je sobecká a egoistická myšlenka, ale lepší než umírat s pocitem že pro nikeho důležitá nebyla.
Konce jsou smutný vždycky ne? Ale něco musí skončit aby jiný věci mohly začít. Po Kiler zůstanou jenom vzpomínky, vlčata neměla, s partnery jí to nešlo. Měla svý sesterství, který jí na posledních pár dobrejch let dalo pocit, že je zase mladá a silná, a že to co si prožila mělo smysl. Svý vědění předala dál, viděla toho dost. Dočkala se úspěchu těch na kterých jí záleželo nejvíc. A teď umírala sama..
Svým pomalým krokem se blížila k úkrytu Majdalenky. Mít ještě čas tak najde svoji Helenku a rozloučí se i s ní, ale cítila že to by už nestihla. Co by jim tak řekla? Došla k okraji a uložila se na prosluňenou mýtinku blízko úkrytu. Chtěla ještě naposledy cítit to teplý slunko.
S těžkostí se uložila, rozhlížela se kolem. Na ten svět kterej co chvila nejspíš opustí. Poslouchala ptáčky, doufala že uslyší i šum řeky, žel její uši už nebyly tak dobrý jako za mlada. Myslela na svoje sestry, na kterejch jí tak hluboce záleželo.
Nos zvedla k obloze, škoda že nebyly hvězdy.
Hvězdy měla ráda, snad bude mezi nimi.
Hlavu dala k zemi, tlapky jí hned ztěžkly.
Srdce naposled bouchlo, a ona už byla se stíny.

Kiler out.

Kilera by měla přestat tolik cestovat Norestem. Její klouby jí na to už nestačily a za tu dobu aj dost pohubla. No jo, od zimy už na tým nebyla nejlíp. Tak ňák sama tušila, že další zimy sa nedožije. Možná aj proto měla ňákou divnou potřebu si s vlkama povídat. Netušila teda, odkaď se o ní dozvídali ostatní vlci, ale když chtěli mluvit tak ať!
Chudera už na tým byla tak špatně, že měla problém si aj sama lovit. Občas se našel nějakej ten menší úlovek, ale časy kdy ona dohnala zajíca byly ty tam. Pod šedivou srstí jej začly vystupovat kosti a po čumáku se jí rozlejzaly šediny rychlejc než jí utíkali všeci ti zajíci který by tak ráda honila. Potrhaný ucho už jí dlouho nestálo, a to druhý co původně mělo bejt dobrý už taky kolísalo. Aspoň si ten život užila hej! Snad toto moh bejt poslední krok její rozlučky s životem. Pak už jenom najít sesterstvo a rozloučit se a mohla v klidu pojít nekde v keřu.
"Zdravim." pozdravila kolemjdoucí vlčicu. Nevěděla že to je právě ta co ju hledala. No, možná by ju aj poznala, ale to by nesměla mět problémy s očima. Ty už jí taky pomalu přestávaly fungovat. Achjo, to stáří, otrava!

salome x lailah

lineart je free od biozev

Jméno postavy: Kiler
Jakým předmětem byla postava začarována: vodou
S kým a kde hrála: s voltaire u řeky cayny, s jessicou na jarní pastvine
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: u cayny 2 na jarní 3, obe hry se jeste hrají
Krátké shrnutí příběhu: kiler se napila z řeky zároveň s voktaire, vyměnily si těla, kiler si myslela že si z ní někdo zase střílí jako u masek, vydala se hledat volt, cestou potkala jessicu rovněž v cizim těle, byla ráda že není jediná komu se to stalo.. hry se nedohrály, budeme dohravat, I dodatečně hru s volti
Dopad na postavu: hlubší dopad tohle na ni nemělo, snad si bude jen dávat větší pozor na to co si pro ni Norest ještě přichystal

