Príspevky užívateľa

Aiduin byl rád za shromáždění, které bylo svoláno ve velmi neobvyklý čas. Celý den totiž nemohl usnou a když už aspoň trochu zahmouřil oči a jeho mysl se odebrala do snů, tak byly divoké a nepříjemné. Duiny ani je úplně nemohl nazvat nočními můrami. Pořádně si nepamatoval, co se vlastně stalo jenom tušil, že to nebylo nic pěkného. Na svolání tedy zareagoval sakra rychle. Hodila na sebe ty hadry, co zatím měl jako provizorní plášť, jednoho dne bude muset ulovit lepší. A pak hurá na slunce. Upřímně byl rád, že může pociťovat na sobě sluneční paprsky aspoň takto nepřímo přes látku. Vlk by neřekl, jak sakra umí zima vlézt do kostí i v létě, když jeden může tak maximálně vidět slunce zpoza oken. Rád by chodil častěji na sluníčko takto s pláštěm na hřbetu, ale to by bylo asi podezřelé. Byl tedy rád za tuto výmluvu
Nakonec díky jeho potřebě se projít a zaplašit ten divný pocit, skončil na setkání první. Když teda nepočítal věštce a Ossiana. Neměl se tedy ke komu přilepit a zajistit si tak psychickou podporu. No rozhodně by byl rád, kdyby se někdo objevil co nejdříve, protože jen co měsíc zakryl slunce, tak stuhl. Ani né strachy, spíše z překvapení. Nikdy nic podobného neviděl. Že by Hati opravdu nakonec existoval, když donutil měsíc vystoupit ve dne, aby mohli vlci kultu mít toto důležité oznámení. Nebo snad měl někdo takto silnou magii? Nebo snad to bylo jenom štěstí. Duiny si ověřil, že to opravdu není jen iluze velmi jednoduše. Přivolal svou magii, i když ji na nic nezaměřil. Opravdu měsív vyšel ve dne a jeho magie zpívala plnou silou. Tím spíše oneměnně koukal na ten zázrak, než si vzpomenul, že není dobré čumět do slunce

Aiduin natáhl křídlo, tak aby pokryl oba jeho přátele. Bylo štěstí jaký obr byl, protože nejspíše to jak se o něj opírali porazilo menšího vlka a navíc jeho rozpětí zajišťovalo, že oba sourozenci se vešli pod něj a celé je přikrylo jak peřinka. Duiny vždycky svoji výšku vnámal jako výhodu a nyní znovu rád, že holt narostl tak moc.
Aiduin byl narozdíl od Sabriny dost rád za nějaké to rozptýlení v této dosti nepříjemné situaci. Hezky se mu dalo vytlačit dění okolo a soustředil se místo toho na své společníky. Snažil se nežít ve snu plném slunce a zelených luk ale zase kdyby se až moc zaměřil na okolnosti kultu, tak by ho fakt jeblo. Takže se naučil potalčovat to nejhorší tím nejlepším co ho potkalo. Myšlenky na popravy a utrpení přebíjel přítomností jeho kamarádů. Upřímně ho dost rozhodilo, když řekla, že toto bude jednou dělat. Přemýšlel, zda myslí spíše duchovní část jako Ossian nebo zajištění tvrdého pořádku jako Salome. Trošku doufal, že to bude ta jemnější práce šedivého vlka, ale Duiyn si nenalhával, že by tomu tak bylo.
"Už se těším" prohodil co nejtišeji, aby nerušil. Jasně nemusel se mu líbit konečný rozsudek, ale rušit taky nemusel. Jeho slova nebyla lež, ale i kdyby nechtěl, tak by ho pravděpodobně stejně Dabrina dotáhla.

