Príspevky užívateľa

Aiduin nechal do sebe Sabrinou drknout i ho popichovat. Tohle bylo stále jejich nejnormálnější setkání, to asi něco říkalo o tom, jak probíhalo obvykle. Bylo to trošku zvláštní, když ji neslyšel chichotat se každých pár sekund. Nemohl ale říci, že s emu to nelíbilo. Už si sice na to zvykl a bral to jako její součást, jako to že Abrax občas mluvil s vlky, co tam nebyli. Ale takto to vypadlo, že konverzace se bude posouvat mnohem rychleji a vůbec někam. Né jak u jejich prvního setkání, když byl jeden trvdohlavej jak ten druhej
"Já neříkám, že se tě bojím. Jenom nikdy netuším, co uděláš. Dělá mě to trochu nervózní. Zvláště když jsme ještě pořádně nevěděl, kdo jsi" rozhodl se oporovat, i když teda lhal. Upřímně při jejich prvním setkání měl dosti nahnáno.
"A to že jsme se bál tvé legendy se nepočítá. Zvládla jsi ji tak dobře vybarvit, že by se bál skoro každý" rozhodl se dodat. Protože to se fakt nepočítalo. Sabrina prostě uměla vylíčit děsivé věci, že pak pomalu ožívali před očima. Teda onehdy v nemocnici fakt ožili
"Takže věříš, že je nevinná? Že ji něco opravdu posedlo? Já neříkám, že není schopná, ale za svoje činy vždy nese zodpovědnost. Když se stalo něco podobného kdysi dávno, tak jasně osočila daného vlka z jeho činů!" obrátil se celkem ostře na Sabrinu. Nechtěl úplně vykvákat, že Bella už jednou na vůdce zaútočila, ale chtěl jí dokázat, že pokud tvrdí, že je nevinná, tak musí přece být! Minule přece jasně dávala najevo, proč to udělala a prala se do konce. Né jak v nemocnici....

Aiduin poslušně poslechl mamku a běžel hledat Lesly. Problém byl takový, že mu to nejenže úplně nemyslelo díky návalům emocí a upřímně taky vůbec netušil, kdy by mohla Lesley přebývat. Jasně mohla být v její skrýši s visterii, jenže to bylo docela daleko. A zrovna teďka se mu tam nechtělo. Jasně bylo to místo, kde měl mít svůj klid od problémů, co mu dělal kult. Ale nechtěl si to místo spojit s emocemi, co nyní prožíval. Nechtěl ho poskvrnit tím zoufalstvím, co mu nyní kolovalo v krvi. Tolik snahy se najít krásu v tomto pekle na zemi a co z toho? Prd. Zase může makat hezky od začátku
"Lesley?" pípnul celkem ustrašeně, protože se bál řvát nebo vůbec mluvit nahlas. Za A protože se bál aby tu nebylo výše příšer jako ta, co potkal v nemocnici. A za B protože by nejspíše bylo poznat, jak na kahánku má. Protože vážně se mu chtělo zase brečet. Jenže on už si připadal blbě, jak uzoufaný furt je. Tak se sapoň snažil před ostatními dělat, že je konečně silnější. Což do dnešní "zkoušky" si i myslel. Jenže do dnešní dne si toho myslel upřímně spoustu.