Kilera si toto samozřejmě nenechala ujít. Její život už tak moc dlouhej nebude, a čert ví kolik takovejch svateb ona eště zažije. No pravděpodobně jich moc nebude, když toto je její první! Při takovym tempu by další měla zažít tak za.. nějkejch 10 let nejmíň! A to už ona bude - tentokrát doopravdy - snad ležet někde zakopaná dva metry pod.
Helenka se svým milým sem pozvali celkem dost vlků. Kiler jich ani tolik nečekala, spíš měla za to, že tohle bude malá sesterská oslava a ono ne. Ale na tom přec nebylo nic špatnýho, čím víc vlků, tím větší zábava. A někdo tu zábavu zařídit musel když ona už byla stará ha. Hnedka se pozdravila se svýma kámoškama, a odložila si malýho zajíca stranou. Vybrala si ho jako dar pro ty dva, jako slušnost, něco pro všecky na následnou veselicu. Nebylo ho teda dost pro všecky, ale ostatní určitě taky něco přinesli..
Začal obřad, ach no to je krásný! Helence to slušelo, a jejímu šamstrovi samozřejmě taky. Tohle pro ně oba musel bejt krásnej den, jenom aby jim to vydrželo! Kiler jim to moc přála, chtěla aby Helenka byla v životě šťastná a vypadalo to, že šťastná s Enkidem bude. Majda měla krásnej proslov, Kileru vůbec nenepadlo že by si ho vymýšlela z fleku. Vypadala jakoby si ho cvičila snad tejdny před svatbou, aby bylo všecko perfektní. Nastaly ty důležitý otázky, budou ti dva svoji nebo snad sem svolávali všecky vlky zbytečně?

se vzhledem Volti
Kilera na vlčku jenom vytřeštila oči. Tak ona ju nemá za blázna!! No to bylo skvělý. "Neke, fakt??" vyhrkla po vlčce. Na poznámku o zápachu se natáhla a čuchla si. A fakt, byla z ní cítit smečka. Ne že by smrděla, ale prostě takovej ten klasickej zápach smečkovejch vlků. Jenomže která smečka to mohla bejt? Kilera se na chvilu zamyslela. Znala tu snad všecky smečky, musela, když už tu existovala tak dlouhou dobu. "Tak to su ráda, že nejsem jediná divná! Někdo si z nás očividně střílí. A už to přestává bejt vtipný." švihla ocasem a zamračila se.
"Or Kolgrafiir? To už sem někdes slyšela.." zamyslela se na chvilu. No celý jména a rody se moc nepamatovala. Nebylo to pro ňu už důležitý. Vlky znala podle jména, na rodu už nezáleželo. Mohli si bejt vznešení jak chtěli, pro Kileru byli všeci stejný. Všeci stejný z masa a kostí, nikdo nebyl lepší než jinej. A rod z nikoho nedělal něco víc, tak proč ho řešit. Ale toten už někde slyšela, ale kde? Snad už netrpěla stařeckou demencou!
"Snad přídem na to jak se teho zbavit, já fakt doufám že totak nezůstanu nafurt! Ne že by Volti nebyla fešanda, ale přece jenom je to trochu blbý nebejt sám sebou." mluvila na vlčku.
"Jo? A odkaď seš? Já se tu teda nenarodila a taky su odjinud, ale žiju tu už... 10? 9? let. Vždyť já ani nevim." přidala k temu aj něco o sobě. Byla sdílná!

No ta kytičková holka nevypadala zrovna šťastně. Možná to bylo jenom tím že jí Kilera překazila lov. Nebo třeba problémy s jinýma vlkama, kdo ví. Nicméně to Kileru poměrně zaujalo. Větinou potkává vlky co sou milý a nemaj problém se družit. "Ojojoj jak je to možný?" Kilera se trochu zašklebila. Ne však škodolibě, jen jí to přišlo kapku vtipný, že někdo po dlouhý době odpověděl něco negativního na otázku jak se má. Většinou vlci lhali a řekli že to jde, nebo že se maj fajn. Tota do toho ale šla přímo a úplně. Pomalu přišla blíž a taky si sedla, držela si lehkej odstup ale to spíš z nějaký tý slušnosti. Nebude se na někoho lepit když ho ani nezná.
"Eh co já vim, tak nějak normálně. Lovim, chodim, přežívám." pokrčila rameny. Málem by zapomněla že teďkons ani není Kiler! Ale že vlastně za poslední den se stala jedna divná věc, a to ta že teďka vypadá jako Voltaire! No s tim určitě musela vlčku obeznámit!
"Jaj já bych zapomněla- Stala se jedná divná věc. A to to že tohle vlastně nejsu já- já vim zní to divně ale vyslyš mě!" na chvilu se odmlčela a zapřemejšlela jak to vlastně vyjádřit slovama. "Ono už je to podruhý co se mi stalo něco divnýho.. Já si normálně šla, den jako každej inej, piju z řeky a pak se mi najednou kožich změnil na kožich holky co mám ráda! Totak já nevypadám, tohle je totiž kožich Voltaire!" ještě se koukla na svý tlapky aby zkontrolovala, že to fakt furt není ona. "Asi si ze mě někdo dělá srandu, nevim už. Já jsem Kiler jinak, normálně su šedá vlčica s červenýma tlapama, ocasem a flekem na hlavě. Možná's mě už viděla někde, třeba na Nihilským plesu." ukončila svůj monolog. Snad se na ni tota vlčka nebude dívat jak na blázna. Možná aj bude vědět kdo jí tohle mohl udělat! Třebars zná nějakýho vtipkaře co umí měnit ostatní, co by si z Kiler třeba udělal srandu!