I forgor xd
Aiduin x Sabrina

Aiduin stejně jako Salome nehodlal ztrácet ještě více času, než co již ztratili. Už takto měl pocit, že jim spoustu uplavalo jako vody mezi tlapkami. Duiny sice nebyl žádný profesionální hledač nebo něco podobného, ale moc dobře věděl, že čí déle uplynulo času od zmizení, tím hroší jsou šance na nalezení. Pach slábl, stopy se zahladili, případná zachycená srst byla odnesena ptáky jako materiál na hnízdo. Aiduin zaklepal hlavou a trošku zatancoval na místě. Snažil se zahnat temné myšlenky nebo se zas ztratí ve vlastní hlavě a nebude důvěřovat svým schopnostem. Pak se bude své nálezy bát nahlásit Salome a pak by se mohli nechytnout stopy, co někam vedla,
"Tady stopa vede mimo město. Tím směrem je poušť." řekl po celkem dlouhé době stopování. Nakonec se jim nějakým způsobem podařilo najít nějakou celkem čerstvou. Jenže vedle za hranice a ke všemu směrem k nihilu. Duiny upřímně nebyl dvakrát zběhlí v geografii Norestu, přece jenom prakticky nevytáhl nohy u nihilu a rovnou šel na věky věkl do města. Naštěstí ale oblast kolem jeho bývalé smečky aspoň odhadem znal. Mohl aspoň tušit v jakém terénu se budou pohybovat a co zhruba očekávat. Netušil, jak moc Salome znala svět mimo město. Věděl, že se zde nenarodila, takže se sem musela nějak dostat. Netušil ale z jakého směru a jak moc prozkoumávala zbytek území před pobytem v kultu a po stání se jeho členem. Tyhle jeho myšlenkové pochody asi nebyli důležité. I když teda doufal, že poušť zná lépe než on. Přece jenom ve známém terénu se hledá lépe

Aiduin byl dosti nervózní z toho, jak celkem upjatě Sabrina vypadala. Jasně stále se uchitávala, ale to ho stále moc neuklidňovalo. Nebyl si jistý, zda jí celá tahle událost přece jenom nerozhodila nebo naopak nepekla zas nějakou nekalost. U ní jeden nikdy nevěděl. I když Duiny jí věřil natolik, že se nebál o svoje zdraví i tak byl z toho lehce nesvůj
"Co.... Já.... Proč..... To myslíš vážně? Né že by to bylo něco špatného.... Děláš si ze mě srandu?" začal panikařit po tom, co ze Sabriny vypadlo to, co z ní vypadlo. Čekal toho spoustu, ale tohle ale nebylo na jeho celkem dlouhém seznamu. Nejhorší na tom bylo, že se bál, aby ji nějak neurazil. Ano na Sab mu velmi záleželo, ale tohle bylo hodně nečekané a ještě po tom celém debaklu s Miriam. To už na něj trošku moc
A tak prostě vypnul. Zavřel tlamu, přestal se hýbat a čuměl kamsi do blba. Někam za Sabrinu. A to si myslel, že se zlepšil v rozhodování a vybírání správných slov. Ale znovu když na tom záleželo nejvíce tak jeho mozek řekl fuq you a vypl

Aiduin celý ztuhl, když Salome "konečně" dorazila. Vlastně dorazila na čas, ale jeho nervy ho donutili zde být extra brzy. Duiny doufal, že Salome bude dostatečně ochotná s ním spolupracovat, aby zachránili Sabrinu, aby se celá akce obešla bez větších narážek na jeho osobu na jeho mamku. Ale Salome se zdála aspoň jako profesionálka, tak Aiduin si povolil vůbec začít doufat.
"Kde začneme s hledáním?" šel rovnou k věci, aby to měl rychle za sebou. Upřímně její zamračená tvář ho celkem děsila. Jasně rozhodně neměli důvod se veselit, ale holt se naučil očekávat nejhorší zvláště od výše postavených z kultu. Takže výraz, kterými by jinak očekával a nic si z něho nedělal, pokud by se objevil na tváři vlka mimo kult, ho na tváři Salome celkem děsil. Svůj strach ale aspoň částečně spolk a snažil se vypadat odhodlaně. Protože on byl připraven udělat toho hodně aby našel Sabrinu