Aiduin se tu hrabal v hlíně, jak nějaký trotl. Ale od té doby, co mu Lesley ukázala ono kouzelné místo, tak se vážně snažil onu rostlinu zasadit i jinam. No moc se mu nedařilo, Pravda byla taková, že po dalším incidentu s mamkou a příšerou dost dlouho jenom netečně ležel v doupěti. Tak jako na začátku. Jenže se nehodlal tenkrát tak moc nechat ovlivnit okolnostmi. Už ho nebavilo, že každý část jeho života byl ovlivněn někým jiným. Ať už mamkou nebo smečkami, ke kterým v tu chvíli patřil. No a první co se rozhodl změnit, je že prostě donutí tu kytku růst i jinde. Zatím bude jenom slepě odhadovat, kde svítí světlo a kolik vůbec ho potřebuje. Ale on na to nějak přijde
Duiny přestal ve své hraní si v hlíně, když zaslechl Abraxe. Jednoho s mála členů kultu, kterých se nebál. Snažil se na svém strachu začít pracovat, ale zatím to moc nešlo. Ale nějak začít musel. Každopádně se rozhodl, že půjde za ním zjisti, co se děje
"Ahoj. S kým to mluvíš?" zeptal se udiveně, když nikoho jiného neviděl. Abraxas byl trošku.... zvláštní. Duinyho stejně jako jeho ségra docela mátli. Možná to bylo v rodině nebo prostě jenom tím, že se narodili v kultu. Však žádné sluneční světlo nemohlo moc prospívat vyvýjejícímu se plodu ne?

Aiduinovi bylo dosti trapně, že až když to navrhla Lesley mu došlo, že sem může vzít mamku. Určitě by se jí tohle místo líbilo. Nebo minimálně doufal, že má na to odhad. Na jednu stranu bylo možná dobře, že konečně na ni nemyslí skoro furt. Že ji nehledá jen co se podělá malinkatá věc v jeho životě. Ale zase by si taky mohl vzpomenout, když najde nějaké místo nebo něco podobného, co by udělalo jejich životy ve městě lepší. I když se to maminka snažila moc nedávat moc najevo, Duiny veděl, že jí býti tady taky tíží. Že spoustu věcí se jí tady nelíbí a že prakticky je tady jenom protože nejspíše neviděla úplně dovnitř a navíc neměla moc kam jít
"Bude fajn mít nějaké místo, kde může být jeden sám a zároveň je takto pěkne."Mamce ho určitě ukážu, myslím že se jí bude líbit. Děkuji poděkoval slušně Lesley a opravdu si vážil její nabídky.
"Upřímně ne. Ale to může být zas tak těžké ne? Najdu semínko a prostě ho zahrabu někde? A pak mu občas přinesu vodu? řekl dost nejistě a upřímně si přál aby tu byla mamka, aby mu dodala odvahu. No jo si za něco vymyslel a nyní se to bál vůbec rozuběhnout. Navíc rostliny potřebují světlo a jak má sakra zjistit, které místo je nejvíce prosluněné, když ho nesmí slunce dotknout? Neměl ani povolená plášť aby se aspoň mohl projít po městě, aby ho pak v noci mohl zahrabat

Aiduin koukal, jak z díry se vysoukal celkem mladě vypadající vlk. Rozhodně mladší než on sám i když asi né o tolik. Moc vlků podobného věku nepotkal, tak přemýšlel, zda nejsou se Sabrinou příbuzní. I když se teda zas tolik nepodobali. Trošku se uklidnil, že je to opravdu vlk a né nějaká příšera. I když stále radši udržoval dostatečnou mezeru mezi nimi, kdyby třeba byl obludou, co pouze na sebe vzala podobu vlka. I když i kdyby to byla příšera, tak vypadala hodně potlučeně. Blbý prachu a celý rozcuchaný. Bůhví, jestli chudák i se nějak nezranil. Žádnou krev neviděl, jenže zranění nemusela být vždycky vidět na první pohled že jo. No pokud se ho hnedka nepokusí sežrat, tak mu v nejhorším pomůže, než ho dovede za mamkou
"Ehm ahoj. Prosím neřvi tolik, nechci přijít o sluch" přikrčil se a křídly si přikryl uši, jak moc vlk před ním zařval. Nechápal, proč tak ječel a ke všemu pozdrav zopakoval. Tak nějak mu totiž nedocházelo, že ten hluk co on sám slyšel, tka hnědý vlk měl ještě více zesílený. Že by třeba mohl chvilku ztratit sluch
"Jsi v pořádku?" zeptal se znovu, protože napoprvé nedostal odpověď. Schválně to zopakoval pomalu a s jasnou artikulací, kdyby byl chudák trošku zpomalený, jak se mu trošičku zatřásl mozek.