(se vzhledem Volti)
Kiler fakt moc chtěla Volti najít. Tohle vše snad muselo bejt nějaký tupý znamení, že by ju měla navštívit. Nebo nějakej žert. Nebo možná to byla nějaká magie Volti, a snažila se tak Kilerce říct, ať ju navštíví. No ale mohla si vybrat docela jinej způsob než že ju změní v sebe sama. Ach jo, co si počne. Nikdy nad tím nepřemejšlela, ale ona měla celkem ráda svůj vzhled. I přes všecky ty šediny, co se jí rozšířily po celým čumáku, přece jenom to byl důkaz teho, co všecko ona prožila. Nebyla žádnou stařenou! Ale zkušenou vlčicí, co zažila snad už všecko.
První se vydala směrem na stranu k Nihilu, třeba tam Voltinku najde. Aj když to bylo celkem blbý uvažování, po tom co se Volti stalo. Nihil ju asi nebude chtít nikde blízko sebe. Ach mohla bejt kdekoliv!
Místo Volti narazila Kilera na někoho jinýho. Vlčica obrostlá kytkama, kousek od ní na louce. Kil zpomalila a hezky krokem došla až za vlčicou. "Zdravim, jak se vede?" měla v plánu se zeptat, esi vlčka neviděla Volti. Nebo ju třeba necítila. Možná ju zná a pomůže Kiler ju najít. Snad to nebude nějaká pyšná děvčica co Kileru hnedka odežene! Ona už začínala bejt zoufalá.

Kiler by nečekala, že se stane něco extra zajímavýho. Ani nevěděla že někde na druhým konci řeky, stojí její známá a taky chlemtá vodu. Kiler se teda napila a vydala se zase dál na svoju cestu. Nevěděla kam má namířený, šla prostě pryč podél řeky. Čumák měla zdvihnutej k obloze, kdyby náhodou chytla pach kořisti. Když svůj čumák dala zase zpátky, všimla si lehký nesrovnalosti na jejích tlapách. Ty totiž najednou nebyly červený, ale .. modro zelený? Zarazila se. "Huh co to?" zamrmlala si pod vousky. Zastavila se a koukla na zbytek svýho těla. A něco bylo špatně. Hodně špatně. Už to nebyla Kiler, ale někdo jinej. Jak to bylo možný? Ježiši hlavně už žádný magický blbosti!! Posledně byla pohřbená zaživa kvůli nějaký magii!! Koukla se víc na svůj novej kožich a hned ji napadlo jako kdo vypadá. Voltinka ach Volti. Otočila se k řece s nápadem podívat se na svůj odraz. Třebars na ňu jenom něco spadlo co ju obarvilo.. Ale ne. Po pohledu dolů na ni z vodu čuměla samotná bývalá královna Nihilská! Teď snad byly jako dvojčata! Kiler si sedla na zadek a hluboce vydechla. Na tyhle blbosti ona neměla čas! Zas nějakej hloupej vtip! Ale když už totak vypadá tak by aspoň mohla Volti najít. Třeba se tomu zasměje nebo bude vědět, kdo jí toto udělal. Beztak nějakej šmejd co umí ostatní měnit, a vybral si zrovna stařenu. "Tak poď Rašelino, najdem Volti." otočila se na svoju kamarádku vačici, která s kileriným novým kožichem kupodivu problém neměla. A směle se vydala vpřed. Snad nebude Volti na samým koncu Norestu!

Kilera mohla bejt ráda, že zvládla zimu. Už byla stará a vlastně trochu čekala až se jedneho dňa neprobere. Ale svět se už pomalu začal probouzet a pomaličku začínalo jaro. Kiler měla ráda jaro, teplo slunka na kožichu, líný válení se v trávě na loukách, nemuset mět strach o kořist a tak no. Ale eště nějakou chvilu bude muset zimu přetrpět. A kdyby měla problém, tak kdykoliv může zajít za svojema sestrama do chatky. Holky její oblíbený. Fakt je měla ráda. Sesterstvo už ňákou chvilu fungovalo, a ona nemohla bejt šťastnější. Nebyl to ani žádnej velkej závazek, jako byla opravdická smečka. Neměla žádný povinnosti navíc, jenom občas za sestrama zajít a pokecat. Což bylo hezký. Bylo hezký moct mět pocit, že někam patří, a nemuset kvůli tomu plnit něčí rozkazy jako ti smečkový vlci.
Teďka procházela kolem Cayny. Už ňákou dobu ťapkala tak dostala trochu žížeň. Jenom na malej okamžik se zastavila a napila se ledový vody.