Aiduin si nebyl jist, zda někdy v průběhu tohoto utrpení nezačal halucinovat z hladu nebo žízně, nebo z nedostatku podmětů. Jasně stále slyšel a cítil, ale tma byla taková, že si pomalu neviděl ani na čumák. Na všudy přítomné šero si zvykl, ale aspoň v noci svítil měsíc a upřímně než šel přes den spát, tak puklinou v jejich úkrytu pozoroval sluneční paprsky, jak tančí po rozbitém městě. Tohle bylo poprvé, kdy aspoň nezahlédl světlo po dobu dvou dní. Každopádně jeho divoká mysl skončila asi někde, kde by dle věštců a dalších vysoko postavených vlků měla skončit. Místo totiž přemýšlení o Hatim, aspoň ve smysl, zda vůbec existoval se vrátil do minulosti. Poslední dobou se mu podařilo myšlenky o rodině dost utlačit, až moc ho boleli a díky Sabrině a Abraxovi aspoň mohl myslet na radostné věci i v rámci kultu. Ale tady o samotě se vrátili jeho myšlenky k vlkům, které dlouho neviděl. Ani netušil, zda vůbec žijí. Duiny se nakonec i začal modlit. Né přímo k Hatimu, ale k jakékoliv bytosti, co ho vyslechne, aby jeho rodina se měla dobře. Lépe než on a Bellana tady. Jasně Duiny si tady našel kamarády, ale stále stále se tu děli věci, díky nimž zešediví dříve, než by měl
"To byla to rozhodně zajimavá a přínosná zkušenost. odtušil, aby něco řekl, když byl zavolán ven. Ruo naštěstí nebyla věštec ale dala se na více nasilnou dráhu. Takže snad ho nebude hnedka vyzvídat. Byl stále z jeho myšlenek docela rozhozen a tak si musel utřídit, co přesně chce říci, až se ho zeptají na jeho rozjímaní. Však se nakonec začal i modlit a to se počítá ne?

Aiduin celkem uraženě s pouty face koukal, jak Sabrina "utěšuje" Miriam. Jasně byl, fakt rád, že teda Mririam se konečně vypařila a on nemusel nijak více řešit tu evidentně něčím ovlivněňou vlčku. Anebo prostě byla taková a holt její otočení nálad o skoro 180 bylo něco, s čím bude muset v budoucnu počítat. Jako kdyby jeho seznam s velkým vykříčníkem nebyl tak na dva kilometry. No asi další jméno a další pozor nic moc nezmění.
Duinyho vyplašil výraz Sabriny, i když stále pokládal, že je to stále součástí toho divadla, aby mohl uniknout ze spárů šedivé vlčky. Ale i tak se bál, že ji omylem nějak urazil. Už jednou se mu to nechtěně podařilo a vážně to nechtěl zopakovat. Byla to jeho kamarádka a vážně nechtěl být důvodem jejích strastí. Tak nervózně zapochodoval na místě, když se k němu blížila
"Díky za záchranu. Nechápu, co to do ní vjelo."" špitl, jen co se dostavil za ní na "kobereček." Vážně doufal, že to nemyslela vážně. Však on za nic nemohl!