Aiduin přidal do kroku, jen co uslyšel Sabrinino hihihihihiiiiiii. Upřímně neměl na nějaké dohady a provokace náladu. Když už si myslel, že všechno bude jenom lepší nebo že minimálně všechny úskalí nebudou tak velká, tak se to podělalo. Takže byl znovu plný emocí. Nakolik byla situace dosti podobná incidentu v Nihilu, kupodivu tentokrát to nebyl zas tolik strach, co cítil. Ale kupodivu vztek. Né ani tak na konkrétní vlky, nebo teda Nirix a zvláště Salome byli určitým cílem. Ale kupodivu více byl naštvaný na život jako takový a Hatiho, pokud ten bastard vůbec existoval. Do určité míry byl lehce zklamán i ze Sabriny, která ho nyní pronásledovala. Samozřejmě že nečekal, že postaví na jeho stranu a že se pokusí chránit jeho mamku. Ale upřímně ho bodlo u srdce, když se postavila k Salome i když to byla její tetka nebo co.
"Co potřebuješ?" zeptal se celkem vyjeveně, když nejen že zněla jako normální vlk, ale řekla dokonce prosím. To ho donutilo zastavit a otočit se. Díval se jak běží k němu a zní jak stádo slonů. Nevypadalo, že by ho tentokrát chtěla nějak přepadnout ze srandy ze stínů
"A tohle je Sabrina, kterou znám. Jsem si myslel, že už tě vyměnili." řekl celkem vyřízený. Vlastně po tom obrovském návalu strachu, co zažil v nemocnici ho poslední dobou tak nějak necítil zas tolik. Stále byl v zadní části jeho mozku, ale když byl sám tak nebyl tak intenzivní. Byl si jist, jen co se ochomýtne kolem jiného člena kultu, tak zase si probojuje o hlavní slovo. Kupodivu ale se Sabrinou ho tolik necítil. Stále se vedle ní necítil tak v pohodě jako s Lesley nebo s mamkou, ale necítil se kolem ní ohroženy

Aiduinovi stačilo jednou mávnout křídly a už byl ve vzduchu. Přece jenom jeho křídla byla velká a velmi silná. Sice genetika mu hodně rozhodně hodně nahrávala do karet, ale taky na nich dost pracoval. Takže co se týče letu ho málo kdo porazil. A takovéto snadné vzlétnutí mu dávalo spoustu výhod. Snadno dohnal Nirixe. Upřímně se nebál a bylo to na něm celkem vidět. I když to teda nebylo díky tomu, že měsíc byl vysoko na obloze a tak teoreticky měli k Hatimu neblíže. Bylo to protože byl vysoko ve vzduchu. Zde na něj příšery nemohly a problémky se najednou zdály malé a malicherné
"Na jaké místo se nejraději koukáte z vrchu?" zeptal se s najedou získanou jistotou. Tady měl pocit výhody, tak už se nechoval konečně jako ostýchavé štěně ale spíše jako divoký teeneger, kterým opravdu byl. Otázka byla, zda je to dobrý se takto projevovat kolem mesiáše. Ale Nirix se zdál jako aspoň trochu normální vlk. Hlavně nebyl zas tak agresivní a děsivý jak jiná individua v Kultu