Z Kilerin otázek ju vyrušila Majda. Achjo, Majda, ta neřízená střela co každýho oslní svojou štastnou náladou. Aj tak si možná tu poslední zimu získala srdéčko Kilerky. Nebo možná si spíš Kiler získala Majdino srdéčko. To bylo asik pravděpodobnější. Na druhou stranu kdo si Majdu nezískal, to musel bejt pořádnej debílek! Že by Majda někoho neměla ráda. Z toho co ju Kiler znala tak nebylo vlka kterýho by Majda ráda neměla. A šlo to aj poznat podle toho jak padla Verdy kolem krku. Ta se toho nebála teda! "Ale holka divoká to mi ani nepřipomínej." řekla a zavrtěla ocasem. Jak by se taky měla vyfintit když ani nevěděla že jde umřít co? Když ju nikdo a nic nevarovalo. Chudák Verd, ta teď měla Majdu kolem krku. A okřidlená vlčka nevypadala že má v plánu se pouštět.
"No to teda! To by holka měla!" leda že by jí ho už schválila Verd. Ale tak, to by svejm sestrám určo řekla ne. Že teho šamstra Helenčinýho zná a že se nemusej bát.

Kolem šedý stařeny prošel jeden známej ksicht. Ezikyel, co se přidal k sesterstvu aj když nebyl sestra. Na jeho pozdrav se usmála a švihla ohonem. "Zdravim." eště dodala a pak se zas čuměla na dění kolem. Zapaloval se oheň, to bylo zajímavý. Třebars někemu chytne ocas a to bude teprv podívaná. Koutem oka kukla ještě po okolí a všimla si jedný ze sester, no sláva! Verdandi dorazila. A hnedka po ní si všimla i Helenky, ta vypadala že už tu byla. Už už by vyrazila se s ňou pozdravit jenomže Helenka měla asi jinou společnost. Nějakej hnědej frajer se kolem ní motal. Hmhm, no toďto? Kilera se na frajera eště chvilu dívala, to aby zjistila esi ta společnost je chtěná nebo ne. Ale z výrazu Helenky tohle asi měla v plánu. Hmm, ňáká známost? Vyrazila tedy za Verd, ta o tom určo bude vědět. S Helenkou si byly bližší než s Kilerou, možná aj nejbližší z celýho sesterstva. "Čauky Verdy. Ráda tě zas vidim." usmála se na modrou vlčku a posadila se vedle ní. Měla ju ráda, Verdy byla dost chytrá vlčka. "To je Helenky šamstr?" čumákem ukázala na hnědýho frajera na kterýho se Helenka tak usmívala. Byli spolu roztomilý, ne že ne! Jenom aby se ze šamstra nevyklubal nějakej podvraťák. To by pak měl co dočinění s Kilerou ha! Ta nenechá sestru v problémech. A už vůbec ne v problémech s chlapem!!

Kilera si samozřejmě tuto akcu nemohla nechat ujít. Aj když měla dost pochybnou známost z Nihilu, ples byl snad znak míru a ničeho jinýho ne. Šak tady byli aj vlci z Azarynu, což pokud věděla byli nihilští nepřátelé. No jo, moc se už v tých smečkových vztahách neangažovala. Spíš si jela svůj hezkej život, dokud mohla. Dokud eště žila. Na ples bylo klasika se vyzdobit. Kilera se celkem nerada zdobila, nebyla to zrovna její věc. Byla radši tak jak ju přiroda stvořila. Aj když nějaký malý doplňky nosila, furt to nebylo nic na levelu zdobení ve kterým sem chodili všeci ostatní. Tak na sebe dala nějakou tu králičí kožu a pár kostiček. To bylo asi jediný co se jí teďka povedlo najít. Ale řekla by že to nebylo tak zlý.
Kilera doufala že na plese potká nějaký svoje kámošky. Šak Hel by tu snad někde bejt měla ne? Popřípadě si dycky može pokecat s někym jinym. Vlků tu bylo dosť. Možná že letos eště víc než posledně.

Poprosím pro kiler malý přívěsek, proberu vse v ticketu