Aiduin poslušně naslouchal Ruo-que jeho budoucímu paladžínovu. Duinymu se i tahle myšlenka líbila. To že jeden najde nějakého vlka, který ho provede do vyšších postavení. Nepokrevní bratr, který by měl ho chránit a on taky jeho. Jenže holt kult samozřejmě musel dohodit i plot twist, že se jeden cítil jak v policejním státu. Nejenže se jeden druhého měl bránit v boji, jenže ho měl nenechat sejít z "duchovní cesty". Aka měli na sebe bonzovat, pokud jeden z nich udělal něco, co se nelíbilo kultu jako takovému. Takže z celkem milé myšlenky se samozřejmě stala další zbraň do arzenálu mesiáše a jeho oveček.
Když ho Rue popohnala do tunelu, tak se velmi rychle pakoval, aby tam došel. Nebyla teda dvakrát milá, ale zatím se ho nesnažila sežrat a to asi bylo plus. Duiny teda kupodivu bez zaváhání vlezl do naprosté tmy v tunelu. Nebude lhát, ale upřímně se bál ale více se bál reakce, pokud by zaváhal. Tak radši nedal najevo svoji slabost. Chvilku našlapoval, aby vybral nějaké místo, kde se do něj nic nezapíchne a pak si sedl na zem. Pro efekt zavřel oči a doufal, že tuhle zkoušku nějak přežije a pokud možno i ve fyzickém a pychyckém zdravím

Aiduin měl nervy kýblu tentokrát ne ze strachu o sebe nebo maminku. Né na seznam jeho starostí se Sabrina tentokrát dostala z úplně jiného důvodu, z jakého tam vlastně přibila poprvé. Její první zápis byl samozřejmě z důvodu, že se jí prostě bál. Ale nějakým magickým způsobem mu přirostla k srdci. Tentokrát mu šedivěli chlupy z toho, že se prostě a jednoduše beze stopy vypařila. Duiny stále měl plné ruce práce sám se sebou, že mu bylo trapně jak dlouho mu nedošlo, že jeho kamarádka nebyla nikde k nalezení. Tak nějak předpokládal, že někde straší jiné vlky nebo něco podobného. Snad mu odpustí, i kdyby ji měl prosit na kolenou.
No začátek jeho kání bylo jenom to, že nyní měl se vydat na pátrací výpravu s její tetkou. Vlčice, co ho rozhodně neměla ráda a dokonce si nebyl jist, zda ho při sebe menším přešlapu i třeba nechtěném přímo nesežere. Hezky bez varování a ještě si to užije. Jen aby Bellaně uštědřila další ránu. Ale pokud to mělo zaručit, že se Sabrina vrátí v pořádku, tak nějak tuhle výpravu se Salomene přežije. A snad se všemi končetinami a ocasem
A tak poslušně čekal, až se popravčí dostaví na domluvené míst setkání.

Aiduin koukal stále do země občas s očima kmitnul směrem k Sabrině nebo zkontroloval dav, zda přišla mamka. Nebylo by dobré, kdyby se rozhodla nepřijít. Jasně už se stala věřícím, takže asi z té úplně vařící vody byla pryč ale stále určitě na ní byli oči ostatních. Zatím se sice nic krvelačného nedělo, ale co kdyby za chvilku začlo? Nehodlal riskovat, že by zahlédl, něco co nemusel....
"Trest si zaslouží. Odloučil dítě od zbytku rodiny a předhodil ho vlkům, co ji za za její původ pravděpodobně budou odsuzovat. To nemluvím o tom, že vstoupil do města. Sám je ze smečky, měl by sakra chápat, že hranice se respektují." odsouhlasil potichu, že rozhodně trest by ho neměl minout. Radši ale nedodal, že by byl spokojenější, kdyby to nemuselo skončit smrtí. Ani by se nebál Sabrině tento názor říct. Věřil jí. Ale byl moc blízko zbytku smečky. Nechtěl riskovat, že ho někdo jiný zaslechne. Už měl dobře nakročeno k dostání z devianta, nemusel by to posrat.
"Ehmmmm" vyšlo z něho dosti neurčitě, když si Abrax přehodil Duinyho křídlo pře něho. Upřímně jenom opařeně na něj koukal a ani křídlem nepohnul. Tohle vážně nečekal a už vůbec ne na soudě. Abri se nezdál jako kontaktní vlk a vůbec jako někdo, kdo čerpá útěchu z doteků . Jasně byl stejně "citliví" jako Duiny sám, takže chápal, že tato situace asi není pro něj příjemná. Jenom nečekal, že že udělá toto. Navíc by byl radši, kdyby přišel z jeho druhé strany. Ze stejného důvodu, z jakého asi i Abraxas si vybral toto místo. Chtěl být "chráněn" po obou bocích někým, koho by nazýval přítelem. Ale pokud to utěšilo Abraxe, tak holt asi takto zůstane. I když by byl radši, kdyby Sabrina byla blíže