Aiduin stále mezmerizován koukal na tu krásnou rostlinu. Na jednu stranu by nejradši si kus utrhl a donesl do doupěte, co sdílel s mamkou. Jenže to by květina pak jednoho dne zvadla, pokud by ji teda nevysušil. A navíc asi by nebylo dobré přinést do doupěte léčitelky jedovatou květinu. Jasně on i Bellana věděli, že je jedovatá, jenže co kdyby se někdo nachomýtl dovnitř a spletl se? Ještě by je obvinili z toho, že úmyslně někoho otrávili
" Asi se jeden časem přizpůsobí." okomentoval ohledně toho, že tu evidentně rostlina již nějakou dobu byla. Mohl jenom doufat, že to platí i o vlcích. Protože upřímně z tohoto místa asi již živý nevyjde. To by musel lézt po příčkách hierarchie a silně pochyboval, že to se mu podaří. Bude rád, když se nějak protlačí na věřícího....
"Úplně v pořádku. Asi bych to taky neuměl vysvětlit. I když teda už budu sem jen létat. A děkuji, že jsi mi toto místo ukázala.... poděkoval upřímně Lesley, že mu ukázalo místo, kam se bude moci občas zahrabat, když mu nebude úplně nejlépe. A možná dokonce by mohl naschvál lézt občas budovou. Aspoň se nějak otuží oproti strašidelnosti města. A na konci bude mít odměnu.
"Myslíš, že by se dala zasadit i jinam?" zeptal se nakonec po chvilce. Možná by bylo město krásnější. kdyby občas barvy rozbili tu fádní, depresivní šedou. Mohli by teda pár těch kytek vysadit i jinde. Možná že by mohl zkusit nějaké ty rostliny z botanické vyskládat jinde. Netušil teda jak zařídit, aby květiny opravdu rostli a hnedka nechcípli, ale holt pokus omyl to jistí

Aiduin byl duchem upřímně nepřítomen po celou dobu oné "bohuslužby" nebo jak to nazvat. Kupodivu ani nebyl takový problém místo, kde se setkali. Jasně bylo děsivé, že rozhodně byl lehce více připraven reagovat na případné nebezpečí. Ale už si tak nějak si zvykl na celou tu depresi, co vyvolávalo město. Ale aspoň díky Lesley a Nirixovi poznal nějaké krásné místa. Spíše ho děsilo, kolik vlků to zas bylo. Protože poslední shromáždění, na kterém byl nedopadlo vůbec dobře. Vlastně přemýšlel, zda byl vůbec někde na nějakém, kde se to po chvilce nezvrtlo. Tak i když zahlédl Nirixe a Sabrinu, tak zůstal radši u mamky. Za A pro klid její duše a B kdyby se něco strhlo, tak ať ji nemusí hledat v davu.
Tak se tak nějak snažil dávat pozor, co říká Salome a Ossian i když teda stále těkal očima po okolí. Připraven, až na něj někdo začne hulákat nebo něco podobného. protože proč ne? Přesto jeho myšlenky zabloudili ke zbytku rodiny. Ale ti přece nebyli mrtví ne? Jenže jak to mohl vědět. Informace se úplně nešířili až do města . Tak se jenom modlil k onomu Hatimu, aby nebyli. Aby si někde hezky žili. Pokud možno ve veselejším prostředí, než bylo město

Aiduin ani nebyl překvapen, když mu Nirix, řekl nějakou pro něj výhodnou "pravdu". Věřil mamce v tom, že pokud říkala, že opravdu to nebyl její úmysl, tak nelhala Když naposledy se vrhla na nějakého vysoko postaveného vlka a tím ohrozila celou rodinu, tak jasně dala najevo proč to udělala a tím se samozřejmě doznala. Takže mu to nežral. Ale to samozřejmě teďka nedal najevo. Ani by se nedivil kdyby ta světlá vlčka, co provedla trest, mu to nakukala. Asi si chtěla šplhnout a k tomu ještě lépe potopit někoho jiného. Takže třeba schválně přehlédla důkaz, že opravdu byla Bellana posednuta. Duiny se pak hodlal sem vrátit a prošetřit. Až si bude jist, že tu nešmejdí ta zrůda a až se postará o mamku. To že si myslel něco jiného, než co bylo přípustné, samozřejmě nedával najevo. Jenom tiše přikývl a poslušně se klidil Salome z cesty.
"Dobře." špitl tiše. Chtěl říct mnohem delší větu. Přál si vyjádřit, že samozřejmě věří jí a ne těm vlkům, co jí napadli. Že za ní brzo přijde a aspoň základně ji ošetří.... Ale nechtěl provokovat více než musel. Tak se rozhodl použít pouze jedno slovo. Však snad se brzo setkají a budou si toho moct říct více
Rychle tedy vyklidil prostor, ještě než samotný zbytek procesí vyrazil. Smutně koukl po Sabirině ve snaze zjistit, zda zůstane u její tety, nebo půjde s ním. Upřímně chtěl jí poslušně hnedka za Lesley, ale zase na druhou stranu byl by rád za společnost i na tu cestu. Nechtěl být sám nyní. To by začal moc přemýšlet a to by bylo špatné. To by nevydržel čekat a na vhodnou dobu dostání se k bazénům.