Aiduiny taky nebyl vůbec nadšen, že tento ceremoniál musí dělat, ale asi si nemohl moc stěžovat. Jasně po tomhle se z něho stane vysušená křížala, ale aspoň se nemusí přitopit v bazénu. Kult evidentně rád týral vlky vodou nebo jejím chyběním, když povyšoval na věřící. No ale pokud to byla jejich tradice, tak asi nemohl moc protestovat. Ať už chtěl nebo ne, tak byl navždy součástí kultu. A do určité míru mu bylo i blbé, kdyby nedodržoval i ty nekrvavé a jenom napůl vražedné obřady. Navíc by určitě byla Sabrina zklamaná z toho, že neuspěl v ceremonii. A bůh ví jak by kult reagoval jako takový. Netušil, zda jsou "druhé" šance.
Nejspíše dorazil po Ruo-que. Předtím, než dorazil, se pořádně nažral a napil, aby fakt neumřel na dehydrataci nebo podobného. To ale Ruo neřekl.... Vlastně neřekl vůbec nic, jenom tázavě koukl po vlčce, čekající přesnější instrukce. Veděl, že se při ceremoniálu nesmí mluvit a nebyl si jist, zda začíná jeho příchodem nebo až když dostane pokyn. Tak radši mlčel od začátku, než aby dostal přes hubu

Aiduin ani netušil, jak má reagovat, protože pociťoval dost protichůdné pocity. Na jednu stranu chtěl bránit mamku pomalu za každou cenu, ale když to Sabrina řekla takto nahlas, tak to znělo fakt blbě. On to vlastně ani tak nemyslel, že by měla být osvobozena od všech trestů. Ale postihy od kultu byly dle něho až moc kruté. A navíc jak již bylo několikrát zmíněno, nikdo nevěřil, když tvrdila, že je nevinná. Nikdo nevyšetřoval, zda její tvrzení je pravdivé. Však se stali i šílenější věci! Jak měl mít jeden důvěru v hlavu jejich kultu, když rozdával kruté tresty ale nijak je neprošetřoval.
"Já neříkám, že by měla mít nějakou protekci navíc, pokud udělá něco, co nemá. Nikdy by to neměl mít. Jenže se bojím, že jí zas někdo z něčeho obviní, aby shodil vinnu sám ze sebe, protože je snadný terč. Minule neprověřovalo, zda ji opravdu nikdo neposedl. Co když se to bude opakovat?" snažil se nějak vysvětlit nedorozumění, které vzniklo. Minimálně v jeho očích jeden druhého nepochopili.
"To jsme nemyslel. Já vím, že nejsi zlá. špitl a sklopil oči. Celkově se celý nevědomě stáhl. Vážně se nechtěl dotknout Sabriny, i když možná touto větou to moc nevylepšil. Jenže ji nechtěl lhát. Stále měl pocit, že někteří vlci tu nebyli úplní andílci. Nyní tedy jen úpěnlivě na ni koukal a doufal, že ho pochopí. Dost ho totiž znervózněli její obrovské zorničky. Už normálně vypadala Sabrina celkem děsivě kvůli jejímu úsměvu ale s takto velkými zorničkami to nabralo jiné grády