Meno postavy: Aiduin
Akú rolu postava v akcii hrala: oběť :(
S kým a kde hrala: Sabrina, Salome (Nirix, Bellana) v nemocnici
Koľko postov ( cca) celkovo pre akciu hrala: 6 (plus teda 2 -3 posty k dopadu masek u Bellany )
Krátke zhrnutie príbehu: Aiduin se nějak dostal do nemocnice, kde se ho snažila vystašit Sabrina. Duiny se sice snažil tvářit, že je v pohodě, ale stejně se bál. Ale příbehu Sabriny teda nevěřil. No ale pak se příšera opravdu objevila. Nějak se jim s spolu se Sabi podařilo zdrhnout. Pak ale uslyšel mamku a chtěl ji varovat před zrůdou z nemocnice. A tak se stal svědkem dozvuků její části akce
Dopad na postavu: Po chvilce, kdy se zdálo, že se konečně přizpůsobil životu v kultu, se vrátil prakticky na začátek. Je si jisný, že za kařdým rohem je příšera, co ho sežere, protože sakra jednu s Sabrinou viděl. Nirix, kterému začínal důvěřovat, ho prakticky zradil díky krutému trestu, který uložil jeho mamce. Nejspíše k němu bude navěky cítit nenávist. - aka můžu přepsat charakteritiku xddd

Aiduin čekal celkem dost věcí od té hrůzostrašné příšery před sebou. Že zaútočí, že tam bude jenom stát a bránit jim v útěku, že si zavolá kamarády, ať jí pomůžou. Co ale nečekal, že promluví. Ani si nebyl jistý, jak to zvládla. Její tlama se zdála na to nepřizpůsobená. Možná proto zněla tak hrůzostrašně a slova zněla pokrouceně. Duinymu dokonce chvilku nedošlo, co sakra se snaží říct. Ale i když konečně do mozku dorazilo, že ty zvuky jsou slova a ne jen nějaké chrčení, tak to stejně nedávalo smysl. Jasně první část s pošklebováním byla očekávatelná. Ale to, že šla za neteří? Za Sabrinou? To mu nějak hlava nebrala. Že by vlci z kultu díky svojí uzavřené komunitě tak zdegenerovali, že jsou z nich příšery? Jakože ani by se nedivil, ale zas takto extrémně? Nebo možná Sabrinin příběh byl zcela pravdivý. No nehodlal to zkoumat. Jen co Sabirna udělala místo mezi příšerou a dveřmi, tak pelášil za ní. Sice by jí díky dlouhým nohou asi mohl předběhnout, ale schválně zůstával až za ní. Když ona udělala místo, když on byl zmrzlý strachy, tak aspoň bude chránit záď
(aneb čas je jenom iluze)