Aiduin se doplazil na zavolání k soudu, i když se mu teda nechtělo. Bylo mu jasné, že tohle dopadne krvavě a špatně pro vlka, co se provinil. Držel se hezky zpátky, aby nikdo nemohl říct, že tu nebyl nebo že se držel zpátky, ale zároveň aby neviděl příliš mnoho z krveprolití. Kupodivu částečně souhlasil s kultem ohledně trestu pro ciela. Sám nepovažoval půdu města za svatou, ale kult neotravoval moc vlky mimo jejich území, tak proč se vetřelci jim srali do zelí? Pak se nemůžou divit, že dostanou přes tlapy. A navíc ukradl štěně. Odcizil ho od matky a jejích sourozenců. Duiny si nemyslel, že by největší problém byl, že by její duše nebyla spasena nebo něco podobného. Ale odnést děcko od rodiny a hodit ji do smečky, kde nikoho neznala a ještě určitě bude mít kolem sebe stigma z toho, že byla v kultu. Jen si přál, aby se to vyřešilo jinak, než krve prolitím. Věřil Sabrině, že nejsou zlí a stále ho mrzelo, že si to tak vzala. Jenže kult měl tendenci jet do extrémů a tohle byl toho důkaz. Otázkou bylo, jak by se to dalo jinak vyřešit. Vyhnat ho z území? To by zase přilezl za přízračnými, jen co by se otočili. Možná několik dní bez jídla a vody.... s nějakým tím bonusem v podobě jizvy
Duiny očima hledal snad poprvé někoho jiného než mamku. I když byl takto vzadu, tak se snažil zahlédnout fialové oči Sabriny. A taky že je našel. Asi o trošku blíže bazénu, než by se mu líbilo. Po chvilce hádání se nakonec ale zvedl a rozešel se k ní blíže. Opatrně a nejistě, ale stále šel blíže k bazénu. Nakonec si beze slova kecnul kousek od ní a čuměl spíše na dlažbu před bazénem, než Ciela uvězněného dole.

Jméno postavy: Aiduin
Jakým předmětem byla postava začarována: žádným
S kým a kde hrála:domy s Kettuem (v těle Bellany ale je přesvědčen, že je to Enkidu v těle Bellany xdd)
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 5
Krátké shrnutí příběhu: Kettu ve formě Bellany za ním přišel s žádostí o pomoct. Po troše (hodně) paniky se nějak vzpamatoval. Kettu se představil jako Enkdiu a i když mu to ze začátku nežral, nakonec se nechal přesvědčit. I když zbytečky pochybností v něm zůstali. Nakonec ze sebe dokázal nějak vysypat aspoň nějaké ty základní informace o kultu, aby Kettu jeho drahou matinku nezabil. Protože pak by se její duše neměla kam vrátit
Dopad na postavu: Už se nidyk enbude divit, že Bellana není Bellana :,) No hlavně to, že konečně zvládne přestat paniakřit ve stresových situacích, i když tam není matka. Tím udělal další krok k tomu, aby se konečně odprostil od svého mamánkovství. Snad

Jakým předmětem byla postava začarována: žádným
S kým a kde hrála: nákupní centrum - primárně Miriam pak ještě Sabrina mu přišla zachránit zadek
Kolik postů ve hře přibližně odehrála: 4
Krátké shrnutí příběhu: Duiny si chtěl dát chvilku oraz, což se mu ale samozřejmě nepodařilo. Po chvilce přišla začarovaná Miriam, která ho začala chválit až vyznávat lásku. To Aiduiny velmi vyplašilo, protože něco podobného upřímně ještě nikdy nezažil. Netušil, co má dělat protože chtěl Miriam poslat někam ale zároveň se bál, aby ji neurazil. Nakonec ho přišla velice zajímavým způsobem zachránit Sabrina
Dopad na postavu: Miriam se bude teďka vyhýbat jako čert kříži, protože se pekně ztrapnil a navíc si musí myslet, že je to bezcita vzhledem k tomu, jak ho popsala Sabrina. Sabrině musí jít poděkovat ale teda ji taky pěkně pošťouchnout, že teda mohla to udělat bez toho, aby vypadal jak bezcitný blb xdd