Ani se moc nedivil, že mu bylo jeho přání odmítnuto a ke všemu dostal prakticky seřváno. Docela ho bodlo u srdce, když se Sabrina přišourala k Salome, i když se tvářila provinile. A teďka se Aiduin dostal před pro něho neskutečně těžké rozhodnutí. Buď mohl zkusit něco vyléčit mamku aspoň trošku teďka a doufat, že to bude stačit. Bude aspoň jasně vidět, že se na něj může spolehnout. Že se o něj může opřít, když to bude potřeba. A nebo může udělat něco, co se mu zdálo o něco logičtější. Dělat že sice neochotně ale stále spolupracuje. A pak se nějak proplížit k ní do bazénům. Možná za dne, kdy teoreticky by měli ostatní spát nebo být aspoň schovaný. I když by se radši klonil pro noc. Kdyby ho totiž náhodou chytli, ať to není více prohřešků najednou. Jenže to by musel předstírat, že jde s Nirixem. A bál se, aby to nevypadlo, že mamku zrazuje. Že dává přednost Kultu, před ní. Což snad nemohlo být dále od pravdy. Věděl, co všechno pro ně obětovala a čím vším si prošla. Nemohl jí zradit kvůli smečce, do které ani pořádně nezapadal. A tak tam chvilku jen bezradně stál. Snažící se vymyslet co sakra má udělat. Nejraději by se zeptat jí, co si má počít.
"Vysvětlíte mi prosím aspoň co se stalo. Po té co doprovodím mamku do bazénů. Pokud mi to prosím dovolíte řekl a snažil se znít co nejvíce pokorně. Naposledy se podíval nešťastně na mamku a pak se zas obrátil na Nirixe. Lehce doufal, že aspoň toto přání mu bude uděleno. Ani nečekal, že jí bude moci pomoct se tam dobelhat. Ale chtěl jí být aspoň na blízku, aby měla aspoň psychickou podoru

Aiduin upřímně mohl čekat, že ho někdo zastaví. Mohl být rád, že to byl Nirix, protože vlčice by to pravděpodobně udělala asi mnohem více brutálněji. Minimálně jak se dalo posuzovat dle jejího krutého chování vůči Bellaně. To že ho vzal jako nějaké štěně bylo velmi ponižující zvláště pokud se tu někde ochomýtala Sabirna. Cítil se trochu provinile, jak od ní odběhl a prakticky na ní přestal myslet. Ale jeho svět se momentálně stáhl na existenci pouze Nirixe, mamky a pískově zbarvené mučitelky.
"Proč?" řekl zmateně vůči Nirixovi a snažil se pokračovat dál směrem k Bell. V koutku jeho mysli si uvědomoval, že fakt nesmí po meisášovi ohnat, i když by to tak moc rád udělal,ab ho pustil a on se mohl dostat k mamce. Jenže kdyby zaútočil na hlavu kultu, tak jenom sobě ale pravděpodobně i mamce ještě více zavařil. Nedivil by se, kdyby ji potrestali i za jeho prohřešky, protože "ho špatně vychovala". A tak jenom zabíral tlapkami dál v slepé snaze se k ní dostat. A že to bolelo. Až po chvilce mu svitlo, jak vlastně k ničemu celé tohle je. On je neměl šanci přeprat. Byli dva a on nebyl žádný velký bojovník
"Prosím, prosím nechtě mě ji aspoň základně ošetřit. Moje magie s tímto měsícem ani více nezvládne. Takto by mohla vykrvácet dříve, než její trest uplyne a ona se ponaučí. Prosím, pak s vámi půjdu kamkoliv. Ale takto ji nemůžu opustit. Je to moje mamka." rozhodl se změnit svoje chování a začal jim cukrovat, i když nevěřil, že by si Bellana trest zasloužila natož že by se měla ponaučit. Přestal se snažit dostat k mamce a místo se přikrčil a ukázal krk na znak svého podřízení. Bylo mu jedno jak strašně trapně a slabě u toho vypadá. On potřeboval aspoň základně šetřit mamku, pak se kdyžtak může pokusit o záchranu jejích křídel. Triáž a tak. Byl si celkem jist, že nebude toto přání vyslyšeno. Druhá věc je, že úplně nehodlal brát ne jako odpověď. Bud jí aspoň ošetří rány před zraky přítomných nebo se o to pokusí jen co se situace uklidní. Každopádně potřeboval mít ten "rozhovor" s Nirixem co nejrychleji za sebou.

Aiduin byl na útěku z nemocnice. Skoro bez hlavě se řítil pryč z této odporné budovy, do které v životě už nepáchne. A kdyby měl existovat nějaký další po tomto, tak v dalším se bude nemocnici velkém obloukem vyhýbat. Uvědomoval si, že někde blízko něho je Sabrina. I ona se evidentně bála. Dosti ho uklidnilo, že nebyl tentokrát jediný, kdo měl srdce až v krku. Vlastně to bylo poprvé, co viděl se Sabrinu bát. Neviděl ji, jak vylezla v bazénu, v té době už se radši disocioval z toho celého chaosu, co tam vznikl.
Už už viděl východ z nemocnice a hodlal jím proletět bez otočení. Jenže pak to uslyšel. Mamčin hlas. Byl moc vystrašený na to, aby úplně vnímal co říká, ale jedno v té mlze, co měl v hlavě, postřehl. Nejenže byla v nemocnici ale její hlas byl prosycen zoufalství a beznadějí. Aiduin zastavil na místě a otočil se směrem, odkud slyšel Bellanin hlas. Ta příšera se tu stále někde pohybovala. CO když zahnala mamku do kouta? Nemohl ji nechat přece na holičkách, pokud jí ta obluda přepadla někde ve tmě. Už nebyl malé štěně, které by se jí spíše pletlo pod nohy, než pomohlo. Jasně když byl se Sabrinou sám, tak si nedával velké šance, že by příšeru porazili. Ale s mamkou? Na to už si dával šance. Viděl, jaké škody uměla udělat, takže teoreticky mohl jen odvést pozornost.
"Mamka je někde tu. A možná ji ta příšera přepadla, když o to nečekala" řekl kupodivu s pevným hlasem směrem k Sabřině. Trošilinku doufal, že půjde s ním. Ve více vlcích měli větší šanci. Ale pochopil by, kdyby radši odešla. Nebo běžela pro pomoc. Nečekal tedy na odpověď a rovnou běžel po pachu mamky
To co spatřil na nádvoří nemocnice, jako by bylo z jeho nočních můr. Čekal hodně věcí ale všechny byli spojené s příšerou. Nečekal, že za zoufalství jeho matky budou moci další členové kultu. Konečně se začínal přizpůsobovat. Konečně i začínal si hledat kamarády. Ale nyní koukal na scénu, jak jedna další deviantka láme jeho matce křídla a Nirix jenom přihlíží nebo dokonce k tomu dal rozkaz. Nirix, který k němu byl tak milý, že se o pomalu přestával bát. Nirix, který ho dokonce s Bellanou bránil, když Omara se rozhodla ho nezvat nehezkými slovy
Aiduin se roztřásl jako ratlík. Každá část jeho těla se klepala, jak se svaly zatínaly a zase povolovaly. Vyjeveně koukal na tuhle celou scénu. Bellena jenom ležela a nechávala si to líbit, nebo její předchozí zranění byla tak vážná, že se ani nemohla bránit? Co se sakra dělo? Když se do noci ozval výkřik jeho nebohé mamky, tak sebou celý trhnul. Právě to ho dostalo z jeho utřeseného transu. Nebylo to hnedka, ale postupně si začal uvědomovat, že může ovládat svoje tělo. Než začal vnímat všechny části, aby zvládl něco koordinovaně udělat, vlčice která trápila mamku ustoupila. Měla podezřele stejné barvy jako ta příšera. I když Duiny se tím moc nezaobíral.
„Ma.. Mam... Mami!!! hučel chvilku bez velkého smyslu a měl pocit, že se za chvilku pozvrací. Mentálně se vrátil do doby jejich vyhnanství. Neviděl Nirixe a členku kultu. Né viděl panovnici a jejího syna trapiče. Zas byl sotva větší vlčce, co nevědělo co samo se sebou. Štěně, které nemělo sílu nic udělat a mohlo jenom reagovat na okolnosti, co mu osud předhodil.
"CO jí to sakra děláte?"křikl naprosto zoufale. Nehodlal být nečinný účastník, jak onehdy. Nehodlal nechat vlastní matku odvést všechnu dřinu. Rozběhl se směrem k ní, bez velkého plánu co bude dělat. Fungoval jenom na instintech. Upřímně moc se nezaobíral, jaké důsledky tento jeho hysterák bude mít. Nemohl zemřít nechat posledního člena jeho rodiny. Kdyby přišel i o ni........